12 nesmrtelných ukazka

Dvanáct nesmrtelných Tucet netuctových povídek Vybral a sestavil Zdenìk Rampas

Selection © Zdenìk Rampas (ed.), 2015 Stories © Juraj Èervenák, Marek Dobeš, Vilma Kadleèková, Martin Koláø, Martin Koutný, Jaroslav Mostecký, František Novotný, Alexandra Pavelková, Jiøí Pavlovský, Jan Poláèek, Jana Reèková, Lenona Štiblaríková, 2015 Cover © Kateøina Ba antová, 2015 Edition © Argo, 2015 All rights are reserved ISBN 978-80-257-1475-1

Útok na oceán František Novotný 1.

Noc byla temná a vìtrná. Kdy pøišli na bøeh, dunìní pøíboje rozbíjejícího se o útesy ho pøímo ohlušilo. Avšak poté, co skály obešli, hluk polevil. Zátoka byla malá, místo kloudného pøístavu se v jejím tìsném objetí choulilo jenom døevìné molo zmáèené slanou tøíští. Ve svitu lucerny se mokøe zalesklo a bylo kluzké, jak seznal, kdy na nì vstoupil a na fošnách mu podjely nohy. „Milos’pane, chtìjí opravdu vyject?“ zaznìlo ze tmy se silným norfolkským pøízvukem a chvìjivá záø lucerny odhalila zarostlou tváø starého rybáøe, jeho èlun si pøed chvílí nahoøe ve vesnici pronajal. Za tøi zlaté guineje i s posádkou jeho ètyø synù.

Odstoupil, aby nemìl ádného z nich za zády, vytasil jednu ze dvou bambitek, které mìl za pasem, a natáhl kohoutek. Doufal, e cvakl natolik hlasitì, aby pøehlušil šplouchání vody o trámy mola a skøípìní dvou nebo tøí èlunù, je se o molo otíraly. „Zaplatil jsem. Dìlejte, co máte,“ øekl pøíkøe, „a u lodì dostanete ještì jeden zla ák.“ Lucerna na chvíli ozáøila pistoli a její mìkký svit se odrazil od postøíbøené hlavnì. Vzápìtí se svìtlo odvrátilo, jak lucerna rezignovanì klesla. „Jak ráèej, milos’pane,“ odpovìdìl pokornì starý rybáø. „Vìdí, na moøi to nebude pøíjemný.“ Vìdìl to. Stejnì jako to, e s tìmi lidmi u nebudou potí e.

Odhadoval délku èlunu na pìtadvacet stop a ne doškobrtal k záïovému sedátku, musel pøekroèit tøi veslaøské lavièky a vyhnout se stì ni s namotanou plachtou, který pøes nì le el. Ze dna èlunu pronikavì páchla rybina a nechtìl vìdìt, v èem vlastnì šlape. „Jacku, chlapèe, odraz nás,“ zachraptìl starý rybáø, kdy usedl na opaèné stranì kormidelní páky.

Zavrzalo to, jak se èlun sunul podél mola na volnou vodu, a poté

379

zaskøípìla vesla vsazovaná do výkrojù v lubech. Zaslechl ale ještì jiný zvuk, jeho se obával ji od soumraku.

Frkání hnaných koní a pak tlumené halekání jezdcù. „Rychle, zaberte,“ vykøikl na rybáøovy syny u vesel. Èlun se houpal na vlnách, které do zátoky hnala èerstvá jihozápadní bríza z Kanálu, jak se v této zemi øíká prùlivu La Manche. „Rychleji, rychleji,“ znovu vzkøikl.

Chmury na obloze se poèaly trhat a jednou z mezer vykoukl neúplný mìsíèní kotouè. Jeho svìtlo odhalilo zpìnìné moøe a rybáøovy syny lopotící se u vesel. I nejmladšího Jacka, drobného, asi desetiletého chlapce na pøední lavièce na pravoboku, odkud pøicházel vítr.

Zanesl ke èlunu i vítìzný jekot jezdcù.

Jak se mraky hnaly, skvrna mìsíèního svìtla se posunula a odhalila èelo nízkého mysu ohranièujícího zátoku ze severu. Pøed ním se na mìlèinì zvedaly strmé pøíbojové vlny, které s burácivým šumotem vybíhaly na plá a jejich pìnové chocholy støíbrnì záøily.

Hukot moøe náhle doplnily tupé zvuky.

Plop, plop.

Ani nemusel slyšet hvízdání dalších kulek, aby pochopil, e se do planìk èlunu zaboøily dvì mušketové kulky.

Zarachotila vesla, jak je rybáøovi synové v úleku pustili. Èlun se smýkl na vlnì a kormidelní páka ho bolestivì udeøila do boku. „Na plá , chlapci,“ vykøikl starý rybaø vedle nìho. „Co ste zaè, milos’pane?“ obrátil se k nìmu. „Králùv kurýr urèitì ne, jak ste øíkal. Pøivedete nás do neštìstí.“ Nad hlavami jim zahvízdaly kulky další salvy. O záï èlunu se rozbila vlna. Cítil, jak mu voda stéká po zádech. „Na plá , chlapci, na plá ,“ vykøikl znovu rybáø.

Vytasil bambitku a pøilo il její ústí k rybáøovì hlavì. „Na moøe,“ zaøval, „nebo tì zastøelím a pak tvoje syny. A já jsem blí ne Buckinghamova policie.“ Mraky se otevøely do dalšího okna a dvaadvacetidenní mìsíc znovu ozáøil èlun. Vidìl ètyøi zdìšené oblièeje, které se k nìmu z veslaøských lavièek upíraly. Èlun se zakymácel na vlnì a náhle bylo místo vedle nìho prázdné.

A ne se staèil pohnout, pøekulili se pøes luby èlunu i veslaøi. Jenom malý Jack zùstal. Strnule sedìl na lavièce, s rukama zaklesnutýma za její okraje, jako by se bál, e ho nìjaká mocná síla z èlunu katapultuje.

Prchající mu na nic neèekal a vrhl se doprostøed èlunu. Bolestivì se

380

udeøil do holenì o hranu prostøední lavièky, ale pøesto stihl chytit kluka za límec kazajky a odtrhnout ho od lavièky. Bambitku mu opøel o hruï. „Ty zùstaneš se mnou a pomù eš mi zvednout plachtu. Nebo…“ s cvaknutím natáhl kohoutek.

Chlapci se tak chvìla brada, e nedokázal odpovìdìt. Jenom pøikývl.

Prchající mu vìdìl, e tyhle èluny mívají rozpìrovou plachtu a e staèí ji odmotat, zasadit stì eò do otvoru v pøední lavièce, pøipnout upínaèky k lubùm a dotáhnout plachtu lanem v otì ovém rohu. Rozpìra, pøipevnìná u paty stì nì, se pak vyklopí automaticky a plachtu napne.

Udìlat to všechno v kymácejícím se èlunu a ve sprškách slané vody, která pálila do oèí, byla pekelná práce. Zjistil, e plachta je záplatovaný hadr, ale bez toho kluka by ji nenapnul. Pøipadlo mu, e spíš ne jeho bambitky se chlapec bojí moøe, vln, které by ho na mìlèinì buï usmýkaly k smrti, nebo udusily smìsí písku a moøské vody. Jako rybáøské dítì musel vidìt desítky takových koncù a zøejmì tušil, e není natolik tìlesnì zdatný, aby dokázal jako otec a starší bratøi doplavat ke bøehu a vyváznout z pøíboje.

Jen e ne se jim podaøilo vztyèit plachtu, byli v pøíboji. Zdálo se, e vlny vynášejí èlun a k zachmuøené obloze, aby s ním vzápìtí smýkly a nìkam do pekel. Oba, mu i chlapec, èekali, e u pøíští pád skonèí drtivým nárazem do dna.

Ani poté, co koneènì dotáhl plachtu a èlun vystøelil vpøed, nebyli mimo nebezpeèí. Obèasné hvízdání støel nad hlavou a otvory, které se v sinavém svìtle mìsíce nìkolikrát jako kouzlem objevily ve chvìjící se plachtì, dokazovaly, e jsou stále v dostøelu. V jednom okam iku, kdy se èlun opìt propadl mezi vlny, mu u kormidla pocítil, jak sebou plavidlo trhlo, kdy jeho kýl projel pískem jako pluh. Škublo to s ním dopøedu a další pøepadající vlna se s rachotem pøelila pøes okraj èlunu. Myslel si, e je to konec, ale èlun se pøece jen, by neochotnì, na vlnu vyšplhal, a do tøetiny naplnìn vodou se opìt tì kopádnì rozjel. Naštìstí další vlna ji byla menší a plošší a pod èlunem zùstalo dostatek vody i poté, co se opakovanì propadl mezi vodní valy.

Pochopil, e pøejeli poslední píseèný jazyk a dostávají se do hlubších vod otevøeného moøe. Chlapec zaèal úspornými pohyby vylévat vodu z èlunu døevìnou lopatkou, zatímco on dotáhl ještì víc plachtu a pøitoèil ji ostøeji k vìtru.

Sedìl na návìtrné stranì zádì a cítil, jak mu v polovysokých ko ených botách èvachtá voda a jak mu køehnou ruce. Uvìdomil si, e ji

381

neslyší støelbu, a zasunul nezamìstnanou pravaèku mezi pøednice kabátce z flanderského sukna. Nahmatal ko ené desky, které mìl uvnitø zastrèeny, a s uspokojením si uvìdomil, e jsou suché.

Byla by to pekelná smùla, kdyby po tom všem dovezl jenom rozmoèený cár pergamenu, napadlo ho. Další vzpomínky na události minulých dní pøerušil ustrašený chlapecký hlas. „Pane, zabijete mì?“ „Co tì nemá,“ uvolnìnì se rozesmál, „èeká tì dobrodru ný ivot, chlapèe. A kdy budeš šikovný jako doposud, tak urèitì udìláš kariéru.“ Uklidnìný chlapec se sklonil zpìt ke dnu èlunu a jal se pokraèovat ve vylévání vody. Aspoò se zahøeje, pomyslel si mu u kormidla.

Projasòovalo se èím dál víc a mìsíc na nì shlí el témìø trvale. Po moøi s vráskami dlouhých pravidelných vln se rozprostøelo støíbrné zrcadlo a zahnalo temnotu a k lince pobøe í za zádí. Byli od nìho sotva pùl míle, avšak zátoka se ji nedala rozeznat. Èerstvá bríza tlaèila závìtrný bok èlunu a k hladinì a mu u kormidla vìdìl, e loïka pod plnou plachtou by silnìjší vítr nesnesla. Snad proto ho kormidlování vìtrnou nocí rozjaøilo. Líbilo se mu, jak se èlun ene vlnami, s tøíští odletující od pøídì a se skøípajícím stì nìm a šikmou rozpìrou vypichující zadní horní roh plachty proti obloze, na ní se zaèaly nesmìle objevovat hvìzdy.

V dy ho nadchlo, jak se loï, ta mrtvá vìc stvoøená lidskýma rukama, dovede probudit vlivem vìtru k ivotu.

Po slabé ètvrthodince se koneènì uvnitø èlunu pøestala pøelévat voda a chlapec, vzpomnìl si, e se jmenuje Jack, si sedl do návìtøí na zadní lavièku, kde se schoulil do klubíèka. „Pane, plujeme do Francie?“ osmìlil se zeptat. „Neboj se, Jacku, tak dlouho mrznout nebudeš. Kdy mi pomù eš vyhlí et modré svìtlo, budeme za hodinku v teple, dostaneš suché šaty a hrnec horkého èaje.“ Pøedpokládal, e Bílý lev èeká u hranic šestimílového pásma, pokud mo no pøesnì proti tomu zapadlému rybáøskému pøístavu na jih od Yarmouthu, jak bylo domluveno. Mìl tak èekat celý týden a dnes byl teprve pátý den lhùty.

Mìl v nose, e si dohodl tuto pojistku. Bì ným pøívozem by se do Francie nedostal, tajná policie vévody Buckinghama musela mít jeho popis a snad i vìdìt, o co mu jde. Nìkdo musel jeho misi vyzradit, a kdyby se v nìm neozval ten varovný smysl, nemìl tak dobrého konì a domluvené dostaveníèko na moøi, neunikl by. Nìkde doma mají krtka; bude muset informovat Jana hrabìte Vratislava…

382

„Svì-ì-ìt-lo, m-m-mod-r-r-ré svì-ì-ìt-lo! T-t-tam,“ z pøemýšlení ho vytrhl jektající Jackùv hlas. V tenkých plátìnkách a jenom v kazajce na holém tìle musel být chlapec úplnì promrzlý.

V závìtøí, asi dvì nebo tøi èárky od kurzu, se opravdu mihotal námoøní signál. Pøitáhl kormidelní páku k sobì. „Chy se otì í, Jacku, a popus plachtu,“ naøídil chlapci. „Aspoò se zahøeješ.“ Opravdu se bude muset o nìho postarat, uvìdomil si, v dy ho pøipravil o rodinu a pravdìpodobnì i o vlast.

Po nabrání nového kurzu se èlun kormidloval hùø. Vlny nabíhaly pod záï šikmìji a v dycky tou skoøápkou tak smýkly, e musel zabrat obìma rukama, aby se èlun nestoèil zpìt k vìtru. Vy adovalo to soustøedìní. „Pane, to svìtlo zhaslo,“ vyjekl Jack. „Neboj se, rozsvítí nové,“ konejšil ho, ale oèi mìl stále upøené do záplatované plachty. „Takové svìtlo vydr í svítit jenom nìkolik minut a pak se musí zapálit nové.“ Nepoèítal, kolikrát svìtlo zhaslo a znovu se rozsvítilo, ne proti obloze vyvstal ve svitu mìsíce obrys sporého trojstì níku s vysokou zádí.

Fluita (byl to tenhle typ holandské obchodní lodì) nesla jenom košové plachty, pøièem ta na pøedním stì ni byla zvrácena, tak e loï na moøi pokojnì le ela a jenom se dùstojnì pohupovala nahoru a dolù. „Èlun hej,“ zaznìl ze zadní paluby drsný hlas, kdy se pøiblí ili na kabelovou délku a na lodi je zahlédli. Nadechl se, aby odpovìdìl. „Bílý lev,“ vykøikl, jak nejvíce mohl. Zpozoroval, jak se na nìho Jack nechápavì podíval. „Chlapèe,“ vrátil se do angliètiny, „to bylo èesky. Budeš se muset ten jazyk nauèit, kdy chceš slou it èeskému králi.“

*** Kapitánská kajuta mu pøipadala jako ráj. Pøesto e se zpod stolku, u nìho s kapitánem sedìli, ozývalo vrzavé skøípání. Pod plaòkami podlahy tam toti procházela masivní kormidelní páka a k prkenné pøepá ce, je oddìlovala kajutu od kormidelní budky. V ní stál mu , jen konec páky natáèel svislou tyèí, a tím loï kormidloval. Pøepá ka byla tak tenká, e slyšeli chechtot a klábosení hlídky, která se v kormidelní budce kryla pøed vìtrem. Fluita ji mìla napnuty všechny plachty a v pøíznivé bríze od jihozápadu se rozvá nì valila k východu. Pøipomínala tìlnatou matronu, je se, kolébajíc se v kyèlích, dùstojnì vrací z trhu s nákupem.

383

Musela by mít ale silný revmatismus, aby jí klouby vrzaly tak, jako vrzala dubová kostra Bílého lva.

Chápal dobrou náladu hlídky. Skonèilo otravné týdenní postávání na místì s rizikem, e o nì projeví zájem nìkterá z hlídkujících anglických váleèných lodí, a navíc mìli boèní vítr, s ním doplují do Antverp, ani by museli pracnì køi ovat. „Koho to máš na lodi?“ otázal se, kdy pøes pøepá ku pronikl další hlasitý výbuch hovoru. „Ti chlapi chroptí, jako by byli v posledním ta ení.“ Lucerna, zavìšená na háku nad stolem, se zhoupla a ozáøila jeho spoleèníka u stolu. „Co chceš, pane Áto, jsou to Frísové. Chrochtají ještì hùø ne Holanïané. A ti sami øíkají, e jejich øeè není nic jiného ne nemoc hlasivek,“ odpovìdìl se smíchem.

V døevìném roštu na desce stolu stál hlinìný d bán s grogem a dva cínové korbele, na volné ploše pak le ela námoøní mapa a rozevøený lodní deník. Vedle spoèívaly ko ené desky, které si prchající mu , nyní oslovený jako pan Áta, tak støe il. „Nikdy jsem se na nic tak netìšil jako na tvou loï, pane Jene,“ odvìtil mu procítìnì. „Na tvé zdraví, kapitáne Jene Korneli,“ chopil se korbele a dùkladnì upil.

Také jeho protìjšek, statný, asi padesátiletý mu v modrém soukenném kabátci pøepásaném ko eným bandalírem, jeho oblièej pod nakrátko ostøíhanými prošedivìlými vlasy a stínìný knírem té e barvy byl opálen do mahagonové hnìdi, se chopil korbelu.

Kapitán Kornel do jejich Bratrstva Vyšehradské koleje nepatøil. Byl o dobrých dvacet let starší, ale to neznamenalo, e jeho oddanost králi byla menší. Jako kluk utekl z domova, dostal se a na moøe a víc ne deset let patøil k jinému bratrstvu, k povìstnému Pobøe nímu bratrstvu karibských pirátù. Umìl se bít ka dou seènou zbraní, od námoøního tesáku a po abordá ní píku, støílet z ka dé palné zbranì, od dámské pistolky pøes mušketu a po dvaatøicetiliberní kanón, a plout na všem, co mìlo alespoò jeden stì eò. Kdy se doslechl o úmyslech nového èeského krále Václava Otakara IV., který nastoupil na trùn Trojkrálovství léta Pánì 1665, vrátil se domù a nabídl mu svùj meè. Byl pøijat s otevøenou náruèí, nebo v øíši nebylo pøíliš mnoho lidí s jeho znalostmi a zkušenostmi. Navíc se nevrátil sám, ale pøivedl s sebou do vlasti tlupu stejnì ošlehaných chlapíkù, hlavnì Vlámù a Frísù, jim úmysly Václava Otakara IV. pøišly natolik vzrušující a finanènì výnosné, e se pøipojili také.

384

Hlavnì ale tušili, e doma, kdyby se odhalila jejich pøíslušnost k Pobøe nímu bratrstvu, by je èekal popravèí dok. Nu a èeské dukáty pøece jen lákaly víc. „I na tvé, mistøe Athanasie Pernathe, na tvé,“ odpovìdìl kapitán Kornel obøadnì a upil ze d bánku dùkladnìji ne jeho host. „A také na Fortunu. Musíš stát v její pøízni. Celých pìt dní, co jsme na tebe èekali, panovala na moøi hustá mlha,“ jal se objasòovat, „a nìkolik lodí nás minulo tak tìsnì, e jsme slyšeli, jak si na nich posádka vybírá vši. Také nás odnesly proudy a teprve dnes odpoledne, kdy se mlha koneènì rozptýlila, jsme se mohli vrátit na smluvené místo. Tak e ještì jednou, na Fortunu, bez její pøíznì by tady ten vzácný pergamen nele el,“ s pohledem na ko ené desky se znovu po itkáøky napil. „Tohle je také anglický vynález,“ pøenesl pohled na korbel ve své pravaèce. „Za takovéhle noci není lepší pití ne jamajský rum s horkou vodou, skoøicí a høebíèkem.“ „Jen e tamto,“ mistr Pernath, jemu pøátelé øíkali Áta, se znovu zahledìl na desky, „neobsahuje popis anglického vynálezu, ale byzantského. Do Anglie se dostal a po pádu Konstantinopole. Mezi její obhájce toti patøil i anglický voják Alan St. John, a kdy jednou stranou vstupovali do mìsta Turci a on prchal k poslední lodi, pøipojil se k nìmu jakýsi byzantský knihovník a zapøísahal ho, aby od nìho pøevzal listiny, které obsahují formuli na sestrojení tajné zbranì a nesmìjí padnout do rukou Turkù. Kapitán St. John pak do il v nemocnici svatého Bartolomìje a listiny pøešly do majetku svatobartolomìjského pøevorství. To pak bylo pøed polovinou šestnáctého století zrušeno a jeho knihovna pøipadla anglické Korunì. Ale pøedtím jistý advokát jménem Michael Gristwood, který vyhotovoval seznam klášterního majetku, musel pergamen ukrást a pøedat jej svému bratru Sepultusovi, který byl alchymista. To se odehrálo pøed více ne sto lety a lidé krále Jindøicha VIII., kteøí po pergamenu pásli, vyšli naprázdno. Nìkolik let pak po formuli pátrali, ale marnì.“ Mistr Pernath znovu upil ze d bánku. „Trvalo mi nìkolik let,“ zareagoval na nevyøèenou otázku v Kornelových oèích, „ne jsem nashromá dil všechny tyto informace, ne jsem zjistil, kam Sepultus Gristwood pøed smrtí pergamen ukryl.“ „Zøejmì jsi mìl dobré informátory, pane Áto,“ odpovìdìl uznale kapitán Kornel a také si pøihnul. „Mo ná se to všechno stalo jinak,“ zameditoval Pernath a pøitáhl si tìsnìji k tìlu upan, který mu kapitán Kornel pùjèil, „ale ka dopádnì jsem na udaném místì ten pergamen našel.“

385

Zachvìl se, ale nebylo to zimou. Znovu stál v alchymistovì hrobce, za svitu louèe páèil víko rakve a pøipravoval se na pohled na zetlelou mrtvolu, na jejích prsou mìl pergamen le et. Pravda, pergamen tam byl, ale tìlo ádné…

Kapitán si jeho chování vysvìtlil jinak. „Ještì jeden d bánek na zahøátí?“ „Ne, dìkuji,“ opáèil Pernath, „myslím, e po té zbìsilé jízdì na koni a pak na èlunu mám právì dost. A také cítím, e do mého mìchýøe se ji víc nevejde.“ „Mùj mìchýø také potøebuje vyprázdnit,“ odpovìdìl se smíchem kapitán a poté shrbenì povstal, aby si nerozbil hlavu o palubníky velitelské paluby. Vyrovnávaje houpání lodì, obešel stùl a zamíøil k malým vrátkùm mezi záïovými okénky. „Pojï, pane Áto, na záïové galerii je pro dva místa dost,“ zval Pernatha.

Bylo u hodnì po pùlnoci a vítr mraky zcela rozehnal. Anglie zmizela z dohledu a od mìsíce týden pøed úplòkem vedla pøes rozvlnìné moøe a k lodi støíbrná stezka. Záïové lucerny nad jejich hlavami byly zhasnuty, neosvìtlený Bílý lev jako by v té støíbøité záøi ztratil hmotnost a plul pod modroèernou oblohou jako pøízraèná loï duchù.

Pernath stál na galerii a pozoroval, jak proud jeho moèe obloukem padá pøes vyøezávané zábradlí do moøe a ve vírech za oblou zádí fluity vykøesává svìtélkující jiskry.

Nikdo neví proè, napadlo ho, nikdo neví, proè moøe nìkdy svìtélkuje a nìkdy ne. Další z tìch podivuhodných zázrakù svìta, které èekají, aby byly rozluštìny. V tom vidìl smysl ivota, to byl dùvod, proè se toulal po svìtì, to byla ta pru ina, která hnala celé jejich Bratrstvo Vyšehradské koleje…

Náhle i pøes ostrý chladný vítr pocítil, jak na nìho jde ospalost, a pøedstava rozestlané postele vytlaèila všechno ostatní.

Zívl a obrátil se na vedle stojícího kapitána. „Kdy budeme v Antverpách?“ Kornel, který právì skonèil, napøed úlevnì hekl. „Kdy vydr í vítr, tak zítra k veèeru. Jestli ale spìcháš, mù u tì vysadit v Ostende.“ Bylo to lákavé, nebo i Ostende patøilo do španìlského Nizozemí a španìlští Habsburkové se støe ili, aby si rozházeli mocné Pøemyslovce, kteøí mìli v hrsti jejich rakouské pøíbuzné. „Antverpy jsou lepší,“ rozhodl se, „tam se snáze ztratím.“

386

*** Kdy Pernath, obleèený v ji proschlém šatu, ale bos, vyšel na zadní palubu, námoøník dopolední hlídky právì otoèil pùlhodinové pøesýpací hodiny a poté ètyøikrát zazvonil na lodní zvon zavìšený kousek od nìho na bezanovém stì ni. Znamenalo to, e je deset hodin a slunce, témìø nestínìné alejemi nadýchaných obláèkù, se opíralo do palubních planìk s dostateèným dùrazem, aby pøíjemnì høály do chodidel.

Na rozdíl od modré oblohy bylo moøe zelené a šumìlo pìnícími se vlnami. Pernath z barvy usoudil, e mají pod kýlem asi tak šest sedm sáhù vody a e vlámské pobøe í nemù e být dál ne deset patnáct mil.

Obrátil se k pravoboènímu pa ení a vítr, který se stoèil ponìkud k západu, se mu napøel do oblièeje, a zaslzel. Pøesto postøehl, e vedle otoèného dìla, vlastnì ponìkud vìtší hradební pušky vetknuté na vršku pa ení do vidlice, se opírá drobná postava zachumlaná do pøíliš velkého dehtovaného kabátu. Ale moøe za ní, vesele se ve slunci lesknoucí tisíci drobných prasátek, neukonèovala ádná temná linka. „Dobrý den, pane,“ pozdravil Jack anglicky, kdy k nìmu došel a shlí el na jeho drobnou tváø s inteligentníma šedýma oèima. „Dali mi snídani. Mìl jsem plnou misku slaniny vaøené s fazolemi a ejdlík piva,“ hlásil hrdì a Pernath si uvìdomil, e ten hubený rybáøský kluk se snad poprvé od narození dosyta najedl. Ponìkud to upokojilo jeho svìdomí, pošramocené faktem, e chlapce vlastnì unesl. „Nedìlejte si o mì starosti, pane,“ pøipojil Jack, jako by mu èetl myšlenky. „Stejnì jsem chtìl utýct na nìjakou loï. Lov herinkù – to není nic pro mì,“ dodal s komickou vá ností, a se Pernath rozesmál. „Kde jsme, pane? Tam asi le í holandské pobøe í, e?“ ptal se s dùrazem dítìte, které chce všechno vìdìt. „Doufám, e vlámské,“ zaznìlo za nimi zvuènì.

Kapitán Kornel, jeho šat oproti vèerejšímu veèeru doplòoval tøírohý klobouk lemovaný peøím, pár pistolí za ko eným bandalírem a tì ký palaš pleskající o vysoké ohrnovaèky, právì sestoupil po schùdcích z velitelské paluby, aby se k nim pøipojil. „Za chvilku nechám spustit ozbrojenou olovnici,“ pokraèoval anglicky, „a podle hloubky a vzorku bahna nebo písku na jejím spodku hned poznáme, kde jsme. A ty,“ sklonil se k postavièce v pøíliš velkém kabátì, „pùjdeš s mìøièem, abys pøíštì vìdìl, co to znamená ozbrojit olovnici, a netváøil se tak udivenì, kdy jsem to vyslovil.“ „Ano, ano, pane,“ vypískl Jack vesele a pøilo il si pìst pravaèky k èelu. Pernath se znovu rozesmál.

387

„Plachta! Plachta na obzoru, èárku za pravoboèním traversem,“ zaburácel náhle shora sytý hlas. „Slyším,“ zaøval Kornel. „Pojïme nahoru,“ dodal tišeji a ji se hnal ke schùdkùm, po nich pøed chvilkou sešplhal.

Velitelská paluba tvoøila vršek hruškovité zádì a nebyla širší ne šest stop. Kra ouèká balustráda v jejím èele s výøezem pro schùdky byla protkána asi pùl tuctem ovíjecích trnù, ovìšených klubky lan, jejich napnuté èásti vesmìs smìøovaly šikmo vzhùru k hlavnímu stì ni. Kornel hrábl mezi klubka a z døevìné polièky vylovil mosazný dalekohled. Poté pøistoupil k návìtrnému pravoboku a ji rozta ený pøístroj pøilo il k pravému oku.

Pernath, který dalekohled nemìl, vidìl jenom dvojitou skvrnku bìli, která narušovala hladký západní obzor. „Nad košovkami nese ještì brámovky,“ hlásil Kornel. „Je to urèitì váleèná loï a na plný vítr letí jako èert. Smìøuje pøed naši pøíï, aby nás odøízla od pobøe í. Pøi dalším zvonìní ji budeme mít na krku.“ Prudce sklapl dalekohled, zvrátil hlavu a zahledìl se do takelá e – na zakrslé stì nì nastavené jenom košovými ènìlkami, na krátká ráhna nepøesahující boky fluity – na celé to úsporné oplachtìní, jeho cílem nebyla maximální rychlost, ale co nejmenší posádka. „Málo prádla,“ rezignovanì pokrèil rameny.

Poté se vyklonil mezi lany pøes balustrádu, aby vidìl nejen na záïovou palubu, kde se ji shromá dila alarmovaná posádka, asi ètyøi tucty chlapù v rùzných kloboucích, èepicích i turbanech, ale i na ještì ni ší støedolodí, kde na ka dém boku stála u støílen baterie šesti mosazných kanónù. „Devítiliberky,“ zhnusenì odfrkl. „U mladý enský je pìkný, kdy má na sobì málo prádla, ale kdy ho má málo taková tlustá a bezzubá bába jako tato, tak se mi zvedá aludek. Teï by se nám hodil mùj Drak,“ mìl na mysli padesátidìlový dvojpalubník, vlajkovou loï øíšského loïstva ve Štìtínì, které normálnì velel. „Pane Jene, dobøe víš, e to nešlo,“ opáèil Pernath, „ e proplutí jakékoli èeské váleèné lodì dánskými ú inami by pro Anglièany a Holanïany znamenalo casus belli.“ „Jen e teï budeme mít belum bez kasusu,“ odsekl Kornel. „Proto e ta loï patøí k moderním fregatám a jde po nás, nebo se eru vlastní klobouk.“

*** 388

Pøi pìti úderech na zvon se ukázalo, e Kornel o svùj kapitánský klobouk nepøijde. Neznámá loï se mezitím pøiblí ila na míli a jeliko umanutì míøila pøed jejich pøíï, ukázala svoji nádhernì dìsivou boèní siluetu. Nad nízkým trupem se tyèily vysoké stì nì prodlou ené brámovými ènìlkami, se tøemi patry plachet i na zadním bezanu. Nejen na dlouhém èelenu, ale i mezi stì ni nesla loï mno ství moderních stìhovek, které se pøi pronásledování smìrem k východu dostávaly do èím dál lepšího vìtru a o to víc táhly. Bylo to vidìt na pøídi, od ní odletovaly vyšší a vyšší vìjíøe pìny. Aèkoliv trup s vyrovnanou horní linií vyhlí el køehce a bezbrannì, byl to jenom klam, nebo kdy fregata, nový typ rychlých a pøitom silnì ozbrojených plavidel, kterou na atlantském pobøe í vyvinuli francouzští korzáøi, pøedvedla svoje zuby, napoèítal Pernath šestnáct dìlových hlavní, nejménì osmnáctiliberních nebo mo ná i ètyøiadvacetiliberních. I ty první by staèily, aby jednou salvou promìnily Bílého lva v bezmocný vrak. Silueta lodì mu byla nìjak povìdomá, ale nedokázal si ji zaøadit.

Mezitím kapitán Kornel naøídil, aby ukázali barvy. Bocman Floorke vyšplhal na velitelskou palubu s balíkem plátna a za chvilku nad zádí Bílého lva vlála velká vlajka Sedmi provincií s vodorovným èerveným, bílým a modrým pruhem. Na hlavní stì eò pak vybìhla i oran ová vlajka vévody Viléma Oran ského, o nìm Jan hrabì Vratislav u dlouho prorokuje, e se stane anglickým králem.

Fregata neodpovìdìla, nevyvìsila ádné barvy, ani kdy ve vzdálenosti tøí nebo ètyø kabelù pøe ala jejich kurz. Místo vlajky vybìhli do jejího lanoví mu i a souèasnì se u její pøídì objevil obláèek bílého dýmu.

Vzápìtí pøed klounovcem fluity, na jeho špici výhru nì cenila zuby bíle natøená figura lva, vytryskla vysoká fontána té e barvy. Tak pøece ètyøiadvacetiliberní, pomyslel si Pernath. „Vyboèit,“ zaøval Kornel na mohutného Frísa s klípcem pøes pravé oko, který na fluitì zastával funkci prvního dùstojníka. „A zmrvte to!“ „Podkasat kurzovky, zvrátit pøední košovku, kormidlo do návìtøí,“ hulákal Jednooký Hilke na posádku, „všechno pomalu a blbì, chlapi.“ Posádka se pod vedením bocmana dala do práce, pøièem si ti zkušení chlapi, kteøí zbrázdili všech sedm moøí, poèínali schválnì špatnì. Nedostateènì skasaná hlavní plachta bila do stì nì, parta u otì í pøední košovky, místo aby plachtu pøetoèila tak, aby brala vítr z opaèné strany a fluitu co nejrychleji zabrzdila, uvolnila její otì e a nechala ji vyvlát, kormidelník napøed stoèil loï pøíliš málo a pak pøíliš moc, tak e Bílý lev se válel po moøi jako opilec ve strouze.

389

„Dobøe, chlapci, moc dobøe,“ lebedil si Kornel. „A si myslí, e jsme zahnojení sedláci, a ne námoøníci. Floorke,“ zavolal na bocmana, který u zase stál na zadní palubì, „a Li Sin nechá vynést mo díøe.“ Teprve kdy se Bílý lev zastavil, ukázala fregata, pohupující se v návìtøí na dostøel pistole od fluity, svoje barvy. Podél zadního lemu její vratiplachty se ke špièce vratiráhna rychle šplhal vzhùru balík plátna, který se pak jedním rázem rozvinul do bílé vlajky s modrým polem a se všemi tìmi èervenými køí i v horním rohu u spouštì. „Royal Navy,“ ucedil Kornel, „jak jsem pøedpokládal.“ Na zádi anglické fregaty se to zahem ilo uniformami a jahodovými kabátci námoøní pìchoty. Náhle se na pa ení vyhoupla postava v modrém a opøená o upínaèky bezanu pozvedla hlásnici. „Posíláme k vám èlun,“ dolehlo k nim.

Mezitím se na velitelskou palubu Bílého lva vyšplhal i Jednooký Hilke, také s hlásnici v ruce. Pøilo il ji k ústùm a natoèil na anglickou loï. „Proè nás vy stavìt?“ volal podle pøedem domluveného scénáøe chatrnou angliètinou se silným holandským pøízvukem. „Nemuset nás kontrolovat, my vézt elezný šrot do ty Antverpy. My být spojenci, nebo zatím válka mezi Holandsko a Anglicko?“ „Poèkáte na náš èlun, nebo vás rozstøílíme,“ zaznìlo v odpovìï z fregaty.

Kapitán Kornel se naklonil pøes balustrádu, aby mìl výhled na støedolodí. Mosazná dìla byla uvázána a jejich støílny zavøeny, ale na volné palubì mezi lafetami dìl spoèívaly v øadì ètyøi pøenosné mo díøe na dubových deskách s madly.

Kornel vyhledal oèima drobného Èíòana v èerné halenì, na ní byli vyšiti zlatí draci, a kdy se jejich pohledy setkaly, rukou mu naznaèil, aby èekal.

Pernath pozoroval, jak se v prostoru mezi pøedním a hlavním stì nìm fregaty vynoøil dlouhý èlun a jak ho posádka vytlaèuje pøes bok, aby mohl dosednout na hladinu.

Máme na své stranì jedinou výhodu – pøekvapení, svìøil se mu Kornel se svým plánem, kdy bylo jasné, e fregatì neuniknou. Tyhle fluity mají obvykle posádku tak patnácti chlapù a oni nevìdí, e je nás tady skoro padesát a e jsem týhle tlustý bábì schoval pod suknì kusadla.

Sice malý, ale na to, aby se výkala jejich velitelskou palubu, budou staèit a a . Musí si ale myslet, e jsme sedláci, kteøí jsou poprvé na moøi.

*** 390

„Teï,“ zabruèel si pro sebe Kornel a mávl rukou na bocmana, který stál u pøedního stì nì s døevìnou palicí v ruce. Loï se zdála prázdná, nebo posádka se rozdìlila na hlouèky, které se krèily na všech místech, odkud se ovládaly plachty. Místo aby se rozmáchl, bocman udeøil do lavice s ovíjecími trny odspodu.

Trny vyskoèily ze svých otvorù a rázem uvolnìná lana vybìhla vzhùru. Kladky kasounù na ráhnì zadrnèely a pøední plachta se bleskurychle uvolnila. „Nestøílet, proboha, nestøílet,“ øval Jednooký Hilke do hlásnice podìšeným hlasem, „ta plachta nám spadnout sám.“ Mezitím pøední plachta nabrala vítr, strhla košovku na svou stranu a stlaèila pøíï do závìtøí. Bílý lev se otoèil jako na obrtlíku a rozjel se za záï anglické fregaty.

Kornel vytrèil pøed sebe pravaèku se zvednutým palcem. Li Sin pøikývl na souhlas a nepøestával hledìt na kapitána a na kormidelníka, který se vyklánìl ze své budky na zadní palubì a ostøe sledoval stì nì anglické lodì. Vše zále elo na souhøe tìchto tøí mu ù.

Pernathovi to pøipadlo jako vìènost, ale ve skuteènosti to netrvalo ani pìt sekund, ne Kornel otoèil palec dolù.

Mo díøe, sklopené, jak to šlo nejvíce, zaøvaly v sekundovém odstupu, jak Èíòan skákal od jednoho k druhému a odpaloval je havým uhlíkem na konci odpalovací tyèe. S jazyky lutooran ových plamenù a v klubkách bílého dýmu vychrlily ve ètyøech proudech sekané olovo, které jako údery nestvùrných dùtek dopadly na záïovou palubu anglické lodì. „Neumìjí improvizovat,“ utrousil Kornel pohrdavì, kdy míjeli záï fregaty, z ní znìl náøek ranìných, ale ádný výstøel. Pernath si povšiml jejího pozlaceného názvu, vyøezaného do vlysu nad záïovými okny. Stálo tam Swiftsure. „Ještì teï by nás mohli rozstøílet, ale bez rozkazu si tam nikdo ani nepšoukne,“ dodal kapitán, leè Pernath ho neposlouchal.

Právì si vzpomnìl, odkud je mu silueta anglické fregaty povìdomá.

Kdy se na cestì do Anglie vezl na pøevozní lodi z Calais do Doveru, potkali v prùlivu La Manche dvì krásné lodì v kýlové linii, je se všemi plachtami napnutými spìchaly na sever. To jsou naše nové váleèné lodì Swiftsure a Speedwell, øekl mu hrdì Anglièan, který se opíral o zábradlí vedle nìho. To by mì zajímalo, kam tak spìchají, dodal pøemýšlivì, kdy obì hrdá plavidla, podobná si jako vejce vejci, pøe ala dráhu jejich malého, rybinou páchnoucího bussu.

391

Kdy se i duševnì vrátil zpìt na palubu fluity, mìl Bílý lev ji napnuty všechny plachty a rychle se vzdaloval od stále nehybné anglické fregaty.

*** Jen e odpoledne spatøili na jihu a na jihozápadì další plachty. Celou eskadru. Je to hlídkový øetìz, usoudil kapitán Kornel, který nás má odøíznout od vlámského pobøe í. Lodì je musely zpozorovat, ale odpoledne západní vítr ustal a jak je, tak pronásledovatele znehybnilo bezvìtøí.

V noci zaèalo foukat od severozápadu a nad ránem to u od Skotska pøes celé Severní moøe pìknì svištìlo. Museli svinout kurzové plachty a drát se proti vìtru jenom pod latinskou plachtou na bezanu a košovkami zrefovanými o jeden pruh. Pernath se vyznal v moøeplavbì natolik, aby vìdìl, e moøe jim dopøálo další šanci. Zmìna vìtru pohøbila jejich pronásledovatele, a u to byli Holanïané nebo Anglièané, hluboko do závìtøí, z nìho se budou jenom obtí nì škrábat. Jestli e oni jenom taktak minou Fríské ostrovy (proto se veèer Frísové v posádce sentimentálnì ztøískají), jejich pronásledovatelé budou muset toèit na levobok, zpìt na západ, aby si ostrovy nadjeli. Pokud je budou chtít pronásledovat, ale to oni chtít nebudou. Proto e i pomalá fluita získá za této situace tak velký náskok, e jakékoli pronásledování by ztratilo smysl.

Druhého dne ráno vítr ještì zesílil a útoèil v prudkých deš ových pøeháòkách. Nicménì posádka mìla Bílého lva pevnì v ruce a kapitán Kornel dr el loï k vìtru, jak to jenom šlo. „Co kdybychom to zkusili a na Balt?“ optal se, kdy vpadl do kapitánské kajuty, aby se trochu ohøál a zakreslil do mapy pozici, na ní pøedpokládal, e právì jsou. Byla to v podstatì øeènická otázka, ale Pernath, zapøíèený v kóji na levoboku (pøed jeho pravoboèní kójí, kam se podlaha sklánìla, se šplouchavì pøelévala velká kalu moøské vody), mu pøece jen odpovìdìl. „A co dánské ú iny?“ namítl. „Dánové u budou pravdìpodobnì upozornìni a ty pøece víš, pane Jene, e skáèou, jak Anglièané pískají.

Zpìt to nepùjde tak snadno, jak to šlo ven. Buckingham není takový pitomec.“ „Pak máme ještì jednu mo nost,“ prohlásil Kornel. „Myslíš…“ zaèal tázavì Pernath. „Armáda se dala do pohybu týden pøedtím, ne jsem vyplul ze Štìtína. A to u je skoro mìsíc.“ „Dobøe, zmìòme smìr na Helgoland,“ souhlasil Pernath, „snad na nás Fortuna nezapomnìla.“

392

Kapitán Kornel se chytil stolu a nohou si pøitáhl bytelnou idli s rovným opìradlem. Jakmile se na ni posadil a koleny se o pøišroubovaný stùl zespodu zapøel a mapu pøitiskl lokty, uchopil velké mosazné odpichovátko, které ji doposud zatì ovalo. „Je to pøímo na východ, asi sedmdesát mil,“ konstatoval. „Za deset hodin si dáme èerstvé pivo od èepu, pokud tam nebude další anglická hlídka.“ „Poslyš, pane Áto,“ hloubavì vzhlédl na Pernatha, „kdo všechno vìdìl o skuteèném cíli naší plavby, o tom, e kdy ti Buckinghamova policie pøijde na stopu a uzavøe celnice, máš domluveno setkání s Bílým lvem?“ Pernath opìtoval jeho pohled. „Myslíš, pane Jene…“ „Ano, myslím,“ jako pøedtím mu Kornel vpadl do øeèi. „To není náhoda, e Anglièané patrolují po celém Severním moøi a e pøesnì vìdí, jak Bílý lev vypadá a e veze nìco moc cenného. Ta anglická fregata nás zastavila najisto. Kdyby její velitel nemìl pøesné informace, s nìjakým holandským hadráøem by se nezahazoval.“ Ano, souhlasil s ním v duchu Pernath, nìkdo nás musel zradit. U pøed dvìma dny, v tom rybáøském èlunu, ho napadlo, e musejí mít doma krtka. Jen e jak by krtek dokázal tak rychle informovat svoji londýnskou centrálu? lámal si hlavu. On vyrazil do anglické metropole pøed ètyømi týdny a v tuté dobu vyplul ze Štìtína na jejich rendez-vous i Bílý lev. Cesta do Londýna mu trvala tøi týdny – a to jenom støídal konì. ádný kurýr by nemohl jet rychleji. Mo ná o den, o dva, ale ne víc. Je sice pravda, e pak asi pìt dní strávil v Anglii rozhlí ením a zametáním stop, bydlel ka dý den nìkde jinde, proto e zjistil, e je sledován, a musel špicly setøást, a dva dny obhlí el ten prakticky nepou ívaný høbitov, ne si troufl vyzvednout obsah hrobky. Protivník takto získal týden, ale ani pak to nevycházelo, nebo k rozmístìní patrol po celém Severním moøi týden nestaèil. Lodì se toti musely napøed vymustrovat a pak teprve mohly zamíøit na urèená hlídková místa. A ádné námoønictvo na svìtì, ani Royal Navy, by to nesvedlo za ménì ne dva týdny. Aby to byla pravda, musela by indiskrece dorazit do Londýna o týden døív. A to není mo né.

A pøece to mo né bylo. Koneckoncù vidìl na vlastní oèi, jak Swiftsure a Speedwell spìchají na Severní moøe ještì døív, ne on dorazil do Anglie.

Aby stihly nastra it léèku.

Byla by smùla, kdyby na nì ta druhá fregata èekala u Helgolandu.

393

*** Mìli smùlu.

Následujícího dne pøed polednem na nì Speedwell vyskoèila zpoza vysokého skalnatého ostrova. Kapitána Kornela napadlo, e by pøed tamním pøístavem mohli zakotvit a vyslat èlun, aby získali informace, co se dìje na pevninì. Napøed spoléhali na rybáøe, ale po celou noc, co pluli Nìmeckou zátokou, moøe bylo jako vymetené. Co byl také svého druhu signál, ale rybáøe mohl vyhnat jak váleèný po ár, tak vichøice.

Jakmile se dravá silueta fregaty vynoøila zpoza vysokých skal západního ostrohu a s vìtrem v zádech si to namíøila pøímo na nì, kapitán Kornel zmìnil kurz na jih. Bouølivý vítr v noci zeslábl a stoèil se na sever, tak e i Bílému lvu vál do zad. Námoønická zkušenost øíká, e kdy mají vítr zezadu, jsou všechny lodì stejnì rychlé.

Nicménì Anglièan (tentokrát fregata vyvìsila své barvy ihned) jejich náskok neustále stahoval, a kdy se ve dvì hodiny po poledni dostal na dostøel, nekompromisnì zahájil palbu ze dvou stíhacích dìl na pøídi.

Fluita vzadu ádná dìla nemìla, avšak kapitán Kornel naøídil lodnímu tesaøi, aby do kulaté zádì na úrovni hlavní paluby po obou stranách zadního vazu prosekal støílny. Pak do zbrojnice, do nízkého prostoru na hlavní palubì u samé zádì, sní eného ještì o kormidelní páku, která se tìsnì pod stropem pøechylovala sem a tam, jak kormidelník zabíral, pøetáhli dvì devítiliberní dìla a Li Sin s tuctem mu ù se ujal jejich obsluhy. „Je to jako plivat do ohnì,“ okomentoval Kornel první dva odvetné výstøely, „ale udr í to morálku.“ K veèeru vyhlí el Bílý lev jako otrhaný vagabund. Z prostøílených plachet vlály cáry, lanoví znešvaøovaly chuchvalce zauzlovaných lan, jak je posádka po zásahu nadvazovala, a ze zádì trèely na všech stranách vìjíøe tøísek. Záïová galerie, na ní si ka dodennì Pernath s Kornelem ulevovali, zmizela úplnì a na ventilaèním roštu u hlavního stì nì le eli pod plachtou první mrtví. Mìli tam dost místa, nebo lodní èluny, které se tam obvykle uskladòovaly, byly rozstøíleny a kapitán Kornel nechal jejich trosky hodit do moøe.

Pernath, aby se nezbláznil z èekání na okam ik, kdy jim fregata zasadí poslední ránu, se pøidal k dìlostøelcùm u levoboèního dìla. Jenom v košili zèernalé støelným prachem støídavì dìlal vše, co bylo zapotøebí – namáèel vytìrák do škopku s vodou a poté, co drobný Èíòan dìlo odpálil, vytíral je, cpal kartuše se støelným prachem do rozpálené hlavnì, vkládal do ní koule, pìchoval ucpávky a pak se s ostatními zapøahal do boèních kladkostrojù, aby dìlo dotáhli zpìt ke støílnì.

394

Monotónní a fyzicky vyèerpávající práce v hluku a dusivém dýmu ho natolik omámila, e si zpoèátku nevšiml Jacka. Nìkdo chlapce zamìstnal donáškou munice a Pernathùv otupený mozek se ještì dokázal pozastavit nad skuteèností, e Jackovi zøejmì nevadí pomáhat pøi støelbì na krajany.

Také fregata byla potluèená. Svìtlejší místa na tmavém trupu odhalovala místa, kde inkasovala. Její èelenová ènìlka byla ustøelená a hodinu ji vlekla vodou, ne se anglické posádce podaøilo ji odsekat. Plachty na pøedním stì ni pokrývaly okrouhlé otvory prùstøelù, ale, jak všichni na palubì Bílého lva vìdìli, její bojová hodnota i pøes Li Sinovo ohnìstrùjcovské umìní zùstala nedotèena. Sice pomalu, leè neúprosnì se pøibli oval okam ik, kdy bude blízko natolik, aby se stihla natoèit bokem a drtivou boèní salvou fluitu potopit nebo tak zmrzaèit, e to vyjde nastejno.

Asi by k tomu došlo ji dávno, kdyby vítr rychle nezeslábl. Kdy vyšla nad obzor veèernice, valily se moøem jenom dlouhé mrtvé vlny.

Z anglické fregaty se stal pouhý temný stín chrlící na vzdálenost pùl míle pomeranèové jazyky plamenù. Poté, co pár salv s ponurým hvízdáním pøeletìlo nad fluitou, nepøátelští dìlostøelci ztratili smìr a další fontány po ètyøiadvacetiberních kulích se zvedly daleko za zádí. Po opìtovnì špatnì zacílené salvì Anglièan palbu zastavil.

Také Li Sin seznal, e další dìlostøelba by byla pouhým plýtváním støelného prachu. „Nechme toho taky, chlapi,“ øekl mdle. „Zajistíme dìla a pùjdem.“ Pernath se odpotácel s nimi a zamíøil do kapitánské kajuty pod velitelskou palubou. Kajutu prometlo nìkolik dìlových kulí, záïová okénka se promìnila v nepravidelné otvory vìnèené tøískami. Kousky rozdrceného døeva pokrývaly i podlahu a stùl uprostøed, s jednou nohou ustøelenou, se opile naklánìl. Nicménì palanda na pravoboku, kterou mu poskytl Kornel, byla nedotèená, a tak se na ni svalil.

*** Pøipadlo mu, e vzápìtí s ním nìkdo zatøepal. Otevøel oèi do svìtla. Na stole, podepøeném kouskem trámu, stála lucerna a vedle ní døevìný talíø s plátky slaniny a dvìma suchary a korbel piva. „Pane, pane,“ tøepal s ním Jack, „u je pùlnoc a kapitán Korbel vám vzkazuje, e se máte rychle najíst a jít na palubu.“ Lokl si piva, slaninu vlo il mezi suchary, ukousl si a vzápìtí s improvizovaným sendvièem vyrazil ven.

