Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Strรกnka 3
Aaronovitch 5 - zlom
22.9.1956 20:09
Stránka 4
PfieloÏil Milan Îáãek
FOXGLOVE SUMMER Copyright © Ben Aaronovitch, 2014 First published by Orion/Gollancz/Weidenfeld, London Translation © Milan Îáãek, 2017 Cover art © Katefiina BaÏantová, 2017 © Argo, 2017 ISBN 978-80-257-2249-7
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 5
Tuto knihu vûnuji siru Terrymu Pratchettovi, nositeli ¤ádu britského impéria, kter˘ stojí jako tentononc na skalnat˘ch bfiezích na‰ich imaginací, aby nás lépe mohl bezpeãnû navést do pfiístavu.
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Strรกnka 6
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 7
Část první
Pomezí
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 8
Za dávn˘ch ãasÛ, za Artu‰e krále, o kterém Briti mnoho mluví k chvále, království vil pr˘ bylo v této zemi, Královna skfiítkÛ s poddan˘mi v‰emi v zelen˘ch lukách ãasto tanãila si. „Povídka Ïeny z Bathu“, Geoffrey Chaucer v pfiekladu Fr. Vrby
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 9
1
Hloubková kontrola
Právû jsem míjel b˘valou centrálu spoleãnosti Hoover, kdyÏ jsem usly‰el, jak za mnou vztekle zajeãel pan Punch. Nebo to mohly b˘t nûãí brzdy nebo vzdálená siréna nebo airbus nalétávající na Heathrow. Sem tam jsem ho sl˘chával od chvíle, kdy jsem sletûl z vrcholu jistého vûÏáku ve ãtvrti Elephant and Castle. Nebyl to ale skuteãn˘ zvuk, chápete – byl to pocit, vyjádfiení samotné podstaty mûsta – to, co bychom mohli nazvat super-vestigium, kdyby se Nightingale tak zarputile nestavûl vÛãi m˘m snahám vytváfiet si vlastní terminologii. Nûkdy má v˘hrÛÏnou náladu, nûkdy ho sly‰ím jako slabé zoufalé kvílení na pozadí poryvÛ skuãících kolem soupravy metra. Nûkdy taky Ïadoní a ‰kemrá v huãení noãního provozu za oknem mého pokoje. Nበpan Punch je pûknû nevypoãitatelná postava. Náladová a nebezpeãná jako fanou‰ci hostujícího t˘mu v sobotu veãer. Tentokrát dával prÛchod zufiivosti a nevrlosti a rozhofiãení. Nechápal jsem ale proã – on z Lond˘na neodjíÏdûl. * * * BBC je coby instituce stará jen nûco pfies devadesát let. CoÏ znamená, Ïe Nightingale se ve spoleãnosti rozhlasov˘ch pfiijímaãÛ cítí natolik dobfie, Ïe má v koupelnû digitální rádio. V nûm pfii holení poslouchá Radio Four. Nejspí‰ pfiedpokládá, Ïe moderátofii jsou za mikrofony stále spolehlivû usazeni ve spoleãenském odûvu, kdyÏ cupují politika, kter˘ je toho dne brzy ráno obûtován v pofiadu Today. Proto se také o tûch nezvûstn˘ch dûtech dozvûdûl dfiív neÏ já – a to ho pfiekvapilo. „Îil jsem v domnûní, Ïe ranní vysílání posloucháte docela rád,“ pronesl nad snídání, kdyÏ jsem pfiiznal, Ïe je to pro mû novinka. –9–
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 10
B E N A A RO N O V I T C H
„Vûnoval jsem se cviãení,“ podotkl jsem. V prÛbûhu nûkolika t˘dnÛ po demolici vûÏáku Skygarden – pfii níÏ jsem stál na jeho vrcholu – jsem byl klíãov˘m svûdkem ve tfiech rÛzn˘ch vy‰etfiováních, a to mezi nû nepoãítám zkoumání vedené Útvarem profesních norem. Nemalou ãást kaÏdého pracovního dne jsem strávil ve v˘slechov˘ch místnostech rÛzn˘ch lond˘nsk˘ch policejních stanic vãetnû neblaze proslulého tfiiadvacátého patra Empress State Building, kde má odbor ÚPN pro ta nejzávaÏnûj‰í ‰etfiení vyhrazené skfiipce a paleãnice. To znamenalo, Ïe jsem si navykl vstávat brzy, abych potrénoval a strávil chvíli v tûlocviãnû, neÏ jsem vyrazil odpovídat pûti rÛzn˘mi zpÛsoby na jednu a tutéÏ zatracenou otázku. CoÏ bylo vlastnû dobfie, protoÏe od zásahu taserem, kter˘ mi Lesley u‰tûdfiila do zad, se mi nespalo dvakrát dobfie. Zaãátkem srpna v˘slechy víceménû pominuly, ale zvyk – a nespavost – mû neopustily. „Pfii‰la Ïádost o v˘pomoc?“ zeptal jsem se. „Co se t˘ãe formálního vy‰etfiování, tak ne,“ odpovûdûl Nightingale. „Ale pokud se jedná o dûti, máme jisté povinnosti.“ Byly to dvû dívky, obûma bylo jedenáct, pohfie‰ovaly je dvû rÛzné domácnosti v jedné vesnici v severním Herefordshiru. K prvnímu telefonátu na tísÀovou linku do‰lo tûsnû po deváté ráno pfiede‰lého dne a pozornost médií se na nû upfiela veãer, kdy byly u místního váleãného pomníku asi tisíc metrÛ od jejich domovÛ nalezeny mobily obou dívek. Pfies noc zpráva pfie‰la z místní na celonárodní úroveÀ, a podle pofiadu Today se mûly toho rána rozjet rozsáhlé pátrací akce. Vûdûl jsem, Ïe Rozmar má v urãitém fakticky tutlaném smyslu, o nûmÏ nikdo rád nemluvil, celonárodní pÛsobnost. Ale nechápal jsem, jak souvisí s nezvûstn˘mi dûtmi. „V minulosti,“ vysvûtloval Nightingale, „se dûti bohuÏel obãas vyuÏívaly pfii praktikování…“ – snaÏil se najít ten nejpfiíhodnûj‰í termín – „neetick˘ch forem magie. OdjakÏiva se drÏíme zásady dohlíÏet na pfiípady nezvûstn˘ch dûtí a tam, kde je to nutné, situaci provûfiujeme, abychom mûli jistotu, Ïe se na nich nepodílejí jisté osoby z okolí.“ „Jisté osoby?“ „Pokoutní ãarodûjové a jim podobní,“ odpovûdûl. V hant˘rce Rozmaru byl „pokoutním ãarodûjem“ kaÏd˘ praktik, kter˘ své magické dovednosti buì nabyl ad hoc nûkde mimo Rozmar, nebo se stáhl do ústraní na venkov – a „rustikalizoval se“, jak to naz˘val Nightingale. – 10 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 11
