Ekosystémové služby řek ve městech – odborný seminář

Page 1

EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH Odborný seminář 28.–29. DUBNA 2016 / ZÁMEK KŘTINY

Vydavatel: Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno



EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH Odborný seminář 28.–29. DUBNA 2016 / ZÁMEK KŘTINY

Vydavatel: Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno


Seminář je jedním z výstupů projektu: „Zvyšování povědomí a propagace významu funkcí lesů v krajině a přírodě blízkých koryt vodních toků v městském prostředí jako součást ekosystémových služeb povodí“

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway

© Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno ISBN 978-80-7509-466-7


Obsah Abstrakty z odborného semináře Integrované plánování krajiny v Horním Pomoraví – shrnutí výsledků projektu / Igor Kyselka ...................................................................7 Protipovodňová ochrana jako ekosystémová služba lužního lesa / Ivo Machar ....................................................................................8 Pohyb vozíčkářů v oblasti říčních prostorů ve městech / Pavla Kotásková, Jitka Fialová, Mariana Jakubisová ............................ 9 Ekosystémové interakce v urbanizovaných říčních krajinách / Otakar Štěrba .............................................................................. 10 Vodní toky a jejich nivy ve městě Brně – přírodě blízké PPO a revitalizace / David Veselý ................................................................................ 11 Hodnocení rekreačního efektu úprav vodních toků ve městech v ČR / Ivana Lampartová ........................................................................ 12 Řeky v městském prostředí a rizika vodou přenášených původců infekčních onemocnění / Ivo Pavlík ................................................................ 13 Pohled veřejnosti na prostory řek ve městech České republiky / Ondřej Konečný ........................................................................... 14 Norsko – ukázka řešení v rámci projektu OpenNESS / Helena Lorencová ......................................................................... 15

Články z odborného semináře Pohyb vozíčkářů v oblasti říčních prostorů ve městech / Pavla Kotásková, Jitka Fialová ........................................................ 19 Analýza a tvorba krajiny v Horním Pomoraví – informace o ukončeném projektu v rámci programu INTERREG III B / Igor Kyselka ................ 25 Ekosystémové interakce v urbanizovaných říčních krajinách / Otakar Štěrba ....................................................................................... 41 Ekosystémové služby modré infrastruktury – stručné představení problematiky / Jiří Schneider, Michaela Venzlů ................................. 44

Prezentace z odborného semináře

47



Abstrakty EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH Odborný seminář 28. - 29. DUBNA 2016 / ZÁMEK KŘTINY



Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

7

Integrované plánování krajiny v Horním Pomoraví – shrnutí výsledků projektu Igor Kyselka

Abstrakt

Ústav územního rozvoje

Příspěvek se zabývá projektem "Optimalizace faktorů pro udržitelný rozvoj venkova v oblasti horního povodí řeky Moravy. Projekt reaguje na povodně 1997 2002 hlubší analýzou a doporučeními potřebných strukturálních změn v krajině a jejím řízení.Primárně bylo použito "digitální mapy venkovské krajiny" jako nástroje pro různé analýzy založenou na geografické interpretaci barevně vykontrastivané ortofoto mapy. Podle závěrů Evropské úmluvy o krajině byly v řešeném území vymezeny krajinné typy a jednotky s pokyny pro jejich krajinný mangement. Poté, co zde byly analyzovány výpočty erozního smyvu a následné návrhy komplexních protieroních opatření, tyto pak byly koordinovány s úpravami návrhu územního systému ekologické stability. Tato koordinace byla doplněna doporučeními pro úpravy krajiny z hlediska krajinného rázu a dalších estetických principů, revitalizace toků, zvýšení průchodnosti krajiny a jiných opatření pro turistiku a cestovní ruch atd Byly soustředěny především na pilotní modelové správní území obce Bouzov. K výsledkům projektu náleží také doporučení pro dotační politiku a návrh rámcové metodiky krajinného plánu.

Klíčová slova

Krajinné plánování, péče o krajinu, krajinný management, krajinné typy a celky, digitální mapa venkovské krajiny


8

Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Protipovodňová ochrana jako ekosystémová služba lužního lesa Ivo Machar

Abstrakt

Univerzita Palackého v Olomouci

Příspěvek představuje jednu z klíčových ekosystémových funkcí lužního lesa, jíž je protipovodňová ochrana obcí. Analýza průběhu katastrofické povodně na řece Moravě v roce 1997 ukázala, že schopnost ekosystému lužního lesa transformovat v čase i prostoru povodňovou vlnu významně přispěla ke snížení povodňových škod ve městech Litovel a Olomouc.

Klíčová slova

Ekosystémové služby, lužní les, Olomouc, povodně.


Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

9

Pohyb vozíčkářů v oblasti říčních prostorů ve městech Pavla Kotásková, Jitka Fialová, Mariana Jakubisová Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Abstrakt

Článek se zabývá zohledněním potřeb osob s omezenou schopností pohybu při návrhu cest v blízkosti vodních ploch. Tyto osoby se nemusejí nutně pohybovat po všech existujících trasách pro chodce, ale existuje celá řada lokalit, které by mohly být vhodnými úpravami zpřístupněny i vozíčkářům, kteří v této oblasti mají nejkomplikovanější situaci. Na základě znalostí potřeb vozíčkářů a parametrů daných vyhláškou č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, je třeba navrhnout vhodné povrchy i parametry turistických tras, včetně odpočinkových nebo vyhlídkových míst. Pro přístup téměř k vodním plochám musí být vybrány břehy, u nich je zaručena stabilita vytvořena biotechnickými nebo technickými úpravami. O realizovaných bezbariérových cestách je potřeba dostatečně detailně informovat.

Klíčová slova

Bezbariérové cesty, vyhlídková místa, úpravy břehů


10

Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Ekosystémové interakce v urbanizovaných říčních krajinách Otakar Štěrba

Abstrakt

Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Nejlepší podmínky pro život člověka poskytují říční krajiny a proto je nejvíce urbanizovaných území právě zde. Každá urbanizace způsobuje odpřírodňování říčních krajin, s následnými ekosystémovými změnami a s nejrůznějšími poruchami v životním prostředí. V České republice jsou říční krajiny vyvinuty přibližně na 10% plochy státu. Jen asi jedna třetina z nich je v dobrém ekologickém stavu, dvě třetiny jsou v nevyhovujícím stavu a cca 26% říčních krajin se nachází ve stavu ekologické katastrofy. Hlavní příčiny tohoto nebezpečného stavu způsobuje současné zemědělství v říčních krajinách, na druhém místě potom urbanizace. Intravilány sídlišť zabírají cca 20% říčních krajin podél vodohospodářsky významných toků v povodí Moravy. Urbanizovaná území jsou významnou položkou devastace říčních krajin, která je globálním problémem životního prostředí planety

Klíčová slova

Ekosystémové služby, vodní toky


Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

11

Vodní toky a jejich nivy ve městě Brně – přírodě blízké PPO a revitalizace David Veselý

Abstrakt

Povodí Moravy, s.p., Brno,

Ve městě Brně bylo zpracováno několik koncepčních materiálu řešících dlouhodobou koncepci rozvoje vodních toku. Za zásadní můžeme považovat studii „Revitalizace údolních niv hlavních brněnských toku“ a „Generel odvodnění“. Na ně navázala studie proveditelnosti „Přírodě blízká POP a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků“. Studie řeší nejen přírodě blízká protipovodňová opatření, ale i začlenění toku do urbánního prostoru a propojení řeky s městským prostorem. Koncepce ponechává více než polovinu stávajícího zátopového území v přímém ovlivnění řekou, naopak terénními úpravami posiluje komunikaci břehových biotopu s říčním systémem.

Klíčová slova

Revitalizace, protipovodňová ochrana, urbánní prostor


12

Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Hodnocení rekreačního efektu úprav vodních toků ve městech v ČR Ivana Lampartová Ústav Environmentalistiky a přírodních zdrojů,

Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií,

Abstrakt

Mendelova univerzita v Brně

Cílem článku je představení analýzy a komparace prozatímních i nově získaných dat z hodnocení rekreačního efektu úprav vodních toků v urbanizovaném území dle metodiky Lampartové (2015). V rámci České republiky byly vytipovány vodní toky ve městech, na kterých byla metodika opakovaně aplikována a konfrontována. Průzkumy navazovaly na obdobná šetření např. v Ostravě, Přerově, Olomouci, aj. Kritériem výběru modelové lokality byla především realizace přírodě blízkých úprav na vodním toku směřující zároveň ke zvýšení rekreačního potenciálu území.

Klíčová slova

Řeka, město, rekreace


Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

13

Řeky v městském prostředí a rizika vodou přenášených původců infekčních onemocnění Ivo Pavlík Fakulta regionálního rozvoje a mezinároních studií, Mendelova univerzita v Brně

Abstrakt

Nejvýznamnější složkou prostředí, podílející se na šíření infekčních agens, je voda. Povrchová voda se na šíření infekčních agens podílí nejčastěji především v případě jejího organického znečištění odpadní komunální vodou. Za posledních více ne 25 let se změnil způsob života mnoha obyvatel České republiky. Rekreační aktivity často realizované v blízkosti vodních ploch včetně řek mohou být za určitých situací rizikové. Původci infekčních onemocnění mohou být přenášeni orálně, při kontaktu s vodou může být infikována poraněná kůže a při různých sportovních mohou být původci vdechnuti s aerosolem, který je vytvářen infikovanou vodou. V České republice zatím souhrnná monografie či kniha o rizicích spojených s rekreačním či volnočasovým pobytem u vody zatím publikována nebyla. Cílem přednášky proto bylo na příkladu netuberkulózních mykobakterií detekovaných v sedimentech říční vody demonstrovat různá zdravotní rizika. Především v říčních sedimentech prokazované Mycobacterium fortuitum, M. xenopi, M. avium a další druhy, které jsou rovněž prokazovány u infikovaných osob s plicní mykobakteriózou, představují v silně eutrofizované vodě riziko infekce osob se sníženou imunitou. Snižování organického znečištění povrchových vod v čistírnách odpadních vod zásadním způsobem přispívá ke snižování těchto rizik. Příspěvek vznikl v rámci projektu GA ČR č. 16-13231S.

Klíčová slova

zoonóza, epidemiologie, antroponóza, ekologie, viry, bakterie, plísně, paraziti, odpadní vody, eutrofizace vody


14

Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Pohled veřejnosti na prostory řek ve městech České republiky Ondřej Konečný Fakulta regionálního rozvoje a mezinároních studií, Mendelova univerzita v Brně

Abstrakt

Téměř každým městem Česka protéká řeka či menší vodní tok. Pohledy na význam a úlohu vodních toků ve městech mají však jejich obyvatelé odlišné. Předkládaný příspěvek se snaží tyto diference odhalit na základě výzkumu v 17 městech České republiky (metoda osobního dotazování; 599 respondentů). Výsledky šetření potvrdily, že vodní toky jsou považovány za atraktivní prostor k trávení volného času a že respondenti oceňují především ty funkce řeky, které jsou spojeny s vytvářením příjemného, atraktivního a přírodě blízkého prostředí. Je pak překvapující, že respondenti považují za významné cíle revitalizací vodních toků zejména ty se vztahem k environmentálním otázkám těchto činností, nikoliv posílení rekreační funkce těchto revitalizovaných prostor urbánních systémů.

Klíčová slova

Vodní tok, vnímání veřejnosti, rekreační funkce, revitalizace, město, Česká republika


Abstrakty z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

15

Norsko – ukázka řešení v rámci projektu OpenNESS Helena Lorencová Fakulta regionálního rozvoje a mezinároních studií, Mendelova univerzita v Brně

Abstrakt

Příspěvek shrnuje zkušenosti získané návštěvou Norska, kam se vypravila část projektového týmu s cílem navázat kontakty s norskými vědecko-výzkumnými institucemi a získat praktické zkušenosti s přístupy k vodním tokům ve městech. Za Norwegian Institute for Nature Research (NINA – Norsk institutt for naturforskning) se skupině věnoval David Burton, který představill zejména aktivity NINA a také praktické aplikace projektu OpenNESS. Za instituci Vista Analysis provedl skupinu po revitalizačních akcích ve městě a praktických ukázkách prezentace ekosystémových služeb vodních prvků veřejnosti pan Rasmus Reinvang. Odborná exkurze do Osla zprostředkovala účastníkům možnost poznat odlišný přístup k využití říčního prostoru ve městě a také jak zachovat rekreační zóny a funkce lesa i při očekávaném dalším rozvoji norské metropole.

Klíčová slova

Ekosystémové služby, vodní toky, funkce lesů



Články EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH Odborný seminář 28. - 29. DUBNA 2016 / ZÁMEK KŘTINY



Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

19

Pohyb vozíčkářů v oblasti říčních prostorů ve městech The movement of the wheelchair users in the river bank areas in the cities Pavla Kotásková, Jitka Fialová

Abstrakt:

Pobyt lidí v oblasti řek působí blahodárně na lidský organismus, proto by rekreace u řeky měla být umožněna všem, tedy i osobám s omezenou schopností pohybu, kteří mohou fyzickými aktivitami v přírodním prostředí zlepšovat nejen fyzické schopnosti, ale duševní pohodu. Okolí řek i ve městech lze využit ke krátkodobé rekreaci. K odpočinku, procházkám i ke sportu. Při navrhování využití území v okolí řek, je třeba pamatovat i na osoby s omezenou schopností pohybu a seniory. Lidí s tělesným postižením je veliký počet. Jedná se však o velice různorodou skupinu, která se od sebe liší druhem a rozsahem tělesného postižení. Nejsložitější situace je pro vozíčkáře, proto je příspěvek zaměřen na tuto skupinu lidí.

Klíčová slova:

bezbariérové cesty, krátkodobá rekreace, parametry cest

Abstract:

People stays by the rivers has beneficial effects on the human body, so the areas near the rivers should be open to all, including persons with limited mobility who can by the physical activities in the natural environment improve not only physical skills but the mental well-being as well. The surrounding of the rivers in the towns can be used for short-term recreation - for the resting, walking and practising sport in general. When designing and thinking about the land use near rivers, people must persons with reduced mobility and the elderly people keep on mind too. The number of people with disabilities is high. But this is a very heterogeneous group, which differ in the type and extent of disability. The most difficult situation have the wheelchair users, therefore the article is focused on this group of people.

Key words:

barrier-free roads, short-term recreation, trails parameters

Úvod

Současným trendem je objevování nových cest, které umožní lidem se zdravotním omezením žít v co největší míře samostatně (bez závislosti na pomoci druhých, neustálého žádání o pomoc). Jsou lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc asistenta hlavně kvůli pomoci překonávat bariéry, kterých je zatím velké množství. Situace se postupně zlepšuje, ale ještě existuje celá řada bariér, které by mohly být odstraněny, jak vyplynulo z projektu řešeného v rámci V4 v loňském roce.


20

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

V této souvislosti si musíme uvědomit, že základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti je přístupnost nejen staveb, ale i prostranství, jejich užívání a možnost se v nich volně pohybovat. Je třeba prosazovat metody univerzálního navrhování, které zohledňují nároky širokého spektra uživatelů (Rollová, 2015). Je třeba navrhovat parky, rekreační plochy a cesty, kterými se zde rozumí chodníky, stezky pro pěší, cyklostezky/cyklotrasy nebo naučné stezky, s cílem umožnit zejména vozíčkářům samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb. Je třeba řešit i problematiku střetávání vozíčkářů s ostatními chodci, bruslaři, ale zejména cyklisty. Jak bylo diskutováno s vozíčkáři, je to pro některé z nich velký problém. Někteří vozíčkáři negativně hodnotí chování cyklistů na společných stezkách. Společné stezky jsou pro ně nebezpečné. Pokud to finanční situace a prostorové uspořádání v daném místě dovolí, je vhodné komunikace navrhovat oddělené, alespoň tak, jak je patrné z realizované stezky v Jihlavě viz obr. 1.

Obr. 1: Stezka pro cyklisty a chodník pro chodce a vozíčkáře [www.livetouring.com]

Požadavky na bezbariérovost

Chodníky a stezky se navrhují na základě normy ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, ale jak uvádí zmiňovaná norma, je třeba respektovat vyhlášku MMR č. 398/2009, o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Šířky komunikací Pro průjezd vozíku postačí šířka 900 mm, ale v prostoru, kde se má míjet vozíčkář s chodcem nebo, kde se vozíčkář potřebuje otáčet, je třeba navrhnout šířku 1500 mm. Pro míjení dvou osob na vozíku je nutná šíře 1800 mm. Nejmenší prostor pro otáčení vozíku o 90° až 180° je plocha tvořena obdélníkem o rozměrech 1200 mm x 1500 mm. Minimální manipulační prostor, který má umožňovat otáčení vozíku do různých směrů v rámci úhlu, který je větší než 180°, tomu odpovídá kruhová plocha o průměru 1500 mm. (viz obr. 2) Z tohoto důvodu chodníky a stezky musí být široké nejméně 1500 mm, lépe 2000 mm.

Obr. 2: Minimální manipulační prostor pro otáčení vozíku


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

21

[Kotásková, 2015]

Sklony komunikací, rampy Maximální překonatelný výškový rozdíl je pro vozíčkáře bez asistenta 20 mm. Maximální podélný sklon mohou mít cesty v poměru 1:12 (8,33 %), na rampách do 3 m délky v poměru 1:8 (12,5 %). Maximální příčný sklon, který se navrhuje pro odvedení vody, nemá překročit poměr 1:50 (2 %). U mostních objektů nejvýše v poměru 1:40 (2,5 %) alespoň na průchozí šířce 900 mm. Při nevhodném sklonu větším než 1 : 6, např. při nájezdu na mostní konstrukci, lávku apod., hrozí při sjíždění vyklopení vozíčkáře, který se z vozíku vysune. Při najíždění je naopak reálné nebezpečí přepadnutí s vozíkem dozadu. Bez cizí pomoci prudký nájezd vozíčkář nevyjede. Pro překonání bariér na stezkách pro všechny je vhodné v určitém úseku navrhnout souběžně odlišná opatření pro jednotlivé skupiny. Například pro překonání určitého výškového rozdílu lze navrhnout pro osoby s omezenou schopností pohybu rampu s malým sklonem, pro cyklisty rampu s větším sklonem a pro ostatní chodce schodiště. Může to být např. i situace u lávek, kdy podélný sklon lávky by neměl být větší než 10%. Pro chodce je proto navrženo několik stupňů - schodů, ale pro vozíčkáře je navržena objízdná trasa po rampě viz obr. 3.

Obr. 3: Schody a rampa vedoucí k mostu [ foto Kotásková]

Výhodou oblasti řek je většinou rovinatý terén, tudíž cesty v nejbližším okolí mohou mít minimální sklony. Trasy cest a vyhlídková místa Není nezbytné, aby chodníky nebo stezky vedly v celé délce v blízkosti vody. Je vhodné navrhnout i parky, odpočinková místa v blízkosti řek nebo okružní trasy, Trasy mohou být i jednosměrné řešené tak aby tvořily propojení se sítí cest, která umožní i zkrácení či prodloužení cesty. Každý vozíčkář si pak může vybrat podle svých schopností. Překážky na cestách, odpočinkové plochy, lavičky, pergoly, přístřešky, informační tabule ale i stromy musí být osazeny tak, aby byl zachován průchozí prostor podél přirozené vodicí linie šířky nejméně 1500 mm. Jde o vytvoření zpevněných ploch tzv. zálivů pro umístění laviček případně pergol nebo přístřešků s posezením. V odůvodněných případech lze umístit tak, že bude průchozí prostor místně zúžen až na 900 mm. Vedle lavičky je vhodné mít zpevněnou plochu pro zastavení vozíku. I úsek s podélným sklonem větším než 1:20 (5,0 %) a delší než 200 m by měl mít odpočívadla o podélném a příčném sklonu nejvýše 1:50 (2,0 %).


22

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Přímý přístup do vody není nutný, pro potřeby vozíčkáře můžeme navrhnout vhodnou vyhlídkovou plochu nebo plochu vhodnou pro rybáře v těsné blízkosti břehu. Břehy ale musí být upraveny, zpevněny. Ve městech je možné stabilizovat břehy technickými úpravami. Pro rybaření jsou vhodná ta místa, kde je dobrý příjezd k vodě na vozíku (nejlépe zpevněná příjezdová trasa – bez bahna, písku, větších terénních nerovností a jiných komplikací), možnost zastavení vozíku na vhodném rovinatém místě na břehu, a možnost zdolání a vylovení ryby pomocí běžného podběráku bez asistence druhé osoby. Tato místa jsou v některých lokalitách značena značkou viz obr. 4.

Obr. 4: Značení vhodného místa pro rybaření lidí na ortopedickém vozíku [www.handicap-rybari.cz.]

Na zpevněném břehu je možné vytvořit odpočinková - vyhlídková místa. Mohou být řešena zpevněnou plochou, nebo konstrukcí dřevěných lávek viz obr. 5. Tato vyhlídková místa mohou být zřízena i nad vodní plochou mostní konstrukcí.

Obr. 5: Vyhlídková místa u řeky [ foto Fialová]

Trasu lze navrhnout jako naučnou stezku s edukativními panely. Zde je nutné zvolit vhodnou výšku konstrukce, aby tabule byly čitelné i pro vozíčkáře. K informačním tabulím musí být zajištěn přístup po zpevněném povrchu. Povrchy cesty Povrch cesty by měl vhodně zapadat do prostředí. Vozíčkáři je preferován povrch zpevněný, dle charakteru místa a využití buď přírodě blízký nebo živičný či betonový.


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

23

Pro vozíčkáře lze doporučit zpevnění povrchu vozovky hutněnými asfaltovými vrstvami. Bitumenové (asfaltové) povrchy jsou chápány jako nejvhodnější kryty, ať už z hlediska rovinnosti povrchu, rizika skluzu, komfortu pohybu, funkčnosti a životnosti. Nejkvalitnější bitumenové kryty, které se používají, jsou asfaltový beton, obalované kamenivo, či asfaltový koberec. Dlažby s minimálními spárami (např. zámkovou betonovou dlažbu), lze rovněž použít. Velkoplošné dlažice se v těchto místech objevují méně často, ale pokud jsou spáry minimální, je takový povrch považován za vhodný. Z nestmelených konstrukčních vrstev zpevnění můžeme doporučit pouze vrstvu z mechanicky zpevněného kameniva (MZK) s maximální velikostí frakce 32 mm viz obr. 6. Ostatní typy nestmelených vrstev obsahující velikost frakce nad 32 mm se vzhledem k tloušťce pneumatik a velikosti kol nemotorových dopravních prostředků nedají doporučit.

Obr. 6: Povrchy cest - z mechanicky zpevněného kameniva a dlažba [ foto Kotásková]

Nepřístupná nebo stále zamokřená místa lze propojit s cestní sítí povalovými chodníky a lávkami. Povrch tvoří dřevěné hranoly, fošny nebo prkna. Ta musí být ukládaná příčně na směr pohybu, viz obr. 7. Mezi jednotlivými prvky by měly mezery, aby mohla odtékat voda, ale neměly by být větší než 10 mm.

Obr. 7: Stezka i pro vozíčkáře - povalový chodník [ Fialová a kol., 2015]


24

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Shrnutí:

Při navrhování využití území v oblasti řek je nutné pamatovat na univerzální navrhování. Je třeba navrhovat tzv. cesty pro všechny, to však znamená i bezbariérové. Po vytvoření takových cest je nezbytné vytvořit dostatečnou publicitu prostřednictvím internetu. Informace o přístupnosti jsou u (vozíčkářů) lidí na ortopedickém vozíku základním požadavkem pro rozhodování o výletu nebo vycházce. Musí být natolik detailní, aby umožňovaly každému nezávisle a s určitostí vyhodnotit, zda skutečně může danou lokalitu navštívit sám nebo s doprovodem či vůbec. Kromě popisu trasy jsou nezbytné i další doprovodné informace např. o vzdálenosti zastávky MHD nebo možnost parkování, občerstvení, přístupnost a vzdálenost bezbariérových WC apod.

Literatura:

FIALOVÁ, J., JAKUBISOVÁ, M., KOTÁSKOVÁ, P., WOŹNICKA, M., JANECZKO, E. Trails for disabled people in the V4 countries. 1. vyd. Košice: Technická univerzita v Košiciach, 2015. 246 s. ISBN 978-80-553-2394-7. KOTÁSKOVÁ, P. Technické požadavky na dřevostavbu rodinného domu bez bariér pro osoby se sníženou schopností pohybu. Stavební partner. 2015, 4(2), 15-26. ISSN 18055958. ROLLOVÁ, L. Univerzálne navrhovanie v krajinnom prostredí. In: Chodníky pre telesne postihnutých ľudí na vozíku v krajinách V4. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2015. s. 140-147. ISBN 978-80-228-2757-7. www.livetouring.com. 4600 kroků ke zdraví podél břehů řeky Jihlavy. [online]. 10.4.2015 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.livetouring.com/photo/328/lrg_e8a8735e10a58f84b3abeac6b9ed750b.jpg www.handicap-rybari.cz. soupis-vhodnych-lovnych-mist-pro-handicapovane-rybare/. [online]. 11.7.2015 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.handicap-rybari.cz/aktuality/vytvorilijsme-soupis-vhodnych-lovnych-mist-pro-handicapovane-rybare/

Poděkování:

Příspěvek vznikl za podpory projektu Trails for disabled people in the V4 countries (International Visegrad Fund’s Small Grant No. 11510242) a za finanční podpory Interní grantové agentury Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně projektu č. LDF PSV 2016016 Zpřístupňování lesa v měnících se společenských požadavcích a podmínkách

Kontaktní adresa autora:

Ing. Pavla Kotásková, Ph.D., Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno, pavlakot@mendelu.cz Ing. Jitka Fialová, MSc., Ph.D., Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno, fialka.jitka@atlas.cz


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

25

Analýza a tvorba krajiny v Horním Pomoraví – informace o ukončeném projektu v rámci programu INTERREG III B Igor Kyselka, Ing.CSc., Brno, Ústav územního rozvoje, tel. 542423146, email: kyselka@uur.cz

Abstrakt: Příspěvek popisuje etapu nazvanou „Tvorba a management polyfunkční krajiny“ v rámci přeshraničního programu INTERREG IIIB „Optimalizace přírodních a lidských zdrojů v území Horního Pomoraví s ohledem na trvale udržitelný rozvoj venkovské krajiny.“ Projekt byl motivován zejména záplavami roku 1997 se snahou vytvoření optimálního systému hospodaření a využívání území povodí. Jeho další etapy podrobněji rozpracovávaly lesní hospodářství, zemědělství, protierozní a protipovodňovou ochranu, ochranu přírody apod. Řešené území je vymezeno povodím horní Moravy bez povodí Bečvy. Území bylo nejprve analyzováno s využitím tzv. digitální mapy venkovské krajiny, která vznikla interpretací barevné ortofotomapy a rozlišuje plošné, liniové i bodové prvky reálně existující v zemědělské krajině. Analýzy byly provedeny do podrobnosti jednotlivých k.ú., některá však jen pro detailněji řešený mikroregion Bouzovsko – Litovelsko. Šlo zejména o následující analýzy:. • Stanovení koeficientu ekologické stability • Délka ekotonů ve vztahu k rozloze katastru • Prostupnost krajiny – hustota cestní sítě s výjimkou dálnic • Podíl rozptýlené zeleně na orné půdě na rozloze k.ú. • Průměrná velikost půdních bloků • Délka cest a vodních toků bez rozptýlené zeleně ve vztahu k rozloze katastru • Rekreační atraktivita území dle upravené metodiky Míchala a Noskové (1970) Území Horního Pomoraví bylo rozčleněno na 4 základní krajinné typy a 7 krajinných celků. Členění do velké míry reflektuje vymezení bioregionů dle Culka a „Krajinné typy ČR“ dle Löwa a Culka. Dále byly z krajinářského pohledu posuzovány soustavy protierozních a protipovodňových opatření dle Dumbrovského (zejména meze, průlehy, zatravnění a víceúčelové nádrže) zejména s ohledem na krajinný ráz a možnost koordinace se stávajícími i navrženými prvky ÚSES a provedeny návrhy úprav. Pro rozsáhlou venkovskou obec Bouzov (cca 4300 ha, 14 k.ú.) byla zpracována podrobnější územní studie s náležitostmi krajinného plánu a byla projednána s veřejností. Obsahovala řadu revitalizačních a dalších krajinných opatření s ohledem na protierozní ochranu, ekologickou stabilitu, krajinný ráz, estetiku a rekreační využití území. Na základě doporučených krajinných opatření byly pro celé území Horního Pomoraví vymezeny okruhy priorit finančních podpor vybraných krajinných procesů a managementu s možností čerpání z národních i evropských zdrojů. Nejvýznamnějším výstupem etapy bylo zpracování Obecné metodiky krajinného plánu, která je nutným předpokladem implementace Evropské úmluvy o krajině, kterou ČR ratifikovala roku 2005. Její zpracování váže na povinnost zpracovat „koncepci uspořádání krajiny“ v rámci územních plánů v Novém stavebním zákoně. Metodika stanovuje postupy a mechanismy sloužící jako vodítko pro zpracování těchto koncepcí (krajinných plánů)


26

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

pro obecní i krajskou úroveň. Její dopracování a ověření na konkrétním území proběhne v průběhu příštího roku.

Abstract: The paper deals with the project „Optimizing of the factors for rural sustainable development in High Morava river watershed area. Project reacts on the floods 1997 as a deeper analysis and recommendation of necessary structural changes in the landscape and its management. Primarily there was used “digital map of rural landscape” as an instrument for different landscape analysis based on geographical interpretation of the colorable ortophoto map. According the European landscape convention conclusions there were defined landscape types and units with the guidelines for landscape management in them. After that there were analyzed elements of erosion control measurements and coordinated with Landscape ecological stability system. This coordination was added by recommendations with another functions – aesthetical plantations in landscape, stream revitalizations, road and tourist infrastructure improvement etc. They were mainly concentrated on a pilot administration area of community Bouzov. To the results of the project belong also the recommendation for funding policy and Official methodic of landscape planning. 1. Projekt ILUP - cíl a jeho řešitelé Projekt ILUP (Integrated land use planning) byl koordinován rakouským Federálním ministerstvem zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodních zdrojů. V projektu ILUP bylo zapojeno celkem 5 států (Rakousko, Německo, Maďarsko a ČR), které se podílejí na 7 projektech. V projektu ILUP je ČR zastoupena projektem Pomoraví, jehož hlavním cílem je optimalizovat klíčové faktory pro udržitelný rozvoj venkova na území povodí horního a středního toku řeky Moravy Gestorem projektu bylo Ministerstvo zemědělství ČR, odbor strukturální politiky a rozvoje venkova. Koordinátorem projektu Pomoraví byla společnost Ekotoxa Opava s.r.o, a na řešení projektu Pomoraví se celkem podílelo přes 20 řešitelů – z větší části vědeckovýzkumných institucí – ústavů a univerzit, ale i četných orgánů státní správy a řada fyzických osob – významných odborníků i dobrých praktiků. Projekt byl zahájen v roce 2002 v rámci přeshraničního programu INERREG III B „Optimalizace faktorů trvale udržitelného rozvoje venkova v oblasti horního Pomoraví“, s důrazem na protipovodňovou ochranu a snížení eroze půdy, což bylo definováno jako hlavní cíl projektu. Jedním z motivů byly ničivé záplavy v roce 1997, které postihly celé povodí Moravy, po nichž se rozproudila všeobecná, tedy odborná i mediální, do jaké míry se na průběhu a rozsahu povodní podílel současný způsob hospodaření v krajině i její celkové využívání. Šlo tedy nejen o vytvoření soustavy protipovodňových opatření, ale o celý systém optimálního využívání území včetně zohlednění přírodních i historických odlišností jednotlivých částí řešeného území. Jednotlivé etapy (celkem 9 pak podrobněji rozpracovávaly vybrané priority jako lesní hospodářství, zemědělství, protierozní a protipovodňová ochrana, ochrana přírody apod. Problematikou tvorby a managementu polyfunkční krajiny se zabývala etapa E06. Jaký byl tedy rozsah řešeného území? Horní Pomoraví zahrnuje širokou paletu různých typů krajiny od intenzivní zemědělské takřka bezlesé krajiny Hané, ale i lužních lesů Litovelského Pomoraví, přes malebnou Drahanskou a Zábřežskou vrchovinu podhorské lesy a velké louky Nízkého Jeseníku a až pro typicky horskou lesnatou krajinu Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. Bez rozdílu typu krajiny však bylo celé území postihnuto v roce 1997


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

27

velkoplošnými povodněmi. A právě řízení vodního režimu a systém prevence před budoucími povodněmi s využitím všech dostupných opatření v krajině – zejména biotechnických – je základní linií, který tuto různorodost spojuje. Tato etapa, která je tématem příspěvku se zabývá hodnocením a plánováním krajiny Horního Pomoraví. Ve svých postupech, návrzích a závěrech čerpá z výsledků dalších etap, především těch, které se zabývají reorganizací a managementem zemědělství, vodního a lesního hospodářství i ochrany přírody s ohledem na optimální možnosti a funkce území včetně jejích teoretických a legislativních souvislostí. Etapa 06 se na základě zhodnocení poznatků jmenovaných etap předchozích se snaží navíc o podobu krajiny, která neslouží jen uvedeným funkcím, ale i lidem, kteří v ní pracují, žijí nebo se do ní chodí různým způsobem rekreovat tak, aby se v ní dobře cítili. Aby jim byla jak domovem, tak i místem příjemné vycházky, sportu, odpočinku, víkendu či dovolené. Podle Evropské úmluvy o krajině, která se v roce 2005 stala součástí českého právního řádu mají hodnotu všechny krajiny (tedy jak ty „jedinečné“ a „divoké“, tak i ty „zcela obyčejné“, dokonce i zcela urbanizované, kontaminované a devastované), o její podobě mají rozhodovat zejména ti, kteří v ní bydlí a celoročně ji užívají a její plánování a systém (management) péče o ni je každý signatářský stát úmluvy povinen přijmout. V etapě 06 se podařilo na základě podrobných a originálních analýz stavu území zpracovat pilotní krajinný plán jak pro území venkovské obce větší rozlohy, tak i jeho základní kapitoly zabývající se krajinou pro celý řešený region Horní Pomoraví. Výstupy etapy E06 lze shrnout do následujících bodů:

2. Posouzení území a jeho vybraných charakteristik významných pro územní/krajinné plánování s využitím digitální mapy venkovské krajiny (DMVK)

Pro posuzování některých vlastností řešeného území a jejich dílčí syntézy jako podkladu pro tvorbu kvalifikovaných návrhů krajinných opatření bylo použito možností tzv. digitální mapy venkovské krajiny, která zachycuje aktuální funkční využití krajiny. Jde o homogenní geografickou databázi o venkovské krajině, která vzniká interpretací barevné ortofotomapy z leteckých snímků území z roku 2002. Obsahuje plošné, liniové a bodové prvky reálně existující v krajině (např. les, zemědělskou půdu, plošnou, liniovou i solitérní – rozptýlenou zeleň mimo les, vodní toky a plochy, dopravní a pozemní stavby v sídlech i mimo ně atd.). Digitální mapa venkovské krajiny slouží v projektu jako nástroj pro popis a hodnocení krajiny a jako datový zdroj pro geografické analýzy. Hodnocení bylo provedeno pro jednotlivá katastrální území celého Horního Pomoraví, s větší podrobností bylo analyzováno navíc pilotní území mikroregionu Bouzovsko (větší část správního obvodu obce s rozšířenou působností Litovel). Po provedení celé široké škály těchto interpretací byly využity následující analýzy DMVK: Většina provedených analýz mají pětibodovou stupnici. Rozbor území dle využití ploch – fragmentace území Ukazuje názorně pestrost nebo jednostrannost využití určitých částí území. Souvisí do velké míry s jeho fragmentací. Obecně platí, že nejméně pestrá struktura (fragmentace) ploch a tedy i jednostranně využívaní území je z pochopitelných důvodů v lesnatých horských oblastech (Hrubý a Nízký Jeseník, Králický Sněžník) a v intenzivní zemědělské krajině Hané s převažujícími velkými plochami orné půdy. Nejpestřejší a tedy nejvíce harmonicky vyvážená krajina se nachází v pahorkatinných a vrchovinných krajinných typech –zejména se jedná o okrajové části Drahanské vrchoviny.


28

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Stanovení koeficientu ekologické stability krajiny (KES) Podíl stabilních a nestabilních ploch v k.ú. Číselná hodnota koeficientu určuje do 0,99 potřebu tvorby krajiny, zpravidla snížení zornění a zvýšení podílu travních porostů a rozptýlené zeleně. Od 1 do 2,99 vyžaduje údržbu, např. realizaci protierozních opatření a výsadbu doprovodných porostů. Od hodnoty 3 již by měla následovat ochrana stávajících krajinných hodnot. V zásadě KES stoupá s nadmořskou výškou a zejména s členitostí terénu, který nedovoluje tak intenzivní zornění a velkoplošnou zástavbu. Skutečná hodnota KES území je někdy zkreslena strukturou pozemků v katastru, který může být bezlesý v lesnatém okolí a naopak. Hodnota KES také nezohledňuje kvalitu prvků, takže může vyjít jeho vysoká hodnota ve smrkových monokulturách, zatímco lužní les menší výměry má tuto hodnotu daleko vyšší atd. Délka ekotonů ve vztahu k rozloze katastru (zpracováno jen na Bouzovsko – Litovelsko) Ekotony jsou okrajová a přechodová společenstva, nejčastěji na rozhraní dvou prostředí (např. louka/les), zpravidla velmi bohatá. Větší délka je známkou vyšší krajinné pestrosti i ekologické stability. Nejvyšší hodnotu vykazovaly nikoliv nejlesnatější katastry Bouzovska, ale obce středních poloh s velkým počtem mezí, remízů apod. Prostupnost krajiny – hustota cestní sítě s výjimkou dálnic Má vztah zejména k turistice a stoupá obvykle s vyšší pestrostí území a vykazuje podobné výsledky jako fragmentace krajiny. Nejnižší hodnoty jsou dosaženy v rovinných bezlesých územích a rozsáhlých horských lesnatých katastrech – tedy monofunkčně využitých územích. Nejvyšších hodnot je dosaženo na Drahanské a Zábřežské vrchovině. Je to dáno strukturou osídlení – tedy větší množství menších obcí v členitém terénu s drobnou strukturou zemědělských pozemků i selských lesíků. Roli rovněž hraje nepřerušená kontinuita osídlení a tedy méně zaniklých cest na rozdíl od dříve německých, později pak vysídlených a zpustlých oblastí. Podíl rozptýlené zeleně na orné půdě na rozloze k.ú. (zpracováno jen pro Bouzovsko – Litovelsko) Určuje do velké míry ekologickou stabilitu a svým specifickým charakterem (větrolamy v rovině, typické meze a remízy v pahorkatině) meze v i krajinný ráz území. Podíl rozptýlené zeleně není ani v rovinách díky větrolamům a alejím zanedbatelný, nejvyšší je však ve vrchovinách díky vyšší členitosti a pestré uživatelské skladbě území. Průměrná velikost půdních bloků Největší část území náleží do kategorie 10 – 20 ha, přičemž tyto katastry se nacházejí jak v nivách, tak i horských polohách. Katastrů s kategorií nad 50 ha je jen 7 a náleží převážně do území bezlesých, mírně zvlněných pahorkatin, Jiříkov do náhorních zorněných rovin. Nejmenší kategorie do 5 ha je rozptýlena po celém řešeném území, nejvíce však na Drahanské, Zábřežské a Hanušovické vrchovině. Délka cest bez doprovodné zeleně ve vztahu k rozloze katastru Zohledněny jsou i cesty v lese jako s doprovodnou zelení. Nejvíce bez zeleně jsou katastry mimo vlastní nivu s málo členitým intenzivně zorněným povrchem. Nejméně cest bez doprovodu je mimo opravdu horských k.ú. Nízkého a Hrubého Jeseníku tradičně oblast Drahanské a Zábřežské vrchoviny s hustou sítí polních a lesních cest a jak historických, tak i mladších. V nižších polohách je řada dochovaných, krajově specifických cestních stromořadí z různých ovocných druhů. Délka vodních toků bez rozptýlené zeleně ve vztahu k rozloze katastru I zde jsou zohledněny toky protékající lesem jako s dřevinným doprovodem. Katastrů s vysokou mírou doprovodné zeleně je zde podstatně více než katastrů s doprovodem podél


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

29

cest, neboť řada toků má doprovod přirozený, kdežto u cest se jedná obvykle o stromořadí vysazená, navíc vzhledem k využívání cest širokozáběrovou mechanizací, exhalacím, a úkapům daleko ohroženější. Zde mají vysoký podíl i toky v rovinách, stejně jako ve vrchovinách a na horách. Nejnižší podíly toků s doprovodem je v odlesněných pahorkatinách a náhorních planinách, kde již dříve byly toky narovnány či zatrubněny s ohledem na využití velkovýrobní mechanizace

Rekreační atraktivita území dle upravené metodiky (zpracováno jen pro Bouzovsko – Litovelsko)

Míchala a Noskové (1970)

Podle metodiky uvedených autorů se v úvahu bere více údajů jako počet dnů nad 10º C, se sněhovou pokrývkou, délka okrajů lesa, rozptýlené zeleně a vodních ploch , výškové rozpětí území, podíly land use apod. Hodnota rekreačního potenciálu je pak rozdělena do 8 tříd. Toto hodnocení je provedeno ve čtvercové síti 2,4 km². Nejnižších hodnot dosahují rovinatá, výrazně antropogenizovaná území severovýchodně od Červenky a jižně od Litovle, kde nejpestřejší společenstva tvoří paradoxně zastavěná území obcí. Nejvyšších hodnot dosahuje území západně od Bouzova, severně od Mladče a mezi Pňovicemi a Litovlí. Hlavní roli zde hrají dlouhé a členité okraje lesních porostů a vodních toků, pestrost ve využití území a tedy i v možnostech pro rekreaci. Pro velké množství v stupních dat a vysokou náročnost zpracování nebyla tato analýza zpracována pro celé území Pomoraví Výše uvedené analýzy posloužily podstatnou měrou jako podklad k rozhodování o managementu a celkové péči území, což je rozvedeno v následujících bodech.

3. Návrh rozdělení Horního Pomoraví na krajinné typy a celky a definování zásad pro ochranu, údržbu či dotvoření krajinného rázu v nich Východiska Evropská úmluva o krajině přijatá u nás v roce 2005 požaduje po signatářských státech, aby vytvořily typologii svých krajin a stanovily zásady péče o ně. O sjednocení pohledu na rázovitost a charakteristiky krajin v ČR se snaží již několik generací českých krajinářů. Diskuse vzrostla se zavedením pojmu krajinný ráz do Zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Při následujícím vymezení krajinných typů a celků pro řešené území Horního Pomoraví byly zvažovány především: • • • • • • • • • • •

Výšková členitost území a charakteristické členění povrchu (členění na svahy, plošiny, údolí, sklony svahů) Geologické podloží, (vystupující horniny, skalní útvary) Půdní podmínky (úrodnost, sesuvy, erozní ohrožení) Biogeografické členění ČR dle Culka (1996) Historie a vývoj osídlení území včetně národnostního složení Typy historických sídel a plužin, způsob využívání území Současný způsob využívání krajiny Struktura osídlení, historická a současná Památkově chráněné krajiny, zóny i stavby Zvláště chráněná území přírody, významné krajinné prvky, přírodní parky Typické krajinné detaily ať už přírodního charakteru (skalní výchozy, bludné balvany, časté solitéry apod.) nebo kulturního (krajově specifické drobné sakrální stavby, meze – kamenice apod.


30

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář) • •

Krajinné dominanty přírodní i kulturní A mnohé další blíže nespecifikované krajinné charakteristiky ...

Výsledné členění území se nakonec do velké míry shoduje s vymezením bioregionů dle Culka (1996). Uvedené krajinné celky byly vedle územního vymezení popsány stručnou empirickou metodou tzv. 3E (ekonomie, ekologie, estetika). Krajinný typ nížinný • Hornomoravský úval Krajinný typ pahorkatinný • Svitavská pahorkatina • Tršická pahorkatina Krajinný typ vrchovinný • Drahanská vrchovina • Hanušovická a Zábřežská vrchovina • Nízký Jeseník Krajinný typ horský •

Hrubý Jeseník Pro uvedené krajinné celky byly definovány zásady pro ochranu, údržbu či dotvoření žádoucího krajinného rázu v nich, včetně stručné charakteristiky a zásad krajinného managementu v následující struktuře: • • • •

Zásady pro zemědělské hospodaření Zásady lesnického využívání území Opatření ochrany přírody Opatření pro zvýšení turistické a rekreační atraktivity krajiny

4. Vymezení území se zvýšenou krajinnou hodnotou (hodnotou krajinného rázu) včetně vyhodnocení stávajících přírodních parků Na základě analýz digitální mapy venkovské krajiny, ortofotomap a terénních průzkumů bylo vymezeno vedle dvou stávajících chráněných krajinných oblastí a šesti přírodních parků vymezeno dalších šest území se zvýšenou hodnotou krajinného rázu. Sledována byla zejména následující hlediska: • podíl zachovalé rozptýlené zeleně v území zejména ve formě funkčních prvků jako břehové porosty, doprovod silnic a cest, meze, doprovod drobné architektury v krajině, komponované solitéry apod. • přirozenost a rázovitost prvků rozptýlené zeleně • velikost honů a půdních bloků • podíl přirozenosti vodních toků • podíl přirozenosti lesních porostů • četnost a rázovitost drobných krajinných struktur a staveb (malé sakrální a technické stavby) • přirozený vzhled obcí tj. bez rozhodujícího vlivu socialistické nebo polistopadové obytné, občanské i výrobní výstavby • dostatečným podíl historické a lidové architektury


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

31

Jako území se zvýšenou krajinnou hodnotou byly automaticky respektovány stávající přírodní parky (PP) v území: • PP Bohdalov – Hartinkov • PP Kladecko • PP Březná • PP Terezské údolí • PP Sovinecko • PP Údolí Bystřice • Králický Sněžník Mimo výše uvedené stávající vyhlášené přírodní parky byly v území na základě výše uvedených kritérií vymezeny další krajinné celky s typickými nebo unikátními prvky krajinného rázu a lze tedy uvažovat o jejich ochraně, resp. vyhlášení jako přírodní parky. Jedná se o následující krajinné celky, jejichž názvy jsou ryze pracovní: • Podorlická pahorkatina • Bouzovsko • Horní Krupá • Úsovsko – Troubelicko • Mladeč – Nové Zámky Výše uvedené území patří vedle chráněných krajinných oblastí ke krajinářsky nejhodnotnějším prostorům Horního Pomoraví. Pro jejich krajinný management platí zásady dle krajinných typů, kam tyto celky přísluší. Přesto je možno ještě navíc definovat některé specifické zásady, které jsou pro jmenovaná území se zvýšenou krajinnou hodnotou společné: • Věnovat zvýšenou ochranu i údržbu (probírky, dosadby) rozptýlené zeleni tak, aby byly co nejvíce zachovány její specifické znaky typické pro dané území (např. ovocné aleje, kamenice, vrstevnicové i spádnicové meze se vzrostlými stromy, březové remízky, vzrostlé stromy u budov apod.) • Pečovat o druhově i výškově pestré a členité lesní okraje • Nepřipouštět rušení polních a lesních cest a zvětšování zemědělských pozemků • Dbát na zachování siluet sídel a krajinných horizontů zejména s ohledem na novodobé vertikály (vysílače radiokomunikací a mobilních operátorů, větrné elektrárny, obytná výstavba, objekty výroby, skladů a služeb netradičních proporcí , vodojemy, sloupy velmi vysokého napětí apod.) • Nově pořizované územně plánovací dokumentace obcí a projekty komplexních pozemkových úprav nechat vždy vyhodnotit z hlediska jejich vlivu na krajinný ráz • Při projednávání pro území významných záměrů a koncepcí vždy nejen informovat, ale zajistit účast veřejnosti • Nepřipouštět novou chatovou výstavbu a k jakékoliv výstavbě mimo zastavěné území přistupovat individuálně • V rámci zpracování územně analytických podkladů obvodů obcí s rozšířenou působností bude žádoucí v rámci zjišťování hodnot území vymezit další menší území se zvýšenou krajinnou hodnotou – např. jen romantické údolí, členité stráně nad obcí či fragmenty staré kulturní krajiny (soustavu alejí, křížovou cestu apod.)


32

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

5. Posouzení využitelnosti návrhů protipovodňových opatření a agrotechnických resp. biotechnických protierozních opatření ve vztahu k navrženým územních systémům ekologické stability (RÚSES a LÚSES) Jedním ze stěžejních výstupů projektu byl komplexní návrh protipovodňových a protierozních opatření zejména na zemědělské půdě v povodí vyplývající z důkladného klimatického, hydrologického, geomorfologického o pedologického průzkumu území a jeho vyhodnocení moderními matematickými modely. Návrh, jehož autorem je Doc. Ing. Miroslav Dumbrovský CSc. z VUT Brno se soustředil zejména na zemědělské pozemky a obsahoval zejména následující agrotechnická a biotechnická opatření: • • • • • •

Ochranné zatravnění Vyloučení erozně náchylných plodin Zřízení travobylinných pásů a průlehů Stabilizace údolnic zatravněním Zřízení polních mezí s dřevinným doprovodem včetně interakčních prvků Výstavba víceúčelových nádrží – malých rybníků s prioritní protierozní funkcí a tedy dostatečným rezervním objemem zejména s ohledem na stávající i výhledové hospodářské i rekreační a turistické využívání území a jeho krajinný ráz

Tyto návrhy byly následně posouzeny v širších krajinných souvislostech a vazbách. Šlo zejména o koordinaci lokalizace těchto prvků s trasami funkčních i navržených prvků regionálního i lokálního ÚSES, interakčních prvků, ale např. i možností zřízení cest s protierozním trasováním. Zohledněn byl v několika příkladech i vliv na krajinný ráz, např. nezakrývat výsadbami důležité dominanty, ale naopak zdůraznění některých prvků – např. drobných sakrálních staveb doprovodnou výsadbou nebo k nim vedoucí alejí. Podrobněji v následujících bodech: 5.1. Protierozní meze a průlehy Průlehy a meze jsou obvykle navrženy v pahorkatinách a vrchovinách na dlouhých či sklonitých svazích, případně kombinace obojího. • Protierozní průlehy a zejména meze s dřevinným doprovodem lze obecně považovat za velmi vhodný a pro krajinný ráz těchto krajinných typů velmi tradiční prvek z následujících důvodů: o harmonizují měřítko krajiny narušené kolektivizací, likvidací rozptýlené zeleně a zarovnáváním lesních okrajů o pestrost rostlinných i živočišných společenstev mezí výrazně zvyšuje biodiverzitu a tedy i ekologickou stabilitu území o barevné, výškové i tvarové střídání dřevin v mezích výrazně esteticky obohacuje krajinu často zbavenou většiny detailů a) obecně lze poznamenat, že navržené meze někdy vytváří tvarově a velikostně takové plochy, jejichž obhospodařování je velkovýrobní zemědělskou mechanizací nevýhodné  z tohoto důvodu je vlastní situování mezí do terénu z hlediska jejich optimální protierozní funkčnosti i z hlediska jejich vizuálního vlivu na krajinný ráz dané lokality pak už věc detailních projektových dokumentací v rámci KPÚ a nelze je posuzovat v rámci natolik rozsáhlého území, jakým je řešené území Horního Pomoraví  individuální posouzení v rámci jednotlivých katastrů i zemědělských podniků vyžaduje i spojení jednotlivých mezí s funkcí cest využitelných jak pro zemědělský provoz, tak i pro turistiku, zejména ve spojení s turisticky značenými trasami a cyklostezkami, je


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

33

však zřejmé, že ve více případech to zvýší průchodnost území i jeho celkovou atraktivitu Při konkrétním navrhování protierozních mezí v rámci projektů KPÚ, případně krajinných plánů je nutno z hlediska krajinného rázu respektovat: a) v pahorkatinách a Drahanské vrchovině mají meze často doprovod ovocných dřevin nebo pestrou skladbu stromů a keřů pocházející částečně z náletů, případně kombinaci obojího. Dle jednotlivých krajinných celků, případně i podcelků některé druhy dřevin dominují. V nižších polohách např. řešetlák počistivý, výše pak líska, hloh, růže šípková či bříza. Dřeviny se v mezích nepravidelně střídají s úseky čistě bylinnými. Tento charakter je třeba v konkrétním menším řešeném území vysledovat a při nových návrzích pokud možno důsledně respektovat b) v Hanušovické a Zábřežské vrchovině a v Nízkém Jeseníku mívají meze monumentální charakter, protože často obsahují vysoké stromy (lípy, jasany, břízy), takže působí jako aleje. Ve spojení s místně typickými spádnicovými mezemi vytvářejí charakteristický obraz sudetské krajiny. Na respektování tohoto charakteru mezí významně záleží uchování krajinného rázu těchto oblastí Protierozní průlehy a meze ve vztahu k ÚSES  meze mohou velmi vhodně doplňovat ÚSES a to zejména jako interakční prvky, neboť jako biokoridory nemají obvykle dostatečnou šířku  k souběhu vymezených a navržených prvků ÚSES a navržených protierozních průlehů a mezí nedochází tak často, neboť zatímco prvky ÚSES jsou vedeny nejčastěji osami vodních toků nebo po terénních rozvodnicích, zatímco meze a průlehy jsou vedeny zpravidla po úbočích zorněných svahů  v rámci řešení projektu ILUP Horní Pomoraví se podařilo zajistit digitální podklady generelů ÚSES jen pro obvody obcí s rozšířenou působností Litovel a Uničov. Větší část obvodů těchto ORP se nachází v rovinné části Hornomoravského úvalu, kde meze navrhovány nejsou. Přesto by však zde bylo třeba řešit ochranu proti větrné erozi rovněž soustavou agrotechnických (zatravnění, setí do krycí plodiny, bezorebnné technologie) a zejména biotechnických opatření (větrolamy), které mají v tomto místy téměř bezlesém území značný význam krajinářsko – ekologický i estetický.  Síť navržených biokoridorů v rovinatém a bezlesém v okolí Litovle a Uničova má mnohdy vhodnou – tedy kolmou orientaci na směr převládajících severozápadních větrů a mohou tak svým vedením tvořit vhodné bariéry. Řešení však předpokládá nejen ověřovací měření rychlosti větru anemometry a míry odnosu půdy deflametry, ale i příslušně zaměřený projekt komplexních pozemkových úprav s podrobným řešením funkční krajinné zeleně – tedy krajinný plán.  V západní části ORP Litovel (území mezi Mladčem a Bouzovem), která má ráz od pahorkatiny až ke členité vrchovině jsou prvky ÚSES vedeny zpravidla osami vodních toků, hřebeny a rozvodnicemi vyvýšenin, které jsou převážně zalesněny. Přesto bylo v rámci podrobnějšího řešení nezastavěného území správního obvodu obce Bouzov navrženo spojení funkce lokálního biokoridoru s mezí a v obnovením v minulosti zrušeného cestního spojení mezi Bouzovem a Hvozdečkem, které bylo vedením obce akceptováno. Podobným způsobem lze funkci biokoridoru a meze spojit ještě v k.ú. Bílsko.  Několik možností ke spojení funkce mezí, cest a ÚSES lze nalézt i v severní části správního obvodu ORP Uničov. Jde o málo lesnaté, krajinářsky však velmi pestré území díky rozličným liniovým i plošným útvarům rozptýlené zeleně (ovocné i lipové aleje, tradiční i novější meze, selské lesíky i zarostlé úvozy a strže), kde několik navržených biokoridorů je vedeno přibližně vrstevnicovými svahy využitými dnes jako orná půda. Jde zejména o delší vrstevnicový biokoridor procházející svah v k.ú. Zadní Újezd a Dědina. Částečné protierozní vedení má i navržený biokoridor severně od Nové Hradečné a nad Dlouhou Loučkou.


34

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)  

Při návrhu výsadeb dřevin v mezích je třeba zohlednit cenná společenstva keřových a stromových skupin v nich, zejména drobných živočichů a dle toho stromová a keřová společenstva navrhovat Při návrhu výsadeb dřevin v mezích je rovněž třeba zohlednit vizuální vazby na okolí. Liniové porosty mezí, zejména tam kde vedou silnice, turistické trasy a cyklostezky mají otvírat a rámovat daleké krajinné pohledy a průhledy, zejména na přírodní i stavební dominanty. V tomto ohledu musí spočívat i příslušná údržba těchto porostů

5.2. Ochranné nádrže Vodní nádrže se vždy významně podílejí na krajinném rázu a to obvykle pozitivně odpovídá li jejich charakter a měřítko danému území, což je třeba řešit vždy individuelně. V řešeném území je jako technická ochrana proti větrné erozi navrženo více nádrží, které mají vždy zpravidla rezervní objem a působí tedy významně jako retardace jak přívalových srážek, tak i eroze z tání sněhu. Studie Doc. Ing. Dumbrovského obsahuje nádrže dvou kategorií. Větší nádrže vycházejí z koncepce Povodí Moravy a.s. vytvořené Výzkumným ústavem vodohospodářským, která je pak doplněna návrhem soustavy menších nádrží vytvořeným individuálně pro odtokové podmínky řešeného území Horního Pomoraví. Pro začlenění vodních nádrží, jejichž velikost se pohybuje od řádově 20 do 100 ha a jejichž vliv na okolní krajinu může tedy být dosti významný, lze pro jejich začlenění do stávajícího prostředí stanovit následující zásady: a) obecně lze konstatovat, že rovinným územím niv a jejich velkorysejším měřítkám více odpovídají rozlehlejší nádrže, které se tam již také v současné době vyskytují (např. písečníky u Nákla, Moravičan, Mohelnice apod.). Přirozená ochrana proti povodním proto počítá se zřizováním (umožněním) větších řízených rozlivů v těchto polohách, které mohou mít charakter periodických nádrží b) pro pahorkatiný a vrchovinný krajinný typ, zvláště s pestrou drobnější skladbou luk, polí a lesů jsou typičtější menší nádrže charakteru rybníků, případně jejich kaskád. Protože ve studii Horního Pomoraví je navržen dostatek poměrně rozsáhlých nádrží i pro tyto podmínky, je třeba zvážit, zda v některých, z hlediska krajinného rázu zvláště exponovaných lokalitách nelze jednu velkou nádrž nahradit soustavou několika menších c) v případě budování obtokových nádrží nebo prostě takových jejichž konstrukce bude vyžadovat boční ochranné hráze, je třeba tyto stavby začlenit do okolí druhově i kompozičně pestře pojatými výsadbami přirozeného charakteru d) každá nádrž musí mít dle možností více či méně rozlehlou litorální část s rákosím a dalším rostlinstvem, jež umožňuje život vodním ptákům, obojživelníkům a dalším typickým společenstvům mělkých stojatých vod e) každá nádrž by měla mít alespoň část břehů členitějších, tedy s drobnými zátokami, břehovými porosty, ostrůvky apod. f) Některá území jsou nádržemi doslova přeplněna, což přes jejich vysokou potenciální ohroženost povodněmi a vodní erozí nepůsobí ani příliš příznivě z hlediska dopadů na krajinu, výkupu pozemků apod. Reálnější bude, pokud autoři sestaví etapizaci – reálnou představu časové naléhavosti a finančních zdrojů na budování těchto nádrží, což v některých území vyjasní dohady o jejich budoucím charakteru 5.3. Ochranné zatravnění včetně zatravnění drah soustředěného odtoku Opatření lze ve většině případů chápat jako z hlediska krajinného rázu jako jednoznačně přínosné, neboť do velké míry i odpovídá většinovému tradičnímu využívání vrchovinných a zvláště podhorských oblastí. Navíc umožňuje daleko lepší přístupnost krajiny než její nadměrné zornění. Zatravněné (a později pak často spontánně zarostlé) dráhy soustředěného odtoku jsou rovněž vítaným detailem a zpestřením krajinného rázu. Je nutno


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

35

však (v rámci jiné etapy) řešit využití zvýšeného objemu sena, vzhledem k tomu, že stavy dobytka nejen v této oblasti dlouhodobě klesají. Jeho využití jako energetických plodin nebo ke kompostování je zajímavé, ale musí tomu odpovídat existence příslušných zařízení (výtopny, kompostárny apod.) Ochranné zatravnění ve vztahu k ÚSES Zatravnění orné půdy znamená zvýšení biodiverzity a ekologické stability. Je jen žádoucí, aby vybrané části prvků ÚSES zůstaly zatravněny a byly udržovány jako polokulturní louky tak, aby prvky ÚSES při striktním dodržování jejich prostorových parametrů nedosšlo k poškození jedinečnosti krajinného rázu. 5.4. Vyloučení erozně náchylných plodin Jde o plošně nejrozsáhlejší opatření postihující v členitých polohách prakticky 95 % i více orné půdy. Je zřejmé, že někdy tak administrativně nenáročné opatření jako je vyloučení okopanin z osevního postupu může dosti výrazně omezit míru erozního ohrožení, je však třeba na rozdíl od předchozího bodu uvažovat, že alespoň minimální produkce krmiv z kukuřice, řepy nebo brambor bude nutná pro udržení alespoň základního stáda dobytka na vrchovinách a v podhůří. Vyloučení erozně ohrožených plodin ve vztahu k ÚSES Vztah ÚSES k tomuto protieroznímu opatření v podstatě žádný není, neboť orná půda zůstane nadále ornou půdou. Použití luskobilních směsí a snížení eroze je přesto z hlediska krajiny a tedy i ÚSES pozitivní jev.

6. Návrh víceúčelových krajinných výsadeb mimo PUPFL s ohledem na geobotanické zařazení (včetně druhové skladby) a dalších opatření Z posouzení území na základě DMVK, zejména stavu a charakteru jeho rozptýlené zeleně (KES, cesty a vodní toky bez doprovodné zeleně), ze zásad pro management jednotlivých krajinných typů Horního Pomoraví a z vyhodnocení návrhů protierozních a protipovodňových opatření Doc. Ing. M. Dumbrovského CSc. vyplynuly požadavky na krajinné výsadby různého charakteru. Jedná se zejména o: • • • • •

Výsadby skladebných jednotek ÚSES včetně interakčních prvků Výsadby doprovodných porostů podél polních cest Výsadby doprovodných porostů podél vodních toků a vodních nádrží Výsadby k rozcestím, výrazným vrcholům, vyhlídkovým bodům, technickým zařízením v krajině, Začlenění areálů zemědělských výrobních závodů do okolní krajiny pomocí výsadeb

V rámci územní studie s náležitostmi krajinného plánu, která byla v roce 2005 zpracována pro správní obvod obce Bouzov byly výše uvedené výsadby dotaženy do úrovně výkazů výměr včetně podílů jednotlivých druhů dřevin na výsadbách. Území rozsahu Horního Pomoraví není možné řešit v rámci jedné dokumentace v takové podrobnosti, nicméně je třeba nalézt pomůcku pro všechny projektanty a pořizovatele, tedy zástupce obcí, správců inženýrských sítí, ochrany přírody či jiných státních orgánů, ale i drobných hospodářských subjektů - majitelů lesních a zemědělských pozemků, případně dalších větších či menších investorů, kteří budou mít co do činění s krajinnou zelení tak, aby měli pro různé jednotlivé případy výsadeb jednoduše použitelný nástroj.


36

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Takovýto nástroj či spíše návod se ukázal v podobě počítačového programu Arboreus 1.0, zpracovaném v roce 2001 ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Tento program umožňuje jednoduchým způsobem rámcově navrhnout druhovou skladbu našich domácích dřevin pro výsadby do venkovské krajiny. K sestavení programu byla použita digitální forma geobotanické mapy potenciální přirozené vegetace ČR v měřítku 1 : 200 000 (Mikyška a kol. 1972). Vrstva digitální geobotanické mapy je překryta vrstvou fyzicko - geografické mapy ČR sloužící pro základní orientaci. Lze zadat přesné zeměpisné souřadnice nebo jen prostě kliknout na příslušné místo na mapě (souřadnice se zobrazí). Výsledkem je tzv. expertíza obsahující: 1. Zeměpisné souřadnice 2. Typ přirozené vegetace podle geobotanické mapy 3. Dřeviny doporučené k výsadbě – převládající dřeviny podtrženy Součástí programu jsou také databáze s podrobnějšími informacemi o jednotlivých druzích a jejich stanovištních podmínkách. Cílem programu je především podat informaci o dřevinách, které jsou v jednotlivých oblastech na konkrétních stanovištních původní a se kterými je možné počítat při výsadbě. Při výběru jednotlivých druhů dřevin bude třeba rovněž brát v úvahu specifické podmínky každého stanoviště včetně dlouhodobě nevratných lidských zásahů jako je např, provedené drenážní odvodnění. Je zřejmé, že v rozptýlené doprovodné zeleni budou převládat jiné stromy než ve vrchovinách např. buk (Fagus sylvatica), který je dominantní dřevinou pro lesní porosty a také keře budou mít ve výsadbách větší podíl a význam, než při typické lesnické obnově. Při výsadbě je tedy třeba se inspirovat z polopřirozených formací rozptýlené zeleně v nejbližším okolí. K výsadbám je nanejvýš vhodné, zajistit rostlinný materiál pokud možno místní provenience, tedy z nejbližšího okolí. V přehledu dřevin v programu nejsou uvedeny kriticky ohrožené a chráněné druhy, běžně nedostupné, jakož i pro plošné výsadby příliš drobné dřeviny (Calluna, Vaccinium apod.) a také dřeviny, které se běžně nevysazují (Rubus). Program proto slouží jako základní orientace a pro konkrétní podmínky daného území musí být seznam použitých dřevin vždy ještě upřesněn. Z výše uvedeného vyplývá, že použitý program Arboreus 1.A by měl být dopracován do podoby metodiky, v níž by mj. byla vysvětlena specifika výsadeb do rozptýlené zeleně včetně použitých postupů a technologií a možností finančních nástrojů (např. krajinotvorných programů MŽP, příslušných programů strukturáních fondů Evropské Unie atd.) V Příloze je pro každý krajinný typ, resp. celek vybrána ukázka, která sice neplatí beze zbytku na celé území krajinného typu či celku, ale lze se dle nich v základě orientovat.


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

37

7. Územní studie – krajinný plán pro obec Bouzov Většina výše uvedených opatření byla uplatněna na menším – pilotním území turisticky atraktivní obce Bouzova o rozloze 4 232 ha, 1 480 obyvatelích a které se skládá z celkem 14 k.ú. Na jejím území obsahujícím jak rozsáhlé a nečleněné plochy orné půdy mezi Bouzovem a Podolím, tak i velké lesní komplexy přírodě blízké druhové skladby zvláště kolem Kadeřína, Blažova i Svojanova, ale také velmi harmonickou krajinu luk s rozptýlenou zelení mezí a remízků v k.ú. Bezděkov bylo možno uplatnit celou řadu krajinných hodnocení, postupů a návrhů. . Větší část navržených krajinných opatření má charakter výsadeb, při nichž jsou uváděny spony, druhová skladba dřevin apod. Návrhy zohledňují geobotanické zařazení dřevin i přirozenou druhovou skladbu rozptýlené zeleně v území. Veškerá navržená opatření mají dopad na způsob a intenzitu zemědělského obhospodařování území, jeho další hospodářské i turistické využití. Mimo protierozní opatření se tedy jedná zejména o následující opatření: • Návrh výsadeb podél polních cest a další funkční a kompoziční dosadby a probírky zeleně v krajině • Návrhy výsadeb v areálech středisek zemědělské výroby a jejich okolí • Navržená revitalizační opatření vodních toků a nádrží • Návrh rozšíření a úprav cestní sítě • Návrh péče o drobné krajinné prvky a historické struktury krajiny • Návrh obnovy a zřízení vyhlídkových bodů a rozhledny • Návrh zřízení místních turistických okruhů • Návrh podpory ekologických a dalších alternativních forem obhospodařování půdy na vybraných plochách včetně pěstování biomasy Grafická část studie byla zredukována na dvě základní analyticko – syntetické mapy: • •

mapa krajinných potenciálů mapa krajinných návrhů

Uvedená územní studie – krajinný plán byla projednána na úřadě a byla uspořádána i beseda s občany. Většina návrhů krajinných opatření se setkala s pozitivním ohlasem a byla dle připomínek zastupitelů a občanů upřesněna.

8. Doporučení pro dotační politiku. Z výše uvedených konkrétních zkušeností v území jsou činěny stručné závěry, které vyústí v úpravy stávajících, případně i v návrh nových okruhů priorit finanční podpory krajinných procesů a managementu. Závěry nutno poté zkoordinovat se všemi etapami. Výstupy budou použity na konečném informačním systému (E10) projektu „Horní Pomoraví“ jako doporučení pro řídící orgány národních i evropských finančních zdrojů. Priority dotační politiky pro Horní Pomoraví z hlediska tvorby a managementu polyfunkční krajiny 1.1. Ochrana přírody a zachování vzácných druhů a cenných biotopů 1.2. Údržba dochovaného kulturního stavu krajiny a dotváření jejího žádoucího krajinného rázu


38

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář) 1.3. Podpora místně typického a citlivého zemědělského a lesnického obhospodařování krajiny 1.4. Podpora a vytváření systémů optimalizace vodního režimu a kvality vody v krajině a prevence před erozí a povodněmi 1.5. Zajištění efektivní a specifika území respektující veřejné dopravy a technické infrastruktury 1.6. Podpora turistického ruchu v řešeném území 1.7. Zabezpečení sociální kvality života v řešeném území Horního Pomoraví

9. Vypracování metodiky a stanovení obsahu jednotlivých úrovní krajinného plánu Jedním z finálních a zřejmě nejvýznamnějším cílem této etapy projektu je vypracování obecné metodiky krajinného plánu, které je nutným předpokladem naplnění Evropské úmluvy o krajině, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2004. Tato metodika je důležitým předpokladem kvalitativního zlepšení přístupů k plánovací činnosti týkající se krajiny obecně. Doposud bylo plánování v tzv. volné krajině součástí územně plánovacích postupů a dokumentací a zdaleka nepostihovalo komplexně hlavní problémy zasahování do krajinných struktur. V průvodní zprávě a v návrzích regulativů územního rozvoje jsou pak obvykle jen citovány obecné definice ÚSES a další související předpisy. Pokud (vzácně) regulativy pro krajinu stanoveny jsou, omezí se obvykle jen obecná konstatování typu: „je třeba provést zatravnění svažitých pozemků,…je nutno provést výsadby rozptýlené zeleně podél cest a vodních toků“ atd. aniž jsou tyto záměry lokalizovány na konkrétní plochy. Proces komplexních pozemkových úprav, který obvykle přichází do obce se schválenou územně plánovací dokumentací, nebo alespoň urbanistickou studií jde ve své podstatě podstatně detailněji a hlouběji do oblasti vlastnických vztahů a je tím tedy blíže k realizaci navržených tzv. společných opatření s funkcí půdoochrannou, ekostabilizační a krajinotvornou. Územní plán by tedy měl projektantovi pozemkových úprav sloužit jako podklad jasně vymezující rozvojové záměry obce a to nejen z hlediska plánované obytné a další výstavby, ale rovněž z hlediska vodního hospodářství, rozvoje místní cestní sítě, lokalizace prvků ÚSES, rekreačního využití a zlepšení krajinného rázu. V novém stavebním zákoně č. 183/2006 Sb. se v § 43 odst. 1 a podrobněji pak ve Vyhlášce č. 500/2006 Sb. O územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti je uloženo zpracování koncepce uspořádání krajiny jako součásti územního plánu. Jejím úkolem je vytvoření spojovacího článku mezi územním plánem a projektem komplexních pozemkových úprav. Dosavadní neexistence takovéto koncepce se vedle problematiky ovlivnění krajinného rázu často negativně projevovala ve zvýšeném výskytu nežádoucích jevů, jako je nadměrná eroze, nadměrné narušování ekologických vazeb v krajině apod. Metodika si proto klade za cíl vypracovat návrh postupů a mechanizmů, které budou vodítkem a současně „dostatečně volným rámcem“ pro vypracování konkrétních krajinných plánů a je důležitým předpokladem kvalitativního zlepšení přístupů k plánovací činnosti týkající se krajiny obecně. Členění pracovní verze „Obecné metodiky krajinného plánu je následující:


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)          

39

Vstupy krajinného plánování Výstupy krajinného plánování Metodické principy zpracování krajinného plánu Postup zpracování krajinného plánu Subjekty krajinného plánování Objekty krajinného plánování Definování všech obsahových i formálních náležitostí krajinného plánu Vztah krajinného plánování k územnímu plánování a k oborovým dokumentům resortu Ministerstva životního prostředí ČR Možnosti využití metodiky Závěry

10. Závěr Představená dílčí část projektu ILUP INTERREG III B „Horní Pomoraví“ slouží v mnoha směrech jako modelový příklad pro rozbor, hodnocení, management a plánování krajiny v jak odpovídá postupům v řadě vyspělých evropských zemí a to jak na regionální (celé Horní Pomoraví), tak i na lokální úrovni (obec Bouzov). Krajinné plánování a krajinné plány v České republice dosud oficielně neexistují a jejich pořizování lze předpokládat, až v souvislosti s povinností zpracování koncepce uspořádání krajiny jak ukládá nový stavební zákon a jeho vyhlášky. Evropské tendence vyžadující transparentní členění krajiny na více či méně produktivní a jasnější definování jejich funkcí. Rovněž Evropská úmluva o krajině se svým důrazem na hodnotu každé krajiny, provedení její typologizace a podporou účasti místních obyvatel na jejím formování vedou k hlavnímu výstupu etapy, což je příprava metodiky zpracování krajinných plánů jako dokument rovnocenného využití pro Ministerstvo životního prostředí i Ministerstva pro místní rozvoj. Tento projekt má tedy sloužit jako snaha o možné, nikoliv jediné řešení dané problematiky, která bude v podobě zpracování a projednání definitivní verze Metodiky krajinného plánu, s ní souvisejícího pilotního projektu a Krajinné politiky ČR praktickým pokračováním tohoto projektu v průběhu roku 2007. Použitá literatura: DIVILA J.: Krajinotvorné aspekty pozemkových úprav jako výslednice systému plánování krajiny v Bavorsku (z hlediska možnosti uplatnění v ČR), in: Krajinářské aspekty pozemkových úprav a obnovy vesnice, Sborník příspěvků ze semináře, Průhonice, 1994 DUMBROVSKÝ M., MEZERA J. a kol.: Merodický návod pro pozemkové úpravy a související informace, VÚMOP, Praha, 2000 EKOTOXA OPAVA s.r.o: Závěrečné zprávy jednotlivých etap projektu „Horní Pomoraví“ z let 2002 – 2005 HLADIŠOVÁ Z.: Územní plány, urbanistické studie, sborníky příkladů, ÚÚR Brno, 1997 a 1998 JANČURA P.: Krajinokologické plánovanie v SR, Sborník z Mezinárodní konference, Krajinné inženýrství 2004, Česká krajina – střecha Evropy (dodatek), Pardubice 2004 KNOPP A. a kol.: Stavby a krajina mají svůj řád, ÚÚR Brno, 1995 KOCOURKOVÁ J.: Vesnice – přírodní prostředí vesnice, ÚÚR Brno, 1995


40

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

KOLEKTIV: Gesetz über Naturschutz und Landschaftspflege (Bundesnaturschutzgesetz), Bonn, 1987 KOLEKTIV: Das neue Bayerische Naturschutzgesetz, BayStMLU, München, 1999 KOLEKTIV: Weiterentwicklung der Landschaftsrahmenplanung und ihre Integration in die Regionalplanung, Bundesamt für Naturschutz, Bonn – Bad Godesberg 2000 KOLEKTIV – LAUB,Kaiserslautern: Rheinland – Pfalz, Landschaftsplanung Stadt Kaiserslautern – gekürzte Fassung, , Landesamt für Umweltschutz und Gewerbeaufsicht, Kaiserslautern, 1992 KOLEKTIV – Büro für Landscahftsplanung B. + M. Miess, Karlsruhe: Beispiele aus der Planungpraxis – Landschaftsplanung uuf der Stufe der Flächennutzungsplanung – Osthofen/Rhein, BDLA, Bonn, 1992 KOLEKTIV – Planungsbüro Grebe Landschafts + Ortsplanung, Nürnberg: Landschaftspalnung in Bayern, Schutz, Pflege und Entwicklung der Kulturlandschaft, Beispiel: Landschaftsplan Alfeld, BayStMLU, München, 1994 KOLEKTIV – L. Grohmann und. Kol. Dresden: Beispiele aus der Planungpraxis, Landschaftsplanung Stausee Quitzdorf, Beitrag zur Flächennutzungsplanung im Landkreis Niesky (Oberlausitz), BDLA, Bonn, 1995 KOLEKTIV: Niederösterreichisches Raumordnungsgesetz Wien, 1976 KOLEKTIV: Zásady a pravidla územního plánování, díl 1 - 5, VÚVA Brno, 1982 - 1984 KOLEKTIV: Koordinace postupu zpracování územně plánovací dokumentace a návrhu komplexních pozemkových úprav, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 1999 KOLEKTIV: Péče o krajinný ráz, cíle a metody, sborník přednášek a příspěvků z kolokvia, Praha,1999 KOLEKTIV: Council of Europe: European landscape Convention and Explanatory Report, Council of Europe, Florence 20.X. 2000 KOLEKTIV: Zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb., Sbírka zákonů ČR, 2006 KYSELKA I: Drobné krajinné prvky – funkce, význam a možnosti obnovy, sborník z konference „Krajina, člověk, kultúra, Banská Bystrica, 2002 KYSELKA I.: Co pro nás vyplývá z Evropské úmluvy o krajině, Urbanismus a územní rozvoj č. 3/2002 KYSELKA I.: Krajinné a územní plánování, společně nebo zvlášť?, Zahrada, park, krajina č.3/2003 KYSELKA Igor: Vlastní články, poznatky, zkušenosti z Bouzovska, Horního Pomoraví a mnoha dalších krajin, 1963 - 2006


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

41

LöW J., MÍCHAL, I: Krajinný ráz, Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 2003 MÍCHAL A KOL.: Územní zabezpečování ekologické stability – teorie a praxe, MŽP, Praha, 1991 MÍCHAL I., NOSKOVÁ J.: Hodnocení přírodních předpokladů pro rekreaci, Acta ecol. natur., region 1 – 2, s. 85 – 91, Praha, 1970 REINING H.: Územní plánování v Dolním Rakousku, nepublikovaný referát, 1996 ŘÍHA J. K. : Země krásná, A. Dědourek, Třebechovice pod Orebem,1948 SALAŠOVÁ A.: Štandardy a metódy krajinného plánovania – nové smery priestorového plánovania, Sborník z Mezinárodní konference, Krajinné inženýrství 2004, Česká krajina – střecha Evropy (dodatek), Pardubice 2004 SKLENIČKA P.: Základy krajinného plánování, Naděžda Skleničková, Praha, 2003 UHLÍŘOVÁ D.: Metody krajinného plánování ve Velké Británii a možnosti jejich v naší praxi, Diplomová práce, MZLU, Lednice 2001

Ekosystémové interakce v urbanizovaných říčních krajinách Otakar Štěrba

Abstrakt:

Říční krajina je tvořena ekosystémem současné řeky a přilehlými ekosystémy, které jsou tou to řekou vytvořeny nebo podmíněny. Říční krajina je vyvinuta od pramenů řek do jejich konce, v příčném profilu je rozložena obvykle na půdorysu aluviálních náplavů, nejčastěji mezi první pravou a levou říční terasou a vertikálně je tvořena povrchovými částmi a podpovrchovými sedimenty (aluviální náplavy). V mírném pásmu se říční krajiny vyvíjely v současném postgla-ciálním období, v územích neovlivněných glaciálními periodami může být jejich trvání mno-hem delší. Říční krajina je také definována řadou specielních funkcí, i celkovým svérázným projevem, kterým se odlišuje od sousedních typů krajin

Dynamické procesy říční krajiny, ekosystémové funkce a služby Přírodní procesy, probíhající v říční krajině, ovlivňují a podmiňují chod celé přírody. Projevují se jako tzv. funkce či „služby“ a patří k nim především: Funkce hydrologické, f. povodňová a protipovodňová, zdroj vody, transformace energie, f. klimatická, f. destruentní (dekompoziční) a samočisticí, f. stabilizační (ochrana před katastrofami), regulace složení atmosféry, f. půdotvorná a protierozní, tvorba a zdroj surovin, f. produkční (produkce biomasy), f. biologická (životní prostředí), přírodní napajedlo, f. poslední naděje (ekologické refugium), f. toku informací, f. migrační (přírodní cesta), f. plavební, rekreační, obytná, energetická, f. státní hranice, funkce „vnitřní krajiny“.


42

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Proč „říční krajina“ a ne jenom „řeka“

Již z uvedeného přehledu je patrné, že řeky jsou sice atraktivní a nejnápadnější součástí říční krajiny, ale podstatná část všech dějů, bez nichž není současný život na Zemi možný, se odehrává v jiných dílčích ekosystémech říční krajiny. Přeceňování významu řek na úkor významu komplexu říční krajiny je zavádějící a způsobuje mnoho nedorozumění a omylů. Skutečný význam řek zůstává při tom samozřejmě nezpochybnitelný. Mnohé z vyjmenovaných funkcí se odehrávají i v jiných krajinných ekosystémech, ale nikde v přírodě nejsou již tak intenzivní, jako v říčních krajinách, které jsou „motorem přírody“ a jsou absolutně nezbytné pro funkčné životní prostředí a tím i pro veškerý život na Zemi.

„Obytná“ funkce říčních krajin V říčních krajinách jsou nejlepší životní podmínky, proto je lidé vždy vyhledávali (pravděpodobně zde lidský rod dokonce vznikl) a nejinak je tomu i v současnosti. Nalézáme zde snadno dostupný zdroj vody (řeka, mělké aluvium), stejně jako veledůležitý recipient našich odpadů (řeky a jejich povodňové území mají největší samočisticí a dekompoziční schopnost). Jsou zde výhodné stavební pozemky, podmínky pro infrastrukturu atd. Je proto zákonité, že v říčních krajinách jsou budována lidská sídla od samot až po velkoměsta. Při tom dochází k silnému odpřírodňování říčních krajin, ale to málokoho zajímá, protože veškerý zájem je upřen k ziskům, které nám říční krajiny poskytují. Systém po nás potopa je v tomto případě obzvlášť zřetelný, takže původní říční krajina se svými povrchovými i podpovrchovými ekosystémy často zcela zmizí, je proměněna v město. Bylo by naivní snažit se tento zaběhnutý proces zvrátit, nakonec proč by lidé neměli bydlet tam, kde je to pro ně nejlepší. Na druhé straně je očividné, že odvěký antagonistický proces „civilizace kontra příroda“ se už dostává do nebezpečných stádií, a proto nás vztahy mezi říčními krajinami a lidskými sídly zajímají. Jeden z mnoha možných přístupů k tomuto problému je zkoumání, jakou kladnou funkci či službu mají ve městě zbytky původní říční krajiny, jako jsou na příklad řeka, kousek středoevropského lužního lesa a podobně (viz tato konference). Při jiném přístupu se naopak ptáme, k jakým škodám na přírodě dochází při budování měst. Co jsme pozbyli a jaké škodlivé procesy jsme nastartovali. Tento zdánlivě negativistický přístup je relevantní nejenom z vědeckého hlediska, ale i proto, že některým negativním procesům bychom měli v budoucnosti zabránit. Obecně lze říci, že urbanizací dochází k narušení prakticky všech dílčích ekosystémů říční krajiny, a tím také k oslabení jejich ekosystémových funkcí a služeb. Dochází k tomu jak v intravilánu, tak mimo sídliště, jak ukazují namátko vybrané příklady.

Destrukce říční krajiny v intavilánu. Příklad č. 1 - zmizel původní les. Ten kdysi pokrýval celou nivu i gradační valy, dnes jsou na jeho místě různé stavby a betonové plochy. Odlesněné plochy se v létě přehřívají, je parno, špatně se dýchá. Zmizela divoce žijící zvířata, dřevo a jiná původní biomasa. Razantně jsou dotčeny jsou funkce klimatická, přeměna energií, složení atmosféry, produkce biomasy, biodiverzita aj.


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

43

Příklad č. 2 – zmizela původní řeka. Teď je v rouře nebo v betonovém kanále. Nemáme se kde koupat, chytat ryby a pozbyli jsme zdroj mělké pitné vody v aluviu řeky (klesla hladina podzemní vody a ta je navíc znečištěná). Neukládá se zde štěrk. Samočisticí funkce je ve zregulovaném korytě na minimu. Povodně se nemohou rozlévat do povodňového území. V tomto případě jsou dotčeny funkce rekreační, protipovodňová, zdroj vody, tvorba surovin, samočištění, likvidace nadměrné biomasy, tvorba nivních půd, zásadním způsobem jsou narušeny přírodní hydrologické funkce jako např. drenace a infiltrace, atd.

Vyvolané změny v povodí (mimo intravilán) Urbanizace vyvolává změny přírodních říčních krajin také nad a často i pod sídlištěm. Je-li měst a vesnic hodně, bývá dotčeno celé povodí. Jde o změny, vyprovokované většinou v rámci tak zvané ochrany před povodněmi, jindy jako posílení vodního zdroje (přehrady), těžbou štěrku nebo i jinými motivy. K zásahům do přírodního stavu říčních krajin patří na příklad zkanalizování řek (regulace), protipovodňové hráze, odlesnění, znečištění řek, likvidace pramenišť a mokřadů, zamezení přírodních rozlivů, těžba aluviálních štěrků, změny v podzemních zásobách vody, likvidace ekologického kontinua, změny lesních a zemědělských kultur, atd.

Urbanizace v systému globálního životního prostředí Zmíněné změny se netýkají jen fyzikální stránky krajiny, ale zásadním způsobem ovlivňují veškeré živé složky ekosystémů. Interakce, které jsou při tom dotčeny nebo nově vyvolány, patří k nejdůležitějším ale také k nejsložitějším v celé přírodě, když krajinný ekosystém říční krajiny je vrcholem přírodní komplicity. Objektivní posouzení celého problému je při tom paradoxně v samotných začátcích. K prvním pokusům alespoň o částečnou kvantifikaci některých stránek věci patří naše výzkumy z konce minulého století, týkající se odpřírodňování českých řek (Štěrba et al. 2008). V České republice jsou říční krajiny vyvinuty na 10% plochy republiky. V letech 1991 – 1995 jsme metodou odborného odhadu ocenili tzv. ekologickou hodnotu moravských řek (celkem 4067km vodohospodářsky významných toků v povodí Moravy), s použitím podobné škály, jakou používá vodohospodářství pro čistotu vody v řekách. Výsledky tohoto průzkumu jsou alarmující. Pouze jedna třetina těchto toků je v uspokojivém ekologickém stavu (stupeň 1 a 2), dvě třetiny jsou z hlediska životního prostředí nevyhovující (stupeň 3, 4 a 5), při čemž 26,7% toků (1 086 km) se nachází ve stavu ekologické katastrofy (stupeň 4 a 5). Hlavní příčinou tohoto stavu je zemědělství na orné půdě, které postihuje 1 319 km řek a jejich doprovodné krajiny (40,6%). Druhý nejhorší vliv má urbanizace (včetně průmyslu), když 20,2% hodnocených řek (821 km) se nachází v intravilánu sídel. Ukazuje se, že negativní změny vyvolané urbanizací v sídlištích postihují menší území než změny v povodí, na druhé straně jsou však mnohem drastičtější a proto je nutné posuzovat strukturu měst i z tohoto hlediska Zbytky původní říční krajiny ve městech připomínají holý fakt, že urbanizované areály velmi závažnou položkou globálního problému v životním prostředí, kterým je odpřírodňování říčních krajin. Tento problém, jakkoliv je do značné míry skrytý a těžko kvantifikovatelný, je podle mého názoru srovnatelný s jinými globálními hrozbami, jako jsou znečišťování atmosféry, oteplování klimatu nebo problém světového oceánu, s nimiž také kauzálně přímo souvisí.


44

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Ekosystémové služby modré infrastruktury – stručné představení problematiky Jiří Schneider, Michaela Venzlů Ústav environmentalistiky a přírodních zdrojů, Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Tř. Generála Píky 2005/7, Brno, 613 00. e-mail: jiri.schneider@mendelu.cz Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 3, Brno, 613 00. e-mail: venzlu.m@seznam.cz

Abstrakt:

Pojmy modrá a zelená infrastruktura se stále častěji uplatňují ve spojení městské zeleně a vodních prvků a jejich prostorového uspořádání a hlavně funkce v rámci lidských sídel. Jednotu a provázanost obou systémů pak vyjadřuje termín modro-zelená infrastruktura. Nejedná se o pouhý upgrade dosud používaných pojmů, jako je sídelní zeleň. Důležitou roli hraje funkční provázanost na koncept hodnocení ekosystémových služeb. Bolund a Hunhammar identifikovali sedm různých městských ekosystémů, které nazýváme přírodní, i když je většina ploch sídel vytvořena a upravována člověkem. K těmto ekosystémům ekosystémy řadí pouliční stromořadí, trávníky, parky, městské lesy, obdělávané půdy, mokřady, jezera, moře a potoky (Bolund, Hunhammar, 1999). Co všechno však zahrnuje pojem modrá infrastruktura? Patří sem nejen přírodní i antropogenní vodní prvky ve formě řek, potoků, rybníků, tůní, malých vodních nádrží, přechod mezi souší a vodou v podobě břehů, ale rovněž technická a průmyslová infrastruktura, jako čističky odpadních vod, zasakovací pásy nebo odtokové a stokové soustavy. Kromě svého hlavního účelu a funkce poskytují a ovlivňují ostatní ekosystémové služby celé soustavy modré infrastruktury daného sídla. Ve struktuře lidských sídel hraje tzv. zelená a modrá infrastruktura celou řadu nezastupitelnou rolí. Ačkoliv je např. protipovodňová funkce modro-zelené infrastruktury měst a její význam pro ochranu majetku i zdraví lidí zcela samozřejmá, je stále nutné vysvětlovat důležitost jednotlivých prvků, jak to ukázal např. výzkum týmu Thorne et al., (2015) v americkém Portlandu. Společenské (a především politické) přijetí multifunkčního významu modrozelené infrastruktury závisí na dlouhodobém zvyšování povědomí o tomto významu. Prvním krokem tímto směrem je jasná a srozumitelná identifikace poskytovaných ekosystémových služeb. Přestože řeky v České republice nedosahují parametrů velkých světových řek a ani naše sídla se exponenciálně nerozvíjí jako v rozvojovém světě, má pro nás modro-zelená infrastruktura obdobný význam. Všude urbanisté a architekti pracují s modrou-zelenou infrastrukturou jako plochami pro podporu a rozvoj zdravého prostředí města a společnosti (Vollmer, Grêt-Regamey, 2013). Nedílnou součástí ekosystémových služeb městské zeleně je odvádění srážkových vod. A je to opět jedním z důvodů, proč hovoříme o modro-zelené infrastruktuře (Wagner et al., 2013). S prohlubujícími se znalostmi o dopadech globálních klimatických změn je stále častěji akcentován význam zeleně i vodních prvků v lidských sídlech z hlediska svého vlivu na teplotní charakteristiky městského klimatu (např. Kanniah, Kang, 2014, Phillipp et al., 2014, Žuvela-Aloise et al., 2016, Kabisch et al., 2016 a další) a hledání optimálního managementu z hlediska regulačních ekosystémových služeb. Pro zajištění multifunkčního rozvoje modrozelené infrastruktury sídel a poskytování jejích ekosystémových služeb je vyvíjena široká škála metodických materiálů a nástrojů. Pro implementaci poznatků ekosystémových služeb do rozhodovacího procesu a managementu na komunální úrovni byl vytvořen manuál platformy TEEB - The Economics of Ecosystems


Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

45

and Biodiversity (2011). Celkový přehled směrnic hospodaření a nakládání s vodami na evropské a polské úrovni shrnuje Wagner et al. 2014. WSUD – Water-sensitive urban design je koncept, který získává podporu jako prostředek pro správu systémů městské vody integrovaným způsobem, a to prostřednictvím lepšího umístění tématu vody v procesu územního plánování a v návrhu jeho zpracování. (Ashley et al., 2013). Ekosystémové služby modré a zelené infrastruktury jsou často identifikovány a hodnoceny jako součást ekosystémových služeb sídel. Tak to jsou pojímány i v rámci platformy Evropské komise MAES – Mapping and assessment of ecosystems and their services (Maes et al., 2016), v rámci které byly modelově mapovány ekosystémové služby desíti měst napříč Evropou. Tyto studie byly současně řešeny v rámci celoevropských vědeckých projektů OpenNESS a ESMERALDA (Maes et al., 2016). V České republice představuje významný počin směrem k identifikaci ekosystémových služeb modro-zelené infrastruktury metodika Lampartové (např. Lampartová, Schneider, 2014, Lampartová, Blažková, 2016) pro hodnocení rekreačního potenciálu řek v urbanizovaném prostředí. Všechny tyto mechanismy, procesy, účinky a funkce byly ve své podstatě známy i probádány i před rozšiřujícím se povědomím o ekosystémových službách či systemizaci modro-zelené infrastruktury. To, co však tyto koncepty přináší nového, je společné poznání environmentálních, sociálních a ekonomických vazeb dané problematiky. Ten sebou přináší ujednocenou terminologii a metodologické postupy, které mají společné obecné cíle a výstupy – přinést jasné a všeobecně srozumitelné informace o tom, jaký význam mají ekosystémy v celé své variabilitě pro člověka a jeho blahobyt i holé zachování lidského rodu. Definovat, jaké změny v poskytování ekosystémových služeb způsobuje člověk svým hospodařením, využíváním i čerpání přírodních zdrojů a jak se to projevuje na kvalitě jeho života. Ale především – přinést nezpochybnitelné argumenty do politické diskuze a rozhodovacího procesu o tom, jak má lidská společnost na různé úrovni (od globální až po lokální i jednotlivce) nakládat se životním prostředím.

Poděkování Článek vznikl v rámci řešení projektu č. EHP-CZ02-OV-1-032-2015 - Zvyšování povědomí a propagace významu funkcí lesů v krajině a přírodě blízkých koryt vodních toků v městském prostředí jako součást ekosystémových služeb povodí. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Literární zdroje Ashley, R., Lundy, L., Ward, S., Shaffer, P., Walker, L., Morgan, C., Saul, A., Wong, T., Moore, S. (2013). Water-sensitive urban design: opportunities for the UK. Proceedings of the Institution of Civil Engineers, 166(2), 65. Bacchin, T. K., Ashley, R., Sijmons, D., Zevenbergen, C., & Van Timmeren, A. (2014). Green-blue multifunctional infrastructure: an urban landscape system design new approach. In 13th International Conference on Urban Drainage, Sarawak, Malaysia (pp. 7-12). Bolund, P., & Hunhammar, S. (1999). Ecosystem services in urban areas. Ecological economics, 29(2), 293-301. Bouziotas, D., Rozos, E., & Makropoulos, C. (2015). Water and the city: exploring links between urban growth and water demand management. Journal of Hydroinformatics, 17(2), 176-192. Gómez-Baggethun, E., Gren, Å., Barton, D. N., Langemeyer, J., McPhearson, T., O’Farrell, P., ... & Kremer, P. (2013). Urban ecosystem services. In Urbanization, biodiversity and ecosystem services: Challenges and opportunities (pp. 175-251). Springer Netherlands. Haase, D. (2015). Reflections about blue ecosystem services in cities. Sustainability of Water Quality and Ecology, 5, 77-83.


46

Články z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

Kabisch, N., Frantzeskaki, N., Pauleit, S., Naumann, S., Davis, M., Artmann, M., ... & Zaunberger, K. (2016). Nature-based solutions to climate change mitigation and adaptation in urban areas: perspectives on indicators, knowledge gaps, barriers, and opportunities for action. Ecology and Society, 21(2). Kanniah, K. D., & Kang, C. S. (2014). Exploring the role of green and blue infrastructure in reducing temperature in Iskandar Malaysia using remote sensing approach. In IOP Conference Series: Earth and Environmental Science (Vol. 18, No. 1, p. 012156). IOP Publishing. Kremer, P., Hamstead, Z., Haase, D., McPhearson, T., Frantzeskaki, N., Andersson, E., ... & Baró, F. (2016). Key insights for the future of urban ecosystem services research. Ecology and Society, 21(2). Kupryś-Lipińska, I., Kuna, P., & Wagner, I. (2014). Water in the urban space and the health of residents. Water in the City, Sendzimir Foundation, Kraków, 47-55. Lampartová, I.,& Blažková, K. (2016). Evaluation of the Blanice watercourse in relation to the development of recreation in the Vlašim model region. In Public recreation and landscape protection - with man hand in hand!. Brno: Mendel University in Brno. Brno. s. 53--58. ISBN 978-80-7509-408-7. Lampartová, I., & Schneider, J. (2014). Possibilities of Evaluation of the Recreational Potential of Close to Nature Watercourses. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 62(4), 799-809. Maes, J., et al. (2016). Mapping and assessment of ecosystems and their services. Urban ecosystems. Publication Office of The European Union, Luxembourg McPhearson, T., Kremer, P., & Hamstead, Z. A. (2013). Mapping ecosystem services in New York City: Applying a social–ecological approach in urban vacant land. Ecosystem Services, 5, 11-26. Philipp, C. H., Wannous, J., & Pakzad, P. (2015). Thermal impact of blue infrastructure: Casestudy Cheonggyecheon, Seoul (Korea). In Proc. ICUC9-9th International Conference on Urban Climate jointly with 12th Symposium on the Urban Environment, paper CCMA5-5-8531677. Rozos, E., & Makropoulos, C. (2013). Source to tap urban water cycle modelling. Environmental Modelling & Software, 41, 139-150. Rozos, E., & Makropoulos, C. (2015). Urban regeneration and optimal water demand management. In CEST 14th International Conference on Environmental Science and Technology (pp. 3-5). TEEB – The Economics of Ecosystems and Biodiversity (2011). TEEB Manual for Cities: Ecosystem Services in Urban Management. www.teebweb.org Thorne, C. R., Lawson, E. C., Ozawa, C., Hamlin, S. L., & Smith, L. A. (2015). Overcoming uncertainty and barriers to adoption of Blue‐Green Infrastructure for urban flood risk management. Journal of Flood Risk Management. Vollmer, D., & Grêt-Regamey, A. (2013). Rivers as municipal infrastructure: Demand for environmental services in informal settlements along an Indonesian river. Global environmental change, 23(6), 1542-1555. Wagner, I., Krauze, K., & Zalewski, M. (2013). Blue aspects of green infrastructure. Sustainable Development Applications, 4, 145-155. Wagner, I., Januchta-Szostak, A., & Waack-Zając, A (2014). Tools for strategic planning and management of urban water. Sustainable Development Applications 5, 17-29 Žuvela-Aloise, M., Koch, R., Buchholz, S., & Früh, B. (2016). Modelling the potential of green and blue infrastructure to reduce urban heat load in the city of Vienna. Climatic Change, 135(3-4), 425-438.


Prezentace z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH Odborný seminář 28. - 29. DUBNA 2016 / ZÁMEK KŘTINY


Prezentace z EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH (Odborný seminář)

48

Seznam prezentací: Kompletní prezentace naleznete na přiloženém CD.

• • •

• • • • • • • • • • • • •

Řeky – Kulturní služby / Konečný Ondřej Pohyb vozíčkářů v oblasti říčních prostorů ve městech / Kotásková Pavla Řeka ve městě na příkladu Moravy v Olomouci, aneb propojení protipovodňových úprav se zpřístupněním a zpřírodněním toku / Krejčí Michal Hodnoceni stability stromové vegetace na ochranných hrázích na příkladu Spojené Orlice, Hradec Králové / Kupec Petr Integrované plánování krajiny v Horním Pomoraví – shrnutí výsledků projektu / Kyselka Igor Představení projektu a programu dne / Darek Lacina Hodnocení rekreačního efektu úprav vodních toků ve městech v ČR / Lampartová Ivana Význam řeky Dyje pro město Břeclav / Láznička Vladimír, Sobotková Barbora Norsko – Projekt OpenNESS/ Lorencová HelenaMigračně průchodné vodní toky – živé tepny měst / Pavel Marek Řeky v městském prostředí a rizika vodou přenášených původců infekčních onemocnění / Pavlík Ivo Retence vody v krajině / Psotová Hedvika Ekosystémové služby povodí / Schneider Jiří Urbanistický pohled na řeky ve městech / Schneiderová Jitka Ekosystémové interakce v urbanizovaných říčních krajinách / Štěrba Otakar Vodní toky a jejich nivy ve městě Brně – přírodě blízké PPO a revitalizace / Veselý David Lesy, voda, vodní zdroje / Vyskot Ilja





Název

EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ŘEK VE MĚSTECH – Odborný seminář

Autor

Kolektiv autorů

Vydavatel

Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno

Vydání

První vydání, 2016

Náklad

100 výtisků

Počet stran

52

Tisk

ASTRON studio CZ, a.s., Veselská 699, 199 00 Praha 9

ISBN

978-80-7509-466-7


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.