Nahota ve fotografiích Pavla Rozsívala SILVIE NOVOTNÁ
Z
obrazení nahého lidského těla stojí v centru pozornosti výtvarného umění od dávných věků. S vynálezem fotografie a jejím rozvojem si akt jako žánr výtvarného umění získal své příznivce také mezi fotografy. Ač zpočátku zapovězený, „tajnosnubný“ a přísným morálním kritériím podrobovaný, postupně se dostával do popředí jejich zájmu. Uměleckému aktu, který se orientuje na čistou estetickou relaci nahého lidského těla, se ve své tvorbě věnuje také olomoucký fotograf Pavel Rozsíval. Ve fotografickém cyklu aktů Sen trvá… vizuálně sjednotil a prolnul dva protiklady, sen a realitu. Propojil nahá lidská těla s přírodou. Nabídl nové souvislosti a dal vzniknout novotvarům. Jako by se někde v odlehlém koutu krajiny nahota teprve rodila. Fotografie aktů Pavla Rozsívala jsou projevem vášně, touhy a něhy. Jsou lyricky křehké, jindy syrové, zemité i živelné, oku některého diváka se mohou zdát i příliš okázalé. Výtvarná činnost Pavla Rozsívala, která vedle tvorby fotografické zahrnuje také malbu, kresbu a objektové realizace, byla veřejnosti v minulosti představena nejen na výstavách, ale i v textech z pera Veroniky Juráskové (Realizace, 2010), 24
Mileny Valuškové (Věcnosti, 2015), Ivana Hlavatého (KROK 4, 2018) nebo Silvie Novotné (Stud i um, 2020). Fotografiím aktů se v nich však nedostalo zasloužené pozornosti, zůstávaly upozaděny za jinými žánry jako zátiší, portrét nebo dokument, jež představují další nosné části autorovy fotografické práce. Na počátku zájmu Pavla Rozsívala o fotografické zachycení nahého lidského těla stálo běžné studentské zadání, které dostal na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Úkol byl stanoven jednoznačně a stručně: vytvořit sérii fotografických aktů. Samotná realizace však v sobě skrývala nemalé množství nástrah, složitostí a záludností, které mladého fotografa nutily ke studiu historie fotografie aktu, k řešení řady technických problémů a především k zamyšlení nad zadáním, které primárně mělo vést studenty k zaujetí osobního postoje k fotografii aktu a k formování jejich vlastní koncepce v rámci tohoto žánru. Realizace přinesla i Pavlu Rozsívalovi nejen mnoho zkušeností a poznání, ale hlavně jej motivovala k další samostatné tvůrčí práci. „Když jsem tento úkol splnil, napadlo mě v tématu pokračovat. Měl jsem touhu převést do faktického zobrazení svou mlhavou