ZÁLUDNÉ
L É TO
Oba jsme pohlédli na protûj‰í stranu snídaÀové místnosti, kde popíjela ãernou kávu a ãetla Cosmopolitan Varvara Sidorovna Tamoninová, b˘valá pfiíslu‰nice 365. zvlá‰tního pluku Rudé armády. Varvara Sidorovna, kterou si Rudá armáda vycviãila, jednoznaãnû spadala do kategorie „a jim podobní“. Ale jelikoÏ u nás uÏ dva mûsíce pfieb˘vala a ãekala, aÏ zaãne soudní fiízení, alespoÀ ona v tomhle pfiípadû pravdûpodobnû nemûla prsty. Pfiekvapilo mû, Ïe Varvara pfii‰la na snídani dfiív neÏ já a na Ïenu, kterou jsem pfiedchozího veãera vidûl vyprázdnit skoro dvû celé láhve Stoliãné, vypadá hodnû ãerstvû. S Nightingalem jsme se ji pokusili opít ve snaze vypáãit z ní víc informací ohlednû MuÏe bez tváfie, ale nedostali jsme z ní nic kromû nûkolika opravdu nechutn˘ch vtipÛ – z nichÏ mnohé ne‰ly ani pofiádnû pfieloÏit. Mnû ale vodka ‰ikovnû odrovnala a v noci jsem se docela vyspal. „TakÏe nûco jako SNASA,“ fiekl jsem. „To je ten seznam sexuálních agresorÛ?“ zeptal se Nightingale, kter˘ se moudfie neobtûÏoval nauãit Ïádn˘ akronym, dokud nepfieÏil minimálnû deset let. Ujistil jsem ho, Ïe pfiesnû ten to je, a zatímco si do ‰álku naléval ãaj, je‰tû se nad touhle otázkou zam˘‰lel. „Nበseznam je vhodnûj‰í povaÏovat za rejstfiík zraniteln˘ch lidí. Na‰ím úkolem v tomto pfiípadû je zajistit, aby se nezapletli do nûãeho, ãeho by mohli pozdûji litovat.“ „Myslíte, Ïe je to v tomhle pfiípadû pravdûpodobné?“ zeptal jsem se. „Zase nûjak pfií‰ernû pravdûpodobné to není,“ odpovûdûl. „Ale v tûchto záleÏitostech je vÏdy lep‰í postupovat co nejopatrnûji, a navíc,“ usmál se, „kdyÏ na pár dní odjedete z mûsta, prospûje vám to.“ „ProtoÏe nic mi nezlep‰í náladu víc neÏ poctiv˘ únos dûtí.“ „Pfiesnû tak,“ pfiisvûdãil Nightingale. A tak jsem po snídani strávil hodinku v na‰em technickém doupûti, kde jsem si z internetu stahoval podklady a ujistil se, Ïe mÛj notebook je pofiádnû nabit˘. Právû jsem si obnovil kvalifikaci pro první úroveÀ ochrany vefiejného pofiádku, a na zadní sedadlo nového modelu fordky jsem si proto uloÏil ta‰ku s taktick˘m vybavením a k ní pfiihodil pfiíruãní zavazadlo s vûcmi na pfiespání. Usoudil jsem, Ïe kombinéza z materiálu se sníÏenou hofilavostí potfiebná nebude, ale robustní taktická obuv bude lep‰í volba neÏ boty na bûÏné chození. Na venkovû jsem uÏ byl a z chyb se umím pouãit. Skoãil jsem je‰tû do Rozmaru a v hlavní knihovnû se setkal s Nightingalem, kter˘ mi podal sloÏku z konopného papíru pfievázanou vybledl˘mi – 11 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 12
B E N A A RO N O V I T C H
ãerven˘mi stuhami. Uvnitfi bylo asi tfiicet stránek prÛklepového papíru poti‰tûného hust˘m textem a nûco, co byla zfiejmû fotokopie jakéhosi prÛkazu totoÏnosti. „Hugh Oswald,“ fiekl Nightingale. „Bojoval u Antverp a Ettersbergu.“ „PfieÏil Ettersberg?“ Nightingale odvrátil zrak. „Dostal se zpátky do Anglie. Ale trpûl tím, ãemu se dnes pr˘ fiíká posttraumatická stresová porucha. Je stále v invalidním dÛchodu – zaãal chovat vãely.“ „Jak je mocn˘?“ „No, neradil bych vám ho zkou‰et,“ odpovûdûl Nightingale. „Ale domnívám se, Ïe uÏ ponûkud vy‰el z praxe.“ „A kdyÏ budu mít podezfiení?“ „Nechte si to pro sebe, nenápadnû se stáhnûte a pfii nejbliωí pfiíleÏitosti mi zatelefonujte.“ NeÏ jsem staãil vyklouznout zadními dvefimi, ze svého kuchyÀského hájemství vyplula Molly a postavila se mi do cesty. Vûnovala mi slab˘ úsmûv a tázavû naklonila hlavu na stranu. „Myslel jsem, Ïe se zastavím cestou nahoru,“ fiekl jsem. Svra‰tila bledou kÛÏi mezi tenk˘m ãern˘m oboãím. „Nechtûl jsem ti pfiidûlávat starosti.“ Rukou s dlouh˘mi prsty zvedla oranÏovou nákupní ta‰ku ze Sainsbury’s. Pfievzal jsem si ji. Byla pfiekvapivû tûÏká. „Co je tam?“ zajímalo mû, ale Molly se jen usmála, ukázala pfiitom sv˘ch nezvykle mnoho zubÛ, otoãila se a odplula. Opatrnû jsem ta‰ku potûÏkal – poslední dobou uÏ jsme nejedli tolik vnitfiností, ale Molly umûla b˘t co se t˘ãe kulináfisk˘ch kombinací stále hodnû v˘stfiední. Dal jsem si záleÏet, abych ta‰ku uloÏil do stísnûného prostoru pro nohy pfied zadním sedadlem. AÈ v tûch sendviãích bylo cokoliv, nebylo by vhodné, aby se pfiíli‰ zahfiály a zaãaly se kazit nebo zaãaly páchnout, pfiípadnû spontánnû zmutovaly do nûjaké nové formy Ïivota. KdyÏ jsem vyjíÏdûl, byl nádhern˘ lond˘nsk˘ den – modrá obloha, turisté blokovali chodníky na Euston Road a lidé na cestû do práce lapali po dechu z otevfien˘ch ok˘nek a roztouÏenû hledûli na mladé lidi, ktefií se kolem promenovali v ‰ortkách a letních ‰atech. Poté co jsem je‰tû zajel natankovat k benzínce kousek od Warwick Avenue, v okolí Paddingtonu se zamotal v doãasné spleti jednosmûrek, naãeÏ jsem najel na v˘padovku A40, rozlouãil se s modernistickou nádherou b˘valé centrály – 12 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 13
ZÁLUDNÉ
L É TO
Hooveru a nabral kurz do míst, pro nûÏ mají Lond˘Àané oznaãení „v‰ude jinde“. Jakmile jsem za sebou nechal pana Punche a okruÏní dálnici M24, naladil jsem autorádio na stanici BBC 5 Live, která se ze v‰ech sil snaÏila z pfiibliÏnû pÛlhodinov˘ch blokÛ vytvofiit ãtyfiiadvacetihodinov˘ zpravodajsk˘ cyklus. Dûti byly stále nezvûstné, rodiãe se obrátili na vefiejnost s „emotivní“ prosbou a policie a dobrovolníci prozkoumávali oblast, kde do‰lo ke zmizení. Pfiípad byl sotva dva dny star˘ a moderátofii uÏ se zaãínali uchylovat k zoufalému tónu lidí, ktefií pomalu nevûdí, na co by se je‰tû zeptali reportérÛ na místû ãinu. Je‰tû sice nedospûli do fáze: Co si myslíte, Ïe se jim teì honí hlavou?, ale byla to jen otázka ãasu. Do‰lo na srovnání s pfiípadem Soham, aãkoliv nikdo nebyl natolik netaktní, aby poukázal na skuteãnost, Ïe v Sohamu byly obû dívky mrtvé je‰tû pfiedtím, neÏ rodiãe zavolali na tísÀovou linku. âas se pr˘ krátí a policie a dobrovolníci provádûli v okolní krajinû opravdu dÛkladnou pátrací operaci. Spekulovalo se, zda pfiíbuzní veãer vystoupí v médiích, nebo zda poãkají aÏ do dal‰ího dne. JelikoÏ ‰lo o jedinou oblast, o níÏ moderátofii nûco vûdûli, bylo diskusi o rodinné mediální strategii vûnováno hned deset minut, kterou pak pfieru‰ila zpráva, Ïe se reportérovi na místû podafiilo udûlat rozhovor s nûk˘m z místních. Dotyãn˘m byla Ïena se staromódním pfiízvukem rozhlasové hlasatelky, která se vyjádfiila v tom smyslu, Ïe v‰ichni jsou pfiirozenû nesmírnû ‰okovaní a Ïe nûco takového byste v místû, jako je Rushpool, opravdu neãekali. Zpravodajsk˘ cyklus se v celou hodinu restartoval a já se dozvûdûl, Ïe maliãká víska Rushpool v ospalém, bukolickém Herefordshiru je dûji‰tûm rozsáhlé policejní pátrací akce po dvou jedenáctilet˘ch dívkách, nejlep‰ích kamarádkách Nicole Laceyové a Hannah Marstowové, které jsou nezvûstné uÏ pfies osmaãtyfiicet hodin. Sousedé jsou podle sv˘ch slov v ‰oku a ãas se krátí. Rádio jsem vypnul. Nightingale mi radil, abych z dálnice sjel u odpoãívadla Oxford Services a pokraãoval pfies Chipping Norton a Worcester, ale navigaci jsem mûl zapnutou na nejrychlej‰í trasu, coÏ znamenalo jet pfies Bromsgrove u spojnice dálnic M42 a M5 a autostrádu opustit aÏ u Droitwiche. A najednou jsem ujíÏdûl po nûkolika navazujících úzk˘ch hlavních silnicích, které se klikatily údolími a pfies klenuté mosty z ‰edého kamene, neÏ západnû od fieky Teme vymizely. Dál následovaly uÏ jen je‰tû klikatûj‰í vedlej‰í silnice – 13 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 14
B E N A A RO N O V I T C H
vinoucí se krajinou tak fotogenicky venkovskou, Ïe by mû ani nepfiekvapilo, kdybych za nejbliωí zatáãkou narazil na Bilba Pytlíka – za pfiedpokladu, Ïe by zaãal jezdit Nissanem Microu. Spoustu silniãek lemovaly Ïivé ploty vy‰‰í neÏ já, dost husté na to, aby se mi obãas otfiely o bok auta. Docela dobfie byste mohli projet jen pÛl metru od nezvûstného dítûte, aniÏ byste mûli sebemen‰í tu‰ení, Ïe tam nûkde je – zvlá‰È pokud by leÏelo potichu a bez hnutí. Navigace mû polehouãku navedla serpentinou na zalesnûn˘ hfibet, po nûmÏ následovalo prudké stoupání po cestû, která nesla jméno Kill Horse Lane. Na vrcholu kopce jsem dostal pokyn sjet z asfaltové silnice na nezpevnûnou cestu, která mû odvádûla je‰tû kamsi v˘‰ a pfiitom mi odkousávala chutná sousta z podvozku. Projel jsem dal‰í zatáãkou a uvidûl, Ïe cesta ubíhá kolem jakési chalupy, za níÏ se tyãí kulatá vûÏ – mûla tfii patra a oválnou kupolovitou stfiechu, která jí dodávala podivnû barokního vzezfiení. Navigace mû informovala, Ïe jsem dorazil na místo urãení, takÏe jsem zastavil a vystoupil, abych se rozhlédl. Ocitl jsem se v teplém a nehybném vzduchu, kter˘ byl cítit kfiídou. Dopolední slunce hfiálo natolik silnû, Ïe se nad pra‰nou bílou cestou tetelilo horko. Sly‰el jsem, jak v korunách nedalek˘ch stromÛ vfie‰tí ptáci, a zpoza plotu ke mnû doléhaly pravidelné, rytmické údery. Vyhrnul jsem si rukávy a ‰el se podívat, co jsou zaã. Terén se za plotem svaÏoval do prohlubnû s dvoupatrov˘m cihlov˘m stavením, které trÛnilo uprostfied zahrady rozdûlené do neuspofiádané mozaiky zeleninov˘ch záhonÛ, miniaturních fóliovníkÛ a ãehosi, co mi pfiipadalo jako kurníky pokryté drátûn˘m pletivem proti dravcÛm. Aãkoliv dÛm nebyl nijak star˘, v linii stfiechy a zpÛsobu uspofiádání oken bylo nûco vachrlatého. Postranní dvefie byly otevfiené a odhalovaly chodbu zaházenou zablácen˘mi ãern˘mi gumáky, kabáty a dal‰ími rÛzn˘mi vûcmi na ven. Byl tam binec, ale nepÛsobilo to zanedbanû. Na prostranství pfied chalupou dva chlápkové sledovali tfietího, jak ‰típe dfievo na topení. V‰ichni tfii mûli khaki ‰ortky a byli do pÛl tûla nazí. Jeden z nich, star‰í neÏ oba jeho spoleãníci a se zelen˘m vojensk˘m kloboukem na hlavû, mû zahlédl a nûco prohodil. Ostatní se otoãili a zastínili si oãi. Ten star‰í zamával a vydal se do svahu smûrem ke mnû. „Dobré dopoledne,“ pozdravil. Mûl australsk˘ pfiízvuk a byl mnohem star‰í, neÏ jsem si pÛvodnû myslel – mohlo mu b˘t ‰edesát i víc a mûl ‰tíhlé tûlo jakoby potaÏené svra‰tûlou vydûlanou usní. – 14 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 15
ZÁLUDNÉ
L É TO
„Hledám Hugha Oswalda,“ fiekl jsem. „Tak to jste si spletl adresu,“ odpovûdûl a k˘vl smûrem k vûÏi. „Ten bydlí v támhletom baráku.“ Pomal˘m krokem se k nám vydal i jeden z jeho mlad‰ích spoleãníkÛ. Ze ‰ortek mu vybíhalo tetování a rozpínalo se mu po ramenou a rukou. Nikdy jsem nevidûl takov˘ vzor: propletené ‰lahouny, rostliny a kvûtiny, vykreslené s dokonalou pfiesností – pfiipomínaly mi ilustrace k botanick˘m pojednáním, která jsem vidûl v knihovnû Rozmaru. Musel si je nechat udûlat teprve nedávno, protoÏe ãervené, modré a zelené barvy pÛsobily je‰tû jasnû a ostfie. KdyÏ k nám pfii‰el, pohodil hlavou. „V‰echno v cajku?“ zeptal se – tohle Australan nebyl. Mûl anglick˘ pfiízvuk, mnû ale neznám˘. Tfietí muÏ dole u chalupy opût pozvedl sekeru a zaãal s ní máchat. „Shání Oswalda,“ fiekl star‰í muÏ. „Aha,“ opáãil jeho mlad‰í druh. „Jasnû.“ Oba mûli stejné oãi, bledé, aÏ vybledle modré, odstínu vy‰isované dÏínoviny, a dal‰í podobnosti byly patrné i v linii jejich ãelistí a lícních kostí. Urãitû to byli blízcí pfiíbuzní – tipoval jsem je na otce a syna. „Vypadáte docela rozpálenû,“ nadhodil star‰í muÏ. „Nechcete sklenici vody nebo nûco?“ Zdvofiile jsem jim podûkoval, ale odmítl. „Nevíte, jestli je doma?“ zeptal jsem se. Oba muÏi se po sobû podívali. Tfietí muÏ dole máchl sekerou a – prásk – roz‰típl dal‰í poleno. „Pfiedpokládám, Ïe jo,“ odpovûdûl star‰í muÏ. „V tuhle roãní dobu.“ „Tak já k nûmu zajdu.“ „Klidnû se cestou zpátky stavte,“ fiekl je‰tû. „Moc lidí k nám nezabloudí.“ Usmál jsem se, pfiik˘vl a vydal se na cestu. Na vrcholu kupole byla dokonce i zábradlím obehnaná pozorovatelna. Byl to dÛm excentrického profesora z nûjaké eduardovské dûtské kníÏky – C. S. Lewis by si ho hned zamiloval. Mûdûná stfií‰ka nad vstupními dvefimi vytváfiela pfiíjemn˘ stín a uÏ jsem se chystal, Ïe zmáãknu pfiekvapivû prozaick˘ elektrick˘ zvonek, k nûmuÏ patfiila i nevyplnûná jmenovka, kdyÏ jsem usly‰el roj. Ohlédl jsem se na pû‰inu, po níÏ jsem pfii‰el, a uvidûl ho: mraãno Ïlut˘ch vãel pod vûtvemi jednoho stromu vedle chodníku. Úpornû bzuãely, ale v‰iml jsem si, Ïe se drÏí v jedné konkrétní ãásti prostoru – jako by si ho vytyãovaly. – 15 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 16
B E N A A RO N O V I T C H
„Co si pfiejete?“ promluvil na mû zezadu jak˘si hlas. Otoãil jsem se a zjistil, Ïe dvefie mezitím otevfiela asi tfiicetiletá bûlo‰ka – musela si mû v‰imnout oknem. Byla malá a na sobû mûla ãerné cyklistické kraÈasy a Ïlutoãerné elastické triko bez rukávÛ. Mûla peroxidovû Ïluté rozãep˘fiené vlasy, tmavé, skoro ãerné oãi a mimofiádnû malá ústa pfiipomínající poupátko. Usmála se a ukázala drobné bílé zuby. Pfiedstavil jsem se a ukázal jí sluÏební prÛkaz. „Hledám Hugha Oswalda,“ fiekl jsem. „Vy nejste místní policajt,“ opáãila. „Jste aÏ z Lond˘na.“ V duchu jsem musel smeknout. Vût‰ina lidí si ani nev‰imne, jestli se fotka na prÛkazu shoduje s va‰í tváfií – natoÏ aby si v‰ímala rozdílu v policejním znaku. „A vy jste kdo?“ zeptal jsem se. „Já jsem jeho vnuãka.“ Trochu víc se ve dvefiích vypjala. „Jak se jmenujete?“ pokraãoval jsem. Pokud jste profesionální zloãinec, v téhle fázi zalÏete, jako by se nechumelilo, a uvedete smy‰lené jméno. Pokud jste pouh˘ amatér, buì pfied lhaním zaváháte, nebo mi fieknete, Ïe se na nûco takového nemám právo ptát. Pokud jste obyãejn˘ obãan, pravdûpodobnû mi své jméno sdûlíte, pokud zrovna netrpíte pocitem viny, nevrlou náladou nebo nevyléãitelnou nafrnûností. Vidûl jsem na ní, jak váÏnû pfiem˘‰lí, Ïe mû po‰le ke v‰em ãertÛm, ale nakonec u ní pfieváÏil zdrav˘ rozum. „Mellissa,“ fiekla. „Mellissa Oswaldová.“ „Je doma pan Oswald?“ zeptal jsem se. „Odpoãívá,“ fiekla a nijak nenaznaãila, Ïe mû pustí dovnitfi. „Pfiesto bych ho rád nav‰tívil.“ „Máte povolení?“ „Îádné nepotfiebuju,“ fiekl jsem. „Vበdûdeãek sloÏil pfiísahu.“ UÏasle se na mû zadívala a potom se jí ta drobná ústa roztáhla v ‰irokém úsmûvu. „Ach, paneboÏe,“ vyhrkla. „Vy jste jeden z nich, Ïe ano?“ „MÛÏu dál?“ zeptal jsem se. „Ano, jasnû,“ rozpl˘vala se. „Já se poseru – Rozmar.“ Nepfiestávala vrtût hlavou, ale uÏ mû vedla do vstupní chodby s kamenn˘mi dlaÏdicemi – stinné a chladivé po v‰em tom letním slunci – a dál do polooválného ob˘vacího pokoje, v nûmÏ bylo cítit potpourri a prohfiát˘ prach, aÏ jsme nakonec prostfiedními ze tfií francouzsk˘ch dvefií vy‰li zase ven. – 16 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 17
ZÁLUDNÉ
L É TO
Dvefie vedly k sestavû nûkolika architektonicky upraven˘ch teras, které sestupovaly k dal‰ímu lesu. Neformální charakter zahrady hraniãil s chaotiãností a nebyly v ní Ïádné jasnû vymezené záhony. Místo nich se na terasách nahodile vyskytovaly fialové a Ïluté shluky kvûtin a rozkvetl˘ch kefiÛ. Mellissa mû po schodi‰ti zavedla na jeden z níÏe poloÏen˘ch stupÀÛ, kde zahradní litinov˘ stolek natfien˘ bílou emailovou barvou podpíral roztfiepen˘ mátovû zelen˘ sluneãník, v jehoÏ stínu stálo nûkolik bíl˘ch Ïidlí. Na jedné z nich sedûl huben˘ ‰edovlas˘ muÏ s rukama v klínû a pohledem upfien˘m nûkam do zahrady. KaÏd˘ mÛÏe kouzlit, stejnû jako kaÏd˘ mÛÏe hrát na housle. Potfieba je k tomu jen trpûlivosti, tvrdé dfiiny a nûkoho, kdo vás bude uãit. DÛvodem, proã formy a vûdûní, jak jim fiíká Nightingale, v dne‰ní dobû nepraktikuje víc lidí, je to, Ïe v na‰í zemi zÛstalo zatracenû málo uãitelÛ. DÛvodem, proã potfiebujete uãitele, kromû toho, Ïe vám pomáhá správnû urãit vestigium – coÏ je zase úplnû jiná vûc –, je, Ïe pokud se vám nedostane správné v˘uky, mÛÏete si snadno pfiivodit mrtvici nebo smrtelné aneuryzma. Pokud byste tomu snad nevûfiili, doktor Walid, nበkryptopatolog a neoficiální hlavní lékafi, má ve sklenicích pár mozkÛ, s nimiÏ se mÛÏe na ukázku vytasit. TakÏe stejnû jako hru na housle, i magii se mÛÏete nauãit metodou pokusÛ a omylÛ. Jen na rozdíl od potenciálních ‰umafiÛ, ktefií riskují jenom nevraÏivost sousedÛ, se ãarodûjniãtí adepti pfiíli‰ daleko nedostanou, protoÏe pfiedtím pomûrnû ãasto zemfiou. Znát své hranice není v magii cíl – je to strategie pro pfieÏití. KdyÏ Mellissa na svého dûdeãka zavolala jménem, uvûdomil jsem si, Ïe, pominu-li Nightingalea, je to první úfiednû uznávan˘ ãarodûj, s nímÏ mám tu ãest. „Pfii‰la tû nav‰tívit policie,“ oznámila mu jeho vnuãka. „Policie?“ zopakoval Hugh Oswald, aniÏ spustil zrak ze zahrady. „A proãpak?“ „Tady pán pfiijel aÏ z Lond˘na,“ dodala. „Speciálnû kvÛli tobû.“ A zdÛraznila slovo speciálnû. „Z Lond˘na?“ podivil se Hugh a natoãil se na Ïidli, aby se na nás podíval. „Z Rozmaru?“ „Ano, pane,“ fiekl jsem. Postavil se. Domnívám se, Ïe nikdy nebyl velk˘, ale vûkem se‰el, takÏe ani jeho moderní kostkovaná ko‰ile a volné kalhoty nezakryly, jak má – 17 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 18
B E N A A RO N O V I T C H
vyzáblé ruce a nohy. Mûl úzkou tváfi, kolem úst ztrhanou, oãi zapadlé a tmavû modré. „Hugh Oswald,“ pronesl a podal mi ruku. „Policejní konstábl Peter Grant.“ Potfiásli jsme si pravicemi, ale i kdyÏ mûl pevn˘ stisk, ruka se mu chvûla. KdyÏ jsem se posadil, sám znovu vdûãnû usedl na Ïidli a sotva popadal dech. Mellissa zÛstala stát opodál, zjevnû si o nûj dûlala starosti. „NightingaleÛv ostfiíÏ,“ fiekl. „Pfiiletûl aÏ z Lond˘na.“ „OstfiíÏ?“ zeptal jsem se. „Jste ten jeho nov˘ uãeÀ? První za…“ Rozhlédl se po zahradû, jako by hledal vodítka. „âtyfiicet, padesát let.“ „Více neÏ sedmdesát,“ uvedl jsem na pravou míru. Byl jsem první oficiální uãeÀ od druhé svûtové války. V mezidobí se objevili i jiní, neoficiální uãedníci – a jeden z nich se mû docela nedávno pokusil zabít. „Tak to vám pomáhej bÛh,“ pronesl a otoãil se ke své vnuãce. „Dáme si ãaj a ty…“ odmlãel se a svra‰til ãelo, „takové ty sladké peãené vûci s tím mûkk˘m nahofie… ví‰, co myslím.“ Mávl na ni, Ïe mÛÏe jít. Díval jsem se, jak se vrací zpátky k vûÏi – mûla znepokojivû útl˘ pas a boky se jí roz‰ifiovaly skoro jako v nûjaké erotické karikatufie. „Amoletky,“ prohlásil Hugh znenadání. „Tak se jim fiíká. Nebo lívaneãky? Ale to je jedno. Nepochybuji, Ïe Mellissa nám to pak osvûtlí.“ UváÏlivû jsem pok˘val hlavou a ãekal. „Jak se má Thomas?“ zeptal se Hugh. „Sly‰el jsem, Ïe mu zase podafiilo schytat nûjakou tu kulku.“ Nebyl jsem si jist˘, jak velk˘ mÛÏe mít Nightingale zájem, aby Hugh vûdûl o tom, ãemu v policejních kruzích fiíkáme „operaãní záleÏitosti“, ãili vûci, které nemá znát nikdo jin˘, ale zajímalo mû, jak Hugh nûco takového zjistil. Do médií se nedostalo nic, co by se t˘kalo tohohle konkrétního incidentu – o tom jsem byl pevnû pfiesvûdãen˘. „Jak jste se o tom doslechl?“ zeptal jsem se. Tohle je na policejní práci krásné – nejste placení za takt. Hugh se na mû slabû usmál. „Víte, zÛstává nás dost na to, abychom si je‰tû mezi sebou mohli ‰u‰kat. I kdyÏ hlasy slábnou. A ponûvadÏ Thomas je z nás jedin˘, kdo vykonává nûco dÛleÏitého, stal se na‰ím hlavním zdrojem klepÛ.“ V duchu jsem si poznamenal, Ïe z Nightingalea nesmím zapomenout vypáãit seznam tûchhle star˘ch harcovníkÛ a náleÏitû ho zanést do databáze. Hughova ‰u‰kanda mohla b˘t uÏiteãn˘m zdrojem informací. Kdybych – 18 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 19
ZÁLUDNÉ
L É TO
v policejní hierarchii stál o nûjaké ãtyfii stupínky v˘‰, v rámci zv˘‰ení angaÏovanosti zúãastnûné strany bych to povaÏoval za pfiíleÏitost realizovat dodateãná zpravodajská opatfiení. Ale jsem jen konstábl, takÏe jsem nic nerealizoval. Mellissa se vrátila s ãajem a pekafisk˘mi v˘robky, které bych rozhodnû nazval lívaneãky. âaj nalévala z nízké buclaté konvice, která se skr˘vala pod ãervenozelenou háãkovanou panenkou ve tvaru kohouta. Její dûdeãek a já jsme dostali po jemném porcelánovém ‰álku s vrbov˘m vzorem, zatímco ona pila z hrnku s nápisem „Jsem hrdá na BBC“. „Cukr si dejte sám,“ pobídla mû a potom se posadila na jednu z voln˘ch Ïidlí a zaãala na lívaneãky roztírat med. Ten nabírala z buclatého krajáãe s nápisem „MET“. „Dej si,“ fiekla, kdyÏ jeden lívanec poloÏila pfied svého dûdu. „Je od tv˘ch vlastních vãel.“ Zaváhal jsem s ‰álkem tûsnû u úst. Potom jsem ho vrátil na talífiek a pohlédl na Hugha, kter˘ se zatváfiil nechápavû, ale potom se pousmál. „No samozfiejmû. Copak nevím, co se slu‰í a patfií? Prosím, jen jezte a pijte, nevzniká vám tím Ïádn˘ závazek a tak dále a tak dále.“ „Dûkuji vám,“ a ‰álek jsem opût uchopil. „Vy to takhle opravdu dûláte?“ zeptala se Mellissa Hugha. „Myslela jsem, Ïe sis to celé vymyslel.“ Otoãila se ke mnû. „Co pfiesnû se obáváte, Ïe by se mohlo stát?“ „Nevím,“ odpovûdûl jsem. „Ale nespûchám, abych to zjistil.“ Napil jsem se ãaje. A ten psal, díkybohu. Nemám nic proti jemné chuti, ale po jízdû na dálnici pfiijde vhod nûco trochu fiíznûj‰ího neÏ Earl Grey. „TakÏe, Petere,“ fiekl Hugh, „povûzte mi, co zaválo ‰paãka tak daleko od svûtel velkomûsta?“ UvaÏoval jsem, kdy se ze mû stal „ostfiíÏ“ a proã v‰ichni, kdo v nadpfiirozené komunitû nûco znamenají, mají takov˘ problém s vlastními jmény. „Posloucháte zprávy?“ zeptal jsem se. „Aha,“ pfiik˘vl Hugh. „Ta ztracená dûvãata.“ „Co to má s námi spoleãného?“ zajímalo Mellissu. Povzdechl jsem si – policejní práce by byla mnohem snaz‰í, kdyby lidé nemûli starostlivé pfiíbuzné. Rozhodnû by byla niωí tfieba ãetnost vraÏd. „Je to jen rutinní kontrola,“ fiekl jsem. „Která se t˘ká dûdy?“ podivila se Mellissa. V‰iml jsem si, Ïe se zaãíná dopalovat. „Co tím myslíte?“ – 19 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:56
Stránka 20
B E N A A RO N O V I T C H
Hugh se na ni usmál. „Vlastnû je to docela lichotivé – zjevnû mû povaÏují za natolik mocného, Ïe bych mohl pfiedstavovat vefiejnou hrozbu.“ „Ale dûti?“ fiekla Mellissa a zlostnû se na mû podívala. Pokrãil jsem rameny. „Opravdu je to jen rutinní opatfiení,“ ujistil jsem ji. Ve stejném duchu, jak rutinnû umisÈujeme nejbliωí a nejmilovanûj‰í pfiíbuzné obûtí na seznam podezfiel˘ch nebo pojímáme podezfiení vÛãi pfiíbuzn˘m, ktefií se ohrazují, kdyÏ provádíme legitimní ‰etfiení. Je to fér? Není. Máme k tomu oprávnûní? Kdoví. Je to policejní práce? To je ale pitomá otázka. Lesley vÏdycky fiíkala, Ïe nejsem dost podezírav˘, abych tuhle práci mohl vykonávat jak se patfií, a na dÛkaz sv˘ch slov mû do zad ‰lehla taserem. TakÏe ano, poslední dobou jsem ostraÏit˘ – i kdyÏ popíjím ãaj s pfiívûtiv˘mi star˘mi pantáty. Lívaneãek jsem si ale dal, protoÏe i profesionální paranoia má své meze. „Nev‰imli jste si zhruba bûhem posledního t˘dne nûãeho neobvyklého?“ zeptal jsem se. „Nûco takového nemÛÏu fiíct, ale uÏ nejsem tak vnímav˘, jak jsem b˘val,“ odpovûdûl Hugh. „Nebo bych mûl spí‰ fiíct, Ïe uÏ nejsem tak spolehlivû vnímav˘, jak jsem byl ve sv˘ch nejlep‰ích letech.“ Pohlédl na svou vnuãku. „Co ty, má drahá?“ „Bylo nezvyklé horko,“ fiekla Mellissa. „Ale to mÛÏe b˘t jen globálním oteplováním.“ Hugh se pousmál. „Obávám se, Ïe takhle my to máme,“ fiekl a zeptal se Mellissy, jestli by mu dovolila dát si dal‰í lívaneãek. „Samozfiejmû,“ fiekla a jeden pfied nûj poloÏila. Hugh k nûmu natáhl tfiesoucí se ruku a po nûkolika nepodafien˘ch startech lívaneãek s vítûzoslavn˘m zasípáním pfiece jen uchopil. Mellissa ho znepokojenû sledovala, kdyÏ si ho zvedal k ústÛm, pak z nûj mocnû odkousl a zaãal se zjevn˘m uspokojením Ïv˘kat. Uvûdomil jsem si, Ïe na nûj zírám, takÏe jsem se napil ãaje a soustfiedil se na ‰álek. „No vida,“ zvolal Hugh, kdyÏ doÏv˘kal. „Nebylo to tak tûÏké.“ A potom usnul – zavfiely se mu oãi a brada mu spadla na hruì. Pfii‰lo to tak rychle, Ïe jsem vyskoãil ze Ïidle, ale Mellissa na mû mávla, abych se zase posadil. „UÏ jste ho unavil,“ fiekla a navzdory horku stáhla z opûradla dûdeãkovy Ïidle tartanovou deku a aÏ po bradu ho pfiikryla. – 20 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:57
Stránka 21
ZÁLUDNÉ
L É TO
„Myslím, Ïe i vám musí b˘t jasné, Ïe s tûmi zmizel˘mi dûtmi nemá nic spoleãného,“ fiekla. Vstal jsem. „A vy s tím máte nûco spoleãného?“ zeptal jsem se. Vrhla na mû jedovat˘ pohled a potom jsem ucítil ten záblesk: ostr˘ a nesporn˘, zacvakání noh a kusadel, mihnutí kfiídel a hork˘ kolektivní dech úlu. „K ãemu by mi byly dûti?“ „Jak to mám vûdût?“ opáãil jsem. „Tfieba je pfii nejbliωím úplÀku hodláte obûtovat.“ Mellissa nahnula hlavu na stranu. „SnaÏíte se b˘t vtipn˘?“ zeptala se. KaÏd˘ mÛÏe kouzlit, pomyslel jsem si, ale ne kaÏd˘ je kouzelná bytost. Jsou lidé, které magie – pracovnû si to tak mÛÏeme nazvat – zasáhla do té míry, Ïe uÏ nejsou vyloÏenû lidmi dokonce ani podle lidskoprávní legislativy. Nightingale jim fiíká fae, ale to je pfiíli‰ v‰eobecn˘ pojem v podobném duchu, jak ¤ekové pouÏívali slovo „barbar“ nebo jak novináfii z Daily Mailu pouÏívají slovo „Evropa“. V knihovnû Rozmaru jsem objevil nejménû tfii rÛzné klasifikaãní systémy, v‰echny s komplikovan˘mi latinsk˘mi názvy, a, jak jsem pochopil, v‰echny se vyznaãovaly vûdeckou rigorózností frenologie. KdyÏ na lidi aplikujete koncepty, jako je tfiídûní druhÛ, musíte si dávat velk˘ pozor, protoÏe jinak, neÏ se nadûjete, skonãíte u nucen˘ch sterilizací, Bergen Belsenu a pfieváÏení otrokÛ z Afriky do Ameriky. „Ale ne,“ fiekl jsem. „To jsem uÏ dávno vzdal.“ „Nechtûl byste prohledat nበdÛm, jen tak – pro jistotu?“ „Velice vám dûkuji – udûlám to,“ pronesl jsem a opût potvrdil, Ïe i ‰petka sarkasmu mÛÏe b˘t nebezpeãná. „CoÏe?“ Mellissa udûlala krok dozadu a zÛstala na mû civût. „Já si dûlala legraci.“ Já ale ne. První pravidlo policejní práce je, Ïe nikdy nikomu jen tak nevûfite – vÏdycky si jeho slova ovûfiíte. Nezvûstné dûti se uÏ na‰ly schované pod postelí nebo v zahradních kÛlnách na pozemcích, kde rodiãe pfiísahali, Ïe v‰echno prohledali, a proã pr˘ marníte ãas, kdyÏ byste je mûli hledat v‰ude jinde? VÏdyÈ je to proboha skandální, jak se s obyãejn˘mi slu‰n˘mi lidmi jedná jako se zloãinci, a ne, tamhle nic není. Jenom mrazák, tam se nemá cenu dívat, co by dûlaly v mrazáku, nemáte právo… jé, paneboÏe, – 21 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:57
Stránka 22
B E N A A RO N O V I T C H
koukejte, je mi to moc líto, ona jenom uklouzla, nechtûla jsem jí nic udûlat, prostû jen uklouzla a já jsem zpanikafiila. „VÏdycky je lep‰í b˘t dÛkladn˘,“ fiekl jsem. „Jsem si pomûrnû jistá, Ïe tady poru‰ujete na‰e lidská práva,“ ãep˘fiila se. „Ne,“ prohlásil jsem s neotfiesitelnou jistotou ãlovûka, kter˘ si pfied odjezdem z domu na‰el chvilku, aby nahlédl do pfiíslu‰n˘ch zákonÛ. „Vበdûdeãek sloÏil pfiísahu a podepsal smlouvu, která zplnomocnûn˘m osobám, coÏ jsem já, na poÏádání umoÏÀuje pfiístup.“ „Ale já myslela, Ïe ode‰el do penze.“ „Od téhle smlouvy neodstoupil,“ ubezpeãil jsem ji. Doslova se v ní psalo: dokud vás z této pfiísahy nevyváÏe smrt. Rozmar – kter˘ do staré dobré policejní práce vrací starosvûtské postupy. „Nechcete mû tady provést?“ zeptal jsem se. Jen tak budu mít jistotu, Ïe nebude‰ nûkde do ‰tûpkovaãe ládovat kusy tûl. DÛm, nad nímÏ by zaplesalo srdce nejednoho muminka, moÏná vypadal jako viktoriánská rozmafiilost, ale ve skuteãnosti to byla jedna z tûch vzácn˘ch architektonick˘ch podivností – moderní stavba v klasickém stylu. Navrhl ji slavn˘ Raymond Erith, kter˘ tady ani tak neevokoval ducha osvícenství, jako mu spí‰ pfiímo ãmajznul pÛdorysn˘ plán. DÛm podle v‰eho postavil v roce 1968 coby laskavost Hughu Oswaldovi, kter˘ se poãítal mezi rodinné pfiátele, a v˘sledek byl krásn˘ i smutn˘ zároveÀ. Zaãali jsme u dvou mal˘ch kfiídel, kdy jedno bylo k domu pfiistavûno jako prostor pro dal‰í loÏnici a patfiiãnû velkou kuchyni. Erith coby architekt moÏná byl progresivní klasicista, ale se sv˘mi souãasníky sdílel neschopnost pochopit, Ïe dvífika od trouby musí jít otevfiít i bez toho, abyste napfied vy‰li z kuchynû na chodbu. Do pfiístavby byla umístûna dal‰í loÏnice, praktick˘ mosazn˘ rám postele doplnilo madlo, podlahu pokr˘va hust˘, mûkk˘ koberec a v‰echny ostré rohy na starobylém dubovém prádelníku byly skfiíni opatfieny obl˘mi plastov˘mi chrániãi. Místnost byla cítit ãist˘m povleãením, potpourri a dettolem. „Dûda se sem dolÛ pfiestûhoval pfied pár lety,“ vysvûtlovala Mellissa a ukázala mi úplnû novou pfiilehlou koupelnu s upravenou sedací vanou, pákov˘mi bateriemi a dal‰ími madly. Odfrkla si, kdyÏ jsem se je‰tû vrátil do loÏnice, abych nakoukl pod postel, ale humor ji rázem pfie‰el, kdyÏ si uvûdomila, Ïe budu nahlíÏet i do pfiístûnkÛ na smetáky a do dfievníku. – 22 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:57
Stránka 23
ZÁLUDNÉ
L É TO
Do prvního patra se vinulo toãité schodi‰tû se stupni z hol˘ch dfievûn˘ch prken, které mû dovedlo do místnosti, která Hughovi pfied pfiesunem do pfiízemí zjevnû slouÏila jako pracovna. Oãekával jsem v ní dubové knihovny, ale místo nich polovinu obvodu pokr˘valy borovicové police upevnûné na jednoduch˘ch kovov˘ch konzolách. Poznal jsem fiadu knih z nemagické knihovny u nás v Rozmaru, mimo jiné i salátové vydání Histoire Insolite et Secr`ete des Ponts de Paris od Barbey d’Aurevillyho. Knih bylo v místnosti pfiíli‰ mnoho, aby se v‰echny ve‰ly na police, takÏe se nahromadily na jídelním stole se sklápûcí deskou, kter˘ tu evidentnû slouÏil jen jako dal‰í odkládací prostor, na odfiené koÏené polstrované sedaãce a v‰ude moÏnû po podlaze. Zdálo se, Ïe spousta knih pojednává o místní historii, vãelafiství a nechybûla ani moderní beletrie. Nena‰el jsem Ïádné magické knihy. Vlastnû tam nebylo nic v latinû kromû hodnû star˘ch vázan˘ch vydání Vergilia, Tacita a Plinia. Tacita jsem dobfie poznával; bylo to pfiesnû to vydání, které mi dal Nightingale. Nezvûstn˘ch dûtí se tam nic moc net˘kalo, takÏe jsem Mellissu poÏádal, aby mû zavedla nahoru do svého pokoje, kter˘ zabíral cel˘ prostor horního patra. Tam jsem na‰el viktoriánsk˘ toaletní stolek, postel z Habitatu a skfiínû a komody vyrobené z laminované pfiekliÏky. Byl tam celkem ohromující nepofiádek; v‰echny ‰uplíky byly otevfiené a z kaÏdého jednoho z nich visely nejménû dva kusy prádla. UÏ jen ty poházené kalhotky by moji mámu rozpálily do bûla, aãkoliv jisté pochopení by mûla pro závûje bot vr‰ící se u ãela postele. „Kdybych vûdûla, Ïe sem pfiijde policajt,“ fiekla Mellissa, „trochu bych tady uklidila.“ I kdyÏ v pokoji byla otevfiená v‰echna okna, bylo v nûm takové vedro, Ïe mi na zádech a ãele vyrazily kapky potu. A taky tam byl cítit jak˘si nasládle nechutn˘ zápach, nic hrozného, nic tam nezahnívalo, ale pronikav˘ byl fest. Vidûl jsem, Ïe do stûny je zabudovan˘ Ïebfiík a nad ním padací dvefie. Mellissa si v‰imla, Ïe se na nûj dívám, a usmála se. „Chcete se mrknout i do podkroví?“ zeptala se. UÏ jsem chtûl odpovûdût „samozfiejmû“, kdyÏ jsem si uvûdomil, Ïe hluboké huãení, které se v celém domû vzná‰elo na samé hranici sly‰itelnosti, tady zní hlasitûji a Ïe se, jak se dalo oãekávat, line právû z podkroví. TakÏe jsem jí fiekl, Ïe ano, rád bych tam rychle nakoukl, pokud je jí to jedno, naãeÏ mi podala klobouk se ‰irokou krempou a se závojem – vãelafisk˘ klobouk. – 23 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:57
Stránka 24
B E N A A RO N O V I T C H
„To si dûláte srandu,“ ohradil jsem se, ale jen k˘vla hlavou, takÏe jsem si ho nasadil a nechal ji, aby mi pod bradou zavázala ‰ÀÛrky. Po krátkém ‰átrání v ‰uplících toaletního stolku na‰la je‰tû tûÏkou svítilnu v gumovém pouzdfie – vyzkou‰ela ji, aãkoliv na denním svûtle bylo tûÏké urãit, jestli se v ní rozsvítila nebo nerozsvítila staromódní Ïárovka. KdyÏ jsem vylezl nahoru, zalila mû vlna lepkavého horka. Chvilku jsem poãkal, zaposlouchal se do uÏ mnohem hlasitûj‰ího huãení, ale do u‰í mi nedolehlo Ïádné hrozivé burácení ani zlovûstn˘ stoupav˘ tón – zvuk zÛstával stále stejn˘. Zeptal jsem se Mellissy, co ho vydává. „Trubci,“ odpovûdûla. „Mají v podstatû dvû role – píchat královnu a udrÏovat v úlu stálou teplotu. KdyÏ se budete pomalu pohybovat, nic se vám nestane.“ Vylezl jsem do teplého pfiítmí. V kuÏelu svûtla z baterky se obãas mihla vãela, ale nebyly to celé roje, jak jsem se obával. Svûtlo jsem namífiil do vzdálenûj‰ího koutu podkroví a poprvé uvidûl úl. Byl obrovsk˘ – masa dráÏkovan˘ch sloupcÛ a rÛznû tvarovan˘ch vrás, která vyplÀovala polovinu tamûj‰ího prostoru. Byl to zázrak pfiírody, dûsiv˘ k posrání. A pak jsem se tam zdrÏel uÏ jen tak dlouho, abych se ujistil, Ïe do stûn nejsou zabetonovaní Ïádní osadníci – nebo dûti –, a rychle jsem odtamtud vypadl. Mellissa za mnou z toãitého schodi‰tû scházela se samolib˘m úsmûvem ve tváfii a ven mû nedoprovodila ani tak ze zdvofiilosti, ale aby mûla jistotu, Ïe opravdu odejdu. KdyÏ jsem se vrátil k autu, v‰iml jsem si, Ïe mraãno vãel se pod jednou z hlavních vûtví smr‰tilo do pevné masy. K mému pfiekvapení nyní tvofiilo vejãité tûleso, které ze stromu viselo za jediné úzké vlákno – stejnû jako roje v kreslen˘ch seriálech, které postaviãkám pravidelnû padají na hlavu. Zeptal jsem se Mellissy, jestli na tom stromû zÛstane. „Tohle je královna,“ odfrkla si. „Jenom se pfiedvádí. Vrátí se – pokud ví, co je pro ni dobré.“ „Víte nûco o tûch dívkách?“ zeptal jsem se. Mûl jsem dojem, Ïe jsem z domu za jejími zády usly‰el podivnou ozvûnu – hluboké zahuãení, které se vzedmulo a potom vytratilo do pozadí. „Pokud si nekoupily med, tak ne.“ „Vy si med nenecháváte pro sebe?“ Odpolední slunce vykreslilo hebké svûtlé chloupky na jejích paÏích a ramenou. „Nebláznûte,“ fiekla. „Co bych dûlala s takovou spoustou?“ – 24 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 2:57
Stránka 25
ZÁLUDNÉ
L É TO
* * * Neodjel jsem okamÏitû. Je‰tû jsem se opíral o kufr fordky, kde byl trochu stín, a dûlal si poznámky. Nikdy není od vûci zapsat si je hned po v˘slechu, protoÏe poznatky máte v ãerstvé pamûti a protoÏe se ví, Ïe panikafiící podezfielí v domnûní, Ïe policie uÏ je v tahu, vyná‰ejí z vchodov˘ch dvefií v‰emoÏné usvûdãující vûci. Mezi nimiÏ byly, v jednom slavném pfiípadû, i kusy lidského tûla. NeÏ jsem ale nastartoval, naladil jsem policejní kanály pro oblast Západní Mercie a zapnul si airwave, abych mohl bûhem jízdy poslouchat hlá‰ení z probíhající operace. K airwave má pfiístup spousta novináfiÛ, nebo mají pfiístup k nûkomu, kdo ho má, takÏe v ostfie sledovan˘ch pfiípadech vám mÛÏe jít z policejní mluvy a hant˘rky hlava kolem. Nikdo nechce vidût, jak se bude jeho nevhodn˘ humor vyjímat na první stránce novin v dobû, kdy se nedûje nic zpravodajsky vdûãnûj‰ího – tohle vás klidnû mÛÏe stát i kariéru. NeÏ jsem dopsal poslední poznámky, vyslechl jsem si, Ïe operace vstupuje do kritické fáze. Policejní dÛstojníci pfies airwave sice neklábosí, ale bylo jasné, Ïe Ïádosti o v˘pomoc uÏ se vysílaly i pfies Policejní národní informaãní a koordinaãní centrálu, ãili PNIKC, coÏ se bûÏnû vyslovuje jako „panika“ – zvlá‰È pokud jste dospûli do fáze, kdy vám nezb˘vá, neÏ se na centrálu obrátit. Nebyla to moje operace, a kdybych musel cestovat je‰tû nûkam dál od svého rajónu, lidé by tam uÏ mluvili cizí fieãí, nejspí‰ vel‰sky. A pokud by Západomercijská policie stála o mou pomoc, koordinovala by se pfies PNIKC, a v tomhle ohledu jsem si nebyl vÛbec jist˘, jakou formou bych jí v˘pomoc poskytoval. JenÏe jen tak odjet zase nemÛÏete, co? KdyÏ jde o dûti. Zavolal jsem Nightingaleovi a vysvûtlil mu, co chci udûlat. PovaÏoval to za „v˘teãn˘ nápad“ a souhlasil, Ïe uãiní nezbytná opatfiení. Potom jsem nasedl do svého rozpáleného auta a v navigaci nastavil nov˘ cíl: policejní stanice v Leominsteru. Chvíli jsem mûl pocit, Ïe sly‰ím, jak ke mnû pfies kopce dolehl vztekl˘ kfiik, ale nejspí‰ to bylo nûco typicky venkovského – patrnû nûjak˘ opefienec. Ano, rozhodnû nûjak˘ opefienec, fiíkal jsem si v duchu.
– 25 –
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 3:02
Strรกnka 271
Aaronovitch 5 - zlom
19.9.1956 3:02
Strรกnka 272
Aaronovitch 5 - zlom
22.9.1956 20:30
Stránka 270
Ben Aaronovitch Záludné léto Z anglického originálu Foxglove Summer, vydaného nakladatelstvím Gollancz v Lond˘nû roku 2014, pfieloÏil Milan Îáãek. Ilustrace na obálce Katefiina BaÏantová. Grafická úprava obálky Martin Radimeck˘. Sazba Petr Teichman. Odpovûdn˘ redaktor Richard Klíãník. Jazyková redakce Kamila Novotná. Korektury SoÀa âapková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2017 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 3352. publikaci, 77. svazek edice FANTASTIKA. První vydání. Vytiskla Tiskárna Protisk, s. r. o. ISBN 978-80-257-2249-7 Aktuality o na‰ich titulech mÛÏete sledovat na www.facebook.com/argo.cz Na‰e knihy distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz