Stopy dávné slávy rybníkářství v Bludově na Šumpersku BARBORA TOMEŠOVÁ
V
létě roku 2016 došlo při archeologickém výzkumu za dnešní zástavbou obce Bludov k odhalení pozůstatků kamenné konstruk ce dokazující existenci dnes již dávno zaniklých vodních ploch. Málo kdo už dnes ví, že Bludov býval rybníkářskou oblastí, na jeho území se v do bách největšího rozkvětu rybníkářského odvětví – tedy v době držení tohoto panství rodem Tunklů z Brníčka, nacházelo celkem 145 hektarů vodních ploch. Kdy přesně a jakým způsobem se Bludov dostal do vlastnictví tohoto rodu, není jasné. Bylo to pravděpodobně v souvislosti se sňatkem Jiřího st. Tunkla s Anežkou z Valdštejna, v době po poráž ce husitského revolučního hnutí, kdy již nedocháze lo k vojenským akcím. V jejich držení byl Bludov až do roku 1494, kdy bylo panství prodáno a vrátili se sem potomci původních zakladatelů – Žerotínové. K rozsáhlému budování rybníků v Bludově, ale i na jiných místech svého území (Zábřeh, Dubicko, Sudkov, Hrabová, Vitošov, Závořice), přistoupil tehdejší majitel panství Jiří st. Tunkl kolem roku 1480, kdy bylo jeho panství za česko-uherských vá lek výrazně poškozeno. Sliboval si od toho přede vším zlepšení své finanční situace a nehleděl při tom příliš na zájmy svých poddaných. Bezohledně
zabíral půdu a rušil letité místní cesty, nedělal přitom rozdíly mezi pozemky svých poddaných a majitelů sousedních statků. Jeho poddaní navíc museli při stavbě hrází tvrdě robotovat a svým bezohledným chováním dokonce vyvolal selské povstání, na které nakonec doplatil v roce 1494 vlastním životem. Dodnes se v regionu tradují pověsti o krutosti Jiřího st. Tunkla, za kterou pyká věčným prokletím, kdy musí posmrtně vždy v noci orat hladinu rybníků. Existuje však i druhá verze pověsti vztahující se přímo k Bludovu a největší mu z rybníků Špalku – kdy je Tunkl, za zabavení pozemku sedláku Špalkovi, jeho uvěznění a ná slednou smrt, potrestán lidem a zbit. Na bludovském panství bylo za Tunklů dohro mady více rybníků, nás ale nyní zajímá především 11 vodních ploch ležících jihozápadně od zástavby obce. Jména všech těchto rybníků od nejsevernější ho byla Zrcadlo, Křtalt, Kozelek, Fěrtušek, Veselý, Špalek, Bezděk, Ryšán, Starý a Nový rybník a Malý mlýnský. A proč vlastně tehdy bylo potřeba stavět tolik rybníků? J. Březina je v Pamětech obce Bludova z roku 1927 popisuje takto: „Rybníky dělily se na potěrné, výtažné, kaperné a na komory. V rybníku potěrném líhla se z jiker mláďata, potěr nebo plod, 15