Panovalo stále bezvìtøí a mìsíc pøed úplòkem promìnil moøskou

395

hladinu v mísu z tepaného cínu. Proud je stoèil, tak e anglická fregata le ela po jejich boku asi míli daleko. V polovinì vzdálenosti po té cínové míse lezli tøi brouci. Pøed jeho oèima se poèali oddìlovat, dva menší zahnuli vpravo, za záï Bílého lva, a nejvìtší doleva, pøed pøíï fluity. „Mìl by ses jít ozbrojit, pane Áto,“ zaznìlo za ním, a kdy se otoèil, spatøil kapitána Kornela opírajícího se o krátkou halapartnu, která o nìco málo pøesahovala jeho hlavu ve španìlské pøilbì. „Za jedno pøesypání je máme na krku,“ škubl hlavou ve smìru, kde se po klidném moøi plazily èluny, „stovku chlapù, kteøí jsou rozhodnuti s námi skoncovat. A zajatce brát nebudou, proto e ádná válka mezi Trojkrálovstvím a Anglií oficiálnì neexistuje.“ Bitva, která propukla hodinu s pùlnoci, pøipadla Pernathovi jako dìsivý sen. Li Sinovi se podaøilo záïovými dìly jeden ze dvou èlunù, které z tohoto smìru nají dìly, potopit, ale zbývající se zahákoval do levoboèní upínaèkové lavièky bezanu. Mariòáci, které vezl, se poèali šplhat vzhùru na zadní palubu. Pøesto e Pernath sklopil otoèné dìlo nabité sekaným olovem a vypálil do bílých skvrn jejich oblièejù kartáè, asi dva tucty se jich pøevalilo pøes pa ení a zaplavilo zadní palubu kolem bezanového stì nì. Obránci se k nìmu stáhli, Pernath mìl po jednom boku bocmana Floorkeho a po druhém obrovitého èernocha, který se místo halapartny ohánìl pìtistopým kusem hrubého øetìzu.

Následující bitka se Pernathovi slila do kra ouèkých vjemù. Nikdy nezapomnìl na jekot útoèících mariòákù, na chroptìní ranìných a záblesky ze svých bambitek, které nìjakým kouzlem promìnily oblièej jednoho z útoèníkù v beztvarý mokrý hadr, na výšlehy z kormidelní budky, odkud nìkdo usilovnì pálil (byl to Li Sin), na kapitána støílejícího se dvìma nebo tøemi mu i z velitelské paluby, na lesklý hádek bodáku, který mu projel pod ramenem a na jeden hrùzný okam ik ho pøišpendlil ke stì ni, na úpornost, s jakou se ohánìl halapartnou, nebo ho pohánìl èirý dìs.

Pro boj zblízka na palubì lodì to byly strašné zbranì. V rukou èlovìka šíleného strachem s lehkostí roztínaly lebky, odsekávaly údy a otevíraly bøicha. Nicménì ještì strašnìjší zbraní byl øetìz v rukou èerného obra. Pou íval ho nejen k drcení, ale také jako bièem jím vytrhával protivníkùm z rukou muškety i s prsty a nakonec, toèe se jako vlèek, skoèil mezi Anglièany a rotujícím øetìzem je ze zadní paluby vymetl. Kovové èlánky pak byly slepeny krví a pokryty vlasy a kousky tkání, kdy majitel øetìzu pádil na pomoc mu ùm na pøídi.

Mìli štìstí, e dlouhý èlun fregaty, který útoèil z pøídì, se o minutu opozdil. Vychrlil do nízkého støedolodí padesátku zuøivých anglických

396

námoøníkù vyzbrojených široèinami, tesáky a trombony nabitými sekaným olovem. Palbou z nich zabili a zmrzaèili všechny, kteøí hájili tuto èást Bílého lva, a poté se jako pøíboj vrhli na zvýšenou pøíïovou palubu, kde velel první dùstojník Hilke. Výstøely ze dvou otoèných dìl útoèící vlnu zpomalily, ale nezastavily by ji, kdyby se v tom okam iku útoèníkùm nevrhl do zad oddíl ze zádì vedený kapitánem Kornelem a bocmanem Floorkem. Øvali jako šílenci, kdy sekali a bodali masu anglických námoøníkù do zad, a nepøestali øvát, i kdy se chlapi otoèili a zaèali jim svými sekyrami oplácet.

Ale elán útoèníkù byl ten tam. Napøed jednotlivì a pak ve skupinkách zaèali skákat do vody, pøesto e dùstojník, který je vedl, nepøestával jeèet forward, forward, dokud mu Jednooký Hilke èistì neprostøelil hlavu. Poté naskákal do vody i zbytek a na palubì Bílého lva nebyl nikdo, komu by zbývaly síly, aby jim v tom zabránil.

Trvalo skoro hodinu, ne loï zbavili všech mrtvých útoèníkù. Naházeli do moøe i zmrzaèené, ještì ijící Anglièany, lodní felèar byl mezi padlými, a mìli jenom tolik síly, aby sebrali vlastní ranìné. Pak nìkolik mu ù zamíøilo k pumpám a ostatní hadicemi spláchli z palub krev a výkaly, aby loï oèistili a zbavili zápachu. U se šeøilo, kdy se koneènì u hlavního stì nì shromá dili všichni, kteøí pøe ili, a kapitán Kornel je mohl spoèítat. Bylo jich osmnáct. I s malým Jackem, kterého Pernath našel zalezlého v nákladovém prostoru mezi sudy s pitnou vodou, kdy tam šel zkontrolovat jistý malý soudek. „Mohl ses vrátit ke svým,“ øekl, jakmile chlapce zpozoroval.

Jack zavrtìl hlavou. „Nemohl,“ vyrazil ze sebe. „Týden pøedtím, ne jste k nám pøijel, táhli naší vesnicí cikáni. Byla mezi nimi taková stará tlustá enská. A ta se u mì zastavila, ukázala na mì prstem a øekla, e ne mìsíc dojde do úplòku, zastaví se v naší vesnici snìdý èernovlasý cizinec, který je mi pøisouzen. Odvede mì do svìta, abych zmìnil jeho bìh.“ Pernath na nìho konsternovanì zíral. „Pøísahám, e udìlám vše, abys nemusel svého rozhodnutí litovat,“ zmohl se koneènì, aby nìco øekl.

Tehdy nemohl tušit, e naopak to bude on, kdo bude svého slibu litovat navìky.

***

Nad ránem se obnovila slabá bríza od severu a Bílý lev, jen by se spíše mìl jmenovat Rudý, nebo i galionová figura fluity byla od krve, se jal

397

Dvanáct nesmrtelných (Tucet netuctových povídek) Kdy mi nakladatelství Argo (ústy Richarda Klíèníka) nabídlo mo nost sestavit antologii k dvacátému výroèí Akademie SF, fantasy a hororu, kolísala má nálada od nadšení po skepsi.

Kategorie povídky patøí v praxi Akademie k tìm nejproblematiètìjším, a to hned z nìkolika dùvodù.

Jednak èeských a slovenských povídek vzniká ka dý rok nìkolik stovek, ale na rozdíl tøeba od pøekladových knih, kterých se objevuje øádovì stejné mno ství, si na jejich hodnocení troufá jen zlomek èlenù Akademie.

Vìtšinì Akademikù nevadí, e neèetla všech šest set vydaných knih posuzovaných ánrù, díky celoroènímu recenzování má ka dý vytipovanou svou skupinu mimoøádných dìl oddìlenou od spotøebního prùmìru a braku a nevadí, e to tøeba má nastaveno ka dý trochu jinak.

U povídek se vìtšinou nelze takto orientovat a navíc rozdíly mezi nejhoršími a nejlepšími, jakkoli mohou být mìøítka subjektivní, nejsou tak markantní.

Nicménì i tak Akademie od doby svého vzniku nominovala 80 povídek, ze kterých se, jak se nakonec ukázalo a èeho je tato kniha dùkazem, dá i po dvaceti letech sestavit reprezentativní antologie. Jen je nutné dodr et èasto opomíjené pravidlo, e i nominace je ji dùle itou poctou dílu, a nesna it se v knize prezentovat pouze vítìzné prace.

To ostatnì nebylo mo né hned ze dvou dùvodù. Vítìzná díla Akademie jsou pova ována za crème de la crème produkce a èasto po nich saha¡ jí pøehledové antologie. Takto v posledních letech vyšly vítìzné èi nominované povídky v Klenotech èeské fantasy, Spoleèenstvu Pevnosti, ve tøetím dílu Kronik èeské science fiction Na konci apokalypsy nebo antologii Èas psancù. (Povídky vyzvednuté, to je ocenìné nebo nominované Akademií tvoøí asi sedminu zmínìných knih.)

605

Navíc se ukazuje, e v nìkterých pøípadech právì vítìzné povídky, zvláštì pokud jim k úspìchu napomohl nìjaký dobový trend, zastarávají rychleji ne nominace jako celek.

