Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Strรกnka 3
Aaronovitch 2 - zlom
24.2.1957 21:26
Stránka 4
PfieloÏil Milan Îáãek
Ben Aaronovitch Mûsíc nad Soho MOON OVER SOHO Copyright © Ben Aaronovitch, 2011 First published by Orion/Gollancz/Weidenfeld, London Translation © Milan Îáãek, 2016 Cover art © Katefiina BaÏantová, 2016 © Argo, 2016 ISBN 978-80-257-1746-2
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 5
Pro Karifu, protoÏe kaÏd˘ otec touÏí b˘t pro svého syna hrdinou.
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Strรกnka 6
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 7
„MuÏi za tuhle hudbu umírali. VáÏnûji uÏ to brát nejde.“ Dizzy Gillespie
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Strรกnka 8
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 9
1
Tělem i duší
Je smutn˘m faktem moderního Ïivota, Ïe kdyÏ jedete dostateãnû dlouho, dfiíve ãi pozdûji musíte nechat Lond˘n za zády. Pokud mífiíte na severov˘chod po hlavní silnici A12, pfiijedete do Colchesteru, prvního hlavního mûsta fiímské Británie a prvního mûsta, které spálila ta rudovlasá v˘trÏnice z Norfolku známá jako Boudica. Tohle v‰echno jsem vûdûl, protoÏe jsem v rámci své latinské prÛpravy právû ãetl Tacitovy Letopisy. Tacitus se o revoltujících Britech vyjadfiuje s pfiekvapivou úãastí a ostfie kriticky vystupuje proti nepfiipravenosti fiímsk˘ch generálÛ, ktefií mysleli více na to, co je pfiíjemné neÏ úãelné. Klasicky vzdûlaní bezzubí géniové, ktefií dnes velí britské armádû, si tuto v˘tku zjevnû vzali k srdci, protoÏe Colchester je v souãasnosti domovem jejich nejostfiílenûj‰ích vojákÛ – v˘sadkového pluku. PonûvadÏ jsem coby policista v zácviku strávil mnoho nocí potyãkami s fiadov˘mi vojáky na Leicester Square, dal jsem si pozor, abych zÛstal na hlavní silnici a mûstu se po obchvatu vyhnul. Za Colchesterem jsem zamífiil na jih a s pomocí GPS v mobilu jsem najel na silnici ãíslo B1029, po níÏ jsem ujíÏdûl klínkem sou‰e vmáãknut˘m mezi fieku Colne a Flag Creek. Na konci silnice se rozkládalo mûsto Brightlingsea, které lemovalo pobfieÏí – jak mi vÏdycky fiíkala Lesley – jako hromádka haraburdí po opadnutí pfiílivu. Vlastnû mi to tam aÏ tak hrozné nepfiipadalo. V Lond˘nû pr‰elo, ale za Colchesterem jsem vjel pod jasnou modrou oblohu a fiady udrÏovan˘ch viktoriánsk˘ch domkÛ táhnoucí se k mofii ozáfiilo slunce. Najít, kde bydlí Mayovi, nebylo nic obtíÏného: cihlov˘ pseudoedvardovsk˘ domek ze sedmdesát˘ch let minulého století, opatfien˘ lucerniãkou a kamínkovou omítkou, témûfi odpovídal sv˘m dávnûj‰ím pfiedobrazÛm. U vstupních dvefií navíc visel z jedné strany ko‰ík s modr˘mi kvûtinami, na druhé stranû se skvûlo domovní ãíslo na keramické tabulce –9–
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 10
B E N A A RO N O V I T C H
ve tvaru plachetnice. Zastavil jsem a podíval se do zahrady: u okrasného ptaãího koupadla postávali trpaslíci. Nadechl jsem se a zazvonil. Zevnitfi se okamÏitû ozvalo sborové Ïenské jeãení. Pfies napodobeninu vitráÏového skla ve dvefiích jsem na opaãném konci chodby rozeznával nezfietelné postavy, které pobíhaly sem a tam. Jedna z nich zavfiískla: „To je tvÛj kluk!“, na coÏ ji jiná postava okfiikla, aby byla zticha, a dal‰í ji polohlasem pokárala. Chodbou se zaãala blíÏit bílá ‰mouha, aÏ vyplnila celou prosklenou plochu. O krok jsem poodstoupil a dvefie se otevfiely. Ve dvefiích stanul Henry May – Lesleyin otec. Byl to rozloÏit˘ muÏ, jemuÏ se fiízením velk˘ch náklaìákÛ a no‰ením tûÏk˘ch vûcí roz‰ífiila ramena a zmohutnûly ruce. Pfiemíra snídaní v motorestech a ãasté vysedávání po hospodách mu kolem pasu nasadily pneumatiku. Mûl hranat˘ obliãej a zvût‰ující se kouty fie‰il tím, Ïe si vlasy holil na hnûdé chm˘fií. Mûl modré a chytré oãi. Lesley zdûdila oãi po tátovi. JelikoÏ mûl ãtyfii dcery, ovládal mistrnû rodiãovskou zlovûstnost a já musel potlaãit nutkání zeptat se ho, jestli by si Lesley mohla jít ven hrát. „Ahoj, Petere.“ „Dobr˘ den, pane Mayi,“ odpovûdûl jsem. Nijak se nemûl k tomu, aby uvolnil vstup do domu, a ani mû nepozval dál. „Lesley bude za minutku venku,“ ujistil mû. „Je v pofiádku?“ zeptal jsem se. Byla to hloupá otázka a Lesleyin táta sebe ani mû neztrapnil tím, Ïe by se na ni pokou‰el odpovûdût. Usly‰el jsem, jak nûkdo schází ze schodÛ, a sebral jsem v‰echny síly. Jak fiekl doktor Walid, mûla váÏnû po‰kozenou horní ãelist, nosní hfibet a dolní ãelist i s jejím ramenem. A aãkoliv újmu pfiestála vût‰ina svaloviny a ‰lach v podkoÏí, chirurgové z univerzitní nemocnice nebyli s to zachránit znaãnou ãást koÏního povrchu. Lesley doãasnû implantovali takzvan˘ scaffold neboli jakési le‰ení, které jí umoÏÀovalo d˘chat a pfiijímat potravu, a mûla nadûji, Ïe by jí mohla pomoci ãásteãná transplantace obliãeje – pokud by se na‰el vhodn˘ dárce. JelikoÏ jí trosky ãelisti v souãasnosti drÏela pohromadû jemná spleÈ hypoalergenního kovu, mluvení nepfiipadalo v úvahu. Doktor Walid fiekl, Ïe jakmile kosti dostateãnû srostou, mohli by ãelisti navrátit funkãnost natolik, aby Lesley byla opût schopna fieãi. Mnû se to v‰ak zdálo trochu nejisté. AÈ vidíte cokoliv, vysvûtloval, dívejte se tak dlouho, jak budete potfiebovat, abyste si na to zvykl, abyste to akceptoval, a potom pokraãujte, jako by se nic nezmûnilo. – 10 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 11
MùSÍC
NAD
SOHO
„Tady je,“ fiekl Lesleyin táta a pootoãil se, aby se kolem nûj mohla promáãknout ‰tíhlá postava. Mûla na sobû modrobíle pruhovanou mikinu s nasazenou kapucí a tak silnû utaÏenou ‰ÀÛrkou, Ïe se jí pod kapucí ztrácelo ãelo i brada. Dolní ãást obliãeje jí halil ‰átek se sladûn˘m modrobíl˘m vzorem a oãi jí zakr˘valy nemoderní velké sluneãní br˘le, které, jak jsem tu‰il, ukofiistila z máminy zásuvky se zapomenut˘m obleãením. Upíral jsem na ni oãi, ale nebylo na ní nic vidût. „Mûlas fiíct, Ïe jdem vykrást banku,“ nadhodil jsem, „vzal bych si kuklu.“ Vûnovala mi znechucen˘ pohled – poznal jsem to podle toho, jak naklonila hlavu a jak jí ustrnula ramena. Cítil jsem, jak mi poskoãilo srdce, a zhluboka jsem se nadechl. „Chce‰ se jít teda projít?“ zeptal jsem se. K˘vla na tátu, pevnû mû chytila za paÏi a odvedla od domu. Zatímco jsme odcházeli, cítil jsem na zádech oãi jejího táty. Pokud nepoãítáte v˘robu lodí a lehké strojírenství, Brightlingsea není hluãné mûsto, a to ani v létû. Nyní, dva t˘dny po skonãení letních prázdnin, v nûm panovalo témûfi ticho, které jen obãas pfieru‰ilo projíÏdûjící auto a zaskfiehotání racka. Nic jsem nefiíkal, dokud jsme nepfie‰li High Street, kde si Lesley z kabelky vytáhla policejní zápisník, otevfiela ho na poslední stránce a ukázala mi ho. Cos dûlal? napsala na stránku ãernou propiskou. „Ani se neptej,“ opáãil jsem. Nûkolika gesty mi dala dostateãnû na srozumûnou, Ïe to vûdût chce. TakÏe jsem jí fiekl o tom chlapíkovi, kterému ukousla ptáka Ïena se zuby v pochvû, coÏ Lesley podle v‰eho pobavilo, a o zvûstech, Ïe vrchního inspektora Seawolla vy‰etfiuje policejní inspekce v souvislosti s jeho chováním bûhem v˘trÏností v Covent Garden, coÏ ji naopak nepobavilo. Nefiekl jsem jí o tom, Ïe Terrence Pottsley, jediná dal‰í obûÈ pfieÏiv‰í úãinek kouzla, které po‰kodilo i její tváfi, spáchal sebevraÏdu, jen co ho jeho pfiíbuzní na chvíli spustili z oãí. Ne‰li jsme rovnou k pobfieÏí. Lesley mû vedla zadem po Oyster Tank Road a pfies travnaté parkovi‰tû, kde na pfiívûsech spoãívaly fiady mal˘ch plachetních ãlunÛ. Ostr˘ vítr od mofie jim sténal v takeláÏi a rozcinkával kovové souãásti, jako by to byly kravské zvonce. Ruku v ruce jsme se proplétali mezi ãluny, aÏ jsme nakonec do‰li na vûtrem biãovanou asfaltovou promenádu. Na jedné stranû se po betonov˘ch schodech scházelo na pláÏ, kterou na úzké pásy porcovaly zpuchfielé vlnolamy; na druhé stranû stála – 11 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 12
B E N A A RO N O V I T C H
fiada pestrobarevn˘ch bud. Vût‰ina byla pevnû uzavfiená, ale vidûl jsem i jednu rodinu odhodlanou prodlouÏit si léto, dokud to jen pÛjde; rodiãe v závûtfií dvefií popíjeli ãaj, zatímco dûti na pláÏi prohánûly fotbalov˘ míã. Mezi koncem pláÏov˘ch bud a venkovním bazénem se táhl travnat˘ pás s pfiístfie‰kem, kde jsme se koneãnû posadili. Byl postaven˘ ve tfiicát˘ch letech, v dobû, kdy lidé mûli v souvislosti s britsk˘m podnebím realistická oãekávání, a byl dostateãnû byteln˘, aby mohl poslouÏit i jako protitankov˘ zátaras. Na‰li jsme si místo v závûtfií na lavici, která se táhla podél zadní stûny pfiístûnku. Vnitfiní prostor zdobila nástûnná malba nábfieÏí: modrá obloha, bílá oblaka, ãervené plachty. Nûjak˘ mamlas pfies oblohu nasprejoval písmena BMX a na boãní stûnû byl neumûle vyveden˘ seznam jmen – Brooke T., Emily B. a Lesley M. Nacházela se pfiesnû na místû, kam je mohl napsat znudûn˘ teenager rozvalen˘ v rohu lavice. âlovûk nemusel b˘t polda, aby pochopil, Ïe právû sem se chodí poflakovat místní omladina z onoho obtíÏnû zvládnutelného pásma mezi vûkovou hranicí trestní odpovûdnosti a vûkovou hranicí pro legální konzumaci alkoholu. Lesley si z kabelky vytáhla jak˘si klon iPadu a zapnula ho. Nûkdo v jejich rodinû musel b˘t poãítaãovû gramotn˘. Vím, Ïe Lesley to nebyla, protoÏe dotyãn˘ jí nainstaloval fieãov˘ syntezátor. Lesley Èukala do tlaãítek a zafiízení za ni mluvilo. Byl to jednoduch˘ model s americk˘m pfiízvukem, díky nûmuÏ znûla jako autistick˘ surfafi, ale minimálnû jsme mohli vést témûfi normální rozhovor. NeobtûÏovala se s nezávazn˘mi fieãmi. „Spraví to kouzlo?“ zeptala se. „Myslel jsem, Ïe o tom s tebou doktor Walid mluvil.“ Téhle otázky jsem se bál. „Ty fiekni.“ „CoÏe?“ Lesley se naklonila nad tabletem a prstem nûco soustfiedûnû vyÈukávala na displeji. Napsala nûkolik fiádkÛ, naãeÏ zmáãkla tlaãítko OK. „Chci to sly‰et od tebe,“ pronesl iPad. „Proã?“ Opût OK: „ProtoÏe ti dÛvûfiuju.“ Nadechl jsem se. Kolem pfiístfie‰ku se na elektrick˘ch skútrech prohnala skupinka penzistÛ. „Pokud vím, magie funguje ve stejném rámci fyzikálních zákonÛ jako v‰echno ostatní,“ fiekl jsem. „Co kouzla uãiní,“ prohlásil iPad, „mÛÏou i odãinit.“ – 12 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 13
MùSÍC
NAD
SOHO
„KdyÏ si popálí‰ ruku ohnûm nebo elektfiinou, pofiád mበna ruce popáleninu – fie‰í‰ to pomocí obvazÛ, mastí a takov˘ch vûcí. NepouÏije‰ na to dal‰í elektfiinu nebo dal‰í oheÀ. Tobû...“ ... kÛÏi a svaly na obliãeji zdeformoval jeden zkurvenej zloduch – rozdrtil ti ãelist a v‰echno to dál drÏelo pohromadû díky kouzlÛm, a kdyÏ pfiestala úãinkovat, obliãej ti odpadl... celá ta tvoje krásná tváfi. Byl jsem u toho; díval jsem se na to. A nic jsem s tím nemohl udûlat. „NemÛÏe‰ si jen tak pfiát, aby se to odestálo.“ „Ví‰ o tom v‰echno?“ zeptal se iPad. „Ne,“ odpovûdûl jsem. „A myslím, Ïe v‰echno neví ani Nightingale.“ Dlouho mlãky a bez hnutí sedûla. Chtûl jsem ji obejmout, ale nevûdûl jsem, jak by mohla zareagovat. UÏ jsem k ní chtûl natáhnout ruku, kdyÏ tu pok˘vala hlavou a opût uchopila iPad. „Pfiedveì mi to,“ fiekl tablet. „Lesley...“ „Pfiedveì mi to,“ nûkolikrát udefiila do tlaãítka Repeat. „Pfiedveì mi to, pfiedveì mi to, pfiedveì mi to...“ „Poãkej,“ ohradil jsem se a sáhl po iPadu, ale odtáhla ho z dosahu. „Musím vytáhnout baterky,“ fiekl jsem jí, „jinak pÛsobením tûch kouzel vybuchnou mikroãipy.“ Lesley pfiístroj otoãila, pootevfiela ho a vytáhla baterii. Já sám jsem si po zniãení pûti telefonÛ v fiadû dovybavil svÛj nejnovûj‰í samsung hardwarov˘m vypínaãem, díky nûmuÏ mu uÏ nic nehrozilo, ov‰em za cenu, Ïe kryt byl pfiichycen˘ gumiãkami. KdyÏ mÛj mobil Lesley uvidûla, otfiásla se a zvlá‰tnû zafrkala, coÏ byl u ní patrnû v˘raz smíchu. Vytvofiil jsem si v duchu tvar pfiíslu‰né formy, otevfiel jsem ruku a vyvolal pasvûtlo. Nic velkého, bylo ale dostateãnû silné na to, aby se z nûj ‰ífiil bled˘ pfiísvit, jenÏ se odráÏel v Lesleyin˘ch sluneãních br˘lích. UÏ se pfiestala smát. Ruku jsem opût zavfiel a svûtlo zhaslo. Lesley se na mou pûst je‰tû chvilku dívala a potom udûlala totéÏ gesto, dvakrát ho zopakovala, pomalu a metodicky. KdyÏ se nic nestalo, vzhlédla ke mnû a já vytu‰il, Ïe se pod br˘lemi a ‰átkem mraãí. „Není to tak jednoduché,“ fiekl jsem. „Mûsíc a pÛl jsem to kaÏdé dopoledne ãtyfii hodiny trénoval a je to jen zaãátek, první vûc, co se musí‰ nauãit. UÏ jsem ti fiíkal o latinû, fieãtinû...?“ Chvíli jsme mlãky sedûli, pak mû dloubla do ruky. Povzdechl jsem si a vyvolal dal‰í pasvûtlo. UÏ jsem to umûl prakticky i ve spánku. Gesto – 13 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 14
B E N A A RO N O V I T C H
napodobila, a nic se nestalo. S tou dobou, kterou je tfieba vûnovat uãení, to myslím naprosto váÏnû. Penzisté na elektrick˘ch skútrech se vrátili, tentokrát si na nábfieÏí dávali závody. Zhasl jsem svûtlo, ale Lesley dál rukou dûlala pfiíslu‰né pohyby, které v‰ak byly s kaÏd˘m dal‰ím pokusem netrpûlivûj‰í. Sná‰el jsem to, dokud to ‰lo, ale pak jsem jí ruku sevfiel a pfiimûl ji, aby s tím pfiestala. Krátce poté jsme se vydali na cestu zpátky k jejímu domovu. KdyÏ jsme stanuli pfiede dvefimi, poplácala mû po ruce, vkroãila dovnitfi a zabouchla mi pfied nosem. Pfies vitráÏ jsem sledoval, jak se její nezfietelná postava rychle vzdaluje chodbiãkou, a potom zmizela. Chystal jsem se udûlat ãelem vzad, kdyÏ se dvefie opût otevfiely a ven vy‰el její táta. „Petere,“ zaãal. MuÏi jako Henry May mají s rozpaky vÏdycky potíÏ, a tak je ani dobfie neskr˘vají. „Myslel jsem, Ïe bysme si mohli dát ãaj – na High Street je jedna kavárna.“ „Díky,“ já na to, „ale musím se vrátit do Lond˘na.“ „Aha,“ pfiistoupil ke mnû. „Lesley nechce, abys ji vidûl bez masky...“ Neurãitû mávl rukou smûrem k domu. „Ví, Ïe jestli pÛjde‰ dovnitfi, bude si ji muset sundat, a prostû nechce, abys ji vidûl. Rozumí‰ tomu, Ïe?“ Pfiik˘vl jsem. „Nechce, abys vidûl, jak je to hrozn˘.“ „Jak je to hrozn˘?“ „Hroznûj‰í uÏ to asi ani b˘t nemÛÏe,“ fiekl Henry. „To je mi líto.“ Henry pokrãil rameny. „Chci jen, abys vûdûl, Ïe tû neposíláme pryã,“ ujistil mû. „Není to trest nebo nûco takov˘ho.“ Ale oni mû pryã posílali, takÏe jsem se rozlouãil, nasedl do jaguaru a vyrazil do Lond˘na. Jen co se mi podafiilo najet zpátky na A12, zavolal mi doktor Walid, Ïe pr˘ chce, abych se pfiijel podívat na jedno tûlo. Se‰lápl jsem plyn. Byla to práce, a za to jsem byl vdûãn˘.
V kaÏdé nemocnici, kterou jsem kdy nav‰tívil, se vzná‰í tent˘Ï zápach – odér dezinfekce, zvratkÛ a smrtelnosti. Univerzitní nemocnice byla úplnû – 14 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 15
MùSÍC
NAD
SOHO
