Zahrada zdraví. Botanické knihy šesti století ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci

ZAHRADA ZDRAVÍ

Botanické knihy šesti století ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci

ZAHRADA ZDRAVÍ Botanické knihy šesti století ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci Petra Kubíčková

Olomouc 2021

Publikace vznikla za podpory Olomouckého kraje.

Zahrada zdraví

Botanické knihy šesti století ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci Výstava 5. 10. 2021 – 28. 10. 2021 Pevnost poznání Olomouc 17. listopadu 7, 779 00 Olomouc

Katalog výstavy Texty: © Petra Kubíčková

Vydala Vědecká knihovna v Olomouci, Bezručova 3, 779 11 Olomouc I. vydání Olomouc 2021 © Vědecká knihovna v Olomouci ISBN 978-80-7053-332-1

OBSAH Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Krátké ohlédnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Zahrada zdraví (Johannes von Cuba) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Kniha lékařská (Jan Černý) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Živé obrazy rostlin (Otto Brunfels) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Nový herbář (Leonhart Fuchs) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Herbář aneb bylinář (Pietro Andrea Mattioli) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Herbář (Hieronymus Bock) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Květena Číny (Michał Boym) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Herbář nebo bylinář (Thomas Panckow) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Norimberské hesperidky (Johann Christoph Volkamer) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Phytanthoza iconographia (Johann Wilhelm Weinmann) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Květena Dánska a Norska (Georg Christian Oeder) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Systém rostlin (Carl Linné) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Obrazy léčivých rostlin (Johannes Zorn) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Obrazy vzácných rostlin (Nikolaus Joseph Jacquin) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Léčivé rostliny (Theodor Friedrich Ludwig Nees von Esenbeck) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Prvopočátky rostlinosloví (Jan Svatopluk Presl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Jedovaté rostliny (Karel Amerling) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Názorný přírodopis (Alois Pokorný) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Květiny letní (Josef Rosický) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Květena zemí koruny české (František Polívka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Květiny Svaté země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Květiny (Josef Mánes) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Horské rostliny (František Antonín Novák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Naše jedovaté rostliny (V. Jirásek, R. Zadina, Z. Blažek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Kapesní atlas rostlin (Albert Pilát) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

5

PŘEDMLUVA Herbáře jsou vskutku magickým zdrojem poznání. Zatímco dnešní vidění se může zužovat výhradně na oblast botaniky, historicky byl jejich význam mnohem širší a rozpínal se od lékařství přes přírodní vědy až k umění. Právě krása a poznání, které přináší, jsou fascinující a možná přirozeně evokující i něco ze světa čarodějnictví a pootevřených dveří do tajemných světů.

Olomoucký kraj vlastní několik unikátních sbírek, ve kterých naleznete lisované sušené rostliny, ale i historické fondy s unikátními tištěnými herbáři. Těší mne, že nejen naše muzea, ale také Vědecká knihovna v Olomouci, tyto poklady zpřístupňují veřejnosti. Díky důsledné práci odborných pracovníků je o tato díla pečováno skvěle a patří jim za to velký dík.

Jan Žůrek radní Olomouckého kraje pro oblast kultury a památkové péče

Rostliny nás obklopují po celý život. Dělají nám radost, zdobí náš domov, jsou součástí naší potravy a zároveň nám pomáhají při mnoha obtížích. Není proto divu, že zájem člověka o rostliny, zejména pro jejich léčivé účinky, započal již před více něž dvěma tisíci lety. Herbáře představovaly sumář medicínských, botanických, farmaceutických znalostí své doby. Snaha autorů o co nejvěrnější zachycení rostlin z nich činí bezmála umělecká díla.

Vědecká knihovna v Olomouci je díky svému bohatému fondu téměř nevyčerpatelným zdrojem informací v mnoha oborech. A jedním z nich je právě botanika, která je zastoupena desítkami svazků. Část ze své vzácné sbírky botanických knih se knihovna rozhodla představit veřejnosti v podobě výstavy a zejména katalogu s bohatou přílohou v podobě barevných a černobílých reprodukcí ilustrací z herbářů, z nichž některé jsou staré až šest set let.

Ráda bych poděkovala především autorce, Petře Kubíčkové, za její pracovní nasazení při přípravě tohoto projektu a zřizovateli Vědecké knihovny Olomouckému kraji za finanční přispění, bez kterého by jeho uskuteční nebylo možné.

Vážení čtenáři, nahlédněte nyní společně s námi do fascinující zahrady zdraví.

RNDr. Bc. Iveta Tichá ředitelka Vědecké knihovny v Olomouci

7

8

ÚVOD Vědecká knihovna v Olomouci je druhou nejstarší knihovnou v České republice a velikostí knihovního fondu zaujímá třetí místo mezi těmito paměťovými institucemi na našem území. Po celou dobu své dlouhé existence patřila a stále patří mezi nejvýznamnější knihovny a vzdělávací instituce na Moravě, potažmo v České republice. Jedná se o veřejnou krajskou vědeckou knihovnu, která ve svém fondu uchovává více než 2,3 milionu knihovních jednotek. Jde o rozsáhlý a rozmanitý soubor knih, periodik a dalších nosičů, jehož součástí jsou i cizojazyčné knihy a periodika, stejně jako rozsáhlá sbírka norem, patentů, zvukových CD a dalších multimédií. Samostatnou a v rámci ČR v mnoha případech ojedinělou skupinu tvoří historické fondy s unikátními rukopisy, inkunábulemi, starými tisky a mapami. Tento soubor tvoří 1 451 rukopisů, 2 000 prvotisků a přibližně 65 000 svazků starých tisků. V průběhu staletí se zde podařilo vybudovat univerzální fond, který sloužil a stále slouží ke vzdělávání ve všech vědních disciplínách.

Jedním z oborů, jenž je zastoupen ve fondu knihovny stovkami svazků, je botanika. Konkrétně jde o medicínské tisky s kapitolami o léčivých rostlinách, nesčetné herbáře neboli bylináře, seznamy a atlasy rostlin, rostlinopisy, odborné i populárně naučné botanické publikace, umělecké skici či učebnice. Za nejstarší a nejvzácnější herbář ve VKOL můžeme označit prvotisk Hortus sanitatis neboli Gart der Gesundheit (Zahrada zdraví), a sice první německé vydání z 28. března 1485 vytištěné v mohučské dílně Petra Schöffera. Součástí historického fondu je také první český tištěný herbář, Zelinář Jana Černého z roku 1517 nebo druhé české vydání slavného Mattioliho herbáře z roku 1596. Předkládaný katalog nabízí čtenářům průřez tím nejzajímavějším, co může fond Vědecké knihovny v oboru botaniky nabídnout. Jde o pouhý zlomek dostupného materiálu, neboť rozsáhlé knihovní fondy ukrývají desítky pokladů v podobě herbářů i odborných rostlinopisných publikací několika staletí.

 Ilustrační titulní list Mattioliho herbáře z roku 1596 ve formě ozdobného alegorického rámce je dílem švýcarského grafika a ilustrátora Josta Amanna. V oválu v horní části vidíme ženskou postavu krmící hada, jde o starověkou mytologickou postavu Hygie, bohyně zdraví a čistoty. Uprostřed bordury na pravé a levé straně najdeme muže stojící na iónských sloupech, jeden je vyobrazen jako starý učenec s knihou a květinou, druhý je vyobrazen jako zahradník s pracovními nástroji. Uprostřed dole mezi ženskými postavami bohyň (vlevo Flora) se nachází ovál, který zobrazuje scénu z rolnického života, uprostřed se „stromem naděje“ s nápisem Wan Gott Wil Spes, kolem oválu se nachází nápis Prospiciente Deo Omnia Florebvnt čili Vše vzkvétá díky Bohu.

9

Ilustrační titulní list „Živoucích obrazů rostlin“ Otto Brunfelse z roku 1532 zobrazuje v horní části pastýře Chromise a Mnasyllose společně se Silénem, bohem lesa, a Venuší, bohyní lásky, postavy ve středu představují Dioscorida a Apollóna, spodní část přibližuje mýtus o nymfách, Hesperidkách, střežících zlatá jablka v zahradě bohů, a Héraklovi, jenž zabil draka Ládona.

KRÁTKÉ OHLÉDNUTÍ Rostliny, které nás obklopují každý den, sloužily člověku vždy k pomoci i k užitku. Jsou od nepaměti neoddělitelnou součástí světa a lidský život je s nimi bytostně propojen. Lidské poznávání a poznání rostlin má své kořeny již u paleolitického člověka, který se živil sběrem plodin. Pokročilé znalosti o rostlinách sledujeme v období neolitu, tedy v době přechodu člověka k zemědělství.

Systematický zájem o samotné rostliny, v prvé řadě pro jejich léčivé účinky, se projevil u všech starověkých kultur, v Číně, Mezopotámii či Egyptě, později ve starověkém Řecku a Římě. Především učenci jako Hippokrates (ca 460 př. n. l. – ca 370 př. n. l.) a Aristoteles (384 př. n. l. – 322 př. n. l.) inspirovali svým dílem řadu následovníků. Aristotelův žák Theofrastos z Efesu (ca 372 př. n. l. – 287 př. n. l.) popsal na přelomu 4. a 3. století př. n. l. zhruba 500 druhů středomořských rostlin a zasloužil se o vytvoření základů lékařské botaniky. První botanické ilustrace použité za účelem rozpoznání jednotlivých rostlin se objevily v kompilačním díle Plinia Staršího (23–79) na počátku 1. století n. l.1 Za nejvýznamnějšího přírodovědce nejen prvního století, ale i celého starověku bývá označován řecký lékař a chirurg Dioscorides (ca 40 – ca 90), který je autorem pětidílné encyklopedie De materia medica (O léčivech) o bylinném lékařství, ve které popsal 580 druhů rostlin a kde také poprvé použil termín botanika ve smyslu nauky o rostlinách.2 Jeho práce byla na dlouhá staletí přijímána jako nezpochybnitelná autorita.3 Šlo o přelomové dílo, jež bylo po staletí překládáno, opisováno a rozšiřováno o nové poznatky a zkušenosti.

Starověké znalosti o farmakologii utřídil v medicíně hojně citovaný Galénos (129–200/216), jenž v 2. století n. l. vypracoval ucelenou lékařskou nauku.4 Díky novým informacím o rostlinách, jejich podobě, výskytu a účincích vznikaly první herbáře ze sušených rostlin, dodnes téměř nezachované, ale také ilustrované herbáře či lékařské, medicínské příručky. K nejstarším známým ilustrovaným herbářům, jež ovlivnily pozdější rukopisné i tištěné středověké herbáře, patří přepychový Codex Vindobonensis nebo také Codex Anticiae Julinae z počátku 6. století. Ten v podstatě ilustruje Doscoridovo dílo O léčivech a obsahuje více než 400 vyobrazení živočichů a rostlin.5 V Evropě v době středověku přetrvával zájem o rostliny a léčivé účinky rostlin zejména v klášterech, které se staly centry středověké evropské vzdělanosti. Ovšem církevní předpojatost k léčivé síle bylin způsobila, že se v medicíně i v botanice začaly prolínat fakta i mýty a síla přírody byla často zaměňována za magii a čarodějnictví. Přírodovědnému bádání se věnovaly i významné duchovní osobnosti středověku, ve 12. století například Hildegarda z Bingenu (1098–1179), mystička, lékařka a přírodovědkyně, jež se zabývala studiem léčivých bylin. Ve 13. století to byl jeden z nejvýznamnějších středověkých učenců Albert Veliký (1193/1206/1207–1280), který při studiu flóry v oblasti Německa vycházel ze spisů Aristotela 1 ARBER, Agnes. Herbals: their origin and evolution, 1470–1670. Cambridge: Cambridge University Press, 1912, s. 137.

2 MÄGDEFRAU, Karl. Geschichte der Botanik: Leben und Leistung grosser Forscher. Stuttgart: Fischer, 1973, s. 4–10. ISBN 3-437-30154-3.

3 ARBER, Agnes. Herbals: their origin and evolution, 1470–1670. Cambridge: Cambridge University Press, 1912, s. 9.

4 CHUMCHALOVÁ, Magdalena. Botanická ilustrace 1. Od starověku do konce středověku. Živa. 2003, roč. 51, č. 1, s. 46. ISSN 0044-4812.

5 MÄGDEFRAU, Karl. Geschichte der Botanik: Leben und Leistung grosser Forscher. Stuttgart: Fischer, 1973, s. 9.

ISBN 3-437-30154-3. Dnes uložen v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

11

ZAHRADA ZDRAVÍ CUBA, Johannes von. Hortus sanitatis. Mencz: [Petrus Schoeffer], 1485. [346] ff., [368] il.