Proto padla i pùvodní myšlenka vybrat z ka dého roèníku Akademie jednu povídku a jako hlavní kritérium byla zvolena kvalita prací a úmìrné zastoupení SF, fantasy a hororu. (Navíc se nìkteré povídky ukázaly jako nedostupné, napøíklad Jiøí Kulhánek ani kvùli Akademii neuèinil výjimku ze své zásady nepublivat znovu starší práce, a pak jsme nechtìli zveøejòovat práce, které vyšly pomìrnì nedávno a ka dý správný fanoušek je u má doma.)

Z tohoto pravidla se vymyká pouze Bratislavská bludièka, která sice v roce 2013 vyšla dvakrát slovensky, ale naše èeské vydání je zveøejnìno poprvé.

Výsledná skladba: tøi horory, ètyøi fantasy a pìt science fiction se na výbìru prací velmi rozdílného rozsahu – od deseti do sto devadesáti stran rukopisu – pokouší v rámci výše zmínìných mantinelù postihnout šíøi zábìru èeské a slovenské fantastiky posledních dvaceti let. Od rozpustilosti a neuctivého zacházení s klasiky, pøes jejich pouèené následování a po hledání a tvorbu vlastního svìta.

Název knihy ertem odkazuje na Francouzskou akademii a její èleny, zvané nesmrtelní. Tì ko u dnes øíci, zda práce vybrané do naší antologie mají garanci nesmrtelnosti, ale vylouèit se to nedá, pøinejmenším zatím nestihly zestárnout.

Zdenìk Rampas

Zdenìk Rampas (*1956) Organizátor Akademie SFFH od jejího vzniku, administrátor Ceny Karla Èapka v jejích poèátcích, editor antologií a povídkových sbírek: Lidštìjší ne lidé (1985), Lovci èerných mlokù (1988), Lovci èerných mlokù II (1989), Èerná skøíòka (1989), Panelfixn (1990), Lovci èerných mlokù III (1990) a Cynické fantazie (2011, spolu s Milanem Petrákem).

S Pavlem Kosatíkem sestavil Kdo je kdo v èeské a slovenské sci-fi (1994 a 2000). Rovnì vybral a sestavil profilovou sbírku povídek Ladislava Szalaie Bludištì snù (2010) a pro nakladatelství Triton od roku 2006 øídí edici èeských autorù Paralelní svìty.

606

Akademie SFFH 1995-2015 Pùvodní èeská a slovenská kniha 1995: Jaroslav Velinský: Engerlingové (Horizont) 1996: Jiøí Kulhánek: Dobrák (Poutník) 1997: Jiøí Kulhánek: Cynik (Poutník) 1998: Ondøej Neff: Tma (Millennium Publishing) 1999: Leonard Medek: Runeround (Poutník); Alexandra Pavelková: Piesok vo vetre (Epos) 2000: Jaroslav Mostecký: Prokletí pøízraèných høebcù (Netopejr) 2001: Leonard Medek, Fr. Vrbenská: Stín modrého býka (Straky na vrbì); Jozef Girovský: Zubaté slnko (Spolok slovenských spisovate¾ov) 2002: Miroslav amboch: Ser ant (Poutník); Alexandra Pavelková: Miešanci – Bremeno (Epos) 2003: František Novotný: Další den Valhaly (Triton); Alexandra Pavelková: Zlomená pøísaha (Fantom print) 2004: Jiøí W. Procházka: Totální ztráta rozmìru (Millennium Publishing) 2005: Juraj Èervenák: Èernoknì ník 2 a 3 (Wales) 2006: Ondøej Neff: Rock mého ivota (Mladá fronta) 2007: František Novotný: Koneèný den Valhaly (Triton) 2008: Juraj Èervenák: Bílá vì (Wales) 2009: Františka Vrbenská a Jakub D. Koèí: Vítr v piniích (Straky na vrbì) 2010: Jan Poláèek: Spìšný vlak Ch.24.12. (Argo) 2011: Juraj Èervenák: Ïáblova pevnost (Brokilon) 2012: Edita Dufková: Zpráva z Hádu (Laser-books) 2013: Vilma Kadleèková: Mycelium 1: Jantarové oèi (Argo) 2014: Vilma Kadleèková: Mycelium 3 - Pád do temnot (Argo)

607

Pùvodní èeská a slovenská povídka 1995: Jaroslav Mostecký: Kvìten stejnì jako loni (Ikarie) 1996: Jaroslav Mostecký: Sekyry na Viole (Ikarie) 1997: Jiøí W. Procházka: Odsuzuje se ke ztrátì rozmìru (Ikarie) 1998: Štìpán Kopøiva: Dutý plamen (Rigor Mortis) 1999: Vladimír Šlechta: Conquista (Mlok 1999, Fantázia) 2000: František Novotný: Knihovna a chrám (Je dobré být mrtvý) 2001: Vladimír Šlechta: Bo í kopírka (Ikarie) 2002: Jiøí W. Procházka: Konec projektu Pøíliv (Fantázia) 2003: Jaroslav Mostecký: Andìl posledního soudu (10x Andìl posledního soudu) 2006: Jaroslav Mostecký: Štìòata vlkù (Legendy èeské fantasy) 2007: Vilma Kadleèková: O snovaèce a pøemyslovi (Imperium Bohemorum) 2008: Jiøí Pavlovský: Eskorta (Tøpyt meèù, záblesky laserù) 2009: František Novotný: Nový svìt (Memento mori) 2010: Vilma Kadleèková: Lunapark Luna (Hvìzdy èeské sci-fi) 2011: Karolina Francová: O chlapci, který kreslil komiks (Tajná kniha Šerosvitu) 2012: Leonard Medek: Pøíbìh zlodìje (Mrtvý v parovodu) 2013: Tomáš Band uch: Andìlíèkáøka (Legendy: Prokleté knihovny) 2014: Tomáš Band uch: Konec vìku páry (Excelsior, gentlemani!)

608

Cena za dlouholetou práci pro SF/F/H 1995: Josef Nesvadba 1996: Teodor Rotrekl 1997: Ludmila Freiová 1998: František Novotný 1999: Ondøej Neff 2000: Zdenìk Rampas 2001: Pavel Weigel 2002: Egon Èierny 2003: Jan Kantùrek 2004: Jaroslav Velinský 2005: Ivan Adamoviè 2006: Ondrej Herec 2007: Vlastislav Toman 2008: Karel Saudek 2009: Jiøí Pilch i. m.

Eva Kováèová i. m.

2010: Vlado Ríša 2011: Michael Bronec 2012: Tomáš Nìmec 2013: Martin Šust Miloslav Havlíèek z. c.

Ivan Kmínek i. m.

2014: Josef Pecinovský Jaroslav Veis z. c.

z. c. zvláštní cena udìlovaná zøizovatelem Akademie SFFH Èeskoslovenským fandomem

609

Obsah Horory Jiøí Pavlovský & Marek Dobeš: Je dobré být mrtvý Martin Koláø: Kousek Leslie Wildové Jan Poláèek: Hnízdeèko

9 21 41

Fantasy Alexandra Pavelková: Jantarová kapka Jiøí Pavlovský: Conan maniodepresivní Juraj Èervenák: Turkobijce Lenona Štiblaríková: Bratislavská bludièka

65 85 95 135

Science fiction Jaroslav Mostecký: Ètrnáctý rok na guláši Martin Koutný: ena v zimní zahradì Jana Reèková: Annin èas František Novotný: Útok na oceán Vilma Kadleèková: Lunapark Luna

299 319 353 379 479

Doslov a dodatky Zdenìk Rampas: Dvacet let s Akademií Dvanáct nesmrtelných Pùvodní èeská a slovenská kniha Pùvodní èeská a slovenská povídka Cena za dlouholetou práci pro SF/F/H

610

601 605 607 608 609

Dvanáct nesmrtelných Tucet netuctových povídek Z prací nominovaných a ocenìných Akademií science fiction, fantasy a hororu vybral a sestavil Zdenìk Rampas.

Ilustrace na obálce Kateøina Ba antová.

Grafická úprava a sazba SFM. Odpovìdný redaktor Richard Klíèník.

Jazyková redaktorka Marie Semíková.

Novelu Bratislavská bludièka ze slovenštiny pøelo ila Scarlett Rauschgoldová, povídku Jantarová kapka Alexandra Pavelková a Jiøí Popiolek.

V roce 2015 vydalo nakladatelství Argo, Milíèova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz jako svou 2580. publikaci.

Vytiskla Tìšínská tiskárna.

Vydání první.

ISBN 978-80-257-1475-1 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kni ní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradì 877, 252 62 Horomìøice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je mo no pohodlnì zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz