the black book by Jiri Vojtesek

JIŘÍ VOJTĚŠEK VÝBĚR PRACÍ

ARCHITECTURE CATALOGUE VOL.2 2009 / 2011

DŮM POD STALINEM 2011 DIPLOMNÍ PROJEKT CVUT PRAHA ATELIÉR PETRA HÁJKA A JAROSLAVA HULÍNA

ÚVOD Řešená lokalita se již několik desítek let nachází v havarijním stavu. Výjimečná poloha v srdci jednoho z nejvýznamnějších pražských parků s přímou vazbou na hradní situaci a impozantními výhledy na historické jádro města zůstává stále nedořešena. Je to právě výjimečnost místa, která dala podmět k umístění pomníku diktátora právě sem a je také důvodem, proč ani více než padesát let po jeho odstranění není znovu pevně definováno a vyřešeno. I přes několik architektonických studií, soutěží a ideových záměrů otázka řešení bývalého pomníku zůstává nezodpovězena. Každá doba má své výrazové prostředky a prvky kterými je schopná se vyjadřovat a prezentovat svá ideová poselství. Doba socialismu vytvořila hluboký šrám na duši národa, se kterým je česká společnost nucena se vyrovnávat dodnes. Místo pomníku lze brát jako hmotnou paralelu tohoto stavu. Myšlenková paralela stavu parcely a české společnosti se stala hlavní hybnou silou při hledání funkční náplně objektu. Zatímco špatný, až zoufalý stav jedné z nejcennějších pražských lokalit neunikne ani oku náhodného kolemjdoucího, situaci ve které se nachází naše společnost tak jasně čitelná není. Chceme li se zbavit zátěže, jíž jsme nuceni s sebou nést z minulosti, musíme ji nejdříve umět definovat a pochopit. Tato myšlenka vedla k řadě analýz, na jejichž konci byla funkce, již jsem si pro návrh zvolil:Institut pro studium soudobé historie Akademie věd České republiky. Sdružené pracoviště historických ústavů akademie věd, místo zabývající se studiem soudobé historie.

k Hradu formálně náleží, jak svým historickým vývojem, tak současným využitím, k městu, tedy k části Dejvice - Bubeneč a Holešovice, čemuž odpovídá i správní přičlenění k městské části Praha7. Příkrý jižní svah lemující meandr Vltavy, jehož je řešená parcela součástí, je po celé své délce obrácen, k historickému jádru města. K tomu, aby bylo možné byť jen jeho část ke Starému městu opravdu funkčně, nikoli pouze formálně přičlenit, či alespoň posílit vazbu výrazně načrtnutou liniemi mostů, je nutné překonat trojí bariéru. Rušná dopravní komunikace, Vltava, a v neposlední řadě právě prudký svah. Bylo by malicherné snažit se jedním zásahem změnit stav, který nefunguje již několik generací, a který ani fungovat nepotřebuje. Jižní svah jehož je parcela součástí náleží Letné, nikoli starému městu, náleží parku, náleží krajině, která si svou dominantní roli v místě dokázala udržet po staletí. Funkce, jež zacelí zmíněné symbolické i fyzické jizvy místa, tedy společné badatelské pracoviště historických ústavů akademie věd. v sobě kombinuje provoz vrcholné vědecké instituce mezinárodního významu spolu s doplňkovými, pro veřejnost určenými částmi. Cílem soustředění tří vzájemně příbuzných, nicméně naprosto autonomních, oborů – ústavů akademie věd - do jednoho domu je mimo ambice koncentrovat dnes roztříštěné knižní fondy (hlavní zdroj sběru informací a podkladů pro samotnou činnost) především snaha o zdůraznění důležitosti daných institucí, idea jejich kooperace a koordinace při akcích orientovaných na vzdělávání a informování veřejnosti. Laická veřejnost má možnost konfrontovat se s prací historiků a uvědomit si vlivy a dopady významných i zdánlivě nepodstatných historických událostí na naši současnou společnost, uvědomit si, že i dnešní den bude zítra součástí dějin.

VIZE A CÍLE PROJEKTU URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ Rehabilitace, zacelení rány, vyléčení místa v jeho fyzické i symbolické rovině. Nalezení funkce adekvátního významu k výjimečné poloze i historickým souvislostem. Odpověď na dominantní urbanistickou osu spojnice Letenské pláně a starého města. To všechno byly otázky, na něž jsem se pokusil svým návrhem odpovědět.

KONCEPT Prvním krokem při formování řešení bylo stanovení role místa v rámci struktury a fungování jeho širších vztahů. Role místa v rámci hierarchie pražských dominant, ke kterým díky silnému „magnetismu“ nedalekého Pražského hradu a především výrazné pohledové ose Pařížské ulice prodloužené Čechovým mostem akcentujícím převýšení svahu, i řešená lokalita patří. Odpověď lze nalézt ve vzájemném vztahu dvojic Letenské zahrady – Pražský hrad a Petřínský park – Pražský hrad. Oba parky se výraznou měrou podílejí na formování panoramatu Pražského hradu, oba s přímou vazbou na centrum města tvoří cíl procházek pražanů i početných turistů. Jejich role je ale diametrálně odlišná. Zatímco Petřín byl na Pražský hrad a Staré město navázán už v daleké minulosti a tuto vazbu si dokázal udržet dodnes, vazba Letenské pláně byla vždy spíše formální a ani dnes tomu není jinak. Dovoluji si tvrdit, že narozdíl od Petřínského kopce Letenská pláň spíše než

Propojení letenské pláně a Starého města není v návrhu nijak akcentováno, nicméně je i v rámci navrženého objektu zachováno. Výstup po svahu je možný stávajícími cestami rozbíhajícími se v mírném spádu od paty objektu. Monumentální schodiště je odstraněno. Přístup do objektu je umožněn jak z úrovně Čechova mostu, tak z horní hrany Letenské pláně. Dům se snaží v maximální možné míře respektovat průběh svahu, nicméně ve své spodní části nepatrně ustupuje a vytváří tak záliv veřejného prostoru – piazzety nástupu. Horní vstup při hřebeni svahu je zpřístupněn rampou plynule sklouzávající po vrstevnicích o výšku jednoho podlaží. Vnitřní schodiště není primárně uvažováno jako komunikační spojnice pro veřejnost. Návštěvníci mají ale možnost po průchodu kontrolovaným vstupem do objektu využít výtahu, který komfortně propojuje vstupní prostory v nejnižší a nejvyšší úrovni domu. Objem soklu bývalého pomníku je odstraněn, podzemní prostory zasypány odtěženou zeminou stavby. Na jeho místo je vrácen park, který stejně jako svah konečně získává konduitu a celistvost. Vyvýšený prostor soklu oblíbený jako vyhlídka je nahrazen terasou na střeše nejvyššího podlaží domu. Vzniklé plato navázané na pěší komunikaci při hřebeni nabídne návštěvníkům stejně, ne li kvalitnější výhled na město v kultivovanějším prostředí. Parkování je situováno při nábřeží Vltavy s vjezdem v ose Čechova mostu. Návrh uvažuje omezení počtu stávajících parkovacích míst pro autobusy, což umožní pohodlné vyčlenění odbočovacícho pruhu k parkingu a tedy

minimální zásah do současné dopravní situace. Kapacity parkování počítají s 26ti parkovacími stáními, dvěmi místy pro invalidy a dvěmi dočasnými stáními pro automobily do 3,5 tuny za účelem zásobování.

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ Řešení k rehabilitaci a znovunalezení identity místa nevidím v domě samotném, ale v krajině do které je dům zasazen. Dům jako její součást, jako její doplněk, implantát nahrazující vytěženou část svahu. Nenásilné propojení krajiny přírodní a umělé – domu samotného se stalo klíčem pro návrh domu. Bez snahy o vytvoření další dominanty, s pokorou ke krajině a přirozenému průběhu svahu se právě jeho formování v podobě hladkého průběhu vrstevnic obtisklo do tvaru a výsledné podoby budovy. Jednotlivá patra respektují průběh vrstevnic terénu, jehož průběh se důsledně propisuje také dále do podoby horizontálních lamel fasády. Dům je přístupný jak z horní hrany svahu, tak při jeho patě u ústí Čechova mostu. Na vstupní prostory jsou navázány veřejně přístupné funkce (galerie, kavárna, knihovna, auditorium) mezi nimi sevřená podlaží kanceláří jednotlivých ústavů, přibližně ve středu svahu, nabízejí komfortní pracovní prostředí i klid na jinak hlučné a exponované parcele. Vertikální komunikace v rámci domu je zajištěna prostřednictvím šikmého tubusu výtahu a schodiště, který, vychýlený z osy Čechova mostu, nechává tuto silnou urbanistickou kompozici k dispozici výhledům z interiéru. Délka jednotlivých podlaží vždy odpovídá plošným nárokům té dané funkce v nich umístěné. Celkový počet osmi vzájemně ustupujících podlaží je rovnoměrně rozprostřen po svahu, což umožňuje jak plynulé navázání na jeho průběh, tak vzájemné propojení dispozic odpovídající provozním nárokům a vazbám. V rámci domu jsou vždy dvě podlaží propojeny ve jednu sekci provázanou provozně i konstrukčně prostřednictvím nosné konstrukce fasády.

KONSTRUKČNÍ A TECHNICKÉ ŘEŠENÍ Dům je navržen jako železobetonová monolitická konstrukce. Nosný systém kombinuje bodové podpěry a příčný stěnovým systémem, v závislosti na nárocích vnitřní dispozice. Pro konstrukci fasády – střechy domu je předpokládána prefabrikovaná technologie výroby jednotlivých jejích částí, z důvodu větší přesnosti výroby a snadnější montáže. Kolmo ke zvlněné linii pater jsou v pravidelném rastru 4080mm posazeny železobetonové prefa nosníky se schodnicovým profilem. Tyto jsou uloženy vždy ob jedno patro do zesíleného průvlaku desky podlahy/stropu. Na těchto schodnicích s pravidelným výškovým členěním po 875mm jsou položeny prefabrikované dílce lamel. Tepelná izolace Vacutherm splňující normové požadavky pro tepelnou izolaci budov při pouhých dvou centimetrech vrstvy umožňuje udržení koncepce subtilních břitů stínících slunci a současně rámujících výhledy na město. Materiálové jednotě i větší stabilitě vůči klimatickým vlivům odpovídá pohledové krytí lamel cetris deskami. Fasáda je uvažována jako pochůzí pouze v určitých úrovních pro potřeby servisu a údržby nikoli však pro veřejné či jiné užívání. Objekt je založen na základových deskách. Spodní stavba je tvořena soustavou postupně hloubených, svažitě ustupujících železobetonových základových van z vodostavebného betonu (tzv. „bílých van“) Jako

vodostavebný beton je použit beton třídy C20/25 (B25 V8 T100) s charakterizovanou hloubkou průsaku 60 – 80mm. K odstranění nepravidelností odtěženého terénu je pod základovou desku nanesena vrstva podkladního betonu. Konstrukce spodní stavby je v místě pracovních spár – napojení suterénní stěny na desku, v místech dilatačních spár a prostupů potrubí těsněna bentonitovými pásky. Z hlediska požární ochrany je uvažováno v místech depozitů a skladů knih hašení plynem se zásobníky hasící směsi vždy v technických místnostech na patře. Zbytek objektu je proti požáru zajištěn systémem hašení vysokotlakou vodní mlhou.Uspořádání dispozice a tvarování domu umožňuje v případě požáru vždy ob dvě podlaží bezpečné vyvedení únikové cesty na terén. Dům je, díky své převážně jižní orientaci, vystaven riziku přehřívání interiéru v letních měsících. Tomuto je zamezeno systémem nuceného větrání, který mimo jiné využívá nasávání chladnějšího vzduchu při hladině Vltavy a dále jej po technologické úpravě v suterénní strojovně rozvádí větevným systémem prostřednictvím podlahového vedení do celého domu. Tento koncept byl zvolen především kvůli menší energetické i prostorové náročnosti těchto vzduchotechnických jednotek a tedy i menším provozním nákladům. Dodatečné přirozené provětrání, a eventuelně i odvod kouře v případě požáru, je umožněn systémem otvíravých oken při spodní a horní hraně zmíněných sekcí zdvojených podlaží.

