mým prvním krokem na cestě meče byla krvavá bitva na ostrovech kido, kde jsem byl svědkem porážky vojsk mého otce, smrti tkadleny akiko a toho, jak kaicu spáchal rituální sebevraždu, seppuku…
požár, který tím ve mně můj mistr, mijamoto musaši, zažehl, by zatím nespálil víc než stéblo trávy.
očekával jsem, že mé učení bude dlouhé, leč ušlechtilé.
mistr mne stačil varovat, že muž, který neví nic o životě a jeho radostech, se nemůže bít, aby je bránil.
musel jsem tedy poznat všechny jeho poklady.
mikedži, pospěš si a vydrhni podlahu!
dobrý den, pane šizakawo. promiňte, že vás ruším během přípravy fugu.
po našem odjezdu z ostrovů kido mne mistr vzal do paláce chutí, který byl tak vyhlášený, že si ho najímalo celé císařství.
tomuto mladému muži bylo již dvanáct let. je synem vojevůdce nakamury ito.
chtěl bych vám ho na dva roky svěřit. za vaši trpělivost, které bude zapotřebí, abyste snesl jeho nezralost, nedostatek vůle a naprostou absenci pokory a slušného chování, vás odměním.
nikdy nepracoval, takže bude muset určitě začít úklidem kuchyně a záchodů…
přijde mi, že nebude schopen sníst misku rýže, aniž by nepoprskal ty, se kterými bude jíst.
nejsem si však jistý, zda-li od něj lze čekat něco víc než mizerně odvedenou práci, již načne a dokončí se špatnou náladou.
pochybuji.
nebo poznal rozdíl mezi jemným a hořkým či sladkým a slaným… co chceš, abych z něj učinil?
v tomto případě však nezbývá než ho zbít a nechat krvácet jako prase. snad po letech neuhasla tvá tajná láska k panenskému masu?
rád bych, aby se popasoval s rybami a korýši, zvířaty s chlupy, zobáky, šupinami a peřím, jakož i s rostlinami a všemi druhy koření. jak těmi nejvzácnějšími, tak i nejběžnějšími.
spíš gurmána než jedlíka a pokud možno raději dobrého než špatného kuchaře.
nenecháte mě tu, že ne? přece nedoufáte, že budu… pracovat?
tu máš kuchyňské náčiní pro nadcházející dva roky… pane!
a já myslel, že mi vedeš budoucí legendu, učedníka stejně nadaného jako jeho mistr… je snad něco jiného?
jsem synem pána nakamury ito, a ne poskok v cirkuse! jestli mě tu necháte s těmi prasaty, rozseknu vás vejpůl a donutím sežrat vlastní vnitřnosti.
zatímco jsem se vyčerpával protestováním a vysvětlováním, že zde jistě došlo k nějakému nedorozumění, musaši palác chutí opustil a na téměř dva roky zmizel z mého života.
v období, během kterého jsem se dle plánu nejprve učil uklízet…
…zahradničit a starat se o koně, jsem přemítal nad tisíci způsoby pomsty a mučení.
po několika ztracených měsících mi ukázali, jak uvařit rýži, připravovat polévky…
…krájet maso a ryby. tak to pokračovalo, až jsem dokázal připravit hlavní jídlo, které se dalo sníst, leč nebylo perfektní.
druhým rokem zdejšího pobytu mne naučili jezdit na koni…
…lovit pomocí luku…
…a chytat ryby do sítě, na udici či harpunou.
5
ten tulák, který tě zde nechal, byl tvůj mistr?
během svého již téměř ročního pobytu jsem poznal špindíru jménem naiši.
ano. přijde mi, že se tu kdysi sám učil…
vypadala, že v paláci pracuje již několik let, a nijak se netajila tím, že jsem ji přitahoval. zvykli jsme si pracovat společně.
v místních končinách také koluje legenda, jejíž vyprávění se liší od vypravěče k vypravěči…
povídá se, že když se znovu vydal na cesty, byly to především tehdejší uklízečky a kuchařky, kdo jej oplakal.
jednou z osob, o které vypráví, je prý mijamoto musaši, ještě když mu bylo dvacet let a snažil se vyléčit si hlubokou ránu.
možná…
mohla bys mi ten příběh vyprávět, naiši?
tohle sem nepatří…