Chrám věd a múz. Dějiny Vědecké knihovny v Olomouci by Vědecká knihovna v Olomouci

Chrám věd a múz dějiny vědecké knihovny v olomouci

Miloš Korhoň a Tereza Vintrová, eds.

OLOMOUC 2016

Autoři děkují Štěpánu Kohoutovi, Vladimíru Maňasovi, Miroslavu Papouškovi, Bohuslavu Smejkalovi in memoriam a všem bývalým a současným zaměstnancům Vědecké knihovny v Olomouci, kteří přispěli ke vzniku této knihy.

Chrám věd a múz Dějiny Vědecké knihovny v Olomouci Editoři: Miloš Korhoň, Tereza Vintrová Redaktor: Tereza Vintrová Bibliografie: Libuše Krátká, Anna Vitásková Texty: Jiří Glonek, Miloš Korhoň, Petra Kubíčková, Lubomír Novotný, Zdeněk Orlita Obálka, grafická úprava: Vladimír Vaca Předtisková příprava: Vladimír Vaca Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod a.s., Husova 1881, 580 01 Havlíčkův Brod Náklad: 500 kusů Recenzenti: PhDr. Jaroslava Kašparová, Ph.D., Mgr. Štěpán Kohout Vydala Vědecká knihovna v Olomouci, Bezručova 3, 779 11 Olomouc 1. vydání Olomouc 2016 ISBN 978-80-7053-310-9 © Vědecká knihovna v Olomouci, 2016 Foto na obálce: Interiér Studijní knihovny v Olomouci. SOkAOl, M8-34, sign. IX/43, inv. č. 942.

Obsah

Jitka Holásková

9 Úvod

Zdeněk Orlita

13 Olomoucká univerzitní knihovna od svého založení do zrušení jezuitského řádu (1566–1773) 14

20 24 28 30 32 45

Dějiny instituce v raném novověku Knihy pro vědu, knihy pro zbožnost – kniha a její vnímání v jezuitském prostředí v období raného novověku Knihovna jako součást jezuitské koleje K možnostem čtení Knihovna – prostor nejen pro knihy Pořizování knih Katalogizace a uložení

Jiří Glonek

49 49 52 56 58 60 66 68 70

Zrození veřejné knihovny a její neklidné počátky (1773–1791) Nová role Jezuitské dědictví – knihy ze zrušených moravskoslezských kolejí Ukončení provizoria? Knihovní instrukce z roku 1778 a její vliv na chod knihovny Stěhování do Brna Nové začátky – návrat do Olomouce Personální napětí – spory knihovníka s kustodem Otevření knihovny s čítárnou a jejich chod Spory vrcholí – suspendování Jana Aloise Hankeho

Jiří Glonek

77 Jan Nepomuk Alois Hanke z Hankenštejna a role Lycejní knihovny v Olomouci při rušení klášterních knihoven na Moravě a ve Slezsku

78 84 88 96 97

Ve službě josefinismu Role Lycejní knihovny v Olomouci při rušení klášterních knihoven na Moravě a ve Slezsku za Josefa II. Praxe při třídění a prodeji Vybrané aukční katalogy Souhrnné zhodnocení – nárůst fondu

Jiří Glonek

101 Stabilizace knihovny za Josefa Arnošta Karmáška (1791–1809) 102 103 106

Nástup zkušeného pragmatika Změny v knihovně Akvizice a cenzura za Karmáškovy éry

Jiří Glonek 111 Nelehké časy (1809–1824)

111 114 115 121

Válečné hrozby Konec provizoria? Knihovna za Michaela Václava Voigta (1813–1820) Akvizice a Voigtovy snahy o reformu Další provizorium (1820–1824)

Jiří Glonek 125 125 130

Éra Franze Xavera Johanna Richtera (1824–1844) Rázný nástup Neradostný pobyt v Olomouci

Jiří Glonek 137 137 140

Od naděje k deziluzi (1845–1860)

Éra Jana Šilhavého (1845–1850) Smekalovo intermezzo a vedení Franze Skyby (1850–1860)

Petra Kubíčková

145 C. k. Studijní knihovna (1861–1900)

145 147 151 154 159

Politické a kulturní ovzduší v Olomouci Počátky C. k. Studijní knihovny za éry přednosty Franze Skyby (1861–1874) Změny za vedení Aloise Müllera (1874–1879) Návrat ke starým pořádkům pod správou Johanna Sebastianna Hausmanna (1879–1892) Willibald Müller – výrazná postava nejen v dějinách knihovny (1892–1915)

Jiří Glonek 167

Významní mecenáši knihovny v 19. století

Petra Kubíčková

173 Nové století v C. k. Studijní knihovně (1900–1918)

173 176 177 181

Problémy s nedostatkem prostoru a personálu Stěhování knihovny Knihovna v předválečných letech (1907–1913) Válečné roky

Jiří Glonek

185 185 197 202

Nejistá budoucnost knihovny (1918–1945) Nové poměry Stěhování, akvizice a ztráta povinného výtisku Pod kuratelou – knihovna ve válečných letech

Lubomír Novotný

211 Knihovna v době třetí republiky 211 213 217

Konec války Poválečná obnova Stabilizace poměrů za třetí republiky

Lubomír Novotný

221 Universitní knihovna v padesátých letech (1948–1960) 221 229 234

Projevy stalinismu v knihovně – klášterní svozy Projevy stalinismu v knihovně – cenzura Knihovna v padesátých letech

Lubomír Novotný

241 Státní vědecká knihovna v Olomouci (1960–1989)

241 243 244 247 248 254

Proměna knihovny v krajskou instituci Druhá polovina šedesátých let Prověrky a normalizace Očista fondu Projevy společenské normalizace v knihovně První žena v čele knihovny

Petra Kubíčková

257 Budovy olomoucké knihovny – nekonečný boj o prostor

257 260 265 270 275

Knihovna součástí jezuitské koleje Kostel sv. Kláry a jeho adaptace pro potřeby knihovny Dvojí velké stěhování Neuskutečněné vize o nové reprezentativní budově Nekončící provizorium

Lubomír Novotný

279 Povinný výtisk

279 282 284 284 286 287

Povinný výtisk v éře monarchie Povinný výtisk na území českých zemí po vzniku ČSR do Mnichova Úprava povinného výtisku v Protektorátu Čechy a Morava Povinný výtisk v době třetí republiky Povinný výtisk v době komunistického Československa Od listopadu 1989 do dnešních dnů

Miloš Korhoň

291 Doslov 291 292 293 295 296

Nástup počítačů Chybějící místo Snahy o modernizaci Další změny a nové postupy Závěr

300 301 304 305 305 314 316 323

Knihovníci a správci knihovny od roku 1774 Velikost knihovny Seznam použitých zkratek Archivní prameny Literatura Obrazová příloha Jmenný rejstřík Summary

Úvod

1 Na regulačním plánu Olomouce, jehož autorem je významný urbanista, architekt a malíř Camillo Sitte, vidíme tehdejší Studijní knihovnu v Olomouci (na plánu Univ. Biblioth.), která se tehdy nacházela na Franz Josef Platz, dnešním nám. Republiky (Olomouc, 1895).

Není mnoho institucí, které by s minulostí Olomouce byly svázány tak pevně jako Vědecká knihovna v Olomouci. Knihovna, která vznikla jako informační a věroučná základna pro studenty jezuitské koleje a později univerzity, patřila už od svých počátků k základním pilířům kulturního dění v moravské metropoli. Podoba a fungování knihovny se v průběhu staletí měnily a bibliotéka ve značné míře sdílela osud města, ve kterém sídlila. Stejně jako Olomouc pocítila i tehdejší jezuitská knihovna bolestivé následky švédské okupace, stejně jako na město i na ni mělo vliv rušení a obnovování olomouckého vysokého učení. Knihovna také musela reagovat na válečné události i bouřlivé dění, které na ně zpravidla navazovalo. Až na drobné výjimky ovšem po celou dobu sloužila vzdělávacím potřebám lidí různých stavů a původů, kteří v Olomouci žili nebo sem na kratší či delší dobu zavítali. Historie knihovny se začala psát v roce 1566, na rok 2016 tedy připadá výročí 450 let od vzniku této mimořádné instituce, druhé nejstarší knihovny svého druhu na území dnešní České republiky. Dějiny knihovny jsou bohaté na různé peripetie a události. To nejpozoruhodnější se však skrývá v depozitářích, kde jsou uloženy jedinečné fondy. Vědecká knihovna v Olomouci a její předchůdkyně díky mravenčí píli někdejších knihovníků a jejich následovníků, velkorysosti řady mecenášů a v neposlední řadě zásluhou státních snah o dokumentaci a uchování písemného dědictví vybudovaly skutečně mimořádnou sbírku knih, časopisů, rukopisů, map a dalších dokumentů pokrývajících časové období od středověku až po současnost. Procesy, které v minulosti formovaly podobu dnešní Vědecké knihovny v Olomouci, již zmapovány byly. Především práce Bohuslava Smejkala a Heleny Veličkové poskytují spolehlivý základní přehled o vývoji instituce i utváření jejího fondu. Kulaté výročí a momentální velmi dobré odborné zajištění úseku historických fondů ovšem vytvořily ideální podmínky k tomu, aby historie knihovny mohla být zpracována mnohem podrobněji. Znovu tak byly prostudovány archivní fondy, uložené především v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě, Moravském zemském archivu v Brně i ve Státním okresním archivu v Olomouci. Cenný obrazový materiál poskytly sbírky Vlastivědného muzea v Olomouci, olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu nebo Památníku národního písemnictví v Praze. Značná část informací byla dohledána také ve starších i novějších dokumentech uložených přímo ve Vědecké knihovně v Olomouci.

Ráda bych na tomto místě poděkovala všem institucím, které ke zdaru výzkumného procesu přispěly, ať už formou nadstandardního servisu při zpřístupňování archivních materiálů nebo prostřednictvím potřebných reprodukcí fotografií, plánů či archiválií. Asi nejvíc v tomto směru dopadaly požadavky na zmiňovanou pobočku Zemského archivu v Opavě a je třeba říct, že zde pracovníkům knihovny bylo vytvořeno mimořádně vstřícné a tvůrčí prostředí. To ostatně platí i o dalších institucích, na které se Vědecká knihovna v Olomouci se svými požadavky obracela. Výsledek několikaletého úsilí týmu historiků Vědecké knihovny v Olomouci a jejich spolupracovníků nyní máte v rukou. Cílem tvůrců knihy Chrám věd a múz. Dějiny Vědecké knihovny v Olomouci bylo přinést informačně bohatý a přitom poutavý souhrn dlouhé historie třetí největší knihovny v Česku. Věřím, že čtenáři této publikace si s její pomocí budou moci vytvořit dostatečně přesnou představu o tom, co někdejší Univerzitní, potom Lycejní, Studijní a Státní vědecká a nakonec Vědecká knihovna v Olomouci znamenala a znamená nejen pro Olomouc, ale i pro celou Moravu a Českou republiku.

RNDr. Jitka Holásková ředitelka Vědecké knihovny v Olomouci

Olomoucká univerzitní knihovna od svého založení do zrušení jezuitského řádu (1566–1773) Zdeněk Orlita

Olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova, významný fundátor jezuitské univerzitní knihovny. Anonymní olejomalba z první poloviny 18. století. Kopie originálu obrazu, který je majetkem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UP. Kopii vytvořila Božena Hubáčková v roce 1957 pro expozici Olomoucký kraj za feudalismu. VMO, foto Pavel Rozsíval.

1 FÓRIŠOVÁ, Marta. Ratio studiorum: Kniha a jej využitie v jezuitskom školstve. Jezuitské školské knižnice. In: ŠOVČÍKOVÁ, Darina, ed. Dějiny školských knižníc na Slovensku. Banská Bystrica: Štátná vědecká knižnica, 2003, s. 44–45. Historické knižničné fondy. ISBN 80-85169-63-0. 2 V kontextu jezuitského řádu kněz pověřený pronášením exhort. Exhorty byly kratší povzbuzující promluvy, jimiž se exhortátor obracel s konkrétním tématem především na studenty gymnázia. Na Moravě se dochovala sbírka exhort například pro mariánskou kongregaci při brněnské jezuitské koleji z roku 1656.

Olomoucká univerzitní knihovna byla v období raného novověku neoddělitelnou součástí zdejší jezuitské akademie, a proto je nutné vývoj této moravské bibliotéky od druhé poloviny 16. do konce 18. století sledovat výlučně v kontextu zdejší koleje Tovaryšstva Ježíšova. Jak vyplývá z řady narativních pramenů, považoval řád knižní kulturu za významnou součást své řeholní identity a důraz na rozvoj knihoven byl významným rysem jejich řádové sebeprezentace. Proto se lze s knihovnami setkat ve všech typech jezuitských řádových domů, od misií přes rezidence až po řádné koleje. Olomouckou knihovnu sice využívala především univerzita, ale současně byla situována v prostoru řeholního domu, což do velké míry ovlivňovalo její obsahovou skladbu. Prefekt jezuitské bibliotéky se neorientoval pouze na nákup antické literatury, patristiky či učebnic gramatiky, ale musel vnímat rovněž praktické pastorační potřeby svých řeholních spolubratří.1 Knihy pro kazatele, exhortátory,2 zpovědníky, katechety, představené mariánských kongregací, ale rovněž literatura sloužící laickým členům řádu pomalu plnily regály zdejší univerzitní knihovny. Knihovník se obvykle musel orientovat v pořizování děl z oblasti biblické exegeze, patristiky, pastorační, morální a polemické teologie, církevního a současně světského práva, architektury, hospodářství či ekonomie. Nejstarší část historie olomoucké univerzitní knihovny je tak neoddělitelně spjata s vývojem samotné koleje a působením členů Tovaryšstva Ježíšova. Vztah ke knihám, způsob jejich nabývání, katalogizaci a uložení je nutné interpretovat v kontextu normativních pramenů jezuitského řádu. Od svého založení renesanční knihovna byla od druhé poloviny 16. století budována zejména knižními fundacemi a dary řady významných představitelů katolické duchovní obnovy z řad zemských úředníků, prelátů, kanovníků a olomouckých biskupů. V předbělohorském období však odkazovali knihy ze svých osobních sbírek ve prospěch univerzitní jezuitské bibliotéky rovněž olomoučtí měšťané sdružující se v řadách nově zakládaných náboženských konfraternit. Původní integrita knihovny založené na testamentárních odkazech byla silně narušena rabováním švédských vojsk v závěrečné fázi třicetileté války a od druhé poloviny 17. století sledujeme cílený nákup literatury hrazený vedle fundačních příjmů převážně vlastními prostředky.

Seznam zakázaných děl z knihovny brněnských jezuitů z roku 1775. Archiv VKOL.

Jezuitské dědictví – knihy ze zrušených moravskoslezských kolejí Těžké podmínky, ve kterých musel Pavlík pracovat, zřetelně vystoupí při zevrubném pohledu na stav knihovny v prvních letech novodobé existence. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 zůstalo ve velkém knihovním sále dle pro vedené inventury přesně 6 367 svazků knih. I s duplikáty, nalézajícími se v tzv. malém sále, a společně s libri prohibiti se počet vyšplhal až na 8 091 svazků. Navíc několik stovek svazků se ještě nacházelo například na pokojích členů řádu, neboť ti údajně s povolením vynesli z bibliotéky velké množství knih, načež si je měli ponechat v osobním vlastnictví, což bylo přes všeobecný zákaz činěno i v pražském Klemen tinu.23 Z klementinské analogie a Cerroniho náznaků tak můžeme odvodit, že i zde došlo k nezanedbatelným ztrátám.24 Knihovna tedy koncem roku 1773 čítala maximálně 9 000 svazků. Avšak již záhy se měl tento stav z rozhodnutí Dvorské studijní komise výrazně navýšit, neboť již 2. července 1774 nařizoval dekret přiřadit k nedávno nově konstituované olomoucké

23 CERRONI, Jan Petr. Versuch einer Beschreibung…, fol. 19r. MÜLLER, Willibald. Geschichte der k. k. Studienbibliothek…, s. 139–140 (uvádí, že nešlo o více než 1 000 svazků). Zde je důležitý dvorský dekret z 19. září 1773, který nařizoval všem řádovým duchovním vrácení všech vypůjčených knih s výjimkou těch, které jsou jejich osobním vlastnictvím. Pouze se souhlasem komisařů si směli ponechat ty knihy, které nezbytně potřebovali ke studiu. Dekret otištěn v: JAKSCH, Peter Karl a Antonín STRAŠIRYPKA. Gesetzlexikon im Geistlichen, Religions- und Toleranzfache, wie auch in Güter-Stiftungs-Studien- und Zensurssachen für das Königreich Böhmen von 1601 bis Ende 1800. Band III. (von I–K). Prag: Zu haben bei dem Verfasser, und in der k.k. Gubernialregistratur, 1828, s. 11–17. K tomu též PAVLÍKOVÁ, Marie. Počátky Veřejné a universitní knihovny v Praze. Knihovna. 1952, roč. 5, č. 1, s. 29–39. LASCHITZER, S. Die Verordnungen über die Bibliotheken und Archive der aufgehobenen Klöster in Oesterreich. In: Mittheilungen des Instituts für oesterreichische Geschichtsforschung. Band II. Innsbruck: Verlag der Wagnerschen Universität-Buchhandlung, 1881, s. 406. 24 K tomu například VOLF, Josef (dosl.). Beiträge zur Geschichte des böhmischen Vandalismus neuerer Zeit, die böhmisch-mährische Literatur und Kunst betreffend: příspěvky k dějinám vandalismu novější doby v Čechách,týkající se české a moravské literatury a umění. [Praha: Jaroslav Picka], 1932.

35 Titulní list norimberského vydání Koperníkova De Revolutionibus Orbium z roku 1543. VKOL, sign. II 9.251.

25 GRASSAUER, Ferdinand. Handbuch für Universitäts- und Studien-Bibliotheken sowie für Volks-, Mittelschul- und Bezirks-Lehrerbibliotheken Österreichs: mit einer Sammlung von Gesetzen, a. h. Entschliessungen, Verordnungen, Erlässen, Acten und Actenauszügen, Wien: S. Graeser, 1899, s. 31. 26 GRASSAUER, Ferdinand. Handbuch für Universitäts- und Studien-Bibliotheken…, s. 32. ZAO-Ol, VKOL, kart. 58 (1775), inv. č. 4a. 27 Již 2. listopadu 1773 nařizoval dvorský dekret zasílat katalogy zrušených jezuitských knihoven do Vídně. JAKSCH, Petr Karl. Gesetzlexikon im Geistlichen, Religions- und Toleranzfache, wie auch in Güter-Stiftungs-Studien- und Zensurssachen für das Königreich Böhmen von 1601 bis Ende 1800. Bd. I, von A - D. Prag: Zu haben bei dem Verfasser, und in der k.k. Gubernialregistratur, 1828, s. 307. 28 ZAO-Ol, VKOL, kart. 58 (1775), inv. č. 5, 6, 7, 7a. Gubernium všechny katalogy nejpozději do 10 dnů odeslalo do Olomouce. 29 ZAO-Ol, VKOL, kart. 58 (1775), inv. č. 9. Podle Zemka měla hradišťská jezuitská knihovna připadnout až na rukopisy odeslané do Brna zdejším františkánům. Avšak výše uvedená nařízení tomuto tvrzení odporují. ZEMEK, Metoděj. Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. Olomouc: Metoděj Zemek, 1946, s. 146. 30 Archiv VKOL (uložen v trezoru), kart. 3, č. VI g – Seznamy knih z brněnského noviciátu, které byly odeslány do Olomouce 1775. 31 ZAO-Ol, VKOL, kart. 58 (1775), inv. č. 11. 32 NEŠPOR, Václav. Dějiny university…, s. 194.

univerzitní knihovně i knižní fondy moravských a slezských jezuitských biblioték.25 Dne 15. dubna 1775 nařizoval dekret podepsaný dvorským kancléřem hrabětem z Blümegenu, že jelikož se tzv. vyšší studia (tj. univerzita) vyučují na Moravě pouze v Olomouci, musí postoupit své fondy všechny bývalé jezuitské knihovny, včetně brněnské, právě sem. Podle Vídně se vzdělávací ústavy (gymnázia) existující při těchto někdejších jezuitských kolejích bez těchto biblioték obejdou s tím, že jim zce la postačí menší soubor tvořený zejména z děl římských a řeckých klasiků. O 14 dní později k tomu brněnské gubernium doplnilo, že si má Šubíř přes příslušné krajské úřady z bývalých jezuitských knihoven vyžádat seznamy a na jejich základě rozhod nout, co bude zasláno do Olomouce, co bude možné prodat v aukcích (duplikáty) a co eventuálně přenechat zmiňovaným gymnaziálním knihovnám. Olomoucké univerzitní knihovně tak doslova spadla do klína možnost se velkoryse obohatit o vybrané knižní fondy bývalých pěti moravských jezuitských kolejí (Brno, Jihlava, Telč, Uherské Hradiště, Znojmo), jakož i o kolegiální opavskou bibliotéku včetně pobočné knihovny v Těšíně, kde měli opavští jezuité od roku 1679 rezidenci.26 Do Olomouce tak přes brněnské gubernium postupně od května 1775 přicházely katalogy jednotlivých jezuitských kolejí k provedení selekce.27 Například již 13. květ na zpravuje z Jihlavy krajský hejtman Balthazar Clement von Bossi gubernium o tom, že vyzvedl knihovní seznamy z Jihlavy a Telče, načež je zaslal do Brna společ ně s prosbou, aby pro zdejší latinskou školu zůstaly zachovány potřebné knihy k vý uce dle výběru profesorů. O tři dny později zaslal pět zabavených katalogů i brněn ský krajský hejtman Karl Friedrich hrabě z Zollernu a 17. června totéž provedl i hra dišťský hejtman Franz von Waffenberg. Právě Waffenberg dal patrně sepsat seznam zahrnující asi 784 děl (svazků bylo tudíž logicky více) dělený na 15 oborů (mimo jiné i „Apothecken Bücher“), v němž však kromě zkráceného a často nepřesného názvu se jménem autora postrádáme bližší bibliografické údaje (chybí třeba místo i datum vydání).28 Již 17. srpna poslal baron Šubíř guberniu zpět katalog bývalé jezuitské knihovny v Uherském Hradišti i s připojeným seznamem vybraných knih, načež o dva dny později nařizovalo gubernium tamnímu krajskému hejtmanovi, aby jejich výběrem a následným odesláním do Olomouce pověřil některého exjezuitu. Zbylý fond měl prozatím zůstat na místě. Stejný postup měli aplikovat i ostatní hejtmani.29 O konkrétních počtech zasílaných knih do Olomouce jsme zevrubněji infor mováni díky zachovaným seznamům z roku 1775 týkajících se brněnských jezuitů. Patrně nejzajímavější z nich je výčet asi 880 zakázaných děl, abecedně řazených, mezi nimiž nacházíme především řadu biblí a spisy reformátorů v čele s Lutherem, Melanchthonem, Zwinglim, Husem, ale i díla Erasma, Büntinga či Lykosthena. Zají mavý je i výběr asi 120 děl dříve deponovaných v pokoji rektora Martina Raaba, kde zaznamenáváme například Práwa králostwij českého, Rede über die Wahl Maria Theresia nebo Historii de Gentibus Olause Magnuse či Dürerovo Unterweysung der Messung (to však dnes ve fondu VKOL chybí). Celkově se jednalo o asi 1 370 děl.30 Konečné rozdělení někdejších jezuitských knihoven doprovázely nejasnosti, což dokládá přípis sepsaný sekretářem gubernia Martinem Václavem Šostalem (Mar tin Wenzel Schosthal šlechtic z Pflichtentreu, mimo jiné vedený jako překladatel do češtiny) a podepsaný hrabětem Janem Křtitelem Mitrovským z 25. listopadu, zástupcem guberniálního prezidenta. V něm oznamoval kancléři Šubířovi, že jím vyhotovený katalog brněnské jezuitské knihovny (ale patrně i dalších) se nedá pou žít k roztřídění na výše požadované kategorie, neboť z něj nebylo jasné, které knihy kam spadají. Zároveň však uznal, že opatření nového katalogu by zabralo nejméně půl roku, takže nařídil všechny knihy (až na ty určené pro gymnaziální bibliotéku) odeslat v bednách do Olomouce. Šubíř nechť se postará o jejich zařazení do „offent lichen Uniwersitäts-Bücher-Saal“, avšak knihy „vykřičené“ a nedovolené uloží mimo hlavní sál s tím, že jejich studium podléhá individuálnímu schválení gubernia.31 Od konce roku 1775 byl tedy knihovník Pavlík postupně zahlcen zásilkami beden napl něných knihami ze zrušených jezuitských kolejí. Avšak jejich začleňování do fondu univerzitní knihovny znemožňovalo Šubířovo nařízení, který přikázal ponechat katalogy jednotlivých jezuitských knihoven v bednách. Navíc uvedené soupisy byly nepřesné, takže Pavlíkovi se během roku 1776 podařilo zařadit pouze část, přičemž většina měla být vyskládána v knihovně na hromady. Pokračující zpracování navíc zbrzdila proměna olomoucké koleje na kasárna. Záležitost se dostala znovu do po hybu až na jaře 1777 po smrti Šubíře, kdy guberniální rada Charles markýz de Ville (bývalý olomoucký krajský hejtman) nařídil knihy urychleně, a tudíž nesystematicky, narovnat do regálů, poněvadž se očekávala návštěva císaře, k níž nakonec nedošlo.32

124

Éra Franze Xavera Johanna Richtera (1824–1844) Jiří Glonek

Tištěný cirkulář s oznámením o opětovném povýšení olomouckého lycea na univerzitu v roce 1827. ZAO-Ol.

1 MÜLLER, Willibald. Geschichte der k. k. Studienbibliothek in Olmütz. Zeitschrift des deutschen Ver eines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. 1901, Jg. 5, Ht. 1–4, s. 205. 2 ZAO-Ol, VKOL, kart. 74 (1846), inv. č. 49, 53 (zde hodnocení Šilhavého ze 14. března), 115. 3 Richter se narodil 18. srpna 1783 v Osoblaze. Gymnaziální studia absolvoval v Opavě, poté pokračoval ve studiu filozofie a teologie na olomouckém lyceu. V roce 1808 dostal místo profesora dějin a geografie na brněnském gymnáziu. V roce 1815 odešel na gymnázium do Lublaně. Na doporučení svého mecenáše, svobodného pána Josepha Camilla von Schmidburg, přišel v roce 1824 do olomoucké lycejní knihovny jako bibliotékář. Zde setrval až do roku 1844. Zemřel ve Vídni 24. května 1856. Zevrubněji i o jeho bohaté literární činnosti viz RICHTER, Franz Xaver Johann. In: WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Tl. 26, Rhéden-Rosenauer und Nachtrage (VI. Folge). Wien: Druck und Verlag k.k. Hof- und Staatsdruckerei, 1874, s. 44–48. 4 ZAO-Ol, VKOL, kart. 66 (1824), inv. č. 93. 5 ZAO-Ol, VKOL, kart. 66 (1824), inv. č. 115, 118 (zde i předávací protokol s výčtem všech katalogů sepsaný 6. prosince). Numismatická sbírka tehdy čítala 1 042 kusů mincí, 8 fragmentů a 13 kusů papírových bankovek.

Richterova dlouhá dvacetiletá éra měla slibný začátek. Avšak počáteční pozitivní atmosféra se vlivem narůstajících konfliktů s podřízenými i s guberniem postupně vytrácela. Richterova činnost tak byla hodnocena mnohdy vcelku negativně. Zejména s ohledem na vlekoucí se proces revize a personální spory, když zejména podle Müllera1 nedokázal využít sil svých zaměstnanců a vést knihovnu s dostatečnou rozhodností. V Richterově úsilí je ale třeba vidět i mnohé překážky. Přes avizovanou rozporuplnost Richterovy osobnosti mu nemůžeme upřít snahu o zlepšení poměrů, nicméně zejména poslední léta u něj byla patrná velká frustrace spojená s určitou mírou rezignace i únavy. Jeho odchod z knihovny, o nějž již roky žádal, lze tedy označit za oboustranně prospěšný krok, neboť knihovna potřebovala nový impuls a energické vedení. Přesto dokázal Richterovy objektivní zásluhy o knihovnu na žádost gubernia nezaujatě zhodnotit hned jeho nástupce Šilhavý. Jeho vcelku kladné stanovisko vedlo císaře 30. května 1846 k tomu, že přiznal Richterovi plnou penzi.2

Rázný nástup Neuspokojivou situaci v knihovně se Vídeň rozhodla vyřešit ukončením Schreinero va provizorního správcovství a po dvou letech konečně jmenovala nového řádného knihovníka v osobě Franze Xavera Johanna Richtera (1783–1856).3 Stalo se tak dekre tem Studijní komise ze 4. září 1824, což bylo Schreinerovi do Olomouce oznámeno 27. září.4 Nově pověřený bibliotékář se ovšem zdráhal knihovnu převzít, i když napří klad klíče od čítárny obdržel 2. listopadu, a dožadoval se přímé instrukce z Brna, což u Schreinera vyvolalo nelibost, neboť pokládal zkontrolování každého svazku v tak obsáhlém fondu za nemožné. K vlastnímu oficiálnímu aktu proto došlo až začátkem prosince, přičemž vzniklé průtahy musel Richter guberniu náležitě vysvětlit.5 Věc se

125

V roce 1955 nastoupil na ředitelský post, po provizorním správcovství dr. Šišáka a krátké ředitelské epizodě Drahoslava Gawreckého, Miroslav Nádvorník. S jeho příchodem začala dlouhá epocha, která skončila až v roce 1973 a jistým způsobem až na konci sedmdesátých let. Jedním z velkých úkolů, které se Nádvorník snažil vyře šit, byla otázka akutních prostorových problémů. Ty se týkaly jak skladů, tak i pro storů učených pro čtenáře a zaměstnance knihovny. V těchto aktivitách měla knihov na podporu univerzity, děkanem jejíž filozofické fakulty byl v polovině padesátých let prof. Jaromír Bělič. V univerzitním memorandu pro ministerstvo školství děkan v krátkosti rekapituloval vývoj od roku 1945. Zaměřil se na počet zaměstnanců, je jichž nízký počet limitoval zpracování fondů a problémy v zásobování odbornou literaturou, což bylo způsobeno nedostatkem deviz. Již v roce 1956 se Nádvorník pokusil zřizovatele UKOL, ministerstvo školství, přivést k reálným úvahám o výstavbě nové budovy. Skladové prostory na Bezručově ulici byly zcela přeplněny, knihy trpěly vlhkem, plísněmi i prachem z ulice. Sedm odlehčovacích skladišť rozesetých po celé Olomouci a v okolí obsahovalo dalších 50 000 zpracovaných svazků a 250 000 nezpracovaných, fakticky nikdo přesně nevě děl, co vlastně je na jednotlivých místech deponováno. Děsivé bylo to, že v externích skladištích se nacházelo: „… množství starých tisků, prvotisků a rukopisů… Bylo zjištěno již několik vloupání, v jednom skladišti hořelo a několikrát byly knihy zato peny z kanálů, čímž bylo zničeno mnoho knih.“102 Samotná hlavní budova na Bezru čově ulici, jež nebyla stavěna s tím, že bude sloužit jako knihovna, byla nevyhovující. Tento první Nádvorníkův pokus byl počátkem dlouholetých snah o stavbu nové budovy, později alespoň generálního skladiště. Bohužel všechny tyto snahy vyzněly vniveč a provizorium či dočasnost se stala až do dnešních dnů trvalým stavem. No vou záplatou se po tomto Nádvorníkově pokusu stala nabídka tzv. červeného koste la. Šlo v podstatě o třetí poválečné provizorní řešení (po adaptaci vedlejší budovy ve Vančurově ulici a adaptaci půdních prostorů na Bezručově ulici).

236

165 Třída Svobody v padesátých letech 20. století. SOkAOl.

102 ZAO-Ol, VKOL, kart. 148, č. 616/56, plány na výstavbu odeslané z UKOL na ministerstvo školství.

Miroslav Nádvorník

166 Miroslav Nádvorník. Archiv VKOL.

Miroslav Nádvorník náleží ke generaci, která byla ve svém mládí zformována Mnichovem, okupací, osvobozením Rudou armádou a tyto milníky ovlivnily životní postoje a názory převažující části tzv. „dvacátníků“. Narodil se 28. května 1921 v Brně. Po dokončení střední školy nemohl pokračovat ve studiu na univerzitě, jelikož Němci v protektorátu české vysoké školy uzavřeli. V květnu 1945 mu bylo již 24 let, ale v této hektické době se otevřely univerzity v podstatě všem zájemcům. V roce 1948 složil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vyšší státní knihovnickou zkoušku. Navíc již od roku 1945 pracoval v brněnské univerzitní knihovně. Praxe a vysokoškolská teorie mu dávaly dobré základy pro budoucí působení v oboru. Universitní (později Státní vědecká knihovna) knihovna v Olomouci zažívala od roku 1945 dynamický rozvoj spojený s obrovským nárůstem počtu knihovních jednotek, zaměstnanců, rozšíření působnosti v souvislosti se zřízením univerzity. Pováleční ředitelé dr. Vybíral, dr. Křupka, dr. Gawrecki i provizorní zástupce dr. Šišák museli do roku 1955 zvládnout všechny úkoly spojené s těmito změnami, když zejména stalinské období znamenalo zisk mnoha stovek a tisícovek kusů velmi cenných starých tisků z klášterních svozů. Tohle vše znamenalo, že knihovna přestala prostorově situaci zvládat, počet zaměstnanců byl nedostatečný, vědecká práce zaostávala za možnostmi a předpoklady. Právě v této situaci v roce 1955 nastoupil na ředitelský post do Universitní knihovny v Olomouci Miroslav Nádvorník. Mladý čtyřiatřicetiletý ředitel, odborně vzdělaný a schopný knihovník, teoretik knihovnictví, měl před sebou dvě desetiletí trvající zápas, bohužel neúspěšný, o vyřešení prostorových potíží, nejlépe cestou výstavby nové knihovny. Druhou důležitou linií Nádvorníkovy činnosti bylo rozšíření publikační činnosti. Vzniklo mnoho bibliografií a především zlatý hřeb Nádvorníkovy odborné práce, jímž byla Pravidla jmenného katalogu. Nádvorník se ve své činnosti kromě teorie knihovnictví věnoval i tomu, co bychom dnes označili za teorii managamentu. V letech 1969 a 1970 vydal dvě publikace Kapitoly o řízení a organizaci knihoven a Řízení a práce v knihovnách: úvod do studia pro ředitele a vedoucí pracovníky lidových knihoven. V nich zúročil 17 let ve vedoucí funkci. Nicméně i on v roce 1972 ředitelský post opustil, oficiálně ze zdravotních důvodů, neoficiálních příčin bylo více, počínaje emigrací jeho syna do Francie, konče politickou pasivitou a nejistotou normalizačních kruhů o jednoznačném přihlášení se Nádvorníka k „podubnovému“ kurzu. Nicméně ten působil v knihovně až do sklonku sedmdesátých let, a to na nově zřízeném oddělení, jež vyhovovalo jeho knihovnickému zájmu v oblasti jmenného popisu, organizace regionálního knihovnictví, ale i lexikografie. Zemřel nedlouho před pádem Berlínské zdi a rozpadem sovětského bloku 11. června 1989 v Olomouci.

237

189 Filiálka Rakousko-uherské banky, později

Národní banky, od roku 1936 sídlo Studijní knihovny, ca z roku 1940. SOkAOl.

190 Plány ateliéru Fellner und Helmer na fasádu

filiálky Rakousko-uherské banky z roku 1898. Archiv VKOL.

Bezručova ulice, bývalá Bank Gasse, byla součástí tzv. okružní třídy, kterou ve svém regulačním plánu města vyznačil světoznámý urbanista Camillo Sitte. Jednou z dominant této třídy byl například evangelický kostel augsburského vyznání z roku 1902, budova okresního soudu a další obytné či úřední stavby. V letech 1898–1899 zde byla postavena filiálka Rakousko-uherské banky podle návrhu olomouckého architekta Viktora Madera, stavbu řídil stavitel Franz Böhm.35 Z dochovaných plánů této původně jednopatrové neobarokní budovy je jasně patrná spolupráce s vídeňským ateliérem Fellnera a Helmera,36 jelikož nápis „Atelier Fellner und Hel mer Wien“ se objevuje na každém plánu. Další fáze výstavby budovy nastala v roce 1923, kdy došlo k nadstavení druhého patra podle plánů olomouckého inženýra Jana Hublíka. Výzdoba budovy, která je nárožním objektem, je soustředěna k nárožní mu rizalitu. Nad prvním patrem je vyvinutá korunní římsa s vázami, rizalit je pak završen věžovou nástavbou. Maskaron umístěný v klenáku portálu nad vchodem znázorňuje Merkura, patrona obchodu, zisku a podnikání. V roce 1945 byla budova knihovny propojena se sousedním domem na ulici Dr. Vančury. Oba prostory, ve kterých nyní knihovna sídlila, sloužily původně pro jiné než knihovní účely, kon krétně pro banku a osobní byty. Proto od roku 1946 probíhaly v obou budovách pra videlné stavební úpravy. V červnu 1952 byla na budově knihovny v Bezručově ulici odhalena pamětní deska Bedřichu Václavkovi, v roce 1953 začala výstavba skladiště v půdním prostoru této budovy, v letech 1955–1956 probíhaly úpravy půdních pro storů i v budově ve Vančurově ulici.37 Celkem byly v podkroví upraveny sklady pro 28 000 svazků. V prosinci 1956 byla zahájena generální oprava elektrického vedení v obou budovách, ve studovně byl zdvojnásoben počet světel. Z dlouhodobého hle diska ale všechny tyto opravy znamenaly pouze krátkodobé řešení, adaptace starých budov se vždy ukázala jako nákladná a i provozně málo vyhovující.

35 ZATLOUKAL, Pavel. Olomoucká architektura let 1850–1950 a její význam v obraze dneška. Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. 1981, č. 213, s. 6. 36 Ateliér Fellner und Helmer se specializoval především na výstavbu divadel, a to na území celé rakousko-uherské monarchie, Německa, Švýcarska, Rumunska i Bulharska. Projekční záběr ateliéru byl ovšem velmi široký, od staveb činžovních domů přes státní budovy, banky, nemocnice, hotely, restaurace i šlechtická sídla, až ke zmiňovaným divadlům. Ateliérem prošlo za dobu jeho činnosti na 300 architektů, na výzdobě budov se často podíleli významní umělci (například Gustav Klimt). Všechny stavby realizované podle jejich projektu spadají do období v architektuře označeného termínem historismus. Mezi nejvýznamnější počiny ateliéru na území našeho státu patří městské divadlo v Brně, městské divadlo v Liberci, kolonády, lázně, městské divadlo a další stavby v Karlových Varech, nové německé divadlo v Praze, divadla v Mladé Boleslavi či v Jablonci nad Nisou. Pro Olomouc byla ateliérem navržena budova filiálky Rakousko-uherské banky v Bezručově ulici č. 2 (tehdejší Bank Gasse). 37 SMEJKAL, Bohuslav. Co přinesou adaptace v knihovně? Zpráva pro čtenáře Universitní knihovny v Olomouci. 1956, č. 2, s. 2.

266

267

KONEČNÝ, Karel. Od Košického vládního programu

KUDĚLKA, Tomáš. Kühn, Karl Friedrich (1884–1945),

MAŇÁK, Jiří. Čistky v Komunistické straně Československa

k únoru 1948. In: SCHULZ, Jindřich, ed. Dějiny

Kunsthistoriker und Denkmalpfleger. In: Öste-

v letech 1969–1970. Praha: Ústav pro soudobé dějiny

Olomouce. Sv. 2. 1. vyd. V Olomouci: Univerzita Pa

rreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 [online].

AV ČR, 1997. 127 s. Sešity Ústavu pro soudobé

Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der

dějiny AV ČR; sv. 28. ISBN 80-85270-59-5.

lackého, 2009, s. 275–290. ISBN 978-80-244-2369-2.

ISBN 978-3-7001-3213-4. Dostupné z: http://www.

MAŇAS, Vladimír a Zdeněk ORLITA. Sodalis Ma

matické tisky olomouckých jezuitů. In: JAKU

biographien.ac.at/oebl/oebl_K/Kuehn_Karl

rianus Bohuslava Balbína v kontextu tištěných

BEC, Ondřej a Marek PERŮTKA, eds. Olomoucké

-Friedrich_1884_1945.xml

příruček mariánských kongregací 17. století. In:

baroko: výtvarná kultura let 1620–1780. 2, Katalog. Olo mouc: Muzeum umění Olomouc, 2010, s. 41–44. ISBN 978-80-87149-39-3. KOŽELUHA, František. Obrance jazyka českého Jan Nep. Alois Hanke z Hankenšteina: životopisný nástin. Prostějov:

JORDÁNKOVÁ, Hana a Vladimír MAŇAS, eds. KUKLÍK, Jan. Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci – státní zásahy do vlastnických a dalších ma-

(1578–1773). Vyd. 1. Brno: Statutární město Brno,

jetkových práv v Československu a jinde v Evropě. Vyd. 1.

2013, s. 135–155. Brno v minulosti a dnes; supl.

Praha: Auditorium, 2010. 444 s. ISBN 978-80-

č. 19. ISBN 978-80-86736-34-1.

87284-12-4.

F. Koželuha, 1894. 24 s.

MANN, Thomas. Konec měšťanské epochy: eseje o literatuře, KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu: 1945–

KRATZ, Walter. Aus alten Zeiten: die Marianisch. Kongregationen in den Ländern deutscher Zunge. Ihr Werden und

1956. Vyd. 1. Praha: Torst, 1998. 663 s.

Bd. 3.

hudbě a filozofii. V Praze: Dauphin, 2008. 350 s. Stu die; sv. 16. ISBN 978-80-7272-166-5.

ISBN 80-7215-055-3.

Wirken von 1575 bis 1650. Innsbruck: Verlagsanstalt Tyrolia, [1917]. xvi, 292, [4] s. Sodalenbücher;

Jezuité a Brno: sociální a kulturní interakce koleje a města

Manuale almae congregationis D. Virginis Visitantis in Collegio KUTNAR, František. Reakce státu v Čechách na Vel kou revoluci francouzskou. Český časopis historický.

Convictorvm Societatis Jesv Olomucii erectae. Olomucii, 1632.

1937, roč. 43, seš. 2, s. 323–342; seš. 3–4, s. 520–542. KRISTEN, Zdeněk. K počátkům vysokého učení

ISSN 0862-4356.

revue 1. Olomouc: Okresní a městský národní vý bor, 1966, s. 19–36.

Manuale almae congregationis D. Virginis Visitantis in Collegio Convictorvm Societatis Jesv Olomucii erectae. Olomucii,

v Olomouci. In: Střední Morava: kulturně-historická LASCHITZER, S. Die Verordnungen über die Biblio

1632.

theken und Archive der aufgehobenen Klöster in Oesterreich. In: Mittheilungen des Instituts für oesterrei-

MANUALE MARIANUM Quod Alma Sodalitas ab Arch-Angelo

chische Geschichtsforschung. Band II. Innsbruck: Verlag

salutatae Angelorum Reginae, In Collegio, & Universitate

schaft Jesu. Bd. 1, Geschichte der ersten Kollegien in Böhmen,

der Wagnerschen Universität-Buchhandlung,

Societatis Jesu Olomucii erecta, & ab anno 1611 confirmata in

Mähren und Glatz von ihrer Gründung bis zu ihrer Auflösung

1881, s. 401–440.

usum suorum denuo recudi fecit. Brunae, 1698.

KROESS, Alois. Geschichte der böhmischen Provinz der Gesell-

durch die böhmischen Stände 1556–1619. Wien, 1910. LAURENCE, Charles. Společenský agent Jiří Mucha: láska

MANUALE SODALIS PARTHENII, Varia, ex diversis opus-

a žal za železnou oponou – intriky, sex, špioni. V českém

culis selecta Pietatis Exercitia, & omnigenas, ad vitam pie,

Gesellschaft Jesu. III., Die Zeit von 1657 bis zur Aufhebung

jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2012. 216 s.

probe, ac christiane instituendam accomodatas Instructiones,

der Gesellschaft Jesu im Jahre 1773. 1. Aufl. Olomouc:

ISBN 978-80-7260-268-1.

KROESS, Alois et al. Geschichte der böhmischen Provinz der

Refugium Velehrad-Roma, 2012. 1384 s., [3] s. obr. příl. ISBN 978-80-7412-108-1.

Liber Benefactorum Bibliothecae C. R. Olomucensis (záznamy o dárcích z let 1814–1888).

ERA, 2006. 328 s. ISBN 80-7366-063-6.

SIMI DOMINI, DOMINI CAROLI JULII ORLICK L. B. De LAZISCKA (…) Olomucii: typis Ignatii Rosenburg, 1714.

KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí: pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810. 2. , rozš. a upr. vyd. Brno:

& monita suo ordine digesta continens. Quod ex munificentissima Liberalitate REVERENDISSIMI & ILLUSTRIS-

LIFKA, Bohumír. Minulost a přítomnost knižní kultury ve Žďáře nad Sázavou. 1. vydání. Brno: Krajské nakla

Manuale sodalis Parthenii… Olomucii, 1714.

datelství v Brně, 1964. 164 s., 18 s. obr. příl. KROUPA, Jiří. Příspěvek k architektuře šedesátých let 18. století na Moravě. In: Sborník prací filozofické fakul-

MANVALE Almae congregationis B. Virginis Visitantis… 1632. LUKAVEC, Jan. Knihy nečisté, nestydaté i odporné:

ty brněnské univerzity. Řada uměnovědná (F). 1986–1987,

cenzura jako interpretace textu. Dějiny a současnost.

roč. 35–36, č. 30–31. Brno: Univerzita J. E. Purky

2010, roč. 32, č. 3, s. 18–19. ISSN 0418-5129.

ně, 1987, s. 61–71.

MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3., upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 330 s. ISBN 80-204-1049-X.

MALLINCKRODT, Rebekka. Struktur Und KollektiKROUPA, Petr et al. Premonstrátský klášter v Louce: dějiny,

ver Eigensinn: Kölner Laienbruderschaften Im Zeitalter

MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve

umělecká výzdoba, ikonologie. Vyd. 1. Znojmo: Jihomo

Der Konfessionalisierung. Göttingen: Vandenho

Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I, A–M. Vyd. 1.

ravské muzeum, 1997. 121 s. ISBN 80-902383-0-0.

eck & Ruprecht, 2005. 513 s. Veröffentlichungen

Praha: Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3.

des Max-Planck-Instituts für Geschichte; 209. KUBÁTOVÁ, Ludmila. Založení Univerzitní knihov

ISBN 978-3525-3586-10.

ny v Praze v roce 1777. 3. část. Čtenář. 2008, roč. 60, č. 2, s. 52–53. ISSN 0011-2321.

MIKULEC, Jiří. Proměny náboženských bratrstev v Čechách v raném novověku. In: JIRÁNEK,

MALÝ, Tomáš, Vladimír MAŇAS a Zdeněk ORLI

Tomáš a Jiří KUBEŠ, eds. Bratrstva: světská a církevní

TA. Vnitřní krajina zmizelého města: náboženská bratrstva

sdružení a jejich role v kulturních a společenských strukturách

barokního Brna. Vyd. 1. Brno: Statutární město

od středověku do moderní doby: (sborník příspěvků z III.

Brno, 2010. 377 s. Brno v minulosti a dnes; suppl.

pardubického bienále, 29.–30. dubna 2004). Vyd. 1. Par

č. 10. ISBN 978-80-86736-19-8.

dubice: Univerzita Pardubice, 2005, s. 19–35. ISBN 80-7194-772-5.

308

MILLER, Joannes. Historia Provinciae Bohemiae socie-

MÜLLER, Willibald. Geschichte der k. k. Studien

NAVRÁTIL, Jan. Olomouc a Evropa v 19. století. In:

tatis Jesu ab Anno Domini 1555 ad annum 1723. Vol.

bibliothek in Olmütz: nach den Bibliotheksacten

BISTŘICKÝ, Jan, ed. Historická Olomouc a její sou-

I, Liber 3. Národní knihovna Praha, Rkp.

(Schluss). Zeitschrift des deutschen Vereines für die

časné problémy VI: tematický sborník příspěvků zaměřených

MS XXIII.C.104/2–3.

Geschichte Mährens und Schlesiens. 1901, Jg. 5, Ht. 1–4,

na historickou, uměleckohistorickou, literárněvědnou a hudeb-

s. 321–331.

něvědnou problematiku 19. a počátku 20. století v Olomouci

MILLER, Johannes. Colloquia Spiritualia Pauli et Thimothei e Societate Iesu. De Via Digne ambulandi Vocatione sua; et de

s přihlédnutím k širším vývojovým a územním souvislostem. MÜLLER, Willibald. Geschichte der königlichen Hauptstadt

Modo Eadem digne moriendi. Aliis communicata a P. Joanne

Olmütz von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart. 2. erg.

Miller ejusdem Societatis Sacerdote. Pragae, 1714.

Aufl. Olmütz: E. Hölzel, 1895. 4, 405 s., obr. příl.

Olomouc: Univerzita Palackého, 1987, s. 11–27. NEJEDLÝ, Zdeněk. Komunisté, dědici velikých tradic českého národa. 3., v nákladu Čs. spisovatel 1. vyd. Praha:

MLČÁK, Leoš: Barokní grafika v Olomouci. In: JA

MÜLLER, Willibald. Hans Kudlich: Denkschrift zur vierzi-

KUBEC, Ondřej a Marek PERŮTKA, eds. Olo-

gjährigen Feier der Robot-Aufhebung. Olmütz: Wilibald

moucké baroko: výtvarná kultura let 1620–1780. 2, Katalog.

Müller, [1888]. 95 s.

Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2010, s. 374. ISBN 978-80-87149-39-3.

valé školní budově staré olomoucké univerzity.

ISBN 80-85037-45-9.

Votobii první. V Olomouci: Votobia, 1998. 347 s., 87 s. obr. příl. Region. ISBN 80-7198-343-8.

und Bürgermeister der königlichen Hauptstadt Olmütz. Wien: Carl Graeser, 1896. v, 82 s.

Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy. 2006, č. 292, s. 103–107. ISSN 1212-1134.

Knihovnička Varu; sv. 8. NEŠPOR, Václav. Dějiny města Olomouce. Vyd. 2., ve

MÜLLER, Willibald. Josef von Engel: ein Lebensbild, zugleich Erinnerungsblatt an seine Thätigkeit als Stadtverordneter

MLČÁK, Leoš. Neznámé fresky J. K. Handkeho v bý

Československý spisovatel, 1950. 104 s.

NEŠPOR, Václav. Dějiny města Olomouce. Olomouc: Učitelské jednoty v župě olomoucké, Vydavatelské

MÜLLER, Willibald. Josef von Sonnenfels: biographische Stu-

sdružení učitelstva župy olomoucké, [1934?]. 52 s.

die aus dem Zeitalter der Aufklärung in Oesterreich. Wien:

Zvláštní otisk z 2. části II. dílu Vlastivědy střední

Wilhelm Braumüller, 1882. iv, 145 s.

a severní Moravy.

MLČÁK, Leoš. Univerzitní budovy. In: FIALA, Jiří et al. Univerzita v Olomouci (1573–2013). 2., upr. vyd.

MÜLLER, Wilibald. Der Ratsherr von Olmütz: eine Stadt-

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,

geschichte aus der Schwedenzeit. 2. Aufl. Olmütz: Lau

2013. s. 126–127. ISBN 978-80-244-3363-9.

renz Kullil, 1911. 280 s.

NEŠPOR, Václav. Dějiny university olomoucké. Olomouc: nákladem Národního výboru hlavního města Olomouce, 1947. 223 s., [17] s. obr. příl. Publikace městského archivu v Olomouci; č. 3.

MOTYČKA, Lukáš a Veronika OPLETALOVÁ, eds. Literární procházky německou Olomoucí = Literarische Wan-

MÜLLER, Willibald. Sagen und Geschichten der Stadt Olmütz. Olmütz: E. Hölzel, 1892. 114 s.

derungen durch das deutsche Olmütz. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 174 s.

mů Universitní knihovny v Olomouci. Olomouc: Univer MÜLLER, Willibald. Übersiedlung und Neusignie

Beiträge zur deutschmährischen Literatur; Bd. 21.

rung der Studienbibliothek in Olmütz. Mitteilungen

ISBN 978-80-244-3025-6.

des Österreichischen Vereins für Bibliothekswesen. 1910, Jg. 13, s. 206–209.

MOŽNÝ, Ivo. Proč tak snadno--: některé rodinné důvody sametové revoluce: sociologický esej. 3. vyd. Praha: So ciologické nakladatelství (SLON), 2009. 132 s.

428-11204-3.

für Olmütz. Mährisches Tagblatt. 1922, roč. 43, č. 32, 9. 2. , s. 2–4. ISSN 1805-1189.

dert. Olmütz: Laurenz Kullil, 1903. 198 s. NEVĚŘIL, Jan. Přeložení „Studijní knihovny“ z Olo MYŠKA, Milan. Hrabě Hodic a jeho svět: zámecká kultura ve Slezsku mezi barokem a osvícenstvím. Vyd. 1. Ostrava:

MÜLLER, Willibald. Führer durch die mähr.-schles. Sudeten:

Neue deutsche Biographie. 23, Schinzel–Schwarz. Berlin: Dunc

NEVĚŘIL, Jan. Bedeutung der Studienbibliothek MÜLLLER, Willibald, ed. Urkundliche Beiträge zur

mmlung vaterländischer Sagenstoffe. Erste Theil. Olmütz: F. Slawik, 1881. 468 s.

knihovny v Olomouci; č. 1/55.

Laurenz Kullil, 1950. 300 s.

Geschichte der mähr. Judenschaft im 17. und 18. JahrhunMÜLLER, Willibald. Das romantische Mähren: eine Sa-

sitní knihovna, 1955. 22, iv l. Publikace Universitní

ker & Humboldt, 2007, s. 545–546. ISBN 978-3MÜLLER, Willibald. Um Sprache und Glauben. Olmütz:

Knižnice Sociologické aktuality; sv. 2. ISBN 97880-7419-013-1.

NEŠPOR, Václav, sest. Soupis rukopisných katalogů a sezna-

mouce do Brna. Našinec. 1922, roč. 58, č. 29, 5. 2. , příl. s. 1. ISSN 1801-5107.

Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostra

im Auftrage des Mähr.-schles. Sudeten-Gebirgsvereines.

vě, 2011. 351 s. Spis OU; č. 237/2011.

Freiwaldau: A. Blažek, [1883]. 191 s.

ISBN 978-80-7368-952-0.

NOVOTNÝ, Lubomír. Lawrence z Morávie. KROK: kulturní revue Olomouckého kraje. 2014, roč. 11, č. 4, s. 59–6. ISSN 1214-6420.

MÜLLER, Willibald. Geschichte der k. k. Studienbibliothek in

NÁDVORNÍK, Miroslav. Universitní knihovna v Olo

Olmütz: nach den Bibliotheksacten. Brünn: [s.n.], 1901.

mouci 1945–1960. Zpráva pro čtenáře Universitní knihov-

85 s. Separát z: Zeitschrift des deutschen Vereines

ny v Olomouci. 1960, č. 1, s. 6.

für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 5. Jahrgang, Heft 2–3. MÜLLER, Willibald. Geschichte der k. k. Studienbi

und Schlesiens. 1901, Jg. 5, Ht. 1–4, s. 139–211.

im Wandel. Marianischen Kongregationen in Mähren zwischen dem Tridentinum und der

NÁDVORNÍKOVÁ, Marie. Státní vědecká knihovna

Aufklärung. In: FAZEKAS, István, ed. et al.

v Olomouci v letech 1966–1991. Z knihovnické praxe.

Frühneuzeitforschung in der Habsburgermonarchie: Adel und

1991, č. 111, s. 3–16. ISSN 0139-7567.

Wiener Hof, Konfessionalisierung, Siebenbürgen. Wien: Institut für Ungarische Geschichtsforschung,

bliothek in Olmütz: nach den Bibliotheksacten. Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens

ORLITA, Zdeněk: Gemeinschaft der Frommen

NAVRÁTIL, Jan, ed. Kapitoly z dějin olomoucké university

2013, s. 319–326. Publikationen der ungarischen

1573–1973. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1973. 371 s., [32]

Geschichtsforschung in Wien; Bd. 7. ISBN 978-

s. fot. příl.

615-5389-04-7.

309

Chrám věd a múz Dějiny Vědecké knihovny v Olomouci Editoři: Miloš Korhoň, Tereza Vintrová Redaktor: Tereza Vintrová Bibliografie: Libuše Krátká, Anna Vitásková Texty: Jiří Glonek, Miloš Korhoň, Petra Kubíčková, Lubomír Novotný, Zdeněk Orlita Obálka a grafická úprava: Vladimír Vaca Předtisková příprava: Vladimír Vaca Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod a.s., Husova 1881, 580 01 Havlíčkův Brod Náklad: 500 kusů Vydala Vědecká knihovna v Olomouci, Bezručova 3, 779 11 Olomouc 1. vydání Olomouc 2016 ISBN 978-80-7053-310-9 © Vědecká knihovna v Olomouci, 2016

328