FINANCOVÁNÍ Akademie věd je organizační složkou České republiky, její činnost je financována ze státního rozpočtu. Projekt navrhovaného rozsahu musí být schválen Vládním usnesením, nicméně samotná výstavba může být financována z několika zdrojů. Největší část finančních prostředků bude poskytnuta ze státního rozpočtu, dále může Akademie věd zažádat o poskytnutí prostředků z fondů Evropské unie např. z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Tento fond je rozdělen do operačních programů, z nichž jsou pro tento projektvhodné programy: “Praha”, “Konkurenceschopnost”, nebo tematický operační program “Výzkum a vývoj pro inovace”. V období 2007-2013 je možné z evropských fondů čerpat až 26,69 miliardy eur. V neposlední řadě je možno získat část finančních prostředků prostřednictvím participace soukromých subjektů. Tato praxe běžná v zahraničí se pozvolna začíná objevovat i u nás.

Lokalita bývalého Stalinova pomníku je v současné době od města odříznuta. Fyzické propojení v podobě výrazné urbanistické osy Pařížské ulice prodloužené linií Čechova mostu sice existuje, nicméně trojí bariéra – doprava ( na obou koncích mostu) řeka Vltava a prudký Letenský svah tvoří natolik silnou fyzickou i psychologickou bariéru, že k jejímu zdárnému prolomení je třeba mnohem širších úvah v celoměstském měřítku, týkající se spíše řešení dopravního generelu města, nežli svahu pod pomníkem. Přímé propojení je již dnes možné, nicméně jeho tristní stav a anonymní identita plynoucí z vytržení monumentálního schodiště z kontextu masivního sousoší ke kterému vedlo, nelze považovat za hodný současnému významu místa a jeho stávajícím urbanistickým souvislostem. Toto propojení je dnes možné použít, ne si je ale užít v celé šíři hodnot a kvalit, které

tato spojnice nabízí. Rekonstrukce a podpoření tohoto propojení, převedení do jazyka soudobé architektury přenese významný městský park do jeho historického jádra pouze zdánlivě, zmíněné bariéry především ve fomrě dopravy a špatně fungujícího nábřeží zůstanou. Zachování propojení v jiné formě, nalézení vhodného využití svahu, které bude přínosné pro něj samý a pro park, který se rozkládá za jeho hřebenem. Tento přístup může naopak výrazněji definovat hranice samotného jádra a parku. Pevnější a čitelnější hranice dvou celků může podle mého pomoci místu více, než snaha propojení ničeho s ničím.

dům na hraně, dům na hranici.

památky / dominanty

hranice

instituce

doprava

115 ha

8 ha

50 ha parky

25ha

15 ha

morfologie terénu

vzdělávací /vládní

DEJVICE LETNÁ

HOLEŠOVICE LETNÁ

LETNÁ

HRAD

LETNÁ

HRAD

HRAD VÍTKOV

STARÉ MĚSTO

KARLŮV MOST

STARÉ MĚSTO

PETŘÍN

ŽIŽKOV

VYŠEHRAD

LETNÁ / STARÉ MĚSTO

MAGNETISMUS HRADU HRAD / LETNÁ / PETŘÍN

ŠIRŠÍ KONTEXT LETNÁ / DEJVICE / HOLEŠOVICE

TURISTICKÝ OKRUH

VÝŠKOVÉ DOMINANTY MĚSTA

Příkrý jižní svah lemující meandr Vltavy je po celé své délce obrácen k historickému jádru města. K tomu, aby bylo možné byť jen jeho část ke starému městu přičlenit, či alespoň posílit vazbu výrazně načrtnutou linií Čechova mostu, je nutné překonat trojí bariéru. Rušná dopravní komunikace, Vltava a v neposlední řadě právě prudký svah. Bylo by malicherné snažit se jedním zásahem změnit stav, který nefunguje již několik generací, a který ani fungovat nepotřebuje. Jižní svah jehož je parcela součástí náleží Letné, nikoli starému městu, náleží parku, náleží krajině, která si svou dominantní roli v místě dokázala udržet po staletí.

Pražský hrad je bezpochyby nejvýznamnější dominantou panoramatu města Prahy. V rámci historického vývoje města hrál Pražský hrad bezpochyby významnou roli při definování jeho urbanistického uspořádání. A to jak z hlediska fyzického tak významového. Letenská pláň spolu s Petřínskými zahradami napomáhají v rámci siluety města a celkové urbanistické kompozice navýšení dominantní role hradního areálu. Oba tyto parky mají přímou vazbu na hradní situaci, každý z nich ale slouží jinému účelu. Zatímco Petřín byl, a i dnes stále je, reprezentativním místem, Letná si snad i díky své historické roli záhumení hradu, jakéhosi hospodářského a technického zázemí, tak silnou vazbu jako Petřín na Pražský hrad neudržela. Tato vazba celého Letenského parku, i parcely samotné, zůstává čistě pocitová, formánlní. Tento fakt hrál důležitou roli při hledání funkční náplně objektu.

Dovoluji si tvrdit, že narozdíl od petřínského kopce, Letenská pláň spíše než k hradu a Starému městu, formálně i provozně náleží jak svým historickým vývojem, tak současným využitím spíše k městu, tedy k části Dejvice - Bubeneč a Holešovice.. Letenská pláň je dnes spíše než reprezentativním parkem, parkem pobytovým s celou řadou sportovních, městských aktivit. Dům tedy nemusí být tedy nutně propojením částí, které spolu fakticky být propojeny nepotřebují. Propojení Starého města a Letné je výtaným bonusem, nikoli ale základním kamenem formování konceptu domu.

Díky své poloze a výraznému terénímu převíšení místo bývalého pomníku nabízí jedinečné výhledy na historické jádro města. Současné propojení s ním spočívá především v kapacitě parkovacích míst turistických autobusů pod Čechovým mostem odkud turysté proudí za krásami historického centra. Idea okruhu, tedy propojení tří nejnavštěvovanějších pražských lokalit zůstává možná díky zachování samotného komunikačního propojení. Nemyslím si ale že by dům měl být apriory koncipován za účelem nalákání turistů. Kultivace svahu i prostoru na jeho hřebeni, umístění soudobé architektury s defakto jakoukoli funkční náplní bude podle mého dostatečným atraktorem, který si svou pozornost dokáže získat.

Letenská pláň ze severu uzavírá rozevřený vějíř pražských výškových a pohledových dominant. Poloha řešené lokality a především terénní morfologie prudkého svahu mezi dvěma záhyby řeky nabízí jedinečný výhled nejen na řeku samotnou, či Staré město pražské, ale nabízí také právě pohledovou vazbu se všemi, či alespoň většinou z výrazných výškových dominant.

C B

park + město

plynulý přechod školka administrativní objekt “expo 58” pobytový městský prostor

parking + restaurace

hlavní vstup největší koncentrace funkcí a lidí restaurace - sportoviště in-line trasy

doprava + pláň

přechod odnikud nikam bariéra dopravy, hluku a exhalací vs. volná nechráněná plocha. Šedá zóna Letné.

park + park

lávka spojující letenskou pláň se zahradami pražského hradu. Logické a fungující propojení.

? + ? propojení svahu Letné a Starého města výrazná urbanistická osa Pařížské ulice a Čechova mostu trojí bariéra - doprava- vltava - doprava

První přímá zmínka o Letné pochází z roku 1261, kdy zde Přemysl Otakar II. Pořádal svou korunovační hostinu. V letech 1584–1593 byl Letenský svah na příkaz císaře Rudolfa II. prokopán tzv. Rudolfovou štolou, která měla sloužit k zásobování rybníka v Královské oboře, dnešní Stromovce, čerstvou vodou. Stráň byla od Prahy velmi špatně dostupná, teprve ve 20. letech 17. století nechal Albrecht z Valdštejna prokopat Letenským hřbetem strmou cestu, tzv. Myší díru, v místech dnešní ulice Pod Bruskou. Do roku 1860 spravoval baron Jakub Sommer na Letné poměrně rozsáhlou vinici, od roku 1860 byla letenská pláň spolu se strání postupně přeměňována na park podle francouzských vzorů. Sady na Letné byly vysázeny v roce 1858, když Letnou a její stráň k Vltavě koupila Pražská obec, a posléze je upravil Fr. Thomayer okolo roku 1890. Velká plocha, později nazývaná Letenská pláň, prostírající se od vrcholku stráně nad Vltavou severním směrem k silnici, vedoucí ze vsi Buben ke Strahovské bráně (dnešní třída Milady Horákové). byla až do konce osmdesátých letech 19. století vojenským cvičištěm. Poté se zde začaly postupně zřizovat jednotlivá dětská, tělocvičná a sportovní hřiště. Až do první poloviny 19.století šlo de facto o území bezprostředně za hradbami (extra muros) a podobně jako u jiných barokních pevností bylo třeba ho udržovat volné, „nevyužité“. Situace se ovšem radikálně změnila v okamžiku, kdy pláň začala obklopovat souvislá zástavba nových pražských čtvrtí. Letná přestala být periferií a stala se volnou plochou uvnitř města. Za stavební činnost na Letenské pláni lze až do druhé poloviny 19. století považovat prakticky pouze pásmo barokních hradeb s bastiony vedené v blízkosti hrany letenského svahu. Uvnitř jednoho z bastionů, na ose dnešní Revoluční třídy, dal kolem roku 1715 postavit jednopatrový zámeček hrabě Valdštejn; jeho rodu toto území patřilo pravděpodobně již od doby Albrechta z Valdštejna. Podobu letohrádku a jeho název „Belvedere“ známe ovšem pouze z dobové rytiny – nebyl sice patrně zcela zničen francouzskou armádou v roce 1743 (protože je zakreslen na pozdějších plánech Prahy), ale jeho stavební stav nebyl zřejmě takový, aby jej bylo možné bez problémů „zužitkovat“ při stavbě dalšího objektu zhruba na stejném místě - totiž Ullmannova neorenesančního zámečku z roku 1863. Je zajímavé, že další chronologicky následující stavba – Hanavský pavilon z Jubilejní výstavy, který sem byl přenesen v roce 1898, připomíná utvářením střechy právě barokní zámeček Belvedere. Na západní hranici Letné postavil v letech 1908-1911 Bedřich Ohmann vilu pro Karla Kramáře - dnešní sídlo premiéra České republiky, jež opět pointuje samotnou hranu Letenské pláně směrem k městu. Mezitím byl zřejmě postaven dřevěný sportovní stadion, natočený kolmo k podélné ose Letné. Studentské koleje v kubistickém slohovém pojetí od arch. Vaněčka z roku 1922, na západní straně Letné (při tehdejší Belcrediho třídě), měly být původně jen provizoriem na několik let, sloužily však až do šedesátých let 20. století.

STRUČNÝ PŘEHLED HISTORICKÉHO VÝVOJE

GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ NOVODOBÉ HISTORIE MÍSTA

Nové dopravní prostředky městské dopravy se v Praze objevily při příležitosti Zemské jubilejní výstavy. Dne 31. května 1891 zahájila provoz pozemní lanová dráha na Letnou poháněná vodní převahou. Lanovka patřila pražské obci a byla v roce 1903 elektrifikována Františkem Křižíkem. Jezdila až do roku 1916, kdy byl její provoz zastaven. Všeobecná výstava, která se konala v roce 1891 v Praze přinesla pro Čechy celou řadu dopravních primátů. Kromě již známého uvedení první elektrické tramvaje v Čechách „zavinila“ výstava také stavbu dvou lanových pozemních drah. Kromě notoricky známé lanovce na Petřín to byla ještě podstatně méně známá lanová dráha na Letnou. Ta přitom byla otevřena jako první, konkrétně 30.května 1891. Její dolní stanice se nacházela u dnešního Švermova mostu (čili tam, kde začíná dnes Letenský tunel) a vedla při pohledu od řeky šikmo vlevo. Dole na ní navazovala koňka, nahoře pak již zmíněná Křižíkova elektrická tramvaj. Lanová dráha byla postavena od samého počátku jako dvojkolejná, tedy bez výhybek. Rozchod byl 1000 metrů, uprostřed byla v souladu s tehdejším zvyklostmi položena Abtova ozubnice, používaná pochopitelně jen při brzdění. Na celé délce trasy 109 metrů bylo průměrné stoupání 370 o/oo. Pro pohon byl vybrán již dříve popsaný systém vodní převahy. Pro jednu jízdu bylo potřeba zhruba 5 metrů krychlových vody, což pochopitelně kladlo značné nároky na vodovod v horní stanici. Původně se počítalo s provozováním lanovky jen po dobu výstavy, ale nakonec zůstala v provozu i nadále. V roce 1900 pak převzaly provoz tehdejší Elektrické podniky král.hl.m.Prahy, které od počátku uvažovaly o přestavbě na elektrický provoz - což se stalo v roce 1903 podle Křižíkova návrhu. Někdy v roce 1915 (přesnější datum není známo) byl provoz lanovky zastaven pro nedostatek pracovních sil. Zařízení lanovky ovšem zůstalo na svém místě. Po skončení I.sv.války se očekávalo „brzké“ zahájení provozu, ale k tomu nedošlo, naopak, v roce 1922 byla lanovka úředně zrušena. Dopravní zařízení tu nezaniklo. Byl vypracován projekt na stavbu „pohyblivého chodníku“, který se podařilo vybudovat v letech 1924-1926 soukromým provozovatelem. Šlo vlastně o zastřešený eskalátor, stejného principu jako dnešní, ovšem ještě v primitivní podobě, m.j. s dřevěnými schody. Podle nájemní smlouvy ho měly v roce 1935 do svého majetku získat bezplatně dopravní podniky. Eskalátor sice s mnoha problémy přežil do tohoto roku 1935, takže ho dopravní podnik ještě (násilně) převzal do svého majetku, ale vzhledem ke katastrofálnímu technickému stavu byl zastaven dnem 27.srpna 1935 provoz. Zbytky technického zařízení lanovky i eskalátoru zanikly při stavbě letenského tunelu v letech 1949-1951. V dnešní době jsou k shlédnutí pouze zbytky opěrných zdí v horní části trasy.

Technické parametry lanovky : Typ lanovky : osobní pozemní lanová dráha kyvadlového systému s pevným uchycením 40-místných vozů (P-40) Rozchod : 1000 mm Přepravní kapacita : 920 osob/hod Šikmá délka : 109 m Převýšení : 38 m Maximální dopravní rychlost : 1,2 m/s Čas jízdy : 1,8 min 108 s Kapacita vozu : 40 osob Počet vozů : 2 LANOVÁ DRÁHA Výrobce : Ringhoffer

Pomník stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun, spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu V únoru 1952 byl schválen návrh architektonického řešení okolí pomníku a začaly práce na staveništi. Nutno dodat práce, jaké Praha dlouho nezažila. Bylo nutné odbagrovat kus letenského kopce a vybetonovat mohutný, patnáct metrů vysoký sokl. Všechno ale vázlo na různých potížích, takže původní plány na dokončení sochy do listopadu 1952 vzaly brzy za své. Vše bylo příliš velké, masivní, složité. A nároky nekonečné. Největší kvádr, určený na Stalinovu hlavu, váží před opracováním 52 tun. Ostatní jen o málo méně. Na všech přístupových trasách ku Praze je třeba pro tento náklad zpevnit mosty. Do práce je povoláno šest set lidí, Samotné sousoší tesá 23 kameníků v třísměnném provozu. Do akce nastupují i týmy statiků a geologů, kteří počítají, kolik betonu se musí pod sochu nalít. Do skály se zapouštějí pilíře, na ně se pokládá několik betonových podlaží, čímž pod pomníkem vznikají prostory. V tom nejvyšším o ploše půl hektaru plánují projektanti vybudovat později Stalinovo muzeum. Samotné sousoší má mít železobetonovou konstrukci se žulovým obkladem. První odstřel proběhl v říjnu 1962. Do 6. listopadu pomník J. V. Stalina díky tuně a půl plastické trhaviny zmizel úplně. Prostory pod pomníkem sloužily po roce 1989 krátce jako rockový klub označovaný názvem Prostory pod Stalinovým pomníkem, vysílalo odtud i jedno z prvních českých soukromých radií, Radio Stalin, později přejmenované na Radio 1. Roku 1991 zde byl instalován pohyblivý umělecký objekt, který jeho autor profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Vratislav Novák nazval „Stroj času“. Protože skutečně velmi připomíná Mälzelův metronom s reverzním kyvadlem, ujalo se pro něj označení „Metronom“, ačkoli mechanická konstrukce je úplně jiná. stávající stav soklu pomníku: Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují. Náklady na opravu se odhadují nejméně na 50 milionů korun. Bez zásadních stavebně technologických zásahů je doba životnosti / stability konstrukce odhadována na 20 let.

SOCHAŘ: Otakar Švec ARCHITEKT: Jiří Štursa Stavba byla zahájena 22. prosince 1949 Vlastní práce na sousoší začaly v únoru 1952 Odhaleno 1. května roku 1955

POMNÍK

Územím Letné se zabývalo ve dvacátém století několik soutěží. V roce 1908 to byla soutěž na komunikační propojení vznikající Pařížské třídy přes most Svatopluka Čecha do severních oblastí Prahy. Zjednodušeně řečeno - měl se vybudovat buď průkop nebo tunel, který by dopravu vyvedl nahoru na Letnou. V roce 1920 byla ustavena pražská plánovací komise a byly vypsány soutěže týkající se zásadně urbanismu Prahy. Z návrhů na Letnou, jimiž měly být řešeny vládní budovy a kde se objevovaly znovu problémy s letenským průkopem či komunikací, nebylo realizováno nic

Oblast věd o neživé přírodě

Sekce sociálně ekonomických věd

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Archeologický ústav AV ČR / Brno

$.$'(0,( 9ė' ü(6.e 5(38%/,.<

Oblast věd o živé přírodě a chemických věd

Sekce historických věd

Oblast humanitních a společenských věd

Sekce humanitních a filologických věd

Archeologický ústav AV ČR

Historický ústav AV ČR Masarykův ústav a Archiv AV ČR Ústav dějin umění AV

Poslání AV ČR Akademie věd České republiky byla zřízena zákonem č.283/1992 Sb. jako český nástupce dřívější Československé akademie věd. Je soustavou 54 veřejných výzkumných pracovišť. Pracuje zde téměř 7000 zaměstnanců, z nichž více než polovina jsou badatelé s vysokoškolským vzděláním. Hlavním posláním Akademie věd a jejích pracovišť je uskutečňovat základní výzkum v širokém spektru přírodních, technických, humanitních a sociálních věd. Tento výzkum ať již svou povahou vysoce specializovaný nebo interdisciplinární - usiluje o rozvoj poznání na mezinárodní úrovni, respektuje však přitom aktuální potřeby české společnosti a domácí kultury. Pracoviště Akademie věd se podílejí na vzdělávání, a to především výchovou mladých badatelů při uskutečňování doktorských studijních programů, ale i pedagogickou aktivitou svých pracovníků na vysokých školách. Akademie též rozvíjí spolupráci s aplikovaným výzkumem a průmyslem. Řada společných mezinárodních projektů i výměny pracovníků se zahraničními partnerskými institucemi upevňují zapojení české vědy do mezinárodního kontextu. Nejvyšším samosprávným orgánem Akademie věd je Akademický sněm složený ze dvou třetin ze zástupců všech ústavů a dále z reprezentantů vysokých škol, státní správy, podnikatelských kruhů a jiných význačných osobností. Výkonným orgánem Akademie je Akademická rada v čele s předsedou Akademie věd, Vědecká rada se zabývá především vědní politikou Akademie věd. Tyto celoakademické orgány jsou voleny vždy na čtyřleté období. Nezávislé hodnocení vědecké úrovně jednotlivých ústavů zajišťují Komise pro hodnocení výzkumné činnosti pracovišť AV ČR a jejich výzkumných záměrů, odpovídají svou odbornou působností jednotlivým oblastem věd Akademie. Akademie věd je financována především ze státního rozpočtu. Financování vědecké práce v Akademii odpovídá běžným mezinárodním standardům. Kromě institucionálního financování výzkumných záměrů pracovišť AV ČR se stále výrazněji uplatňuje financování účelové, uskutečňované formou řešení vědeckých projektů a grantů vybraných ve veřejné soutěži. Akademie jako první v republice zřídila vlastní Grantovou agenturu, která finančně podporuje vědecké projekty na základě posudků spočívajících na peer review systému za účasti zahraničních posuzovatelů. Jednotlivé ústavy získávají další finanční zdroje účastí na domácích a zahraničních programech. V rozpočtových záležitostech zastupuje Akademie na základě zmocnění i 71 specializovaných českých vědeckých společností sdružených v Radě vědeckých společností. Sekce historických věd Úkolem ústavů sekce historických věd je především výzkum českých dějin v širším mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu - Archivu Akademie věd je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Místo vnímané jako významné ne jen z hlediska své polohy ale také z hlediska své hostorie. Přesto opomíjené stejně jako období, jež mu dalo dnešní tvář. Připomenutí, nebo spíše uchování odkazu minulosti. Nejen etap stinných a pochmurných, ale i těch, které jim předcházeli a které jim následovaly. Toto místo není spjato jen a pouze s dobou komunismu, která ji vtiskla dnešní podobu, ale i s etapami dějin, jež neměli odvahu či možnost své ideály a vize do svahu nad Vltavou vtisknout. Bylo by malicherné věnovat tak významné místo jen a pouze období, jež poznamenalo tvář naší země po dobu 40 let a opomenout zbylá i následující období. Doba socialismu zanechala hluboké šrámy, dodnes živá kapitola dějin si bezesporu zaslouží své posouzení, zaslouží si i instutici, která se jí bude náležitě zabívat. Již dnes je podobných ústavů jen v Praze několik. Úplná a především kritická reflexe minulosti a její vliv na současnou českou společnost dodens chybí. Přesto jsou zde lidé, kteří se tímto profesionálně zabývají. Nechejme posouzení historie historikům a nabídněme jim kvalitní pracovní prostředí, možnost užšího kontaktu s veřejností a její vzdělávání. Tato idea je palčivější tím, že již dnes historické ústavy na těchto tématech pracují, bohužel roztříštěně do různých budov v různých částech Prahy, či české republiky. Své myšlenky a závěry práce předávají nekoordinovaně a jen těžko získávají pozornost veřejnosti, natož nejakou odezvu.

Navrhuji spojit tyto ústavy, akademie věd, které se zabývají soudobou historií. Nikoli formálně, autonomie těchto institucí je velmi důležitá, ale “provozně.” Soustřdit jejich činnost, aktivity vstříc veřejnosti a v neposlední řadě také zdroje - knižní fondy na jedno místo. Lokalita jižního svahu Letné je pro tento účel podle mého ideální.

Historický ústav AV

Masarykův ústav a Archiv AV

Ústav pro soudobé dějiny AV

= ISDAV

Institut pro studium soudobých dějin Akademie věd

Historický ústav AV ČR Badatelský program Historického ústavu je pro léta 2005-2010 vymezen výzkumným záměrem Český dějinný prostor v evropském kontextu. Témata výzkumného záměru jsou soustředěna převážně na problematiku českých a československých dějin od 9. do poloviny 20. století. Sloučením s částí bývalého Ústavu dějin střední a východní Evropy ČSAV v roce 1993 získal Historický ústav badatelské zázemí také v oblasti světových dějin. Historický ústav dále zajišťuje vydávání profilových časopisů Český časopis historický a Slovanský přehled a řady oborových periodik a poskytuje ediční, bibliografické, knihovní a komunikační služby vědecké veřejnosti. Součástí Historického ústavu je knihovna o cca 250 000 svazků a Nakladatelství Historický ústav, které ročně produkuje kolem 14 titulů. Zaměření oddělení dějin 20. století Oddělení se zabývá dějinami českých zemí a Československa v kontextu evropských dějin od přelomu 19. a 20. století do konce druhé světové války. V centru pozornosti jsou zejména politické dějiny, dějiny mezinárodních vztahů a hospodářské dějiny v příslušném období. Významnou složkou je zpracování a vydávání kritických edic pramenů a lexikografické práce na přípravě Encyklopedie českých dějin. Členové oddělení vyučují v rámci akreditovaného oboru historie na Filozofické fakultě a na Fakultě sociálních věd UK v Praze, Filozofické fakultě Univerzity Pardubice a Filozofické fakultě UP v Olomouci. Podílejí se na koncipování učebnic dějepisu a na popularizaci výsledků výzkumu.

Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Posláním Masarykova ústavu je péče o myšlenkové a věcné dědictví vědce, politika, zakladatele novodobého státu a prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Ústav má příležitost propojit tak české a československé dějiny v průběhu celého století. Masarykův odkaz ústavu, který zakládal a jehož je MSÚ pokračovatelem, k pěstování oborů, jimž on sám se věnoval a jež se protínají v problematice české otázky, prodlužuje toto období až do současnosti. Vydání Masarykových spisů je povinností jak kulturně historickou, tak povinností k naší současnosti, jež si dosud neosvojila demokratickou teorii ve vztahu k vlastním dějinám a ke své současnosti zejména. Masarykovy práce se zabývají dalšími problémy moderní společnosti, jako sebevražedností, vztahu k náboženství, morálkou, obsahem české otázky ap. Badatelská práce výzkumných pracovníků a práce na Masarykově biografii je provázána s vydáváním spisů, systematicky budovanou bibliografií, uspořádáním archivu a knihovny. Praxe demokratického systému v masové společnosti, jeho problémy, jak je řešil Masaryk vzhledem k politickým stranám, parlamentarismu, k občanovi ap. je stále inspirativní. Konfrontují představy o ideální demokracii s „pomalou, trpělivou a těžkou prací“. Informují o omylech a chybách, malých i velkých, které „dělali všichni“. Formulování problémů demokracie 20. století v kontextu evropských a světových dějin je významnou součástí pokusu o obnovu demokracie v posttotalitním období, kdy je zřejmé oslabení hodnot demokratické politické kultury po desetiletích totalitarismu. Politická kultura je základní podmínkou udržení a zachování demokracie. Budování informačního systému ve všech jeho částech usnadní vypracování moderního vědeckého životopisu T. G. Masaryka, který je nezbytnou součástí zpracování českých a československých dějin v této etapě.

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Ústav byl zřízen v ČSAV s účinností k 1. 2. 1990. Podnět k jeho zřízení vzešel z jednání zástupců prezidia ČSAV a Historické komise Koordinačního centra Občanského fóra. Od 1. ledna 2007 se ústav stal veřejnou výzkumnou institucí ve smyslu zákona č. 341/2005 Sb. Hlavním úkolem ústavu je základní, interdisciplinárně chápaný výzkum společenských procesů, které ve svém souboru tvoří československé (české a slovenské) dějiny od roku 1938 do současnosti, a to v mezinárodním kontextu

Cílem projektu není sjednocení těchto institucí, ale vytvoření jednotného zázemí a především koncentrace knižních a archivních fondů, které tyto instituce dnes budují a využívají odděleně. Mnohá témata práce badatelů a vědců se v těchto ústavech překrývají, úhel pohledu, účel či zaměření jejich práce je ale různý. Zdroje, které využívají, je možné uspořádat mnohem efektivněji, stejně tak jako jim nabídnout dnes ne příliš vyhovující zázemí k jejich práci. Umědomění si dějin, přiblížení práce historiků veřejnosti, zdůraznění významu místa. Vrcholná vědecká instituce zabývající se historií podle mého na takto významnou parcelu patří. Dům nebude institucí, bude centrem bádání, zdrojem informací o české historii 20.století.

letenská pláň 775tis

USD

HIST

MUA

130 míst

+ isdav

město stávající funkce parcely

přidaná hodnota projektu

vertikální uspořádání funkcí

HIST MUA

HIST

Prosecká 76 Ph9

MUA Gabčíkova 10 Ph8

USD

Puškinovo nám.9 Ph6

MUA

USD

Na Florenci 3 Ph1

Vlašská 9 Ph1

Ambicí projektu není sjednocení těchto institucí, ale vytvoření jejich jednotného zázemí, společných knihovních a badatelských fondů, soustředění aktivit jednotlivých ústavů.

STÁVAJÍCÍ STAV

Soustředění historických ústavů s podobným zaměřením / soudobá historie do jednoho objektu umožňuje mimo jiné efektivnější využívání koncentrovaného knižního fondu, společné sdílení určitých částí typologie (auditoria / výstavní prostory) a především jasnou identifikaci oboru soudobé historie s místem / domem.

NAVRHOVANÝ STAV

Stávající podoba místa je stále definována monumentem pomníku. Stejně jako v naší historii, ani v letenském svahu jizva tohoto období dějin stále není zacelena.

Koncept si klade za cíl místo očistit. Nevytvářet nové domninanty, ale vrátit místo krajině. Opětovné zcelení několika kilometrů plynulého svahu spíše než akcentace umělé urbanní osy Čechova mostu.

Doplnění svahu o chybějící objem domem. Plynulá návaznost umělé a přírodní krajiny. Odtěžená půda bude použta pro dosypání svahu a zásyp podzemních prostor pomníku.

Formování objemu domu plně respektuje průběh svahu. Zhmotnění každé čtvrté vrstevnice do objemu podlaží v délce, kterou ji definuje stavební program.

Dům je svahem, patra jeho vrstevnicemi. Plynulé propojení umělé a přírodní krajiny podporují lamely střešní konstrukce kopírující průběh vrstevnic po výšce 875mm.

dům na hraně

na hraně krajiny a města na hraně památkové zóny na hraně svahu nahraně historických etap

vstupy

vertikální komunikace

25%

knihovna

500 tis.

60% HPP

instituce

cesty ve svahu

auditoria

HIST Historický ústav AV

130

7% HPP

vyhlídka

kanceláře

USD Ústav soudobé historie

22% HPP

galerie / kavárna

25% HPP

MUA Masarykův ústav archiv

15% HPP

28% HPP 225 tis.

8NP počet zaměstnanců: 2 volný výběr / knih: 69,6 tis. 1730 m2 KNIHOVNA souhrnná plocha:

depozit

počet svazků: souhrnná plocha:

340 tis. 660 m2

souhrnná plocha: 1823 m2 počet zaměstnanců: 3 kavárna 373 m2 bookshop souhrnná plocha:

technologie souhrnná plocha: zázemí

55 m2

7NP souhrnná plocha: 863 m2 KNIHOVNA počet prac. míst: studovna počet kanceláří: KNIHOVNA počet zaměstnanců: souhrnná plocha: kancelář

61 2 4 37 m2

počet míst: auditorium souhrnná plocha:

80 112 m2

volný výběr / knih: počet prac. míst: souhrnná plocha:

18 tis. 35 400 m2

6NP ARCHIV badatelna

souhrnná plocha: 674 m2 kancelář

počet zaměstnanců: 2 28 m2 souhrnná plocha:

auditorium

technologie souhrnná plocha: zázemí

počet kanceláří: 6 ARCHIV MU počet zaměstnanců: 18 kanceláře souhrnná plocha: 425 m2

přebírka archivu

počet zaměstnanců: 4 220 m2 souhrnná plocha: 38,8 tis. počet svazků:

depozit

počet svazků: souhrnná plocha:

150 m2

5NP

technologie souhrnná plocha: zázemí

souhrnná plocha: 1464 m2

185 tis. 525 m2

38 m2

4NP USD kanceláře

počet kanceláří: 13 počet zaměstnanců: 32 souhrnná plocha: 795 m2

počet míst: auditorium souhrnná plocha:

souhrnná plocha: 1114 m2 USD archiv

počet svazků: souhrnná plocha:

28,5 tis. 86 m2

HIST archiv

počet svazků: souhrnná plocha:

10,3 tis. 31 m2

50 60 m2

3NP USD kancelář: HIST kanceláře

počet kanceláří: počet zaměstnanců: souhrnná plocha: počet kanceláří: počet zaměstnanců: souhrnná plocha:

6 16 355 m2 4 13 290 m2

souhrnná plocha: 1036 m2

auditorium

2NP souhrnná plocha: 653 m2 výstavní prostory

souhrnná plocha:

výstavní prostory

počet zaměstnanců: 2 260 m2 souhrnná plocha:

vstup

počet zaměstnanců: 1 325 m2 souhrnná plocha:

parking

počet park. stání souhrnná plocha

28 287 m2

technologie souhrnná plocha: zázemí

339 m2

607 m2

1NP souhrnná plocha: 650 m2

1PP souhrnná plocha: 641 m2

15000

8500

18500

6700

4600

6200

13800

+ 26,500

8.NP

+23,000

7.NP

+19,500

6.NP

+16,000

5.NP

+12,500

4.NP

+9,000

3.NP

+4,500

2.NP

±0,000

1.NP

-4,500

1.PP

jižní orientace svahu, a tím i samotného domu, klade velké nároky především na zamezení přehřívání interiéru

Jako jedno z možných řešení se nabízí možnost nasávání chladnějšího vzduchu při hladině Vltavy

schema klimatizace

skrze strojovnu umístěnou v suterénu, o menších prostorových a energetických nárocích nežli standartní vzduchotechnická jednotka je vzduch profiltrován

následně rozveden větevným systémem do každého z osmi podlaží. V nich je pak vzduch distribuován podlahovým vedením.

Cílem tohoto konceptu je jak menší energetická náročnost, tak i nezanedbatelná finanční úspora provozu

možnost dovětrání fasádou

1250

3000

2700

550

500

6NP + 19,500

5NP + 16,000

1800

2700

300

580

DETAIL FASÁDY 1:10 1

schodnicový nosník

podlahový rošt z tahokovu 50x600x1200mm, povrchová úprava prášková barva - antracit

sklocementová deska tl. 16mm na spádovém klínu z EP / pojistná hydroizolační fólie TYVEK na spádovém klínu z EP / vakuová tepelná izolace Vacutherm tl. 20mm / prvek z tvrzené minerální izolace tl.120mm / nosný nerezový profil kotvený do betonového prefabrikátu pomocí chemických kotev / prefabrikát lamely z předpínaného betonu kotvený do schodnicových nosníků / čelo lamely kryté sklocementovou deskou tl.16 mm / prvek z tvrzené minerální izolace tl.100 mm / nosný nerezový profil kotvený do betonového prefabrikátu pomocí chemických kotev / 2 x cetris deskatl. 16mm / barva přírodní cement

hliníkové okno s izolačním dvojsklem s úpravou soft coating, povrchová úprava antracit

zářivkové světlo ve štěrbině lamely

PVC povrch Mondo, linoleum tl. 15mm zdvojená podlaha s dřevotřískovými nášlapnými deskami s Al folii ( var. pozink. plech ) 600x600x40mm / ocelová stavitelná stojka lepená pružným tmelem / stopní železobetonová deska tl. 250 mm povrchová úprava SKD / bílá výmalba

