VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Strรกnka 5
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 6
PfieloÏil Pavel Bakiã
© Argo, 2017 AUTHORITY Copyright © 2014 by Jeff VanderMeer Translation © Pavel Bakiã, 2017 Cover art © 2014 by Pablo Delcan ISBN 978-80-257-2126-1
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Strรกnka 7
Pro Ann
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Strรกnka 8
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 9
ZA¤ÍKÁNÍ
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Strรกnka 10
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 11
000
V ·éfov˘ch snech je ãasné ráno a tmavomodrá obloha má v sobû jen osten svûtla. ShlíÏí z útesu do propasti, na zátoku, mal˘ záliv. Neustále se mûnící. Nad nehybnou vodou dohlédne do nûkolikakilometrové vzdálenosti. Vidí tam plout oceánské obry podobné ponorkám, zvonovit˘m orchidejím nebo ‰irok˘m trupÛm lodí, tiché, v neustálém pohybu. Jejich velikost je dokladem takové síly, Ïe i z té v˘‰ky vnímá chaos, kter˘ sv˘m proplouváním zpÛsobují. Hodiny ty tvary a pohyby sleduje, poslouchá ‰epot, kter˘ k nûmu nahoru doléhá… a potom padá. Pomalu, pfiíli‰ pomalu spadne do temné vody, nehluãnû, nic nevy‰plíchne, po hladinû se nerozbûhnou vlnky. A padá pofiád dál. Obãas se to stává, kdyÏ je vzhÛru, jako by dostateãnû nedával pozor. V takov˘ch pfiípadech ti‰e odfiíkává své jméno, aÏ se k nûmu vrátí reáln˘ svût.
– 11 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 12
0 0 1 : PÁ D
První den. Zaãátek jeho poslední ‰ance. „To jsou ty, co pfieÏily?“ ·éf stál po boku zástupkynû fieditele JiÏní Zóny za u‰mudlan˘m polopropustn˘m zrcadlem a díval se na trojici sedící ve v˘slechové místnosti. Trojici, která se vrátila z dvanácté expedice do Oblasti X. Zástupkynû, vysoká, hubená ãerno‰ka po ãtyfiicítce, neodpovûdûla, coÏ ·éfa nepfiekvapilo. Neztratila s ním jediné nadbyteãné slovo uÏ od chvíle, kdy ten den ráno dorazil – pondûlí si nechal volné, aby se zabydlel. Stejnû tak ho nepoctila jedin˘m nadbyteãn˘m pohledem, s v˘jimkou okamÏiku, kdy jí a zbytku zamûstnancÛ fiekl, Ïe ho nemají oslovovat „Johne“ ani „Rodriguezi“, n˘brÏ ·éfe. Na okamÏik se zarazila a pak odpovûdûla: „V tom pfiípadû mi nefiíkejte Grace, ale Patience,“ ãímÏ u pfiítomn˘ch vyvolala potlaãované pobavení – Grace jako milost, Patience jako trpûlivost. Odklon od jejího pravého jména ke jménu, které také mûlo svÛj druh˘ v˘znam, ho zaujal. „To je v pofiádku,“ odpovûdûl, „nijak mi nevadí fiíkat vám Grace.“ Vûdûl, Ïe ji tím nepotû‰í. Odrazila jeho útok tím, Ïe o nûm od té chvíle zásadnû mluvila jako o „úfiadujícím fiediteli“. CoÏ odpovídalo: mezi jejím správcovstvím a jeho pfievzetím otûÏí leÏela propast, údolí ãasu a formuláfiÛ, které bude potfieba vyplnit, postupÛ, které bude potfieba nastolit, vyfiazování a opûtovného najímání zamûstnancÛ. Bylo moÏné, Ïe do té doby zÛstane otázka pravomocí nejasná. Ale ·éf se snaÏil, aby zástupkynû v jeho oãích nepfiedstavovala ani trpûlivost, ani milosrdenství. Radûji na ni pohlíÏel v abstraktní rovinû, – 12 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 13
ne-li pfiímo jako na pfiekáÏku. Donutila ho zhlédnout staré instruktáÏní video o Oblasti X, i kdyÏ musela vûdût, Ïe obsahuje jen základní informace a je zastaralé. UÏ mu staãila dát jasnû najevo, Ïe jejich vztah bude zaloÏen na nevraÏivosti. Pfiinejmen‰ím z její strany. „Kde je na‰li?“ zeptal se jí teì, pfiestoÏe se chtûl ve skuteãnosti zeptat, proã je nedrÏeli izolovanû. ProtoÏe vám chybí disciplína, protoÏe to tady jde se v‰ím uÏ dlouho z kopce? V suterénu jsou krysy a hryÏou, hryÏou. „Pfieãtûte si sloÏky,“ fiekla a dala mu tím jasnû najevo, Ïe uÏ je mûl mít pfieãtené. Potom ode‰la z místnosti. ·éf tak mohl o samotû pfiemítat nad sloÏkami na stole pfied sebou – a nad trojicí Ïen za sklem. SloÏky uÏ samozfiejmû pfieãtené mûl, ale doufal, Ïe se mu tím nebo oním úskokem podafií proniknout pozornou obranou zástupkynû a tfieba z ní dostat nûjaké vlastní my‰lenky. Její sloÏku si také zãásti pfieãetl, ale pfiedstavu o tom, s k˘m má tu ãest, si prozatím stejnû vytvofiil jen z toho, jak k nûmu zástupkynû pfiistupovala. Z jeho prvního dne v práci uplynuly teprve ãtyfii hodiny a ·éf uÏ mûl pocit, Ïe je kontaminovan˘ jak tou zanedbanou bizarní budovou s pro‰lapan˘m zelen˘m kobercem, tak pfiekonan˘mi názory dal‰ích ãlenÛ personálu, s nimiÏ se setkal. V‰echno bylo prostoupené pocitem úpadku, dokonce i sluneãní svûtlo, které se zdráhavû tlaãilo dovnitfi vysok˘mi obdélníkov˘mi okny. Na sobû mûl obvykl˘ ãern˘ blejzr, oblekové kalhoty, bílou ko‰ili se svûtle modrou kravatou a ãerné boty, které si ráno nale‰til. Teì se sám sebe ptal, proã si s tím dával práci. Nemûl takové my‰lenky rád, protoÏe nebyl nad vûci povznesen˘ – byl jejich souãástí –, ale potlaãovaly se tûÏko. S pozorováním Ïen nikam nespûchal, i kdyÏ se z jejich zevnûj‰ku dozvûdûl jen málo. V‰echny nafasovaly stejné niãím pozoruhodné uniformy, které vypadaly jako vojenské, ale stejnû tak mohly patfiit nûjakému vrátnému. V‰echny mûly vyholené hlavy, jako by se jim ve vlasech – 13 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 14
pfiedtím nûco zahnízdilo, spí‰ v‰i neÏ nûco nevysvûtlitelného. Ve tváfii se jim usadil stejn˘ v˘raz, anebo se dalo fiíct, Ïe Ïádn˘ v˘raz nemají. NepouÏívej jejich jména, kdyÏ o nich pfiem˘‰lí‰, kladl si na srdce v letadle. AÈ jsou zpoãátku zatíÏené jen svou funkcí. Zbytek pak doplÀ. JenÏe zÛstat odtaÏit˘ se mu nikdy moc nedafiilo. Rád se zavrtával do hloubky, pokou‰el se najít úroveÀ, na které detaily nûco osvûtlovaly, a pfiitom jimi neb˘t zavalen˘. Kartografku na‰li u ní doma, sedûla v kfiesle na zadní terase. AntropoloÏku na‰el její manÏel, zaklepala mu na zadní dvefie ordinace. BioloÏka byla nalezena na zarostlé parcele nûkolik blokÛ od jejího domu, jak hledí na rozpadající se cihlovou zeì. Stejnû jako ãlenové pfiedchozí expedice si ani jedna nevzpomínala, jak se z Oblasti X dostala zpût pfies neviditelnou bariéru. Ani jedna nevûdûla, jak se vyhnula blokádám, plotÛm a dal‰ím zábranám vztyãen˘m kolem hranice armádou. Ani jedna nevûdûla, co se stalo se ãtvrtou ãlenkou expedice – psycholoÏkou, která byla ve skuteãnosti zároveÀ fieditelkou JiÏní Zóny a navzdory v‰em námitkám se inkognito postavila do ãela v˘pravy. Vypadalo to, Ïe si ani jedna pofiádnû nevzpomíná prakticky na nic. KdyÏ ·éf usedl v jídelnû ke snídani, nejdfiív dûlen˘m oknem táhnoucím se od stûny ke stûnû vyhlíÏel do dvorany se spoustou kamenn˘ch stolÛ a pak obrátil pozornost k lidem ‰oupajícím nohama ve frontû – zdálo se mu, Ïe na tak velkou budovu je jich hroznû málo – a zeptal se Grace: „Proã tady návrat expedice nevzbudil vût‰í nad‰ení?“ Vûnovala mu útrpn˘ pohled, jako by byl obzvlá‰È zabednûn˘ student v pomocné tfiídû. „Proã myslíte, ·éfe?“ Dokázala uÏ jeho jméno obtûÏkat ironií, takÏe si pfiipadal, jako by byl olÛvko na jednom z dûdeãkov˘ch rybáfisk˘ch prutÛ a bylo mu souzeno spoãinout v jemném bahnû u dna desítek jezer. „Absolvovali jsme to v‰echno s poslední v˘pravou. Pfietrpûli devítimûsíãní vyptávání, a stejnû jsme pak nebyli – 14 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 15
o nic moudfiej‰í. A celou dobu umírali. Jak by vám bylo?“ Dlouhé mûsíce dezorientace a pak smrt na obzvlá‰È zhoubnou formu rakoviny. Odpovûdûl pomal˘m pfiik˘vnutím. Mûla samozfiejmû pravdu. Jemu na rakovinu zemfiel otec. Teprve po jejím upozornûní mu do‰lo, jak asi v‰echno nesl personál. Pro nûj to pofiád byla abstraktní pfiedstava. Jen slova ve zprávû, kterou si ãetl v letadle pfii cestû na jih. Koberec v jídelnû zatím nabral tmavû zelenou barvu, z níÏ vystupoval svûtle zelen˘ vzor stylizovan˘ch ‰ipek. V‰echny mífiily k nádvofií. „Proã tady není víc svûtla?“ zeptal se ·éf. „Kam se v‰echno to svûtlo ztrácí?“ Ale Grace uÏ mu pro tuto chvíli na nic odpovídat nehodlala. KdyÏ jedna z trojice – bioloÏka – nepatrnû otoãila hlavu a podívala se do zrcadla, jako by je vidûla, ·éf se jejímu pohledu vyhnul s jak˘msi opoÏdûn˘m pocitem trapnosti. Jeho zájem byl neosobního, profesionálního charakteru, ale pravdûpodobnû tak nepÛsobil, i kdyÏ trojice vûdûla, Ïe je pod dohledem. Nikdo mu nefiekl, Ïe stráví první den v práci v˘slechem dezorientovan˘ch navrátilcÛ z Oblasti X. Pfiitom to Centrála musela vûdût, kdyÏ mu to místo nabídla. âlenky expedice zadrÏeli témûfi pfied ‰esti t˘dny, a neÏ je vrátili do JiÏní Zóny, mûsíc je testovali na adaptaãní stanici na severu. Tak jako jeho nejdfiív poslali pro zmûnu na Centrálu, aby pfietrpûl dvout˘denní instruktáÏ zahrnující i prostoje, celé dny, které odplynuly do zapomnûní, aniÏ se toho moc stalo, jako by takov˘ rozvrh byl stanoven˘ uÏ dopfiedu. Potom se v‰echno zrychlilo a probudilo v nûm dojem naléhavosti. I to patfiilo k drobnostem, kvÛli kter˘m ho po pfiíjezdu zaplavila jakási marnost a podráÏdûní. Od Hlasu, svého hlavního kontaktu s vy‰‰ími místy, dostal pfii úvodní instruktáÏi nepfiímo na srozumûnou, Ïe s pfiihlédnutím ke svojí minulosti obdrÏel snadn˘ úkol. JiÏní Zóna se vyvinula v zaostalou, stagnující v˘spu stfieÏící neãinné tajemství, o které jako by se uÏ nikdo pfiíli‰ nestaral – pozornost se pfienesla na terorismus – 15 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 16
a ekologick˘ kolaps. Hlas jeho misi sv˘m odmûfien˘m zpÛsobem charakterizoval tak, Ïe se má ·éf „pro zaãátek“ vûnovat „aklimatizaci, anal˘ze, auditu a pak jít do hloubky“, coÏ pro nûj poslední dobou nebyl snadn˘ úkol. Svou kariéru, která se nepopiratelnû vyvíjela jako na houpaãce, zaãal ·éf v úloze agenta v terénu: sledování domácích teroristick˘ch bunûk. Pak si ho vytáhli v˘‰, na syntézu dat a organizaãní anal˘zu – pûtadvacet nebo víc pfiípadÛ, které se navzájem podobaly svou banalitou a o kter˘ch mûl zakázáno mluvit. PfiípadÛ neviditeln˘ch pro vefiejnost: tajná historie niãeho. Ale ãím dál tím víc se pfii nich posouval do pozice pracovníka, kter˘ dává vûci do pofiádku, pfiedev‰ím proto, Ïe identifikovat specifické problémy jin˘ch mu podle v‰eho ‰lo lépe neÏ zvládat v obecné rovinû svoje vlastní. Pokud byl v osmatfiiceti nûãím znám˘, pak právû tímhle. Nemusel díky tomu b˘t u niãeho po celou dobu, i kdyÏ teì pfiesnû o to stál: dotáhnout nûco do konce. Problém byl v tom, Ïe takového nápravného pracovníka nemûli nikde v oblibû – „Tak já vám ukáÏu, co tu dûláte ‰patnû“ –, obzvlá‰È pokud si o nûm mysleli, Ïe potfiebuje napravit sám, a to uÏ pûknû dlouho. VÏdycky to zaãínalo dobfie, skonãit to tak nicménû nemuselo. Hlas se také zapomnûl zmínit, Ïe Oblast X leÏí za hranicí, které podle v‰eho ani teì, po více neÏ tfiiceti letech, nikdo nerozumí. Kdepak, to ·éf zjistil teprve pfii procházení sloÏek a ze zbyteãné repetice v instruktáÏním videu. Stejnû tak dopfiedu nevûdûl, Ïe ho zástupkynû bude nenávidût za to, Ïe nahradil pohfie‰ovanou fieditelku. Vytu‰it to v‰ak mohl. Podle stfiípkÛ informací v jejích materiálech pocházela z niωí stfiední tfiídy, chodila nejprve na státní ‰koly a vypracovat se na souãasnou pozici pro ni bylo nároãnûj‰í neÏ pro vût‰inu ostatních. O ·éfovi se naproti tomu prosl˘chalo, Ïe je souãástí jakési neviditelné dynastie, coÏ pfiirozenû vyvolávalo zá‰È. Navíc se to nedalo popfiít, aãkoli pfii pohledu zblízka pfiipomínala ·éfova dynastie spí‰ upadající fran‰ízu. „Jsou pfiipravené. Pojìte se mnou.“ – 16 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 17
Grace se nûjak˘m kouzlem znovu zjevila a zaãala mu od dvefií porouãet. ·éf vûdûl, Ïe odpor nebo vÛli spolupracovníkÛ lze zlomit nûkolika rÛzn˘mi zpÛsoby. Pravdûpodobnû je bude muset vyzkou‰et v‰echny. Zvedl ze stolu dvû ze tfií sloÏek, s pohledem upfien˘m na bioloÏku je roztrhl v pÛlce a nechal je spadnout do odpadkového ko‰e. Na dlaních pfii tom cítil kroutiv˘ moment. Za jeho zády zaznûl zvuk, jak˘ vydávají lidé, ktefií se dusí. V tu chvíli se otoãil – ãelem k plné síle jejího hnûvu. ZároveÀ ov‰em v oãích zástupkynû zahlédl ostraÏitost. To bylo dobfie. „Proã je‰tû pouÏíváte papírové materiály, Grace?“ zeptal se a postoupil o krok blíÏ. „¤editelka na tom trvala. Tím jejich roztrháním jste nûco sledoval?“ Tváfiil se, Ïe ji nesly‰í. „Grace, proã se v‰ichni bráníte slovÛm jako mimozemsk˘ nebo odjinud, kdyÏ o Oblasti X mluvíte?“ Sám se jim bránil taky. Od doby, kdy se dozvûdûl pravdu, mûl obãas pocit, jako by se v nûm otevírala obrovská prázdná propast vyplnûná jen jeho v˘kfiiky a nevûfiícn˘m kÀuãením. Ale k tomu by se nikdy nepfiiznal. Mûl tváfi hráãe pokeru, fiíkali mu to milenky a pfiíbuzní, dokonce i neznámí lidé. V˘‰ka pfiibliÏnû metr osmdesát. Neteãn˘ zevnûj‰ek. Pevné, svalnaté tûlo sportovce; dokázal ubûhnout kilometry a nic na sobû necítil. Byl py‰n˘ na to, Ïe zdravû jí a nezanedbává pohyb, i kdyÏ mûl, pravda, slabost pro whisky. Zástupkynû se nenechala vyvést z míry. „Nikdo pofiádnû neví. Bez dÛkazÛ se nedûlají pfiedãasné závûry.“ „Ani po takové dobû? Staãí mi, kdyÏ si promluvím jenom s jednou z nich.“ „CoÏe?“ zeptala se. Kroutiv˘ moment v rukou pfieveden˘ na kroutiv˘ moment v rozhovoru. „Staãí mi vyslechnout jenom jednu z nich, sloÏky ostatních nepotfiebuju.“ – 17 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 18
„Potfiebujete v‰echny tfii.“ Jako kdyby mu pofiádnû nerozumûla. Otoãil se a zvedl zb˘vající sloÏku ze stolu. „Ne. Jenom bioloÏku.“ „To je chyba.“ „Sedm set padesát tfii chyba není,“ odvûtil. „Ani sedm set dvacet dva není chyba.“ Pfiimhoufiila oãi. „Vy máte nûjak˘ problém.“ Ignoroval ji, ale pfiejal její zpÛsob vyjadfiování. Vím nûco, co ty neví‰. „BioloÏku nechte uvnitfi,“ fiekl. „Ostatní po‰lete zpût na pokoje.“ Grace se na nûj podívala, jako by byl nûjak˘ hlodavec a ona se nemohla rozhodnout, jestli k nûmu má cítit odpor nebo lítost. Po chvíli ale topornû pfiik˘vla a ode‰la. Uvolnil se a vydechl. Jeho rozkazy sice poslouchat musela, ale personál zÛstával je‰tû na t˘den nebo dva pod její kontrolou. NeÏ se ·éf pofiádnû zapracuje, mohla mu házet klacky pod nohy na tisíc zpÛsobÛ. Byla to alchymie, nebo pravá magie? Dopou‰tûl se omylu? A co kdyÏ na tom nezáleÏelo, protoÏe i kdyby se ho dopou‰tûl, byla kaÏdá z nich pfiesnû stejná jako ostatní? Ale ano, záleÏelo na tom. Tohle byla jeho poslední ‰ance. Matka ho na to upozornila, neÏ sem pfii‰el.
Matka ·éfovi ãasto pfiipadala jako záblesk, kter˘ se v dálce mihne noãní oblohou. V jednu chvíli tady a hned zase pryã, pryã a pak najednou tady, a zároveÀ vûãnû pfiítomn˘ jako vzpomínka; dalo se uvaÏovat nad tím, co se mihlo, co bylo zdrojem svûtla. Ale opravdové poznání moÏné nebylo. Jackie Severanceová, jedináãek, nastoupila do sluÏby v otcov˘ch ‰lépûjích a dotáhla to daleko. Aãkoli byl její otec Jack Severance mnohokrát vyznamenan˘ agent, pÛsobila dnes jeho dcera na úrovni dalece pfiesahující v‰echno, ãeho kdy dosáhl. Vychoval ji tak, aby byla v‰ímavá, – 18 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 19
mûla to v hlavû srovnané a byla pfiipravena vést. Pokud ·éf vûdûl, bylo dost moÏné, Ïe dûda malou Jackie nutil bûhat po opiãích dráhách z pneumatik a píchat bodákem do pytlÛ s moukou. Rodinn˘ch alb, která by to mohla potvrdit nebo vyvrátit, nebylo zrovna hodnû. AÈ uÏ Jack postupoval jakkoli, podafiilo se mu v‰típit jí také urãitou pfiirozenou krutost, oãekávání v˘jimeãného v˘konu a schopnost kalkulovat, která se mohla navenek jevit jako lhostejnost k osudÛm ostatních. Jako vzdálen˘ záblesk ·éf matku vroucnû obdivoval a samozfiejmû i kopíroval její kariérní dráhu, aãkoli v mnohem niωí v˘‰ce… Ov‰em ani kdyÏ byla zrovna doma, nedalo se spolehnout na to, Ïe ho jako správná matka vãas vyzvedne ze ‰koly, vzpomene si, Ïe mu má nachystat svaãinu, nebo mu pomÛÏe s úkoly – málokdy soustavnû zvládala alespoÀ nûco, co mûlo nûjak˘ v˘znam ve v‰edním svûtû na této stranû pfiedûlu. V tom, aby stfiemhlav vletûl do sluÏby a neubíral na tempu, ho ov‰em vÏdycky podporovala. Zato dûdeãek jako by se pro tu my‰lenku nikdy nenadchl. Jednou se na ·éfa podíval a fiekl: „Myslím, Ïe na to nemá náturu.“ Pro ‰estnáctiletého chlapce, kter˘ si uÏ ‰el za vytyãen˘m cílem, to bylo zdrcující hodnocení, naplnilo ho ale je‰tû vût‰ím odhodláním, pomohlo mu koncentrovat se, víc se pfiiklonit ke svûtlu na obloze. Pozdûji ho napadlo, Ïe to dûdeãek moÏná fiekl právû proto. Mûl v sobû nûco z nekontrolovatelného poÏáru, zatímco matka byla ledovû modr˘ plamen. KdyÏ mu bylo osm nebo devût, poprvé odjeli na chatu u jezera – jeho matka jí fiíkala „nበsoukrom˘ ‰piónsk˘ klub“. Jenom on, matka a dûdeãek. V koutû naproti potrhanému gauãi stála stará televize. Dûdeãek po nûm chtûl, aby kvÛli lep‰ímu signálu h˘bal anténou. „Maliãko doleva, ·éfe,“ fiíkal. „Je‰tû tro‰ku.“ Matka se vedle v místnosti probírala nûjak˘mi odtajnûn˘mi materiály, které si pfiivezla z kanceláfie. Tak získal svou pfiezdívku, aniÏ tu‰il, Ïe ji dûdeãek ukradl ze ‰piónského Ïargonu. Jako mal˘ kluk si ji h˘ãkal jako nûco úÏasného, nûco, co mu dûdeãek vûnoval z lásky. Ale stále byl dostateãnû prozírav˘, aby se s jejím pÛvodem je‰tû mnoho let nesvûfioval nikomu mimo rodinu, ani – 19 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 20
sv˘m dûvãatÛm. Nechával je u toho, Ïe ji získal na stfiední, kde byl v americkém fotbalu dvojkou na pozici rozehrávaãe. „Teì maliãko doprava, ·éfe.“ Hoì ten míã jako hvûzda. Ze v‰eho nejvíc se mu líbilo, kdyÏ vûdûl, kde budou útoãníci, a mohl jim pfiihrát do bûhu. PfiestoÏe se mu vÏdycky líp dafiilo pfii tréninku, nacházel v té pfiesnosti, geometrii a oãekávání ryzí uspokojení. KdyÏ vyrostl, pfiijal „·éfa“ za svého. Tou dobou uÏ v tom oslovení cítil pfiíchuÈ pov˘‰enosti, ale nikdy se dûdeãka nezeptal, jestli je myslel právû tak, nebo jinak. UvaÏoval, jestli proti sobû dûdeãka po‰tval tím, Ïe na chatû u jezera trávil stejn˘ ãas ãtením jako rybafiením. TakÏe ano, vzal to jméno, pfietvofiil je a nechal si je. Ale tentokrát to bylo poprvé, co si o oslovení „·éfe“ fiekl pfied sv˘mi spolupracovníky, a nebyl by schopn˘ pofiádnû vysvûtlit proã. Jednodu‰e ho to napadlo, jako by si mohl bÛhvíjak vyslouÏit skuteãn˘ nov˘ zaãátek. Maliãko doleva, ·éfe, a moÏná zachytí‰ ten záblesk.
Proã prázdná parcela? Pfiem˘‰lel o tom od chvíle, kdy dopoledne zhlédl záznam z bezpeãnostní kamery. Proã se bioloÏka vrátila na prázdnou parcelu, a ne domÛ? Ostatní dvû se vrátily k nûãemu osobnímu, na místo, ke kterému mûly citové pouto. Ale bioloÏka stála celé hodiny na zarostlé parcele a nevnímala nic kolem sebe. ·éf uÏ vidûl na videozáznamech tolik podezfiel˘ch, Ïe získal schopnost v‰ímat si i tûch nejbûÏnûj‰ích mimodûãn˘ch gest nebo nervov˘ch tikÛ ukazujících na pfiíjem signálu… ale na dopoledním záznamu z kamery nic takového nebylo. JiÏní Zóna se o bioloÏãinû pfiítomnosti dozvûdûla z hlá‰ení místní policie, která ji sebrala jako tulaãku: opoÏdûná reakce vze‰lá z aktivního pátrání, které se rozbûhlo, jakmile JiÏní Zóna sebrala pfiedchozí dvû. Pak tu byl problém struãnost kontra struãnost. 753. 722. – 20 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 21
Chatrné vodítko, ale ·éf uÏ vycítil, Ïe tenhle úkol bude stát na detailech, na detektivní práci. Nic nepfiijde samo. Nebude moÏné spoléhat na ‰tûstí, na nûjakého vypatlaného amatérského v˘robce v˘bu‰nin vyzbrojeného hnojivem a druhofiadou verzí té nebo oné ideologie, kter˘ se sesype dvacet minut po zavfiení do v˘slechové místnosti. NeÏ se rozhodlo, kdo se dvanácté expedice zúãastní, probûhly pfiedbûÏné pohovory, bûhem kter˘ch ze sebe bioloÏka podle pfiepisÛ v její sloÏce vydolovala jenom 753 slov. ·éf je spoãítal. Poãet zahrnoval i slovo snídanû, coÏ byla kompletní odpovûì na jeden dotaz. ·éfovi pfii‰la obdivuhodná. Poãítal a pfiepoãítával ta slova pfii nekoneãném ãekání na to, aÏ mu nachystají poãítaã, poskytnou mu bezpeãnostní kartu, hesla a kódy a odbudou i v‰echny ostatní rituály, které uÏ pfiíli‰ dobfie znal ze svého pÛsobení v rÛzn˘ch sluÏbách a oddûleních. Trval na tom, Ïe chce kanceláfi b˘valé fieditelky, pfiestoÏe Grace se ho pokusila odklidit do kumbálu (jen honosnûji pojmenovaného) daleko od centra v‰eho dûní. ZároveÀ trval na tom, aby v kanceláfii nechali v‰echno, jak je, vãetnû osobních vûcí. Grace se pfiedstava, Ïe by se fieditelãin˘mi vûcmi pfiehraboval, viditelnû pfiíãila. „Jste trochu mimo,“ fiekla mu, kdyÏ ostatní ode‰li. „Trochu se tady s tím míjíte.“ Jenom pfiik˘vl, protoÏe nemûlo smysl popírat, Ïe to je trochu zvlá‰tní. Ale jestli tady byl kvÛli tomu, aby vyhodnocoval a napravoval, potfieboval si udûlat lep‰í pfiedstavu o tom, jak moc tu v‰echno upadlo – a jak kdysi fiekl nûjak˘ sociopat na jiné ‰taci, „Ryba smrdí od hlavy.“ Ryba smrdí celá, bunûãn˘ rozklad neuznává hierarchie ani kasty, ale smysl je jasn˘. OkamÏitû usedl za masiv stolu, mezi nepfieberné hromady sloÏek, chaos ruãnû psan˘ch poznámek a nalepovacích lístkÛ… do otoãného kfiesla, odkud mûl bájeãn˘ panoramatick˘ v˘hled na knihovny podél stûn a na nástûnky, kter˘mi byly proloÏené a které díky sedimentární vrstvû rÛznû pfii‰pendlen˘ch a pfie‰pendlen˘ch papírkÛ pfiipomínaly – 21 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 22
spí‰ podivnû kfiehké, a pfiitom nahodilé umûlecké instalace. Vzduch v místnosti byl zatuchl˘, s lehkou pachutí dávno vykoufien˘ch cigaret. UÏ jen velikost a váha fieditelãina monitoru svûdãila o jeho zastaralosti, stejnû jako skuteãnost, Ïe pfiestal fungovat pfied desítkami let a pokr˘vala ho silná vrstva prachu. Nûkdo ho ponûkud nerozhodnû odsunul stranou, a tak teì nezfietelné siluety na kalendáfiem poti‰tûné sací podloÏce ukazovaly jak jeho pÛvodní polohu, tak polohu notebooku, kter˘ jej zfiejmû nahradil – i kdyÏ teì notebook nikdo nebyl s to najít. ·éf si v duchu udûlal poznámku, Ïe se má zeptat, jestli hledali u ní doma. Kalendáfi byl z konce devadesát˘ch let; Ïe by fieditelka zaãala ztrácet nit právû tehdy? Z niãeho nic si ji pfiedstavil, jak se na dvanácté expedici v Oblasti X jenom tak potuluje divoãinou a nemá pofiádn˘ cíl: vysoká, robustní, ãtyfiicetiletá Ïena vypadající na víc. Mlãenlivá, v nitru nevyrovnaná, rozervaná. Tak pohlcená odpovûdností, aÏ uvûfiila, Ïe má závazek pfiidat se k tûm, které posílá do terénu. Proã ji nikdo nezastavil? To na ní nikomu nezáleÏelo? Nabídla pfiesvûdãivé zdÛvodnûní? Hlas to nijak nevysvûtlil. Z jejích trestuhodnû neúpln˘ch osobních materiálÛ se ·éf nic nedozvûdûl. V‰echno, co vidûl, ukazovalo na to, Ïe pro JiÏní Zónu Ïila a Ïe byla zároveÀ zcela povznesená nad její organizaãní stránku. Pod stolní deskou dloubl kolenem doleva: harddisk k monitoru. UvaÏoval, jestli i ten pfiestal fungovat v devadesát˘ch letech. Zmocnil se ho pocit, Ïe nechce vidût místnosti, ve kter˘ch tady pracují správci hardwaru – Ïalostné chfiadnoucí mrtvoly poãítaãÛ z minul˘ch desetiletí, chaotické nezam˘‰lené muzeum plastu, drátÛ a plo‰n˘ch spojÛ. Anebo moÏná ryba váÏnû smrdûla od hlavy a jedin˘m, kdo tu podlehl rozkladu, byla fieditelka. Jeho notebook zároveÀ je‰tû nebyl shledán dostateãnû zabezpeãen˘m, a tak se musel ·éf obejít bez poãítaãe a zaãal zlehka proãítat pfiepisy vstupních pohovorÛ se ãlenkami dvanácté expedice. V roli psycholoÏky se jich zhostila b˘valá fieditelka. – 22 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 23
Ostatní kandidátky byly k neumlãení, k nezastavení, ·éfovi pfiipadaly jako gejzíry: Ïvanilky, z nichÏ pr˘‰til smích i otfiepané fráze. V porovnání s bioloÏkou nedokázaly zavfiít pusu… 4 623 slov… 7 154 slov… a celková rekordmanka, lingvistka, která na poslední chvíli vycouvala, dotáhla své odpovûdi na 12 743 slov, obná‰ejících také obrovsky nataÏenou vzpomínku z dûtství, „zábavnou asi jako kdyÏ se ti pérem protlaãí ledvinov˘ kámen“, jak nûkdo naãmáral na okraj. ZÛstávala tak bioloÏka se sv˘mi struãn˘mi 753 slovy. Takové sebeovládání ho pfiimûlo v‰ímat si kromû slov také pauz mezi nimi. Napfiíklad: „Ve‰kerá práce v terénu mû bavila.“ Pfiesto ji z ní vût‰inou vyhodili. Myslela si, Ïe nefiekla nic, ale kaÏdé slovo – dokonce i snídanû – vytváfielo prÛzor. Se snídanûmi to u bioloÏky v dûtství nebylo lehké. Pfiízrak byl pfiímo tam, v pfiepisech pofiízen˘ch po jejím návratu, prostupoval textem. Z bíl˘ch míst vystrkovaly hlavu vûci probouzející v ·éfovi neochotu pronést její slova nahlas, jako by se bál, Ïe ve skuteãnosti nechápe jejich podtón a skryté odkazy. Nezaujat˘ popis bodláku… Krátce zmínûn˘ maják. Jedna dvû vûty popisující charakter svûtla v baÏinách Oblasti X. Nic z toho na nûj nemûlo zapÛsobit. Ale pfiesto nûjak cítil, jak mu bioloÏka nahlíÏí pfies rameno, zatímco rozhovory s ostatními ãlenkami s ním nic takového nedûlaly. Tvrdila, Ïe si pamatuje stejnû málo jako ostatní. ·éf vûdûl, Ïe je to leÏ – anebo by se z toho leÏ stala, kdyby bioloÏku dokázal rozpovídat. Chtûl to udûlat? Byla opatrná proto, Ïe se v Oblasti X nûco stalo, nebo proto, Ïe prostû byla taková? Vtom se pfies fieditelãin stÛl mihl stín. ·éf uÏ tu nûkdy byl, nebo nûkde blízko, ãinil takováto rozhodnutí uÏ dfiív a málem ho to zlomilo, nebo se to málem prolomilo do nûj. Ale nemûl na v˘bûr. Po jejím návratu zhruba sedm set slov. Stejnû jako v pfiípadû zbyl˘ch dvou. Ale na rozdíl od nich to bylo pfiibliÏnû srovnatelné se struãností, kterou projevila pfied odchodem. A popisovala zvlá‰tní detaily, které u ostatních chybûly. Zatímco antropoloÏka tfieba prohlásila: „Divoãina byla prázdná a nedotãená,“ bioloÏka fiekla: „V‰ude rostly jasnû rÛÏové – 23 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 24
bodláky, i tam, kde sladká voda pfiecházela ve slanou… Svûtlo za soumraku, to byla tlumená záfie, jas.“ ·éfa to spolu s podivností prázdné parcely pfiivedlo k domnûnce, Ïe by bioloÏka ve skuteãnosti mohla vûdût víc neÏ ostatní. Îe by mohla b˘t duchem pfiítomná víc neÏ ony, ale z nûjakého dÛvodu to skr˘vat. Je‰tû nikdy takovou situaci nezaÏil, ale vzpomnûl si, jak jeho kolega vysl˘chal teroristu, kter˘ utrpûl zranûní hlavy a doufal, Ïe se mu pamûÈ vrátí, kdyÏ bude v˘slechy v nemocnici prodluÏovat a prodluÏovat. Vrátila se. Ale rozpomnûl se jen na fakta, nikoli na rozohnûní, ze kterého se jeho ãin zrodil, a to byl konec, stal se pro tazatele snadnou kofiistí. Zástupkyni se ·éf se svou teorií nesvûfiil, protoÏe kdyby se m˘lil, jen by jí poskytl oporu pro její negativní postoj. Ale také proto, aby ji co nejdéle udrÏel v nejistotû. „Nikdy nic nedûlej jenom z jednoho dÛvodu,“ fiíkal mu dûdeãek nejednou, a alespoÀ tolik si ·éf vzal k srdci. NeÏ bioloÏce oholili hlavu, nosila dlouhé vlasy, jejich odstín byl tmavohnûd˘, skoro aÏ ãern˘. Mûla tmavé, husté oboãí, zelené oãi, maliãko nesoumûrnû posazen˘ nos (jednou si ho zlomila, kdyÏ spadla na skály) a vysoké lícní kosti, které svûdãily o silném vlivu asijsk˘ch pfiedkÛ na jedné stranû rodiny. Její popraskané rty byly pfiekvapivû plné na to, do jak zamraãeného v˘razu byly staÏené. Její oãi, jejich procentní pravdûpodobnost, v nûm vzbuzovaly nedÛvûru, musel si naschvál pfiekontrolovat, Ïe pfied expedicí nemûly jinou barvu. PfiestoÏe sedûla u stolu, nûjak z ní vyzafiovala fyzická síla. Pfiispíval k tomu hfieben mohutn˘ch svalÛ v místû, kde krk pfiecházel v ramena. Prozatím byly v‰echny provedené testy na rakovinu a jiné abnormality negativní. ·éf si nemohl vzpomenout, co stálo v její sloÏce, ale zdálo se mu, Ïe je moÏná stejnû vysoká jako on. DrÏeli ji ve v˘chodním kfiídle budovy uÏ dva t˘dny a nemûla tam na práci nic neÏ jen jíst a cviãit. Pfied expedicí absolvovala intenzivní kurz pfieÏití a zacházení se zbranûmi, Centrála mûla na taková ‰kolení zvlá‰tní pracovi‰tû. Urãitû jí tam navykládali polopravdy prohlá‰ené vedením JiÏní Zóny za uÏiteãné, – 24 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 25
a to na základû kritérií, která ·éfovi doteì pfiipadala tajuplná, dokonce aÏ podezfielá. Podrobili ji postupÛm, po kter˘ch byla náchylnûj‰í k hypnotické sugesci. PsycholoÏka/fieditelka dostala k dispozici mnoÏství hypnotick˘ch impulsÛ – slov, která mûla v urãit˘ch kombinacích urãité úãinky. My‰lenka, která ·éfovi probûhla hlavou, kdyÏ se za ním zavfiely dvefie: Nemohlo vzpomínky ostatních ãlenek v˘pravy zastfiít nûco, co fieditelka udûlala je‰tû v Oblasti X? Posadil se na Ïidli naproti bioloÏce. Vûdûl, Ïe je pfies polopropustné zrcadlo pozoruje Grace, a dost moÏná ne sama. Odborníci jiÏ bioloÏku vyslechli, ale ·éf byl sv˘m zpÛsobem také odborník a potfieboval pfiím˘ kontakt. Struktura rozhovoru tváfií v tváfi v sobû mûla nûco, co pfiepisÛm a videozáznamÛm chybûlo. Podlaha pod jeho botami byla ‰pinavá, skoro aÏ lepkavá. Záfiivky na stropû v nepravideln˘ch intervalech blikaly a stÛl a Ïidle navozovaly dojem jídelny nûkde na stfiední ‰kole. V nose cítil nakysl˘ kovov˘ pach nekvalitního ãisticího prostfiedku, skoro jako kazící se med. DÛvûru k JiÏní Zónû místnost rozhodnû nebudila. Prostor, kter˘ má slouÏit pro podávání hlá‰ení nebo tak pfiinejmen‰ím vypadat, by mûl b˘t útulnûj‰í neÏ ten, kter˘ je odjakÏiva a na vûãné ãasy urãen˘ k v˘slechÛm a poãítá se v nûm s moÏn˘m odporem. KdyÏ teì ·éf sedûl naproti bioloÏce, mûla v sobû nûco, co mu bránilo podívat se jí pfiímo do oãí. Tûsnû pfied v˘slechem byl ale nervózní vÏdy, vÏdy mûl pocit, jako by se ten jasn˘ záblesk svûtla pfii prÛletu oblohou zastavil a slétl mu k rameni. Jako by na nûj matka pfii‰la osobnû dohlédnout. A popravdû fieãeno ho obãas opravdu kontrolovala. Mohla se dostat k videozáznamu. TakÏe ne‰lo o paranoiu nebo jen tak nûjak˘ pocit. ·lo o souãást ·éfovy moÏné reality. Nûkdy pomáhalo, kdyÏ svoji nervozitu zdÛraznil, osoba naproti nûmu se potom uvolnila. Odka‰lal si tedy, váhavû se napil vody ze sklenice, kterou si pfiinesl s sebou, a pohrál si s bioloÏãinou sloÏkou, – 25 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 26
kterou spoleãnû s dálkov˘m ovládáním televize stojící po jeho levici poloÏil na stÛl mezi nû. Aby se zachovaly podmínky, za nichÏ byla bioloÏka nalezena, a v podstatû se zajistilo, Ïe nezíská vzpomínky umûle, vydala zástupkynû nafiízení, Ïe se bioloÏce nesmûjí poskytnout Ïádné informace z osobních materiálÛ. ·éfovi to pfiipadalo kruté, pfiestoÏe s Grace souhlasil. Chtûl, aby sloÏka mezi nimi vypadala jako pfiíslib odmûny pfii nûkterém budoucím setkání, i kdyÏ zatím nevûdûl, jestli ji bioloÏce poskytne. Pfiedstavil se sv˘m prav˘m jménem, informoval ji, Ïe se „rozhovor“ nahrává, a poÏádal ji, aby do záznamu uvedla, jak se jmenuje. „¤íkejte mi Ptaãí duchu,“ odpovûdûla. Nezaznûl v jejím monotónním hlase osten vzdoru? Zvedl k ní oãi. Vzápûtí se ho zmocnil zmatek a pohledem zase uhnul. Îe by na nûj nûjak pouÏívala hypnotickou sugesci? Jen okamÏit˘ nápad, kter˘ rychle zavrhl. „Ptaãí duchu?“ „Nebo vÛbec nijak.“ Pfiik˘vl. Poznal, kdy má vûc nechat plavat. Mohl se tou pfiezdívkou zab˘vat pozdûji. Mlhavû se mu vybavovalo, Ïe nûco zahlédl ve sloÏce. MoÏná. „Ptaãí duch,“ fiekl, aby si to vyzkou‰el nahlas. Slova mu v ústech chutnala ‰krobenû, nepfiirozenû. „Z expedice si na nic nevzpomínáte?“ „UÏ jsem to fiekla ostatním. Byla to nedotãená divoãina.“ Zdálo se mu, Ïe v jejím hlase zaslechl ironick˘ tón, ale nebyl si jist˘. „Jak dobfie jste se poznala s lingvistkou – bûhem v˘cviku?“ zeptal se. „Moc dobfie ne. Byla velice hovorná. Nedokázala zÛstat chvíli zticha. Byla…“ BioloÏka se odmlãela. ·éf musel krotit radost. Otázka, kterou neãekala. Ani trochu. „Byla co?“ pobídl ji. Pfiedchozí vysl˘chající pouÏil standardní metodu: nastolit vzájemné porozumûní, pfiedloÏit fakta a z toho vybudovat vztah. Niãeho nedosáhl. „Nevzpomínám si.“ – 26 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 27
„Já myslím, Ïe si vzpomínáte.“ A jestliÏe si vzpomínáte na tohle, tak… „Ne.“ Nápadnû pomalu otevfiel sloÏku a nahlédl do dfiívûj‰ích pfiepisÛ. Nechal vykouknout okraj sponkou sepnut˘ch stránek, na kter˘ch o ní stály základní údaje. „Dobrá. Tak mi nûco fieknûte o tûch bodlácích.“ „O bodlácích?“ Její v˘mluvnû pozvednutá oboãí mu prozradila, co si o té otázce myslí. „Ano. K bodlákÛm jste se vyjádfiila velice konkrétnû. Proã?“ Byl z toho pofiád zmaten˘, z mnoÏství podrobností o bodlácích v rozhovoru vedeném s bioloÏkou minul˘ t˘den, po jejím návratu do JiÏní Zóny. Znovu ho to pfiimûlo pfiem˘‰let nad hypnotick˘mi podnûty. Nad slovy pouÏívan˘mi jako ochranné hou‰tí. BioloÏka pokrãila rameny. „Nevím.“ Z pfiepisu jí pfieãetl: „‚Bodláky tam mají kvûty levandulové barvy a rostou v pfiechodovém pásmu mezi lesem a baÏinou. Nedá se jim vyhnout. Vábí k sobû rÛzn˘ hmyz a jsou obklopené bzukotem a jasem, které dodávají Oblasti X dojem pilné aktivity, skoro jako by to bylo lidské velkomûsto.‘ A pokraãuje to, ale já pfiestanu.“ Znovu pokrãila rameny. Teì napoprvé se ·éf nechtûl zdrÏovat na jednom místû, ale poletovat nad krajinou, mapovat rozsah území, kterému se s bioloÏkou chtûl vûnovat. Proto postoupil dál. „Co si vybavujete o svém manÏelovi?“ „Jakou to má souvislost?“ „Souvislost s ãím?“ udefiil na ni. Nedostal odpovûì, a tak ji pobídl znovu: „Co si vybavujete o svém manÏelovi?“ „Îe jsem nûjakého mûla. Pár vzpomínek z doby, neÏ jsem tam ode‰la. Je to stejné jako s tou lingvistkou.“ Chytr˘ tah, spojit to, pokusit se vzbudit zdání, jako by k sobû obojí patfiilo. Mlhavost, ne ostrost. – 27 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 28
„Vûdûla jste, Ïe se stejnû jako vy vrátil?“ zeptal se. „Îe byl stejnû jako vy dezorientovan˘?“ „Já nejsem dezorientovaná,“ utrhla se na nûho a naklonila se k nûmu. ·éf se odtáhl. Nemûl strach, ale na okamÏik ho napadlo, Ïe by ho mít mûl. Snímky mozku dopadly normálnû. Byly podniknuty ve‰keré kroky k vylouãení ãehokoli, co by tfieba jen vzdálenû pfiipomínalo invazní druhy. Nebo „cizí organismy“, jak to vyjádfiila Grace, která pfied ním pofiád nedokázala fiíct nic, co by se vzdálenû podobalo slovu mimozem‰Èan. Jestli se dalo o zdravotním stavu Ptaãího ducha nûco fiíct, tak to, Ïe teì byla zdravûj‰í neÏ pfied odchodem; toxiny, které v sobû dnes má vût‰ina lidí, se v ní a v ostatních vyskytovaly v mnoÏství mnohem men‰ím neÏ obvyklém. „Nechtûl jsem se vás dotknout,“ fiekl. Pfiitom vûdûl, Ïe dezorientovaná skuteãnû je. Bez ohledu na to, co jí v pamûti zÛstalo a co ne, by na sobû bioloÏka, kterou poznal z pfiepisÛ pocházejících z doby pfied expedicí, nedala tak rychle znát podráÏdûní. âím ji tak popudil? Vzal dálkov˘ ovladaã leÏící vedle sloÏky a dvakrát stiskl. Plochá televize na stûnû nalevo od nich se zaprskáním oÏila a ukázala rozpixelovan˘, neostr˘ obraz bioloÏky stojící na prázdné parcele. Její nehybnost byla témûfi srovnatelná s asfaltem pod jejíma nohama nebo cihlovou budovou pfied ní. Celá scéna se topila v jedovaté noirové zeleni bezpeãnostní kamery. „Proã ta prázdná parcela? Proã jsme vás na‰li právû tam?“ Lhostejn˘ pohled a Ïádná odpovûì. Nechal video bûÏet dál. Opakování v pozadí na tázaného nûkdy zapÛsobilo. JenÏe zpravidla záznamy zachycovaly podezfielé, ktefií odkládali ta‰ku nebo nûco házeli do popelnice. „První den v Oblasti X,“ fiekl ·éf. „Pû‰í pfiesun do základního tábora. Co se stalo?“ „Nic zvlá‰tního.“ ·éf nemûl dûti, ale pfiedstavoval si, Ïe víceménû podobné odpovûdi by dostal od puberÈaãky, které by se zeptal, co bylo ten den ve ‰kole. MoÏná by teì nebylo od vûci pfieskoãit na chvíli zpátky. – 28 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 29
„Ale na bodláky jste si vzpomnûla opravdu, opravdu dobfie,“ fiekl. „Nechápu, proã pofiád mluvíte o bodlácích.“ „ProtoÏe to, co jste o nich fiekla, naznaãuje, Ïe si nûkteré své postfiehy z expedice pamatujete.“ Odmlka. Vûdûl, Ïe se na nûho bioloÏka dívá. Chtûl jí to oplatit, ale nûco ho varovalo, aby to nedûlal. Nûco v nûm vzbudilo pocit, Ïe by ho mohl ovládnout sen, v nûmÏ padal do hlubin. „Proã mû tu vûzníte?“ zeptala se a ·éf vycítil, Ïe je jí znovu moÏné bez obav pohlédnout do oãí, jako by pominul nûjak˘ nebezpeãn˘ okamÏik. „Nevûzníme vás. Pouze s vámi dál probírám v˘pravu.“ „JenÏe mû odsud nepustíte.“ „Zatím ne,“ pfiipustil. „Ale doãkáte se.“ I kdyby ji mûla ãekat jenom odli‰ná základna. Mohlo trvat je‰tû dva nebo tfii roky, pokud v‰e pÛjde dobfie, neÏ se ãást expedice dostane zpátky do svûta. Právní postavení navrátilcÛ spadalo do oné ‰edé zóny, která byla ãasto svévolnû definována hrozbou pro národní bezpeãnost. „To nepovaÏuji za pravdûpodobné,“ fiekla. Rozhodl se to zkusit znovu. „KdyÏ nejsou podstatné bodláky, tak co tedy? Na co se vás mám zeptat?“ „To je snad va‰e práce, ne?“ „Co je moje práce?“ Ale velice dobfie vûdûl, jak to myslí. „¤ídit JiÏní Zónu.“ „Víte, co JiÏní Zóna je?“ „Sssamozfiejmû.“ Jako zasyãení. „Co druh˘ den v základním tábofie? Divné vûci se zaãaly dít kdy?“ Zaãaly vÛbec? Musel pfiedpokládat, Ïe ano. „Nevzpomínám si.“ ·éf se nach˘lil dopfiedu. „MÛÏu vás zhypnotizovat. Mám k tomu právo. MÛÏu zaãít.“ „Na mû hypnóza nepÛsobí,“ odvûtila. Z jejího tónu bylo zfiejmé, Ïe ji jeho hrozba znechutila. – 29 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:33
Stránka 30
„Jak to víte?“ OkamÏik dezorientace. Prozradila nûco, co prozradit nechtûla, nebo si vzpomnûla na nûco, co jí pfiedtím vypadlo? Byla to schopná rozli‰it? „Prostû to vím.“ „Jen aby bylo jasno: mohli bychom vám potfiebné psychické dispozice v‰típit znovu a zhypnotizovat vás potom.“ Jenom blafoval, protoÏe by to bylo logisticky nároãnûj‰í. Musel by ji za tím úãelem poslat na Centrálu, v jejímÏ chfitánu by ale zmizela navûky. MoÏná by se dostal k hlá‰ením, pfiímého kontaktu by se ov‰em uÏ nikdy nedoãkal. Navíc ji novému v‰tûpování vystavit nijak zvlá‰È nechtûl. „To si zkuste a…!“ Podafiilo se jí zadrÏet vûtu na pokraji nûãeho, co znûlo jako zaãátek slova zabiju. ·éf se tomu rozhodl nevûnovat pozornost. V Ïivotû uÏ proti nûmu mífiil dostatek hrozeb na to, aby poznal, které brát váÏnû. „Jak jste tu odolnost vÛãi hypnóze získala?“ „Vy proti hypnóze odoln˘ nejste?“ Vzdorná. „Proã jste byla na té prázdné parcele? Ostatní dvû na‰li, kdyÏ hledaly své blízké.“ Bez odpovûdi. MoÏná bylo prozatím fieãeno dost. MoÏná uÏ staãilo. ·éf vypnul televizi, vzal ze stolu sloÏku, pok˘vl bioloÏce a pfiistoupil ke dvefiím. KdyÏ v nich stál, kdyÏ byly dvefie otevfiené a zdálo se, Ïe dovnitfi vpou‰tûjí víc stínÛ, neÏ by mûly, otoãil se a znovu se na bioloÏku podíval. Cítil pfii tom na sobû pohled zástupkynû stojící vpovzdálí na chodbû. PoloÏil otázku, kterou si chystal od zaãátku, dodatek k úvodnímu jednání. „Z toho, na co si vzpomínáte: Co posledního jste v Oblasti X dûlala?“ Neãekaná odpovûì se na nûj do svûtla sráÏejícího se s tmou vyfiítila jako nûjak˘ útok. „Topila jsem se. Topila.“
– 30 –
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:36
Strรกnka 298
VanderMeer - zlom
23.9.1956 4:37
Stránka 304
Jeff VanderMeer Autorita Z anglického originálu Authority, vydaného nakladatelstvím Farrar, Straus and Giroux v New Yorku roku 2014, pfieloÏil Pavel Bakiã. Ilustrace na obálce Pablo Delcan. Grafická úprava obálky LukበTuma. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2017 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 3229. publikaci, 72. svazek edice FANTASTIKA. Vydání první. Vytiskla tiskárna Tû‰ínské papírny. ISBN 978-80-257-2126-1 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz