Okrašlovací spolek Lubavia načíná pátý rok (Marek Bohuš

Okrašlovací spolek Lubavia načíná pátý rok

Marek Bohuš

Kraj Libavska vnímá každý svým pohledem. Pro vojáky je to vojenský výcvikový prostor, pro rodáky „Sperrgebiet“ (něm. uzavřená oblast) pro ostatní zkrátka vojenský prostor, kam se lze podívat jen jednou za rok při akci Bílý kámen, a to ještě jen v omezené míře.

Co všechny láká do této části Oderských vrchů? Na střechu Evropy, kde jako malý potok pramení Odra a blízké okolí vymezují Morava s Bystřicí a Bečvou. Střechu pultovou, na níž rozvodí probíhá po plochých hřbetech, na kterých se po staletí hospodařilo. V chráněných polohách na potocích tu fungovala dobrá dvacítka vesnic a Město Libavá s německy mluvícím obyvatelstvem, kam se z Hané posílaly děti do rodin výměnou („na handl“), aby se naučily cizí řeč. Do nížin s kopců skopčáci hnávali svůj dobytek, dováželi dříví a chutné plody místních lesů. Nazpět přiváželi ovoce, pro které bylo zdejší klima příliš drsné. Zástupy Hanáků směřovaly v červenci do kopců na pouť ke sv. Anně, a protože se tenkrát opravdu putovalo, bylo třeba přenocovat po stodolách na seně. Libavsko zkrátka bylo součástí regionu a probíhala zde přirozená výměna s níže položenou Hanou. To se zřízením vojenského újezdu po válce zcela změnilo, obyvatele deportovali, vesnice zbourali, postavili střelnice, kasárna a raketová sila. Knižním titulem vyjádřeno, nastaly „Proměny sudetské krajiny“. Krajina se změnou funkce změnila, nebyla jen cvičištěm, ale také jedním velkým vojenským ležením. To je dnes ovšem minulostí stejně, jako předválečný civilní vesnický život. Když ustane hukot rotorů, dunění detonací, praskot střelby a vojáci se stáhnou do předem připravených pozic, rozhostí se v kraji klid.

Ticho a klid se svými protagonisty. Z vlhké louky zaznívá jakoby cvrkot rybářského navijáku, ono chřástalovo crex! crex! Kolem vody se mihne zářící ledňáček. Nad lesem plachtí čáp černý, párek krkavců se za letu dohaduje o úspěšnosti střelby, šťastlivec zahlédne dokonce orla skalního. Ne nadarmo bylo Libavsko vyhlášeno za jednu z ptačích oblastí Česka. Když nastane období říje, bojují spolu jeleni prakticky na bývalém libavském náměstí, kde kvůli jejich lepšímu rozběhu byly strženy dvě řady starých měšťanských domů. Tím spíše je možno zažít nefalšované středoevropské safari při průjezdu krajinou. To je pak třeba zastavit a nechat přeběhnout mnohohlavé stádo vysoké nebo černé zvěře. Bobrem pokácené nebo nahlodané stromy a pobytové znaky vydry ozvláštňují lužní krajinu horní Odry s meandrujícím tokem. To vše ukazuje, že potlačením běžného hospodaření se krajině prospělo, příroda se zregenerovala. Step a bezlesí ne kulturní, jako spíše militární, vytvářené pásy tanků a podporované dříve častými požáry, poskytují prostředí pro rostliny a živočichy, jaké se jinde nevyskytuje. Vedle CHKO Jeseníky a CHKO Litovelské Pomoraví představuje v Olomouckém kraji Libavsko rozsáhlý celek s omezeným vlivem lidských aktivit.

Kdo prochází touto velebnou krajinou, naráží na kulturní stopy dřívějšího osídlení. Kamenný Kristus připravený o hlavu i končetiny, sochy svatých poďobané od střel, barokní sochy sv. Floriana a sv. Jana Nepomuckého vyvezené kdysi na skládku a vykopané loni členy spolku Lubavia ze země. Pozůstatky hřbitovů s náhrobními kameny a pahorky, které bývaly kdysi kostely nebo kaplemi. Dosud nesesuté zdi statků svědčí o umu zednických mistrů, kteří je poskládali z kamenů jako ze stavebnice, zaklenuli sklep, obezdili hlubokou studnu. Dávné okresní silnice s patřičným příslušenstvím (mosty, kamenné obložení, štětování), které jsou dnes už jen lesními a polními cestami. Nápisy vyryté před časem cyrilicí do kůry buků a nazvětšované jejich růstem, pokrývají topografii sovětského impéria od Kavkazu po Dálný východ. Stejné nápisy se nacházejí

i na stěnách starých důlních děl a nebyly jich ušetřeny ani zdi poutního chrámu sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě od italského stavitele G.P. Tencally, který vystavěl také Klášter Hradisko, chrám sv. Michala nebo baziliku na Svatém Kopečku. Zde je účinek jeho architektury umocněn nezamýšleným usazením chrámu v bující vegetaci všude kolem.

To vše je blízké členům Okrašlovacího spolku Lubavia (lat. podoba názvu Libavá), který vznikl ve Městě Libavá poté, co se roku 2016 stala samostatnou obcí. Třicítka přátel zblízka i zdaleka, s rodinnými vazbami na Libavsku i bez nich. Lidé nejrůznějších profesí, ale se stejným zájmem o historii a přírodu Libavska, věnují svůj um, čas a energii péči o to málo, co zbylo po předválečné éře.

Je-li poutní chrám ve Staré Vodě největší, pak nejmenší sakrální stavba a zároveň cíl rodáků, lesníků i lovců, vojáků a dalších je znovu postavená Vojnovická kaple. Povstala z ruin péčí členů spolku Lubavia. Zajímavostí je, že byla částečně sestavena z materiálu nalezeného v zaniklých vesnicích. Její zvon, snad inspirovaný Krylovou písní, je vyroben z ruské dělové nábojnice. Zazní vždy, když odejde na věčnost některý z libavských rodáků v Česku i zahraničí. Svá jména zde však mají všichni, kdo zahynuli ve službě a při práci ve vojenském prostoru. Tato kaple se dá chápat jako svého druhu skanzen, protože všechny vesnice s jejich pamětihodnostmi obnovit nelze. Lze si je prohlédnout na starých fotografiích v bestselleru Kronika Libavska od Jindřicha Machaly, který je iniciátorem a zakládajícím členem spolku Lubavia.

Okrašlovací spolek navázal oficiální spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a zavázal se k péči o památky, jež byly zaneseny do vojenských map jakožto místa vyčleněná z výcviku. Jedná se hlavně o staré hřbitovy a pomníky zaniklých vesnic, které vztyčili po pádu železné opony rodiny pocházející z toho kraje. Příkladem této péče budiž restaurování kamenného Jahnova kříže při cestě ze Smilova do Města Libavé u příležitosti 150 let jeho vztyčení. V říjnu loňského roku byl slavnostně vysvěcen spolu s nově postaveným dřevěným křížem v obci Jestřabí. V tomto roce se plánuje restaurování Hausnerova kříže z roku 1931 v obci Varhošť. Tyto nákladné akce jsou možné jen díky příspěvkům dárců od nás i ze zahraničí. Významným zdrojem financování se v roce 2019 stal podíl z výnosu cykloturistické akce Bílý kámen. Členové spolku při ní provázejí turisty v autobusech, otevírají a dohlížejí na chrámy ve Staré Vodě i ve Městě Libavá, podílejí se na přípravách organizačně i na stanovištích v terénu.

Větrný mlýn ve Městě Libavá před rekonstrukcí. Foto: archiv autora.

Členové Lubavie vztyčují náhrobky na barnovském hřbitově. Foto: archiv autora.

Nález barokních soch na Smilově. Foto: archiv autora.

Zásadní rolí členů spolku je provázení rodáků i s rodinnými příslušníky do vesnic jejich původu. Zajišťují povolení ke vstupu, dbají na bezpečnost návštěvníků v terénu, kde se dobře orientují a jsou dostatečně jazykově vybaveni. Na základě archivních materiálů spolku dokáží dohledat někdejší polohu konkrétního domu či statku.

Důležitou akcí, kterou Lubavia ve spolupráci s krajany z nedalekého Kravařska a církví spoluzajišťuje, je obnovená pouť ke sv. Anně. Pro zájemce o historii zpřístupňuje spolek malou sbírku historických předmětů ve větrném mlýně ve Městě Libavá, který má díky němu také novou střechu. Na významných a zajímavých místech zřizuje spolek informační tabule v českém a německém jazyce. Úspěšným se stal filmový dokument „Stíny nad Libavou“ natočený Tomášem Kusýnem, členem spolku. Více informací o aktuálním dění kolem spolku i historii poskytují webové stránky www.lubavia.cz.

Marek Bohuš (*1972) působí na Katedře německého jazyka Univerzity Palackého. Je šéfredaktorem Zpravodaje obce Hlubočky, kde se věnuje dějinám obce, historii průmyslu, výtvarným umělcům a dalším tématům. Své fotografie vystavuje v oblastních přehlídkách. marek.bohus@email.cz

Restaurovaný Jahnův kříž s torzem Krista ve Smilově. Foto: archiv autora.