Boudinot - zlom
3.4.1957 10:26
Strรกnka 5
Boudinot - zlom
3.4.1957 10:26
Stránka 6
PfieloÏila Dana Veselá.
Ryan Boudinot Projekt posmrtného Ïivota The Blueprints of the Afterlife Copyright © 2012 by Ryan Boudinot Translation © Dana Veselá, 2015 Cover and book design © Adam PiÏurn˘, 2015 © Argo, 2015 ISBN 978-80-257-1453-9
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 9
Wu-jin Svût byl pln˘ cenného odpadu. Wu-jin jím procházel cestou z práce domÛ a na poli na konci ranveje pátral po hliníkov˘ch plechovkách, kouscích mûdûného drátu, vzácn˘ch kovech, které by se daly dostat z vyhozen˘ch poãítaãÛ. Na‰el kartonovou krabici od piva, ale ten, kdo ji tu nechal, nevrátil prázdné plechovky do jejich papírov˘ch cel. Nakopl karton a na prstû zhoupl igelitovou ta‰ku se zbytky, které se mu podafiilo zachránit. Jako profesionální um˘vaã nádobí zachraÀoval jídlo pfied vyhozením, jen kdyÏ si byl jist˘, Ïe ho nikdo z kolegÛ nepfiistihne. Kdyby totiÏ zahlédli polystyrenovou krabici na jídlo poloÏenou navrchu myãky znaãky Hobart, mysleli by si, Ïe je to nevyzvednutá objednávka, a kdyby náhodou uvidûli, Ïe nûkdo burger uvnitfi nakousl, hned by je napadlo, Ïe to byl Wu-jin, a ne Ïe to udûlal uÏ nûkdo pfied ním. Wu-jin tenhle burger sebral z plastového ko‰íãku spolu s hranolky slepen˘mi omáãkou. Jeho nevlastní sestra Patsy ho bude chtít, to Wu-jin vûdûl. Buì mÛÏe burger s hranolky sníst hned teì a tady na tomhle poli, sice se pfiecpat, ale nemuset se s Patsy dûlit, nebo mÛÏe vzít jídlo domÛ a poslouchat, jak na nûj nevlastní sestra kfiiãí, kdo z nich dvou potfiebuje ten nakousnut˘ burger víc. Patsy pofiád omílala, jak by mûl b˘t vdûãn˘, Ïe má takovou práci, kvÛli v‰emu tomu jídlu zdarma. KdyÏ se doma ukázal s prázdn˘ma rukama, obvinila ho, Ïe to udûlal schválnû. Skuteãnû vdûãná byla jen tehdy, kdyÏ domÛ pfiinesl cel˘ koláã. Vût‰inou jableãn˘, nebo je‰tû lépe rebarborov˘. KdyÏ mûl nûkdy na v˘bûr, jestli pfiinese domÛ nûco, co chutná jen jemu, nebo co mají rádi oba, skonãilo to tak, Ïe rad‰i vzal jen to, co chutnalo jemu, aby se nemusel dûlit. KdyÏ nepfiinesl nic, musel se okamÏitû vrhnout ke sporáku a nûco jí i tak uvafiit. Ona se totiÏ vût‰inou zapomínala najíst, a tak neb˘vala zrovna dobfie naloÏená a hned na nûj jeãela jako na nûjakého kokota. I kdyÏ penisy si na prsou pûstovala ona. Letadlo UPS ‰lo na pfiistání jako zemûtfiesení pfiin˘tované k nebi. Chvála bohu na nebesích, plechovka od budweiseru! Vyklepal z ní pár posledních kapiãek piva a strãil ji do bílé igelitky, jiné, neÏ ve které nesl jídlo. Má svou nevlastní sestru vÛbec rád? Patsy? Nikdy si vlastnû tuhle otázku nepoloÏil. Patsy pro nûj byla asi tak zajímavá jako obleãení, které na sebe navlékal, –9–
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 10
nebo cesta, kterou kaÏd˘ den chodil do práce. Patsy prostû je. Co vlastnû je? Co dûlá? KdyÏ on je v práci? Jako kdyby byla tak trochu dÛm, trochu televize a tak trochu nûco, co zamûstnávalo kanalizaci. ZpÛsob, jak získat od státu peníze v˘mûnou za pûstování lékÛ a tkání na jejím rozmûrném tûle. Je farmakáfika. Bylo to takhle – projedla se do rozmûrÛ, které jí znemoÏÀovaly normální pohyb, a tak se jednou pfii pádu zranila natolik, Ïe si trvale pochroumala záda. ProtoÏe mûla po‰ramocenou pátefi, nemohla sehnat pofiádnou práci, a tak se stala dokonalou adeptkou pro farmakafiení, coÏ znamenalo vût‰inu ãasu se válet v posteli a koukat na motivaãní filmy. Za to dostávala kaÏd˘ mûsíc peníze, které jí umoÏÀovaly jíst tolik, aby si udrÏela nadváhu, a nemuset hledat práci, která by vyÏadovala pohyb. Zato Wu-jin sly‰el slovo pohyb z úst manaÏera restaurace pravidelnû. Jako tfieba ve vûtû: Pohyb, lemry lín˘, máme plno a v‰ichni chtûj jíst. Patsy si nacpávala pusu jídlem a oãi televizí. Tfiásla se vzteky jako sulc, kdyÏ jí Wu-jin nepfiedloÏil jídlo, nakoupené z vyplacen˘ch penûz, a sem tam nûco navíc, co zachránil pfied vyhozením v restauraci, kde dûlal dvojité smûny, aby ji dokázal nakrmit. Wu-jin nakopl tlumiã v˘fuku, kter˘ se tu z nûjakého dÛvodu povaloval. V tu chvíli odstartovalo letadlo – vypadalo na soukrom˘ tryskáã –, a kdyÏ se mu pfiehnalo nad hlavou, rozfoukalo mu vlasy na v‰echny strany. Wu-jin nemûl zas takov˘ hlad. KdyÏ nechá ten nakousan˘ burger na pozdûji, Patsy ho urãitû bude chtít, dokonce se ho moÏná pokusí sníst cel˘. KdyÏ ho sní teì, bude ho mít pro sebe, ale pozdûji by mohl dostat hlad a pak by musel sníst nûco, co by uÏ nebylo tak dobrouãké, tfieba instantní nudle bez pytlíãku s dochucovadly (Patsy si dávala na svoje nudle dvojitou dávku, takÏe na konci mûsíce zb˘vala spousta nudlí bez pytlíãkÛ a ty pak chutnají jako igelit). A co pak s hranolky? UÏ ãtvrt hodiny po vytaÏení z friÈáku ãlovûku pofiádnû zkazí náladu, protoÏe jsou studené. Jakmile zaãne tuk tuhnout, je lep‰í se na nû vyka‰lat. A právû kvÛli tomu a riziku, Ïe ty tfii ãtvrtiny hamburgeru nesní on, otevfiel Wu-jin krabici s jídlem a posadil se na kus letadla, kter˘ vypadal jako velká zelenû natfiená ledniãka pfiekocená na bok a sem tam z nûj nûco trãelo. Z druhého konce dráhy se vrávoravû vzneslo malé dvoumístné letadlo. Obloha vypadala jako fialov˘ airbrush z obalu alba feÈácké kapely. Patsy toho o feÈáck˘ch kapelách a jejich tajn˘ch poselstvích vûdûla spoustu. Ukázala mu nûkteré covery v kníÏce, kterou si koupila v knihkupectví Radostná zvûst. Jaká radostná zvûst by to tak mûla b˘t? O tom, Ïe chlapíci s poklopci sam˘ cvoãek ovládají jeho mysl a nutí ho vz˘vat Satana a zneuÏívat kokain jako burana? – 10 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 11
Wu-jin vymáãkl keãup z pytlíãku, kter˘ si pfiedtím nacpal do kapsy u bundy. Vzal si jen jeden, protoÏe technicky vzato to byla krádeÏ, a tak jím bude muset ‰etfiit, aby mu dlouho vydrÏel. TakÏe co hranolek, to jedna kapka. Jinak to prostû ne‰lo. Trápilo ho, Ïe neãestnû sebral pytlíãek s keãupem, ale co mûl asi tak dûlat? Jíst studené hranolky bez keãupu jako du‰evnû chor˘? To ani náhodou. KdyÏ bylo po hranolcích i burgeru, strãil krabici od jídla zpátky do bílé igelitky a ti‰e si pogratuloval, Ïe nezneãi‰Èuje prostfiedí. Naopak, on je uklízí. Pfiipomnûl si, proã Ïe si tudy vlastnû za‰el, a zaãal se rozhlíÏet okolo, jestli nenajde nûjaké plechovky, které by mohl prodat. KdyÏ nahlédl za ten velk˘ kovov˘ krám, uvidûl mrtvou dívku. Nejdfiív nedokázal Wu-jin myslet na nic jiného neÏ: Brouci – probÛh ne, v‰ude samí brouci, protoÏe hádejte tfiikrát, co asi tak lezlo dívce po tváfii. Vypadala jako Asiatka, na sobû mûla ‰pinavou bílou fe‰áckou ko‰ili na knoflíãky, ãerné kalhoty a jednu ãernou koÏenou botu, druhou nohu mûla bosou. Tfii ãtvrtû burgeru a hranolky, které pfiedtím Wu-jin snûdl, zaãaly stoupat vzhÛru a nakonec horizontálnû opustily jeho ústa. Padl na kolena na druhé stranû toho, co vypadalo jako lednice, a jen sípal. Pak pomalu vstal a podíval se na mrtvou dívku znovu. V duchu Ïadonil: AÈ tam uÏ ti brouci nejsou, ale pofiád tam byli! V‰ude po ní lezli! Wu-jin klop˘tal na západ, k pfiíjezdové cestû, a cítil se – jak to jen pojmenovat – nejspí‰ blbû. Ne snad proto, Ïe nûjaká dívka byla mrtvá a spoleãnost jí dûlali ‰kvofii, ale proto, Ïe mu teì nûkdo bude klást fiadu sloÏit˘ch otázek. Pravdûpodobnû policajt. Nechtûl mluvit s nik˘m ze sociálky. Za Ïivot se toho s úfiedníky namluvil dost a dost. Vysedával po ãekárnách, kde se povalovaly pfiíruãky s názvy jako SebevraÏda je velká obtíÏ pro v‰echny, zatímco o nûm za zavfien˘mi dvefimi rozhodovali mazaní právníci. Z chladu mu trnuly u‰i, i kdyÏ je mûl paradoxnû horké a tepalo mu v nich. Patsy by ohlednû mrtvé dívky urãitû mûla spoustu rÛzn˘ch teorií a dostala by ho do maléru, Ïe udûlal nûco, co nemûl. Co by tak mûl asi udûlat? Nemûl telefon a nevûdûl, proã by tu mûl zÛstávat. Litoval, Ïe ten burger jedl. Îádn˘ div, Ïe ho ten váÏen˘ host vrátil. Wu-jin byl pûtadvacetilet˘ Korejec. AlespoÀ podle zevnûj‰ku, nikdy totiÏ v Koreji nebyl. Îil na severozápadû USA. Konkrétnû v dífie. Dotyãná díra bylo sociální bydlení mezi dálnicí a skládkou stavebních hmot, kde bagry, nakladaãe, jefiáby a míchaãky na beton naváÏely materiál na hromady v naprosto nemravnou denní dobu. Pfiívûs vypadal, jako by ho vyprdla vila. KdyÏ cel˘ roztfiesen˘ stanul ve dvefiích, na‰el Patsy tam, kde ji nechal. Zabírala cel˘ gauã – 11 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 12
v ob˘váku, osvûtleném jen záfií zapnuté televize, a dfievûnou lÏící jedla z litrového kbelíku rozteklou zmrzlinu se su‰enkami. Kolik vÛbec váÏí? Pfies dva metráky. V ne zrovna hust˘ch vlasech mûla rÛÏovou ma‰li a chybûl jí jeden pfiední zub. V televizi bûÏel nûjak˘ akãní seriál. Paní v tûsn˘ch koÏen˘ch kalhotách, které lichotily jejímu pozadí, stfiílela obouruã ze samopalÛ i poté, co ji v˘buch vyhodil z okna mrakodrapu. Pronásledovali ji chlápci v oblecích s poloautomatick˘mi pistolemi, ktefií ve zpomaleném zábûru hrozili: ¤ekni nám, kde je mesiá‰, nebo tû ku(píp) voddûláme. PfiestoÏe Wu-jin tenhle díl je‰tû nevidûl, poznal podle billboardÛ s její tváfií, Ïe je to Stella Artaudová: newmanská vraÏedkynû. „Cos pfiines, couro?“ zeptala se Patsy. „Nic.“ „Tak co je v t˘ igelitce?“ Wu-jina pfiekvapilo, Ïe mu na prstu je‰tû pofiád visí ta‰ka s prázdnou krabicí po burgeru. „Byl to burger.“ „Tys snûdl mÛj burger?“ „Byl zkaÏen˘, vyzvracel jsem ho.“ „To od tebe není ani trochu fér. Jedin˘, co mበcel˘ den na práci, je zadarmo jíst a pít, zatímco já tu na sobû pûstuju tkánû.“ „Taky um˘vám nádobí, abys vûdûla,“ fiekl Wu-jin. „Tváfií‰ se, jako bys vidûl ducha.“ Wu-jin do‰el do kuchyÀského koutku a do sklenice si natoãil vodu. Vypil ji. „Vidûl jsem mrtvolu,“ fiekl a zaãal pociÈovat nával svûtabolu. Takhle chybnû to jednou pojmenoval jeden kurátor. Pekeln˘ nápor zubaté empatie. „Potfiebuju, abys mi propíchal vfiídky,“ oznámila mu Patsy. Wu-jin se pfiiplíÏil zpátky do ob˘váku, coÏ znamenalo otoãit se a udûlat dva kroky. Patsy sedûla pod tfiemi poblikávajícími záfiivkami, hlavu maliãkou v porovnání s krkem, a potila se. Levé rameno, odkud jí poslednû brali vypûstované tkánû, bylo ovázané. „Je mi líto, Patsy, ale jde to na mû.“ „Cos to fiíkal o mrtvole?“ „¤íkal jsem, Ïe jsem ji vidûl na poli, mrtvou holku, hezky obleãenou. Lezli po ní brouci.“ Wu-jin si z kapsy ko‰ile vyndal chrániã zubÛ a strãil si ho do úst. Pokou‰el se nedívat na Patsyinu tlustou a zpocenou tváfi, protoÏe ten pohled by to zhor‰il, ale nemohl si pomoct. ¤íkal si, jak od nûj bylo hnusné sníst její burger. Sobecké. To znamenalo, Ïe nabírá sílu a brzy udefií ta okfiídlená, chapadlatá bestie plivající oheÀ, záchvat svûtabolu. Zaãal si zouvat boty, ale nedostal se pfies ãíslo jedna, konkrétnû levou. – 12 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 13
