Chceme oživit centrum, náměstí má být obývací pokoj města, říká architekt Miroslav Pospíšil
Projekt rekonstrukce Červeného kostela je pro Vědeckou knihovnu v Olomouci jedním z nejdůležitějších milníků v novodobé historii této instituce. Architekt Miroslav Pospíšil z atelieru-r nám proto řekl více zejména k nové budově, která bude Červený kostel spojovat s budovou ředitelství. Vznikne tak architektonicky velmi zajímavé a moderní dílo, které přinese do oblasti více života a novou dynamiku. V jaké fázi je v této chvíli [polovina června – pozn. red.] projekt Červeného kostela? Máme za to, že v brzkém horizontu začne už samotná realizace. Když to půjde dobře, tak o letošních prázdninách se poprvé kopne do země a v roce 2022 bude celý projekt hotový. My jsme kompletní dokumentaci pro provedení stavby dodali na konci loňského roku. Od podzimu investor soutěží zhotovitele stavby. Teď je soutěž na zhotovitele podle mých informací ve finále, což by znamenalo, že by se mohlo brzy začít stavět. Na to my se ohromně těšíme, protože smyslem naší práce není jen vymýšlet návrhy, ale chceme ty projekty realizovat, aby skutečně existovaly. Na projektu je zajímavá nová budova přístavby, která je na olomoucké poměry velmi moderní. Řekněte nám o ní něco více. Příběh přístavby je velmi zajímavý a nebylo to vůbec jednouché dojít k této podobě. Když totiž řeknete památkářům, že chcete dělat přístavbu ke kostelu, tak to je téměř nemožný úkol. Nikdo vám nic takového jen tak nepovolí. Červený kostel je solitér, architekt Sitte ho umístil do zlomu městského bulváru jako vertikální akcent, takže reakce na to byly v podstatě takové, že žádná přístavba není
možná. Nicméně i ta prvotní odmítavá reakce nastartovala dialog, který trval skoro půl roku. My jsme měli nějaký prvotní model, který byl pokusem vyplnit prostor mezi kostelem a budovou ředitelství. Památkáři po nás původně chtěli, aby to bylo malé a nenápadné, ale společně jsme nakonec došli do podoby, kdy i oni řekli: to je ono. Zjistili jsme, že to zmenšování a zneviditelňování není správnou cestou, protože ty stavby kolem mají všechny určitou výšku. Pokud vedle nich postavíte něco malého, tak to bude vypadat jako zastávka autobusu nebo trafika. Takže jsme konstatovali, že to vlastně není o té velikosti, ale že je spíše potřeba najít ideální půdorysný tvar. Dopadlo to tak, že půdorys má krystalickou podobu. Je ale současně výřezem z půdorysu plochy kostela. Po půl roce, když jsme dospěli k uspokojivé podobě návrhu, tak jsme dodali k tomu, že úhly, které svírají stěny přístavby, jsou stejné, jako úhly stěn kostela. Je to geometrický negativ půdorysu kostela. Naším cílem bylo i trošku překrýt budovu ředitelství. Šlo nám i o funkčnost, v přístavbě bude recepce, která je nyní v budově ředitelství. Bude tam také šatna, kavárna a toalety. Objekt bude ve finále velmi lehký, transparentní a bude propojovat všechny objekty mezi sebou. Zaujala mě i černá barva, proč zrovna ta? Co se týče barvy, to bylo také zajímavé. Já jsem nějakou studii poslal svému kamarádovi, který dříve působil v olomouckém Muzeu umění a nyní působí v Národní galerii v Praze, odborníkovi na architekturu Jakubovi Potůčkovi, aby mi řekl, co si o projektu myslí. A on mi odepsal, že ta přístavba je jako náhrdelník na krku toho kostela, a že by se vůbec nebál ho udělat zlatý. Chtěl to hodně kontrastní. To jsem se ale obával, že by neklaplo, takže jsme zvolili 7
