Protinacistický odboj v obci Bedihošť 2. část
Petr Jirák Tragický osud Jiřího Špičáka Jiří Špičák (*17. 9. 1898 v Prostějově) se narodil železničářům Jiřímu a Františce jako prostřední z pěti dětí. Po absolvování obecné a měšťanské školy se vyučil zámečníkem u prostějovské firmy Doležal a Těhník, kde později pracoval jako správce skladu. V letech 1916–1918 sloužil u válečného námořnictva v Pule a po zřízení Československa byl přeřazen k druhému leteckému regimentu do Olomouce. Během služby u čs. vojska absolvoval mechanickou školu v Chebu. V roce 1921 byl propuštěn z vojenské služby. S manželkou Miloslavou měl dvě dcery a syna. Ve třicátých letech vstoupil do místní sokolské jednoty. Dne 12. 12. 1942 začala závěrečná část Špičákova života, tehdy obviněný Andělín Halenka (*1903) zmínil při výslechu na olomouckém gestapu Špičákovo jméno. Halenka uvedl, že ho nejprve seznámil s činností ilegální KSČ a národních revolučních výborů a poté jej vyzval, aby vybudoval v Bedihošti ilegální organizaci. Halenka rozdal ilegální letáky více osobám a několik z nich vyzval ke stejnému úkolu jako Špičáka. Dne 15. 12. 1942 přijeli do Bedihoště příslušníci olomouckého gestapa (referát II A), aby Špičáka zatkli. V jeho domě (Letecká ulice 110) nebyl nalezen žádný závadný materiál. Špičák byl odvezen do policejní věznice v Olomouci. Nejprve odmítal přiznat jakoukoliv protiněmeckou činnost, později vypověděl, že začátkem roku 1942 ho v práci vyhledal kamnář Halenka, jenž mluvil o nesnesitelnosti poměrů. Špičák řekl, že by též raději žil jako před okupací. Poté mu Halenka ukázal ilegální tisk a vyzval ho, aby v Bedihošti vytvořil ze spolehlivých komunistů a Sokolů ilegální organizaci. Špičák souhlasil, ale ze strachu nakonec nic neučinil. Leták, vyzývající mj. k průmyslovým sabotážím, vrátil po přečtení Halenkovi. Naproti tomu
Špičák zcela odmítal, že by zjišťoval od dcery Jiřiny informace o letišti ve Stichovicích, kde pracovala jako písařka. Zapojení Jiřiny do odboje gestapo brzy vyloučilo, poněvadž vedení letiště ji v lednu 1943 chválilo jako spolehlivou pracovní sílu. Špičák byl podezřelý z činnosti v ilegálním komunistickém hnutí, proto na něho byla nařízením Hlavního úřadu říšské bezpečnosti ze dne 18. 2. 1943 uvalena až do konce vyšetřování ochranná vazba. Dne 30. 9. 1943 Vrchní zemský soud ve Vratislavi odsoudil Špičáka za přípravu velezrady na dva roky do věznice. Do trestu byla započítána policejní i vyšetřovací vazba, takže Špičák měl být propuštěn v prosinci 1944. Nakonec se tak nestalo, poněvadž Špičák zemřel v únoru 1945 v německé káznici. Po Komendovi a Vavrouchovi byl poslední místní obětí nacistické perzekuce (čtyři muži zemřeli na následky bojů v obci v květnu 1945 a Zahálka na nuceném nasazení). Na rozdíl od Mičkala, Pavlase a Janďourka nedokázal Špičák přežít pobyt v německých vězeňských zařízeních. Jeho osud byl velmi tragický i s ohledem na jeho minimální zapojení do odbojové činnosti (pokud tedy budeme věřit jeho výpovědím na gestapu a zjištěním vyšetřovatelů). Obyvatelé Bedihoště byli velmi pobouřeni chováním Špičákovy ženy Miloslavy a jejich dcer Jiřiny a Žofie. Ke Špičákům chodili i po zatčení Jiřího němečtí vojáci, s nimiž se družila zejména Jiřina, která minimálně se dvěma vojáky chodila a s prvním z nich dokonce i před zatčením otce. Otto Ritz-Radlinský – účastník zahraničního odboje Dne 16. 11. 1904 se narodil v nádražní budově v Bedihošti chlapec jménem Otto Ferdinand Šimon Ritz. Jeho otec Ferdinand, původem z Novojičínska, pracoval na železniční stanici. Ottova matka Anna byla dcerou hostinské45
