Maroko trip 24 dni / 9.900km / leto 2015
cestopis z motoexpedice Vojtěch Dvořák Tomáš Zahoř nepravidelně vycházející občasník
nekonečnápohoda.cz duben 2016
#01
více jak
149
FOTOGRAFIÍ A PANORAMAT
Kawasaki KLE 500 rok výroby 1999
Kawasaki KLE 500 rok výroby 1999
4 | Maroko trip
Berberský znak - písmeno Z (v berberském písmu tifinar), které je symbolem Berberů.
Velbloudi v poušti u L‘Hamid
Západní pobřeží Maroka
OBSAH Souhrn a mapy: den 1 - 18. 7. První den a hned na suchu den 2 - 19. 7. Pizza originale française den 3 - 20. 7. Tranzit España den 4 - 21. 7. První defekt a příjezd do Motrilu den 5 - 22. 7. Odložený trajekt den 6 - 23. 7. První den v Africe den 7 - 24. 7. Omylem objevené krásné údolí den 8 - 25. 7. Výměna kola, neprůjezdné údolí den 9 - 26. 7. Kaňon Toudra a noční oprava den 10 - 27. 7. Zagora a noc v poušti den 11 - 28. 7. Z pouště do Ouarzazate den 12 - 29. 7. Údolí Ounila, Marrákéš den 13 - 30. 7. Extreme summit day den 14 - 31. 7. Mešita a další defekt den 15 - 1. 8. Útesy západního pobřeží den 16 - 2. 8. Podél pobřeží den 17 - 3. 8. Exotické zahrady den 18 - 4. 8. Poslední den a modré město den 19 - 5. 8. Sierra Nevada den 20 - 6. 8. Bouřka na španělském pobřeží den 21 - 7. 8. Andorra den 22 - 8. 8. Švýcarsko a Josef den 23 - 9. 8. Průtrž nad Bodamským jezerem den 24 - 10. 8. Kufrování kolem Mnichova Závěr Co jsme měli s sebou Slovník a vysvětlivky 5 | Maroko trip
8-9 10 11 12 13 14 - 15 16 - 19 20 - 25 26 - 29 30 - 39 40 - 41 42 - 45 46 - 49 50 - 53 54 - 55 56 - 57 58 59 - 61 62 - 64 65 67 67 68 69 69 71 73 74
6 | Maroko trip
Maroko trip 24 dni / 9.900km / 2015
autor Vojtěch Dvořák, Tomáš Zahoř foto © Vojtěch Dvořák foto © Tomáš Zahoř #01 / duben 2016
Foto_ Oáza Tinghir
Po loňském a velmi úspěšném balkánském tripu jsme přemýšleli, kam vyrazit příště. A poněvadž máme rádi hory, teplo, divočinu a cesty spíše nonasphaltové povahy, padla tentokrát volba na Afriku, konkrétně na Maroko, po němž jsme už dříve házeli cestovatelským okem. Vzhledem k vývoji ve světě nebylo radno otálet, nikdo neví, jak bude situace v blízké budoucnosti cestování nakloněna. A kdy jindy do pouště, nežli uprostřed léta, to dá pře-
ce rozum. Navíc jako učitelé nemáme příliš na výběr. Původním plánem bylo využít trajekt z italského Janova. Avšak nakonec jsme se rozhodli pro cestu po vlastní ose – časově a finančně je to srovnatelné, a hlavně se posléze vyhneme pocitu, že jsme to cestovatelsky jaksi ošidili. Zvolili jsme tedy přejezd Evropou až do španělského přístavu Motril. Odtud již jen potupně přeplout na mnohatunové bárce do marockého Nadoru, neb motorka není Ježíš.
7 | Maroko trip
Editorial
8 | Maroko trip
Trasa přes Evropu
Trasa v Maroku
Souhrn a mapy:
Z Prahy do přístavu ve městě Motril, přes Německo, Francii a Španělsko - 2.850 km Maroko - 3.650km Z přístavu Algeciras zpět do Čech přes Španělsko, Andorru, Francii, Švýcarsko a Německo - 3.380km
9 | Maroko trip
Termín: 18. 7. – 11. 8. 2015 Celkem najeto: 9.900 km Vozidla: 2x Kawasaki KLE500
PRVNÍ DEN A HNED NA SUCHU 1.den / 18. 7.
10 | Maroko trip
Nedlouho po kuropění oblékáme motorky do cestovního oděvu a vyrážíme z Prahy po dálnici a v poměrně silném protivětru kvapíme směr Německo. Babička na větry nasazovala čaj z fenyklu a anýzu, ale dnes by byl nejspíš prd platný. Oběd a malý odpočinek si dopřáváme v Rozvadově. Tom vida les vietnamských stánků rozhoduje se ke koupi hodinek, které chce uchytit na řidítka a mít tak neustálý přehled o čase. Přichází k prvnímu trhovci s požadavkem na nejlevnější chronometr. Tři sta, hlásí ospalý obchodník. Hm, to je moc. Pokračuje k dalšímu stejná odpověď. Třetí taktéž. Zřejmě je potřeba změnit strategii: “Máte nějaké hodinky do sta korun?” Prodavač ukazuje asi na deset různých modelů, mezi nimiž i ty, za které před chvílí požadoval trojnásobnou cenu. Tom bere velké černé a s pocitem dobrého kaufu se vrací k motorce.
První zádrhel na sebe nenechává dlouho čekat. Kombinace dálnice a větru nadmíru zvyšuje spotřebu a způsobuje po přejezdu hranic s Německem akutní nedostatek paliva ve Vojtově nádrži. Příhraniční síť bavorských benzínek není tomuto stavu příznivě nakloněna, a tak po úsporné jízdě hledáme pomocí navigace nejbližší čerpací stanici a musíme i sjet z dálnice. První pokus neúspěšný, je zavřeno a navíc nabízí jen naftu. Popojíždíme o několik kilometrů dál, kde již v jedné obci s velkou úlevou tankujeme a přitom zjišťujeme, že v nádrži zbývalo paliva maximálně na tři čtyři kilometry. Tohle tušit, sosli bychom ještě před hranicemi. No nic, máme toho před sebou hodně a hned první den jsme se celkem zdrželi. I proto první bivak zakládáme ještě v Německu; jedeme až do hluboké noci a v kopcích před Freiburgem nepohrdneme odpočívadlem na vedlejší silničce u vesničky Breitnau.
PIZZA ORIGINALE FRANÇAISE 2.den / 19. 7. Jedeme až do tmy, kdy nás na benzínce nad Perpignan osloví parta několika chlapů, které se nedaří zdánlivě banální věc - vyměnit žárovku předního světlometu ve svém Citroenu. Sice vůbec nechápeme, čím jsme si získali jejich důvěru, přeci jen jsme od pohledu jezdci ořů jednostopých a kupovali jsme jen benzín a mléko, ale kdo by pomoci v nouzi odmítl, že. Dobrou půlhodinku s tím marně zápasíme, načež jim to raději opět přenecháváme, poněvadž jest to poměrně nový model automobilu, tudíž jistě vyžaduje důkladné rozebrání alespoň poloviny auta a připojení na diagnostiku v autorizovaném servise. Je nejvyšší čas na bivak. Na prvním sjezdu směřujeme k pobřeží. Tady se nám při hledání vhodného fleku podaří projet v opačném směru jednosměrku - nájezd na hlavní silnici. A co rohatej nechtěl, zrovna za bukem
policajti… majáček a jdou ostře po nás… drama začíná, kvapně mačkáme páčku spojky, nervózně svíráme plynovou rukojeť a nohou hledáme vhodnou polohu řadicí páky. Je to tam, nacházíme neutrál a zhasínáme motor. Baterky do obličeje, kontrola dokladů. Překvapení, sypání popela, zoufalství v očích, někde v dálce vyje pes. Nakonec nám namísto udělení pokuty ochotně poradí, kde se tady na pobřeží dá přespat. Ale máme si dávat majzla (doslova “bü karrrefúl”), údajně se tu teď víc krade. Bivak je u obce Leucate, kousek od Camping la Franqui a pláží. Stavíme stany na směsi písku a drcených mušlí a hurá na lože. V dálce vidíme prosvištět rychlovlak a auta jedoucí v pozadí na dálnici týmž směrem působí téměř staticky. Zřejmě to slavné TéŽéVé, Pinďohlíno hadr.
Město Dole, Franche-Comté, France
11 | Maroko trip
Druhý den se probouzíme do deště. V řidší chvíli rychle balíme stany, navlékáme nepromoky (pláštěnkový komplet z pracovních oděvů barvy žluté a modré, v němž podle Toma vypadá Vojta jak asfaltér) a vzhůru, tedy vlastně dolů. Přes Freiburg, s kávou a čerstvým croissantem na benzínce, přejíždíme do země galského kohouta, a dle zcela zřejmého plánu projíždíme městem zvaným Mulhaus. Po další porci kaloricky ztrátových dálničních kilometrů dostáváme hlad. Proto sjíždíme a v historickém městě Dole dole na břehu vodního kanálu si pochutnáváme na pizze od mistra pizzaře z Pizza hausbótu. Po vcelku dostačujícím nasycení se jímáme pokračovati v přejezdu. Najíždíme opět na dálnici, po které uháníme ve směru Lyon, Valence, Avignon, Montpellier…
Tranzit España 3.den / 20. 7.
Projíždíme po dálnicích Francii a Španělsko, kolem města Figueres, a zcela bez povšimnutí, s velkou dávkou ignorance, míjíme i Barcelonu a Valencii. Ale třeba se tam podíváme při zpáteční cestě, kdo ví.
Další nocleh je v kempu Agilas Camping Cuevas Mar. Je rozdělený na nuda a nenuda část, což ale zjišťujeme až druhý den a zcela náhodou, neboť sem dorážíme v noci, jak jinak. Jedeme totiž až do tmy, proto dnes vzdáváme hledání bivaku a jsme rádi za tento malý kemp. Užíváme si teplé sprchy a taktéž přepíráme pár kusů již notně propoceného jégrova prádla.
12 | Maroko trip
Ranní oprava prvního defektu, Španělsko
VÝMĚNA KOLA, NEPRŮJEZDNÉ ÚDOLÍ 4.den / 21. 7.
Tom ráno v kempu shledává, že má zadní kolo úplně prázdné. Ještěže máme prozíravě najeto do foroty, dnes nás čeká jen krátký přejezd přes Almerii do Motrilu. Ruční pumpička je opravdu málo muziky za málo peněz, a tak vyrážíme na procházku, i se zmiňovaným zadním kolem v rukách, potažmo na zádech, k půl kilometru vzdálené benzínce, což je v místním vedru slušný výkon nebo pěkná volovina, jak je komu libo. Po opravě ještě pár temp v bazénu a pokračujeme dál.
Přejezd přes zbytek Španělska. No nepotěším vás, paní Dostálová, stále dálnice, stále dálnice…, sjíždíme v Almerii, jednak už jest přepnuto na rezervu, druhak zkoušíme sehnat novou náhradní duši. Ptáme se dědů, kteří cosi koumají u skútru, lidí u obchoďáku, v autoservisu, pneuservisu… Vojtěch pípá u pšenic, nevědí však také
nic… Po několika pokusech nacházíme otevřený moto obchod se slušným podzemním skladem a s kýženou duší. Jen bylo samo sebou nutné počkat na konec té jejich tradiční siesty. Oblast fóliovníků - úplně bílá údolí, kilometry a kilometry čtvereční; když člověk trochu rozostří zrak a odmyslí si to pekelné horko, má pocit, že tady zrovna nasněžilo a Španělé počínají trénovat na Jizerskou padesátku. Navečer přijíždíme do Motrilu a vyzvedáváme si v pokladně přepravní společnosti lístky na ranní trajekt. Jedeme ještě dotankovat ropný produkt a přemýšlíme, kterým směrem vyrazit za bivakem. Nakonec se vracíme zpět za město, tedy před město, a doufáme, že něco objevíme dřív, než dálnice začne stoupat do hor. Ale projedeme to tak rychle, že už jsme v horském tunelu. Takže bereme první exit a sjíždíme z ostrého kopce směrem k pobřeží.
V půli kopce se před námi objevuje bezpečností odbočka pro kamiony, tak na ní sjíždíme a v plné rychlosti zahučíme do hlubokého štěrkového pole. Trochu si ve velkém překvapení zatancujeme a už stojíme zahrabaní až po břicho. Hýmllaudondonrvetr, kdo to sem nasypal? Jak jsou ty místní dálnice vonící novotou, tak i to záchranné štěrkové pole je úhledně uhlazené, tudíž si člověk v první chvíli prostě neuvědomuje, do čeho se to řítí. Po té, co motorky vytáhneme ze štěrkového sevření a popojedeme na konec protisvahu, zjišťujeme, že lepší místo na spaní jsme si vybrat nemohli - terasa, široký výhled na moře, temný hukot kamiónů… no idylka. K večeři máme velmi chutné španělské uzeniny, zapíjíme je chladnou cervezou, kocháme se přitom vůkol a uléháme ku spánku vedle našich motorek, dnes pro změnu pod širým nebem.
13 | Maroko trip
Bivak na vrcholu bezpečností odbočky pro kamiony, Motril, Španělsko
Odložený trajekt 5.den / 22. 7.
14 | Maroko trip
Pláž ve městě Motril, Španělsko
Ráno vstáváme brzy, ještě před východem slunce, a vyrážíme směr trajekt. Přijíždíme k bráně o půl osmé a pan policajt nám oznamuje, že trajekt byl zrušený. Nevěřícně na něj hledíme; posílá nás do pokladny pro více informací. Zde se dozvídáme, že se porouchal motor a máme tedy dvě možnosti. Buď denní trajekt do Melilly a 50% sleva nebo večerní do Nadoru a 100% ceny nám vrátí zpět. Volíme po zralé úvaze druhou variantu. Den strávíme u moře a potulováním po obchoďáku… vítaný stín a chlad, obzvláště procházky kolem chladicích boxů si užíváme. Pořizujeme i malý kompresor, neb nás čeká přezouvání do nových zadních pryží a ani případný další defekt nelze vyloučit. V moři je spoustu ryb, tak se oddáváme šnorchlování. Večerní trajekt už naštěstí jede, motor spokojeně vibruje celou lodí a navíc cestujeme zadarmo. Co se týká dokladů, tak máme připravené imigrační karty i doklady pro motorky a neřešíme tedy fronty, které se hned po nalodění tvoří u stanovišť celníků. Ani za celou dobu plavby nestačí všechny odbavit, protože většina vůbec nemá vyplněné ani vlastní jméno, tudíž dokumenty vypisují kompletně až s po-
mocí celníků. S blížícím se příjezdem atmosféra ve frontě houstne a začínají ostré hádky. Je to zvláštní podívaná, dokážou na sebe neskutečně řvát a zuřit, ale nikdo se nikoho ani prstem nedotkne. Češi už by se dávno jistojistě seprali. Jeden věci znalý mladík nám sděluje, že s těmi papíry, co máme, můžeme rovnou jet. Kolem půlnoci přirážíme k africkým břehům. Vyjíždíme jako první z lodi i z přístaviště, velice rychle procházíme dvojitou kontrolou dokladů a vyrážíme sbírat první kilometry v nočním Maroku. Směr rezervovaný pokoj v hotelu L’aeroport, který je dle údajů i názvu na letišti, nějakých 15 km za Nadorem. Jaké to ale překvapení, na daném místě žádný hotel není a strážník jen kroutí hlavou a nechápe, jak jsme na to přišli. Posílá nás zpátky do města, kde máme hledat hotel Barcelona, že to bude určitě on, jiný tu údajně není. A pravdu děl - Hotel Barcelona, Nador - noc pro dva za 43 € i se snídaní. Sice z okna pokoje vidíme jen protější chodbu, ale aspoň je klid, chlad a ticho. Motorky necháváme spát venku na parkovišti u hotelu, kde na zdi visí obří televize, pár místních ji sleduje a jakýsi dědula je pověřen nočním hlídáním našich strojů.
Španělské pobřeží u města Motril
15 | Maroko trip
Stanoviště celníků na trajektu, stav těsně před přistáním v Nadoru
První den v Africe 6.den / 23. 7.
16 | Maroko trip
Opět jedeme na letiště, tentokrát směnit eura za místní dirhamy. Kurz je dobrý, počasí, stav tělesný, duševní i motorový taktéž. První seznamování s Marokem probíhá po většinu dnešní cesty z asfaltu. No kdybychom nevěděli, že jsme v Africe, klidně bychom tipovali Balkán. Tož uvidíme, jsme zatím přece jen úpl-
ně na severu. Z hlavních tahů postupně mizíme na ty nejzapadlejší cesty v horách a projíždíme prvním Národním parkem Tazekka pod městem Taza. Pro bivak nacházíme pěkné místo v horách, jižně od parku, u vysílače Merhova mezi obcemi Tazarine a Ribat El Kheir.
17 | Maroko trip
NahořeJema es Souk, Taza-Al Hoceima-Taounate Vpravo_ Imzirene, Taza-Al Hoceima-Taounate Dole_ Admam, Taza-Al Hoceima-Taounate
18 | Maroko trip
Více nahoře_ Moualine, Taza-Al Hoceima-Taounate Nahoře a vlevo_ Bivak, Ait Ben Ali, Taza-Al Hoceima-Taounate Více vpravo_ Východ slunce nad bivakem, Ait Ben Ali, Taza-Al Hoceima-Taounate
19 | Maroko trip
Omylem objevené krásné údolí 7.den / 24. 7.
20 | Maroko trip
Jako první akce nás dnes nečeká nic prozaičtějšího, nežli potřeba doplnit palivo. A tak pouze z toho důvodu zajíždíme do městečka Ribat El Kheir, které je jako spousta jiných marockých vesnic a měst na skalní vyvýšenině nebo by se s trochou lokalizační drzosti dalo říci na ostrohu. Dnešní průjezdné body jsou Boumia, Tizi Taka, Boulemane - sem zajíždíme opět jen natankovat. Planina Taoverda, silnice R507, R502 Marmoucha… V jednom údolí se cesta postupně mění a místo vyprahlé pustiny najednou projíždíme stinným a pryskyřicí vonícím jehličnatým lesem, jenž působí poměrně evropsky. Tak si to pěkně uháníme, okouzleni krajinou, novými vůněmi, až takto poznamenaný Tom míjí odbočku a zavádí nás omylem do vskutku pohádkového údolí. Jedno z těch míst, co se slovy popsat příliš nedá a z fotky to patrné není. To se prostě musí vidět na vlastní kůži a pocítit na vlastní oči. Kvůli
takovým scenériím stojí za to do Maroka jet. Jen přibrzdíme a už se k nám z kopce řítí nějaký zvědavý pasáček nebo pasačka koz. Zvířata jejich pocity většinou nesdílí. Po necelé hodině jízdy si uvědomujeme svůj orientační omyl a s patrnou radostí, že tenhle úsek pojedeme ještě jednou, obracíme naše oře. Na zpáteční cestě tímto údolím nás opět vesele zdraví domorodci. Vrcholí to skupinkou rozjívených dětí, které si s námi chtějí plácnout (marocká varianta vysokých pěti), kvůli čemuž neváhají skočit přímo před motorku a my máme co dělat, aby je neplácly i naše stroje. Při výjezdu do průsmyku Tizi Bou Zadel – 2400 m n. m. se zastavujeme občerstvit u jednoho z horských potůčků; alespoň v tomhle období má tato zdrobnělina svoji platnost. Znovu sesedáme až u vysílače stojícího přímo v sedle. Vojta s vidinou precizní panoramatické fotografie okamžitě stoupá vzhůru, Tom v závěsu za ním. V tom z maličké budky vylézá rozespalý starší muž. Mluví pouze francouzsky a ber-
bersky, Tom na něj anglicky a česky, neb ani jeden z domorodcova jazyka neovládá. Přesto spolu vedou poměrně souvislý a patrně i smysluplný rozhovor, z něhož se dozvídáme, že tu už spoustu let stráží vysílač a tyhle hory i svou práci miluje. Ještě nám před odjezdem popíše celý horizont, bez váhání ukáže přímý směr na Jebel Toubkal, kterýžto jsme zmínili jako jeden z cílů naší cesty, a loučíme se. Zastavujeme v Imouzzer des Marmoucha na kus pěkného grilovaného masa, tedy přesněji jater. Majitel občerstvení vyhání od stolu nějaké zdejší usedlíky, aby nám udělal místo. Přestože vyklízejí své pozice s uctivým úklonem a úsměvem, cítíme se poněkud trapně a na protesty je pozdě. Tady “zákazník jako zákazník” očividně neplatí. S koncem modlitby, za zpěvu Muezzína, míříme mezi skupinami rozcházejících se a debatujících muslimů k našim zaparkovaným motorkám a jedeme dál. Již při západu slunce rozbalujeme bivak ve starém pískovém lomu u silnice mezi obcemi Itzer a Boumia.
21 | Maroko trip
Nahoře a dole_ Údolí u Tamtroucht, Taza-Al Hoceima-Taounate Vpravo Sem chodí pro vodu i domorodci Dole Ve stínu lesa
22 | Maroko trip
23 | Maroko trip
Nahoře_ Pohoří oblasti Benicha, Taza-Al Hoceima-Taounate Dole_ Sedlo Tizi Bou Zadel – 2400 m n. m., Taza-Al Hoceima-Taounate
24 | Maroko trip
25 | Maroko trip
Nahoře vlevo_ Sidi Yahia, Taza-Al Hoceima-Taounate Vlevo_ Uliční fronta výstavních domů a pouliční občerstvovna v Imouzzer des Mar, Fes-Boulemane Nahoře a dole_ Údolí Ait Ali Ou Zekri, Fes-Boulemane
26 | Maroko trip
VÝMĚNA KOLA, NEPRŮJEZDNÉ ÚDOLÍ 8.den / 25. 7. / najeto 3.442km
Tounfite - za vesnicí jsou pěkné hromady rozřezaného dříví, ideální na podložení motorek, tak se zde rozhodujeme pro plánovanou výměnu zadního obutí. Noc v Tizi n’Isli u hostitele doma - je to berberský turistický průvodce, vlastní nově postavený dům, v němž žije sám. Správně čte hlad v našich očích a na večeři nám nabízí buď krmi v místní restauraci, nebo domácí stravu. My neváháme a necháváme se odvést do rodného domu, obývaného jeho rodiči a sourozenci. Po večerní modlitbě v mešitě přichází s kamarádem, který umí alespoň lépe anglicky. Tak si povídáme a dozvídáme se mnoho zajímavých věcí o jejich životě, berberské kultuře, historii. Přidává i několik dobrých rad na cestu. Vše za 300 DH na hlavu. Vlastně je v ceně i pět litrů benzínu, které nám na ráno zajistil u místního zemědělce.
Vlevo_ Vodní kaskády v údolí nad městem Boulemane, Fes-Boulemane, Maroko
27 | Maroko trip
Pouštíme se do toho v osvědčeném stylu Pat a Mat a za chvíli je hotovo. Akorát to samozřejmě velmi chytře děláme za svitu poledního slunce a do půli těla. Následující noci a dny a dny a noci jsou ve znamení hořících a svědících zad. Masker - po vjezdu do údolí Agoudim se začínají objevovat vymleté úseky od řeky, která zde na jaře musí téct opravdu velkým proudem. Stupňuje se to. Po několika km se k podemleté cestě přidávají i sesuvy svahů nad ní, až v jednom místě je cesta již úplně neprůjezdná a ani to nelze nijak objet. Otáčíme tedy zpět na Tounfite a pokračujeme jinou a jistě neméně půvabnou cestou. Na křižovatce před Tizi n’Isli u nás zastavuje auto. A že jestli nesháníme nocleh a že má tady kousek dům a že tam můžeme přespat. Už se valem šeří, tak souhlasíme. A děláme dobře.
28 | Maroko trip
Nahoře_ Planina u Bou Dra, Meknes-Tafilalet Vlevo_ Výměna pneu (v pravé poledne :o)) u Tounfitu Vpravo_ Hlavní třída v Tounfitu Dole_ Neprůjezdné údolí (sesuvy) Agoudim
29 | Maroko trip
Nahoře_ Údolí Talat n’Ou Ara, Tadla-Azilal, Maroko Dole_ Ubytování v Tizi n’Isly (typická marocká novostavba), Tadla-Azilal, Maroko
30 | Maroko trip
KAŇON TOUDRA A NOČNÍ OPRAVA 9.den / 26. 7.
Toudra a Dades - nejvýznamnější soutěsky v Maroku, my navštěvujeme tu první.
Kaňon Gorges du Todgha, Ait Baha, Souss-Massa-Drâa, Maroko
trů, jíž protéká průzračná říčka. A opět neopovrhneme nabídkou zchlazení a jímáme se korzovati korytem. Tedy tahle procházka s kombinací chladné vody a oblých valounů působí jako úžasná masáž pro naše znavené nohy. Po vyjetí ze soutěsky se nám otevírá další zajímavý pohled, a to na jednu z nejkrásnějších marockých oáz Tinghir. Odtud se vydáváme na západ k další soutěsce jménem Dades, do které se ale nepodíváme, neboť není času nazbyt. Pouze zajíždíme do města Boumalne Dades, kde čepujeme a nakupujeme i něco zásob, včetně obligátního melounu. A samozřejmě si nás zde vyhmátne klasický marocký vekslák. Při zmínce o pivu se mu v hlavě rozjedou obchodní kolečka naplno. Když ale požadujeme maximálně čtyři kousky, začíná se ošívat, že to se mu to jako nevyplatí, že jde o černý trh a musí se nějak uživit… Máme si koupit alespoň osm kousků a že si je v hotelu, který nám samozřejmě také s největší radostí za nějakou tu úplatu dohodí, naskládáme do lednice a bude to v cajku. Tudíž ho k jeho velké nelibosti posíláme i s pivem k šípku. 31 | Maroko trip
Ráno v Tizi n’Isli míříme opět do domu rodičů našeho hostitele na tradiční snídani. A po té, co se naše motorky občerství trochou domluveného benzínu, míříme směr Imilchil, Agoudal a samozřejmě samotný kaňon Toudra. Projíždíme kouzelnými údolími, přejíždíme několik sedel. Za jedním z nich na nás vykoukne neskutečně modré jezero Lac de Tislit - 2256 m n. m. A kupodivu bez jakéhokoliv obydlí v okolí. Ve stále panujícím vedru se stáčíme k jeho břehům a dáváme si malý oraz. Vojta samozřejmě využívá chladivou vodu jezera k plavání, Tom k lehkému brouzdání. Následně přírodozpytně laděný “brouzdal” bloumá po okolních svazích a objevuje spousty zajímavých kamenů se zkamenělinami, a tak si chvíli hrajeme na paleontology. Z hor a náhorních plošin postupně začínáme klesat, stále sledujíce vodní tok, okolní svahy se začínají přibližovat a nás nenechává nic na pochybách, že se blíží jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst v Maroku, kaňon Toudra (Gorges du Todra). Z mírných svahů se postupně stávají skalní stěny, které v posledním úseku dosahují výšky 300 metrů a vytvářejí soutěsku širokou kolem 10 me-
32 | Maroko trip
Více Nahoře_ Ranní čepování v Tizi n’Isly, Tadla-Azilal Nahoře_ Průjezd Ait Hani, Meknes-Tafilalet Vpravo_ Oáza Toumliline, Meknes-Tafilalet Dole_ Modré jezero Lac de Tislit - 2256 m n. m.
33 | Maroko trip
Zvrásnění v okolí Tassent, Tadla-Azilal
34 | Maroko trip
35 | Maroko trip
Nahoře_ Oáza Toumliline, Meknes-Tafilalet Dole_ Cestou do kaňonu Todra, Ait Daoud Ou Azz, Meknes-Tafilalet
Oáza Tinghir
36 | Maroko trip
Po vyjetí ze soutěsky se nám otevírá další zajímavý pohled, a to na jednu z nejkrásnějších oáz v Maroku - oázu Tinghir.
37 | Maroko trip
Nahoře_ Oáza Boumalne Dades
38 | Maroko trip
Z Boumalne Dades se tedy vracíme kus cesty, opět nacházíme naši odbočku a míříme v zapadajícím slunci na pravoboku k horám. V protisměru potkáváme hodně klučinů na mopedech, kteří nás vždy mocně zdraví. Jenže namísto hledání bivaku, nějaký kilometr před vesnicí Iknouln, přichází nečekán a nezván defekt. Tentokrát na Vojtově zadním kole. Popojíždíme s postupným dohušťováním po pár stech metrech až do vesnice, kde sháníme servis. Je tu plno malých motorek, i nějaký ten opravář se najde, ale nemá čas nebo co. Arabsky neumíme a nikomu se to očividně překládat nechce. No nic, tak se do opravy opět pouštíme sami. Ale nakonec je nás na to asi dvacet, protože takovou podívanou, do níž se může i aktivně zapojit, si málokterý z místních mladíků nechá ujít. Žádné kino ani divadlo tu nemají a dnes přijeli komedianti až z Čech. Podvečer se rychle přehupuje do tmy. Nasazujeme tedy čelovky a s pomocí klád a tvárnic zvedáme moto a sundáváme kolo.
Několik nejnažhavenějších osob se na něj vrhá a sundávají gumu. Dohušťujeme duši, abychom zjistili, kde je problém. Je tu napajedlo pro dobytek, noříme tedy šámbr do vody a díru nacházíme hnedle tůdle vedle. Je malá, volíme tedy lepení. Náhradní duši sice máme, ale chceme ji uchovat pro horší případ. Avšak vzápětí zjišťujeme, že lepidlo je zcela vyschlé (malá rada pro cestovatele - před výpravou se ujistěte nejen o přítomnosti, ale i funkčnosti věcí). Další aktivní Marokánec vyráží sehnat lepidlo… lepíme, nebo spíš oni lepí, a šup s ní nazpátek… nejaktivnější a nejstarší člen pracovní party celou dobu převaluje v hubě cigáro, vlk z Jen počkej zajíci hadr. Zapojujeme náš nový kompresor, ale ten zcela nevhodně vypovídá službu. Tudíž Ahmed sedá na svého severoafrického teplokrevného fichtla, tradičně bez světla (většinou tu na místě světlometů vozí přilby, zřejmě na základě poznání, že sklo je křehčí nežli lebka), kolo do klína a tradá do tmy… za nějakou
chvíli je zpět a s nepříjemnou informací: „Mister, problem!” Kolo je stále prázdné. Opět zouváme a při velmi detailním ohledání zjišťujeme, že je duše po celém obvodu v podstatě zteřelá a má drobné praskliny, které se zřejmě opakovanou manipulací zcela otevřely. Mezitím několik mladíků vymýšlí plán - motorka se obuje s píchlou duší, naloží na dodávku, odveze do domu jednoho z nich, kde se ubytujeme. A už se pouští do akce. Opravdu velice důrazně a nekompromisně jim sdělujeme, že existuje jen jediná varianta, a to zprovoznit motorku hned teď a tady. Tedy obout novou duši, odvézt nafouknout, nasadit kolo a pak se klidně nechat dovést k nabízenému ubytování. Marokánci jsou najednou jak parta bažantů na vojně, kterou zrovna zpucoval velitel. V klidu obouváme, nasazujeme a vyrážíme. Představení končí.
Noc u rodiny Berberů za vesnicí Ikniouln
Přejezd pohoří u Aiezza, Souss-Massa-Drâa
39 | Maroko trip
Parta po úspěšné opravě a nasledně u rodiny Berberů na dvorku, Ikniouln Berberské znamení tří prstů
Po nutné státní evidenci, tentokrát na vojenské základně, jedeme do rodiny druhého z party hochů, kteří nám ubytování nabídli. Toho, který při opravě dělal rychlou moto spojku. U prvního, kterého jsme si vybrali, neb bydlí nejblíže a umí nejlépe anglicky, to prý nejde, rodiče nejsou doma. Nevadí, byl o nás boj. Vítá nás celá rodina, asi devět lidí. Pantáta organizuje průjezd motorek na dvorek. Ještěže nemáme boční kufry, ale měkké motovaky, jinak bychom bez jejich sundání mezi auty a malou brankou tak lehce neprojeli. Ustlat si necháváme na těžkých kobercích venku na dvoře, je krásná teplá noc. Mládežníci jsou zvědaví, ač téměř neumí anglicky a my francouzštinu ani berberštinu neovládáme, chtějí si povídat. Jeden z mladších hochů žije ve Španělsku a sem jezdí ke strýci na prázdniny. Na Toma padá z hvězdné oblohy nostalgie a přednáší v srdci marocké haciendy Sládkovu báseň Křišťálová studánka. Užaslí posluchači mu doslova visí na rtech, taková je síla básníkových veršů (a samozřejmě i Tomova dramatického přednesu). Na oplátku nám krom jiného pouští na mobilu i největší místní hit Inas, Inas, který už známe od berberského průvodce. Pravděpodobně místní Kája Gott. Dojídáme zbytky večeře a jdeme spát vcelku unaveni, neboť dnešek byl velmi výživný. Jen oba litujeme, že nám společnost nedělala i velmi pohledná dcera. No čemu se vlastně divit, dva špinaví, smradlaví motorkáři a jinověrci nejsou vhodnou noční společností pro cudnou marockou dívku.
ZAGORA A NOC V POUŠTI 10.den / 27. 7.
40 | Maroko trip
To zvláštní ticho je naprosto magické. A ty milióny hvězd… Snídáme v rodině našeho nočního zachránce a vyrážíme, čeká nás přejezd pohoří. Ještě se stavíme ve vesnici, Tom v noci rozebral kompresor a objevil závadu - uvolněný spoj. Prodavač v obchodě se zbožím smíšeným sahá pod pult a vytahuje pistoli. Naštěstí tu pájecí. Super, kompresor už zase pěkně přede, a tak jsme připraveni pokračovat dál. Ještě se u místních ujišťujeme ohledně cesty na Nkob. A ejhle, včera večer jsme kýženou odbočku minuli. Ale ve výsledku to bylo štěstí, protože jinak by nás defekt zastavil asi až někde v horách a nikoli kousek od vesnice plné nadšených pomocníků a diváků. Z Ikniouln se tedy pouštíme přes hory a vyprahlou pustinou přímo na jih, směr Nkob. Jedná se o parádní, téměř stokilometrový šotolinový úsek, v jehož závěru projíždíme rudou kamenitou planinou; ideální exteriéry pro natáčení nějakého filmu z prostředí Marsu. Jen teplota je zde jistě přes padesát stupňů ve stínu, tedy kdyby tu nějaký byl. V Nkobu obědváme tažín a v obchodě kolo-moto-železářství-skorovšechno kupujeme pro klid naší duše duši náhradní. Cena krásných 30 DH. Již po silnici pokračujeme směr Zagora, kde nás okamžitě odchytává majitel jedné z mnoha místních turistických agentur a ptá se, zda jedeme do pouště. Jestli prý chceme jet tu naši plánovanou trasu sami a na vlastní pěst, tak je to nemožné a takto neprůjezdné. Nabízí nám přenocování v poušti. Popíjíme čaj a odoláváme a smlouváme tak dlouho, až nám celý upocený a zoufalý dává ubytování v poušti i s jídlem za 500 DR za oba, což už od počátku uvádíme jako náš cenový strop (původně
chtěl na jednoho 1600 DR za celý offroadový den nebo 650 DR jen za noc v bivaku). Na jeho očividně oblíbený termín “demokratik prajs” se nedá zapomenout. V turistické sezóně by na takhle nízkou cenu asi těžko přistoupil. V Agounite máme na první benzínce sraz s jeho bratrem. Na první pohled je patrné, že se jedná o jedno z turisticky nejfrekventovanějších míst v Maroku, neboť všude jsou samolepky z nejrůznějších zemí a expedic, včetně těch z naší domoviny. Bratr přijíždí ve staré Renaultce a po nákupu zásob vyrážíme směr poušť. Po chvíli nás staví u závory policejní hlídka a my zjišťujeme, že bez doprovodu bychom se tudy sami opravdu nedostali. Přijíždíme do pouštního kempu nad L’Hamidem (nachází se tam vojenská základna, hranice s Alžírskem jsou na dohled), kde jsme s partou čtyř španělských studentů architektury jediní nocležníci. Při společné večeři se debata točí především kolem piva (pivní čaj, pivní polévka, pivní meloun, velbloud dojící pivo… ). Na řadu přijde i téma architektury, neboť španělští studenti tohoto oboru a architekt z Čech, navíc vysokoškolský kantor, se opravdu našli. A přímo uprostřed pouště, příznačně plné stavebního materiálu. Je opravdu zřejmé, že jsme v Maroku, a obzvlášť zde dole v poušti, mimo turistickou sezónu. Ještě za soumraku se jdeme podívat do dun. Zítra to zkusíme i na motorkách. Spíme na těžkých kobercích pod hvězdnou oblohou, teplota celou noc neklesá pod 20 stupňů. To zvláštní ticho je naprosto magické. A ty milióny hvězd…
Plný stůl včetně tažínu … a včetně prvních velbloudů Poušťní kemp u L‘Hamid
41 | Maroko trip
Nahoře_ Přejezd pohoří u Aiezza, Souss-Massa-Drâa Dole_ Pustina před oázou Knob, Tafrourht n’Ai, Souss-Massa-Drâa Přejezd mezi Zagorou a Agounite Poslední benzínka před pouští polepená všemožnými expedicemi
Z POUŠTĚ DO OUARZAZATE 11.den / 28. 7.
Po řádění v poušti balíme a jedeme zpět do Zagory (sice jsme se neptali, ale naši Hanku asi neznají).
42 | Maroko trip
Po řádění v poušti balíme a jedeme zpět do Zagory (sice jsme se neptali, ale naši Hanku asi neznají), kde chceme ještě požít nějakou chutnou a výživnou krmi, než vyrazíme na dlouhý přejezd mimo jakoukoli civilizaci. Ale ledva přistavíme naše stroje k obrubníku u jedné živější občerstvovny, přiřítí se na mopedu klučina v montérkách. Tvrdí, že určitě potřebujeme servis, když jedem z pouště. Máme teda prý hrozně špinavé motorky, které potřebují umýt jako koza drbání; i když tady je toto zvíře spíše předmětem jateční porážky, nežli láskyplného polaskání. A aby obdivovatelů nebylo málo, kde se vzal, tu se vzal, náš včerejší agent. Tentokrát se svými reklamními nálepkami a opět za “demokratik prajs”. Servis a nálepky necháváme v prachu za sebou a mizíme z města. Směrem na západ hodláme přejet hory, ale míjíme důmyslně ukrytou odbočku a pokračujeme údolím po hlavní silnici kolem letiště. Celkově je to sto kilometrů téměř přímo, zcela vyprahlou krajinou a ukrutně horkým vzduchem, kdy se snažíme, aby na nás vůbec nefoukalo. Jen divocí velbloudi se kolem klidně pasou. Na chvíli se zastavujeme a zalézáme do mostku stínu; koryto je samo sebou úplně vyschlé. A nejsme tu sami. Je takové horko, že se tu ukrývají i malí ptáčci zpěváčci, hlásky nevy-
daje. Na druhé straně nás čeká další údolí, kde je již voda a palmy. Hned je o poznání příjemněji. Na první benzínce čepujeme a sjíždíme k řece; koupání po vysušujícím přejezdu přijde víc než vhod. Nabíráme do našich filtračních lahví chladnější vodu a sommeliersky pomlaskáváme. Foum-Zguid - celkem opuštěné město, hledáme nějakou restauraci nebo café s wifi. V malé vedlejší uličce jednu nalézáme, ale wifi nakonec není a mohou nám nabídnout pouze teplou Colu. Na takové návaly tu nejsou zařízeni… dovolujeme si objednat i druhou a to najednou majitel mizí na dvorku, startuje moped a někam odjíždí. Prostě musel pro další pití zajet jinam, vypili jsme mu zásoby. Vzhůru na sever směr Tazenakht a dále, až ke známému turistickému městu Ouarzazate. Cestou zříme v dáli mocné proudy vody, nejspíše z upouštěné přehrady, kterážto ale v mapě loňského data vydání nikterak nefiguruje. Asi nějaká čerstvá, ještě mokrá novinka. Před městem odbočujeme z hlavní silnice, a to přímo u slavných filmových studií CLA Studios Cinématographiques de Ouarzazate. Míjíme velkou pevnost Kasbah Tifoultoute a na dohled města rozbíjíme bivak uprostřed širokého polovyschlého koryta řeky Asif Tidili.
43 | Maroko trip
Ráno v poušťním kempu u L‘Hamid a duny a tuny písku…
44 | Maroko trip
Nahoře_ Sedlo s vyhlídkou v oblasti Bachkoun, Souss-Massa-Drâa Vlevo_ Vesnice Lamhamid, Guelmim-Es Smara Místní stanice silniční kontroly, nás ignorovali Vpravo_ Pohoří u Taourirt, Guelmim-Es Smara Bivak uprostřed širokého polovyschlého koryta řeky Asif Tidili
45 | Maroko trip
Dole_ Bachkoun, Souss-Massa-Drâa
ÚDOLÍ OUNILA, MARRÁKEŠ A PŘÍJEZD POD TOUBKAL 12.den / 29. 7.
Jestli zaprší, bude zaprášeného Vojtu zapotřebí oklepat kladivem nebo aspoň párkrát přejet motorkou.
46 | Maroko trip
Ráno se vracíme kus cesty zpět, opět kolem filmových studií, které již napovídají, že se nacházíme v lokalitě natáčení slavných hollywoodských filmů. Mezi lokacemi nade všemi ční historické město Aït Ben Haddou, umístěné v údolí na ostrohu nad řekou. Krom toho, že se tento Ksar (historické město) nachází na seznamu dědictví UNESCO, natáčely se zde takové bijáky, dojáky a krváky jako Lawrence z Arábie, Babel nebo Gladiátor. Touto krátkou zastávkou začíná dlouhé údolí Ounila, které v minulosti sloužilo jako hlavní trasa karavan putujících ze Sahary do Marrákeše. Jeho současná podoba v nás ale vyvolává poměrně rozporuplné pocity. Zatímco Tom vyráží kupředu a snaží se toto dle jeho slov “hrozné údolí plné ruin a bordelu” projet co nejrychleji, jen se za ním práší, a to doslova, Vojta je vcelku unesen stavebním umem domorodců a shledává polorozpadlé živelně rostlé vesničky, všelijak rozmístěné na úseku několika desítek kilometrů dlouhého údolí, za zajímavé a fotogenické. No jo, architekt zatížený na historii, to je břímě. Následující silnice, vedoucí téměř pustinou, je ve stavu přípravy na nový asfalt, tudíž vesele prášíme a tancujeme ve vrstvě štěrkopísku. Vojtěch nadává jak špaček v prázdném třešňovém sadu, poněvadž jet
po takto prašné cestě jako druhý není nic příjemného ani chutného. Jestli zaprší, bude ho zapotřebí oklepat kladivem nebo aspoň párkrát přejet motorkou. A myšlenka se ve skutečnost mění - z ničeho nic se nad námi objevuje těžký mrak a začínají z něj padat velké dešťové kapky. Chvíli čekáme pozorujíce měnící se barvy oblohy, ale průtrž se nekoná a my pelášíme dál. Po občerstvení v městečku Telouet, kde Tom zaznamenává ztrátu držáku na mobil, se napojujeme na hlavní tranzitní tah N9 vedoucí přes pohoří Vysokého Atlasu z jihu na sever (ze Sahary do Marrákeše). Na této trase se ve výšce 2 260 m n. m. nachází asi i nejznámější průsmyk tohoto pohoří - Tizi-n-Tizka, kudy ale profrčíme předjíždějíce jeden kamion za druhým. Na silnici panuje čilý stavební ruch, tudíž se velmi rádi dostáváme do údolí, kde zastavujeme doplnit palivo. Zde se nám naskýtá notně zábavný pohled. Na mopedu totiž přijíždí domorodý mladík, na sobě tradiční džalabu, černý plnovous bez knírku. To by nás zde již příliš nezaujalo, kdyby neměl přilbu nasazenou hledím dozadu. Tom neváhá a nenápadně fotí. S tímto zajímavým použitím helmy se ještě potkáváme několikrát; zřejmě místní specialita, jistě opět empiricky podložená.
Opevněná kasba v Aït Benhaddou byla vybudována Berbery ve 14. století
Cesta kolem slavných filmových studií CLA Studios Cinématographiques de Ouarzazate.
a je tam stejně všechno zavřené. Nakonec nás odchytává chlápek na mopedu a vede nás kolem královského paláce a zahrad k velkému obchodnímu centru, asi jedinému v Marrákeši. To bychom asi v té změti uliček a absenci jakéhokoliv značení těžko hledali, takže mu rádi dáváme 10 DR na benzín. Přesunujeme se pod Toubkal. Nedaleko Imlilu, kde chvíli odpočíváme u pramenu s vodou, u nás zastavuje jeep a zda nechceme ubytování… bez váhání kývneme, protože ho nabízí přímo v Aroumd, kde jsme beztak
měli v plánu nějaké najít. Alespoň už to máme vyřešené, prý nás budou čekat. Jen je velice záludné najít v Imlilu tu správnou odbočku. Ale pak už nás čekají náramné serpentiny vedoucí po nezpevněné silnici do 2000 metrů vysoko položené vesnice Aroumd. Pěkný hotýlek, hm, i motorky si můžeme, tedy musíme, neb za ně ručí snad i hlavou, uklidit do garáže. Večeři si dáváme z nakoupených zásob na velké terase s úžasným výhledem. Konečně v horách.
Tradiční krámek s keramikou u silnice
47 | Maroko trip
Silnice N9 nás vede až do slavného města Marrákeš, původně berbersky tamurt‘n‘Akkuc, „Boží země“. Zde nejdříve řešíme peníze. Máme ještě nějaká eura, tak je jdeme směnit do banky - rychlost vyřízení je ve srovnání s ČR jako zvuk a světlo. Možná to je způsobeno i klimatizací, kterou patrně chtějí klientům dopřát v míře vrchovaté. Poté hledáme obchod na doplnění zásob. Bankovní strážce nás nasměruje přímo do starého centra Mediny, kde jsme postupně místními zastaveni. Dál jet údajně nemůžeme
48 | Maroko trip
Nahoře_ Historické město Aït Ben Haddou Dole_ Dlouhé údolí Ounila, které v minulosti sloužilo jako hlavní trasa karavan putujících ze Sahary do Marrákéše_
Více dole_ Vesnice Aroumd a nalevo Imlil, poslední záchytné body před Jebel Toubkal
49 | Maroko trip
Dole_ Příklad typického používání motopřilby - hledím dozadu Více dole_ Vesnice Aroumd a naše příprava - večeře s výhledem a brzká snídaně před výstupem na Jebel Toubkal
50 | Maroko trip
Výstup z Aroumdu a cesta dlouhým údolím
„
„
Český motorkář se při výstupu na nejvyšší horu severní Afriky udrbal k smrti!
Vrchol
51 | Maroko trip
Dnešek je ve znamení pěší túry, motorky odpočívají v garáži a my za rozbřesku vyrážíme s jasným cílem - vystoupit na vrchol nejvyšší hory severní Afriky.
EXTREME SUMMIT DAY 13.den / 30. 7.
Vrchol Jebel Toubkal - 4 167 m n. m. Výstupová trasa - délka 13km / výškové převýšení 2 200m. Celkově nám výstup a sestup zabral 14 hodin.
52 | Maroko trip
Dnešek je ve znamení pěší túry. Motorky odpočívají v garáži a my za rozbřesku vyrážíme s jasným cílem - vystoupit na vrchol nejvyšší hory severní Afriky. Počasí nám přeje, chuť a kondice neschází. Potkáváme turisty mladší i starší, šerpy se svými mulami a osly, většinou směřující pouze do tábora a ubytovny Toubkal asi 1 km pod vrcholem. Ve výšce 3 600m začínáme pociťovat nedostatek kyslíku, tudíž chůze již tratí na plynulosti. Po jedné hodině odpolední dosahujeme vrcholu. Chvíli se kocháme, doplňujeme energii a zahajujeme sestup, který z příkrého svahu plného suti není úplně snadný. Za soumraku se vracíme do penziónu a z místního personálu je cítit zřejmý
respekt. Dovídáme se, že tento výstup většina lidí absolvuje v průběhu dvou až tří dnů a za jeden den trasu zdolává čtyři až pět turistů v roce. No pěkné, jen to tentokrát nebylo v plné motorkářské jako před třemi roky při výstupu na Triglav. Ale zato to alespoň Vojta dal v sandálech, čemuž se na vrcholu přítomní horalové v bytelných pohorkách samo sebou podivovali. Naše turistická ega zase jednou spokojeně pomlaskávají. Pojíme výbornou večeři a jdeme se oddat zaslouženému spánku. Vzhledem ke stupni únavy nebudou dnes špunty zřejmě potřeba. Dvě noci, večeře a snídaně v tomto pezionku za krásných180 DH na hlavu.
53 | Maroko trip
Nahoře_ Refugio Toubkal Napravo_ Výstup údolím kolem svatyně Chamharouch Dole_ Vrcholová pyramida na Jebel Toubkal
MEŠITA A DALŠÍ DEFEKT 14.den / 31. 7.
54 | Maroko trip
Přijíždíme k západnímu pobřeží, teplota klesá k 20 stupňům Celsiovým, což je oproti předchozím pařákům docela šok. Vyrážíme z Aroumd, nabíráme směr západ přes průsmyk Tizi-n-Test - 2100 m n. m. a opět přejíždíme Atlas. Ve vesnici Ijjoukak narážíme na partu Čechů z Poděbrad (průvodce Alibaba, Oroň, ale my jsme si ho na základě pozdějších zkušeností překřtili na barona Prášila). Cestou zastavujeme u jediné nevěřícím přístupné mešity v Maroku - Tinmel Mosque. Vstupné 10 DH. Prohlídku stíháme jen tak tak, neboť z nedalekého minaretu se ozývá volání k odpolední modlitbě a mladý správce nás velmi diplomaticky nabádá k odchodu. Spěchá za svými spoluvěrci do nové mešity. Následuje přejezd průsmyku Tizi n‘Test. Sjíždíme bez motoru, občas je nutné pomoci si nohama, ale na pár desítek km ušetřený benzín a spousta
času na kochání. Benzínka PETROM pod Taroudant - další defekt - Vojtova přední. Házíme stroj na tvárnice a měníme duši. Mají tu stylové záchody i s otevřenými sprchami pro kamioňáky a kamioňačky. Přijíždíme k západnímu pobřeží. Teplota klesá k 20 stupňům Celsiovým, což je oproti předchozím pařákům docela šok. Toma chytá zimnice, tak hledáme nějaké místo na bivak. Asi to má z těch šašlíků, které nám dnes doporučil Alibaba. Bivak rozbalujeme už za šera u obce Tifnit a přímo vedle campingu, momentálně uzavřeného (opět se projevuje, že jsme zde mimo sezónu). Na sklizeném poli rozbíjíme stany a jdeme se oddávat spánku. V noci nás z vesnice přichází hlídat veliký pes.
55 | Maroko trip
Více nahoře_ Udolí u Toug el Kheir, Marrakech-Tensift-Al Haouz Nahoře_ Oběd v Ijjoukak - opět tažín Vlevo_ Mešita Tinmel - jedna z mála přístupných Dole_ Udolí u Toug el Kheir, Marrakech-Tensift-Al Haouz
56 | Maroko trip
Nahoře_ Park Massa (bez) plameňáků, Rbat, Souss-Massa-Drâa Dole_ Pobřeží, útesy a bivak u Tamri, Dar Bou Rosays, Souss-Massa-Drâa
ÚTESY ZÁPADNÍHO POBŘEŽÍ 15.den / 1. 8.
Přestože často překračujeme povolenou rychlost, policisté nám vždy jen s úsměvem mávají… hříšnících. Také proč by odrazovali turisty od další návštěvy. Každopádně zde požívají očividného respektu, na rozdíl například od Rumunska. Bivak dnešní jest na útesech nad Tamri. Tom se ze včerejší nevolnosti vyspal, Vojtu to chytá teď večer a ve velkém stylu - velký chlap, všechno velké - několikrát jde zatrůnit a připomíná Jizeru po jarním tání. Přicházejí se na nás podívat dva malí pasáčci, patrně bratři. Táhnou s sebou stádo ovcí a asi čtyřmetrovou dřevěnou tyč. Tom jim chce předvést, jak s ní dokáže balancovat na jednom prstu. Slušný výkon, téměř půl minuty. Pak je na řadě starší, asi desetiletý chlapec. Minuta, dvě, tři… dvojice pasáčků mizí pomalu v dáli, stále nesouc na prstu tyč. Se západem slunce se vydáváme po útesech k vodě, jakože se vykoupat v tom velkém Atlantiku. Cesta tu nějaká je, místy i vysekané stupně v pískovci, nejspíš od sběračů mušlí. Na jednoho i narážíme, ale když jsme dole, tak zjišťujeme, že nějaké příjemné koupání mezi těmi kameny a v rozbouřené vodě nepřichází v úvahu.
57 | Maroko trip
Dnes navštěvujeme na doporučení barona Prášila park Massa, kde mají být plameňáci. Ale nikdo nikde, park je opuštěný, včetně parkoviště. Tedy ne tak úplně. Jenom zastavíme, přiřítí se k nám v autě skupinka mladíků, ukazují na značně oprýskanou ceduli čnějící nad parkovištěm a nabízí vstupenky do parku. Jenže my se tváříme tak unaveně a nepřesvědčitelně, že svoji snahu o rychlý přivýdělek vzdávají a nechávají nás svému osudu. Park je zátoka, podél níž vede cca 3 km pěší stezka, kterou Vojta nakonec prochází a za celou dobu samozřejmě nevidí ani jednoho ptáka. Tom se mezitím ve stromů stínu trochu prospal. Jinak docela zbytečná zajížďka. Vyrážíme podél pobřeží na sever. Později se začínají zjevovat pěkné útesy a s nimi sběrači / prodejci mušlí. Též se zde výrazně zvyšuje koncentrace policejních kontrol a měření rychlosti. Přestože občas a samozřejmě nechtěně povolenou rychlost překračujeme, policisté nám vždy jen s úsměvem mávají a pokutově se ukájí na místních
Podél pobřeží
58 | Maroko trip
16.den / 2. 8. Dnešek je ve znamení nahánění kilometrů. Míříme podél pobřeží vzhůru, užíváme si pěkné výhledy a cesta místy vede téměř po samé hraně útesů. Bivak nacházíme téměř potmě, když se řítíme po hlavní silnici směr Casablanka - před Bir-Jdid u Forêt Chiadma. Je to pěkný kus lesa hned u silnice,
tvořený převážně borovicí vejmutovkou a malými hlemýždi, kteří zcela obalují malé stromky (později zjišťujeme, že les je široko daleko jediný a posledním vhodným místem k bivakování před Casablankou). Zajíždíme dovnitř, rozbíjíme ležení a spokojeně usínáme.
EXOTICKÉ ZAHRADY 17.den / 3. 8.
Nahoře_ Hlemýždí invaze Dole_ Exotické zahrady Lebrahma, Rabat-Salé-Zemmour-Zaër
pečně uschovat moto, pročež nás místní “důležitý” maník vede do hotelu přes ulici (Hotel Gharb). Zde už mají prostor i pro motorky, na dvoře za hotelem. Super, ale kvalita hotelu poněkud pochybná. Tohle ubytování nese název hotel opravdu jen ze setrvačnosti. Voda jen studená, odtok ucpaný a švábi běhají kolem záchodové mísy maratón. Hlad je silný argument, tak se vyrážíme najíst do restaurace v protějším hotelu. Ukážeme na kus masa na háku, odsouhlasíme způsob úpravy a během chvilky máme dobrotu na stole. Po setmění si procházíme město. Zjišťujeme, že místní trhy - Souk v názvu města - nejsou jen tak ledajaké, fakt velká jízda. Hlavně takhle za tmy mají neskutečné kouzlo. Melouny velikosti půlročního vepře, olivy nakládané na deset způsobů, spousty pytlů s kořením… a davy lidí. Žádné vyumělkované a vypulírované trhy z velkoměst, ale tradiční živelná a živá záležitost.
59 | Maroko trip
Nahoře_ Útesy západního pobřeží Maroka
Casablanka - ráno jen rychle projíždíme a pokračujeme dále po N1 na sever. Rabat - po náročném a únavném průjezdu městem navštěvujeme exotické zahrady Jardins exotiques, taková místní gigantická Fata morgána Pražské botanické zahrady a pod širým nebem. Pro motogermanofily - cestou potkáváme tři motocykly BMW mířící na jih. Setkáváme se také s novou, v Maroku doposud nepoznanou situací, kdy na každé naší zastávce, byť na sebeopuštěnějším místě, vyskakuje z křoví nějaký podivný člověk a nabízí nám ke koupi hašiš. Kolik jich po celé cestě asi musí číhat? Navečer přijíždíme do Souk-al-Arba, kde nejdříve jen čepujeme. Ale když vidíme kolem několik hotelů, jdeme pátrat po podmínkách ubytování, neboť bychom zase po nějakém čase nepohrdli třeba takovou sprchou, klidně i studenou (což se nám splní). V prvním hotelu nemají možnost bez-
60 | Maroko trip
Dole_ Souk-al-Arba - maso k večeři od pouličního řezníka, sídlí přímo na rohu křižovatky v restaurantu Trhy fungují dlouho do noci
61 | Maroko trip
Nahoře a dole_ Exotické zahrady Lebrahma, Rabat-Salé-Zemmour-Zaër
62 | Maroko trip
Nahoře_ Modré město Chefchoeoen Dole_ Uličky historické čtvrti Chefchoeoen, parta španělských studentů z pouště, Tomášovo KLE dovršuje 100.000 km a čekání na večerní trajekt nazpátek do Evropy
Poslední den a modré město 18.den / 4. 8.
Ze Souku do Ceuty se nám nabízejí dvě varianty cesty, ale jen jedna vede přes “modré město”, takže míříme tam. Cestou nás ale čeká malá oslava jednoho velkého jubilea – Tomovo KLEčko má sto tisíc najetých kilometrů. Jelikož tachometr je pouze pětimístný, budeme opouštět Afriku s úplně novou motorkou! Chefchoeoen - na hlavním náměstí historické čtvrti sedáme do jedné z mnoha restaurací - dýňová polévka a zeleninový salát, který v tomhle vedru opravdu bodne. Sedíme, posloucháme a nahráváme do telefonu magický chorus několika muezzinů… a koho to nevidíme - naši starou známou partu španělských studentů z pouště! Chvíli si povídáme, neopomíjíme naše oblíbené a silné pouštní téma - pivo. Loučíme se a přejeme si další pohodové putování. Kluci se ze Španělska do Maroka pře-
místili letecky. Zde si pronajali auto (malý rozhrkaný Fiat bez klimatizace a rozbitým stahováním okna) a dva týdny takto putovali. Nyní se stejným způsobem vracejí domů a jistě s podobně bohatými zážitky jako my. Inu, cestování je skvělá věc. Jak říká máma - co sníš a uvidíš, to ti nikdo nevezme. Na večer se přesouváme směr Ceuta, kde chvíli stojíme na velmi ostře sledovaných hranicích, opět absolvujeme několikanásobnou kontrolu dokladů. Pozorujeme partu děcek snažících se nacpat do podvozku autobusu. A samozřejmě se zde divoce rojí neodbytní nabízeči imigračních kartiček, kteréžto při odjezdu vůbec nejsou potřeba. Trajekt se nám daří sehnat na osmou hodinu večerní, tudíž už pouze stíháme najít správné doky a zajet na trajekt. Španělskou Ceutu a její pláže jsme tedy zahlédli jen v rychlosti. Na
venkovní palubě Tom vytahuje dvě věci - žlutý meloun, zakoupený na trhu v Souk-al-Arba, a svůj velký třpytivý lovecký nůž a pouští se do porcování. Následná cesta do umývárny s touto potenciální zbraní v ruce je zajímavým testem pozornosti a reakcí pasažérů i personálu. Nikdo se neděsí, neprchá ani nekřičí. Patrně nejde o naprosto nic neobvyklého nebo jde o něco naprosto neobvyklého. Dál jsme se ve svém experimentu, bohudík, nedostali. V noci po vylodění valíme pryč z města. Po delším hledání, i v rámci jednoho přímořského resortu, kde opravdu žádný prostor k bivaku není, nám místní strážník (motorkář) ochotně radí a posílá do blízkého kempu La Casita. Paní recepční nám chce nejdříve nabídnout i slevu, ale nedaří se jí sehnat majitele, takže platíme plnou cenu 31 €.
63 | Maroko trip
Chefchoeoen - na hlavním náměstí historické čtvrti sedíme v jedné z mnoha restaurací a najednou…
64 | Maroko trip
Nahoře_ Podhůří Sierra Nevada, Trevélez, Andalucia, Španělsko Vlevo_ Poloostrov a skály Gibraltar, přístaviště a obří překladiště kontejnerů Algeciras
SIERRA NEVADA 19.den / 5. 8. Směr pohoří Sierra Nevada, které jsme původně chtěli přejet, dle navigace to mělo jít. Ale poté, co přijíždíme do poslední horské turistické vesnice a vidíme i nějaké detailní mapy oblasti, je jasné, že dále vedou jen čistě pěší trasy. A turistů tu je dosti. Camping Tau nacházíme opět až za tmy. Stavíme stany a vyrážíme na blíz-
kou pláž s promenádou. A máme to i s bonusem, cestou nastává blackout - el. výpadek. U věcí necháváme blikat čelovku jako maják a lezeme do velmi teplé vody. V kempu to Vojta rozbaluje, z okolních stanů se začíná ozývat chichotání, ve vedlejším stanu ležící Tom, léty společného cestování poučen, nasazuje své oranžové špunty do uší.
65 | Maroko trip
Podhůří Sierra Nevada, Narila, Andalucia, Španělsko
Marné sušení ve 100% vlhkosti, Španělsko Vpravo_ Centrum Andory
66 | Maroko trip
Přejezd z Andorry přes Kordiléry z 2 400 m n. m. k Perpignonu
BOUŘKA NA ŠPANĚLSKÉM POBŘEŽÍ 20.den / 6. 8. Přejezd Španělska Navečer se u obchodu potkáváme se staršími českými manželi, poznali nás podle SPZ a CZ na kufru. Přijeli do Španělska z Chile, kde podnikali v zemědělství se vším co má peří, měli přes 2000 zaměstnanců. Pak vláda uskutečnila znárodnění, tak se to nyní snaží řešit právní cestou přes Španělsko.
Bivakujeme ve městě, na vyhlídce u moře. Z protějšího domu nám místní přinášejí pivečko, což potěší. Za chvíli přichází vskutku pekelná bouřka - horizontální blesky, vichr i déšť. Chvíli se provizorně schováváme na lavičce pod rozvinutou plachtou, kterou musíme opravdu pořádně držet, aby nám jí vítr nesebral. Po půlnoci déšť ustává.
Naštěstí je teplo a uléháme tedy pod širým nebem na karimatky vedle motorek. *Tahle část Španělska bývala německá oblast.
ANDORRA 21.den / 7. 8.
Je hrozná vlhkost. Mokré věci z noční bouře, ač jsme je hned z časného rána rozvěsili po celé námi okupované vyhlídce, ani trochu neuschly. Balíme a co nejrychleji mizíme pryč. Když nic jiného, tak kolem chodící ranní pejskaři či běžci z nás měli nestandardní povyražení. Ale po najetí na dálnici na nás čeká další nepříjemné překvapení - boční poryvy větru. A to ne ledajaké. Máme co dělat se na strojích vůbec udržet, mává to s námi jak s kusem papíru. Při náporu se musíme notně naklonit. Škoda že nemáme fotku Tomášovy motorky, to by jeden opravdu nevěřil; pak že se nedají v přímém směru brousit stupačky. Taky už klepe na motor servisní interval pro výměnu oleje a vzhledem k zátěži, které byli naši statní oři vystaveni. Nechceme nic riskovat a začíná-
me na benzínkách shánět tu mastnou tekutinu. Přijíždíme do města Castelló de la Plana. Chvíli pátráme, až u jednoho velkého autoservisu narážíme na mladého mechanika. A hle, Čech! Chvíli si povídáme, ale situaci nám vyřešit nepomáhá. Nakonec se přeci jen zadaří. Na první benzině za městem olej kupujeme (místní druh, odrůda 15w40) a dle pokynu zdejší pumpamamá vyléváme s těžkým ekologicky laděným srdcem ten vyjetý do kanálu. Tedy nejdřív tomu předchází snaha o získání nějaké vhodné nádoby na vypuštění. Poněvadž paní pumpařka ovládá pouze jazyk mateřský a my se slovní zásobou typu dobrý den, děkuji, nerozumím, pivo, prase, neobstojíme, musíme opět zapojit do komunikace ruce a nohy, načež se nám daří vyzískat starý plastový kanystřík. Kdyby nám
rovnou naznačila, že máme olej vylít do kanálu, mohli jsme si tuto nádobovou anabázi odpustit. Stáčíme se směr Andorra. Tolik motorkářských obchodů v jedné ulici jsme nikdy neviděli, na jednom kilometru aspoň dvacet. Přejíždíme průsmyk ve výšce 2400 m. Ze sedla nás čeká dlouhý sjezd na francouzské straně pohoří Kordilér, křížíme několikrát úzkokolejku, desítky kilometrů pouze klesáme a míříme na Perpignon. Potkáváme dva policisty na moto a standardně se navzájem zdravíme. S blížícím se večerem nenecháváme nic náhodě a míříme na stejný bivak jako při cestě na jih. Žádné hledání, jedeme na jisto. Což je vlastně na této výpravě podruhé a také naposledy, kdy máme “zajištěný” nocleh.
67 | Maroko trip
Tolik motorkářských obchodů v jedné ulici jsme nikdy neviděli, na jednom kilometru aspoň dvacet.
ŠVÝCARSKO A JOSEF 22.den / 8. 8. Odpoledne přijíždíme do Švýcarska. V Ženevě se ale dlouho a dlouho zdržujeme v zácpách. Světelná signalizace funguje jako dokonalá brzda provozu. Jen se na sebe podíváme a je nám jasno - Maroko na vás a do půl hodiny tu máte volno. I když, kdo je zvyklý pouze na takový striktní diktát předpisů, těžko se bude tak rychle vracet k selskému rozumu a pozornosti. Podél Ženevského jezera je to barák na baráku, tady to na bivak nevypadá. Rozhodujeme se tedy opět pro kemp. Pod nos nám padá Camping de Ro-
lle cca 30km za Ženevou. Přijíždíme po sedmé hodině a nedaří se nám sehnat nikoho, s kým vyřešit ubytování a vjezd. Nakonec dostáváme od slečny z bufetu kód k závoře a vjíždíme dovnitř. Sotva počínáme stavět stany, zjevuje se chlápek na Babetě a povykuje na nás česky. Je to Josef - instaluje a spravuje v tomto regionu hromosvody. Ve Švýcarsku je již 18 let, z toho poslední 3 roky ve zdejším kempu a je prý maximálně spokojený; vydělává 8000Fr měsíčně. Zve nás do svého zabydleného karavanu s parádní terás-
Bivak ve vstupní bráně lázní, kde jsme se schovali před průtrží
68 | Maroko trip
Přejezd z Andorry přes sedlo v Kordilérách 2 400 m n. m.
kou na buřtguláš a pivo, což samo sebou nadšeně přijímáme. Již si na něm pochutnávají i jeho přátelé a sousedé z kempu, taktéž podobné osůbky různých národností a zaměstnání. Dnes je Den Ženevy. Úžasný ohňostroj trvající 70 minut, který je i na vzdálenost celého jezera pěkně patrný. Pro přímé účastníky to musí být opravdu velkolepá podívaná. Ještě chvíli se jím kocháme a s plnými břichy jdeme spát.
PRŮTRŽ NAD BODAMSKÝM JEZEREM 23.den / 9. 8. Ráno nás budí déšť. Rychle balíme, jdeme do pláštěnek a vyrážíme. U brány nás nikdo nekontroluje, včerejší noc oslav byla asi pro všechny vyčerpávající. Noc v kempu byla tedy zdarma a od Josefa jsme dostali instrukci, abychom případně nahlásili, že jsme byli jeho hosty. Proplétáme se Švýcarskem, a když už myslíme, že jsme přejeli do Německa, tak se opět objevuje Švýcarsko. A znovu. A znovu. V téhle oblasti se hranice ukrutně kroutí. Naštěstí už
se počasí umoudřuje a neprší. Navečer se přibližujeme k Bodamskému jezeru. Na obzoru to začíná být hodně temné a divoké. Za soumraku čepujeme benzín a znovu prší, takže opět do nepromoků a razíme. Snad najdeme nějaký rozumný bivak. Ale jen co vyjedeme z benzínky, začínají se kapky slévat do provazů vody a prudké nárazy větru honí po silnici popelnice, kočky, veverky, stařenky se psy, slepice i s kurníky… no, zůstaňme u těch popelnic. Zahýbá-
me na první odbočce a sjíždíme pod nějakou střechu, ze které se vyloupne vstupní brána do místních lázní - Freibad und Seebad Fischbach. Mají těsně před zavíračkou, tak si zde dáme nejen něco na zahřátí, ale využijeme i zastřešený venkovní vstup pro přenocování. Dokonce nám umožní schovat si motorky za bránu. Jen prý musíme ráno brzy vstát, než přijde šéfová. Na hlavní příjezdové cestě se mezitím utvořilo téměř metr hluboké jezero.
KUFROVÁNÍ KOLEM MNICHOVA 24.den / 10. 8. Tam se rozdělujeme a každý směřujeme jinam, Tom přímo na Regensburg a Českou Kubici, Vojtěch směr Pasov a Strážné, ale z okruhu sjede příliš brzy a najede si pár desítek km navíc. Měl jet kolem Mnichova také na Regens-
burg a až pak se stočit, ale co, v těch najetých tisících se to ztratí. Pak už za Degendorfem sjíždí z dálnice směr ČR. Tímto návratem do naší domoviny se tedy uzavírá tato výprava na africký kontinent za krásami Maroka.
69 | Maroko trip
Ráno tedy brzo vstáváme a v tom přichází zmiňovaná šéfová. Světe div se, je to Češka. Žije tu s rodinou už od devadesátých let, je moc milá a nabídne nám kávu a croissant. Posnídáme a vyrážíme na dálnici směr Mnichov.
70 | Maroko trip
ZÁVĚR Musíme opět pochválit naše letité motorky Kawasaki KLE 500, které nás spolehlivě provezly celou trasou…
Oblečení - z oblečení jsme si celou cestu z Prahy a zpět vystačili s funkčním trikem, chráničovou košilí, kevlarovými jeansy a v případě silného deště pláštěnkou. Některé oblečení jsme ani nevybalili a cestovalo s námi jen jako “mrtvá váha”. Ostatně jako při všech předešlých výpravách, neboť se jeho potřeba špatně odhaduje a je lépe mít na takto dlouhé cestě nějakou rezervu. Strava - vozit s sebou vařič není potřeba, vždy se dá najít nějaká restaurace, i v té nejmenší vesnici vám jídlo rádi nabídnou. Ale několik müsli tyčinek pro případ krize se neztratí. Voda - dostupnost je větší, než jsme si mysleli. Pokud máte filtrační láhev, napijete se v podstatě kdekoli. Alkohol - jelikož hlavním náboženstvím v Maroku je islám, s alkoholem se v restauracích, hotelech ani běžných
Mešita Tinmel - jedna z mála přístupných
obchodech nesetkáte. Existují ale specializované a vždy důsledně střežené obchody, kde nakoupíte především různé druhy piva a vína. Avšak tyto “shopy” najdete pouze jako součást některých hypermarketů ve velkých městech. Je zajímavé sledovat některé muslimy, jak pod svou džalabu skrývají jinak zapovězený nápoj.
Očkování - měli jsme doporučená očkování na žloutenku typu A, B a na tyfus. Očkovací průkaz není na hranicích vyžadován.
Placení - použít platební kartu můžete jen ve velkých supermarketech, částka však většinou musí přesáhnout 10 Euro. S bankomaty se setkáte jen ve větších městech. Naprostá většina plateb probíhá v hotovosti místní měnou Dirham.
Motocykly - musíme opět pochválit naše letité motorky Kawasaki KLE 500, které nás spolehlivě provezly celou trasou, jediným technickým problémem byly tři píchnuté duše, z čehož ty holky samozřejmě vinit nemůžeme. Nespornou výhodou cestování na dvou totožných motorkách je to, že můžete vézt některé servisní a náhradní věci jen jednou, případně si díly cestou půjčovat (regulátor, baterie…), otestovat a porovnat funkčnost.
Ubytování - stanovat můžete prakticky kdekoli, nikdy nás nikdo odnikud nevyháněl, spíš jsme působili jako rozptýlení a atrakce. Klasické penziony evropského střihu zde téměř nenajdete, není ale problém domluvit ubytování ve většině rodin, samozřejmě si za to nechají zaplatit. Hotely zde fungují, některé ale dosti pochybné úrovně. Bezpečnost - nikde jsme neměli žádný problém, motorky včetně věcí jsme nechávali i několik hodin bez dohledu a nic se nám neztratilo. Pokud se někde ubytujete, ručí vám za věci snad i hlavou.
Komunikování - arabština, berberština, francouzština. S angličtinou obstojíte opravdu výjimečně a spíše ve velkých turistických městech.
Servis, náhradní díly - jelikož v Maroku jezdí mnoho mopedů a motorek různého a hrůzného stavu, je jejich údržba i v té nejzapadlejší vesnici nezbytná. Spínač brzdového světla a duše zakoupeny v cyklo - moto obchodu za třetinovou cenu než u nás.
71 | Maroko trip
Počasí - domníváme se, že nakonec i termín byl zvolený dobře, mimo sezónu je cestování vždy příjemnější a pokud nemáte problém se zvládáním vysokých teplot, tak jste odměněni stabilním počasím a tedy i mnohem menšími požadavky na oblečení a vybavení.
72 | Maroko trip
CO JSME MĚLI S SEBOU • boční vaky (výrobek české firmy Motovaky; velmi odolné, zcela vodotěsné a na rozdíl od pevných kufrů umožňující flexibilní nastavení objemu, až 42l na jeden vak) • vodácký vodotěsný vak s ramenními popruhy, objem 60 l • tankvak na nádrž (Motodetail 8 l, Lojzo 19 l) • nářadí na servis moto • olej na řetěz, cestovní WD 40 • prkénko pod stojánek • dvě montpáky • sada lepení na duše • cyklopumpička, později kompresor (kterýžto jsme si museli cestou nechat opravit) • náhradní duše • nová zadní pneu Michelin T63 (stará ponechaná jen na prvních 3000 km, především na jízdu po hladových dálnicích) • lepidlo sekundové, epoxidové - tekutý kov • gafa • provaz • zapalovač • plachta na moto • stan - kupole (po zkušenosti s typem tunel z loňské expedice jsme se i přes výrazně vyšší hmotnost vráti-
li k samonosným kupolím, které ale nemusíte kotvit, aby drželi; bezproblémová a rychlá stavba za každého počasí a na jakémkoliv povrchu, o velikosti vnitřního prostoru ani nemluvě) • spacák • karimatka • plachta 2x3 m (nejvíce využita při noční bouřce ve Španělsku, kdy jsme pod ní přečkali to nejhorší) • trenky, ponožky • funkční spodky a trika • pantofle, turistické boty či sandále • lehké turistické kalhoty • šátek • plavky • ručník - mikrovlákno • pláštěnkový komplet • motobunda či softshellová (téměř celou cestu se vezly složené v brašnách) • kevlarové jeansy • chráničová košile + páteřák • rukavice enduro a touring • přilba (Uvex enduro a výklopka HJC) • MX brýle (které pasují i do výklopné helmy - pro lidi, kteří ji vyžadují např. kvůli uším, ideální řešení) • sluneční brýle • hygienické potřeby • špunty do uší (pro klidný spánek)
• opalovací krém • lékárna • nůž • svítilna čelovka • placatka slivovice (dva v jednom desinfekce a šlaftruňk) • mobil s offline navigací Here • fotoaparát (profi kompakt Fuji X20) • outdoor kamera (Drift Ghost) • nabíječka, powerbanka (kapacita dle potřeby, my jsme jí měli na dobíjení jednoho mobilu přes noc, abychom šetřili motobaterii a nabíječku) • papírová mapa Michelin (asi nejlepší možnost) • mezinárodní očkovací průkaz - Hepatitida A + B, tyfus, vzteklina, tetanus • cestovní pojištění • pas, platební karta, ŘP, TP, ZK • hotovost - Euro • filtrační láhev Fill2Pure řady Ultralight AA - předurčeny do těch nejnáročnějších podmínek zemí třetího světa, a to doslova. Díky integraci jódované pryskyřice do matrice filtru je zvýšena účinnost filtru na 99,9999%. Zkoušeli jsme pít z různých potoků, řek, jezer a vždy fungovala na výbornou.
Přejezd pohoří u Aiezza, Souss-Massa-Drâa
73 | Maroko trip
• špunty do uší (pro klidný spánek) • placatka slivovice (dva v jednom - desinfekce a šlaftruňk)
SLOVNÍK A VYSVĚTLIVKY DH (Dirham) – marocká měna, 1 DH cca 2,35 Kč Džalaba – tradiční oděv, je buď dlouhá, jednoduchého pohodlného střihu, nebo po kolena s kalhotami ze stejného materiálu. Nosí ji ženy i muži. Jsou džalaby prosté i slavnostní, letní i zimní. Jardins exotiques – exotické zahrady Tuaregové, Berbeři, Arabové – tři marocká etnika, žijící ve vzájemném respektu, klidu a míru (až na malé výjimky). Náboženství – obyvatelé Maroka jsou téměř bezvýhradně (asi 98 %) sunnitští muslimové (sunnitský islám je státní náboženství). Otatní minoritní náboženství: křesťanství, judaismus (většina z dříve početné židovské komunity - v pol. 40. let 20. stol. čítající až 300 000 osob - odešla ze země po II. světové válce a zejména v 60. letech; nynější odhad počtu příslušníků židovské komunity v Maroku je kolem 5 000 osob). Medína, médina – staré město, historické centrum města. Muezzin – islámský služebník mešity, který z ochozu minaretu svolává věřící k modlitbě.
Státní svátek: Den trůnu – 30. 7. (od roku 1999, nastoupení na trůn krále Mohameda VI.) I kvůli tomuto nejvýznamnějšímu svátku všude visely červené vlajky - ve městech, na kruhových objezdech, kde jsme potkávali i ty největší. Řady vlajek jsme potkávali i na vesnicích, podél cest i na křižovatkách silnic uprostřed pustiny.
Koubba – hrobka marabutů – místních svatých.
Tažín – dušený pokrm z brambor, zeleniny a masa drůbežího, skopového či rybího, zhotovený v hliněné míse s poklopem; na hliněné nožce s otvorem, ve kterém se topí dřevěným uhlím. Velmi dobrý a příjemně kořeněný. Se slánkou počkejte, chuť se objeví po chvíli a ke konci vám bude líto, že už dojídáte.
Slovník základních slov v Maroku
Marocký čaj – tradiční nápoj, nejčastěji získaný spařením máty druhu Mentha longifolia a notně oslazený cukrem. Pro toho, kdo není zvyklý sladit, je to zabiják. Hawai – marocká varianta Fanty, avšak s výrazně vyšším obsahem cukru. A i Coca Cola a ostatní známe nápoje jsou zde výrazně sladší než obvykle. Tizi – arabský výraz pro průsmyk. Kasba – opevněný hrad.
74 | Maroko trip
QR kódy pro načtení
Kompletní fotogalerie
Video z cesty
360° Panoramata
Fondouk – noclehárna. Médersa – škola. Báb – výpravná brána do hradeb.
Pojďme - Jala Promiňte - Asif Prosím - Minfadlik Ahoj - La bes Děj se vůle Pána - Inšalah Šťastnou cestu - Treq salama Sbohem - Bslemah Dobrý den - Salam aleykum Jak se daří - Berbersky: Meitanit?; Arabsky: Labass? Děkuji - Berbersky: Soho, Tanmirt; Arabsky: Shukran / Šokran Není zač - La shokran ala važip - to je snad jak arabsky tak to řikají i Berbeři Nashledanou, Šťastnou cestu - Bislama, Adistr murana Ne - La Ano - Aj, Nalam Přeji si - Berbersky: Righ ian …; Arabsky: Bghit wahid … Berberská vlajka přijatá oficiálně r. 1998 Světovým berberským kongresem. Symbolika barev: modrá - moře, zelená - příroda a zalesněné hory, žlutá - písek a Sahara. Uprostřed je písmeno Z (v berberském písmu tifinar), které je symbolem Berberů.
75 | Maroko trip
Krásný květ Ibišku čínského (Hibiscus rosa-sinensis) Zadní strana_ Údolí u Tamtroucht, Taza-Al Hoceima-Taounate
