Řeky jako národní symboly Vltava a Labe v Ottových Čechách PETRA KUBÍČKOVÁ, LUBOMÍR NOVOTNÝ
V
oda, základ života a krajinotvorný prvek ve všech jejích podobách, voda jako živel i voda sloužící lidem, voda nenahradi telná, modelující krajinu v každém okamžiku, v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Pramén ky a studánky, potoky a řeky, tůně i mokřady, jezera a rybníky krášlí Čechy od pradávna. Cestu řek a krajinu jejich povodí, poezii horských jezer i půvab českých rybníků, stejně jako důležitost a užitečnost vody v krajině přibližuje díky svým vypravěčům i obsáhlý patnáctisvazkový cyklus Čechy. Společnou prací spisovatelův a umělců českých z nakladatelství Jana Otty, jenž vycházel v letech 1883–1908 a který najdeme ve fondu VKOL pod signaturou III 74.985. Tento atraktivní cestovní průvodce a zároveň soupis přírodních zajímavostí, uměleckých a historických památek přináší jako specifický historicko-geografický pramen zcela jedinečný pohled na českou kraji nu a také na vodní prvky české krajiny v období Belle Époque. Kolektivní dílo soudobých význam ných spisovatelů a učenců o krásách, umění, poe zii i folklóru české krajiny protkané nekonečným množstvím vodních toků čítá více než 5 100 stran, obsahuje medailony, eseje i básně doplněné 68
nápaditými ilustracemi předních českých vý tvarníků, kteří tak společně s ostatními autory shrnuli krásy své vlasti do svébytného obrazu ve výpravných patnácti svazcích. Druhý svazek cyklu je vyhrazen české národní řece Vltavě. Nejdelší řeka v Čechách, hlavní, ná rodní tok české země, přirozená osa jižních Čech, jež pramení na Šumavě pod Černou horou na je jím jihovýchodním úpatí a teče nejprve směrem severním ke Kvildě, poté se otáčí k jihovýchodu, od Vyššího Brodu se opět ostře stáčí zpět k severu, line se tedy středem Čech, řine se od jihu k seve ru, od pohraničí až do lůna hlavního královského města Prahy. Vltavu, hlavní postavu i zápletku druhého svaz ku celé série oslavuje hned v úvodní básni první z autorů, lyrický básník Adolf Heyduk (1835–1923): „Vltava! Nezachvěje-liž se ňadro při kouzelném tomto slově, nezdá-liž se srdci, jakoby někdo chvějící se rukou tajemných strun neviditelné lyry citů jeho se dotýkal, nezdá-liž se oku, jakoby mohutný ten proud byl sám zlatou strunou na ověnčené lyře matky vlasti? … Není krásnější země v celé střední Evropě nad Čechy, není krásnějšího pohoří nad Šumavu, není krásnější řeky nad Vltavu!“
