Sbohem, monarchie. Habsburské mocnářství 1804–1918

Sbohem, monarchie Habsburské mocnářství 1804–1918 Lubomír Novotný, Petra Kubíčková, Kristýna Bařinová, Rostislav Krušinský

Olomouc 2018

Publikace vznikla za finanční podpory Olomouckého kraje

Publikace vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky

Sbohem, monarchie Habsburské mocnářství 1804–1918 Výstava 4. 11. 2018 – 31. 12. 2018 Pevnost poznání Olomouc (Areál Korunní pevnůstky) 17. listopadu 7 779 00 Olomouc

Katalog výstavy Texty: © Lubomír Novotný, 2018 © Petra Kubíčková, 2018 © Kristýna Bařinová, 2018 © Rostislav Krušinský, 2018 Recenzenti: Prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc.; PhDr. Arnošt Skoupý, CSc. Vydala Vědecká knihovna v Olomouci, Bezručova 3, 779 11 Olomouc 1. vydání Olomouc 2018 © Vědecká knihovna v Olomouci, 2018 ISBN 978-80-7053-322-2

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Časová osa s politickými mezníky habsburského mocnářství 1804–1918 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Pestrost mocnářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Království české . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Markrabství moravské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Vévodství slezské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Rezidenční město Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Arcivévodství dolnorakouské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Arciknížectví hornorakouské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Salcburské vévodství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Země vorarlberská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Okněžněné hrabství Tyrolské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Korutanské vévodství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Štýrské vévodství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Kraňské vévodství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Rakouské přímoří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 Království Dalmácie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Království haličsko-vladiměřské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Vévodství bukovinské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 Uherské království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283 Království chorvatsko-slavonské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 Bosna a Hercegovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 Království lombardsko-benátské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329 Rakouský dům a jeho císařské hlavy 1804–1918 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 Resümee . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384 Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386 Seznam tisků využitých v obrazové příloze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 403 Zeměpisný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406

Předmluva Rok 2018 se nese ve znamení hned několika významných výro-

Vědecká knihovna v Olomouci uchovává množství knih, alb,

čí z historie českých zemí. Jednou z událostí, které si česká

map a jiných dokumentů, jejichž prostřednictvím je možné se

společnost připomíná, je vznik Československa 28. října roku

alespoň na chvíli vrátit do dob starého mocnářství, prohléd-

1918. Je to logické, obnovení samostatnosti českých zemí, byť

nout si jeho jednotlivé části, poznat jejich obyvatele nebo

ve spojení se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, patří k zásad-

navštívit města, památky a oblíbená výletní místa. Aby byl obrá-

ním mezníkům ve vývoji české společnosti. Neměli bychom ale

zek kompletní, seznámíme se přitom s významnými postavami

zapomínat, že na stejné datum lze pohlížet i jinou optikou.

vládnoucí habsbursko-lotrinské dynastie i klíčovými mezníky

Vznik Československé republiky a jiných státních útva-

vývoje jejich říše. To vše nikoliv za účelem nostalgického vzpo-

rů ve středoevropském prostoru znamenal konec dějinné éry

mínání, ale především pro lepší pochopení reálií, které zásad-

habsburské monarchie. Rakousko, později Rakousko-Uhersko,

ním způsobem formovaly život, kulturu a vůbec vývoj českých

přitom za sebou mělo staletou historii a i na konci své existen-

zemí v období, na jehož konci stálo vyhlášení samostatného

ce stále bylo významným evropským mocenským faktorem.

československého státu 28. října 1918.

Mocnářství v podobě, kterou mělo po celé dlouhé devatenácté

Je nesmírně potěšující, že záměr Vědecké knihovny v Olo-

století až do svého hořkého konce, bylo specifickou říší, slože-

mouci zaujal i subjekty mimo sféru knihoven. Projekt zahrnující

nou z mnoha historických území a mnoha národů. Soužití růz-

dvě výstavy a dvě publikace mohl v této, snad dostatečně důstoj-

ných etnik bylo přirozené, stejně jako znalost minimálně dvou

né podobě vzniknout díky podpoře grantů Ministerstva kultu-

řečí a platilo to i pro obyvatelstvo Čech, Moravy i Rakouského

ry České republiky i Olomouckého kraje. Významným podílem

Slezska. Právě v prostředí habsburské monarchie Češi vyrostli

ale k akci přispěly i subjekty ze soukromé sféry. Všem za to patří

v moderní evropský národ. Ve společenství lidí s vlastní kulturou,

velký dík. Věřím, že se na následujících stranách přesvědčí, že

vědou, průmyslem a nakonec i vlastní politickou reprezentací.

pomoci ke vzniku nejen této publikace mělo smysl a že kniha

I proto má v roce 2018 smysl ohlédnout se nejen za poli-

Sbohem, monarchie. Habsburské mocnářství 1804–1918 si v řadách

tickými událostmi směřujícími ke vzniku samostatného

zájemců o historii, památky, knihy nebo výtvarné umění najde

státu, ale připomenout také svět, který v roce 1918 zmizel.

své čtenáře.

Miloš Korhoň zástupce ředitelky Vědecké knihovny v Olomouci

7

Úvod Habsburské mocnářství je jedním z nejpřitažlivějších badatel-

i rozděleností, než jakým byla říše, v níž panovali vládci z rodu

ských témat v historické obci. Je to téma nesmírně široké, je

habsbursko-lotrinského.

to moře, v jehož vodách lze snadno utonout. To platí jak pro

Smyslem naší práce proto primárně bylo přiblížit tuto pest-

historiky, tak i laickou veřejnost. Od toho se také odvíjely naše

rost říše, ať již národnostní, náboženskou, geografickou, kul-

úvahy o tom, jak přistoupit k dané látce a co bude cílem naše-

turní nebo politickou, správní, státoprávní a historickou, a to

ho projektu „Sbohem, monarchie“.

především hlasem dobových knižních dokumentů (psaných

Výchozím bodem společné úvahy bylo, že se chceme z časo-

především česky a německy, ale autory mnoha národností).

vého hlediska věnovat období po vzniku titulu rakouského

Slovy a obrazem necháváme zaznít dobu dlouhého devate-

císaře, zániku Svaté říše římské národa německého a zrušení

náctého století. Naznačujeme, jak smýšlelo devatenácté stole-

hodnosti římskoněmeckého císaře, tedy na období, kdy se

tí samo o sobě, co chtěly elity tohoto věku o sobě vypovědět,

energie habsbursko-lotrinského domu maximálně soustře-

o svých zemích, národech, svých panovnících, svých tradicích,

dila na rodové državy, království a země. Posledních více než

dějinách, jazyku. Zeměpisné atlasy, bedekry, oslavná panovnic-

sto let existence mocnářství lze nahlížet z mnoha směrů. Již

ká alba, výroční alba, školní popisy zemí, fotografické přehle-

mnohokráte byly popsány dějiny říše z hlediska politických

dy a zajímavosti z mocnářství, statistické ročenky, národopisné

změn, z hlediska evropské role mocnářství, státoprávních

črty, kartografické dokumenty, ale i archivní střípky z cesto-

a správních změn uvnitř tohoto soustátí, z hlediska popisu

vatelských deníků uložených ve VKOL poskytují určitý vhled

vývoje národních hnutí a modernizace říše ve všech aspek-

do veřejných poměrů v mocnářství. Je to samozřejmě pohled,

tech. Symboly až zprofanovanými jsou pak postavy panovnic-

jenž měl osvětlovat tu méně problémovou tvář, pohled, jenž

kého domu – především císař a král František Josef I. a jeho

měl rozhádaným současníkům ukázat, že neexistují mezi nimi

choť Alžběta.

jen rozpory, ale i významné vazby, jež trvají stovky let a mají

Je samozřejmé, že při práci s takovýmto zadáním se není

hluboké kořeny.

možné od výše popsaných témat zcela odvrátit, ignorovat

Základem a odrazovým můstkem pro naši práci se stalo

je a míjet je. Zároveň jsme ale chtěli ke stému výročí zániku

monumentální dílo Die österreichisch-ungarische Monarchie

v mnoha směrech velkolepé říše přinést i něco nového. Fond

in Wort und Bild. U zrodu této encyklopedie stála osobnost

Vědecké knihovny v Olomouci (dále VKOL) skýtá z hledis-

následníka rakouského trůnu Rudolfa. I proto dostal seriál

ka bádání o monarchii široké možnosti. Právo povinného

přízvisko „Kronprinzenwerk“. Tento 24svazkový mistrovský

výtisku, jímž naše instituce disponuje od roku 1807, slouži-

soupis, na jehož obsahu, slovním i obrazovém, se podíle-

lo, především díky tiskové produkci z Moravy, jako základní

lo několik stovek autorů všech národů mocnářství, je oním

nástroj pro vytvoření rozsáhlé sbírky čítající stovky až tisíce

dílem, jež se snažilo hledat novou ideu říše ve střední Evropě.

dokumentů (knižních, kartografických, obrazových, fotogra-

Ta měla spočívat v hlubokém pochopení toho, že všechny roz-

fických apod.) vztahujících se k habsburskému mocnářství.

pory, rozepře, nenávisti a rozdíly jsou pouze přechodnou fází,

Na základě tohoto fondu jsme se rozhodli, že se pokusíme

již je třeba přečkat – ovšem nikoliv pasivně, ale porozuměním

čtenářům přiblížit monarchii (jež byla i přes stále rozpačitější

niterným, sjednocujícím prvkům, jež národy mezi německou,

vztah jednoznačně i naší širší vlastí) tak, abychom ukázali hlav-

ruskou a ve všech směrech ustupující osmanskou říší k sobě

ní aspekty jejího vývoje, jimiž se odlišuje od ostatních konti-

poutaly. Mocnářství nebylo v posledních desetiletích zmítá-

nentálních velmocí. Pomineme-li zámořská koloniální území

no jen vzájemnými kopanci a naschvály, ale existovalo i silné

a odhlédneme-li od euroasijských velmocí či mocností (Rusko

říšské, prohabsburské povědomí, jež nebylo založeno pouze

a Osmanská říše), potom se v Evropě v době od Napoleona

na racionální, chladné a vypočítavé úvaze, ale i na pozitivní

Bonaparta po Vladimíra Iljiče Lenina nerozkládalo impérium

emoci. Mezi národy a jedinci totiž vznikly „společné ‚kódy‘,

tak pestré, mnohobarevné, udivující svou vnitřní rozdílností

společná poznávací znamení“.1

1

POHL, Walter. Habsburkové: historie jednoho evropského rodu. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996, s. 482. ISBN 80-85785-44-7.

9

18

Pestrost mocnářství Podívá-li se člověk na etnografickou mapu rakousko-uherské

mluvících poddaných z bohatých provincií Lombardie (do roku

monarchie z roku 1868, vyvolá v něm změť barev, nepřehled-

1859) a Benátska (do roku 1866). A zanedlouho říše nejdříve de

ných barevných ostrovů a ostrůvků, prolínajících se pestrých

facto a v letech 1908–1909 de iure do sebe pojala nové balkán-

etnických pásem a přechodů dojem babylonského zmatku,

ské provincie a již tak početnou množinu jazyků, náboženství

ale i jisté monumentálnosti. Říše táhnoucí se od českého Děčí-

a kultur rozšířila o nové vlivy. Během devatenáctého století

na k sedmihradskému Brašovu, od bukovinských Černovic

tak mocnářství zahrnovalo i taková města jako Milán, Benátky,

po vorarlberský Bregenz, od haličských Brodů po Dubrovník

Pavii, která v jednom šiku s Innsbruckem, Salcburkem, Vídní,

v Království dalmatském zaujímala na mapě Evropy, vůdčího

Terstem, Lublaní, Štýrským Hradcem, Zadarem, Záhřebem,

globálního kontinentu devatenáctého století, nepřehlédnu-

Sarajevem, Prešpurkem, Budapeští, Temešvárem, Kluží, Košice-

telné místo. Do šedesátých let devatenáctého století patřilo

mi, Černovicemi, Lvovem, Krakovem, Olomoucí, Brnem, Pra-

k rakouským státním příslušníkům i několik milionů italsky

hou či Libercem vytvářela síť mnoha nesourodých prvků.

Rakouské císařství a moderní doba za dveřmi Habsburský stát vznikal, rostl či se zmenšoval po staletí, ale

zemí. Osmanská říše žila v Evropě již jen z milosti Londýna,

teprve rokem 1804, kdy římskoněmecký císař František II. při-

Petrohradu či Paříže a ukazovala Habsburkům, co hrozí, když

jal titul prvního rakouského dědičného císaře pod jménem

se stát stane pouhým objektem velmocenské hry. Snad jen

František I., můžeme hovořit o zrodu skutečného velkého

obrovské Rusko se potýkalo s problémy stejně neřešitelnými,

„Rakouska“ – tedy útvaru, jenž se pokusil v moderní době stme-

jakým čelilo habsburské mocnářství. Ale samoděržaví je umělo

lit a vytvořit organickou strukturu z částic často cizorodých,

alespoň lépe skrývat, potlačit, na chvíli „zadupat do země“.

nekompatibilních, nenacházejících se na stejné či obdobné

To „Rakousko“ neumělo, nechtělo umět, nemělo k tomu vůli,

kulturní, ekonomické a vzdělanostní úrovni. Když se „Rakous-

chuť, energii. Habsburský model správy, jenž Claudio Magris

ko“ začalo vydávat na cestu k modernímu státu a společnosti,

označil za habsburský mýtus, byl tvořen symbiózou „nezpůso-

„narazilo“ na nepřekonatelný problém – své národy. V tomto

bilosti a moudrosti, neschopnost jednat, která vyústí v chytrou

střetu, dialogu, kohabitaci, spolupráci, ignoranci, snaze o dik-

obezřetnost a prozíravou strategii, váhavost a rozporuplnost

tát a vposledku snad i vzájemné, i když agresivní rezignaci se

povýšené na trvalý způsob jednání, touha mít klid a zároveň

odvíjel stoletý příběh budování habsburského státu.

síla přijímat nekonečné a neřešitelné konflikty“.1

Jak jednoduše vedle tohoto úkolu vypadal státní život tako-

Habsburskému budování státu od počátku moderní doby

vého Německa s nezdravou dominancí Pruska, Velké Británie

chyběla pozitivní motivace, státní rezóna, univerzální myšlen-

s jejím irským problémem či Francie s jejím šilháním pro revan-

ka, která by nadchla, motivovala, spojovala. „Osvícenský abso-

ši za Sedan (samozřejmě odmyslíme-li si koloniální britská či

lutismus josefínského rázu byl změněn jenom v policejní abso-

francouzská území)! Jak nevýznamné nám mohou připadat

lutismus, který zásadně nehodlal hnát společnost před sebou.

potíže savojské dynastie při asistování u srůstání italských

Absolutismus zůstal zachován, ale bez jakýchkoliv ambicí vůči

1

MAGRIS, Claudio. Dunaj. 2. vyd., V Mladé frontě vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2010, s. 145. ISBN 978-80-204-2118-0.

 Mapa Rakouského císařství podle stavu z roku 1822. Zdroj: VKOL, sign. 19.413.

19

Moravěnka, krásná zem

Markrabství moravské Přírodní poměry Markrabství moravské se rozkládá téměř v srdci Evropy v jiho-

nazývá Jeseníky s nejvyšším vrcholem celé Moravy Pradědem,

východním sousedství Českého království. Geograficky zaují-

vysokým 1 491 metrů. Západní část země k Brnu a Znojmu zau-

má Morava zcela charakteristické postavení prostředníka, jenž

jímá Českomoravská pahorkatina, u Blanska se nachází zají-

zajišťuje spojení mezi Českým královstvím a Dolními Rakousy

mavé propasti, jako je Macocha a jeskyně Moravského krasu.

na straně jedné, Českým královstvím a Uhrami na straně druhé.

Pohoří Karpaty vybíhá na Moravu z Uher a v jižní části se nazý-

Přesto jde současně o geograficky samostatné území. Morav-

vá Bílé Karpaty. Od pramenů Horní a Dolní Bečvy postupují

ská země se prostírá po obou březích řeky Moravy a v deva-

Beskydy. Zde se vypínají posvátný vrch Hostýn nebo památný

tenáctém století k ní náleželo i několik enkláv ve Slezsku,

vrch Radhošť. Na jihu Moravy u řeky Dyje se pak zdvíhají Pálav-

z nichž největší bylo Osoblažsko. Severovýchodně sousedilo

ské vrchy. Největší úrodnou rovinou je Hornomoravský úval

Markrabství moravské s Rakouským a částečně Pruským Slez-

s Hanou ve středu Moravy, na jihu ještě úrodné Moravské pole

skem, na severozápadě s Královstvím českým, na jihu s Dolní-

a také nížina při dolním toku řek Svratky a Dyje. Hlavní řeka

mi Rakousy a na jihovýchodě s Uhrami. Díky své poloze podél

Morava pramení pod Králickým Sněžníkem a vlévá se do Duna-

řek Moravy a Odry se země stala již ve středověku důležitou

je. Jejími hlavními přítoky jsou Haná, Dyje a Bečva. Řeka Odra

průchozí trasou mezi Poodřím a Povislím na straně jedné

pramení na severní Moravě a vlévá se do Baltu.4 Markrabství

a Podunajím na straně druhé.2 Morava nikdy nebyla zcela uza-

moravské zaujímalo celkovou plochu zhruba 22 222 km2, tvo-

vřeným celkem jako Čechy, zejména na severu a severovýcho-

řilo 7,4 % plochy Předlitavska, a bylo tak svou velikostí pátou

dě. Země je převážně hornatá, najdeme zde dvojí horstvo,

zemí Předlitavska. Svou rozlohou se rovnalo zhruba Vévod-

a to Sudety a moravské Karpaty. Sudety se táhnou po morav-

ství štýrskému, vzhledem k celé habsburské monarchii tvořila

skoslezských hranicích ke Králickému Sněžníku, tato část se

Morava 3,57 % celkového povrchu soustátí.5

1

3

1 2 3 4 5

Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild [17. Band], Mähren und Schlesien. Wien: Druck und Verlag der kaiserlich-königlichen Hof- und Staatsdruckerei, 1897, s. 3.

MACHÁT, František, ed. et al. Illustrovaný zeměpis všech dílů světa: rukověť zeměpisu všeobecného a zvláštního [oblastního]. Praha: Zemský ústřední spolek jednot učitelských, 1911, s. 686.

Vlastivěda moravská. I, Země a lid. Díl 1, Přírodní poměry Moravy. V Brně: Nákladem Musejního spolku, 1897, s. 7.

HRNČÍŘ, František. Země České koruny. 31. vyd. V Bobnicích u Nymburka: F. Hrnčíř, 1900, s. 45.

Vlastivěda moravská. I, Země a lid. Díl 1, Přírodní poměry Moravy. V Brně: Nákladem Musejního spolku, 1897, s. 7.

 Vyobrazení Moravy v kapesním atlasu Rakouska-Uherska z roku 1895. Zdroj: VKOL, sign. 723.780.

53

Zámek Lednice (Eisgrub), vyobrazení v tisku z roku 1881. Zdroj: VKOL, sign. 53.143/ 8.

Pohled na Znojmo a údolí Dyje z jihozápadu od železničního viaduktu přes Dyji, vyobrazení v tisku z roku 1883. Zdroj: VKOL, sign. 685.158/ B. 66

Pohled na Olomouc od Tabulového vrchu, vyobrazení v tisku z roku 1897.

Zdroj: VKOL, sign. II 53.200/ 14.

Snímky Olomouce – kostel svatého Mořice, Svatý Kopeček, arcibiskupská rezidence, radnice a sloup Nejsvětější trojice, Nádražní třída, vyobrazení v tisku z let 1908–1910. Zdroj: VKOL, sign. E II 220.297/ 2.

67

Mocnost středovýchodní Evropy

Uherské království Přírodní poměry Uherské království (zde myšleno bez Chorvatska se Slavonií,

mezi Dolními Rakousy, Štýrskem, Kraňskem a západem Dolní

ale včetně Sedmihradska) bylo v rámci mocnářství největším

země.1

a nejpestřejším územním celkem, královstvím s nelehkými,

K symbolům svatoštěpánského království náležela Velká

bojovými a krvavými dějinami. Z přírodního hlediska oplývaly

uherská nížina (Alföld), v níž se nalézalo území písečných

Uhry vším myslitelným (ve starých Uhrách se nalézaly několi-

dun v Malé Kumánii, zcela bezlesá stepní část Alföldu v jeho

keré velehory v části karpatského oblouku od Sedmihradska

střední části (pusta), řeka Tisa dělící Velkou uherskou nížinu

po Tatry). Karpatský oblouk tvořil západní a severozápadní

vedví, zemědělsky velmi obdařené oblasti Báčky, západního

hranici s Moravou a Slezskem, severní hranici s Haličí, severo-

Banátu apod. Na západě země se pak rozkládala další úrod-

východní s Bukovinou a východní a jihovýchodní hranici

ná pokladnice v podobě Malé uherské nížiny. Království dále

s podunajskými knížectvími Valašskem a Moldavskem, pozdě-

oplývalo rozsáhlými lesy na uherské Rusi, ve východním Baná-

ji Rumunskem. Vnitrozemskou hranici mezi Chorvatskem se

tu, v župách na severu Uher, odvodňovaných primárně Váhem

Slavonií a Uhrami tvořila řeka Dráva, Srbsko od Uher oddělo-

a Hronem, a v Sedmihradsku, které odvodňovala především

val tok Dunaje, jasný přírodní předěl, pokud za něj nebude-

sedm set kilometrů dlouhá řeka Maruše. V Dolních Uhrách

me považovat říčku Litavu či podhůří Alp, neexistoval pouze

v Zadunají se nacházelo i jezero Blatenské – největší ve střední

1

Obsah pojmů (politický, správní, územní, etnický) Horní a Dolní Uhry (Horní a Dolní země) se proměňoval v čase. Rozdílný významový obsah měly v době osmanské okupace, v osmnáctém století, v první a druhé polovici devatenáctého století a dalšího významového obsahu pak nabyly po Trianonu. Obecně oblast Horní země (Felvidék) zahrnovala hornaté župy severu a východu Uher (většinou včetně žup s převahou Rusínů), kdežto Dolní země (Alvidék) byla definována zbylými územími mimo Sedmihradsko a Chorvatsko-Slavonii, tedy včetně Partia. Podrobněji viz MARSINA, Richard. Historická terminológia – kľúč k pochopení slovenských dějin. 2003, roč. 6, č. 5, s. 5–6. ISSN 1335-3470. V Kronprinzenwerku je Horní země zeměpisně definována jako oblast severně od Děvína, hranicí jdoucí podél toku Dunaje až k dunajskému ohbí, odtud dále severovýchodním směrem po úpatí pohoří Mátra, Bukovských hor a Tokaje, odtud po horním toku Tisy dále na severovýchod po linii oddělující pohoří a rovinu, viz Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild.

5. Band – 1. Abtheilung, Ungarn [Oberungarn]. Wien: Druck und Verlag der kaiserlich-königlichen Hof- und Staatsdruckerei, 1898, s. 3.

 Mapa zemí Koruny svatého Štěpána z roku 1917. Zdroj: VKOL, sign. 122.241.

283

Dunaj vinoucí se podél pevnosti Golubac při vstupu do soutěsky Železná vrata, vyobrazení z tisku vydaného roku 1846.

Zdroj: VKOL, sign. 604.408/ 2.

Trajánova tabule vytesaná do skály nad Dunajem na přelomu prvního a druhého století našeho letopočtu za slavných dob římského císaře Trajána, vyobrazení z tisku vydaného roku 1846.

Zdroj: VKOL, sign. 604.408/ 2.

Symbol Velké uherské nížiny – pusta, vyobrazení z tisku vydaného roku 1879.

Zdroj: VKOL, sign. 685.158/ A. 293

Maďarský národní hrdina István hrabě Széchenyi. Právě on představoval zásadní postavu reformního hnutí předcházejícího roku 1848. Obsaženo v tisku vydaném v roce 1888. Zdroj: VKOL, sign. II 53.200/ 3.

Uherský venkovan, tzv. csikós (koňák). Jeden ze symbolů uherské pusty.

Obsaženo v tisku vydaném v roce 1888. Zdroj: VKOL, sign. II 53.200/ 3.

Slovák ze severních Uher, obsaženo v cyklu maleb vydaném v roce 1900. Zdroj: VKOL, sign. E 222.352/ 1.

294

342

Rakouský dům a jeho císařské hlavy 1804–1918 Pestrá říše plná rozporů, jak jsme si ji velmi letmo představi-

postavu umírněného rakouského panovníka. Po revolucioná-

li v předchozí kapitole, by nemohla fungovat po celá stale-

řích a reformistech na trůně přišel lidový monarcha, bieder-

tí pohromadě, pokud by neměla nějaký svorník. Tím byla

meierovský otec habsburských národů.2 „Vzniká mýtus lidové

habsburská, později habsbursko-lotrinská dynastie. Když

monarchie […] v tradičním a ‚venkovském‘ smyslu dobrotivých

v roce 1804 přijal římskoněmecký císař František II. titul dědič-

citových pout a vazeb. Tento ideál, který zásadním způsobem

ného rakouského císaře a s ním i jméno František I., otřásalo

ovlivní společenskou atmosféru a Gemüt v Rakousku-Uher-

se středoevropské soustátí pod tlakem napoleonských mocen-

sku, je v zásadě pouhou náhražkou těch vitálních sil, které

ských plánů. Osvícenské reformy Marie-Terezie a jejích synů

Rakousku chyběly, zatímco byly přítomny v Prusku a jiných

Josefa II. a Leopolda II. posunuly habsburské mocnářství

státech […].“3

1

na práh moderní doby. František, syn toskánského vévody

Postava císaře-otce vychovávajícího a opatrujícího všechny

a později římskoněmeckého císaře Leopolda II. a synovec Jose-

národy mocnářství byla ovšem obtížněji udržitelná po nástupu

fa II., nebyl člověkem, jenž by oplýval mimořádnými schop-

císaře Ferdinanda I. Důsledné trvání na legitimismu a genetika,

nostmi či vizemi, jež měl jeho strýc, nebo rozuměl moderni-

jejíž zákony teprve o několik desetiletí později objevil augus-

začním trendům tak jako jeho liberální otec. Přesto je s jeho

tiniánský mnich Gregor Johann Mendel, řádně zkomplikovala

jménem spojen počátek moderního Rakouska a především

řízení státní lodi na stále rozbouřenějším evropském moři.

vytvoření ideje „lidového císaře“, panovníka, jenž otcovsky bdí

Přestože názory na osobu nového rakouského císaře se v děje-

nad svými národy jako nad dětmi a starostlivě dohlíží na jejich

pisectví různí, tak shoda panuje v tom, že předpoklady pro tuto

vývoj. Revoluční panovník, jakým byl Josef II., byl nahrazen

roli neměl nejlepší, a pokud Ferdinand I. dokázal po téměř 14

otcovskou, smířlivou postavou překrývající rodící se národní

let svůj úkol zvládat, bylo to spíše díky úloze státní konference

a liberální hnutí. Do roku 1835, kdy rakouský císař František I.

a jednoho důležitého právního dokumentu. Jím byl Císař-

zemřel, se dařilo (novo)stavbu rakouského císařství usměrňo-

ský rakouský rodinný statut. Jednalo se o právní dokument,

vat v liniích umírněných, absolutistických, vlastně za používá-

který řešil vnitřní záležitosti habsbursko-lotrinského rodu.

ní nástrojů, které byly v komparaci s vývojem v západní Evropě

Po vydání takovéhoto regulativního předpisu volala doba. Poté,

beznadějně zastaralé. František I., konzervativní až reakcio-

co Habsburkové vymřeli v roce 1700 ve španělské linii a v roce

nářský, pedantský, životním stylem měšťácky skromný, oddaný

1740 po meči v rakouské linii, nastala po infuzi lotrinské krve

rodinnému životu, stylem mluvy a akcentem lidový, vytvořil

(i když také s řádnou příměsí krve habsburské)4 kvantitativní

1 2 3 4

Přesto lze vlastní titul dědičného císaře rakouského považovat za vyšší hodnost než dřívější titul „voleného“ císaře římskoněmeckého. Viz VOCELKA, Karl a HELLER, Lynne. Život Habsburků: kultura a mentalita jednoho rodu. 1. vyd. Praha: Plejáda, 2012, s. 149. ISBN 978-80-87374-94-8.

POHL, Walter. Habsburkové: historie jednoho evropského rodu. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996, s. 353–383. ISBN 80-85785-44-7.

MAGRIS, Claudio. Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 28. ISBN 80-85947-80-3. ; Gemüt = životní rozpoložení, pocit klidu, nenucenosti, zdánlivé pohody.

HAMANN, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. 3. vyd. Praha: Brána, 2010, s. 127. ISBN 978-80-7243-455-8.

 Habsburští panovníci zachycení na přídeští tisku vydaného v roce 1910. Zdroj: VKOL, sign. IV 978.048.

343

Císař a král František Josef I. ve fotogalerii vydané k padesátému výročí panovníkova nástupu na trůn, obsaženo v tisku vydaném v roce 1898. Zdroj: VKOL, sign. E II 220.454.

Uherská korunovace 8. června 1867. František Josef I. a Alžběta jako korunovaný uherský královský pár, obsaženo v tisku vydaném v roce 1910.

Zdroj: VKOL, sign. IV 978.048.

352

Korunovační akt v Matyášově chrámu v Budíně 8. června 1867, obsaženo v pamětním spisu vydaném v roce 1880. Zdroj: VKOL, sign. III 52.025.

Přísaha na korunovačním návrší v Budíně, kterou v létě roku 1867 učinil korunovaný uherský král František Josef I., obsaženo v tisku vydaném v roce 1880.

Zdroj: VKOL, sign. II 54.705.

353

Císař František Josef I. v korunovačním rouchu, obsaženo v albu vydaném v roce 1908. Zdroj: VKOL, sign. II 66.076.

Panovník jako velmistr Řádu zlatého rouna, obsaženo v albu vydaném v roce 1908. Zdroj: VKOL, sign. II 66.076.

Cesta do Orientu v roce 1869 – František Josef I. na Cheopsově pyramidě, obsaženo v albu vydaném v roce 1908. Zdroj: VKOL, sign. II 66.076.

354

Císař František Josef I. na představení v petrohradském Mariinském divadle při své návštěvě Ruska v roce 1897, obsaženo v albu vydaném v roce 1908.

Zdroj: VKOL, sign. II 66.076.

355

Zeměpisný rejstřík Abbazia také Opatija 234, 235, 243 Adamov 55, 56 Adiže 163, 329 Adria 166, 232, 234, 249, 250, 262, 290, 291 Adršpašské skály 31, 36 Achenské jezero 171 Aigen 150 Albrechtice 72 Albrechtické knížectví 71 Alexandrie 250 Alföld viz Velká uherská nížina Alpy 93, 111, 113, 126, 127, 141, 144, 163, 166, 187, 202, 217, 231, 234, 283, 329 Amerika 75 Ampezzo 163 Anglie 113, 250 Apeninský poloostrov 329, 344 Aquileia 231, 234 Arad 286, 305 Arco 166, 167, 183 Arlberský průsmyk 155 Athény 95 Atterské jezero také Attersee 126, 127, 129, 139 Aussee viz Bad Aussee Ausseerland 201 Ausseeské Alpy 125 Babětín 38 Báčka 286, 287, 309 Báčka-Bodrog 289 Bad Aussee také Aussee 201, 204 Bad Dürrnberg 143, 148 Bad Eissenkappel 189 Bad Fischau-Brunn 113 Bad Gastein 146 Bad Gastein 146, 149 Bad Ischl také Ischl 126, 127, 128, 129, 137, 151 Bad Vöslau 113 Badacsony 289 Baden 113, 119 Balaton 287, 289, 290, 295 Balkán 291, 320, 321 Balt 53, 71 Banát 273, 283, 284, 286, 287, 289, 290, 291, 306, 309, 381 Barcola 233 Bardějov 291 Baška 234, 235, 244 Bavorské království 125, 142 Bavorsko 31, 126, 141, 142, 156, 164, 166 Bavorský les 34 Bečva 53, 56, 57 Bechelaren 113 Békeš 287, 289 Bělá (řeka) 71, 75, 259 Bělá 73, 75

406

Bělehrad 288, 311, 312, 315, 321, 381 Belgie 331 Benátky 19, 20, 248, 249, 250,331, 333, 334. 335 Benátky–Milán (trať) 331 Benátská nížina 329, 332 Benátsko 19, 27, 231, 233, 329, 330, 331, 332, 341 Benešov 34, 73 Bergamo 331 Berchtesgadenské Alpy 141. 145 Berlín 26 Beroun 34 Berounka 34 Besarábie 259 Beskydy 53, 56, 57, 71, 73, 75, 76, 89 Bílá krajina 220 Bílé Karpaty 53, 56 Bílina 38 Bílovec 72 Bílské knížectví 71, 72 Bílsko 72, 73, 75 Bílsko-Bělá 73,90 Bjelovar 311 Blaník 31 Blansko 53 Blatenské jezero 283 Bled 217, 224, 228 Bledské jezero 228 Bleiberg 189 Bludenec 157, 159 Bodamské jezero 155, 157, 159 Bodrog 289 Bohinjka 220 Bohinjské jezero také Bohinj 217, 224 Bohumín 72, 73, 79, 91 Bohumínské panství 71 Bochnia 262 boka Kotorská 248, 252, 256 Boljunc 236 Bolzano 164, 165, 166, 182 Borůvková hora 75 Boryslav 262 Bosna 249, 309, 319, 320, 321, 322, 323, 324, 325, 327, 344 Bosna a Hercegovina 26, 27, 247, 248, 249, 310, 319, 320, 321, 322, 324 Brač 249 Brandnerthal 157 Branka 83 Brašov 19, 286, 287, 290, 296, 306, 381 Bratislava viz Prešpurk Bratschenköpfe 145 Braunau 27 Brdy 31 Bregenz 19, 157, 158. 159, 381 Brenner 164, 166, 184 Brescia 331 Brianza 329, 332

Brijuni 234 Brijunské ostrovy 231 Británie viz Velká Británie Britská Indie 233 Brixen 164, 166, 167, 183 Brno 19, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 64, 65 Brody 19, 261 Broumov 40 Bruntál 55 Břeclav55 Buda (Budín) 24, 286, 289, 290, 300, 301, 302, 353 Budapešť 19, 233, 286, 287, 289, 290, 298, 299, 300, 301, 320, 357, 361 Budějovická nížina 31 Bug 259 Buchstein 205 Bukovina 20, 24, 27, 32, 156, 165, 248, 259, 260, 261, 262, 273, 274, 275, 276, 277, 278, 279, 281, 283, 287, 288, 322 Bukovinské vévodství 276 Burzenland 287 Busiasch 291 Býčí skála 56 Bystrica 276, 287 Bystrica-Nasod 287 Byzanc 250 Bzenec 55, 58 Carrara 344 Cařihrad také Konstantinopol 166, 250 Celje 203 Cidlina 35 Cikánský les 75 Cislajtánie 111, 248 Como 331, 332, 341 Como jezero 329 Cremona 331, 340 Cres 231, 232, 242, 243, 247 Cukmantl viz Zlaté Hory Cvilín 74 Čajnica 320 Čanád 287 Čechy 7, 10, 20, 21, 22, 29, 31, 32, 33, 34, 35, 39, 40, 53, 54, 55, 56, 71, 73, 76, 111, 127, 156, 165, 219, 234, 248, 260, 261, 284, 285, 310, 312, 322, 331, 371 Čeremoš 273 Černá (řeka) 290, 291 Černá Hora 248, 249, 319 Černohorské knížectví 247 Černovice 19, 273, 274, 275, 276, 277, 278, 279, 322, 381 Červená hora 58 Červená Rus 259 Česká republika 7 České Budějovice 32, 33, 34, 45 České Budějovice–Linec (trať) 33 České Budějovice–Linec–Gmunden (trať) 126 České království také Království české 31, 32, 33, 34, 35, 53, 58, 125, 285, 320, 329 České Slezsko 72 České středohoří 31, 38 České Švýcarsko 31, 37 Českomoravská pahorkatina viz Českomoravská vrchovina Českomoravská vrchovina také Českomoravská pahorkatina 31, 53, 54, 55, 56 Českosaské Švýcarsko 35

Československá republika 7, 32, 54 Československo 7, 72, 381 Český Krumlov 34, 45 Český les 31, 36 Český ráj 35 Český Těšín 76, 77 Čína 233 Čongrád 287, 290 Dačice 56 Dachstein 125, 129, 130, 141, 201, 206 Dachsteinský horský masiv 201 Dalmácie 10, 24, 32, 188, 231, 234, 247, 248, 249, 250, 253, 254, 255, 276, 278, 279, 309, 310, 311, 312, 319, 330, 381 Dalmatské království 19, 188, 247, 248, 249, 310 Darkov 76, 84 Darmstadt 165 Debrecín 290 Děčín 19, 27, 35 della Martisana 331 Dinárské Alpy 319 Dinárské pohoří 218, 247, 309, 319 Djakovo 312, 314 Dněstr 259, 273 Dobratsch 195 Doleňsko 218, 220 Dolinka 220 Dolní Bečva 53, 57 Dolní Rakousy (Dolní Rakousko) 31, 32, 33, 53, 54, 56, 94, 111, 112, 113, 114, 115, 116, 125, 128, 141, 156, 283, 287 Dolní Slezsko 54, 72 Dolní Štýrsko 203 Dolní Uhry také Dolní země 283, 289, 290, 291 Dolní země viz Dolní Uhry Dolnorakouské Alpy 111 Dolnorakouské arciknížectví 125 Dolomity 112, 170, 173 Dornbirn 156, 157, 160, 161 Dragomirna 276, 281 Dráva 187, 188, 189, 218, 283, 309, 310 Drina 319 Drohobyč 10, 262, 270 Dub 56 Dubrovník 19, 247, 248, 249, 250, 252, 255 Duchcov 40 Duino 233, 234 Dunaj 53, 55, 93, 94, 98, 111, 112, 113, 117, 125, 126, 127, 128, 283, 284, 286, 287, 288, 289, 290, 293, 298, 299, 300, 302, 303, 304, 306, 309, 312, 313, 316 Dürnstein 117 Dürrnberg 148 Dyje 53, 54, 56, 66 Ebensee 127 Ebergassing 122 Eisenerské Alpy 202 Eisenerz 202, 209, 210 Ennstalské Alpy 201, 205, 207 Enže (Enns) 111, 125, 126, 127, 128, 135, 201, 205 Enžské Alpy 125 Ernsdorf 75 Erzberg 202, 210 Ezenbach 204

407

Sbohem, monarchie Habsburské mocnářství 1804–1918

Katalog výstavy

Texty: Lubomír Novotný (Úvod; Časová osa; Pestrost mocnářství; Země vorarlberská; Okněžněné hrabství Tyrolské; Rakouské přímoří; Království Dalmácie; Království haličsko-vladiměřské; Vévodství bukovinské; Uherské království; Království chorvatsko-slavonské; Bosna a Hercegovina; Království lombardsko-benátské; Rakouský dům; Závěr) Petra Kubíčková (Království české; Markrabství moravské; Vévodství slezské; Arciknížectví hornorakouské) Kristýna Bařinová (Salcburské vévodství; Korutanské vévodství; Štýrské vévodství; Kraňské vévodství) Rostislav Krušinský (Rezidenční město Vídeň; Arcivévodství dolnorakouské) Bibliografie a rejstříky: Anna Vitásková Jazyková redakce: Tereza Vintrová Jitka Horáková Překlad resumé: Jiří Černý Obálka a grafická úprava: Jan Krátký Předtisková příprava: Martin Navrátil Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod a.s., Husova 1881, 580 01 Havlíčkův Brod Náklad: 300 ks Vydala Vědecká knihovna v Olomouci, Bezručova 3, 779 11 Olomouc 1. vydání Olomouc 2018 ISBN 978-80-7053-322-2