Urbanistická teorie a praxe šumperského architekta Ernsta Hantschla Kristina Lipenská
Architekt Ernst Hantschl (1897–1967) se po absolutoriu studia na brněnské vysoké škole technické vrátil na několik let do rodné Libiny a poté se od roku 1928 usadil v Šumperku, kde se věnoval projektování individuální výstavby, plánování sídlištních celků i řešení urbanistických problémů. Krátce před německým záborem Sudet byl zvolen do městské rady, stal se jakýmsi čestným městským architektem a vypracoval mj. soubor zastavovacích a hospodářských plánů, které jsou dnes uloženy v Okresním archivu v Šumperku. Po skončení druhé světové války se již do Šumperka nevrátil, usadil se v německém Bielefeldu, kde se podílel na poválečné obnově města. Na jméno Ernsta Hantschla veřejnost jako první upozornil Pavel Zatloukal ve svém článku věnovaném šumperské architektuře let 1850–1950 uveřejněném v 51. svazku sborníku Severní Morava. Dílčí pozornost je Hantschlově tvorbě věnována v publikaci Slavné vily Olomouckého kraje zejména v příslušném hesle věnovaném návrhu šumperské vily manželů Josefa a Evy Kristových. V nedávné době život a dílo Ernsta Hantschla detailněji zpracoval šumperský historik Drahomír Polách ve druhém pokračování svých Historických toulek Šumperskem, kde současně upozornil na řadu dosud opomíjených pramenů. Cenné informace k biografii architekta přináší také dvojice nekrologů otištěná v krajanském měsíčníku Mein Heimatbote v říjnu 1967. Stavební dokumentace k Hantschlovým realizacím je poměrně dobře dochována v archivu odboru výstavby Městského úřadu Šumperk. Bezpochyby nejznámější Hantschlovou šumperskou stavbou je funkcionalistický obchodní a bytový dům obuvníka Otokara Katzera na Hlavní třídě č. 437/19 z roku 1930, na jehož fasádě architekt uplatnil trojici 10
průběžných oken. Již v roce 1929 Hantschl pro Ottu Paula Meissnera navrhl nájemní dům na ul. M. R. Štefánika č. 1228/5, ve kterém měl posléze vlastní kancelář. Od počátku 30. let se soustředil především na problematiku rodinného bydlení. Pro bankovního ředitele Huberta Hanáka a jeho manželku Lidku v roce 1931 navrhl dvoupodlažní vilu na ul. 28. října č. 1311/6. Ze stejného roku pochází také návrh domu Valerie Urbanové na ul. Žižkova č. 1303/11 volně inspirovaný empírem. V roce 1932 Hantschl projektoval reprezentativní a komfortní vilu pro vrchního lékaře Okresní nemocenské pojišťovny Josefa Krista na ul. Dr. E. Beneše č. 1352/16. Dále vytvořil návrhy pro soubor vil vyznačujících se nárožími s půlkruhovými arkýři, jako jsou dům Mathildy Brennerové na Luční č. 1258/2, vila Gisely Weissové na Masarykově nám. č. 188/9 z roku 1937 a vila dr. Waltera Strassmanna na ul. Palackého č. 1463/3 z roku 1938. Dále se Hantschl zaměřil také na otázku úsporného rodinného bydlení, jejíž řešení představují domy Josefa Kellnera na Revoluční č. 1400/37 z roku 1933 a Rudolfa Hoffmanna na Revoluční č. 19/43 z roku 1937. V letech 1939 až 1940 Hantschl společně s Adolfem Paarem projektoval typizované bytové domy pro šumperské sídliště Sudetenland při Zábřežské ulici Problematikou městského urbanismu se Hantschl přitom zabýval již od mládí. Své myšlenky zformuloval v novinovém článku uveřejněném roku 1928 v č. 66 a č. 67 Nordmährischer Grenzbote nazvaném Mährisch-Schönberg in modernen Städtebau. Hantschl se zde zřetelně vyslovil proti volné vilové zástavbě, která byla pro soudobou výstavbu Šumperka charakteristická. Hantschl si konkrétně všímal tří lokalit rozvíjejících se v těsném
