OVB - Journal by Martin Vymětal

OVB Journal

DUBEN 2008

Pro OVB

penzijní reforma již začala

Úspěch je věcí cílených aktivit

Naše bilance za minulý rok je nadmíru dobrá

Všichni žijeme pod jednou oblohou

Rozhovor se zemskou ředitelkou Danou Benáčkovou

Dobrý manažer pracuje, i když spí

Rozhovor se zemským ředitelem Pavlem Slezákem

rozhovor

35 1|08

Dana Benáčková Všichni žijeme pod jednou oblohou, ale každý vidíme jiný horizont TEXT: Jaroslava Matoušková | FOTO: Michael Kratochvíl

„Při hlubší úvaze nad myšlenkou o různých horizontech mne napadá, že jde vlastně o sebevyjádření, které zase souvisí se schopností rozhodout se,“ říká šarmantní karlovarská rodačka, která dělí svůj život na dva díly – před a po nástupu do OVB. Nejvíc ze všeho si cení svobodu a nezávislost, které jí tato práce přinesla.

36 1|08

Na čem závisí šíře horizontu zmiňovaného ve vaší úvaze? My lidé se dělíme do dvou základních skupin podle toho, jak žijeme svůj život. Buď ho aktivně vytváříme, nebo na něj pasivně reagujeme. Ano, jsme buď aktivní, nebo reaktivní. Přitom platí, že není nic, čím bychom „museli být“. Máme svobodnou volbu činit vlastní rozhodnutí. A naše rozhodnutí téměř vždy závisí na tom, jak vnímáme realitu, svět kolem nás. Žel, většina lidí považuje život za něco, co se nám samo děje, nikoli za něco, co sami vytváříme. Tím pádem se domnívají, že existují události, situace, lidi, nad kterými nemají kontrolu. Věří, že jsou pouze ovládáni vnějším světem. Mudrcové dávnověku i úspěšní lidé tohoto světa nás ujišťují o tom, že každý člověk může dělat, co chce, může se stát tím, čím chce. Ovšem za jednoho rozhodujícího předpokladu. Že je ochoten snít a cílevědomě pracovat. To je cesta, která vede k úspěchu, ocenění, vítězství. Říká se, že tato touha po vyniknutí je zcela přirozeně v každém z nás. Zkrátka většina z nás má potřebu něco dokázat a pocítit radost, když se něco dobrého podaří. Jinými slovy: potřebu zažít úspěch. Každý člověk má však svou vlastní představu o tom, jak naplnit svůj život. Proto také neexistuje všeobecná definice úspěchu.

Úspěch je pojem i zkušenost, okamžik i pozvolný proces. Je to propletenec nadějí a tužeb s konkrétními každodenními úkoly. Úspěch působí dojmem, že se dá uvěřit. Je sice pravda, že se hodnotí z vnějšku, ale prožívá se v nitru. Je objektivní i subjektivní zároveň. Úspěch, jak se někteří domnívají, není samozřejmost ani štěstí spadlé z nebe. Většinou se dá měřit tím, co je člověk ochoten pro něj udělat. Mnoho úspěšných jsou často zcela průměrní lidé. Dělají však něco jistým způsobem. Mají ten správný a potřebný neutrální přístup, aby dosáhli svého cíle. Je důležité stanovit si vlastní definici úspěchu. Jakmile totiž člověk dojde nežádoucího cíle, dostaví se pocit prázdnoty až ztráty sebe sama, namísto očekávaného uspokojení. Právě pocit vnitřního klidu nám signalizuje, že žijeme podle svého očekávání a podle svých osobních vizí. Máme-li své cíle a jsme-li ochotni naplňovat svoji verzi úspěchu, pak je úspěch otázkou záměru. Přichází k těm, kteří postupují uváženě, krok za krokem. Naopak. Přijetí negativních, kontraproduktivních myšlenek do své reality vede k pasivnímu, konzumnímu přizpůsobování se daným okolnostem, které převezmou nadvládu. Výsledkem je ztráta pocitu radosti a svobodné volby, přežívání beze smyslu života a myšlenková kompenzace v hledání viníků. Nikdy však není pozdě začít vytvářet nové vzorce naplňování života. Prvním krokem je pochopení sama sebe. Čím lépe člověk porozumí sám sobě, tím lépe pak dokáže využít všechno to, co mu život právě v daných podmínkách nabízí. Sebepoznání vede k rozhodnutí – chci. A chci vede

