Přijatelná cena za pokrok? Stavební vývoj Přerova v letech 1948 až 1990 a jeho dopady Petr Sehnálek
Město Přerov patřilo již od konce 19. století mezi významná průmyslová střediska na Moravě a do konce poloviny 20. století se zde etablovaly úspěšné podniky vyrábějící v oboru strojírenství, optiky či chemie. Hospodářský rozmach přímo ovlivňoval urbanismus města, protože způsoboval zvyšování počtu obyvatel, a tím pádem i rozsah výstavby. Zejména to pak platilo o období po komunistickém převratu v únoru 1948, který přinesl rozsáhlé politické, hospodářské a sociální změny. Zavedení centrálně řízeného plánovaného hospodářství, rozšiřování těžkého strojírenství a rozsáhlý proces znárodnění umožnily nevídané změny ve struktuře domácího průmyslu, jako např. výstavba nových, mohutných výrobních komplexů či sdružování podniků do velkých koncernů. Masové rozšiřování podniků ovšem vyžadovalo příliv velkého počtu nových zaměstnanců, kteří museli býtčasto náborováni z bližšího i vzdálenějšího okolí. Díky tomu se pochopitelně zvyšoval počet obyvatel a v případě Přerova se jednalo v letech 1945 až 1980 o více než dvojnásobný nárůst. Pro představu lze uvést, že v letech 1950 až 1960 se počet Přerovanů zvýšil z cca 21 na 30 tisíc, v roce 1968 pak na 41 tisíc, v roce 1970 se přehoupl na číslovku 44 tisíc a roku 1980 žilo ve městě a jeho příměstských částech 50 227 osob. Příliv tisíců nových obyvatel ovšem sebou přinášel bytovou tíseň, protože dosavadní postupný objem nové výstavby nestačil pokrýt zvýšené požadavky na ubytování. Na program rozšiřování průmyslových kapacit musela navázat velkorysejší politika bytové výstavby, jejímž investorem se staly vedle státu místní průmyslové podniky. Rozvoj průmyslu tak šel nakonec ruku v ruces územním rozvojem města a soudobé požadavky na urbanismus se pak zásadně podepsaly na vzhledu města Přerova, který se v letech 1948 až 1990 změnil takřka k nepoznání.
Průmyslový faktor územního rozvoje města byl reprezentován v prvé řadě podnikem, nesoucím od roku 1951 jméno Přerovské strojírny. S výstavbou budoucího strojírenského gigantu se započalo jižv roce 1948 na základě provozů znárodněných soukromých firem Belka, Krátký a Heinik. Na podzim téhož roku se započalo se stavbou zcela nové továrny a výstavba strojíren se stala prioritní záležitostí státního plánu. Výrobní náplň podniku tvořily velkorozměrové prvky do provozů na výrobu stavebních hmot (např. cementárny, cihelny, betonárky), které byly dodávány také do zahraničí. Dalším zástupcem zdejšího průmyslu byl podnik optického průmyslu Meopta, jež se po 2. světové válce prosadila jako úspěšný vývozce fotoaparátů, zvětšovacích či promítacích přístrojů a zároveň představovala významného producenta v oblasti vojenských zaměřovačů, takže měla zásadní postavení v systému domácí zbrojní výroby. Posledním významným představitelem průmyslové výroby, jehož rozšíření ovlivňovalo urbanismus města, byly Přerovské chemické závody, které vyráběly zejména kyselinu sírovou, superfosfát a titanovou bělobu (v Československu se jednalo dokonce o největšího výrobce). Pro zaměstnance těchto podniků začaly po 2. světové válce a zejména od 50. let vznikat první přerovská sídliště. První sídliště moderního pojetí v Přerově realizovalo stavební družstvo zaměstnanců Meopty, když na jaře 1946 započalo na pozemcích na konci Dvořákovy ulice stavbu šesti třípatrových domů s byty o dvou pokojích a obytné kuchyni. K zásadnímu navýšení tempa výstavby, jež měla změnit dosavadní tvář města, pak došlo po roce 1948. V tomto období byla výrazně omezena individuální soukromá výstavba tak, aby ušetřené prostředky mohly směřovat na státní investiční bytovou výstavbu. K navýšení objemu bytových jednotek byly projektovány právě sídliště. 15
