In margine přátelství a dialogu Ivana Theimera a Lubomíra Šlapety aneb „funkcionalita“ versus „postmoderna“ přes železnou oponu VLADIMÍR ŠLAPETA
I
když nejzásadnější zahraniční pobyty absol voval můj otec Lubomír Šlapeta (1908–1983) v Německu (více než 5 let) a v New Yorku (5 měsíců), v posledních deseti letech života ces toval téměř každoročně na návštěvu k nejmladší dceři Olze do Paříže. Jeho vztah k Francii byl dán frankofilní atmosférou masarykovské republiky, studiem prvních puristických projektů architekta Le Corbusiera, jehož skvělou přednášku v lednu 1925 zažil v brněnském Besedním domě i tím, že jeho mladší sestra Květa patřila k prvním absolventkám československého lycea v Dijonu. Kromě čtyřdenní zastávky při putování do New Yorku v Paříži, Versailles a přístavu Cherbourg v říjnu 1930 mu Francie však zůstávala až na závěr života odepřena. Ivan Theimer (*1944) vyrůstal v našem soused ství, z našich obydlí Na vozovce 33 a Foersterova 10 jsme si mohli vidět na vzdálenost asi 140 metrů do oken a společně jsme vyváděli na tzv. školní louce před vilou stavitele Vodičky, odkud nás ma minky svolávaly k večeři.
Dne 20. srpna 1968 zorganizoval architekt Tomáš Černoušek posezení s přáteli na počest nedožitých 90. narozenin básníka Jakuba Demla, které začalo v kavárně Bristol nedaleko kostela sv. Gorazda a skončilo v Černouškově bytě vybaveného množ stvím pravé slivovice z Bánova. Tohoto večera se zúčastnil někdejší Markalousův asistent dr. Voj těch Gaja, Rudolf Seitz a jeho žena Hana Lančíko vá, Ivan Theimer, Benjamin (tehdy Miloš Kuraš), Mirek Najdekr, jeho švagr Brůha a já. Celý večer se debata točila kolem české umělecké emigra ce – Egon Hostovský, Jan Čep, Ivan Blatný, Kupka, Šíma, Voskovec, a jejího údělu. Ve velmi bujaré náladě jsme se rozešli dlouho po půlnoci. Probuzení před pátou hodinou ranní bylo víc než trpké – nejhorší scénař se naplnil, byli jsme okupováni… Ivan Theimer se okolo poledne druhý den zastavil u nás, pohovořil krátce i s mými rodiči, rozloučil se a poté odjel do Prahy a další den do Pa říže. Na podzim předtím navštívil s exkurzí Fondu výtvarných umělců Provence a vrátil se tak nadšen, že si brzy poté vyřídil povolení k tříměsíčnímu po bytu ve Francii. Podobně ihned odejel Miloš Kuraš 83