Stella Artaudová v televizi pfiistála na stfie‰e limuzíny, vklouzla dovnitfi stfie‰ním okénkem a dostala drink od Dr. Uriho Bordena, kterého hrál Neethan H. Jordan. Kdo by to byl fiekl. „Vfiídky!“ pfiipomnûla mu Patsy. „Potfiebuju propíchnout vfiídky, je‰tû neÏ dorazí moje kurátorka.“ Wu-jin potlaãil záchvat svûtabolu tím, Ïe zaãal myslet na ‰tûÀátka v Ïertovn˘ch klobouãcích, a pfiinesl sadu na propichování z koupelny. Ve skuteãnosti nemûli Ïádnou zvlá‰tní místnost, které by mohli fiíkat koupelna, jen Patsyin pokoj, kde byl záchod. Pro její pohodlí. Zdi pokoje byly polepené tûmi nejlep‰ími plakáty jednoroÏcÛ na svûtû. Byl tam jeden, kde na jednoroÏci sedûl Chewbacca. Ten se Wu-jinovi hodnû líbil. Nûkdy, kdyÏ sedûl na záchodû, fiíkal si, Ïe by bylo skvûlé moct poprosit Chewbaccu o radu. Jako tfieba: kde bych sehnal takov˘hle prìáck˘ opasek na náfiadí? Kde jen mÛÏe b˘t ta její sada na propichování? Tady je, poloÏená na harlek˘nce. Vypadá trochu jako pistole. Jen místo stfiílení zpomalen˘ch kulek tahle propichuje a vysává vfiedy. V ob˘váku se Patsy na kanapi natoãila tak, aby mûla zadek s vfiedy nahoru, a stáhla si kalhotky. Její pozadí nikdy nikdo nemûfiil, ale Wu-jin odhadoval, Ïe má nejmíÀ kilometr na‰ífi. „Dûlej, aÈ uÏ to mበhotov˘,“ popohánûla ho Patsy. „Budou tu kaÏdou chvíli a já nechci zas dostat penále za nedodrÏování hygieny.“ „Mluví‰ jako televize,“ fiekl Wu-jin, „prej nedodrÏování hygieny.“ Pfiitiskl pistoli k prvnímu vfiedu a zmáãkl kohoutek, následovalo zasyãení a mlasknutí, jak pfiístroj probodl a nasál. „Co Ïe to bylo s tou mrtvolou?“ zeptala se Patsy. „No Ïe jsem tam sedûl a litoval, Ïe uÏ nemám burger.“ „Tys mi o tom burgeru lhal.“ „Nelhal.“ „Bude‰ pak muset zajít do sámo‰ky pro ‰kvarky a ostrou omáãku. Co bylo s tou holkou? S tou mrtvou.“ „Mûla obliãej sam˘ho brouka. Vypadala jako milá holka. Mûl jsem asi zavolat policajty, co?“ „Nerozumím ti, kdyÏ mluví‰ s chrániãem zubÛ.“ „Nechci si ukousnout jazyk.“ Wu-jin upustil pistoli na vfiedy a prsty si zaryl do prsou. Padl na kolena a lapal po dechu. Rukama se sápal po koberci, jako by pod ním bylo nûjaké zázraãné fie‰ení jeho problémÛ. Zdálo se, jako by se gravitace pfiesouvala doleva a snaÏila se tím smûrem v‰e nasát. Wu-jin se – 13 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 14
navzdory té posunuté gravitaci plazil ke své hamace. Cel˘ roztfiesen˘ a s nesrozumiteln˘m blekotáním se vytáhl do sítû a snaÏil se rozklepnout svou tenkou ‰edou deku. Jednou ‰el v televizi pofiad o tom, jak stafií animátofii kdysi dûlali kreslené filmy. Kreslili obrázky na kousky prÛhledné fólie a vrstvili je jako sendviãe a pak je rozh˘bávali na statickém pozadí. Svûtabol byl podobn˘, realita plná sraãek slouÏila jako pozadí, odehrávala se jako vÏdy, a nad tím, vrstva na vrstvû, byly fólie s hrÛzou, úrovnû zhu‰tûného utrpení. Stále tlust‰í zeì mezi Wu-jinov˘m normálním já a ãern˘m peklem emocí. Bylo to o to hor‰í, Ïe pfii záchvatu neomdlíval. Místo toho se musel dívat, jak ho ostatní pozorují. KdyÏ mûl ‰tûstí, byl to nûkdo jako Patsy, která si uÏ na záchvaty zvykla. KdyÏ ho to ale chytilo na vefiejnosti, naprosto cizí lidé se nad nûj naklonili a civûli, jak objímá automat na noviny, nebo ho naopak spolucestující naprosto ignorovali, kdyÏ se svíjel na zemi v hale autobusového nádraÏí, a jejich pohled fiíkal: Tenhle magor frãí na nûãem fakt hnusn˘m. Nûkdy ho sebrali policajti a chovali se jako hajzlové, dokud mu neodebrali z prstu kapiãku krve velikosti sezamového semínka a neprohnali ji vamp˘rsk˘m analyzátorem bionetu. Jeje. Tenhle chlápek je fakt nemocn˘. Není vtûlení. Potom na nûj nûkdy i hodili deku a zajistili, aby byl co nejdál od ctihodn˘ch obãanÛ. Celou tu dobu nebyl schopen pfiinutit tûlo k pohybu prostorem, jen se tfiásl, aÏ vibroval, nehledû na okolní teplotu. Teì, v relativním bezpeãí vlastní hamaky, sledoval ‰tûrbinou mezi víãky, jak si Patsy natáhla kalhotky a pod vousy nadávala kvÛli burgerÛm. Její utrpení bylo pravdûpodobnû hlavní pfiíãinou svûtabolu. Vidûl ji jako otrokyni vlastního tûla, a ona jí ve skuteãnosti byla, a pfiesnû cítil tragiãnost jejího nepochopení vlastního zotroãení. A pak hloubûji. Chór skfiekÛ!!! V ãasopise jednou vidûl obraz nûjakého chlápka s názvem Studie podle Velázquezova portrétu papeÏe Inocence X. Se zvukem, kter˘ ten obraz vydával, se tu právû teì pot˘kal. Jako kdyÏ vám vítr hvízdá v u‰ích, jen mnohonásobnû hlasitûj‰í, rezonující v lebce, ale pfiitom beze zdroje. Tady pfiicházel ke slovu chrániã zubÛ. Wu-jin skousl tak tvrdû, aÏ ho bolely ãelisti. Nûkolikrát uÏ se probral ze záchvatu a nebyl schopen otevfiít ústa i víc neÏ hodinu. ¤ítil se dolÛ na horské dráze, aÏ kosti chfiestily, stále dolÛ, prsty drásaly ‰edou deku jako stroje. Zatínal do chrániãe na zuby cel˘ obliãej. SnaÏil se v mysli vyvolat uklidÀující obraz Chewbaccy na jednoroÏci a jeho opasku na náfiadí. Z nosu mu tekla nudle, a to je vítûz dne‰ního záchvatu, dámy a pánové. A nejpfií‰ernûj‰í ze v‰eho bylo, kdyÏ zjistil, Ïe má teì tváfi té mrtvé dívky. Nedokázal se na ni podívat, nemûl odvahu jít k zrcadlu, ale – 14 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 15
tfiásl se, pfiesvûdãen˘ o tom, Ïe ta tváfi pfiekr˘vá jeho vlastní, její slizk˘ vnitfiek se svíjí, jak se snaÏí uchytit na jeho zkrouceném obliãeji. Wu-jin za‰eptal: „Patsy, je mÛj obliãej mÛj?“ Ale jako by ho nesly‰ela, a pokud ano, nesly‰ela slova, jen mlaskavé zvuky, jako by ho rdousili, utlumené gumov˘m pÛlkruhem nacpan˘m v ústech. Kromû toho se právû ‰lechtila na náv‰tûvu své kurátorky Hattie, upravovala si na hlavû ma‰li, uÏ znudûná poãínáním svého spolubydlícího / nevlastního bratra a stále ublíÏená kvÛli odepfienému hamburgeru. Patsy pfiitiskla tlust˘ palec na knoflík dálkového ovládání a pfiepnula program ze zpomalen˘ch zábûrÛ letícího stfieliva na Módní tipy pro krásné boubelky na Discovery. Na obrazovce zrovna pfiipravovali nahou Ïenu na oblékání, bochánky tuku zastíraly jak˘koli v˘hled na mládeÏi nepfiístupné partie. Jako potÛãek utrpení na soutoku s veletokem tento nov˘ proud ubohé lidskosti krvácel z televize do té ãásti Patsyina mozku, která zaji‰Èovala empatickou odezvu, a pak zesílen do Wu-jinova záchvatu svûtabolu, kter˘ uÏ pfiestal nabírat na intenzitû. Jak znovu zesílil, moderátorka pofiadu Módní tipy pro krásné boubelky zmûfiila a popisovaãem oznaãila paÏe Ïeny na obrazovce. Chewie, kde jsi, kdyÏ je tû nejvíc potfieba? Wu-jin vypadl z hamaky, coÏ se dalo ãekat. Stávalo se to pofiád. Právû proto byly pod hamakou naházené pol‰táfie a poloÏen˘ zlat˘ chlupat˘ koberec se za‰lapan˘mi kousky kÛry, vlasy, obaly od Ïv˘kaãek, párátky, ostr˘m plastov˘m páskem ze sáãku na chleba. Vrchol záchvatu uÏ mûl za sebou, sklouzl do otupûlé fáze, tich˘ a znehybnûn˘. Zdálo se, jako by dvefie samy od sebe zaklepaly, a pak ve‰la Hattie. Byla takov˘ ten maminovsk˘ typ, nosila br˘le, vlasy natoãené, na sobû hnûd˘ kalhotov˘ kost˘m z umûl˘ch vláken, zatíÏen˘ nevkusnou kabelkou aÏ po okraj nacpanou poznámkami, nikotinov˘mi Ïv˘kaãkami a poloprázdn˘mi lahvemi vody. Její asistenti, dva mlad‰í chlápci v bíl˘ch kombinézách a latexov˘ch rukavicích, které oznaãovala jako Vûc jedna a Vûc dvû, ji následovali obtíÏeni byteln˘mi kovov˘mi kuffiíky s nástroji, které zaãali vybalovat. „Patsy, vypadበnádhernû!“ fiekla Hattie a kousek jí objala. Patsy ztichla a zaãervenala se. Wu-jina to jako pokaÏdé pfiekvapilo, jak se ta samá Patsy, co se po nûm tak vozí, kdyÏ jí ‰patnû pfiekrojí toust, zmûní v takovou puÈku, kdyÏ dojde na extrakci. Hattie rozloÏila své osobní vûci na kuchyÀsk˘ a jídelní stÛl v jednom, vytáhla stetoskop a do tlamy videopfiehrávaãe strãila kazetu. „Tenhle t˘den se ti film bude opravdu líbit,“ fiekla a zmáãkla PLAY. KdyÏ zaãala kazeta hrát, vzala Patsyinu ruku do své a tfiela jí dolíãky na kloubech. V televizi se objevilo univerzální intro, to samé, co vidûli t˘den co t˘den. PláÏ se siluetami milencÛ ruku v ruce, vodopád, duha nad polem, které v dálce – 15 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 16
ofie traktor. Hudba jen akustická kytara, tklivá, pfiesto povzná‰ející. Na pozadí zrnitého západu slunce se zhmotní titulek VA·E ·TùDROST PÒSOBÍ a pod ním logo Bioneticu. Poté nabere hudba na tempu, jako by fiíkala: „My to dokáÏeme.“ Zábûry na ru‰né ulice, fiidiã závodního auta zvedá palce nahoru, lidská pyramida z nad‰en˘ch roztleskávaãek. Pak se film pfiesune ke svému jádru, k ãásti, která se li‰í od pfiedcházejícího mûsíce. Dítû tmavé pleti si hraje ve ‰kolce s náklaìáky s ostatními dûtmi, vydávají i zvuky jako náklaìáky. Nad tím se ozve nahrávka hlasu sebevûdomû znûjícího muÏe: „Juan se narodil bez palcÛ. Spoustu ãinností, které povaÏujeme za samozfiejmé, prostû nezvládne. Nyní, díky va‰í ‰tûdrosti, mÛÏe otevírat sklenice, v tûlocviku ‰plhat po lanû, a dokonce zalomit palce s kamarády. Mockrát vám dûkujeme...“ Tady se zvuk na chvilku pfieru‰í. Ozve se Hattiin hlas: „Patsy.“ Pak se zase vrátí muÏsk˘ hlas: „Rekonstruktivní operace, kterou jsme mohli provést díky vámi poskytnut˘m tkáním, byla rozhodujícím momentem. Dûkujeme vám!“ Potom následovaly dal‰í tfii nebo ãtyfii díly podobné tomuto, kaÏd˘ pfiedvedl ãlovûka, kter˘ vdûãí za svÛj nov˘ styl Ïivota Patsy. Slepec, kter˘ nyní rozli‰í tvary, kvadruplegik, kter˘ zaãíná dûlat dûtské krÛãky. Dojatá Patsy v prÛbûhu filmu popotahovala. Wu-jin je‰tû nevidûl ani jeden z filmÛ bûhem záchvatu. Na tuhle sekvenci medailonkÛ nepociÈoval Ïádnou empatickou odezvu. Kde by mûl pfiímo nasávat utrpení tûchto lidí, necítil nic neÏ prázdnotu. Na rozdíl od nicoty byla okolo ohraniãená, na jejích hranách nûco cítil. KrouÏil kolem toho pocitu, zatímco Hattie tfiela Patsy jedno rameno a nabízela jí kapesník. Vûc dvû a Vûc jedna zastrãily v‰echny moÏné nástroje a monitory do zásuvek a na podlahu ob˘vacího pokoje roztáhly plachtu. Tím skonãila pfiíprava na tu ãást s krví a dûsiv˘mi zvuky, kterou Wu-jin nenávidûl nejvíc. Hattie pomohla Patsy svléknout a posadit se na skládací Ïidli z uhlíkov˘ch vláken. Asistenti kolem ní obíhali, otírali ji tampony, zdvihali závûsy masa, pfiikládali nejrÛznûj‰í nástroje na neidentifikovatelné ãásti její anatomie. Hattie do pfiehrávaãe strãila dal‰í kazetu, Ïiv˘ koncert zpûváka Michaela Boltona Patsy pro radost. A je to tu, pomyslel si Wu-jin. A taky Ïe ano. Otoãil se ke zdi, pfiinutil se nedívat, ale jeho ruce nemohly zablokovat zvuk pily nafiíkající ve vysoké tóninû, jako u zubafie, a nepravidelné prskání odsávaãky. Hor‰í bylo, kdyÏ to zasmrdûlo po spálen˘ch vlasech. KdyÏ jí z kolene odstraÀovali ledvinovou tkáÀ, Patsy ti‰e zpívala spoleãnû s Michaelem Boltonem baladu o muÏi, kter˘ miluje Ïenu tolik, Ïe bude spát na de‰ti, kdyÏ mu to nakáÏe. * – 16 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 17
Wu-jin se probudil ve své hamace. Za dvefimi mluvili lidé. Mûl hlad jako vlk. VÏdycky tomu tak po záchvatu svûtabolu bylo, jedl by hfiebíky, a tentokrát to bylo hor‰í, protoÏe pfii pohledu na obliãej mrtvé dívky hemÏící se brouky z nûj burger vyletûl jak stfiela. Wu-jin vylezl ze své sítû a zpoza futra po oãku nahlédl do ob˘váku, kde Vûci konãily s úklidem, rolovaly plachtu a cpaly krvavé papírové ruãníky do ta‰ky s odpadky. Hattie sedûla s Patsy na gauãi a hladila ji po vlasech. Patsy, celá zafaãovaná, jako vÏdy po extrakci poplakávala a na obrazovce Juan, kdysi bez palcÛ, hrál na Wii jako o Ïivot. „Bolí to,“ stûÏovala si Patsy. „PokaÏd˘ to bolí víc.“ „Ale, drahou‰ku,“ utû‰ovala ji Hattie. „Jen hezky uÏívej svoje léky a mysli na Pegase, jak se svobodnû prohání mezi mraky.“ „Okfiídlen˘ jednoroÏec není Pegas,“ popotáhla Patsy. Wu-jin se plíÏil k ledniãce, jako kdyby ho pfies místnost táhl Ïaludek. Nezdálo se, Ïe by si ho nûkdo v‰iml, i kdyÏ mûl pfiívûs na ‰ífiku stûÏí tfii metry. Jedna Vûc fiíkala té druhé: „Jo, sly‰el jsem, Ïe pr˘ jeden chlápek v Argentinû, nebo kde, vypûstoval v bfii‰ní dutinû celou lidskou hlavu.“ Wu-jin koneãnû dorazil k lednici, a kdyÏ ji za cinkání sklenic s dresinky otevfiel, v‰ichni otoãili hlavy a ti‰e ho pozorovali, zatímco na obrazovce zaãal turnaj v raketbalu pro nedávné pfiíjemce transplantátÛ. V lednici byly ãervené sáãky s biologick˘mi poklady, obraná kostra krocana, nûjaké pivo, celer, sklenice smûsi na grog Tom & Jerry’s, vegetariánsk˘ párek, pfiekvapivû obsahující maso, jeden hnûd˘ banán, keãup, muffiny, opu‰tûná pizza rolka, a to, po ãem Wu-jin pátral, burákové máslo Trader Joe’s. Skoro se neudrÏel na nohou, a tak se opfiel o linku. Na‰el lÏíci a pak se stáhl do svého koutku. Sly‰el Patsy fiíkat: „MÛj nevlastní bratr pro mû nikdy neudûlá nic hezk˘ho. Má jen ty svoje záchvaty a seÏere v‰echen s˘r. Pofiád mu fiíkám, aÈ mi nûco pfiinese ze sámo‰ky a z restaurace, ale co byste fiekla? Chci jenom hamburger nebo tfieba kousek koláãe, co má zadarmo. Jen aby ukázal, Ïe má zájem.“ Hattie na to: „Musí b˘t tûÏké mít nevlastního bratra, co nestojí za nic. Dávej na sebe pozor, ‰etfii se, propichuj si vfiedy. A hádej co! Pfií‰tû pfiijde vzácná náv‰tûva. Santa Claus!“ Léky pomalu zabíraly, Patsy zaãala nûco povídat, ale mumlala slova jako porouchan˘ kazeÈák. Wu-jin kvapem jedl burákové máslo, zalepoval si jím pusu. Hattie fiekla: „Vypadneme z téhle Ïumpy,“ a pak ode‰la s Vûcí jedna a Vûcí dvû, které na vozíku tlaãily bedny se sklizen˘mi tkánûmi uloÏen˘mi v ledu. Videokazeta stále pfiehrávala zábûry ‰Èastn˘ch lidí, jak na zdravém vzduchu aktivnû odpoãívají, vdechují slan˘ mofisk˘ vánek pfii plavbû na katamaránu – 17 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:04
Stránka 18
nebo obdivují barevné listí na horské stezce ponofiené do mlhy. Wu-jin si strãil do pusy dal‰í lÏíci burákového másla a to skoncovalo s pohyblivostí jeho úst. Kdyby jedl cement, vy‰lo by to nastejno. Nemohl jimi vÛbec pohnout. Po bradû mu stékala struÏka lepiv˘ch slin. Co se Patsy t˘kalo, ta se zcela vysílena uvelebila na gauãi, její ochablé tûlo samá modfiina obãas ‰kytlo, jak se propadala do snu o mofisk˘ch Ïelvách a Neptunovi, svolávajícím mofiské panny sv˘m megafonem z mu‰le. Hattie a spol. se ve své dodávce odlepili z nezpevnûné pfiíjezdové cesty. Wu-jin stál v ob˘vacím pokoji, ústa znehybnûná. Vûdûl, Ïe se musí vrátit k mrtvé dívce. KdyÏ to ráno odcházel z karavanu, sklenici burákového másla v jedné ruce, lÏíci ve druhé, hypnotizovalo Wu-jina pravidelné fiinãení strojÛ. S myslí stále pfiesycenou záchvatem svûtabolu ho nohy nesly kolem rozpadajících se budov v Georgetownu na kraj leti‰tû Boeing Field, kde letadla burácela a sná‰ela se dolÛ jako obrov‰tí draví ptáci. KéÏ by nûjak˘ akãní hrdina z minulosti Wujina povzbudil a posílil mu nervy, jak tak procházel trávou, vracel se ve sv˘ch stopách tam, kde nyní sedûl policejní vrtulník, listy rotoru se línû toãily, pomaleji a pomaleji, jako by ta vûc pomaliãku usínala. Tfii nebo ãtyfii policisté stáli kolem vynálezu podobného lednici, fotili, plivali kletby do vysílaãek, pili kafe. I v om‰el˘ch policejních uniformách z nich nûjak vyzafiovala autorita. Bylo to jako televizní verze nûãeho, co se skuteãnû stalo, okamÏitá rekonstrukce, v níÏ pÛvodní úãastníci události proÏívají bezprostfiednû znovu své záÏitky na kameru a pfiedstírají své pÛvodní reakce. Wu-jin si nervóznû nacpal dal‰í lepiv˘ Ïmolek burákového másla do pusy. Pfii‰el ke skupince stráÏníkÛ – dva muÏi, jedna Ïena, pilot vrtulníku se zapálenou cigaretou – a zvedl ruku tfiímající lÏíci, jako by se hlásil o vyvolání. „Co tu chce tenhle?“ zeptal se stráÏník se ‰irokou hlavou korunovanou sestfiihem na jeÏka. Dal‰í, velk˘ huben˘ muÏ s mal˘m kafem, na Wu-jina k˘vl. „Víte o tom nûco?“ „Uhmmmhhm ehmm,“ zahuhlal Wu-jin. „Ehehummm heh.“ „Na co tady ãekáme?“ fiekl ten vysok˘ huben˘. „Dejte tomu ãlovûku sklenici mlíka!“ „Nûjak˘ mám ve stroji,“ fiekl pilot, rychle na‰el krabici polotuãného a sklenici, kterou pevnou rukou naplnil. Byla z prÛsvitnû hnûdého zvlnûného skla a rozhodnû by nijak nevyãnívala za sklem sektorky Stfiedozápaìana. Wu-jin podûkoval pfiik˘vnutím, vypil sklenici osvûÏujícího nápoje, nûkolikrát mlaskl a fiekl: „Vidûl jsem tu mrtvolu vãera veãer. KdyÏ jsem procházel polem.“ – 18 –
Boudinot - zlom
27.3.1957 10:07
Stránka 281
Ryan Boudinot (*1972) Americk˘ spisovatel, narodil se 6. listopadu 1972 na St. Croix v souostroví Panensk˘ch ostrovÛ. VyrÛstal ve Skagit Valley ve státu Washington a dnes Ïije spolu se svou rodinou v Bostonu. V minulosti pracoval jako redaktor t˘deníku, blogoval o filmu a od roku 1998 po dobu asi deseti let rovnûÏ pro fiadu technologick˘ch spoleãností v rÛzn˘ch pracovních pozicích. V posledních letech vyuãuje na ‰kolách v Bostonu a Port Townsendu. Do fantastického Ïánru vstoupil povídkou „Civilization“ (2004) zvefiejnûnou v ãasopise McSweeney’s. Z jeho krat‰ích prací stojí v tomto ohledu za zmínku rovnûÏ povídka „Cardiology“ (2008), poprvé vydaná v jednom z prvních online ãasopisÛ FiveChapters.com. Nejen Ïánrové krat‰í práce zahrnul do souboru The Littlest Hitler (2006), po nûmÏ následoval taktéÏ mimo Ïánr stojící krátk˘ román Misconception (2009), ve kterém dávn˘ mileneck˘ pár vzpomíná na události svého neradostného dospívání. Aãkoli obû knihy vzbudily pomûrnû slu‰nou pozornost v fiadách literární kritiky, dosud nejvût‰í úspûch mu pfiinesl jeho poslední román Blueprints of the Afterlife (2012, ãesky Projekt posmrtného Ïivota, Argo 2015), v nûmÏ nápaditû mísí pfiíbûh z pfiítomnosti s pohledem do blízké surreální budoucnosti, kde se svût propadl do chaosu ekologick˘ch katastrof, klonování, nanotechnologií a virtuální reality. V˘sledek Ïivû pfiipomíná díla Philipa K. Dicka ãi Chucka Palahniuka (ostatnû kniha si vyslouÏila nominaci na Pamûtní knihu Philipa K. Dicka) a mûl by se tak líbit zejména v‰em jejich pfiíznivcÛm a v‰eobecnû ctitelÛm odváÏné a nápadité fantastické literatury. Martin ·ust
– 281 –
Boudinot - zlom
3.4.1957 10:25
Stránka 288
Ryan Boudinot Projekt posmrtného Ïivota Z anglického originálu The Blueprints of the Afterlife, vydaného nakladatelstvím Black Cat, a division of Grove/Atlantic, Inc. v New Yorku roku 2012, pfieloÏila Dana Veselá. Ilustrace na obálce Adam PiÏurn˘. Grafická úprava obálky Adam PiÏurn˘. Profil autora Martin ·ust. Sazba Petr Teichmann. Anglistická redakce Robert Tschorn. Jazykov˘ redaktor LukበFoldyna. V roce 2015 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2558. publikaci, 52. svazek edice FANTASTIKA. Vydání první. Vytiskla tiskárna Protisk. ISBN 978-80-257-1453-9 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz, www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz