Olomouc a první „vzlety sokolí“ aneb hanácké stopy v počátcích Sokola

Olomouc a první „vzlety sokolí“

aneb hanácké stopy v počátcích Sokola – ke 160. výročí

JAROSLAVA ČAJOVÁ

Čilý spolkový ruch, který podnítil rozvoj českého společenského a kulturního života, jehož jsme svědky od r. 1861, je umožněn novou politickou situací, kdy je v Rakouském císařství r. 1860 završeno dlouhodobé úsilí o uvolnění politických poměrů. Plody tohoto uvolnění na sebe nenechávají dlouho čekat.

Dochází k zakládání prvních českých spolků, nejdříve v hlavním městě tehdejšího Království českého – v Praze, a to kulturních (Hlahol), podpůrných (Svatobor), ale i prvního tělocvičného (Sokol – prvotní název Tělocvičná jednota pražská).

Jak k počátkům Sokola přispěla moravská Olomouc, když zrod její první sokolské jednoty se udál o osm let později (20. února 1870), než tomu bylo v Praze (16. února 1862)?

K těm, kdo zanechali stopy a byli bezpochyby přínosem prvním „vzletům sokolím“ v jejich samotných počátcích, patřili i studenti, absolventi tehdejšího jediného olomouckého gymnázia, odchovanci vlasteneckého profesora Františka Vaňka. Setkáváme se s nimi v samém středu pražského vlasteneckého dění hned v letech 1860–1862. Sledujme osudy tří z těchto mladých Hanáků: Alše Balcárka (* 1840 Šumvald u Uničova – † 1862 Praha), Josefa Ošťádala (* 1839 Odrlice u Litovle – † 1915 Klatovy) a Františka Vinklera (* 1839 Bílovice u Prostějova – † 1899 Plzeň).

Kde a jak se mladíci napojují na vznikající, posléze nově vzniklý Sokol?

Jako první příchází do Prahy na studia filologie na podzim r. 1860 Josef Ošťádal. Na jaře 1861, po zhruba půlročním pobytu ve Vídni, přesídlili do Prahy i František Vinkler s Alšem Balcárkem. Vinkler pokračuje v právnických studiích, Balcárek je okolnostmi donucen vydělávat si na živobytí a nastupuje jako korektor v knihtiskárně Kateřiny Jeřábkové.

Aleš Balcárek, který se věnuje stále inzenzivněji básnické tvorbě, pracuje nejprve v knihtiskárně, v níž se tisknou i Národní listy, vydávané Juliem a Eduardem Grégrovými. Později se zapisuje na pražskou polytechniku, kde vyučuje profesor Rudolf Skuherský. Jako výborný zpěvák vstupuje do zpěváckého spolku Hlahol, jehož

Cvičitelský sbor Sokola Pražského z roku 1864. Zdroj: archiv Jaroslavy Čajové. předsedou je vlastenecký kníže Rudolf Thurn-Taxis. Při bližším pohledu snadno zjistíme, že vydavatelé Národních listů bratři Grégrové, Skuherský i Thurn-Taxis jsou přímými spolupracovníky Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera při zakládání Tělocvičné jednoty pražské – jsou členy přípravného výboru, posléze i prvního výboru jednoty.

Balcárek k založení Sokola zasílá článek do moravských a slezských tiskovin. Píše báseň Píseň pražských turnéřův, jejíž verše se hlásí k sokolské myšlence: „Hoj, vzhůru letem sokolím, / peruti k slávě zdujme; a jarým duchem zmlazeni / na právu vlasti stůjme!“ Básní obesílá literární soutěž vyhlášenou na podnět Jindřicha Fügnera novým spolkem. Spolu s četnými druhy z Hlaholu a Sokola vyráží na památnou první národní pouť na Říp 27. dubna 1862. Čtyři dny na to, ještě v euforii z nových zážitků, umírá po tragickém pádu z Koňské brány v Praze, odkud pravděpodobně deklamuje. Protože se ví, že je sledován tajnou policií, stane se jeho pohřeb manifestací moravského studenstva v Praze. Dle zprávy v Národních listech je na pohřbu hojná účast Sokolů a členů Hlahola. František Vinkler se pohyboval ve stejném prostředí jako spolužák Balcárek, zúčastnil se též svatojiřské poutě na Říp. Již během studií si i on

přivydělával perem pro noviny Pozor, Pravda, později psal pro týdeník mladočeské orientace knížete Thurn-Taxise Boleslavan, dále pro Svobodu. Některé z nich úřady zakázaly. Osvědčil se jako novinářský a organizátorský talent. Pro svou kritickou a vlasteneckou činnost byl odsouzen na 9 měsíců v těžkém žaláři, díky amnestii si jich odpykal 6.

Roku 1865 se přestěhoval do Mělníka, kde poté dlouhodobě významně působil v hospodářském a společenském životě města. Roku 1868 spoluzakládá Sokol Mělník a je jeho prvním starostou – zůstává jím 29 let. V témže roce je spoluorganizátorem protestního shromáždění – prvního tábora lidu – na Řípu, jehož součástí je i vyzvednutí základního kamene pro stavbu Národního divadla v Praze. Od roku 1871 byl šéfredaktorem čtrnáctideníků Mělničan a Pšovan. Vinkler psal také básně, divadelní texty a překládal.

Josef Ošťádal měl z těchto tří studujících nejblíže k vlastním tělocvičným aktivitám. Chodil do Malypetrova ústavu, do tělocvičny české reálky v Panské ulici a po vzniku Tělocvičné jednoty pražské se brzy stává jedním z cvičitelů jejího cvičitelského sboru, po čase dokonce Tyršovým náměstkem. Po dokončení studií zůstává v Praze a vyučuje.

Když byla 12. července 1868 založena sokolská jednot v Písku, je Miroslavem Tyršem doporučen na místo cvičitele píseckého Sokola, k jehož budoucímu zdaru pak velkou měrou přispěl. Vybudoval cvičitelský sbor a byl zvolen prvním náčelníkem. Vzdal se měsíčního platu pro zakoupení tělocvičného nářadí. Za Ošťádala se Sokol Písek zúčastnil řady výletů na historická místa a slavností (např. do Husince k 500. výročí narození mistra Jana Husa).

Josef Ošťádal byl také historicky prvním učitelem tělocviku na písecké reálce, kde začal vyučovat r. 1869. Posléze vedl a cvičil i písecký hasičký sbor. Dokázal, aby se v Písku přes těžkosti doby oba spolky udržely a dále rozvíjely. Na podzim r. 1871 se pokusil propojením jihočeských jednot založit sokolskou župu se sídlem v Písku, pokus však nevyšel.

V roce 1871 odchází Ošťádal do Klatov, kde se stává profesorem tamního gymnázia. Pro svoje mimořádné zásluhy o písecký Sokol je ještě r. 1882 jmenován čestným členem.

Není málo toho, čím mladí Moravané svým nadšením a nasazením přispěli Sokolu do jeho počátků – vždyť „bez vojska není generála…“ – a jistě nebyli jediní! Zaslouží si proto, aby památka na ně v rodném kraji nevyhasla.

PhDr. Jaroslava Čajová (* nar. 1952) navštěvovala SVVŠ v Uničově; absolvovala studium francouzštiny, španělštiny a rumunštiny na MUNI (tehdy UJEP) v Brně. Profesně se věnovala překladatelství a tlumočnictví a managementu těchto činností. Založila soukromé nakladatelství JANUA.

» cajova.janua@seznam.cz