Čeští studenti jsou nesmělí, Francouzi hluční (Matěj Kučera

Čeští studenti jsou nesmělí, Francouzi hluční

Rozhovor s Benjaminem Hildebrandem z katedry romanistiky

Co vábí rodilé Francouze do naší země, proč se zde usazují a co obnáší smíšené manželství, nejen o tom rozmlouváme s Benjaminem Hildenbrandem, který v Olomouci žije se svou manželkou již 10 let.

Narodil se ve francouzském Toulu nedaleko Nancy (SV Francie, Lotrinsko). Jeho otec, který se o rodokmen rodiny zajímal, se podařilo dohledat předky až do 18. století. I když je příjmení Hildebrand evidentně německého původu, všichni tito předkové měli francouzské občanství a pocházeli buď z Lotrinska, nebo z Alsaska.

Jak jste se dostal do Olomouce?

V roce 2004 jsem přijel do Olomouce na Univerzitu Palackého v rámci programu Erasmus. Chodil jsem společně do jednoho semináře na katedře romanistiky se svou budoucí ženou. Za celý rok jsme se spolu nedali ani do řeči, a pak jsme spolu najednou 14 dní před koncem mého pobytu začali chodit. Po studiích jsme oba 2 roky učili francouzštinu na gymnáziu v Hradci Králové, pak přišla nabídka na místo učitele dějepisu a zeměpisu na česko-francouzské sekci Slovanského gymnázia. To byl přesně obor, který jsem původně ve Francii vystudoval.

S jakými informacemi o ČR jste opouštěl rodnou Francii? Jaké jste měl povědomí o Hané, o místě Vašeho budoucího působení – tedy Olomouci?

B: Ještě než jsem sem přijel jako vysokoškolský student, věděl jsem dávno o tom, že Československo už neexistuje. Pomohl mi v tom především fotbal. Zidanův první zápas ve francouzském mužstvu v r. 1994 se hrál proti České republice. Nastoupil do hry v momentě, kdy ČR vedla 2:0, dal 2 góly a zápas skončil remízou 2:2. Je třeba dodat, že řada cizinců ještě ani dnes o rozdělení Československa neví. V roce 1995 jsem pak byl na školním zájezdu v Praze a okolí, vaši zemi jsem tedy trochu znal už před svým studijním pobytem v roce 2004. Olomouc ve Francii málokdo zná. Ale opět díky fotbalu jsem o ní měl jakési povědomí, protože jsem si vzpomínal na dva zápasy evropského poháru s Marseille. Pak nám přišla na univerzitu povídat o erasmovských pobytech jedna profesorka z Olomouce a bylo rozhodnuto.

Jaké znalosti mají současní francouzští studenti o České republice?

Málokterý francouzský student Českou republiku vůbec zná. Situaci v posledních letech trochu zlepšují výměnné pobyty na gymnáziích a vysokoškolské studijní cesty. Na druhou otázku bych odpověděl otázkou: kolik Čechů zná francouzské Nancy? Obě města mají srovnatelný počet obyvatel, vzdálenost od hlavního města apod., a obě jsou v obou těchto zemích přibližně stejně neznámá.

Čeho si nejvíce ceníte na metropoli Hané a jaká zákoutí zde máte nejraději?

Bezručovy sady se mi také líbí, hlavně díky hradbám. A mám rád i vojenský hřbitov v Černovíře.

Jak je Francie v současnosti vnímána českou společností? Jakou pozici má dnes francouzština v českém vzdělávacím systému?

Zájem o francouzštinu je bohužel v posledních letech v celé České republice menší a menší. Naštěstí je tu ještě dost takových, kteří se snaží frankofonii v ČR vzkřísit. Máme např. velkou radost ze znovuotevření francouzského centra v Olomouci.

Co byste řekli studentovi, který váhá mezi studiem francouzštiny a jiným světovým jazykem. Proč by si měl

zvolit právě francouzštinu? Obecně je totiž považována za obtížný jazyk.

Francouzština je úředním jazykem mnoha zemí na všech kontinentech (kromě Arktidy a Antarktidy). Je třetím nejpoužívanějším jazykem na internetu. A myslím si, že po Brexitu ještě posílí její pozice v institucích Evropské unie, což může jistě přinést nemálo pracovních příležitostí. Ale to jsou informace, které si každý může vygooglit. A učení cizích jazyků není jen o rozšiřování profesních kompetencí. Francie je krásná a rozmanitá země s bohatou kulturou, která má co nabídnout. Není tam jen Paříž a Provence; každý region je jiný a přitažlivý pro jiný typ turistů. Nejlepším průvodcem po Francii je každoroční Tour de France, stačí sledovat závod v televizi a můžete si vybrat, který kout Francie by se vám líbil nejvíce.

Pracovně jste zakotvil na Katedře romanistiky olomoucké univerzity. Co zde vyučujete, jakým tématům se badatelsky věnujete?

Vyučuji lingvistické disciplíny, jako např. morfologii, fonetiku, normativní gramatiku, překlad apod. Badatelsky jsem se dosud zaobírala hlavně lexikologíí, konkrétněji přejímkami a neologismy. Ale baví mě i překlad, výhledově bych se mu ráda věnovala více.

Benjamin Hildebrand hraje pétanque. Foto: archiv Benjamina Hildebranda. Jak vnímáte český jazyk?

Česky jsem se začal učit od chvíle, kdy jsem do ČR přijel na první delší pobyt. Od začátku Erasmu jsem chodil na kurzy češtiny. Ve srovnání s jinými jazyky, které jsem znal, mi čeština připadala těžká hlavně co do slovní zásoby. Např. názvy měsíců jsou v mnoha jazycích podobné, dokonce i ve slovenštině, a česky se každý měsíc řekne úplně jinak. Na druhou stranu má čeština hodně logických pravidel, např. slovesné třídy a vzory mi hodně připomínají francouzský slovesný systém. Skloňování byl pro mě vždycky problém, ale tabulky se správnými tvary jsem kdysi uměl nazpaměť. Dnes už si je nepamatuji a dělám asi víc chyb než tehdy, ale zase mluvím rychleji. Rozumím téměř všemu. Mluvím s chybami, ale domluvím se v každé situaci. Chyby nejsou důležité, důležité je se domluvit, to bych vzkázal i všem studentům francouzštiny.

Jací jsou čeští studenti v porovnání se svými francouzskými vrstevníky?

Čeští studenti jsou nesmělejší než Francouzi. Nehlásí se moc o slovo, k interakci s učitelem je často potřeba je skoro nutit. A i když se českým učitelům zdá, že žáci jsou o přestávkách hluční, opravdový hluk ve škole poznáte, až když přijedete na francouzské lyceum. Během našich výměn s francouzskými školami tím bývají zaskočeni i sami naši studenti.

Čemu se věnujete ve volném čase?

Rád jsem chodíval do kina, na sportovní zápasy, hlavně na Sigmu, hrával jsem basket, občas jsem si zajel na nějaký rockový koncert. V posledních 3 letech chodívám na hospodský kvíz, ale co máme 2 děti, nepoštěstí se mi to moc často. Pravidelně ale hraju pétanque.

Tomáš Chalupa