Rozměry: 286 × 216 × 80 mm. Vazba: celousňová, lepenkové desky potažené hnědou usní, přední i zadní deska orámována zlatou linkou, zdobený zlacený hřbet s papírovým štítkem se starou signaturou (F 536) a vepsanými bibliografickými údaji Provenience: pochází z bývalého jezuitského kolegia v Olomouci; na prvním listu s dřevořezem rukou: „Ex Legato […] d[omi]ni a Mairswaldt Cath. Eccl. Olom. dec. Coll Societ. Jesu Olom. catalogo adscriptus A[nn]o 1748“ Signatura: II 48.532 První německé vydání jedné z nejdůležitějších ilustrovaných přírodovědných knih své doby, Hortus sanitatis neboli Gart der Gesundheit, kterou můžeme česky nazvat Zahrada zdraví, je kompendiem dosavadních znalostí botaniky a farmacie.

Nebývalou popularitu tomuto herbáři zajistilo důkladné propojení textu a obrazu. Kniha se stala mezníkem botanické ilustrace, původní latinská verze z roku 1484 se 150 dřevořezy je považována za první ilustrované botanické dílo tištěné v Německu a zároveň za vzor pro téměř veškeré následně vydané herbáře. Zahrada zdraví představuje přesvědčivý průlom oproti obecnému středověkému zobrazování rostlin a poprvé se zde objevuje jejich morfologicky přesný popis. Čtenář získal informace o rostlinách a jejich využití, ale také o chorobách a jejich diagnostikování a léčbě. Německé znění textu přispělo k rozvoji německé historie, folklóru, částečně i filologie. Použité dřevořezové ilustrace formovaly základ pro další botanická vyobrazení až do Brunfelsova herbáře z roku 1530. Hlavním iniciátorem vzniku této všestranné medicínsko-botanické příručky byl Bernhard von Breydenbach (ca 1440–1497), mohučský kanovník a autor slavného cestopisu Opusculum sanctarum peregrinationum ad sepulcrum Christi venerandum (Cesta do Svaté země). Breydenbach, jenž se věnoval lékařství, plánoval vydání ilustrovaného herbáře ještě před svou výpravou do Svaté země v roce

1483. Sepsáním knihy nakonec pověřil Johanna von Cubu (zemřel 1503–1504), městského lékaře ve Frankfurtu nad Mohanem, a malíře Erharda Reuwicha (1445–1505), svého souputníka z cesty do Svaté země. Reuwich vyhotovil ilustrace rostlin a bylin, zejména pak středomořské druhy, které si načrtnul na zmíněné cestě do Palestiny.

Asi 65–90 dřevořezů je připisováno přímo jemu, některé z předloh patrně pocházely z rukopisného Codexu Berleburg. V Zahradě zdraví se objevily vůbec první tištěné dřevořezy rostlin Středomoří, mezi jinými například ilustrace jahodníku. Najdeme zde vyobrazení zvířat nebo známou mužskou a ženskou figuru spojenou s kořeny mandragory. Mnohé ilustrace byly vytvořeny na základě předloh, jež vznikly skutečným pozorováním rostlin. Některé dřevořezy jsou celostránkové. Kniha byla v roce 1485 vydána u německého knihkupce a nakladatele Petera Schöffera (1425–1503), Gutenbergova spolupracovníka. Je rozdělena do pěti částí. První tvoří úvod, druhá, hlavní část pojednává o rostlinách, živočiších a minerálních látkách, třetí je tvořena registrem všech v knize popisovaných rostlin a dalších živých či neživých látek, čtvrtá kapitola se zabývá močí, důležitá pátá kapitola je klíčem pro čtenáře, neboť rejstřík této části obsahuje 313 nemocí a neduhů podle hesel, u kterých je vždy uvedena příslušná kapitola i s číslem a paragrafem k lepší orientaci čtenáře v texu.

21

Cibule kuchyňská. Text k ilustraci informuje čtenáře, že již „znalec“ Dioscorides rozlišoval cibuli žlutou a bílou. Smíchaná s medem ulevuje nasekaná cibule při bolestech žaludku. Dodnes ji využíváme zejména jako nezbytnou ingredienci v kuchyni.

22

Jahodník obecný. Zahrada zdraví přináší jednu z nejranějších ilustrací jahodníku v tištěné knize.

Za chutné ovoce ji označoval již Plinius st. v 1. století n. l. K léčení se užívalo zejména jahodníkových listů na pročištění krve.

HERBÁŘ ANEB BYLINÁŘ MATTIOLI, Pietro Andrea. Herbář aneb Bylinář Wysoce včeného a wznesseného P. Doktora Petra Ondřege Mathiola, nynj zase přehlédnutý a mnoh mi pěkn mi nowými Figůrami, též y vžitečnými Lékařstwjmi a obzwlásstnj pilnostj rozhogněný a sprawený… Tlačeno w Starém městě Pražském: V M. Danyele z Weleslawjna nákladem geho a Wáclawa Trewtlara z Krosswic, 1596.

[18], 476, [63] listů.

Rozměry: 405 × 265 × 110 mm. Vazba: celousňová, dřevěné desky potažené tmavě hnědou usní zdobenou slepotiskem, dvě funkční kovové spony, na přední desce vytlačen nápis Herbarz Czeský Provenience: na titulním listu rukou „P. Michaelis Dresner Canon. Lucensis…“ Signatura: III 32.049 Mattioliho herbář patří k nejslavnějším, nejoblíbenějším a nejobsáhlejším tištěným herbářům druhé poloviny 16. století. Italský lékař Pietro Andrea Gregorio Mattioli (1501–1577) byl renesanční učenec a přírodovědec. Po studiích v Padově a Římě působil jako lékař v mnoha italských městech, ovšem v letech 1554–1567 žil a působil v Praze jako osobní lékař českého místodržícího, arciknížete Ferdinanda Tyrolského. Nový, rozsáhlý herbář vznikal původně jako Mattioliho komentáře k dílu řeckého antického lékaře Dioscorida, poprvé vyšel v Benátkách v roce 1544 ještě bez ilustrací, a to v italském a později v latinském jazyce. Nedlouho poté následovala další, neustále rozšiřovaná vydání a různojazyčné reedice, jejichž celkové náklady byly odhadovány na více než 32 000 exemplářů.

V českých zemích byla rozšířená a novátorsky ilustrovaná edice vydána u pražského nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina (1511–1580) v roce 1562 nejprve v češtině a v následujícím roce také v němčině. Populární herbář se stal v našich zemích na dalších 200 let hojně využívanou botanickou příručkou i každodenním lékařským rádcem lidí všech stavů. Nákladná a obrazově atraktivní publikace byla i na svou dobu projektem finančně velmi náročným, a proto na jeho vydání přispěl nejen samotný císař a místodržící, ale i řada šlechticů a českých stavů, kteří nakonec shromáždili částku ve výši 500 kop českých grošů. Český překlad pořídil významný český lékař a astronom Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600). Ten rozšířil herbář o spoustu vlastních poznatků, přičemž hlavní péči věnoval české botanické a lékařské terminologii. Položil tak

základ českého botanického názvosloví. Osoba Hájka je vůbec význačným zjevem v dějinách české literatury i lékařství, neboť v sobě spojuje humanistického ducha i solidní lékařské, astronomické či botanické vědomosti.

Herbář samotný je rozdělen do čtyř knih, na konci se nachází dodatek o léčivých vodách a destilaci. Text knihy doprovázejí stovky dřevořezových ilustrací, mnohdy vyhotovených podle skutečné podoby rostlin. Tvůrci jednotlivých ilustrací také často pracovali pod dohledem samotného Mattioliho. Na herbáři spolupracovali italský malíř Giorgio Liberale da Udine, malíř Hans Minich nebo rytec Wolfgang Mayerpeck, některé tiskařské štočky byly vyrobeny na zakázku v Augsburku, Norimberku nebo Štrasburku. Důležité druhé české vydání herbáře se objevilo v roce 1596 a bylo výsledkem spolupráce nakladatele, humanisty a historika Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599) a rektora lékařské fakulty Adama Huberta z Riesenpachu (1546–1613). Štočky k tomuto novému vydání získali tiskaři ve Frankfurtu nad Mohanem, kde nedlouho předtím vyšlo nové německé zpracování herbáře pořízené lékařem Joachimem Camerariem s novými ilustracemi. Veleslavínovo vydání Mattioliho herbáře bylo obohaceno o další prameny, dedikace a předmluvy a zejména o bohatý rejstříkový aparát.

Oproti dřívějším vydáním jsou zde zobrazeny i detaily rostlin, jako kořeny, listy, květy, plody a také zde najdeme zhruba o 500 ilustrací navíc.

Veškeré dřevořezy jsou ručně kolorovány a tato úprava druhého vydání zůstala na dlouhou dobu vrcholnou ukázkou české přírodovědecké a medicínské literatury.

47

O kosatci. „Listí na květu pěknými a rozličnými barvami ozdobené má, některé dolů, jiné nahoru okroužené aneb ohnuté a tím poněkud podobenství duhy Nebeské na sobě ukazuje.“

48

PHYTANTHOZA ICONOGRAPHIA WEINMANN, Johann Wilhelm. Phytanthoza-Iconographia, Sive Conspectus Aliquot Millium, Tam Indigenarum Quam Exoticarum, Ex Quatuor Mundi Partibus…, Vol. I.–IV. Ratisbonae: per Hieronymus Lentz (Vol. I.), per Henricum Georgium Neubauerum (Vol. II.–IV.), 1737–1745.

Rozměry: 390 × 250 × 80 mm. Vazba: lepenka potažená jemnou hnědou usní, uprostřed přední a zadní desky vytlačené zlacené Maierswaldtovo supralibros, červená ořízka, hřbet zdoben zlaceným slepotiskem a se třemi štítky s bibliografickým popisem a původní signaturou Provenience: na titulním listu německé verze rukou: „Ex Legato Reverendissimi D[omi]ni de Meierschwaldt Cathedralis Ecclesiae Olomucensis Decanis“, na titulním listu německé verze rukou: „Collegii Societatis Jesu Olomucii Catalogo inscriptus Ao. 1748“, staré razítko Univerzitní knihovny v Olomouci – typ 1 (1773) a staré razítko Univerzitní knihovny v Olomouci Signatura: III 14.396/ 1–4 Johann Wilhelm Weinmann (1683–1741) byl německý lékárník a botanik, na jehož náklady vzniklo vyčerpávající a překrásné kompendium všech druhů květin, stromů, ovoce a zeleniny známých v 18. století. Tento původně osmisvazkový herbář byl sestaven v letech 1735–1745.

O autorových raných letech nemáme mnoho zpráv. Víme, že působil v Řezně nejprve jako asistent místního lékárníka. Již v roce 1712 si mohl, společně se svojí bohatou snoubenkou Isabelou Fürstovou, dovolit zakoupit vlastní dům i lékárnu. Krátce po smrti první ženy v roce 1732 se podruhé oženil a zakrátko také odkoupil zkrachovalý farmaceutický obchod, který pravděpodobně díky svým schopnostem brzy přetvořil v prosperující koncern. Postupně se vypracoval na zástupce městské rady, později zastával funkci městského odhadce. Jako obchodníkovi se mu velice dařilo a právě díky finančnímu zabezpečení se mohl důkladně věnovat své hlavní vášni – botanice. V roce 1723 založil v Řezně malou botanickou zahradu, ovšem jeho hlavním výtvorem byl ambiciózní projekt několikasvazkového herbáře.

Weinmann zaměstnal jako ilustrátora mladého Georga Dionysia Ehreta (1708–1770), botanika, entomologa a ilustrátora, jenž vyhotovil polovinu veškerých příloh. Na objemném díle se dále podíleli německý malíř, rytec a umělecký řemeslník Bartholomäus Seuter (1678–1754) a jeho pomocníci, kterými byli malíř, rytec, knihkupec a nakladatel Johann Jakob Haid (1704–1767) a grafik

Johann Elias Ridinger (1698–1767). Na textové části pracovali Johann Georg Nicolaus Dieterichs (1681–1737) následován svým synem Ludwigem Michaelem Dieterichsem (1716–1769). Celé dílo po Weinmannově smrti dovedl do konce Ambrosius Karl Bieler (1693–1747). Holandský chemik a botanik Herman Boerhaave a Johann Burmann sestavili objemné rejstříky.

Celé kompendium obsahuje 1 025 ručně kolorovaných mědirytinových tabulí. V rámci botaniky se jedná o velice důležitou ilustrovanou encyklopedii květin, která ovlivnila další přírodovědce, botaniky i botanické ilustrátory. Kniha byla vydána v latinském i německém jazyce, objevila se i holandská verze ve čtyřech svazcích, která byla počátkem 19. století přivezena do Japonska a některé z jejich ilustrací se staly základem a předlohou k monumentální japonské botanické práci Iwasakiho Tsunemasa – Honzo Zufu. Weinmannův herbář znamenal sice průlom v oblasti botaniky, ale již v době svého vzniku zaznívaly nejen pochvalné, ale i vysloveně kritické ohlasy.

Někteří z autorů ilustrací prý neměli nejmenší ponětí o botanice a mnohdy se tak podoba vyobrazených rostlin odlišuje od skutečnosti. Umělecká hodnota ilustrací v herbáři je ovšem nepochybná, precizního zpracování bylo dosaženo kombinací různých technických postupů. Kromě mědirytu je zde užito také leptu a mezzotinty k dosažení decentního tónování listů i okvětních plátků rostlin.

77

Kosatec anglický, smuteční, různobarevný a žlutofialový. Vytrvalé pozemní byliny s vějířovitým květenstvím.

Je známo zhruba 230–280 druhů rozšířených po Evropě, Asii a Severní Americe.

82

LÉČIVÉ ROSTLINY NEES VON ESENBECK, Theodor Friedrich Ludwig. Plantae Medicinales, Oder: Beschreibung Officineller Pflanzen: Mit Besonderer Berücksichtigung Der Koenigl. Preuss. Pharmacopoe.

5. Vol. Düsseldorf: bei Arnz & Comp. Düsseldorf: In der lithographischen Anstalt Arnz & C., [1821] 1828–1833.

Rozměry: 410 × 245 × 50 mm, tabule: 480 × 300 mm. Vazba: lepenková potažená mramorovaným papírem, hřbet potažen modrým mramorovaným papírem, modře stříkaná ořízka, na hřbetě papírový štítek s bibliografickými údaji. Litografické tabule vloženy do lepenkových desek s tkanicemi Provenience: Na rubu titulního listu modré kulaté razítko s opisem: „K. K. BIBLIOTHEK IN OLMÜTZ“ Signatura: III 14.390/ 1–2A Theodor Friedrich Ludwig Nees von Esenbeck (1787–1837) byl německý botanik a farmakolog.

Brzy po studiích přijal místo inspektora botanických zahrad v holandském Leidenu, později při studiu farmacie pracoval jako inspektor nové botanické zahrady v Bonnu. V roce 1819 byl přijat do Německé přírodovědecké akademie Leopoldina, později byl jmenován řádným profesorem.

V letech 1821–1833 byl spoluvydavatelem Plantae Medicinales (Léčivé rostliny), přepychové edice léčivých rostlin, kterou můžeme řadit k nejdůležitějším a nejrozsáhlejším herbářům 19. století.

Půvabný cyklus je rozdělen do čtyř částí, první díl tvoří textová část, následují dva díly atlasu rostlin a suplement s textem i obrazem. Na textové části popisu jednotlivých rostlin spolupracovali botanik M. F. Weuhe, lékař J. W. Wolter nebo botanik P. W. Funke. Jejich texty následně přepracoval a rozšířil von Esenbeck. Obrazovou přílohu tvoří více než 500 tabulí, ručně kolorovaných litografií, které jsou dílem francouzského

kreslíře, litografa, přírodovědce, botanika a nakladatele Aimé Henryho (1801–1875). Jeho ilustrace, jež byly vytvořeny podle živých stromů, keřů, květin a bylin, vynikají čistým a přesným zachycením rostlin.

Šafrán setý. Jedno z nejvzácnějších a také nejdražších koření pěstovaly již staré civilizace v Malé Asii. Koření se získává ručně z čnělek okvětních lístků. Použití šafránu je nejznámější v kulinářství, svůj význam měl ale také jako barvivo či léčivo.

109

Pivoňka lékařská. Krásně vonící a vysoce toxická dekorativní rostlina původem z jižní a jihovýchodní Evropy. Odvary z jejího kořene a květu bývaly využívány proti dně, epilepsii nebo při ledvinových kolikách.

Náprstník červený. Prudce jedovatá rostlina s nachovými květy původem z jihozápadní Evropy. České i latinské jméno je odvozeno od tvaru květů v podobě náprstků (latinsky digitalis, digitus = prst). V průběhu věků byl využíván jako lék na některé srdeční choroby a při nesprávném použití také často zneužíván.

Konvalinka vonná. Drobné zvonečkovité květy této jarní bylinky jsou známé svojí nezaměnitelnou vůní. Listy oproti tomu bývají někdy zaměňovány za medvědí česnek.

111

KVĚTINY MÁNES, Josef. Květiny. [Nové vyd.]. Praha: Orbis, 1941. xxvii, 100 l. obr. příl.

Rozměry: 240 × 190 × 30 mm. Vazba: plátěná Provenience: razítko „SVK OLOMOUC“ Signatura: B 90.200 Botanické dílo Josefa Mánesa (1820–1871), malíře, grafika, ilustrátora a jednoho z vrcholných představitelů českého romantismu, je zvláštní tím, že vznikalo na okraji malířových poutí po českých zemích a především je představováno umělcem, nikoli vědcem. Přesto má vysoké hodnoty věcné, odborné i faktografické. Mánesovy květiny byly předmětem soustředěného studia, jelikož doba, ve které tvořil, přála realismu i přírodnímu detailu. Mánes svoji sbírku akvarelů rostlin ovšem také citově, lyricky podbarvil. Zajímal se zejména o tvary a barvy, sledoval různá stádia květu i růstu rostlin, snažil se pochopit rostlinné společenství.

Květiny chápal v jejich jedinečnosti a ne jako sušené položky v herbáři. Rostliny, stejně jako příroda a krajina, pro něj symbolizují život a přinášejí nespočet pocitů, čímž se v jeho pojetí opět vzdalují vědecké ilustraci. Studie rostlin, skici a akvarely snad původně připravoval pro nějaký

soubor či botanický atlas. Pro tuto možnost mluví překvapivě veliký počet listů i připojené detaily a květní rozbory. Ale na druhou stranu, kdyby je maloval na přání přírodovědce, byl by je provedl asi trochu jinak, uceleněji, méně zlomkovitě.

Mnoho náčrtů vzniklo přímo venku, nepochybně vždy pracoval přímo s rostlinou. Nejvíce pozornosti věnoval květům polním a lučním, nejméně dřevinám. Mánesovy studie rostlin zůstávají unikátními ilustracemi, a to jak z hlediska uměleckého, tak i vědeckého. Vytvářel své kresebné studie se zaujetím a také s výjimečně citlivým přístupem, byl schopen kvalitní kresby vědecké hodnoty i dekorativně pojatého projevu. Poprvé byly Mánesovy studijní kresby vydány tiskem v roce 1940 a silně ovlivnily soudobou českou produkci botanické ilustrace. Právě ve schopnosti vystihnout kouzlo jednotlivých rostlin se Josefu Mánesovi podobá Karel Svolinský.

Žlutá růže – kolorovaná kresba tužkou.

145

Ledenec neboli štírovník, kuřátka, slzička, klíčky, lžičky, …

Sedmikráska nazývaná stokrása, chudobka, matečník, cikánka, …

Vlčí mák čili pleskavec, ohníček, červánky, …

Violka trojbarevná alias polní maceška, trojník, …

Prlina rolní.

Kolorovaná kresba tužkou. Kresba pochází z Mánesova pobytu na zámku v Čechách na Moravě.

Detail kresby slunečnice obecné – kolorovaná perokresba a kresba tužkou.

146

Jeřáb obecný – olej na plátně.

Zahrada zdraví Botanické knihy šesti století ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci Katalog výstavy 5. 10. 2021 – 28. 10. 2021 Texty: Petra Kubíčková Jazyková redakce: Naďa Smékalova, Michaela Heloňová Bibliografie: Anna Vitásková Grafická úprava: Miloš Korhoň Předtisková příprava: Martin Navrátil Tisk: Books print s. r o., I. P. Pavlova 184/69, 779 00 Olomouc Náklad: 700 Vydala Vědecká knihovna v Olomouci, Bezručova 3, 779 11 Olomouc I. vydání Olomouc 2021 ISBN 978-80-7053-332-1