str.3
ČERNÁ KŘÍDLA CTHULHU 3 SEDMNÁCT POVÍDEK LOVECRAFTOVSKÉHO HORORU
SESTAVIL S. T. JOSHI
str.338
Název originálu: BLACK WINGS OF CTHULHU 3
Obálka: Jason Van Hollander
Grafická úprava obálky: Michal Kuba
Překlad: Milan Žáček
Redakce: Helena Šebestová
Copyright © 2014, 2015 by the individual contributors All Rights Reserved Copyright © 2014, 2015 for the Introduction by S. T. Joshi Copyright © 2016 for the Czech translation by Milan Žáček Copyright © 2016 for Cover by Jason Van Hollander Copyright © 2016 for the Czech edition by Laser-books PLZ s.r.o.
ISBN 978-80-7193-409-7
Obsah Úvod S. T. JOSHI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Houdinky JONATHAN THOMAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 Houdini Fish
Pěkná panenka Popletka DONALD R. BURLESON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Dimply Dolly Doofy
Děravý kámen RICHARD GAVIN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 The Hag Stone
Pod arkhamským měsícem JESSICA AMANDA SALMONSONOVÁ a W. H. PUGMIRE . . . . . . . 65 Underneath an Arkham Moon
Pavučiny ve tmě DARRELL SCHWEITZER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Spiderwebs in the Dark
Kopec Jeden strom (Svět jako kataklyzma) CAITLÍN R. KIERNANOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 One Tree Hill (The World as Cataclysm)
Muž s rohem JASON V BROCK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 The Man with the Horn
Hotel Del Lago MOLLIE L. BURLESONOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .131 Hotel del Lago
Zdivnor DONALD TYSON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Waller
Megalitická vlna DON WEBB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Megalith Plague
Černými schodišti pod zem JOSEPH S. PULVER, SR. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Down Black Staircases
Čínská dovolená PETER CANNON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 China Holiday
Nekrotická zátoka LOIS GRESHOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Necrotic Cove
V cestě přílivu MARK HOWARD JONES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 The Turn of the Tide
Weltschmerz SAM GAFFORD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Weltschmerz
Thistleův objev SIMON STRANTZAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285 Thistle’s Find
Zpoza neznámého světa BRIAN STABLEFORD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 Further Beyond
Úvod S. T. Joshi
Pokud jsme něco zjistili během posledních let, v nichž široké spektrum autorů vytváří ohromnou vlnu vynikajících neolovecraftovských děl, je to skutečnost, že lovecraftovský styl je schopen téměř nekonečného rozvíjení a adaptace. Klíčové prvky Lovecraftova fikčního univerza – kosmická bezvýznamnost veškerého lidského života pramenící z prostorové a časové bezmeznosti vesmíru; pronikavý pocit úžasu a hrůzy, jenž číhá na obskurních místech, která staletí spoutala stářím; podezření, že hrůzy „zvenčí“ se mohou snadno proměnit v hrůzy, jež člověku zamoří mysl, tělo i duši; a obecně znepokojující tušení existence paralelních světů, které jsou ukryty hned za rohem, mimo dohled – jsou nevyčerpatelně tvárné a proměnitelné, takže mohou sloužit za základ příběhům, které na první pohled působí jakkoliv jen ne lovecraftovsky. A tak je možné, že se v tomto třetím svazku Černých křídel objevují velice různorodé texty, od impresionistické básně v próze z Kingsportu od Josepha S. Pulvera, Sr. („Černými schodišti pod zem“) po polokomické vyprávění o děsech v prašných texaských pláních od Dona Webba („Megalitická vlna“). Topografie byla ostatně ústředním Lovecraftovým zájmem, a ač se nám i zde dostane podmanivých pohledů do Lovecraftovy rodné Providence, v povídkách dvou současných obyvatel tohoto hlavního města státu Rhode Island: Jonathana Thomase v „Houdinkách“ a Sama Gafforda ve „Weltschmerzu“ (nemluvě o Stablefordově novele „Zpoza neznámého světa“, která nám připomíná, že Lovecraftova raná povídka „Z neznámého světa“ se také odehrává v Providence), máme rovněž možnost nahlédnout na americký Jihozápad v silné miniatuře „Hotel Del Lago“
10
S. T. Joshi
Mollie L. Burlesonové či zabloudit až do daleké Číny v „Čínské dovolené“ Petera Cannona. Ani Lovecraftovo vlastní souhvězdí smyšlených novoanglických měst nepřestává inspirovat dnešní hororové spisovatele, o čemž svědčí například povídka „Pod arkhamským měsícem“ od dua Jessica Amanda Salmonsonová a W. H. Pugmire, která využívá jednoho z Lovecraftových méně známých textů, povídky „Nepojmenovatelné“, jako odrazového můstku k příběhu, z jehož sexuální grotesknosti by Podivný pán z Providence možná na místě omdlel. Vrchol hrůzy u Lovecrafta nicméně často vyvolává onen znepokojivý pocit, že na náš svět dotírají jiné nepostižitelné světy, a právě tento motiv sugestivně využil Donald Tyson v povídce „Zdivnor“, jakož i Darrell Schweitzer, a to velice odlišným způsobem, ve svých „Pavučinách ve tmě“. Povídka „Muž s rohem“ (která svým názvem určitě ne náhodou odkazuje na vynikající neolovecraftovský příběh „Černý muž s rohem“ T. E. D. Kleina) pozoruhodně spojuje kosmicismus s psychologickou aberací způsobem, jenž matně připomíná Lovecraftův „Stín z hlubin času“. Jiným lovecraftovským motivem, který byl v nedávných letech využit v množství působivých děl, je ghúl, a svou osobitou variaci na něj na těchto stránkách předkládá Simon Strantzas v „Thistleově objevu“. Pokud má Lovecraftův styl psaní nějakou slabinu, je jí možná obecná nepřítomnost charakterizace. Lovecraft tento nedostatek jakž takž odůvodnil, když ve své rané eseji „Obrana zůstává otevřená!“ („Defence Remains Open!“, 1921) prohlásil: „Nemohl bych psát o ‘obyčejných lidech’, protože mne ani v nejmenším nezajímají... Vztahy jednoho člověka k druhému neuchvacují mou představivost. Jiskru tvůrčí imaginace ve mně rozněcuje výhradně vztah člověka vůči kosmu – vůči neznámu.“ Jako cvičení v tom, jak učinit z nouze ctnost, je tento výrok nepopiratelně šikovný; ale dnes od weird fiction očekáváme, že se nebude vyjadřovat pouze k aspektům nekonečného kosmu, ale i k aspektům lidským. Je velkým úspěchem neolovecraftovské fikce, že dokáže tyto dva zdánlivě neslučitelné proudy propojit, jak zde dokazují povídky pohybující se na pestré škále od zádumčivé melancholie „Kopce Jeden strom (Svět jako kataklyzma)“ Caitlín R. Kiernanové, přes partnerskou tragédii „Děravého kamene“ Richarda Gavina, emocionální pronikavost „V cestě přílivu“ Marka Howarda Jonese či „Nekrotické zátoky“ Lois Gresho-
Úvod
11
vé po sžíravý cynismus (připomínající možná Johna Colliera, pokud ne přímo průkopníka satirického hororu Ambrose Bierce) „Pěkné panenky Popletky“ Donalda R. Burlesona. Lze s jistotou říci, že jsme vstoupili do něčeho na způsob zlatého věku neolovecraftovského psaní. Minulostí jsou strojené a mechanické pastiše, které se snažily pouze vnést jméno nějakého nového boha nebo místa do příběhu, který jde jinak zcela proti podstatě Lovecraftovy vize; minulostí jsou rovněž i ony přehnaně otrocké imitace, jež se snaží pouze přepisovat Lovecraftova vlastní vyprávění. Ve tvorbě současných autorů vidíme hluboké porozumění jedinečnosti Lovecraftova literárního odkazu spojené s touhou využít tohoto odkazu jako odrazového můstku k produkci pozoruhodně originálních děl, která vnášejí lovecraftovská témata, obrazy a koncepce do příběhů, o jejichž vitalitě a osobitosti nemůže být žádných pochyb. S. T. Joshi Seattle, stát Washington srpen 2012
Pěkná panenka Popletka DONALD R. BURLESON Donald R. Burleson je autorem dvaadvaceti knih, mezi nimiž jsou například povídkové sbírky Lemon Drops and Other Horrors, Four Shadowings, Wait for the Thunder a Beyond the Lamplight a také čtyři romány. Povídky mu vyšly v časopisech Twilight Zone, Fantasy and Science Fiction, Lore, Terminal Fright, Cemetery Dance, Deathrealm, Inhuman a mnoha dalších, jakož i v desítkách antologií; z nedávné doby připomeňme první svazek Černých křídel Cthulhu, do něhož přispěl povídkou „Pouštní sny“, Dead But Dreaming 2 a Horror for the Holidays. Žije v Roswellu ve státě Nové Mexiko s manželkou a spisovatelkou Mollie Burlesonovou a pěti kočkami.
Cindy měla hlavu obestřenou hustým šedým příkrovem mlhy. Ale viděla ji pouze ona. Byla to její soukromá mlhovina, její vlastní vířící duševní výpary, chemický stratokumulus zrozený z metamfetaminů a přiživovaný závislostí. Upřímně vzato, její stav hraničil s naprostým stuporem, mozkovou smogovou hradbou, která hrozila dozrát do kómatu. V této chvíli však měla v mysli pouze současný okamžik, bezúčelný kaleidoskop smyslových vjemů se špetkou deliria. Seděla u rozvrzaného dřevěného stolu v zapáchajícím bytě, v němž čistota nebyla už ani komickou vzpomínkou. Míchala poloohřátou porci polévky, občas malátně zvedla lžíci, aby usrkla z misky, a jen neurčitě si v jisté fázi uvědomila, že mezi kousky hub plavou v tekutině i dva shnilé žlutošedé zuby. Vylovila je a zahodila na druhý konec místnosti. Kdy jí vůbec vypadly? Dostalas prostě feťáckou pusu. Chvíli se směje. Hrnec, ve kterém si polévku ohřála, ležel převrácený na druhé straně stolu, a teď po něm sáhla a zadívala se na svůj odraz na jeho mastném kovovém povrchu. Vedle mezer, kde mívala zuby, jí tvář hyzdily už jen krhavé zažloutlé oči, napuchlý nos ucpaný hleny a měsíční krajina plná nalitých vyrážek barvy žluklé majonézy. Vlasy, ty, které jí ještě zbyly, jí kolem obličeje visely v ubohých umaštěných pramenech připomínajících ušmudlaný mop a líce a krk měla zkrabacené v ještěřích záhybech, jaké by se neztratily ani na obzvláště zanedbané stoleté stařeně. Cindy bylo sedmnáct. No a co, že její tvář pozbyla poslední špetky svého kouzla, ruměnce mládí, a že jí oblečení páchne močí, no a co, že vydechuje odér čerstvých splašků? Je to snad důvod, aby brečela? Ale ne, počkat, to nebrečí ona. To musí být to dítě, holčička ve vedlejší místnosti. Cindy na ni úplně zapomněla. Holčička ve skutečnosti ani tak neplakala jako spíše sténala, svým obvyklým, tlumeným, letargickým nářkem, který se jakýmsi způsobem hodil k její kulaté tvářičce, v níž se nezračily žádné emoce, i k těm popleteným a apatickým očím. Při pohledu na tu bezvýraz-
40
Donald R. Burleson
nou tvář by člověka mohlo napadnout, jestli holčička nemá poškozený mozek, a kdyby měla, nebylo by vůbec divu. Cindy doklopýtala do vedlejšího pokoje, vzala holčičku a odnesla ji zpátky ke kuchyňskému stolu, kde jí do maličké pusinky začala po lžičkách vkládat zbytky houbové polévky. Už možná podruhé či potřetí ji napadlo, kdo může být jejím otcem – i když ne že by na tom nějak zvlášť záleželo, pomyslela si. Mohl to být Carl nebo Lester nebo Jimmy nebo Earl nebo kdokoliv z dvou desítek dalších mužů, do jednoho samozřejmě feťáků, protože nikoho jiného neznala. Někdy doufala, že to nebyl zrovna Jimmy, protože chemický koktejl, který si s oblibou píchal do žil, byla zvlášť děsivá kombinace. Ona sama se přinejmenším zpravidla držela té nejzákladnější narkokuchyně, nevpravovala si do těla nic bizarnějšího než kuchyňské čisticí prostředky, kreosot a vnitřky z lithiových baterií. Jimmy byl naopak zákazníkem vývařoven, mezi jejichž ingredience patřily benzín do zapalovače, ředidla a leštidla na stříbro, a věčně také blábolil ty svoje mysticky znějící žvásty. Nějak souvisely s jednou starobylou knihou, ze které mu prý čítával jeho děda, knihou o Starých bozích nebo nějakých takových nesmyslech. Jimmy je vždycky bral docela vážně, dokonce přeříkával některé z věcí, které mu děda přečetl. „Posiluj moc v krvi,“ deklamoval, „přijímej do sebe mocné soli a tekutiny a poznej ženu, která si posílila krev podobným způsobem jako ty, neboť poté přivedete na svět dítě, jež bude nástrojem při otevírání bran pro návrat Starých bohů. Je třeba přinést řadu obětí, a dítě musí vykonat mnohé, aby je přivodilo.“ Když o tom teď Cindy přemýšlela, ze rtů jí splynul sípavý a neradostný smích. Takové blbosti. Ale jestli byl Jimmy tak zatraceně chytrý, proč ho jeho kámoši našli před dvěma dny tuhého, s rozloženými vnitřnostmi a obličejem vpadlým jako shnilá dýně? Cindy sama byla v současnosti prakticky příliš shnilá na to, aby se dokázala více než na okamžik zamyslet nad pravděpodobností, že Jimmyho a její výpravy do sféry chemického vylepšování života musely vyvolat dosti závažné genetické změny, a pokud to byli oni, kdo spolu zplodili tohle dítě, dali mu do vínku pravděpodobně hodně nezvyklý genom. Cindy o těchto záležitostech přemýšlela o dost méně než o další dávce fetu. Člověk nesměl nikdy uhýbat od svých priorit. Nedalo se však říci, že by na svou dcerku vůbec nemyslela. Sotva dokázala pochopit, proč nešla na potrat, ale teď když měla toho
Pěkná panenka Popletka
41
malého spratka na krku, nezbývalo jí než vymyslet dobrý způsob, jak se ho zbavit, aniž by kvůli tomu skončila v lapáku. Na jakési nevědomé úrovni se její chemicky obluzený duševní stav ukázal být vynalézavější, než by byl stav naprosté příčetnosti, kdyby něčeho takového byla ještě schopna. Najednou si uvědomila, že se kdovíjak ocitla v autě a je na cestě do místního megamarketu s dcerkou na vedlejším sedadle. Sotva tušila, co hodlá dělat, ale vnímala, jak ji jakési beztvaré nutkání táhne něco provést. Jakmile zaparkovala, popadla dítě a zamířila do rozlehlého nákupního prostoru – prošla kolem nezbytného vítače, který se neudržel a svraštil čelo zřejmým znechucením z pohledu na bytost, která vypadala jako mladá zombie s dítětem v náručí – a nechala se unášet k oddělení hraček, přičemž si až nyní začala uvědomovat, co že se to chystá uskutečnit. Cestou si byla zmámeně vědoma, že míjí osvětlené stromky a třpytivé ozdoby, že slyší důvěrně fádní tóny sváteční hudby, takže vyrozuměla, že se musí blížit Vánoce. Tak to jo, pomyslela si, když přišla mezi vyšperkované regály s umělohmotnými hračkami, teď si dám moc hezkej vánoční dáreček. Poté, co se chvíli procházela uličkami, nakukovala na zboží v regálech, konečně našla, co potřebovala. Na jednom regále mírně pod úrovní očí ležela kartonová krabice s nápisem PĚKNÁ PANENKA POPLETKA, v níž se nacházela poměrně realisticky vyhlížející postavička s nataženými buclatými ručkami a nožkami a příjemnou tvářičkou, z níž nechápavě civěly modré umělohmotné oči. Cindy doufala, že najde přesně tohle. Rozhlédla se po uličce; nikdo se nedíval. Na podlahu k nohám si odložila své skutečné dítě, vytrhla umělohmotnou panenku z krabice a lehkovážně a prudce, až se jí roztřásly gumové ručičky a nožičky, ji odhodila do popelnice na kolečkách, kterou tu o pár metrů dál nechal nazdařbůh stát někdo z uklízecí čety. Panenka s tichým vybafnutím prachu přistála na dně nádoby, kde se kolem ní a na ni snesly špinavé hadry a papírové kapesníky. Potom Cindy uchopila ze země živé dítě a umístila je do kartonové krabice, přičemž se dcerce co nejsvědomitěji snažila naaranžovat ruce a nohy do polohy, která připomínala pózu původní panenky. Holčička byla jako obvykle tak flegmatická, že se sotva pohnula, a nedala ve své netečné tvářičce průchod žádnému překvapení. Jen tak v krabici seděla, civěla jako panenka, téměř jako by si rychle
42
Donald R. Burleson
nastudovala její chování a jen následovala jejího příkladu. „Nó,“ vydechla Cindy, odkašlala si a hřbetem ruky si utřela nudli u nosu, „teď máš aspoň jméno.“ A vydala se k východu z obchodu a své dítě nechala napospas osudu. Kdoví, pomyslela si, třeba až zjistí, že to není opravdová Pěkná panenka Popletka, sníží na ní cenu. Tak či onak, Cindy měla za dva týdny zemřít na předávkování. Krátce po Cindyině odchodu se před krabicí s Pěknou panenkou Popletkou zastavili dva výrostci. Jeden z nich holčičku dloubl do ruky a ta ostře vyjekla. „Au.“ „Hej,“ prohodil hoch ke svému kamarádovi, „tohle vypadá jako opravdová kůže. A vydává to zvuky jako opravdový dítě.“ Jeho kamarád se zasmál. „Takže ti tu pannu koupím na Vánoce. Vím, žes takovou vždycky chtěl, viď že jo?“ První hoch obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou. „Jdeme si dát něco k jídlu.“ Zanedlouho se před regálem s panenkami, kde holčička seděla nehnutě a potichu jako doposud, zastavili serióznější zákazníci. Žena nahlas přečetla reklamní texty z krabice. „‘Vezměte si Pěknou panenku Popletku domů, abyste ji mohli milovat a starat se o ni. Krmte ji, chovejte ji, poslouchejte, jak pláče, utírejte jí slzičky.’“ Otočila se ke svému manželovi. „Tome, tohle si musíme koupit. Myslím, že Marcia si ji zamiluje.“ Manžel vzal krabici s dítětem z regálu a položil ji do košíku. „Máš pravdu.“ Když malá Marcia usnula, maminka s tatínkem se začali věnovat strojení vánočního stromku, aby byl připravený na zítřejší ráno. Pod stromek naskládali množství dárků a uprostřed nich, ve své kartonové krabici, seděla i Pěkná panenka Popletka, která se rozhlížela po okolních ozdobách a balicím papíru očima, v nichž se nezračila žádná reakce. Doba strávená na regálu v obchodě ji naučila, že má být velmi, velmi zticha. „Úplně žasnu, jak dneska dokážou vyrobit tyhle věci, že vypadají jako živé,“ řekl otec, když ukázal na dítě. „Víš, budeš se mi smát, ale skoro bych odpřisáhl, že se ta věc před minutou pohnula.“
Pěkná panenka Popletka
43
Matka ho pohladila po líci. „Po třech skotských se sodou se některé věci můžou takhle jevit, drahoušku.“ Pokrčil rameny a zazubil se. „Na tohle znám jen jednu odpověď: dát si ještě jednu. Chceš taky?“ „Tak jo,“ odpověděla, „ale myslím, že pak už bychom měli jít na kutě. Mám tušení, že jedna malá holčička bude ráno vstávat hodně brzy.“ Dali si po sklence a vyšli do schodů. Obývací pokoj nechali tonout ve tmě, kterou narušoval pouze bledý přísvit vánočního osvětlení na stromku. A teprve tehdy, poté, co ještě chvíli vyčkávala a poslouchala, aby se ujistila, že všichni nahoře ve svých postelích tvrdě spí, Pěkná panenka Popletka natáhla buclaté ručičky a nožičky a zhluboka si povzdechla. Nebylo kam spěchat. Pomalu se vymanila z krabice a začala přelézat hromady zabalených dárků pod stromkem a potom se zvolna šinout přes koberec. Všechno obestíralo ticho. Protože ve svém drobném tělíčku cítila pozoruhodnou sílu, začala trpělivě zdolávat i schodiště do patra. Když vylezla nahoru a doplazila se do chodby, zaklonila hlavičku, aby se zadívala na ustupující dveře pokojů, načež se posunula k těm nejbližším. Měla jistou práci. Ráno je všechny našla babička, která měla ve zvyku při těchto příležitostech přicházet pomáhat se sváteční snídaní. To, co v postelích objevila – poté, co na ně zavolala, a aniž se dočkala odpovědi, vyšla nahoru – byla nepopsatelná hrůza: tři rozdrásaná hrdla, tři surově rozžvýkaná těla, téměř zbavená krve. A to, co se jejich krví a masem nakrmilo, na několika místech vyzvracelo pořádná sousta, zjevně aby si udělalo prostor na další. Obětování započalo. Na ulici se teď říká, že opilí pobudové a tulačky někdy zahlédnou zvláštní malou postavičku, která se probírá popelnicemi nebo se utíká schovat za roh a do temných uliček. Jednou se dva bezdomovci uvelebení v zadním vchodu prádelny probudili a spatřili, že mezi nimi sedí usmívající se malé dítě. Jednomu se podařilo vstát a odklopýtat, zatímco k jeho společníkovi ta osůbka natáhla ruku a roztrhla mu hrdlo.
44
Donald R. Burleson
Nyní se zdá, že se nesourodá hlášení o surových a nevysvětlitelných vraždách nejčastěji vyskytují v období Všech svatých a Valpuržiny noci, ale nikdo nikdy neumí spolehlivě určit, kdy a kde k nim může dojít. Nikdo nedokáže s jistotou určit, zda se nedal do pohybu nějaký kosmický cyklus obětování a proroctví. Ale někde v noci, v neklidné tmě, dvě drobná očka žhnou horečkou a nepopsatelnou změtí tajemství, kterým ještě nikdo nepřišel na kloub.