OBSAH

Úvodník

Vážení a milí čtenáři revue KROK,

je jen málo témat, které se tak či onak dotýkají života každého člověka. Jedním z takových je nepochybně školství. Všichni jsme chodili do školy, a pokud máme nějaké ty potomky, tak ti taky chodí nebo budou chodit do nějaké vzdělávací instituce. Nebojím se říct, že škola je jednou ze základních institucí, které nás formují a směřují pro další život. Na školách se nejen učíme, ale také tzv. socializujeme. Učíme se pravidlům, fungování v kolektivu, významu autority a mnoha dalším věcem pro život velmi důležitých. Mělo by nás tedy všechny zajímat, jak naše školství vypadá, protože od toho se následně odvíjí do značné míry i to, jak vypadá celá naše společnost.

Naše revue si samozřejmě neklade za cíl postihnout problematiku školství v celé jeho šíři. Nicméně takový úvodní pohled na celkovou situaci nabízí rozhovor s učitelkou Základní školy Komenium Kateřinou Povýšilovou. Z něj je, myslím, velmi dobře vidět, že problémy má nejen naše školství, ale i celá naše společnost.

Pak už se ale jako již tradičně budeme nořit spíše do hlubin historie. Kristýna Lipenská nás seznámí s počátky českého školství v Šumperku. Jak se stavěla česká menšinová škola ve Šternberku popsala ve své stati Vlasta Hlůzová. S profesorem Fialou pronikneme až do období baroka a v jeho textu se dozvíme, že na olomoucké stavovské akademii se studenti učili mimo jiné také šermu.

Jako obvykle vám, milí čtenáři, představíme hned celou řadu zajímavých osobností se školstvím spojených. Pavel Marek se zaobíral životem vysokoškolského pedagoga profesora Trapla, který působil celých 52 let na filozofické fakultě zdejší univerzity. Postavu Jana Evangelisty Kosiny, prvního ředitele Slovanského gymnázia, nám představí František Všetička. Pavlína Janíčková zase věnuje svůj text výtvarníkovi Adolfu Kašparovi, který ilustroval svými obrazy učebnice a slabikáře. Se životem a dílem kočujícího učitele Viktora Heegera nás seznámí Matěj Matela.

Pak je zde osobnost nad jiné, které jsme se rozhodli věnovat hned dva články. Jan Amos Komenský má letos 350. výročí svého úmrtí. Ale i kdyby tohoto výročí nebylo, Učitel národů by v naší revue rozhodně chybět nemohl. Naše Amosovské miniokénko obsahuje text Jany Konířové, který se zabývá Komenským v učebnicích. Jeho jméno se totiž objevuje nejen ve spojitosti s dějepisem a literaturou, ale i v takových předmětech, jako je matematika nebo zeměpis. Komenskému, respektive jeho sochám podobiznám a různým dalším vyobrazením na budovách v Olomouckém kraji, se věnuje text Heleny Kovářové.

Chybět už tradičně nemůže ani rubrika Varia. V tomto čísle v ní naleznete text Miloše Mlčáka o budově olomouckých Staroměstských kasáren. Petr Jirák svém článku popisuje dramatické přepadení četnické stanice v Doloplazech na konci druhé světové války. Po stopách Lidové hvězdárny v Olomouci se vydáme s Bohdanem Špiritem a Marek Bohuš ve svém textu představí činnost Okrašlovacího spolku Lubavia, který v Libavé funguje už pátým rokem.

Jak vidíte, zajímavých témat je na stránkách naší revue opravdu mnoho a věřím, že si v naší revue najdete to své. Nedá mi to ale, abych se ještě nevrátil k tématu školství tak trochu z osobního pohledu. Sám totiž nyní zažívám poprvé, jaké to je, když se vám dítě vrátí domů se svým prvním vysvědčením. Je to samozřejmě radost a pýcha, tak už to asi bývá všude. Ale je to i uvědomění si skutečnosti, že ten malý človíček je nyní už plně začleněn v systému, který jsme mu připravili my a před námi naši předkové, a on se s ním musí nějak popasovat a snažit se v něm obstát. Přál bych nám všem, aby naše školství bylo moderní, působili v něm skvělí a motivovaní učitelé a aby do jeho vzdělávacích institucí chodily děti rády. Přejí vám příjemné čtení.

Tomáš Chalupa