+26,500

8.NP

+23,000

7.NP

+19,500

6.NP

+16,000

5.NP

+12,500

4.NP

+9,500

3.NP

+4,500

2.NP

±0,000

1.NP

- 4,500

1.PP

3 5

5 2

MĚSTSKÉ ZÁSAHY BRNO 2010 KONCEPČNÍ STUDIE SPOLUPRÁCE / JIŘÍ KOLOMAZNÍK / ALEŠ JAVŮREK

MÍSTO: Janáčkovo divadlo je jednou z klíčových kulturních institucí města Brna. Jeho hodnota však zůstává skryta uvnitř. Jako všechna zanedbávaná stavení začne jednou obrůstat mechem, Janáčkovo divadlo postupem času začalo obrůstat městem. Před jeho dveřmi parkují auta, na jeho schodech vznikl skatepark. Kulturní hodnoty dřímající za zdmi kamenné budovy zůstávají veřejnosti skryty. Probuďme je. Změňme zrcadlo skleněné stěny atria divadla v portál. Portál jímž vstoupí divadlo do města a město do divadla. Otevřeme dlaň a nabídněme předprostor divadla městu, lidem. Dejme jim možnost tento prostor plně využívat, nechme jim symbolické pootevřené dveře, oni pak sami vstoupí. Dejme předprostoru Janáčkova divadla ještě šanci, dejme divadlu odrazový můstek, nový impulz, logo. Dejme možnost kamenné soše Leoše Janáčka se konečně usmát.

kalendáře Brna, ale i do mapy tohoto města. Lidé jej pak mohou sledovat například prostřednictvím internetových mapových serverů. Tato jednoduchá hříčka neslouží pouze pro propagaci festivalu, ale jako ikona samotného města, jako upoutávka, z nebes čitelný reklamní banner. Celý koncept úpravy je opřen o navrácení městského života a aktivit do nyní opuštěného prostoru v atraktivní poloze na hraně historického centra města. Tvarování terénu nabízí ideální místo pro dětské hry v dopoledním čase, pro místo setkávání mladých lidí a jejich ,streetových,, aktivit až po večerní znovuvyžití prostoru pro pořádání kulturních akcí, například promítání produkce uvnitř divadla na jeho fasádu. Vytváříme zde další scénu Janáčkova divadla, jehož průčelí a schodiště se stává projekční plochou, jevištěm či orchestřištěm. Hlediště je pak samotným parkem.

KONCEPT: Nedáváme místu novou funkci, pokoušíme se vytvořit nový program. Program je více než funkce, není direktivní, přímo definovaný a má více než jednu cestu k výkladu. Program může mutovat, transformovat se v průběhu času. Nesnažíme se tedy vtisknout předprostoru opery novou definitivní tvář, pokoušíme se nalézt program, který může být později změněn stejně jako se mění význam, výklad či koncepce kultury ve městě. Pokoušíme se změnit městský exteriér na interiér JAK: Klišé jako koncept. Červený koberec je symbolem vstupu privilegovaných. Nechme každého ať je oním VIP. Rozprostřeme koberec před vstupní dveře divadla, nenechme ho ale smutně klesnout na betonovou plochu, roztančeme ho, rozvlňme v taktech opery. Nechme brňany sedět, ležet, klouzat se po těchto vlnách, a třeba i vstoupit do hlediště. Obsah místa by měl být dán jeho významem, toto místo svůj význam má, a to nejen v měřítku města Brna, jeho obsah ale chybí. Motiv koberce je jen pouhým prostředkem, provizoriem k upoutání pozornosti a prozatimnímu řešení nejen statických problémů, které plocha před brněnskou operou má. Červená je také barvou loga města. Jednoduchým zásahem tak nabízíme možnost oživit místo, zviditelnit Janáčkovo divadlo na kulturní mapě Brna, stejně jako Brno na mapě České Republiky. Leoš Janáček je jedním z největších českých skladatelů klasické hudby, jeho spojitost s městem Brnem je ovšem pro většinu obyvatel neznámá. Město Brno ve snaze spojit v povědomí obyvatel nejen České republiky ale i Evropy slova BRNO - JANÁČEK podpořilo vznik Evropského festivalu klasické hudby Janáček Brno. Tato událost se má stát součástí evropského kulturního dění – podobně jak salzburgský festival Mozarta či bonnský festival Beethovena.

Prostor vstupu k Janáčkovu divadlu, který je hlavním místem pořádání celého festivalu se nachází v politováníhodném stavu. Koncept červeného koberce vrací noblesu tomuto místu, zároveň ale plní funkci atraktivního městského parku. Tvarování a hmotová kompozice úprav čerpá z myšlenky otisknutí Janáčkova portrétu nejen do kulturního

CÍLE: a – revitalizace nefunkčního městského prostoru b – propagace tvorby Leoše Janáčka a Brna jako kulturního města c – iniciace dalšího rozvoje podél zeleného pásu Koliště

1965 Janáčkovo divadlo bylo Navrženo jako velkorysý stánek kultury. Venkovní předprostor nebyl navržen a zrealizován ve stejném duchu. Velkorysý městský prostor ozdobený kašnou.

stream 18 - 22 hodin

V evropských metropolích běžná věc. U nás premiéra. Živý přenos z divadelní scény na fasádu objektu. Otevření divadla lidem. Přiblížení kultury, opery či baletu mladým lidem.

1980

2011

Zatímco divadlo si cestu k srdcím brňanů našlo, jeho nástup toto štěstí neměl. Velká betonem dlážděná plocha nenabízela nic, co by obyvatele města lákalo. Vodní plocha kašny utichla až zmizela díky špatné údržbě úplně.

Dnešní stav zoufale volá po radikální změně. Město je rozhodnuto značnou část plochy zatravnit, přičlenit k parku. Divadlo do parku nepatří, patří do města, patří lidem.

Performance 14 - 22 hodin

Samotný předprostor má možnost stát se jevištěm, galerií. Sochy v ulicích, mladí umělci, slam poetry, ti všichni a mnozí další zde mohou najít své místo a publikum. Městské divadlo s životem města před branami.

Sport 09 - 22 hodin

Postupem času, zcela přirozeně začali mladí lidé nástupní prostor a schody divadla využívat jako skatepark. Přirozená součást města, kultury mladých lidí na schody divadla nepatří. Proč je jen nepoposunout? A neobohatit tak život před budovou ?

KULTURNÍ MAPA MĚSTA - JANÁČEK SATELITNÍ MAPA MĚSTA - JANÁČEK JEDINEČNÉ LOGO MÍSTA - JANÁČEK

2011 Chceme vrátit předprostor divadlu. Dát jemu i nástupu do budovy jasnou tvář a tím je podpořit, dát jim program a tím je propojit s městem.

EPD

Material

Chceme rozprostřít pomyslný červený koberec před dveře divadla. Zvolili jsme EPD materiál - tartan. Trvalý, levný a ekologický. Toto řešení je otevřeno i budoucímu komplexnímu řešení, elegantní provizorium s dlouhou životností.

Chceme dát Brnu i divadlu možnost propagace. Propagace města i jeho kulturny. Janáčkův festivalsi získal věhlas po celém světě, nyní bude mít i svou tvář.

Google EARTH

18 14

Chill 12 - 18 hodin

Původní rekreační funkce místa zůstává zachována. Návrh si neklade za cíl místo uměle zaplnit, spíše jej uklidit. Zbavit nánosu letitého prachu a pachuti sluncem vybledlého betonu.

Forma Když tvář, tak Janáček. Zvlnění reliéfu kopíruje kontury skladatelovy tváře. Veškeré prvky mobiliáře mohou být snadno integrovány do nově položeného ladně zvlněného povrchu.

Internet je součástí našeho každodenního života. Používáme jej pro vyhledávání informací i tras svých cest. Chceme tohoto využít, umístit na mapu Brna nepřehlédnutelnou reklamu, banner. Jasně čitelný vzkaz: “Tady je Janáčkovo.”

TORRES APARTMENT 2010 ARCHITEKTONICKÁ STUDIE

Proluka v centru města, v samotném historickém jádru. Místo, které se snadno přehlédne. Místo nenápadné, přesto velmi cenné. Místo které dnes mlčí, přesto mí mnoho co říct. Říční ulice tvoří hranu mezi blokovou zástavbou pražského Smíchova a okrajem Malé strany. Ulice kolmá na hlavní dopravní tepnu, kolmá na tok Vltavy. Pro někoho rozpačitá hranice dvou struktur pro jiného elektrizující spojnice dvou světů. Místo jehož náboj nespočívá pouze v nenápadnosti, ale především v síle lokality v níž se nachází. Park Kampa, Petřín, jemný záhyb Vltavy, vše opodál, za rohem a přesto, z výšky pátého podlaží, v níž se řešená proluka nachází, jakoby na dosah. Stávající historicky nesourodá struktura městského bloku, v místě návaznosti domu z padesátých let a snad původního měšťanského klasicistního domu, jakoby rozpačitě po výšce uskakuje. Vzniklá mezera mezi dvěmi korunními římsami dnes může být brána jako odstup dvou historických období, které se Torres apartment snaží jednoduchou formou propojit v kompaktní celek. Bez snahy o jakoukoli exhibici, s pokorou a respektem vůči stávající zástavbě, byl navržen objekt, jež nevyčnívá, ale doplňuje stávající strukturu. Zdánlivě minimální mezera mezi domy nabízí prostor pro velkorysé a luxusní bydlení. Luxusní ne z hlediska materiálů a vybavení, ale z hlediska lokality a především výhledů, které se z navrženého objektu nabízejí.

................................................................

Tento projekt není o nutkavé snaze znovu a zase stavět nové věci na nových parcelách, ale o snaze využívat potenciál věcí a struktur již existujících. O snaze vyrovnat se s jejich úskalími a těžit z jejich předností a kladů. Hlavním kladem zvolené parcely, je její poloha, jak v rámci města, tak v rámci samotné struktury okolního domů. Ve výšce pátého patra, oproti gotickému kostelíku - kampa jako předzahrádka, Vltava jako potok, Hradčany jako obraz. Zápory bychom mohli hledat v případném obtížnějším technickém řešení, majetkoprávních vztazích, bezpečnostních odstupech a dalších legislativních předpisech. Jedná se ale pouze a jen o studii, jejímž smyslem je upozornit nejen na tuto konkrétní mezeru, ale na nepřeberné množství mezer jiných, podobných v centru města, které se dají relativně malým, ale citlivým zásahem proměnit v atraktivní místo pro život.

Světlo - určující element pro formulování konceptu

Světlo vytyčuje hranici oslunění, tedy přímo definuje půdorysné uspořádání objektu

Dalším určujícím faktorem pro formování typologie byly provozní a optické vazby jednotlivých místností.

Jednoduchý materiálově sjednocený objem jádra uprostřed dispozice v sobě koncentruje veškeré servisní a provozní prostory.

Schodiště není jen komunikační spojnicí. Pomáhá také vést přirozené světlo ze střešní zahrady do centrální části dispozice

kompaktní jádro v sobě integruje mimo nutného hygienického a technologického zázemí kuchyni a dvě koupelny

2NP pracovna - přímá vazba od vstupu - homeoffice - zachvání soukromí klienta přesto optická vazba

1NP - vstupní podlaží - hlavní obytné místnosti - veřejná zóna

-1NP - ložnice - soukromá část s koupelnami a zázemím

Zahrady - kontakt se zelení - obdoba rekreačního předprostoru

Zahradu při kuchyni možno využít jako letní jídelnu - pobytovou plochu, nebo plochu pro pěstování vlastních plodin - zeleniny - bylinek

Zahrady pomáhají prosvětlit interiér - mimo kontaktu se zelení fungují také jako světelné zdroje pro interér

Stávající historicky nesourodá struktura městského bloku v místě návaznosti sousedních domů jakoby rozpačitě po výšce uskakuje.

Zaplnění mezery – ne zahuštění ale doplnění, ne nová věc ale rekonstrukce, rehabilitace staré. Využité potenciálu. Skromnost a pokora navenek, velkorysost a svoboda uvnitř.

ZAHRADA

Jediným ale o to výraznějším tvarovým znakem – logem objektu ze strany do ulice Říční je okenní otvor. Velký formát byl zvolen ze dvou důvodů, jednak kvůli fascinujícímu výhledu, jednak pro ujednocení a pocitové zmenšení měřítka stavby.

VSTUP

KUCHYNĚ

ŠATNA ZAHRADA

JÍDELNA

LOŽNICE

KOUPELNA

SCHODY

KOUPELNA

PRACOVNA

OBÝVACÍ POKOJ

LOŽNICE

VIZUÁLNÍ VAZBA PŘÍMÁ VAZBA MULTIBOX

Hranice oslunění půdorysné plochy byla vzata za základ konceptu řešení. Obytné místnosti jsou situovány na okrajích dispozice, servisní a jiné prostory bez nároků na přirozené osvětlení se pak koncentrují do zbylého prostoru uprostřed půdorysu. Tato jednoduchá úvaha vykrystalizovala v centrální jádro - box, procházející celým objektem a integrující do sebe veškeré obslužné a servisní funkce. Vznikl tak pevný bod, srdce domu, kolem něhož se nerušeně odehrávají veškeré děje. Pro konstrukci celé stavby je předpokládána technologie sendvičových systémových osb panelů. Lehká montovatelná, částečně prefabrikovaná konstrukce, jež neklade přílišné statické nároky na nosné konstrukce dolních podlaží. Zjišťuje rychlou montáž a především jednotu materiálů. Dřevo jako hlavní materiál se pak propisuje i do interiéru bytů ať už v podlaze, či v tmavé hmotě vnitřního jádra.

3.2

3.1

3.1 3.2 3.3 3.4

pracovna studijní kout zázemí zahrada

17,1 5,5 2,6 10

m2 m2 m2 m2

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7

vstup šatna wc obývací pokoj jídelna kuchyně zahrada

7,9 1,8 1,5 24,5 10.1 8,8 6,0

m2 m2 m2 m2 m2 m2 m2

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6

chodba šatna ložnice koupelna ložnice koupelna

6,6 3,6 12,9 4,8 21,4 5,4

m2 m2 m2 m2 m2 m2

3.3

3.4

2.5 2.7 2.4

2.6 2.3

2.2

2.1

1.6

1.4 1.3

1.5 1.2

1.1

pracovna studovna zázemí zahrada

vstup chodba / šatna / wc obývací pokoj kuchyně / jídelna zahrada

chodba/ šatna ložnice / koupelna ložnice / koupelna

.................................................................................... pracovna ..................................................................................... kuchyně pracovna ........................................................

studovna ........................................................

jídelna .............................................................

...................... kuchyňka

koupelna ......................................................... ............................ šatna ................................ wc

knihovna .........................................................

šatní skříň .......................................................

............................ šatna

BYTOVÝ DŮM MÝTINA 2010 ARCHITEKTONICKÁ STUDIE SPOLUPRÁCE / JANA BUZKOVÁ / DaM PRAHA

Urbanismus - město Údolí Motolského potoka, v němž se městská část Košíře spolu s řešenou parcelou nachází, nabízí nesporné urbánní a přírodní kvality, jež při správném uchopení a zpracování mohou snadno vytvořit pojem „dobré adresy“ v těsné návaznosti na centrum města. Velký podíl zelených ploch, výhledy otevírající se do údolí, blízkost volné krajiny a přírodního parku Motol a rozvolněná převážně rezidenční zástavba, to jsou jen některé z kvalit a předností této prozatím opomíjené lokality. Díky tomu, že byla zástavba na území Košíř téměř dokončena před druhou světovou válkou, nedošlo zde k výstavbě větších sídlištních celků, tak, jak tomu bylo v jiných částech města. Převážná část zástavby na dně údolí je tvořena několikapatrovými činžovními domy z meziválečného období a z padesátých let minulého století. Kompaktní bloková struktura zástavby se s rostoucím převýšením terénu rozvolňuje do podoby samostatně stojících viladomů a vil usazených ve svahu. Blízkost dopravní tepny – ulice Plzeňské zajišťuje spolu s dokončovanou strukturou pražských okruhů výborné dopravní napojení nejen na centrum města, ale i prstence jeho okrajových částí. Veřejná doprava je zajištěna především tramvajovými linkami na trase Sídliště Řepy – Anděl a navazujícími autobusovými spoji. V jižním cípu městské části se nachází železniční trať se zastávkou Praha-Cibulka. Urbanismus - Místo Místo, ve kterém se řešený pozemek nachází, je ušetřeno náporu automobilové dopravy. Nachází se na jednom ze svahů údolí Motolského potoka. V kontinuálním pásu zeleně kopírujícím průběh vrstevnic terénu. Severozápadní svah nabízí nerušený velkorysý výhled na téměř celé motolské údolí. Okouzlující výhledy se staly jedním ze zásadních faktorů při formování konceptu domu. Měřítko okolních budov, jejich struktura uspořádání a propojení do kompaktních celků se zrcadlí i ve výsledném návrhu viladomu, pro který je navázání na měřítko stávající zástavby a respektování jejího urbanistického uspořádání klíčové. Zároveň dům naplňuje a zcela využívá možnosti dané koeficientem územního plánu. Dům - Koncept Parcela je v dnešní době loukou, mýtinou, ostrůvkem při vrcholu svahu, ze kterého do údolí stéká bujná zeleň. Motiv louky, bydlení na louce, bydlení v zeleni, byl pro návrh určující. Nepředkládáme návrh bytového domu, předkládáme návrh bytů se zahradou. Návrh domu, který se zcela otevírá krajině a výhledům, přesto zajišťuje dostatečné soukromí a komfort jeho obyvatelům. Dům – faktická data Na pozemku o celkové výměře 2396m2 tvoří zastavěná plocha domu 20% podíl. Zbylé plochy jsou upraveny do podoby soukromých, či polosoukromých zahrad, jež jsou zcela k dispozici obyvatelům domu. Tím jsou dodrženy a naplněny všechny závazné podmínky návrhu vyplývající z koeficientů předepsaných územním plánem. V domě je rozvrženo 17 bytových jednotek různých velikostí a dispozičních variant. Každému z bytů náleží určitý podíl m2 exteriérové plochy v podobě teras, lodgií, či balkonů orientovaných ve směru panoramatických výhledů. Tyto plochy jsou uvažovány jako rekreační nabízející zájemcům širokou paletu možných klientských změn - wellness, zimní zahrady, či přičlenění k obytné ploše bytu. V celkovém objemu 5420 m3

nadzemních podlaží je umístěno 15 bytů přístupných prostřednictvím dvou komunikačních jader. První podzemní podlaží ve své zcela zahloubené hmotě skrývá 22 parkovacích stání, v místě kde jeho objem protíná terén je umístěn prostorný byt, jehož hlavní kvalitou je terasa obíhající jej ze tří stran. V druhém podzemním podlaží se tento princip opakuje; mimo bytu s ateliérem jsou zde umístěny sklepní kóje pro obyvatele domu a servisní prostory domu, spolu s technologickými provozy, jejichž zpracování v další fázi projektu je uvažováno s ohledem na splnění ekologického a nízkoenergetického standardu provozu. Dům - hmota Formování hmoty domu bylo podřízeno dvěma základním pravidlům. Návaznosti měřítka objemu objektu na okolní zástavbu a současně minimální narušení kontinuity prstence zeleně obepínající svah, který je především z dálkových pohledů velmi výrazný a v dané lokalitě cenný. Dům samotný se zcela podřizuje morfologii terénu stavební parcely. Vrstevnice terénu byly ve svém přirozeném průběhu výškově vyrovnány tak, aby odpovídaly potřebné světlé výšce místností. Stejně tak na ně bezprostředně navazují exteriérové terasy. V pohledu z protějšího hřebenu údolí dům ze zeleného svahu plynule vyrůstá. Naopak z příjezdové komunikace se stavba jeví jako kompaktní a uzavřená hmota. Velkorysé prosklení místností a prostorné terasy jsou při příjezdu k domu zcela skryty pod zeleným závojem svahu. Dům svahem prorůstá, a stává se jeho součástí. Svou hmotou díky půdorysnému zalomení a respektování výškového průběhu terénu pozemek uzavírá, chrání soukromí svých obyvatel a otevírá náruč do okolní krajiny. Vše je podřízeno výhledům a kontaktu s okolní krajinou. Orientace pozemku vůči světovým stranám zásadně ovlivnila konečnou podobu domu. Zatímco jižní fasáda je téměř zcela uzavřená, aby se předešlo jak přehřívání bytů v letních měsících, tak nežádoucím zvědavým pohledům kolemjdoucích do interiéru, severní strana je zcela otevřená. Velkorysé prosklení po celé délce místností je jedinou hranicí mezi bytem a otevírajícím se panoramatem údolí. Kompaktní vzhled jižní fasády je rozehrán jemným prolámáním stěn, které umožňuje přičlenit téměř každé obytné místnosti na této straně dispozice vlastní balkon bez toho, aby zbytečně narušoval jednoduchou a výrazově silnou strukturu domu. Celkové pojetí architektury je podřízeno účelnosti dispozice a maximálnímu komfortu obyvatel. Materiálová jednoduchost a čistota výrazu dává vyniknout zelenému svahu, jímž dům prorůstá.

Pozemek v rámci své plochy 2396m2 překonává ve směru své 75m dlouhé podélné osy výrazný spád přibližně 10 metrů. Lichoběžníkový tvar parcely přiléhá svou delší stranou k příjezdové komunikaci odtud směrem na sever klesá. Nepříliš vhodnou orientaci vůči světovým stranám vyvažuje nerušený velkorysý panoramatický výhled na téměř celé motolské údolí a jeho protější svah.

Ideou návrhu je zachovat a znásobit všechny kvality pozemku a spočasně vytvořit nové pro kvalitní bydlení. Nespornou kvalitou je svah, jeho převýšení, které nabízí především panoramatické výhledy, proto je kladen velký důraz na práci s terénem. Vrstevnice jsou použity jako řídící křivky pro modelaci okolního terénu - zahrad. Nevýhodou je orientace k severu. Hlavní hmota domu je proto zalomena v bodě přístupu na pozemek a stáčí se tak, aby při dostatečném oslunění neztratila nic ze svých výhledů. Vytváří se tak vnitřní úhel domu, nabízející soukromí obyvatelům na jejich vlastních zahradách.

Obytný dům plynule vyrůstá z terénu, jeho jednotlivá podlaží ustupují v kontinuální křivce směrem vzhůru. Směr zalomení, které je dáno spádovou křivkou terénu, umožňuje zalomenému křídlu domu vhodnou orientaci ke světovým stranám v západo - východním směru a to bez ztráty panoramatických výhledů, je tak dosaženo přímého oslunění přilehlých interiérů. Pod úrovní terénu je skryta hmota garáží. Betonové zídky, které v okolí domu zpevňují terén, důsledně sledují průběh vrstevnic a vytvářejí kaskádu teras, které tvoří další z přidaných hodnot jednotlivých bytů.

Parcela je v dnešní době loukou, mýtinou, ostrůvkem při vrcholu svahu, ze kterého do údolí stéká bujná zeleň. Motiv louky, bydlení na louce, bydlení v zeleni, byl pro návrh určující.

Kontrast mezi volnou krajinou a do ní vloženou masivní hmotou domu se snaží vyrovnat použité materiály interiéru i vnějších teras. Při jejich návrhu byl kladen důraz na ekologii, minimalistickou estetiku a komfort obyvate domu.

Beton, materiál konstrukce je přiznán na fasádě domu. Kámen ležící na louce, dům Mýtina.

souhrnná plocha všech bytů - čistá užitná plocha: 1355 m 2 hrubá podlažní plocha obytná včetně komunikačních jader a vstupních prostor: 1902 m 2 hrubá podlažní plocha technického zázemí a garáže: 1152 m 2 obestavěný prostor: část - byty: 5706 m 3 část – parkování: 3456 m 3

.................................. 5 NP plocha podlaží: 166 m2 souhrnná plocha bytů: 1byt 4+kk: 113m2 + 30m2 terasa

.................................. 1 NP plocha podlaží: 452 m2 souhrnná plocha bytů: 308 m2 3+kk: 86m2 + 4,6m2 atrium + 329 m2 2+kk: 64 m2 + 238 m2 2+kk: 50 m2 + 66 m2 3+kk: 108m2 + 20 m2 terasa + 96 m2 zahrada

.................................... 4 NP plocha podlaží: 256 m2 souhrnná plocha bytů: 180 m2 3+kk: 57 m2 + 5,4 m2 atrium + 5,5 m2 terasa 5+kk: 123 m2, + 5,4 m2 atrium + 58 m2 terasa

.................................. -1 NP plocha podlaží: obytná plocha: 120 m2 3+kk: 100 m2 + 47 m2 + 254 m2 zahrada garáže: 705 m2 22 parkovacích stání 21 stání 2,7m x 5,5m 1 stání 3,8m x 5,5m

.................................... 3 NP plocha podlaží: 336 m2 souhrnná plocha bytů: 242 m2 4+kk: 75 m2 + 4,8 m2 atrium + 5m2 terasa 1+kk: 26 m2 + 4,2m2 terasa 3+kk: 79 m2 + 5 m2 atrium + 9 m2 terasa 2+kk: 59 m2 + 28 m2 terasa

.................................. -2 NP plocha podlaží: obytná plocha 159m2 447 m2 technické zázemí 3+kk: 126 m2 +9,5 m2 atrium + 302 m2 zahrada Byt s atriem, navazující zahradou obklopující byt ze všech stran. Vstup do bytu přes -2pp sklepní koje cca 2 m x 3,5 m s možností vzájemného propojení plocha technického zázemí 106 m2

.................................... 2 NP plocha podlaží: 413 m2 souhrnná plocha bytů: 290 m2 3+kk: 66 m2 + 6 m2 atrium 2 + 207 m zahrada 2+kk: 47 m2 + 7,6 m2 terasa 4+kk: 103,5 m2 + 8,3 m2 atrium+11,5m2 terasa 3+kk: 74 m2 + 67 m2 terasa

.................................. POZEMEK 2396 m2 vstupní podmínky: Koef. podlažních ploch 0,8: 1917 m2 Koef. zeleně 0,55: 1318 m2 Koef. zastavěné plochy 0,2: 479 m2 Koef. zeleně je splněn nad požadovanou hodnotu.

MĚSTSKÉ ZÁSAHY PRAHA 2010 KONCEPČNÍ STUDIE SPOLUPRÁCE / PETR BURIAN / TOMÁŠ TEPLÝ / DaM PRAHA

máme rádi výhledy. máme rádi výhledy na prahu. máme rádi procházky a také výlety na kole. máme rádi dlouhé trasy, na které je možno nastoupit a opustit je kdekoli. máme raději kontinuální parkovou zeleň nežli malé izolované zelené ostrůvky. máme rádi putování místy, kde se naše kroky nekříží s auty. neradi se podřizujeme automobilistům nemáme rádi, když kvůli výhledu (-ům) musíme zbytečně stoupat a klesat. nemáme rádi, když nám terén a dopravní infrastruktura vytváří těžko schůdné bariéry. Mezi výjimečné vlastnosti levého břehu Vltavy patří jeho výrazná terénní morfologie. Díky jeho příkrým, vysokým a doposud ozeleněným svahům máme možnost obdivovat pod korunami stromů panorama města v jeho samém středu. Vrstevnicová vyhlídková trasa například Petřínskými a Kinského sady je všeobecně známa. Pokud bychom ale chtěli pokračovat dále proti proudu řeky po ose zelených ostrůvků parků, velmi brzy narazíme na bariéry. Bariéry jak krajinné-terénní, tak člověkem zbudované - především v podobě dopravní infrastruktury města. Proto nabízíme myšlenku spojení. Představujeme si ji zhmotněnou ve vytyčení (označení, upravení, vystrojení) takové trasy, kterou uvítají všichni přátelé pohybu po zelených částech Prahy. Navrhujeme stezku, která se nesnaží být nutně nejkratší spojnicí. Důležitými kritérii jejího vedení je mírné terénní převýšení, pestrost prostředí, co nejatraktivnější výhledy na metropoli a eliminace souběhu, či dokonce křížení s automobilovou dopravou. Propojujeme parky Petřín, Sacré-coeur, Mrázovka, Paví vrch, Mravenčí vrch a Děvín až po Hlubočepské skály nad Prokopským údolím. Předkládáme trasu dlouhou 14 km vedoucí jen skrze zeleň a klidné vilové čtvrti. Místo, které reprezentuje jednotlivý dílčí zásah ve jménu trasy „bella vista“, je překlenutí Plzeňské ulice pěší lávkou. Visutá lávka v rovině nad existujícím silničním přemostěním mezi vjezdy do Strahovského tunelu a Mrázovkou spojí dnes poněkud opuštěný park Sacré-coeur s vrchem Mrázovka a eliminuje tak nutnost složitě překonávat rušné dopravní tahy Plzeňskou a Kartouzskou. Zvolená forma sleduje půdorysný tvar stávajícího přemostění údolí. Rozeklání lávky do tvaru písmene ypsilon umožňuje spojení svahu Mrázovky se dvěma body na severní straně údolí: s vrcholem portálu Strahovského tunelu a parkem Sacré-coeur. Subtilní hranol schodiště a výtahu protahující se skulinou mezi tělesy silničních mostů umožňuje bezbariérový přístup z úrovně Plzeňské ulice a tím i nástup na trasu z parteru. Petr Burian

SCHODYVLOBBY 2010 ARCHITEKTONICKÁ STUDIE DaM PRAHA

investor

kolega

můj

si oblíbil tvar vřetenového schodiště

nastínil materiálový koncept interiéru

úkol byl navrhnout schodiště

V rámci vstupních prostor administrativní budovy v Praze, bylo nutné navrhnout i schodiště propojující vstupní lobby s velkorysým atriem v podlaží. Jedním ze dvou základních požadavků klenta, byla přiměřená zdobnost a monumentalita. Tím druhým byl tvar schodišťového ramene, tedy vřeteno. Objekt schodiště je navržen jako ocelová konstrukce o dvou nosných vzájemně po výšce posunutých schodnicích, které díky tvaru spirály získávají na tuhosti. Mezi nimi jsou pak ukotveny jendotlivé schodišťové stupně. Jako materiál pro povrchovou úpravu byl zvolen corian, jehož vlastnosti a snadná tvarovatelnost zaručují plynulé a nepřerušované vinutí této elegantní bílé stuhy.

PRAHA XXI 2010 SEMESTRÁLNÍ PROJEKT CVUT PRAHA ATELIÉR ROMANA KOUCKÉHO

Klasické pojetí organicky rostlého města, tak jak jej dnes vnímáme v jeho historickém centru, neodpovídá potřebám a tendencím soudobé společnosti založené především na překotné produkci, potažmo spotřebě zboží a služeb. Pojmy jako centralista, homogenita či kontinuita se z uspořádání soudobého města vytrácejí. Města jsou vystavena nestabilitě spotřební společnosti, nejsou na ni schopna reagovat a tím pádem si ani udržet organickou či dokonce kompaktní strukturu.

není schopno fungovat se tak povýší na jeho plnohodnotného partnera. Díky alespoň částečné autonomii a vzájemnému propojení těchto částí města se, byť jen částečně, zbaví své absolutní závislosti na městském centru a díky této nově nabité pozici v hierarchii města, s ním mohou periferie začít fungovat v symbióze bez negativních jevů a zátěží, které pro město představují v současnosti. Jejich nutkavá potřeba expandovat do volné krajiny tak ztratí smysl.

V rámci struktury sídla můžeme vysledovat jeho historické centrum s většinou přesně definovanou hraniční linií odpovídající vedení historických hradeb. Magnetismus tohoto centra, v případě Prahy dnes vnímaného čistě jako správní a turistické lokality, se v globální struktuře města téměř vytratil. Centrum v této podobě není schopno udržet životaschopnou kompaktní strukturu města. Je nutné hledat jiná místa. Jiné hranice, podél nichž, nebo lépe mezi nimiž iniciovat intenzivní rozvoj. V Praze tyto hranice již dnes existují, nejsou pouze výrazně pojmenovány a není jim dán patřičný význam. Vyplývají, na levém břehu, z terénní morfologie, na pravém břehu z dopravních a historických souvislostí. Tato studie si klade za cíl poukázat na potenciál rozvoje těchto částí města, pojmenovat lokality s největším rozvojovým potenciálem a definovat nové iniciační uzly, jak dopravní tak funkční, které se stanou oněmi pomyslnými magnety, které umožní vznik kompaktního města. S kompaktností je většinou přímo propojena hustota. Ta má několik podob – hustota obyvatel je spojena s s hustotou aktivit a sociálních kontaktů. Hustota aktivit je podmínkou urbanity, městskosti v pozitivním slova smyslu. Proto se tato vize zabývá především prvky iniciace, nikoli regulace či omezování. Iniciace, která si klade za cíl zvýšit podíl městského obyvatelstva mezi nově definovanými městskými hradbami, tedy lidí žijících ve městě, nikoli na jeho okraji. Husté město vytváří prostor pro volnou krajinu vně města, ta může být pak snadněji chráněna, je li lépe vymezena kompaktním městským územím. Okruh města mezi jeho historickým jádrem a periferními lokalitami je místem s největším potenciálem, je li centrum srdcem, pak tato část města je jeho svalem, pumpujícím krev a živiny do centra samotného.

Vize Prahy je vizí možností, vizí potenciálu a možností vnitřního rozvoje, vizí harmonie historického centra s moderním městem, symbiózy města a periferie se vším, co k těmto neoddělitelným součástem města patří.

Mezi základní faktory, které ovlivňují růst městského podílu obyvatelstva, patří ekonomický růst, z tohoto podmětu vychází myšlenka iniciace investic, vzniku uzlových bodů – na něž navazuje přísun financí do infrastruktury jak dopravní tak občanské. Díky tomu získá i jejich přilehlé okolí nových městských bran potřebný rozvojový impulz, kumulace a zahuštění aktivit v nich povzbudí i přilehlé okolí. Cílem je vytvořit magnetismus, sexappeal těchto lokalit, které pak sami již dokáží iniciovat rozvoj mezilehlých oblastí. Přirozeně se pak vytvoření nové magnetické siločáry rozvoje mezi dnes již existujícími liniemi hranic. Nejde tedy o definici jejich přesného průběhu, ale o definování nového významu zlomových lokalit jimiž tyto hranice procházejí. Hustá struktura zástavby se smíšenými funkcemi využití území je předpokladem pro enviromentálně šetrné způsoby dopravy. S tím souvisí dobudování současné koncepce městských okruhů a rozvinutí této radiální koncepce dopravy také do těchto iniciovaných lokalit. Jejich propojením se město ještě více semkne. V okrajových částech pak propojení prstence periferií bude mít stejný oživující efekt pro vnitřní rozvoj bez nutnosti větších zásahů do jejich struktury. Tento třetí okruh městské struktury, periferie, bez něhož soudobé město

“Úkolem kvalitní architektury je vytvářet atraktivní prostory pro iniciaci zdravých dějů ve měste. Úkolem plánování je iniciovat kvalitní architekturu”

“PRACOVAT S URBANISMEM NEZNAMENÁ NIC JINÉHO NEŽ NIČIT MAPY.” Roman Koucký

DŮM V KORYTĚ LANOVÉ DRÁHY 2009 SEMESTRÁLNÍ PROJEKT CVUT PRAHA ATELIÉR PETRA HÁJKA A JAROSLAVA HULÍNA

KONCEPT:

PROVOZNÍ ŘEŠENÍ: Zachování a podpoření genia loci místa. Bílá jizva ve svahu, linka světel svíček po setmění. Různé funkce sjednocené použitým materiálem. Proč hřbitov v centru města? Nepotřebuje současná společnost, zoufale lapající po stéblech jistoty v dnešní vykořeněné a uspěchané době více než cokoli jiného nalézt oporu ve své minulosti, připomenutí moudrost předků a vlastní historii? Návrh zpracovává téma hřbitova jako cestu, cestu časem i krajinou. Historie vtesaná do náhrobních kamenů, ozářená paprsky slunce procházejících korunami okolních vzrostlých stromů. Místo klidu, relaxace i tiché piety. Místo, kde je možné povznést se, či spíše zanořit z horizontu normálnosti všedních dnů a vnímat krásu světa kolem sebe i uvnitř sebe sama, uvědomit si krásu okamžiku a více si vážit života. Posunutí vnímání. Prostor. Hrob jako symbol definitivního konce, jako atribut zániku a smrti. Urna vyvolává představu smutné vázy bez květin. Hrob vzbuzuje důstojnost a určitý pocit malosti jak svou hloubkou, rozměry – masa zeminy objímající tělo, taky zmnožením v rámci areálu hřbitova. Návrh se snaží tento kontrast vybalancovat kompromisem urnového hřbitova. Urna jako neurčitý, nenosný a tím pádem ne definitivní objekt. Objekt k přechovávání ne rozloučení. Objekt bez personifikace je skryt pod zem, ponechán své minulosti a nad ním se uzavírají nebesa z korun vzrostlých stromů připomínající současnost, proměnu ročních období, život. Když člověka spouští do hrobu, spouští jeho fyzickou schránku, jeho podobu, to hlavní s čím jsme si jej po celý život spojovaly. Tato schránka je uložena a pro nás vnitřně navždy v tom místě uchována. Kremace má podobný průběh, fyzicky schránka mizí, ale zanedlouho s její část vrací a my po již překonaném rozloučení se s ní opět setkáváme. Neutrální forma jemného popílku sotva probudí city k zesnulému, spíše zvědavost. Trapný pocit kam s ní. Téměř anonymní řada prosklených vitrínek kolumbária se strojově podobnou výzdobou. Svíčka fotografie případně parte a v urně uložené ostatky. Němý zástup pomníků stoupající v příkrém svahu vytváří dojem monumentality, respektu a pokory. Vysoké náhrobní kameny vyčnívají nad hroby, přesto jsou skryté před zraky nezvaných. Důstojné místo odpočinku. Hřbitov.

URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ: Koncept řešení zachovává původní spojnici centra Karlových Varů s vyhlídkou Tři kříže na vrcholu kopce. Vstup do areálu je návštěvníkům umožněn jak z ulice Vřídelní, tak z ulice Na Vyhlídce. Půdorysná stopa i tvar koryta jsou zachovány, do nich vložená nová vrstva hřbitova umožňuje zachování stávajících lávek-mostů překračující koryto ve třech místech. Kaple umístěná nad horním vstupem při ulici Na Vyhlídce doplňuje výškově i hmotou dnes nesourodou uliční zástavbu.

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Základem je zachování původního tvaru a síly působení koryta. Do něj vložená nová vrstva hřbitova je terasami rozlámána tak, aby byl zajištěn přístup ke každému z hrobů a současně tvořila pohodlnou spojnici mezi dvěma vstupy pro pěší návštěvníky.

Hřbitov má dva vstupy, z ulice Vřídelní a Na Vyhlídce. Vrstva hřbitova, nově vložená do stávajícího koryta, je uspořádána ve třech rovnoběžných pruzích vybíhajících vzhůru svahem kopce. První-schodiště jako pohodlná spojnice dvou vstupních bodů. Druhá linka je tvořena terasami hrobů a k nim vedoucích přístupových cest. Třetí linku tvoří kolejnice modifikovaného dopravního systému fungujícího na principu monorail. Plošina s vlastním pohonným systémem slouží jak k přepravě handicapovaných návštěvníků, tak těžkých náhrobních kamenů.

KONSTRUKCE: Betonový podklad teras, konstrukce hrobů umožňující vysokou míru prefabrikace, jednotný obkladový materiál z umělého kamene sjednocující různé prvky i funkce v jeden celek. Monolitický železobeton pro konstrukci i interiér kaple.

100

200

GPS: 50 13 27 S 12 53 05 V

DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ OBYVATEL KARLOVÝCH VARŮ MIGRAČNÍ PŘÍRŮSTEK OBYVATEL 4000

VYSTĚHOVALÍ PŘISTĚHOVALÍ MIGRAČNÍ PŘÍRŮSTEK

3000

DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ OBYVATEL KARLOVÝCH VARŮ PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK OBYVATEL

1400

NAROZENÍ ZEMŘELÍ PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK

1200 1000 800

2000

600

1000

400

200 0

-1000

SK 0

Česká republika: počet obyvatel: 10 501 197 obyvatel počet narozených v roce 2008: 119 570 počet zemřelých v roce 2008: 104 948

Karlovarský kraj počet obyvatel: 307 449 obyvatel počet narozených v roce 2008: 3572 počet zemřelých v roce 2008: 3023

město Karlovy Vary počet obyvatel: 51 459 obyvatel počet narozených v roce 2008: 526 počet zemřelých v roce 2008: 548

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972 D

-400

1972

-200

-2000

Pozemní lanová či ozubnicová dráha z Vřídelní ulice na vrch Tři kříže v Karlových Varech začala být stavěna v zimě roku 1913, ačkoliv rozhodnutí o výstavbě bylo dáno již roku 1908. Podobně jako v případě lanové dráhy Diana mělo jít o dráhu provozovanou městem. Současně byla plánována výstavba hotelu u horní stanice. První světová válka v létě 1914 výstavbu přerušila, po válce bylo dobudováno drážní těleso a mezistanice, avšak dráha nikdy nebyla dostavěna ani nebylo definitivně rozhodnuto, zda půjde o lanovou, anebo ozubnicovou dráhu.

Dráha měla být jednokolejná, z Vřídelní ulice měla vést až 8 metrů hlubokým betonovým zářezem se stoupáním až 520 ‰[1] (nebo 580 ‰[2]), měla podejít ulici Na Vyhlídce ke stanici Panorama, nad ní se ze zářezu měla dostat do úrovně terénu. Celková šikmá délka tratě až ke stanici Tři kříže měla být asi 500 metrů, přičemž návrh umožňoval i následné prodloužení tratě na Goethovu vyhlídku. Převýšení dráhy by bylo 173 metrů ( Vřídelní 379 m n.m., Panorama 440 m.n.m., Tři kříže 552 m.n.m. ).

Vybudována byla hrubá stavba betonového zářezu od domu č. 51 ve Vřídelní ulici přes stanici Panorama, se třemi můstky a jedním mostem překračujícím zářez, a kameno-betonový násep a kamenný podklad trati v horní části. Trať je však zarostlá i velmi vzrostlými stromy. Dochovala se i staniční budova zastávky Panorama, která však roku 1998 vyhořela, čímž přišla o střechu. Jsou patrné základy budov horní stanice a hotelu.

koncept

MĚSTO

LANOVKA

MĚSTO

LANOVKA

VYHLÍDKA

MĚSTO

HISTORIE 1914 - 1950

VYHLÍDKA

STÁVAJÍCÍ STAV 1951 - 2009

MĚSTO

HŘBITOV

MĚSTO

PĚŠÍ CESTA

VYHLÍDKA

NÁVRH 2010

VSTUP ulice Na Vyhlídce kaple / wc / provozní zázemí

.......................KAPLE .......... HORNÍ VSTUP ZÁZEMÍ

SEKCE E 2 řady / hl. 950 mm 4 úl. místa / 12 uren

....................... ULICE NA VYHLÍDCE

SEKCE D 6 řad / hl. 650 mm 18 úl. míst / 72 uren SEKCE C 16 řad / hl. 1500 mm 50 úl. míst / 250 uren

............................................................. PĚŠÍ STEZKA

................................................................................................................... KOLUMBARIUM

SEKCE B 11 řad / hl. 3100 mm 44 úl. míst / 440 uren

............................................................................................................................................... KANCELÁŘ ZÁZEMÍ

SEKCE A 12 řad / hl. 3500 mm 52 úl. míst / 520 uren

................................................................................................................................................ DOLNÍ VSTUP VÝTAH

VSTUP ulice Vřídelní výtah / kancelář správce / provozní zázemí

.......................................................................................................................................................... ULICE VŘÍDELNÍ

FUNKČNÍ VYUŽITÍ PLOCH veřejně přístupné plochy 59% provozní plochy 3 % plochy komunikací 35 % nájemné plochy / komerční 3%

PROVOZNÍ NÁKLADY STAVBY vodné a stočné spotřeba el. energie platy zaměstnanců opravy a údržba odvoz odpadu

8% 2% 45% 30% 15%

FINANČNÍ BILANCE pořizovací náklady 98 % příjmy celkem 1 % čistý roční zisk 1%

Hmota kaple je umístěna v místě stávající ruiny bývalé stanice lanovky. Objekt limitovaný půdorysnými rozměry díky své duchovní funkci nemá žádný výškový limit. Jako určující byla vzata výška hřebene střechy sousedního domu. Jedním ze záměrů, který formaval výslednou podobu projektu, bylo doplnění v tomto místě nesourodé uliční zástavby. Objekt kaple má funkci nejen jako místo duchovního spočinutí, ale v neposlední řadě tvoří nepřehlédnutelný vstup jak do areálu hřnitova tak na navazující pěší stezku na vyhlídku tři kříže, která by měla být logickou druhou etapou projektu. Samotné umístění vstupu na hřbitov přímo pod objekt kaple vytváří zajímavou hierarchii prostorů: veřejný prostor ulice a stezky, soukromý kaple a poloveřejný prostor nástupu hřbitova. Kolemjdoucí mohou kapli navštívit v době otevíracích hodin areálu a současně fungují jako kontrolní a svým způsobem bezpečnostní prvek dohlížející na stav a využívání areálu samotného i jeho zázemí.

Lapidární kubická hmota kaple umístěná nad vchod do hřbitovní části areálu, výškou doplňuje uliční frontu okolních domů. Kaple je monumentálním nástupem, majákem, bránou.

Hmota objektu je deformována normovými požadavky na osvětlení a oslunění sousedního domu. Forma sleduje normu.

Vstup do kaple není umístěn přímo z ulice, je chráněn předprostorem, který tvoří jednoduchý zářez po celé výšce hranolu. Intimita, světlo, bezpečí

Dominantní a jediný prvek interiéru tvoří oltářní světelná stěna. Mléčné sklo propouští světlo, které je hlavním symbolem duchovna a naděje pro většinu náboženství.

Předvstupní prostor je osvětlen přirozeně otvorem ve stropu kaple. Světlo jako vodítko, ukazatel směru v interiéru.

Světlo a stín. Světlo procházející korunami stromů, vykreslující pohyblivý ornament stínu listů.

Historie vtesaná do kamene. Volnost, prorůstání s přírodou. Ležérní elegance a tichý majestát židovských hřbitovů.

Schody nejen jako prostředek komunikace, spojnice dvou bodů, ale i místo nevšedního zážitku, snad inspirace.

“Nechtít vyvolat stavbou emoce, nýbrž dát emocím průchod. Zůstat tvrdě u věci samé, její vlastní podstaty a věřit tomu, že stavba, pokud je dostatečně precizní svou funkcí a umístěním vyvine vlastní energii, nebude potřebovat žádné další umělecké přísady.”

Petr Zumthor

olověný dušan 2010 cena za nejlepší projekt roku fakulty architektury CVUT v Praze

ZA PROJEKT DŮM V KORYTĚ

JIŘÍ VOJTĚŠEK phone: +420 777 885 244 e-mail: vojtesek.jiri@gmail.com web: www.google.com www.vojtesekjiri.blogspot.com