Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Strรกnka 3
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 4
PfieloÏil Milan Îáãek
© Argo, 2017 Copyright © 2017 by Peter S. Beagle Translation © Milan Îáãek, 2017 Cover art and illustrations © TomበKuãerovsk˘, 2017 ISBN 978-80-257-2125-4
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 5
Pro Ayeshu L. Collinsovou, stateãnou a spanilou, vÏdy, i v únavû a smutku
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Strรกnka 6
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 7
„Celá potíÏ s tv˘m statkem,“ fiekl Romano Muscari, „spoãívá v tom, Ïe pro americké turisty, ktefií chtûjí chytat bronz, leÏí pfiíli‰ vysoko a pro nûmecké lyÏafie je zase pfiíli‰ nízko. Poloha je v‰echno.“ „PotíÏ s m˘m statkem,“ zamruãel Claudio Bianchi pfies svÛj tûÏk˘, stále ãern˘ knír, „spoãívá v tom, Ïe aÈ leÏí kdekoliv, kdovíjak si sem dvakrát t˘dnû najde cestu postino. AÈ pr‰í, nebo svítí slunce. AÈ veze po‰tu, nebo neveze.“ Romano se zazubil. „Od pfií‰tího mûsíce to bude tfiikrát t˘dnû. Nová vláda.“ Byl zhruba o polovinu mlad‰í neÏ Bianchi, ale pfiátelili se uÏ tak dlouho, Ïe aÈ mu tento Kalábrijec fiíkal cokoliv, nic ho neurazilo. Romano sám se narodil v kraji Abruzzo, a kdyÏ mûl Bianchi ‰patnou náladu, sdûloval mu, Ïe jméno Romano se k nûmu dokonale hodí, protoÏe mluví jako ¤íman. Nemyslel to jako kompliment. Teì se Romano opíral o malou modrou dodávku, která mu slouÏila jako po‰tovní vÛz, a pokraãoval: „Ne, myslím to váÏnû. AÈ se podívበ–7–
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 8
P E T E R S. B E A G L E
kamkoliv – dolÛ ke Scille, Tropeji, nahoru k Monte Sant’Elia, na to, abys pfiitáhl turisty, jsi prostû na ‰patném místû. ¤íkám ti to s bolestí, ale není pravdûpodobné, Ïe bys tenhle statek dokázal promûnit v proslulou turistickou atrakci. Îádné bikiny, Ïádné vleky ani pÛvabné lyÏafiské v˘stroje. Je to ohromná ‰koda.“ „Spí‰ poÏehnání. K ãemu potfiebuju turisty, kdyÏ mám tebe, abys mû obtûÏoval zbyteãn˘mi reklamními letáky, a Domenica dole ve villaggio, aby mi prodával pfiestárlá kufiata, a toho zlodûje Falconeho, aby mû bral na hÛl s m˘mi v˘pûstky, kdyÏ bych za nû v Reggiu mohl dostat dvakrát tolik–“ „Kdyby ten tvÛj náklaìák dodrkotal aspoÀ na pÛl cesty–“ „Je to moc dobr˘ náklaìák – studebaker, americká v˘roba, klasika. Staãí na nûm jenom opravit pfievodovku, na kterou mi ale nesáhne Giorgio Malatesta, protoÏe ten pouÏívá laciné díly z Albánie. Prozatím budu sná‰et, co je tfieba. A koho je tfieba.“ Upfiel na mladého po‰Èáka pfiíkr˘ pohled. „Nemበb˘t nûkde jinde? Opravdu? KdyÏ je dneska tak krásnû?“ „Nóóó...“ Romano slovo zamy‰lenû protahoval. „Vlastnû jsem slíbil Giovannû, Ïe ji budu uãit fiídit. SnaÏí se zapamatovat moji trasu, ví‰, co kdyby náhodou. Lidi jako já musí taky nûkdy spát.“ „Tvoji sestru? VÏdyÈ tvoje sestra je‰tû není dost stará na to, aby jezdila na motorce!“ Romano pomalu a zkormoucenû zavrtûl hlavou. „Nejsmutnûj‰í na tomhle svûtû je sledovat úpadek kdysi brilantní –8–
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 9
V KALÁBRII
mysli. UÏ si ani nepamatuje‰, Ïe Giovannû bude pfií‰tí mûsíc tfiiadvacet.“ Obrátil oãi v sloup a upfiel vyãítav˘ pohled k nebi. „NemÛÏe se mnou bydlet donekoneãna. Lidi ji budou propírat. Po promoci se s nejvût‰í pravdûpodobností nastûhuje ke své kamarádce Silvanû, dokud si nenajde práci a vlastní bydlení. Stejnû jako ty bude‰ bezpochyby potfiebovat klidn˘ pokoj, kde bys mohl cel˘ den neru‰enû sedût a psát si tu svou poezii. Pravidelnû se ti bude vozit jídlo a léky na uklidnûní.“ Polaskal ‰edivûjící ãumák Garibaldiho, Bianchiho hypotetického hlídacího psa, a úkosem vrhl ostraÏit˘ pohled na nevysokého zavalitého hospodáfie. „Napsal jsi mimochodem poslední dobou nûjaké hezké básnû?“ „Já nepí‰u poezii. To dobfie ví‰. Nûkdy – nûkdy – poezii pfiedãítám sv˘m kravám, protoÏe mi pfiipadá, Ïe se jim líbí. Ale není to moje poezie, nikdy není moje. âtu jim Leopardiho, Paveseho, Pozziho, Montaleho – básníky urãitého formátu, urãité lidskosti, básníky, ktefií by moÏná mohli m˘m kravám vysvûtlit, jaké to je b˘t muÏem ãi Ïenou.“ Odka‰lal si a ‰ikovnû si odplivl do shluku plevele, ãímÏ vylekal Sofii, tfiínohou koãku s pah˘lem ocasu, která se kolem právû kradla za vrabcem. „A i kdybych poezii pfiece jen psal, nikdy by mû nenapadlo ji recitovat kravám. Vychoval jsem je, aby mûly urãit˘ vkus. Musel bych se stydût.“ „Obdivuhodná skromnost. Vskutku obdivuhodná.“ Romano uznale zamlaskal. „No nic, musím dát vale tomuto mírumilovnému království, jinak si mé letáky nenajdou cestu –9–
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 10
P E T E R S. B E A G L E
tam, kam mají, a chudák Giovanna bude marnû ãekat na svou lekci auto‰koly.“ Poplácal lev˘ pfiední nárazník své modré dodávky, jak to pfied nasednutím vÏdycky dûlával; kdyÏ si ho Claudio dobíral, Ïe je povûrãiv˘ venkovan, nevzru‰enû mu odpovûdûl, Ïe to dûlá jen proto, aby se ujistil, Ïe nárazník je‰tû drÏí. KdyÏ nastartoval, vyklonil se z okna a pfies chraplavé ‰kytání motoru je‰tû dodal: „Jednoho dne uvidí‰, jak se ta holka v tomhle autû vydrápe aÏ ke tv˘m dvefiím, stejnû jak to teì dûlám já. Uãení jí jde jedna radost.“ Bianchi si odfrkl, jako by vystfielil z brokovnice. „Je moc mladá. VÏdycky bude moc mladá. I ty jse‰ moc mlad˘.“ Poodstoupil, zvedl ruku v gestu, které mohlo znamenat, Ïe se louãí, ale stejnû tak se mohl ohánût po otravném komárovi. Romano a jeho sestra zaãali sotva chodit do ‰koly, kdyÏ Bianchi svÛj ãlenit˘ statek, leÏící západnû od Siderna a severnû od Reggia, zdûdil od vzdáleného bratrance z dûdeãkovy strany, s nímÏ, pokud se dobfie pamatoval, se snad nikdy ani nesetkal. Bianchiové z jiÏní Kalábrie se jako rodina obecnû nemûli pfiíli‰ v lásce, ale v je‰tû men‰í lásce mûli cizí lidi, a tak nepfiicházelo v úvahu – dokud existuje alespoÀ nûjak˘ v˘honek jejich rodokmenu, kter˘ by se statku mohl ujmout –, Ïe by se odprodával. Místní o nûm stále mluvili jako o „tom ¤ekovû statku“, protoÏe jeden jejich bovesk˘ pfiíbuzn˘ pfied nûkolika generacemi pr˘ mluvil náfieãím, v nûmÏ se vyskytovalo nûkolik slov a obratÛ ze starobylého jazyka griko. Claudio – 10 –
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:49
Strรกnka 15
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:49
Strรกnka 16
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 11
V KALÁBRII
Bianchi o tom ale pochyboval, stejnû jako pochyboval o vût‰inû jin˘ch vûcí. Bylo mu sedmaãtyfiicet let, byl nízkého vzrÛstu, zavalit˘ a ‰irokoplecí, stejnû jako vût‰ina jeho pfiíbuzn˘ch, jako vût‰ina muÏÛ, které znal cel˘ svÛj Ïivot. âerné vlasy mu stále víc prokvétaly ‰edinami, ale husté zÛstávaly stejnû jako vÏdycky, a jeho kÛÏe mûla barvu pÛdy, kterou den co den obhospodafioval na slunci mezzogiorna. Z vrásek kolem jeho oãí ãi‰ela stejná tvrdost jako z krajiny, a bylo mnohem pravdûpodobnûj‰í, Ïe spí‰ neÏ smích mu je do kÛÏe vepsalo vyãerpání, zlost a nitern˘ skepticismus; av‰ak samy jeho velké oãi mûly sytû hnûd˘ odstín a jejich ostraÏitá vfielost by správnû nemûla mít místo v tváfii kalábrijského farmáfie, kter˘ si nedûlal iluze, Ïe by se BÛh a jeho andûlé mohli nûkdy vydat i tak daleko na jih. Bianchimu jeho oãi uÏ nûkolikrát docela zkomplikovaly Ïivot. Odpoledne bylo sluneãné, ale chladné, coÏ bylo na jejich oblast nezvyklé, dokonce i v listopadu. Bianchi si v‰iml, Ïe zvífiatÛm, která vídával kaÏd˘ den, od jeho tfií koãek a starého kozla Cherubina po lasiãky ze sousedství a li‰ky, zajíce a housenky, roste hust‰í srst neÏ obvykle; v noci uÏ asi pfied mûsícem musel zaãít topit v chlévû, musel pfied zimou omotat venkovní kohouty a hadice – dokonce i blok motoru na studebakerovi. Pfied Romanem, Domenicem nebo vesnick˘m hostinsk˘m Michaelisem, kter˘ byl skuteãn˘ ¤ek, ãasto mruãel, Ïe to uÏ ãlovûk mÛÏe zrovna Ïít nûkde v Anglii nebo – 11 –
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:48
Stránka 12
P E T E R S. B E A G L E
v Dánsku. Nebo v Pedraces Bolzano, kdyÏ na to pfiijde. Celou Itálii na sever od Milána Bianchi víceménû odsuzoval. Ale ve skuteãnosti se mu toto zvlá‰tní období chladu, klimatické zmûny nebo co to vlastnû bylo, dosti zamlouvalo. Ne‰kodilo jeho zelí, kapustû, cibuli, ‰alotce, lilku ani bramborÛm, které uÏ byly dávno sklizené a prodané tomu zlodûji Falconemu, ani – pokud tedy pfiehnanû nepr‰elo – stále se zmen‰ující vinici na horském úboãí, kterou si ponechával z ãiré umanutosti, kdyÏ dopustil, aby se tolik ostatních vûcí rozpadlo a odvanulo, a vyloÏenû prospívalo jeho spícím jabloním, jejichÏ plody mûlo s pfiíchodem jara obdafiit pfiíjemnou svûÏí trpkostí. PfiestoÏe ke Gianettû, Martinû a Lucii, sv˘m tfiem kravám, za více neÏ rok nepfiipustil b˘ka – a mohly tak umfiít jako panny stejnû jako Giovanna Muscariová, pokud ten nestoudn˘ podvodník Cianelli bude i nadále poÏadovat tak nehorázn˘ poplatek za vyuÏití svého údajnû fríského b˘ka –, nepfiestávaly dávat mléko a dûlat radost koãkám a bratrÛm Rosminiov˘m, místním s˘rafiÛm. Jeho star˘ pfiíbytek sice tvofiila prakticky pouze kuchynû, loÏnice, koupelna, maliãk˘ ob˘vací pokoj a uÏ dávno uzamãené a nevyuÏívané podkroví, zato teplo ze sporáku a ohni‰tû udrÏoval lépe, neÏ by to dokázal dÛm vût‰ích rozmûrÛ; noci byly sice tmavé a tiché, ale o to vhodnûj‰í byly pro pfiem˘‰lení a klidné potahování z d˘mky. A k psaní básní. ProtoÏe v tomhle mûl Romano naprostou pravdu. Claudio Bianchi, v mimofiádnû nepravideln˘ch fázích svého osamûlého – 12 –
Beagle 3 - zlom
26.9.1956 20:19
Stránka 13
V KALÁBRII
kaÏdodenního Ïivota farmáfie ve ‰piãce italské boty, vskutku psal básnû. Jen málokter˘ z jeho znám˘ch – opût s v˘jimkou Romana – vûdûl, Ïe pfied nástupem do práce vystudoval stfiední ‰kolu nebo Ïe navzdory obûma tûmto okolnostem ho nikdy neopustila dûtská láska ke ãtení poezie, která se ãasem pfietavila do snah ji napodobovat. Netrpûl v tomto ohledu Ïádnou marnivostí, neoddával se fantaziím o literárním vûhlasu; prostû jen nacházel potû‰ení v pfiíhodném fietûzení slov, pfiesnû tak, jako na jafie zasazoval sazenice a poté je ochutnával, stejnû jako ochutnával ãerstvû sklizené jarní cibulky nebo zralá rajãata nebo na rukou cítil vÛni máty ãi ãesneku. Nikdy se nezamyslel nad tím, Ïe jsou jeho básnû o nûãem; pfiicházely, kdyÏ pfiicházely, nûkdy se podobaly tomu, co cel˘ den vidûl, ãeho se dot˘kal, nad ãím uvaÏoval – nûkdy se v nich, k jeho nemalému pfiekvapení, zraãily pfiedstavy toho, jaké mohly b˘t dny a noci jeho otce nebo Romana nebo tfieba i Cianelliho stárnoucího b˘ka. Rodící se báseÀ si v duchu pfiefiíkával, kdyÏ opravoval studebakera nebo traktor, kdyÏ natíral stodolu nebo si pfii pfiípravû veãefie pfiidával kapie k orestovanému lilku. Pfiicházely, kdyÏ pfiicházely, a poznával, kdy jsou hotové. Nic jiného – jak si ãasto myslel – nikdy opravdu dokonãeno nebylo; vÏdycky bylo tfieba je‰tû nûco pfiidat, opravit nebo uvést na pravou míru, aby to bylo správné. KdyÏ ale byla hotová báseÀ, byla hotová. Nacházel v tom uspokojení. To nacházel i v Ïití ve starém domû na konci polní cesty, v ob˘vání Ïivota, kter˘, jak si byl dokonale vûdom˘, mohl b˘t Ïivotem v devatenáctém století, pokud si ãlovûk odmyslel – 13 –
Beagle 3 - zlom
26.9.1956 20:14
Stránka 14
P E T E R S. B E A G L E
elektfiinu, benzín a telefon, kter˘ ãasto nepouÏíval i dlouhé t˘dny v kuse. Nûkdy, kdyÏ pfiíli‰ nekolísal signál, se díval na zprávy na malé televizi, kterou pfiijal jako platbu za to, Ïe jednomu sousedovi vrátil uprchlá ãerná prasata (která pfii‰la nav‰tívit jeho vlastní pÛltucet) a pak vyspravil díru v plotû, kterou se vydala na útûk. Nevzpomínal si, jak˘ vidûl naposledy film nebo kdy byl naposledy u lékafie; a bylo pravdûpodobnûj‰í, Ïe si bude hvízdat nûjakou starou neapolskou canzone o své práci neÏ operní árie. Mûl vynikající chrup; bûÏnû si sám stfiíhal vlasy, pral si a záplatoval obleãení a vychutnával si svou prostou stravu. Vûdûl nûco o zármutku, pamatoval si na radost a skálopevnû doufal – pokud vûdomû doufal v nûco jiného neÏ v patfiiãné pfiídûly sluneãního svitu a de‰tû –, Ïe se s Ïádnou z tûchto dvou star˘ch patálií uÏ nikdy nesetká. Kdyby se ho nûkdo zeptal, zamruãel by: „Sono contento,“ pokud by se na takovou dotûrnost vÛbec obtûÏoval odpovídat. Vesmír a Claudio Bianchi se uÏ dávno dohodli, Ïe se navzájem nechají na pokoji, a Claudio za to byl vdûãn˘, neboÈ si velice dobfie uvûdomoval, jak je taková dohoda vzácná a jak vzácnû b˘vá dodrÏována. A pokud mûl nûjaké dÛvody k nespokojenosti, dával si pozor, aby se o nich vesmír ani on sám nikdy nedozvûdûl.
– 14 –
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:49
Stránka 17
V KALÁBRII
Ráno po Romanovû poslední náv‰tûvû – pravidelnû ho nenav‰tûvoval prakticky nikdo jin˘, pouze jedin˘ místní policista, tenente Esposito, kter˘ se uÏ chystal do v˘sluÏby a nûkdy se bez ohlá‰ení stavil na ‰álek kávy s kapkou grappy a dvouhodinové látefiení na své dospûlé dûti – Bianchi vykroãil do sluneãného, mrazivého rána, ameriãtí vûdci mají pravdu, nûco se mûní, odhodlan˘ profiezat poslední vratké kefiíky vinné révy, neÏ z Afriky pfiivane sirocco a rostliny oklame sv˘m zrádn˘m teplem. Funebráck˘ vítr se mu drsnû otfiel o tváfi, pozdû, mûl vát dlouho pfied úsvitem. Rozhlédl se po Cherubinovi a mírnû ho pfiekvapilo, Ïe kozel – mnohem agresivnûj‰í hlídaã neÏ Garibaldi – nestojí u dvefií, aby ho pozdravil a vyzval na souboj, naãeÏ se sehnul, aby za ou‰ky podrbal ãernou koãku Mezzanotte. Narovnal se, vsoukal se do svého odfieného oblíbeného koÏeného kabátu a pomyslel si: v tomhle kabátu se skr˘vá poezie, potom si rozko‰nicky protáhl ruce, zívl, po‰krábal se ve vlastním zarostlém t˘lu, a uvidûl na vinici jednoroÏce. Cherubino byl kousek od nûj a zdálo se, Ïe ustrnul v pozici lísajícího se nohsleda: hlavu mûl sklonûnou, nohy pfied sebou nataÏené zpÛsobem, kter˘ Bianchi u tohoto starého kozla nikdy nevidûl. JednoroÏec mu zdvofiile nevûnoval pozornost a s pozoruhodnou opatrností na‰lapoval kolem kfiehk˘ch loubí, aniÏ se jedinkrát dotkl révy, jen uÏdiboval plevel, kter˘ se mu podafiilo najít na studené zemi. Mûl zlatavû bílou barvu, aãkoliv hfiíva a ocas – dlouh˘ a se stfiapcem, jak mívá – 17 –
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:53
Strรกnka 142
Beagle 3 - zlom
17.9.1956 23:54
Strรกnka 143
Beagle 3 - zlom
24.9.1956 21:41
Stránka 144
Peter S. Beagle V Kalábrii Z anglického originálu In Calabria, vydaného nakladatelstvím Tachyon Publications v San Francisku roku 2017, pfieloÏil Milan Îáãek. Ilustrace na obálce a vnitfiní ilustrace TomበKuãerovsk˘. Grafická úprava Adam PiÏurn˘. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Pavla Horáková. Jazyková korektura Miroslava Jarotková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2017 vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 3228. publikaci, 75. svazek edice Fantastika. Vytiskla tiskárna Akcent. Vydání první. ISBN 978-80-257-2125-4 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice. tel. 226 519 400, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz