Historie pedagogického časopisu Komenský Jarmila Klímová
V roce 1873, přesně 1. ledna, bylo ve městě Olomouci vydáno první číslo periodika Komenský, nejstaršího doposud pravidelně vycházejícího pedagogického časopisu v České republice – letos se můžeme začíst do 144. ročníku. Připomeňme si důležité okamžiky jeho dramatické historie. Byly doby, kdy se vydávání muselo omezit, nebo bylo dokonce zastaveno – během první světové války na dva, za německé okupace na tři roky. Žádná společensko-politická situace ani redakční krize však nezpůsobily, že by Komenský přestal vycházet úplně. Podnět k založení stavovského pedagogického časopisu, nazvaného jménem Jana Amose Komenského, dal předseda Spolku moravských učitelů a zároveň ředitel Slovanského gymnázia Jan Evangelista Kosina. Zakladatelem a prvním redaktorem se stal olomoucký středoškolský profesor Jan Havelka (1839–1886). Časopis byl tištěn v knihtiskárně Kramáře a Procházky v Olomouci, na náklad vydavatele J. Havelky. Ten intenzivně psal do každého čísla pod svým jménem i pseudonymy, ilustroval ho, vytvořil první záhlaví s portrétem J. A. Komenského. Vydání 1. a 2. ročníku skončilo s finančním deficitem, který Havelka uhradil z rodinných peněz – věna své ženy (údajně šlo o 800 zlatých, což se rovnalo učitelskému platu za dva roky). Učitelé si Komenského objednávali, ale s placením už tak ochotní nebyli. Časopis pro učitelstvo česko-slovanské, zvláště moravské a slezské, jak zněl jeho podnázev, byl však velmi potřebný. Teprve v roce 1869 po vydání školského zákona se dočkaly většího rozšíření středoškolské učitelské ústavy, určené pro vzdělání učitelů obecných a měšťanských škol. V roce 1873 vyšli první absolventi a mnozí z nich měli snahu dále se sebevzdělávat, často prostřednictvím pedagogických periodik, která rozvíjela jejich znalosti a metodické dovednosti, sloužila k výměně zkušeností, informovala o nových pedagogických směrech, o odborné 54
literatuře a rozhodně také přispívala k stavovskému uvědomění a národní hrdosti. První a druhý. ročník (ten s pozměněným podnázvem Týdenník vychovatelský, věnovaný učitelstvu našemu, jakož i přátelům školství a milé mládeže naší) vyšly v letech 1873–1874. Havelkovo působení v redakci se uzavřelo roku 1875 třetím ročníkem, již se spoluredaktorem Karlem Koblížkem. Rok poté, po změně nakladatele, byl Komenský vydán v tzv. novém běhu, znovu od prvního ročníku. Pořadí bylo posléze srovnáno tak, že po 2. ročníku nového běhu (1877) následoval 6. ročník (1878). Do roku 1879 se krátce a nepříliš úspěšně vystřídalo několik redaktorů a vydavatelů. Tehdy navrhl Jan Havelka, aby byl osloven František Slaměník, řídící učitel v Kojetíně, „národní učitel“, tedy osobnost neprofesorského stavu. Byla to volba zásadní pro další existenci Komenského. Slaměník vedl časopis (s redakční radou) od 1. července 1880 do konce roku 1906, tedy 27 ročníků. František Slaměník (1845–1919) je nepřehlédnutelnou, do detailů již probádanou ikonou přerovského školství, a také zakladatelem přerovského Muzea Komenského (1888). V roce 1882 se stal prvním předsedou Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě (do roku 1901), v letech 1884–1905 byl ustanoven ředitelem měšťanské školy v Přerově a souběžně v letech 1894–1900 spravoval chlapeckou obecnou školu. Rozsah jeho odborné a publikační práce je úctyhodný. Komenský vycházel od druhého ročníku jako týdeník. Pedagogický obsah pokryl 16 stran, k tomu patřila od 1. do 34. ročníku osmi- až šestnáctistránková příloha. Slaměník ho redigoval a psal své vlastní příspěvky. Stálým a významným obsahem časopisu byla propagace osobnosti a díla Jana Amose Komenského, s texty od F. Slaměníka a dalších českých komeniologů. Prostor byl věnován aktuálním otázkám výchovy a vzdělávání,