nová, nestála je‰tû ani deset let, ale tento puch se do ní uÏ zaãínal pozvolna vkrádat, tedy paradoxnû s v˘jimkou suterénu, kde se pfiechovávala mrtvá tûla. V podzemí se nátûr na stûnách stále leskl ãerstvostí a svûtlemodré linoleum vám stále vrzalo pod nohama. Vchod do márnice byl v polovinû dlouhé chodby ovû‰ené snímky staré Middlesexské nemocnice z ãasÛ, kdy fakt, Ïe si lékafii um˘vali mezi jednotliv˘mi pacienty ruce, pfiedstavoval absolutní ‰piãku lékafiské vûdy. Vstup stfieÏily dvoje elektronicky uzamykatelné poÏární dvefie, opatfiené v˘strahou: Nepovolan˘m vstup zakázán STOP Pouze pro zamûstnance márnice. Dal‰í nápis mi pfiikazoval zmáãknout bzuãák na dvefiním telefonu, coÏ jsem uãinil. Reproduktor nûco zakvílel, a pro pfiípad, Ïe to mûla b˘t otázka, nahlásil jsem, Ïe jsem konstábl Peter Grant a jdu za doktorem Walidem. Ozvalo se dal‰í zakvílení, ãekal jsem a nakonec mi dvefie otevfiel sám doktor Abdul Haqq Walid, svûtovû proslul˘ gastroenterolog, kryptopatolog a praktikující Skot. „Zdravím, Petere,“ pravil. „Jak se má Lesley?“ „¤ekl bych, Ïe to jde.“ Márnice byla uvnitfi v podstatû stejná jako zbytek nemocnice, jen si tu míÀ lidí stûÏovalo na stav vefiejné zdravotní sluÏby. Doktor Walid mû provedl kolem ostrahy na recepci a pfiedstavil mû dne‰ní mrtvole. „Kdo to je?“ zeptal jsem se. „Cyrus Wilkinson,“ vysvûtloval. „Pfiedevãírem se zhroutil v hospodû na Cambridge Circus, záchranka ho pfievezla na úrazovku, po pfiíjezdu byl prohlá‰en za mrtvého a byl poslán k nám na rutinní pitvu.“ Chudák Cyrus Wilkinson nevypadal zas tak ‰patnû, samozfiejmû kromû fiezu ve tvaru písmene Y, kter˘ ho otevfiel od hrudi po rozkrok. Doktor Walid se mu uÏ na‰tûstí prohrabal v orgánech a za‰il ho dfiív, neÏ jsem se za nimi dostavil. Byl to bûloch, zachoval˘ chlapík kolem pûtaãtyfiiceti s náznakem pivního bfiicha, ale stále s pomûrnû vyr˘sovan˘mi svaly na rukou a nohou. ·acoval bych ho na rekreaãního bûÏce. „A tady dole skonãil proã...?“ „No, vykazuje známky gastritidy, pankreatidy a cirhózy jater,“ fiekl doktor Walid. Tomu poslednímu jsem rozumûl i já. „Byl to piják?“ zeptal jsem se. „Mimo jiné,“ odpovûdûl doktor Walid. „Trpûl silnou chudokrevností, coÏ mohlo souviset s jeho jaterními potíÏemi, ale spí‰ to vypadá na to, co si spojuji s nedostatkem B12.“ – 15 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 16
B E N A A RO N O V I T C H
Opût jsem na chvilku pohlédl na mrtvé tûlo. „Má dobr˘ svalov˘ tonus,“ nadhodil jsem. „B˘val hodnû fit,“ fiekl doktor Walid. „Ale zdá se, Ïe poslední dobou to s ním ‰lo z kopce.“ „Drogy?“ „Provedl jsem v‰echny rychlotesty, a nic. V˘sledky ze vzorkÛ vlasÛ dostanu aÏ za pár dní.“ „Jaká byla pfiíãina smrti?“ „Srdeãní selhání. Objevil jsem znaky dilataãní kardiomyopatie,“ pokraãoval doktor Walid. „K ní dochází, kdyÏ se srdce zvût‰uje a nedokáÏe fiádnû vykonávat svou práci. Ale myslím, Ïe vãera veãer ho zabil akutní infarkt myokardu.“ To byl dal‰í pojem, kter˘ jsem poznával z v˘uky na téma „co dûlat, kdyÏ se vám ve vazbû zniãehonic sloÏí podezfiel˘“, kterou nám servírovali v Hendonu. Jinak fieãeno, padl za obûÈ srdeãní pfiíhodû. „âili pfiirozené úmrtí?“ zeptal jsem se. „Zdánlivû ano,“ pfiisvûdãil doktor Walid. „JenÏe on ve skuteãnosti nebyl dost nemocn˘ na to, aby jen tak umfiel. I kdyÏ se samozfiejmû stává, Ïe lidé jen tak zkolabují a umfiou.“ „A jak tedy víte, Ïe mÛÏe zajímat zrovna nás?“ Doktor Walid mrtvého muÏe poplácal po rameni a mrkl na mû. „Abyste to zjistil, budete se muset podívat z vût‰í blízkosti.“ K mrtvolám se pfiibliÏuji nerad, ani k tak neokázal˘m, jako byl Cyrus Wilkinson, a tak jsem doktora Walida napfied poÏádal o masku s filtrem a oãní chrániãe. Jakmile jsem vylouãil, Ïe bych se tûla mohl byÈ jen náhodou dotknout, opatrnû jsem se sklonil, aÏ jsem tváfií spoãinul v jeho tûsné blízkosti. Vestigia jsou otisky, které kouzla zanechávají na fyzick˘ch pfiedmûtech. Hodnû se podobají smyslov˘m dojmÛm, jako jsou vzpomínky na nûjakou vÛni nebo zvuk, kter˘ jste nûkdy zaslechli. Nejspí‰ nûco takového pocítíte stokrát za den, ale v‰echno se vám smíchá se vzpomínkami, bdûl˘m snûním, a dokonce i vÛnûmi, které právû cítíte, a zvuky, které právû sly‰íte. Nûkteré vûci, tfieba kameny, nasávají v‰echno, co se kolem nich dûje, i kdyÏ to nemá s kouzly skoro nic spoleãného – právû to dodává star˘m domÛm jejich charakter. Jiné objekty, tfieba lidská tûla, jsou v uchovávání jak˘chkoliv vestigií úplnû marná – k tomu, aby se nûco otisklo na mrtvole, je tfieba magick˘ ekvivalent exploze granátu. – 16 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 17
MùSÍC
NAD
SOHO
TakÏe mû tak trochu pfiekvapilo, kdyÏ jsem usly‰el, Ïe tûlo Cyruse Wilkinsona hraje sólo na saxofon. Melodie se linula z doby, kdy byla v‰echna rádia je‰tû vyrobena z bakelitu a foukaného skla, a spolu s ní pfiivanula i vÛnû fiezaného dfieva a cementového prachu jakoby z prodejny stavebnin. Setrval jsem nad Cyrusem dost dlouho, abych si byl jist˘, Ïe jsem melodii náleÏitû identifikoval, a potom jsem odstoupil. „Jak jste si toho v‰iml?“ zeptal jsem se. „Provûfiuji v‰echna náhlá úmrtí,“ odpovûdûl doktor Walid. „Co kdyby náhodou. A pfiipadalo mi to jako jazz.“ „Poznal jste i tu skladbu?“ „To zas ne. Mû uÏije v˘hradnû na progresivní rock a romantiky z devatenáctého století. Vy ano?“ „Je to ‚Body and Soul‘, ‚Tûlem i du‰í‘. Nûkdy ze tfiicát˘ch let.“ „Kdo to hrál?“ „Vlastnû v‰ichni. Je to jedna z velk˘ch jazzov˘ch klasik.“ „Na jazz se umfiít nedá, Ïe ne?“ Vzpomnûl jsem si na Fatse Navarra, Billie Holidayovou a Charlieho Parkera, kterého koroner po smrti omylem povaÏoval za ãlovûka, kterému je dvakrát víc neÏ ve skuteãnosti. „Víte,“ fiekl jsem, „myslím, Ïe zjistíte, Ïe dá.“ Jazz urãitû udûlal v‰e, co bylo v jeho silách, aby dostal i mého otce.
Takové vestigium na tûlo nedostanete bez nûjakého v˘znamného magického pfiiãinûní, coÏ znamenalo, Ïe buì nûkdo provedl nûco magického panu Wilkinsonovi, nebo kouzla pouÏíval on sám. CivilistÛm, ktefií pracují s magií, Nightingale fiíkal „praktici“. Podle nûj takov˘ praktik, byÈ amatérsk˘, ãasto zanechává dÛkazy o své „praxi“ ve své domácnosti, takÏe jsem vyrazil pfies fieku na adresu uvedenou na fiidiãském prÛkazu pana Wilkinsona, abych zjistil, zda se na ní vyskytuje nûkdo, kdo ho miloval do takové míry, aby ho zabil. Cyrus Wilkinson bydlel v dvoupodlaÏním edvardovském fiadovém domku na té „správné“ stranû Tooting Bec Road. Bylo to území VW GolfÛ, mezi nimiÏ mûlo místo nûkolik audi a BMW, aby trochu pozvedla místní úroveÀ. Zaparkoval jsem na Ïluté ãáfie a zbytek cesty ‰el pû‰ky. – 17 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 18
B E N A A RO N O V I T C H
Zaujala mû jedna Honda Civic záfiivû oranÏové barvy – nejenÏe to byl model s tím uboh˘m motorem 1.4 VTEC, ale za volantem sedûla jakási Ïena s pohledem upfien˘m na adresu, k níÏ jsem mífiil. NeÏ jsem otevfiel branku, zapamatoval jsem si model tohoto auta, pak jsem pfie‰el po krátkém chodníku a zazvonil u dvefií. Do nosu mi na okamÏik zavanula vÛnû rozlámaného dfieva a betonov˘ prach, ale pak uÏ se dvefie otevfiely a já ztratil zájem o cokoliv jiného. V plandavém blankytnû modrém vlnûném svetfiíku byla nemodernû vnadná, baculatá a sexy. Mûla bledou, hezkou tváfi a rozcuchané hnûdé vlasy, které by jí spl˘valy do poloviny zad, kdyby je nemûla v t˘lu neumûle svázané. Zadívala se na mû ãokoládovû hnûd˘ma oãima a její velká ústa s pln˘mi rty byla v koutcích svû‰ená. Zeptala se mû, kdo jsem, a já se identifikoval. „A co pro vás mÛÏu udûlat, pane konstáble?“ zeptala se. Hovofiila s natolik vybrou‰en˘m pfiízvukem, Ïe témûfi pÛsobil jako parodie; kdyÏ mluvila, úplnû jsem ãekal, kdy zpoza rohu vybafne profesor Higgins. „Je tohle dÛm pana Cyruse Wilkinsona?“ zeptal jsem se. „Obávám se, Ïe spí‰e byl, pane konstáble.“ Zeptal jsem se jí, co je zaã – zdvofiile. „Simone Fitzwilliamová,“ fiekla a napfiáhla ruku. Automaticky jsem ji stiskl, mûla hebkou, teplou dlaÀ. Ve vzduchu jsem ucítil zimolez. Zeptal jsem se, zda mÛÏu dovnitfi, a ona ustoupila, aby mû pustila dál. DÛm byl postaven˘ pro pfiíslu‰níky ambiciózní niωí stfiední tfiídy, takÏe chodba byla úzká, ale s dobr˘mi proporcemi. Stále v ní v‰ak byly pÛvodní ãerné a bílé dlaÏdice a o‰untûlá, ale staroÏitná dubová skfiíÀ. Simone mû zavedla do ob˘vacího pokoje. V‰iml jsem si, Ïe pod ãern˘mi legínami má robustní, av‰ak hezky tvarované nohy. DÛm pro‰el standardním gentrifikaãním procesem: ob˘vák se propojil s jídelnou; pÛvodní dubová prkna podlahy byla obrou‰ena, nalakována a zakryta kobereãky. Nábytek vypadal jako z obchodÛ John Lewis – drah˘, pohodln˘ a nenápadit˘. Plazmová televize byla konvenãnû velká a s pfiipojen˘m set top boxem od Sky a pfiehrávaãem Blu-ray; na nejbliωích policích byla sefiazena DVD, nikoliv knihy. Nad místem, kde by stál krb, kdyby ho nûkdo v prÛbûhu uplynul˘ch sta let nevyboural, visela reprodukce Monetova obrazu. „Jak˘ jste mûla vztah k panu Wilkinsonovi?“ zeptal jsem se. „Byl to mÛj milenec.“ – 18 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 19
MùSÍC
NAD
SOHO
Hi-fi vûÏ byla nezajímavé luxusnûj‰í Hitachi, ãistû jen na cédéãka a polovodiãového typu – bez gramofonu. Byly tu dvû pfiihrádky s cédéãky: Wes Montgomery, Dewey Redman, Stan Getz. Zbytek tvofiil nahodil˘ v˘bûr hitÛ z devadesát˘ch let. „Pfiijmûte mou upfiímnou soustrast,“ fiekl jsem. „Jestli je to moÏné, rád bych vám poloÏil nûkolik otázek.“ „Je to naprosto nezbytné, pane konstáble?“ zeptala se. „âasto vy‰etfiujeme pfiípady, kdy úmrtí obestírají nejasné okolnosti.“ Ve skuteãnosti nic nevy‰etfiujeme, tedy my jako policie, pokud není násiln˘ trestn˘ ãin do oãí bijící nebo pokud ministerstvo vnitra v nedávné dobû nevydalo smûrnici, v níÏ vyÏaduje, abychom po dobu daného zpravodajského cyklu upfiednostnili zloãin, jenÏ se v té chvíli tû‰í nejvût‰í pozornosti. „A ony jsou nejasné?“ podivila se Simone. „Pokud to dobfie chápu, chudák Cyrus dostal infarkt.“ Posadila se na pastelovû modrou pohovku a pokynula mi, abych zaujal místo v barevnû sladûném kfiesle. „Nefiíká se nûãemu takovému pfiirozené úmrtí?“ Zaleskly se jí oãi, promnula si je hfibetem ruky. „PromiÀte, pane konstáble.“ ¤ekl jsem jí, Ïe se jmenuju Peter a Ïe to s tím konstáblem nemusí tak pfiehánût, coÏ se v téhle fázi vy‰etfiování rozhodnû dûlat nemá – prakticky jsem sly‰el, jak na mû Lesley kfiiãí aÏ z essexského pobfieÏí. Pfiesto mi nenabídla ani ‰álek ãaje – myslím, Ïe jsem prostû nemûl svÛj den. Simone se usmála. „Dûkuju, Petere. MÛÏete se ptát.“ „Cyrus byl hudebník?“ „Hrál na altsaxofon.“ „A hrál jazz?“ Dal‰í letm˘ úsmûv. „Existuje snad nûjak˘ jin˘ druh hudby?“ „Modální jazz, bepop nebo mainstream?“ pfiedvádûl jsem se. „West Coast Cool,“ fiekla. „Aãkoliv nic nemûl ani proti hard bopu, kdyÏ si to Ïádala situace.“ „Vy taky hrajete?“ „Ne, proboha,“ vyhrkla. „Je vylouãené, abych sv˘m údûsn˘m nedostatkem talentu t˘rala posluchaãe. âlovûk musí znát své meze. Jsem v‰ak zapálená posluchaãka – to Cyrus oceÀoval.“ „Toho veãera jste ho poslouchala?“ „Samozfiejmû. Ze Ïidle v první fiadû, aãkoliv to v tak titûrné hospodû, jako je Kofiení Ïivota, není nic obtíÏného. Hráli ,Midnight Sun‘. Cyrus – 19 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 20
B E N A A RO N O V I T C H
dokonãil sólo, posadil se na monitor – myslím, Ïe byl trochu brunátn˘ – a potom se skácel na bok, a to nám v‰em do‰lo, Ïe se nûco dûje.“ Odmlãela se, odvrátila zrak a zaÈala pûsti. Chvilku jsem poãkal a potom jsem jí poloÏil je‰tû nûkolik nezajímav˘ch, rutinních otázek, abych ji opût pfiimûl se soustfiedit – ví, kdy pfiesnû zkolaboval? Kdo volal záchranku? ZÛstávala s ním celou dobu? Odpovûdi jsem si zapisoval do notesu. „Chtûla jsem jet s ním, váÏnû, ale neÏ jsem se nadála, bleskovû ho odvezli. Jimmy mû pak vzal do nemocnice, ale kdyÏ jsem se tam dostala, uÏ bylo pozdû.“ „Jimmy?“ zeptal jsem se. „Jimmy je bubeník, moc mil˘ muÏ. Myslím, Ïe Skot.“ „Mohla byste mi sdûlit celé jeho jméno?“ „To bohuÏel nemÛÏu,“ odpovûdûla Simone. „Není to pfií‰erné? Prostû jsem ho vÏdycky brala jen jako bubeníka Jimmyho.“ Zeptal jsem se, kdo je‰tû patfiil do kapely, ale ãleny si vybavovala jen jako basáka Maxe a klavíristu Dannyho. „Musíte si myslet, Ïe jsem pfií‰erná. Jsem si jistá, Ïe jsem vûdûla, jak se jmenují, ale prostû si nedokáÏu vzpomenout. MoÏná je to kvÛli tomu, jak Cyrus umfiel. MoÏná nûco jako posttraumatick˘ stres.“ Zeptal jsem se, zda Cyrus v poslední dobû trpûl nûjak˘mi nemocemi nebo neduhy. Simone fiekla, Ïe netrpûl. Neznala ani jméno jeho praktického lékafie, aãkoliv mû ujistila, Ïe kdyby to bylo dÛleÏité, vyhrabala by to z jeho papírÛ. Poznamenal jsem si, abych o zji‰tûní téhle informace poÏádal doktora Walida. Zdálo se mi, Ïe uÏ jsem poloÏil dost otázek, abych zakamufloval skuteãn˘ dÛvod své náv‰tûvy, a potom jsem se, co nejnevinnûji to ‰lo, zeptal, jestli bych se mohl porozhlédnout po zbytku domu. Za normálních okolností pouhá pfiítomnost policisty staãí k tomu, aby se vût‰ina zákonÛ dbal˘ch obãanÛ cítila tak nûjak provinile, a tudíÏ se zdráhají nechat vás promenádovat se v botách po domû, takÏe mû trochu pfiekvapilo, kdyÏ Simone jen mávla rukou smûrem k chodbû a fiekla mi, aÈ si poslouÏím. V patfie to vypadalo víceménû tak, jak jsem oãekával – loÏnice do ulice, pokoj pro hosty vzadu – ten se, soudû podle volného místa a stojanÛ na noty sefiazen˘ch u stûny, pouÏíval jako hudební místnost. Dal‰í mal˘ pokojík padl za obûÈ zvût‰ené koupelnû, do níÏ se tak nyní ve‰la vana, sprcha, bidet a záchod, a to v‰echno obklopovaly bledûmodré kachliãky s liliov˘m vzorem. SkfiíÀka v koupelnû byla rozdûlená v klasickém pomûru – 20 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 21
MùSÍC
NAD
SOHO
jedna ãtvrtina muÏ, tfii ãtvrtiny Ïena. On mûl v oblibû dvoubfiité jednorázové holicí strojky a gel po holení; ona se hodnû depilovala a nakupovala v drogeriích Superdrug. Nic nenaznaãovalo, Ïe by jeden ãi druh˘ koketovali s esoterikou. V loÏnici byly obû vestavûné skfiínû dokofián a od obou vedla fiádka ãásteãnû poskládaného obleãení ke dvûma otevfien˘m kufrÛm na posteli. Îal, stejnû jako rakovina, zasahuje lidi rÛznou rychlostí, ale i tak mû napadlo, Ïe na to, aby zaãínala balit vûci milovaného Cyruse, je pfiece jen trochu brzy. Potom jsem zahlédl bokovky, jaké by si Ïádn˘ opravdov˘ jazzman nikdy neoblékl, a uvûdomil jsem si, Ïe Simone balí svoje vûci, coÏ mi pfiipadalo stejnû podezfielé. NastraÏil jsem u‰i, abych se ujistil, Ïe se za mnou nevydala po schodech, a trochu jsem jí prohrabal zásuvky se spodním prádlem, ale z této akce jsem si neodnesl nic neÏ neurãit˘ dojem, Ïe se chovám naprosto neprofesionálnû. Hudební místnost mûla aspoÀ ponûkud v˘raznûj‰í charakter; na stûnách visely zarámované plakáty Milese Davise a Arta Peppera a police byly plné hudebnin. Tuhle místnost jsem si nechal na konec, protoÏe jsem chtûl napfied získat pocit toho, co Nightingale oznaãoval za domovní sensis illic a pro co jsem mûl já oznaãení lokální vestigium; teprve nyní jsem tedy vstupoval do prostoru, kter˘ byl zjevnû soukrom˘m hájemstvím Cyruse Wilkinsona. Opût jsem zaregistroval záblesk skladby „Tûlem i du‰í“ a v kombinaci se Simoninou zimolezovou vÛní i závan prachu a fiezaného dfieva – byly v‰ak tlumené a prchavé. Na rozdíl od zbytku domu se v hudebním pokoji na policích neskvûly pouze fotografie a komicky drahé suven˘ry ze zahraniãních dovolen˘ch. Domníval jsem se, Ïe kaÏd˘, kdo se snaÏí stát se praktikem mimo oficiální sféry, se bude muset prokousat spoustou okultních nesmyslÛ, neÏ narazí na opravdovou magii – pokud je nûco takového moÏné. V knihovnû by se tak mûly vyskytovat alespoÀ nûkteré z tûchto knih, ale u Cyruse jsem nenacházel nic v tomto duchu, ani Knihu lÏí Aleistera Crowleyho, která je vÏdycky dobrá pro zasmání, kdyÏ nic jiného. Vlastnû to tam vypadalo hodnû jako v knihovnû mého táty: pfieváÏnû jazzové biografie – opût Arta Peppera a Charlieho Parkera –, mezi nûÏ se pro zpestfiení vmísilo nûkolik ran˘ch románÛ Dicka Francise. „Na‰el jste nûco?“ zeptala se Simone ode dvefií. „Zatím ne.“ Byl jsem pfiíli‰ soustfiedûn˘ na pokoj, abych zaslechl, Ïe se blíÏí po schodech. Lesley fiíkala, Ïe schopnost nev‰imnout si, Ïe se k vám zezadu blíÏí tradiãní holandské folklórní tûleso, nepatfií v komplexním, – 21 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 22
B E N A A RO N O V I T C H
rychlém svûtû moderní policejní práce zrovna k vlastnostem, které vám zajistí pfieÏití. Rád bych v‰ak poznamenal, Ïe jsem se tehdy právû snaÏil vysvûtlit cestu jednomu nahluchlému turistovi, a to taneãní tûleso nebylo holandské, n˘brÏ ‰védské. „Nechci na vás nûjak tlaãit,“ fiekla Simone, „jen jsem si pfied va‰ím pfiíjezdem objednala taxi a víte, jak tihle chlapi nesná‰ejí, kdyÏ musejí ãekat.“ „Kam jedete?“ zeptal jsem se. „Jen ke sv˘m sestrám, dokud se nevzpamatuju.“ PoÏádal jsem ji o adresu, a kdyÏ mi ji sdûlila, poznamenal jsem si ji. Kupodivu to bylo v Soho, na Berwick Street. „Já vím,“ fiekla, kdyÏ si v‰imla mého v˘razu. „Jsou to docela bohémky.“ „Vlastnil Cyrus nûjaké dal‰í nemovitosti, studio, garáÏ nebo tfieba zahrádku?“ „Pokud vím, tak ne,“ odpovûdûla a potom se rozesmála. „Îe by Cyrus ryl na zahrádce – to je váÏnû úÏasná pfiedstava.“ Podûkoval jsem jí za ãas, kter˘ mi vûnovala, a doprovodila mû ke dvefiím. „Dûkuju vám za v‰echno, Petere,“ fiekla. „Byl jste nanejv˘‰ laskav˘.“ Boãní okno poskytovalo dostateãnû velk˘ odraz, abych vidûl, Ïe naproti domu stále parkuje ona Honda Civic a Ïe její fiidiãka civí pfiímo na nás. KdyÏ jsem se otoãil ode dvefií, prudce odvrátila hlavu a pfiedstírala, Ïe si ãte samolepky na nárazníku auta pfied sebou. Riskla je‰tû jeden pohled, ale to uÏ zjistila, Ïe k ní pfies ulici mífiím. Z jejích rozpakÛ jsem vyãetl, Ïe panikafií a Ïe váhá, jestli má nastartovat, nebo vystoupit. KdyÏ jsem zaklepal na okno, cukla sebou. Ukázal jsem jí policejní prÛkaz a ona na nûj zmatenû upfiela zrak. Takhle to b˘vá v kaÏdém druhém pfiípadû, hlavnû proto, Ïe vût‰ina obãanÛ policejní prÛkaz nikdy nevidûla a netu‰í, co to mají sakra pfied oãima. Dotyãné to nakonec do‰lo a spustila okno. „Mohla byste, prosím, vystoupit z vozu?“ zeptal jsem se. Pfiik˘vla a vysedla. Byla malá, ‰tíhlá a hezky obleãená v sice konfekãním, ale kvalitním tyrkysovém sukÀovém kost˘mu. Realitní makléfika, blesklo mi hlavou, nebo nûco zamûfieného na styk se zákazníky typu PR nebo luxusní maloobchod. Vût‰ina lidí, kdyÏ má nûco do ãinûní s policií, se opfie o auto, aby z nûj naãerpala morální podporu, ale ona to neudûlala, aãkoliv si pohrávala s prstenem na levé ruce a zasouvala si vlasy za u‰i. „Jen jsem ãekala v autû,“ oznámila mi. „Je v tom nûjak˘ problém?“ – 22 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 23
MùSÍC
NAD
SOHO
PoÏádal jsem ji o fiidiãák a ona mi ho pokornû pfiedloÏila. KdyÏ se náhodnû vybraného obãana zeptáte na jméno a adresu, nejenÏe vám bude ãasto lhát, ale nemusí vám je vÛbec sdûlit, pokud mu neoznámíte, Ïe poru‰il zákon. A navíc musíte vyplnit potvrzení na dÛkaz, Ïe si neférovû nevybíráte jen blonìaté realitní makléfiky. JestliÏe v‰ak v lidech vzbudíte dojem, Ïe je zastavujete v souvislosti se silniãním provozem, s radostí vám hned vydají fiidiãák, kde je uvedeno jak jejich jméno, vãetnû v‰ech trapn˘ch druh˘ch jmen, tak adresa a datum narození – a já si tohle v‰echno poznamenal. Jmenovala se Melinda Abbotová, narodila se v roce 1980 a bydlela na adrese, z níÏ jsem právû ode‰el. „Tohle je va‰e souãasná adresa?“ zeptal jsem se, kdyÏ jsem jí vracel fiidiãák. „Tak nûjak. Byla, a teì shodou okolností ãekám, aÏ zase bude. Proã to chcete vûdût?“ „Je to souãást probíhajícího vy‰etfiování,“ fiekl jsem. „Neznáte náhodou muÏe jménem Cyrus Wilkinson?“ „To je mÛj snoubenec.“ Upfiela na mû pfiíkr˘ pohled. „Stalo se mu nûco?“ Existují smûrnice, které policejním dÛstojníkÛm ukládají, jak blízk˘m pfiíbuzn˘m správnû sdûlovat tragické zprávy. Letmé zmínky uprostfied ulice mezi nû nepatfií. Zeptal jsem se jí, jestli by si se mnou nechtûla sednout do auta, ale o tom nechtûla ani sly‰et. „¤eknûte mi to pfiímo tady,“ pobídla mû. „Obávám se, Ïe to nejsou dobré zprávy.“ KaÏd˘, kdo kdy vidûl nûjak˘ kriminální seriál, ví, co to znamená. Melinda sebou trhla, potom se opanovala. Málem nad sebou ztratila kontrolu, ale vidûl jsem, jak svou reakci nasála zpátky pod masku obliãeje. „Kdy?“ zeptala se. „Pfiedevãírem veãer,“ fiekl jsem. „Infarkt.“ Nechápavû se na mû zadívala. „Infarkt?“ „BohuÏel ano.“ Pfiik˘vla. „Proã tu tedy jste?“ zeptala se. Pfied nutností pfiijít s nûjakou lÏí mû zachránil taxík, kter˘ právû zastavil pfied domem a zatroubil. Melinda se otoãila, upfiela pohled na vstupní dvefie a její oãekávání do‰lo naplnûní, kdyÏ z domu vy‰la Simone se sv˘mi dvûma kufry. ¤idiã prokázal netypickou míru galantnosti, kdyÏ k ní hbitû pfiibûhl, pfievzal od ní zavazadla, a zatímco Simone zamykala – oba bezpeãnostní zámky, jak jsem si v‰iml –, naloÏil je do kufru auta. – 23 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 24
B E N A A RO N O V I T C H
„Ty ãubko,“ zakfiiãela Melinda. Simone jí nevûnovala pozornost a zamífiila k taxíku, coÏ mûlo na Melindu pfiesnû ten úãinek, jak˘ jsem oãekával. „Ano, ty,“ zavolala, „on je po smrti, ty ãubko. A ty ses mi to kurva ani neobtûÏovala fiíct. Tohle je mÛj dÛm, ty tlustá couro.“ Pfii tûchto slovech Simone vzhlédla a mnû napfied pfiipadalo, Ïe nechápe, kdo Melinda je, ale potom pok˘vala hlavou a roztrÏitû pohodila klíãe od domu na‰ím smûrem. Pfiistály Melindû u nohou. Poznám, kdy ãlovûk zaãne vy‰ilovat, takÏe jsem jí staãil sevfiít nadloktí dfiív, neÏ mohla pfiebûhnout ulici a vykopat ze Simone du‰i. StfieÏit královnin mír – o nic jiného nejde. Na hubené tintítko nebyla Melinda vÛbec slabá, a nakonec jsem musel pouÏít obû ruce, kdyÏ mi pfies rameno jeãela dal‰í nadávky, aÏ mi z nich drnãelo v u‰ích. „Chcete, abych vás zatkl?“ zeptal jsem se. To je star˘ policejní trik. KdyÏ lidi rovnou varujete, ãasto vás jednodu‰e ignorují, ale kdyÏ jim poloÏíte otázku, musí o ní pfiem˘‰let. Jakmile zaãnou dom˘‰let dÛsledky, skoro vÏdycky se uklidní – pokud samozfiejmû nejsou opilí nebo zdrogovaní, ve vûku mezi ãtrnácti a jednadvaceti lety nebo z Glasgow. Na Melindu to na‰tûstí zam˘‰len˘ úãinek mûlo a v jekotu ustala na tak dlouho, aby taxík mohl odjet. Jakmile jsem se ujistil, Ïe z frustrace nezaútoãí na mû – to je riziko povolání, kdyÏ pracujete u policie –, sklonil jsem se, sebral ze zemû klíãe a vloÏil jí je do rukou. „Máte nûkoho, komu byste mohla zavolat?“ zeptal jsem se. „Nûkoho, kdo by mohl pfiijít a chvíli s vámi zÛstat?“ Zavrtûla hlavou. „Poãkám v autû,“ fiekla. „Dûkuju vám.“ Mnû nedûkujte, paní, nefiekl jsem, já jen vykonávám... Kdo vûdûl, co vykonávám? Pochyboval jsem, Ïe z ní toho veãera vypáãím je‰tû nûco uÏiteãného, tak jsem odjel docela sám.
Nûkdy vás po perném dnu v práci nic neuspokojí tak jako kebab. Cestou pfies Vauxhall jsem se pro nûj zastavil v náhodnû vybraném kurdském bistru a potom jsem zaparkoval na Albert Embankment, abych ho snûdl – do jaguaru kebab nesmí, takové je pravidlo. Jedna strana nábfieÏí sice v ‰edesát˘ch letech utrpûla explozí modernismu, ale já k jejím mdl˘m betono– 24 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 25
MùSÍC
NAD
SOHO
v˘m fasádám sedûl zády a radûji jsem sledoval slunce, které rozpalovalo vrcholy mrakodrapu Millbank Tower a Westminsterského paláce. Veãer bylo je‰tû dost teplo, aby se dalo chodit jen v ko‰ili, a mûsto se drÏelo léta jako zlatokopka nadûjného stfiedního útoãníka. Oficiálnû spadám pod OHSK9, coÏ je zkratka pro oddûlení hospodáfiské a specializované kriminality 9, jinak známé také jako „Rozmar“ a známé rovnûÏ jako útvar, o nûmÏ solidní, dobfie vychovaní policisté ve slu‰né spoleãnosti nemluví. Pamatovat si oznaãení „OHSK9“ nemá cenu, protoÏe metropolitní policie kaÏdé ãtyfii roky prochází reorganizací a v‰echny názvy se mûní. Proto se tfieba jednotce pro vy‰etfiování ozbrojen˘ch loupeÏí v rámci útvaru pro boj se závaÏnou a organizovanou kriminalitou uÏ od dvacát˘ch let minulého století fiíká jednodu‰e zásahovka, v lond˘nském dialektu pak také Sweeney s odkazem na ìábelského holiãe jménem Sweeney Todd. Na rozdíl od zásahové jednotky se Rozmar snáze pfiehlédne, ãásteãnû i proto, Ïe vykonáváme práci, o níÏ nikdo rád nemluví. Ale hlavnû proto, Ïe nemáme Ïádn˘ zjistiteln˘ rozpoãet. Absence rozpoãtu znamená absenci byrokratického dohledu, a tudíÏ absenci dokumentace. Pomáhá i to, Ïe aÏ do leto‰ního ledna ãítalo osazenstvo oddûlení jednoho ãlovûka: jistého detektiva vrchního inspektora Thomase Nightingalea. Aã se po mém nástupu k útvaru poãet jeho zamûstnancÛ zdvojnásobil a bylo tfieba se popasovat s nevyfiízenou administrativou za dobr˘ch deset let, v rámci byrokratické hierarchie metropolitní policie zÛstáváme stále nenápadní. A tak se pfii v˘konu sv˘ch povinností mezi ostatními pfiíslu‰níky pohybujeme záhadnû, ba tajuplnû a plníme své povinnosti Patfií k nim i vy‰etfiování ilegálních ãarodûjÛ a dal‰ích osob praktikujících magii, ale osobnû jsem si myslel, Ïe Cyrus Wilkinson praktikoval tak maximálnû skvûlou hru na saxofon. Také jsem pochyboval, Ïe by se sám zabil tradiãním jazzov˘m koktejlem drog a alkoholu, ale potvrzení mûlo pfiijít aÏ s v˘sledky toxikologického vy‰etfiení. Proã by se nûkdo uch˘lil k magii, aby zabil jazzmana uprostfied vystoupení? Ano, sám mám problém s jazzovou new thing a zbytkem atonálních modernistÛ, ale nûkoho, kdo tímhle zpÛsobem hraje, bych pfiece jen nezabíjel – pfiinejmen‰ím pokud bych s ním nebyl uvûznûn˘ v jedné místnosti. Na druhém bfiehu TemÏe, za ryãení dieselového motoru, odrazil od mola Millbanku katamarán. Zmuchlal jsem papírov˘ obal od kebabu a hodil ho do ko‰e. Nasedl jsem do jaguaru, nastartoval a vyrazil do soumraku. – 25 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:46
Stránka 26
B E N A A RO N O V I T C H
Brzy jsem se chystal nav‰tívit knihovnu v Rozmaru a vyhledat v ní minulé pfiípady. Pokud ‰lo o barvitá líãení vûcí souvisejících s pitím a zh˘ralostmi, obvykle bylo spolehnutí na Polidoriho. Nejspí‰ díky záÏitkÛm, které naãerpal v rau‰i ve spoleãnosti lorda Byrona a Shelleyov˘ch u Îenevského jezera. Pokud nûkdo nûco vûdûl o pfiedãasn˘ch a nepfiirozen˘ch úmrtích, byl to právû Polidori, kter˘ na toto téma dokonce napsal knihu, neÏ sám vypil kyanid – jmenuje se Vy‰etfiování nepfiirozen˘ch úmrtí v Lond˘nû v letech 1768–1810 a váÏí nûco pfies kilo – a já jsem jen doufal, Ïe mû její ãtení také nedoÏene k sebevraÏdû. KdyÏ jsem pfiijel do Rozmaru a zaparkoval v koãárovnû, byl uÏ pozdní veãer. Jen co jsem otevfiel zadní dvefie, roz‰tûkal se Toby a vyrazil pfies mramorovou podlahu atria ke mnû, aby se mi vrhl na holenû. Molly ke mnû od kuchynû klouzala jako vítûzka Mistrovství svûta stra‰ideln˘ch gotick˘ch lolit. Tobyho ‰tûkotu jsem nevûnoval pozornost a zeptal jsem se, zda je vzhÛru Nightingale. Molly sotva postfiehnutelnû naklonila hlavu, ãímÏ mi sdûlila, Ïe není, a poté na mû upfiela tázav˘ pohled. Molly v Rozmaru pÛsobí jako hospodynû, kuchafika a deratizérka. Nikdy nemluví, má pfiíli‰ mnoho zubÛ a slabost pro syrové maso, ale snaÏím se jí to nikdy nezazlívat a nikdy jí také nedovoluji, aby se ocitla mezi mnou a v˘chodem. „Jsem vyfiízen˘ – jdu si rovnou lehnout,“ oznámil jsem. Molly pohlédla na Tobyho a poté na mû. „Cel˘ den jsem pracoval.“ Molly pfiede mnou mírnû naklonila hlavu, ãímÏ mínila: To je mi jedno, pokud nepÛjde‰ vyvenãit tu smradlavou malou potvoru, bude‰ po ní uklízet ty. Toby ustal ve ‰tûkání, aby na mû upfiel nadûjn˘ pohled. „Kde máme vodítko?“ zeptal jsem se.
– 26 –
Aaronovitch 2 - zlom
23.2.1957 23:49
Stránka 265
Poděkování
Patfií v‰em z pfiede‰lé knihy a navíc zamûstnancÛm Metropolitního archivu a Sarah za to, Ïe mû propa‰ovala do klubu Groucho.
Aaronovitch 2 - zlom
24.2.1957 21:27
Stránka 269
Ben Aaronovitch Mûsíc nad Soho Z anglického originálu Moon over Soho vydaného nakladatelstvím Gollancz v Lond˘nû roku 2011, pfieloÏil Milan Îáãek. Ilustrace na obálce Katefiina BaÏantová. Grafická úprava obálky Martin Radimeck˘. Sazba Petr Teichman. Odpovûdn˘ redaktor Richard Klíãník. Jazyková redaktorka SoÀa Benediktová. Korektury Ludmila Böhmová. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2016 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2851. publikaci, 59. svazek edice FANTASTIKA. První vydání. Vytiskla Tû‰ínská tiskárna. ISBN 978-80-257-1746-2 Aktuality o na‰ich titulech mÛÏete sledovat na www.facebook.com/argo.cz Na‰e knihy distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz