Příjmy na nule, ale náklady jedou dál, říká ředitel komory

Když jsme v srpnu 2016 na stránkách Večerníku psali o čerstvě jmenovaném řediteli olomoucké okresní hospodářské komory, Radimu Kašparovi, neskrýval tehdy jednatřicetiletý rodák z Valašska velké ambice. Mezi hlavními cíli zmiňoval zvyšování atraktivity Komory pro nové členy, lepší networking a taky podporu, kterou podnikatelské subjekty, coby zaměstnavatelé a dodavatelé nezbytných služeb v regionu potřebují.

Dnes, s odstupem bezmála čtyř let, o úspěšnosti této mise hovoří třeba nárůst počtu, respektive změna struktury členů komory. Komoru rozšířilo na šedesát významných firem. Jen součet ročních obratů těchto nových členů přesahuje 25 miliard Korun a okolo 8 tisíc zaměstnanců. Komora tedy jednoznačně zastupuje s aktuálně 160 členy většinu klíčových zaměstnavatelů v regionu a její hlas musíme brát vážně. Připočteme-li k tomu svěží komunikaci a prezentaci, kterou byste u jiných komor v republice našli jen zřídkakdy, a také řadu realizovaných zajímavých networkingových eventů, je to celkem slušná vizitka.

Mezi nejčastěji skloňované nářky malých i větších zaměstnavatelů donedávna figurovaly nedostatek kvalifikovaných lidí, stále obstrukčnější a nepřehledná legislativa a další obvyklé nástrahy běžného firemního provozu. Přesto se o uplynulé dekádě bude v budoucnosti mluvit jen v superlativech.

Aktuální krize, kterou (nejen do podnikatelského světa) přinesla koronavirová nákaza, totiž tvrdě dopadla na většinu podniků v regionu, vysoké procento živnostníků i pracovních míst je nyní ohroženo a vzniká řada složitých otázek, které jsou i pro hospodářskou komoru velkou výzvou.

S ředitelem komory Radimem Kašparem se známe dlouhá léta, spolupracujeme i na některých společných projektech a stejně jako ve skutečnosti si tedy v rozhovoru budeme tykat. Jako manažer několika projektů, které jsou i členy komory a současně i zaměstnavatel, na kterého taktéž aktuální situace dopadá, jsem si pro něj připravil několik otázek. Kdo jiný by měl umět podnikatelům, a tedy i mně, odpovědět lépe než ředitel hospodářské komory.

Možná to zní banálně, ale uměl bys nezasvěcenému vysvětlit, proč vlastně potřebujeme nejen velké, ale i menší firmy a živnostníky? Když to úplně nejvíce zjednoduším a připomenu základy, tak ekonomika má tři hlavní sektory – domácnosti (nás obyvatele), firmy a státní sektor. My občané máme své potřeby a ty uspokojujeme pomocí statků, služeb. Ty jsou však omezené, někdo je musí vyrobit, nabízet. Dost ale teoretické debaty. Modelově, mezi našimi potřebami může být třeba koupě pračky, tu vyrábí většinou velké firmy, těm zas dodávají menší firmy. Stejně tak se chceme zajít ostříhat ke kadeřnici – k živnostníkovi. Pro zdravou ekonomiku jsou nutné všechny složky – silné domácnosti, které utrácejí, velké i malé firmy včetně živnostníků, které nabízejí ony zmíněné statky a služby. V Ideálním případě i stát, který by měl nastavovat vhodné podmínky a vyvarovat se přílišným regulacím. Když nebude dostatečná nabídka, nejen že bude problém naše potřeby uspokojit, ale statek a služba bude více vzácná, tedy dražší. Ekonomika je tedy neskutečně provázaná a vše se navzájem ovlivňuje. Když v soukolí vypadne jedno kolečko, vše začne skřípat. Co nejvíce teď firmy potřebují a kdo by jim v tom měl pomoci? Aktuálně panuje situace, která nemá obdoby. To, že podnikatel vstupuje na trh a musí podstoupit nějaké podnikatelské riziko, to je jasné. V současné situaci tento argument ale neobstojí. Stojíme před možným kolapsem, který by nás na dlouhá léta poškodil. Je nutné, aby se těm nejvíce postiženým, na které dopadly omezení související s vyhlášeným nouzovým stavem (nejen restauracím, hotelů, kadeřnicím atp.) pomohlo. A musí pomoci stát, my všichni, jinak na to opět stát = my všichni doplatíme. Komora je ta, která silným hlasem prezentuje, co firmy a podnikatelé potřebují. Pak

je již na Vládě, co vyslyší a jak rychle a konkrétně pomůže. Je jisté, že pomoc bude něco stát, ale bez pomoci by dopady byly nakonec daleko horší. Nemluvě o tom, že občané by mohli mít problém uspokojovat své potřeby, jak jsem zmiňoval výše, nebo by statky a služby mohly zásadně podražit. My občané máme své potřeby a ty uspokojujeme pomocí statků, služeb. Ty jsou však omezené, někdo je musí vyrobit, nabízet. Dost ale teoretické debaty. Modelově, mezi našimi potřebami může být třeba koupě pračky, tu vyrábí většinou velké firmy, těm zas dodávají menší firmy. Stejně tak se chceme zajít ostříhat ke kadeřnici – k živnostníkovi. Pro zdravou ekonomiku jsou nutné všechny složky – silné domácnosti, které utrácejí, velké i malé firmy včetně živnostníků, které nabízejí ony zmíněné statky a služby. Jak firmám v krizové době pomáhá komora? Jak konkrétně velkým? Jak menším? Pomoc probíhá asi ve třech rovinách. Snažíme se poskytovat validní a zjednodušené informace. To může znít banálně, ale v dnešní informační džungli je to důležité. Snažíme se firmám radit, odpovídat na dotazy, dávat tipy, jak lze řešit konkrétní situace. V neposlední řadě vyvíjíme tlak na zákonodárce, resp. Vládu, kterým posíláme podněty a návrhy, kde a jak pomoci. V nedávné době jsme se snažili komunikovat s panem hejtmanem, s krajskou hygienou s cílem ulehčit firmám v toho času izolované oblasti Uničovska a Litovelska. Je to pro nás ale také složité období. Rádi bychom pomáhali více, rychleji, konkrétněji. Někdy nastávají i situace, kdy konkrétní a úspěšné firmy mají problémy a vy vlastně víte, že pomoci nemůžete, že nemáte tu moc zajistit, aby firma měla za pár dnů balík peněz na účtu. Někdy se zdá, že je vše nejasné, zdlouhavé a jak často tvrdím, nakonec „nás všechny zabije“ přílišná byrokracie.

Jak hodnotíš v tomto směru aktivity města a kraje? Prvně musím objektivně říct, že to politikům nezávidím. Ta odpovědnost, komplexita dopadů je šílená. Ani oni nemají kouzelný proutek a neumí problém ku spokojenosti všech vyřešit. Jen kritizování by bylo na tomto místě laciné. Myslím, že kraj je v tomto aktivní, také město, které přistupuje k odpouštění nájmů ve svých objektech atp. Finanční kondice města ale není optimální. A třeba omezení grantové podpory atp. systému v důsledku také neprospěje. Byť je to složité, když nejsou peníze, město si je neumí natisknout. Jako ředitel OHK jsi v každodenním spojení s živnostníky i většími zaměstnavateli v regionu. O čem nejvíce mluví? Jak situaci řeší? Těch příběhů, problémů a témat je hodně. Liší se u malých a velkých.

Ale společným jmenovatelem je, že zásadně klesla poptávka (někde rozhodnutím státu zcela na nulu), přičemž náklady firmám a živnostníkům běží pořád. Chybí peníze. Ona již zmíněná kadeřnice nevydělá nic, ale musí platit nájem. Firma zase zaměstnance, energie a další fixní náklady. Stát bude něco kompenzovat, ale ne vše. Za mě je zásadní, aby stát nyní v podstatě nevybíral peníze. Měl by je co nejvíce nechat podnikatelům, aby přežili, nemuseli propouštět lidi atp. Stejně tak se musí platby rozmělnit v čase, odložit atp. – co se týká úvěrů a půjček od bank. Nicméně někteří budou nuceni vše řešit i tak, že firmu „pošlou do kytek“. Zaujala mne poměrně intenzivní (každodenní) mailingová kampaň celostátní hospodářské komory. Informuje své členy o legislativním vývoji, vyzývá vládu k opatřením a komentuje její kroky. To je jistě chvályhodné, ale firmy a živnostníci teď potřebují i podporu veřejnosti. Nebyla by na místě i nějaká osvěta v tomto směru? Jak jsem už zmínil, ve všem je nyní trochu chaos. Někdy to lze pochopit, protože čelíme bezprecedentní situaci, jindy by bylo lepší dodržet pravidlo: „méně je někdy více“. Tedy nevyhlašovat na každé tiskovce každý den něco, ale věci promyslet, dotáhnout do realizační a prováděcí roviny a pak prezentovat pochopitelně. Teď se zbytečně množí dotazy, jsou zde nejasnosti atp. Ke Tvému podnětu. Jednoznačně souhlasím. Ostatně už jsem nějakou komunikaci na toto téma vedl i se zástupci města a Univerzity Palackého. Lidé musí uvědomit, že i oni musí pomáhat. Bez nás všech to nepůjde. Jak jsem zmiňoval, někteří živnostníci některé firmy jsou nyní zcela bez příjmů. Pokud nechceme přijít o oblíbenou restauraci, i nadále chodit ke své kadeřnici, je třeba je podpořit. Kupovat věci na dálku, předplatit si nějaké služby atp. Kdyby tito přišli o práci, protože prostě nemají příjem, ale

složenky musí platit stále, budeme namydlení. Tito lidé se pak ocitnou na Úřadu práce a jsou to další náklady státu, nás všech. Proto je tedy lepší udržet je v zaměstnaní, u své živnosti atp. Takže heslo je: podpořme naše živnostníky, služby, co jen můžeme. V souvislosti s nynější krizí se často mluví i o potřebě digitalizace služeb a byznysu obecně. Nemyslíš si, že obzvláště v mimopražských regionech byl dosud tento vývoj nedostatečný, že v tomto směru krize zastihla některé firmy poněkud nepřipravené? Digitalizace je velké téma a já jsem jejím velkým fanouškem. Nesmí se o inovacích a digitalizaci „jen“ mluvit, ale také uvádět do praxe, podporovat. Máš také pravdu, že ne každá firma si to mohla výrazněji dovolit. Pojďme si ale říct, na co také narážíme, kde vidím já problém. Máme tu třeba zákon o zadávání veřejných zakázek. Dle mého „velký zločin“ v tom, jak je to nyní nastaveno. Zakázky se soutěží mnohdy na cenu. Co z toho plyne? Nepreferujeme kvalitu. Ta samozřejmě něco stojí. A logicky se na ni musí vydělat. Pokud chci inovace, rozvíjet výrobu, produkt, službu, musím na to mít peníze. Je třeba koncepčně bojovat s levnou a nekvalitní konkurencí, protože pak se celý systém nikam neposouvá. Stejně tak by měl být funkční regionální aspekt. Proč by nám měla cestu opravovat firma z Plzně, když tu máme skvělé firmy v regionu, uvádím jen jako příklad. Jsou to spojené nádoby. Svět je globalizovaný, takže i kdybychom se vypořádali s korona krizí celkem rychle v ČR, jsme pořád dost proexportní země a musíme doufat, že situace bude dobrá i jinde ve světě, v Německu a dalších zemích. Je jasné, že třeba hotely, penziony budou mít problém. Zvlášť, pokud se nebude moci cestovat přes hranice. Tu se obávám delší setrvačnosti a toho, že někteří to prostě nepřežijí. Restaurace si hledají místečka, jak alespoň skrze

výdejní okénka či rozvozy obědů zmírnit propady, ztráty. Jak se díváš na současnou roli evropských institucí a na pochybnosti, které dnes zaznívají na adresu donedávna otevřeného schengenského přeshraničního systému? Složitá otázka. Volný pohyb zboží, kapitálu, služeb i osob patří mezi nejzákladnější hodnoty budovaného evropského společenství, dnešní EU. Měli bychom si těchto svobod vážit. Což neznamená, že máme pohřbít koncept národních států a ochrany zdravých národních zájmů. Současná krize dle mého ukazuje, že ve strategických oblastech je například nějaká elementární soběstačnost důležitá. Ale to je na jinou debatu. Kdybys měl odhadnout vývoj situace firem a živnostníků v následujících třech a šesti měsících, kde podle tebe budeme? To je samozřejmě věštění z křišťálové koule. Faktorů, na kterých záleží, je opravdu mnoho. Svět je globalizovaný, takže i kdybychom se vypořádali s korona krizí celkem rychle v ČR, jsme pořád dost proexportní země a musíme doufat, že situace bude dobrá i jinde ve světě, v Německu a dalších zemích. Je jasné, že třeba hotely, penziony budou mít problém. Zvlášť, pokud se nebude moci cestovat přes hranice. Tu se obávám delší setrvačnosti a toho, že někteří to prostě nepřežijí. Restaurace si hledají místečka, jak alespoň skrze výdejní okénka či rozvozy obědů zmírnit propady, ztráty. Ale i tento segment, pokud se situace nevrátí do normálu, bude trpět. Pak jsou tu firmy. Paradoxně i skvěle fungující a se snahou o inovace mohou mít problémy. Modelový příklad – firma se snažila digitalizovat, kupovat nové technologie, investovat do automatizace. Tím je ale zatížena mnoha úvěry a nemá příliš finanční rezervy. I když má zakázky a super výhled do budoucna, déle trvající krize paradoxně této

super uvědomělé a inovativní firmě může také zlomit vaz. Protože nebude ani na mzdy a další fixní náklady. Ale abych odpověděl, až do června to bude ještě asi těžký boj, ale od prázdnin se snad bude situace zlepšovat. Ale musí pomoci i domácnosti, lidé. Pokud nebudou utrácet, pak bude problém. Pojďme zakončit náš rozhovor nějak optimisticky, co říkáš? ručičky, ale i obecně velmi schopné lidi, když o něco jde. Ostatně vidíme to nyní v krizi, jak si pomáháme, jak jsme schopni vymyslet skvělé věci za pár dní. Kdybychom tento náš um používali naplno i v dobách běžných, byli bychom ekonomicky daleko vyspělejší. A já věřím, že časem, navzdory nynější krizi, budeme.

Já myslím, že už mě trochu znáš a víš, že jsem životní optimista. Pořád žijeme a budeme žít ve skvělé zemi, kde máme nejen zlaté české Text: Pavel Sedláček Foto: archiv