k volbě, která vede k odhodlání. Nikoli tedy měl bych a už vůbec ne musím. Tato cesta by vedla k vnitřnímu konfliktu a časem až k odporu. Na počátku veškerého počínání je nápad, impuls, inspirace. Tento impuls je tvořen jasnými představami a je rozpracován ke konkrétní cestě naplnění. Čím více jsou obrazy fantazie dotvořeny do detailu a čím více jsou podpořeny touhou a nadšením po jejich naplnění, tím větší je naděje na jejich realizaci. Dalším krokem na cestě k úspěchu je práce. Vytrvalé úsilí, kdy vlastní plány jsou systematicky plněny a dílčí potíže a neúspěchy jsou překonány. Třetí součást úspěchu je v mysli uzavřené negativním vlivům. Negativní myšlenky a emoce bývají totiž člověku největším nepřítelem. Strach, pochybnost, malé sebevědomí, obavy ze ztráty jistoty, přátel nás v důsledku mohou odklonit od původního záměru. Poslední fází nutnou k dosažení stanoveného cíle je spojenectví v širokém slova smyslu. Spolupráce, synergie, synchronizace s lidmi podobně smýšlejícími. Člověk se ocitá na správném místě, ve správnou dobu a setkává se se správnými lidmi. Je to vlastně docela prosté. A přitom, pro mnohé z nás, zároveň i složité a těžké. A chci-li být v životě spokojen a úspěšný, musím se nejprve zbavit pochybností, obav, pesimismu a negativních myšlenek. A zároveň mít na paměti, že je daleko užitečnější zabývat se myšlenkami, které obsahují radost. To jsou myšlenky s největší hodnotou. Byla jste vůbec připravena na takovou míru svobody a samostatnosti, jakou vám dává práce v OVB?

Kdo činí druhé úspěšnými, je sám úspěšný.

Svobody si jako začátečník neumíte vážit, berete ji jako příležitost k nicnedělání, ale to nefunguje. Nemáte žádného šéfa, záleží na vás, jak si to uděláte. Když se vám nechce, tak si dáte volno, jenže vaše výdělky závisejí na vašich výkonech, takže si sám musíte zvážit, jak moc budete pracovat. Nejtěžší právě je dovést začátečníka k téhle samostatnosti, to je hlavním cílem vedoucího. Vím, že ten směr, který svým spolupracovníkům určím, představuje obrovský potenciál a teď jsem zvědavá, kdo jej využije ve svůj prospěch. My máme skvěle propracovaný systém práce, jen ho dodržovat. Systém KAPS (kontakt, analýza, poradenství, servis) patří do základního know-how firmy. Když ho člověk pochopí a pracuje podle něj, pak prostě musí mít úspěch. V čem je tedy problém, proč si někteří z nich nevedou tak dobře, jak by mohli a měli? Lidé, kteří přijdou do OVB, často chtějí hodně informací najednou a začínají od toho, co je poradenství. Jak rádi mají lidé rady? Náš systém je odlišný od všech ostatních, které začínají poradenstvím nebo přímo servisem. Osmdesát procent naší práce tvoří analýza. Každý klient podvědomě ví, co chce a co potřebuje. Když pozorně posloucháte, řekne vám

klientovi zbude třeba na motorku, ať si koupí motorku. Rozhodně ale svým klientům nikdy nedoporučuji nic, co bych, být v jejich situaci, nedala sama sobě.

Pomoci se dá jenom tomu, kdo si nechá pomoci, kdo vám věří a naslouchá. Vám asi od té doby, co děláte tuhle práci, dost výrazně narostl počet známých. Ano, na všechny strany, to jsou noví přátelé, kteří si vás váží. Někdy si připadám jako Pavel Kříž v té komedii Jak básníkům chutná život, když dostával dárky od vděčných pacientů. Já to mám taky tak. Bonboniéry, kytky, ale třeba i brambory nebo kachnu, a nemůžete odmítnout. Svým způsobem tedy vychováváte lidi k finančnímu plánování a odpovědnosti. My jsme takoví finanční buditelé, jak co se týče klientů, tak ale i spolupracovníků. Když jsem pochopila princip a systém této práce, byla jsem vnitřně přesvědčena,

Naším úkolem je zbavit lidi strachu, ukázat jim, že na své sny mohou dosáhnou, pokud pro to ale něco udělají. dotyčný klient sám všechno, co potřebujete vědět. Každý člověk má nějaké přání a já se vždycky snažím dovést ho k tomu, co je pro něj nejlepší. Jste tedy někdo, kdo lidem plní přání… Ano, ale také se jim snažím vysvětlit, která přání jsou nejdůležitější a která mohou případně počkat. Správný poradce by měl svému klientovi postavit jakýsi finanční domeček, který stojí na čtyřech pevných základech – život, bydlení, děti a budoucnost. Já jsem velice konzervativní a takhle to učím i své lidi. Vždycky se snažím nejdříve pokrýt ty čtyři základní životní potřeby, a pokud

svým spolupracovníkům všechno, co vím a umím. Vypadá to jako pohádka nebo zázrak, ale takhle ten strukturální systém opravdu funguje.

že mě potřebuje každý a já k tomu potřebuji nové spolupracovníky, které naučím, aby se dobře postarali o další klienty. Čím více nás bude, tím méně pokvete pšenka různým úvěrovým společnostem, které půjčují na vysoký úrok. Navíc je na systému OVB úžasné to, že čím více úspěšných lidí budu mít, tím budu sama úspěšnější. Heslo „přej a bude ti přáno“ ve většině firem moc neplatí, lidé, kteří něco umějí, si to obvykle hlídají, aby se třeba podřízení nedrali na jejich místo nebo neodešli jinam. Já předám

Finanční trh je nejlepší podnikatelská oblast. Chce to zezačátku čas, ale ten, kdo rád pracuje s lidmi, se tu vždycky uplatní. Přitom se vlastně ani nemusí rovnou odříznout od svých jistot, může začít podnikat při práci. Podnikáme v byznysu, který se bude dále rozvíjet, protože ho potřebuje každý člověk. Bez mixéru nebo vysavače můžete žít, ale bez peněz ne.

Věříte na zázraky? Samozřejmě, už sám život je zázrak. I to, jak moc můžeme ovlivnit svůj osud, je zázrak. Dobří přátelé jsou zázrak… A takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Co byste vzkázala lidem, kteří uvažují, že by to u OVB zkusili jako finanční poradci? Ať se toho kroku nebojí, že to není skok do neznáma.

37 1|08

den s

7:30

„Z dob strávených u ozbrojených složek jsem si odnesl disciplínu, která mi dnes velice pomáhá.“

Pavel Kolář O

SMADVACETILETÝ oblastní vedoucí Pavel Kolář je původem z Moravy, z Přerova, a „jednou nohou“ je na Moravě přítomen i dnes – vedle kanceláře v Praze pomáhal vybudovat kancelář OVB v Olomouci a Třinci. „Morava je pro mě srdeční záležitost,“ přiznává. Původně nic nenasvědčovalo, že by se z něj jednou stal finančník, ve školních letech k podobné kariéře rozhodně neinklinoval. „Byl jsem spíš takový ten akční typ, co se smál těm, co chodí v kravatách,“ přiznává s úsměvem. Vystudoval nábytkářství, už během studia mu ale bylo jasné, že tohle nebude to, 20 co by opravdu jednou chtěl dělat. Toužil po dobrodružství, což jej 1|08 krátce po škole zavedlo až ke 4. brigádě rychlého nasazení. Zvládl tvrdý výcvik, který směřoval k účasti ve vojenské misi v Bosně. Před odletem ale nakonec přišla příležitost pracovat u policie v útvaru pro ochranu ústavních činitelů, které se Pavel chytil. „Tehdy jsem si řekl, dost bylo běhání po lese, jdu mezi lidi,“ vypráví s úsměvem. V útvaru pro ochranu ústavních činitelů strávil šest let. „Postupem času jsem si uvědomil, že stát u prezidentské ložnice pro mě nebude úplně ta pravá kariéra,“ potvrzuje. Začal hledat jiné způsoby, jak se realizovat, a seznámil se s oblastním ředitelem OVB Pavlem Černým. „Vstoupil jsem do strukturálního

systému jedné firmy, kde jsem budoval obchodní tým, a na mém seznamu se objevilo jméno Pavel Černý. Tak jsem mu zavolal, jestli si nechce u mě přivydělat. Pozval si mě do kanceláře a pak už šlo vše poměrně rychle – já začal dělat u něj,“ vzpomíná s úsměvem. Zpočátku působil ve vedlejším pracovním poměru a dál zůstával u policie, což tehdejší legislativa umožňovala. Postupem času ale přišla nutnost volit další cestu životem. „Ve chvíli, kdy mé příjmy převýšily příjmy mých nadřízených u policie, už to začal být problém, takže jsem nakonec udělal celkem radikální rozhodnutí a od roku 2005 se plně věnuji práci u OVB,“ říká. Výměny své původní, relativně dobrodružné profese za finanční poradenství nelituje. „Ve finanční branži si člověk užije dobrodružství a adrenalinových zážitků až dost,“ směje se. Své práci se snaží věnovat na sto procent, takže volného času mu mnoho nezbývá. Ten, který má, se však Pavel Kolář snaží využít naplno. „Mám přítelkyni, se kterou se přes pracovní týden moc nevidíme, o to více se snažíme jeden druhému věnovat, když už je čas,“ říká. Pavel má rád sport jakéhokoli druhu a nejraději vyráží na hory, kde čerpá síly.

Svůj časový rozvrh si Pavel Kolář může do velké míry určovat sám, přesto však do kanceláře obvykle doráží kolem půl osmé ráno.