Cliner armada ukazka

Ernest Cline ARMADA

K N IŽ N Í K L U B

PřeloŞila Na a Funiokovå

ARMADA Copyright Š 2015 by Dark All Day, Inc. Translation Š Na a Funiokovå, 2016

ISBN 978-80-242-5569-9

ernest cline armada

Pro majora Erica T. Clinea, příslušníka námořní pěchoty Spojených států amerických, nejstatečnějšího člověka, jakého jsem kdy poznal Semper Fi, bráško

FÁZE PRVNÍ Jediné rozumné využití počítače je hraní her.

Eugene Jarvis, tvůrce Defendera

1

Koukal jsem z okna třídy a snil o dobrodružstvích, když jsem zahlídl ten létající talíř.

Zamrkal jsem a podíval se znovu – jenže to tam bylo pořád, lesklý chromový disk pohybující se cikcak po obloze. Napínal jsem zrak, abych dokázal ten objekt sledovat při sérii stále se zrychlujících, neskutečně prudkých obratů, které by lidskou bytost, pokud by se nějaká na palubě vyskytovala, musely totálně odvařit. Disk vystřelil k vzdálenému horizontu a vzápětí se zčistajasna přímo nad ním zastavil. Pár vteřin se nehybně vznášel nad linií stromů v dálce, jako by skenoval oblast pod sebou neviditelným paprskem, než se opět prudce vznesl k obloze, přičemž provedl další řádku změn kurzu a rychlosti zcela popírajících fyzikální zákony.

Snažil jsem se zachovat klid. Snažil jsem se zůstat skeptický. Připomínal jsem si, že jsem vědecky založený člověk, i když zrovna z přírodních věd jsem obvykle dostával trojky.

Podíval jsem se po tom znovu. Pořád jsem nedokázal určit, co to přesně je, ale věděl jsem, co to není – nebyl to meteor. Ani meteorologický balón, bahenní plyn nebo kulový blesk. Ne, ten neidentifikovatelný létající objekt, který jsem tu měl přímo před očima, rozhodně nepocházel z téhle planety.

Moje první myšlenka byla: No to mě poser!

Okamžitě poté následovalo: To snad není možný, že by se to konečně stalo.

Víte, už od prvního dne ve školce jsem čekal a doufal v nějakou

10 :

ernest

cline

ohromujĂ­cĂ­, fantastickou, svÄ›tobornou udĂĄlost, kterĂĄ koneÄ?nÄ› otĹ™ese nekoneÄ?nou monotĂłnnostĂ­ mĂŠ povinnĂŠ ĹĄkolnĂ­ dochĂĄzky. StrĂĄvil jsem stovky hodin tupĂ˝m zĂ­rĂĄnĂ­m na poklidnou, ochoÄ?enou pĹ™edmÄ›stskou krajinu, kterĂĄ obklopovala naĹĄi ĹĄkolu, a v duchu touĹžil po příchodu zombie apokalypsy, nÄ›jakĂŠm bizarnĂ­m incidentu, kterĂ˝ by mne obdaĹ™il nadpĹ™irozenĂ˝mi schopnostmi, nebo aspoĹˆ nenadĂĄlĂŠm objevenĂ­ party kleptomanskĂ˝ch trpaslĂ­kĹŻ cestujĂ­cĂ­ch Ä?asem.

Odhaduju, Ĺže zhruba z jednĂŠ tĹ™etiny se tohle moje temnĂŠ dennĂ­ snÄ›nĂ­ tĂ˝kalo neÄ?ekanĂŠho příchodu bytostĂ­ z jinĂŠho svÄ›ta.

Nikdy jsem samozĹ™ejmÄ› nevěřil, Ĺže by se to mohlo stĂĄt doopravdy. I kdyby se nÄ›jacĂ­ ti nĂĄvĹĄtÄ›vnĂ­ci z vesmĂ­ru skuteÄ?nÄ› rozhodli zaskoÄ?it na tuhle zcela bezvĂ˝znamnou, prJavou modrozelenou planetu, ŞådnĂ˝ svĂŠ cti dbalĂ˝ mimozemĹĄJan by si nevybral za mĂ­sto navĂĄzĂĄnĂ­ kontaktu mĂŠ rodnĂŠ mÄ›sto Beaverton v Oregonu – jinak tĂŠĹž ZĂ­vavĂĄ Lhota, USA. Tedy pokud by neplĂĄnovali zlikvidovat naĹĄi civilizaci tĂ­m, Ĺže napĹ™ed vymaĹžou ze svÄ›ta ty nejnudnÄ›jĹĄĂ­ lokality. Pokud vĂĄĹžnÄ› existuje nÄ›jakĂ˝ zĂĄĹ™ivĂ˝ stĹ™edobod vesmĂ­ru, potom jĂĄ se nachĂĄzel na planetÄ›, kterĂĄ od nÄ›j byla ze vĹĄech nejdĂĄl. Podej mi, prosĂ­m, to modrĂ˝ mlĂ­ko, teto Beru.

JenĹže te se tady fakticky udĂĄlo nÄ›co neskuteÄ?nĂŠho – vlastnÄ› se to jeĹĄtÄ› pořåd dÄ›lo, a přímo v tomhle okamĹžiku! Tam venku se, zatracenÄ›, producĂ­roval lĂŠtajĂ­cĂ­ talĂ­Ĺ™! Koukal jsem přímo na nÄ›j.

A bylo sakra jasný, Şe se přibliŞuje.

Kradmo jsem se ohlĂŠdl pĹ™es rameno po svĂ˝ch dvou nejlepĹĄĂ­ch kĂĄmoĹĄĂ­ch, Cruzovi a Diehlovi, kteří sedÄ›li za mnou. JenĹže ti byli momentĂĄlnÄ› ponoĹ™enĂ­ do jakĂŠsi ĹĄeptem vedenĂŠ debaty a ani jeden se nepodĂ­val z okna. Napadlo mÄ›, Ĺže bych se pokusil upoutat jejich pozornost, ale mÄ›l jsem strach, Ĺže by ten objekt mohl kaĹždou vteĹ™inou zmizet, a nechtÄ›l jsem proĹĄvihnout ĹĄanci vidÄ›t to na vlastnĂ­ oÄ?i.

Pohled mi znovu zalĂŠtl ven, prĂĄvÄ› vÄ?as, abych zahlĂ­dl dalĹĄĂ­ jasnÄ› stříbĹ™itĂ˝ zĂĄblesk, to kdyĹž stroj vyrazil nad krajinou prudce do strany, pak se zastavil a chvĂ­li se jen tak vznĂĄĹĄel nad pruhem zelenÄ› sousedĂ­cĂ­m se ĹĄkolou, neĹž si to zase odfrÄ?el pryÄ?. Pauza, pĹ™esun. Pauza, pĹ™esun.

Rozhodně se to přibliŞovalo. Te uŞ jsem jeho tvar rozpoznal do větťích detailů. Talíř se na pår vteřin naklonil na stranu a jå si ho mohl poprvÊ pořådně prohlídnout seshora, takŞe jsem zjistil, Şe

armada

: 11

to ve skuteÄ?nosti vĹŻbec nenĂ­ ŞådnĂ˝ talĂ­Ĺ™. Z tohohle Ăşhlu jsem vidÄ›l, Ĺže jeho symetrickĂ˝ trup pĹ™ipomĂ­nĂĄ dvoubĹ™itou sekeru a Ĺže ve stĹ™edu mezi dlouhĂ˝mi vroubkovanĂ˝mi křídly se nachĂĄzĂ­ Ä?ernĂ˝, osmibokĂ˝ hranol, kterĂ˝ v rannĂ­m slunci zĂĄĹ™il jako temnĂ˝ drahokam.

V tom okamĹžiku mi mozek mĂĄlem hodil zkrat, protoĹže ten vĂ˝raznĂ˝ design nemohl nechat nikoho na pochybĂĄch. Konec koncĹŻ jsem ho poslednĂ­ch pĂĄr let vĂ­dal skoro kaĹždou noc pĹ™es nitkovĂ˝ kříŞ svĂŠho zaměřovaÄ?e. MÄ›l jsem pĹ™ed oÄ?ima sobrukaianskĂ˝ Glaive, jednu ze stĂ­haÄ?ek pilotovanĂ˝ch nepřåtelskĂ˝mi mimozemĹĄJany v ArmadÄ›, mojĂ­ oblĂ­benĂŠ videohĹ™e.

CoĹž bylo pochopitelnÄ› nemoĹžnĂŠ. Jako kdybych vidÄ›l oblohou kĹ™iĹžovat stĂ­haÄ?ku TIE nebo klingonskĂŠho VĂĄleÄ?nĂŠho ptĂĄka. SobrukaianĂŠ a jejich Glaivy byli Ä?istÄ› fiktivnĂ­mi videohernĂ­mi vĂ˝tvory. Ve skuteÄ?nĂŠm svÄ›tÄ› neexistovali – nemohli existovat. V realitÄ› videohry neoŞívajĂ­ a smyĹĄlenĂŠ vesmĂ­rnĂŠ lodi vĂĄm nesviĹĄtĂ­ nad rodnĂ˝m mÄ›stem. TakovĂŠhle nepravdÄ›podobnĂŠ blbosti se dÄ›ly jenom v kĂ˝Ä?ovitĂ˝ch filmech z osmdesĂĄtĂ˝ch let jako TRON, VĂĄleÄ?nĂŠ hry nebo PoslednĂ­ hvÄ›zdnĂ˝ bojovnĂ­k. V takovĂŠm typu filmĹŻ, do jakĂ˝ch byl cvok mĹŻj neboĹžtĂ­k tĂĄta.

LesknoucĂ­ se stroj se znovu naklonil na bok a tentokrĂĄt jsem zĂ­skal jeĹĄtÄ› lepĹĄĂ­ vĂ˝hled – uĹž to bylo naprosto jasnĂŠ. MÄ›l jsem pĹ™ed oÄ?ima stĂ­haÄ?ku Glaive, a to vÄ?etnÄ› tÄ›ch nezamÄ›nitelnĂ˝ch ĹžlĂĄbkĹŻ tĂĄhnoucĂ­ch se podĂŠl trupu a dvou plazmovĂ˝ch dÄ›l, kterĂĄ trÄ?ela dopĹ™edu jako jedovĂŠ zuby hada.

Pro to, co jsem viděl, existovalo jen jedinÊ logickÊ vysvětlení.

Musel jsem mĂ­t halucinace. A dobĹ™e jsem vÄ›dÄ›l, jakĂĄ sorta lidĂ­ trpĂ­ halucinacemi za bĂ­lĂŠho dne i bez pomoci drog nebo alkoholu. Lidi, co majĂ­ v hlavÄ› o nÄ›jakĂ˝ to koleÄ?ko vĂ­c, tak to je. TĂ˝pci s vĂĄĹžnĂ˝ma duĹĄevnĂ­ma poruchama.

KdyĹž jsem si pĹ™eÄ?etl tĂĄtĹŻv starĂ˝ denĂ­k, dlouho jsem vĂĄhal, jestli mezi takovĂŠ lidi nepatĹ™il i on. Ty vÄ›ci, co jsem v nÄ›m naĹĄel, ve mnÄ› vyvolĂĄvaly podezĹ™enĂ­, jestli mu pĹ™ed smrtĂ­ tak trochu neĹĄplouchalo na majĂĄk. Ĺ˝e moĹžnĂĄ ztratil schopnost rozliĹĄovat mezi videohrami a realitou – coĹž byl pĹ™esnÄ› ten samĂ˝ problĂŠm, kterĂ˝m jsem te podle vĹĄeho trpÄ›l i jĂĄ. TĹ™eba to bylo pĹ™esnÄ› tak, jak jsem se potajĂ­ obĂĄval: jablko nepadlo daleko od stromu poĹĄahancĹŻ. Ĺ˝e bych byl nÄ›Ä?Ă­m sjetĂ˝? Ne, nemoĹžnĂŠ. JedinĂŠ, co jsem rĂĄno

12 :

ernest

cline

snÄ›dl, byl syrovĂ˝ jahodovĂ˝ Pop-Tart, kterĂ˝ jsem zhltnul v autÄ› cestou do ĹĄkoly – a jedinĂĄ vÄ›c blĂĄznivÄ›jĹĄĂ­ neĹž halucinovat o fiktivnĂ­ videohernĂ­ vesmĂ­rnĂŠ lodi by byla svĂĄdÄ›t to na mraĹženĂŠ peÄ?ivo. ObzvlĂĄĹĄJ kdyĹž jsem vÄ›dÄ›l, Ĺže tĂ­m vinĂ­kem je s daleko vÄ›tĹĄĂ­ pravdÄ›podobnostĂ­ moje vlastnĂ­ DNA. VlastnÄ› to byla vĹĄechno jenom moje chyba. Mohl jsem podniknout nÄ›jakĂĄ preventivnĂ­ opatĹ™enĂ­. JenĹže jĂĄ udÄ›lal pĹ™esnĂ˝ opak. StejnÄ› jako tĂĄta jsem se celĂ˝ Ĺživot dopoval nadmÄ›rnĂ˝mi dĂĄvkami neĹ™edÄ›nĂŠho Ăşniku pĹ™ed skuteÄ?nostĂ­ a vÄ›domÄ› dovolil, aby se fantazie stala mojĂ­ realitou. A te musĂ­m, stejnÄ› jako pĹ™ede mnou tĂĄta, za svou nedostateÄ?nou prozĂ­ravost zaplatit. Vezl jsem se ve vlĂĄÄ?ku ĹĄĂ­lenstvĂ­, kterĂ˝ pomalu zaÄ?Ă­nal sjĂ­ĹždÄ›t z kolejĂ­. Prakticky jste mohli slyĹĄet Ozzyho, jak hulĂĄkĂĄ: „VĹĄichni nasedat!“ NedÄ›lej to, prosil jsem sĂĄm sebe. NemĹŻĹžeĹĄ se sesypat te+, kdyĹž nĂĄm do maturity zbĂ˝vajĂ­ jenom dva mÄ›sĂ­ce! Jsme v cĂ­lovĂ˝ rovince, Lightmane! Dej se zas do kupy!

Glaive venku za oknem provedl dalĹĄĂ­ prudkĂ˝ boÄ?nĂ­ manĂŠvr.

KdyĹž si to sviĹĄtÄ›l nad shlukem stromĹŻ, vĹĄiml jsem si, jak se jejich vÄ›tve v brĂĄzdÄ› stĂ­haÄ?ky rozhoupaly. Nato prolĂŠtl hradbou mrakĹŻ, takovou rychlostĂ­, Ĺže v jejich stĹ™edu prorazil dokonale kruhovou dĂ­ru, a kdyĹž se z nich na opaÄ?nĂŠ stranÄ› vynoĹ™il, tĂĄhl za sebou dlouhĂŠ chuchvalce mlĹžnĂ˝ch par.

O vteřinu později se plavidlo jeťtě naposledy zastavilo na místě a vzåpětí zmizelo z dohledu stejně rychle, jako se předtím objevilo.

ChvĂ­li jsem tam jen tak sedÄ›l, neschopen Ä?ehokoli jinĂŠho neĹž tupÄ› zĂ­rat na prĂĄzdnĂŠ mĂ­sto na nebi, kde se jeĹĄtÄ› pĹ™ed vteĹ™inou nalĂŠzala ta stĂ­haÄ?ka. Pak jsem se rozhlĂŠdl po ostatnĂ­ch studentech, kteří sedÄ›li kolem. SmÄ›rem k oknĹŻm se nikdo nedĂ­val. Pokud tam Glaive opravdu byl, nikdo ho nevidÄ›l.

ObrĂĄtil jsem se, zaÄ?al opÄ›t propĂĄtrĂĄvat oblohu a modlil se, aby se to podivnĂŠ stříbrnĂŠ plavidlo jeĹĄtÄ› objevilo. JenĹže to uĹž bylo dĂĄvno pryÄ? a mnÄ› te nezbylo, neĹž se nÄ›jak vypořådat s nĂĄslednĂ˝m ĹĄokem.

Fakt, Ĺže jsem stĂ­haÄ?ku Glaive zahlĂŠdl, nebo si to pĹ™inejmenĹĄĂ­m pĹ™edstavoval, uvolnil v mĂŠ mysli malĂ˝ kamĂ­nek, kterĂ˝ se zaÄ?al kutĂĄlet po svahu a postupnÄ› s sebou strhl drtivou lavinu protichĹŻdnĂ˝ch emocĂ­ a kusĂ˝ch vzpomĂ­nek – a vĹĄechny se pojily s tĂĄtou a tĂ­m starĂ˝m denĂ­kem, co jsem naĹĄel mezi jeho vÄ›cmi.

armada

: 13

PopravdÄ› jsem si ani nebyl pořådnÄ› jistĂ˝, jestli to byl skuteÄ?nÄ› denĂ­k. Nikdy jsem ho nedoÄ?etl. Na to mÄ› příliĹĄ rozruĹĄil jeho obsah a to, co podle vĹĄeho prozrazoval o duĹĄevnĂ­m stavu autora. A tak jsem ten starĂ˝ seĹĄit vrĂĄtil na mĂ­sto, kde jsem ho naĹĄel, a pokusil se zapomenout, Ĺže vĹŻbec kdy existoval – coĹž se mi aĹž do doby pĹ™ed nÄ›kolika vteĹ™inami vcelku ĂşspěťnÄ› daĹ™ilo.

JenĹže te jako bych najednou nedokĂĄzal myslet na nic jinĂŠho.

PocĂ­til jsem nĂĄhlĂŠ nutkĂĄnĂ­ vybÄ›hnout ze ĹĄkoly, odjet domĹŻ a najĂ­t ho. Nezabralo by to moc Ä?asu. NĂĄĹĄ dĹŻm stĂĄl jenom pĂĄr minut odsud.

PodĂ­val jsem se k vĂ˝chodu a muĹži, kterĂ˝ ho stĹ™eĹžil, panu Saylesovi, staĹ™iÄ?kĂŠmu uÄ?iteli matematiky. StříbrnĂŠ vlasy mÄ›l zastĹ™iĹženĂŠ nakrĂĄtko, na nose brĂ˝le s tlustĂ˝mi kostÄ›nĂ˝mi obrouÄ?kami a na sobÄ› ten samĂ˝ bezvĂ˝raznĂ˝ odÄ›v jako vĹždycky: Ä?ernĂŠ mokasĂ­ny, Ä?ernĂŠ kalhoty, bĂ­lou koĹĄili s krĂĄtkĂ˝m rukĂĄvem a Ä?ernou vĂĄzanku se sponou. UÄ?il na naĹĄĂ­ stĹ™ednĂ­ ĹĄkole uĹž vĂ­c jak pÄ›taÄ?tyĹ™icet let a fotky ze starĂ˝ch roÄ?enek v knihovnÄ› poskytovaly dĹŻkaz, Ĺže v tom samĂŠm retro stylu se oblĂ­kĂĄ celou tu dobu. Letos pan S koneÄ?nÄ› odchĂĄzel do dĹŻchodu, coĹž bylo jedinÄ› dobĹ™e, protoĹže jsem mÄ›l pocit, Ĺže veĹĄkerĂĄ chuJ nĂĄs nÄ›co nauÄ?it ho opustila uĹž nÄ›kdy v minulĂŠm stoletĂ­.

Dneska nĂĄm prvnĂ­ch pÄ›t minut zadĂĄval domĂĄcĂ­ Ăşkol a zbytek Ä?asu nĂĄs nechal, aJ na nÄ›m pracujeme, zatĂ­mco sĂĄm si vypnul naslouchĂĄtko a pustil se do luĹĄtÄ›nĂ­ kříŞovek. I tak by si ale vĹĄiml, kdybych se pokusil vyklouznout ven.

Pohled mi zalĂŠtl k prastarĂ˝m hodinĂĄm zasazenĂ˝m do limetkovÄ› zelenĂŠ cihlovĂŠ zdi nad nemodernĂ­ Ä?ernou křídovou tabulĂ­. S obvyklou absencĂ­ soucitu mÄ› informovaly, Ĺže do zvonÄ›nĂ­ pořåd zbĂ˝vĂĄ tĹ™icet dva minut.

V ŞådnÊm případě nepřichåzelo v úvahu, Şe bych to tady vydrŞel jeťtě dvaatřicet minut. Po tom, co jsem pråvě viděl, bych mohl mluvit o ťtěstí, pokud by se mi podařilo zachovat chladnou hlavu dalťích dvaatřicet vteřin.

Douglas Knotcher po mĂŠ levici se vÄ›noval svĂŠ oblĂ­benĂŠ zĂĄbavÄ›, poniĹžovĂĄnĂ­ Caseyho Coxe, plachĂŠho kluka, kterĂŠho trĂĄpilo aknĂŠ a mÄ›l tu smĹŻlu, Ĺže sedÄ›l přímo pĹ™ed nĂ­m. Obvykle se Knotcher omezoval na to, Ĺže bombardoval toho chudĂĄka verbĂĄlnĂ­mi urĂĄĹžkami, ovĹĄem dneska se rozhodl vytĂĄhnout trik ze starĂŠ ĹĄkoly a namĂ­sto slov ho zasypĂĄval papĂ­rovĂ˝mi kuliÄ?kami z flusaÄ?ky. PĹ™ed Knotche-

14 :

ernest

cline

rem na stole se jako hromada dÄ›lovĂ˝ch koulĂ­ vrĹĄila zĂĄsoba nacucanĂ˝ch projektilĹŻ, kterĂ˝mi se te , pÄ›knÄ› jednĂ­m po druhĂŠm, trefoval Caseymu zezadu do hlavy. NeĹĄJastnĂ­k uĹž mÄ›l vlasy na zĂĄtylku ĂşplnÄ› zmĂĄÄ?enĂŠ od pĹ™edchozĂ­ch ĂşspěťnĂ˝ch zĂĄsahĹŻ. PĂĄr KnotcherovĂ˝ch kĂĄmoĹĄĹŻ pĹ™ihlĂ­Ĺželo ze zadnĂ­ Ä?ĂĄsti třídy a chechtalo se pokaĹždĂŠ, kdyĹž zasĂĄhl Caseyho dalĹĄĂ­m projektilem, Ä?Ă­mĹž ho v jeho poÄ?Ă­nĂĄnĂ­ jen jeĹĄtÄ› vĂ­c povzbuzovali.

DÄ›snÄ› mÄ› to vytĂĄÄ?elo, kdyĹž Knotcher Caseyho takhle tyranizoval – a mÄ›l jsem urÄ?itĂŠ podezĹ™enĂ­, Ĺže i to je jeden z dĹŻvodĹŻ, proÄ? se tĂ­m Knotcher tak ohromnÄ› bavĂ­. DobĹ™e vÄ›dÄ›l, Ĺže s tĂ­m nemĹŻĹžu vĹŻbec nic udÄ›lat.

ZalĂŠtl jsem pohledem k panu Saylesovi, jenĹže ten zĹŻstĂĄval ponoĹ™enĂ˝ do svĂ˝ch kříŞovek a jako obvykle nemÄ›l o niÄ?em ani pĂĄru – a Knotcher tohoto faktu dennodennÄ› vyuŞíval. A jĂĄ musel dennodennÄ› odolĂĄvat nutkĂĄnĂ­ zarazit mu zuby nÄ›kam hluboko do krku.

S Dougem Knotcherem se nĂĄm od „toho incidentu“ kdysi na niŞťí stĹ™ednĂ­ vÄ›tĹĄinou daĹ™ilo navzĂĄjem ĂşspěťnÄ› vyhĂ˝bat. AĹž do letoĹĄka, kdy jsme oba krutĂ˝m řízenĂ­m osudu skonÄ?ili na stejnĂ˝ch hodinĂĄch matematiky. A jako vrchol vĹĄeho jsme sedÄ›li v sousednĂ­ch Ĺ™adĂĄch.

Skoro jako by si såm vesmír přål, aby se můj poslední semestr na střední proměnil v naprostÊ peklo.

To by taky vysvÄ›tlovalo, proÄ? do tÄ›chhle hodin chodila i moje bĂ˝valka Ellen AdamsovĂĄ. SedĂĄvala tĹ™i Ĺ™ady napravo a o dvÄ› mĂ­sta za mnou, tÄ›snÄ› mimo dosah mĂŠho perifernĂ­ho vidÄ›nĂ­.

Ellen byla moje prvnĂ­ lĂĄska. Spolu jsme oba zaĹžili svoje poprvĂŠ.

UĹž to byly skoro dva roky, co mi dala kopaÄ?ky kvĹŻli jednomu wrestlerovi ze sousednĂ­ ĹĄkoly, ale pokaĹždĂŠ, kdyĹž jsem zahlĂŠdl pihy na hĹ™betÄ› jejĂ­ho nosu – nebo jak si odhazuje vlnitĂŠ zrzavĂŠ vlasy z oÄ?Ă­ – cĂ­til jsem, Ĺže se mi srdce znovu lĂĄme vejpĹŻl. Obvykle jsem celou hodinu trĂĄvil tĂ­m, Ĺže jsem se snaĹžil zapomenout na to, Ĺže je se mnou ve stejnĂŠ mĂ­stnosti.

Fakt, Ĺže jsem byl nucen kaĹždĂŠ odpoledne pĹ™i matematice sedĂĄvat mezi svĂ˝m smrtelnĂ˝m nepřítelem a bĂ˝valkou, Ä?inil ze sedmĂŠ vyuÄ?ovacĂ­ hodiny moje soukromĂŠ Kobayashi Maru, brutĂĄlnĂ­ scĂŠnĂĄĹ™ bez ĹĄance na vĂ˝hru stvoĹ™enĂ˝ za tĂ­m ĂşÄ?elem, aby otestoval moji citovou odolnost.

NaĹĄtÄ›stĂ­ osud lehce vyvĂĄĹžil tuhle noÄ?nĂ­ mĹŻru tĂ­m, Ĺže posadil do

armada

: 15

stejné třídy i moje dva nejlepší kamarády. Kdyby sem nepřidělili Cruze a Diehla, nejspíš by mi ruplo v kouli a začal bych halucinovat o kravinách už někdy v půlce prvního týdne.

Znovu jsem se po nich ohlédl. Vysoký a hubený Diehl i malý a podsaditý Cruz měli stejné křestní jméno, Michael. Už od základní školy jsem je oslovoval příjmením, abych se vyhnul zmatkům.

Mikeové byli pořád ještě ponoření do té šeptem vedené diskuse, kterou vedli předtím, než jsem přestal vnímat a začal vidět věci – debatě o „nejvíc cool osobní zbrani v dějinách filmu“. Pokusil jsem se znovu soustředit na jejich hlasy. „Žihadlo nebylo ve skutečnosti meč,“ říkal právě Diehl. „Byl to spíš takovej hobití nožík, co svítí ve tmě, dobrej tak akorát k roztírání marmelády na vdolky a lembas a podobný kraviny.“ Cruz protočil panenky. „‚Je vidět, že ti listí půlčíků zakalilo zdravý rozum‘,“ zacitoval. „Žihadlo je elfí zbraň ukutá v Gondolinu za Prvního věku! Dokázalo rozseknout skoro všecko! A jeho čepel zářila jenom tehdy, když odhalila někde poblíž přítomnost obrů nebo skřetů. Co dokáže odhalit takovej Mjölnir? Falešnej přízvuk a jinovatku ve vlasech?“ Toužil jsem jim povědět, co jsem právě viděl, ale i když to byli moji nejlepší kámoši, mohl jsem rovnou zapomenout, že by mi uvěřili. Považovali by to za další symptom psychické nestability kámoše Zacka.

A možná by i měli pravdu. „Thor nepotřebuje detekovat nepřátele, aby mohl zdrhnout a schovat se do nějaký prJavý hobití nory!“ zašeptal Diehl. „Mjölnir je dost mocnej, aby ničil hory, a umí taky vysílat energetický výboje, vytvářet silový pole a přivolat blesk. To kladivo se navíc vždycky vrátí Thorovi do ruky, když s ním někam švihne, i kdyby se mělo provrtat celou planetou! A ohánět se s ním může jenom Thor!“ Opřel se do židle. „Ty vole, Mjölnir je akorát tak magickej ekvivalent kravskýho švýcaráku!“ prohlásil Cruz. „Ještě horší než prsten Green Lanterna!

Každej tejden musej autoři tomu kladivu přidat novou schopnost, aby dostali Thora z dalšího idiotskýho průseru, do kterýho ho uvrtali.“ Ušklíbl se. „A mimochodem, Mjölnirem se oháněly spousty lidí, a to včetně Wonder Woman v crossoveru! Vygoogli si to! Celá tvoje argumentace je totálně mimo, Diehle!“

16 :

ernest

cline

Jen pro pořådek, jĂĄ osobnÄ› bych nejspĂ­ĹĄ volil Excalibur, tak jak ho vylĂ­Ä?ili ve stejnojmennĂŠm filmu. JenĹže jsem nemÄ›l nĂĄladu se do tĂŠ debaty zapojit. MĂĄ pozornost se postupnÄ› pĹ™esouvala zpĂĄtky ke Knotcherovi, kterĂ˝ po Caseym zrovna flusnul dalĹĄĂ­ obří kuliÄ?ku.

Trefila ho do temene mezi uŞ tak vlhkÊ vlasy a pak spadla na podlahu, kde se připojila ke kaťovitÊ hromådce dříve vypålených střel, kterÊ se tam nashromåŞdily.

Casey po zåsahu na vteřinu celý ztuhl, ale neobråtil se. Jenom se zabořil hlouběji do Şidle, zatímco jeho trýznitel si připravoval dalťí uslintanou salvu.

Existovalo zjevnĂŠ spojenĂ­ mezi KnotcherovĂ˝m chovĂĄnĂ­m a faktem, Ĺže mĂĄ za otce surovĂŠho opilce, ale ani tenhle dĹŻvod jeho sadismus v mĂ˝ch oÄ?Ă­ch neomlouval. SĂĄm jsem mÄ›l nespornÄ› jistĂŠ potĂ­Ĺže s otcovskĂ˝m vzorem, ale nikdy mÄ› nikdo nevidÄ›l, Ĺže bych trhal mouchĂĄm kĹ™idĂ˝lka.

Na druhou stranu jsem ovĹĄem mÄ›l takovĂ˝ menĹĄĂ­ problĂŠm se zvlĂĄdĂĄnĂ­m hnÄ›vu, o Ä?emĹž svÄ›dÄ?ily jistĂŠ incidenty v minulosti, kdy jsem se uchĂ˝lil k fyzickĂŠmu nĂĄsilĂ­, coĹž systĂŠm veĹ™ejnĂŠho ĹĄkolstvĂ­ podrobnÄ› zdokumentoval.

A pak tady pochopitelně byla ta zåleŞitost s přeludem mimozemskÊho plavidla z mojí oblíbenÊ videohry.

TakŞe moŞnå nejsem v nejlepťí pozici, abych posuzoval duťevní zdraví druhých.

RozhlĂŠdl jsem se po svĂ˝ch spoluŞåcĂ­ch. VĹĄichni v mĂŠm bezprostĹ™ednĂ­m okolĂ­ te Ä?uÄ?eli na Caseyho a moĹžnĂĄ pĹ™emýťleli, jestli je prĂĄvÄ› dneĹĄek tĂ­m dnem, kdy se Knotcherovi koneÄ?nÄ› postavĂ­. JenĹže Casey prostÄ› jen dĂĄl zĂ­ral na pana Saylese, kterĂ˝ byl stĂĄle zahloubanĂ˝ do svĂŠ kříŞovky a vĹŻbec nevnĂ­mal intenzivnĂ­ pubertĂĄlnĂ­ drama, jeĹž se odehrĂĄvalo přímo pĹ™ed nĂ­m.

Knotcher odpĂĄlil dalĹĄĂ­ kuliÄ?ku a Casey se sesunul jeĹĄtÄ› hloubÄ›ji do Ĺžidle, skoro jako by se pomalu rozpouĹĄtÄ›l.

SnaĹžil jsem se drĹžet toho, Ä?Ă­m jsem se řídil celĂ˝ semestr. PokouĹĄel jsem se ovlĂĄdnout svĹŻj vztek. Zaměřit pozornost kamkoli jinam a hledÄ›t si svĂŠho. JenĹže to bylo nad mĂŠ sĂ­ly.

PĹ™ihlĂ­Ĺžet, jak Knotcher muÄ?Ă­ Caseyho, zatĂ­mco my ostatnĂ­ tam prostÄ› jen tak sedĂ­me a nic nepodnikneme, mne plnilo nejen opovrĹženĂ­m nad sebou samĂ˝m, ale takĂŠ znechucenĂ­m nad celĂ˝m naĹĄĂ­m

armada

: 17

ĹživoÄ?iĹĄnĂ˝m druhem. Pokud tam venku existujĂ­ jinĂŠ civilizace, proÄ? by se vĹŻbec mÄ›ly chtĂ­t s lidstvem zkontaktovat? Jestli se takhle chovĂĄme jeden k druhĂŠmu, kolik vstřícnosti bychom asi tak dokĂĄzali projevit vĹŻÄ?i rase bytostĂ­ s hmyzĂ­ma oÄ?ima z jinĂŠho svÄ›ta?

V duchu se mi znovu zĹ™etelnÄ› vybavila podoba stĂ­haÄ?ky Glaive a napÄ›tĂ­ v mĂ˝ch nervech jeĹĄtÄ› o pĂĄr stupĂ­nkĹŻ zesĂ­lilo. Pokusil jsem se znovu uklidnit – tentokrĂĄt tĂ­m, Ĺže jsem si pĹ™ipomnÄ›l Drakeovu rovnici a Fermiho paradox. VÄ›dÄ›l jsem, Ĺže nÄ›kde mimo nĂĄs pravdÄ›podobnÄ› existuje Ĺživot. Ale vzhledem k obrovskĂŠ rozloze a ståří vesmĂ­ru jsem taky vÄ›dÄ›l, jak astronomicky nĂ­zkĂĄ je pravdÄ›podobnost, Ĺže bychom se s nĂ­m vĹŻbec nÄ›kdy zkontaktovali, tĂ­m spĂ­ĹĄ v ĂşzkĂŠm Ä?asovĂŠm Ăşseku mĂŠho vlastnĂ­ho Ĺživota. VĹĄichni jsme pravdÄ›podobnÄ› odsouzenĂ­ tady na tĹ™etĂ­m ĹĄutru od Slunce zĹŻstat aĹž do trpkĂŠho konce. OdvĂĄĹžnÄ› vstříc zĂĄniku.

PocĂ­til jsem ostrou bolest v Ä?elisti a uvÄ›domil si, Ĺže zatĂ­nĂĄm zuby – takovou silou, aĹž mi lupalo v zadnĂ­ch stoliÄ?kĂĄch. S jistĂ˝m ĂşsilĂ­m jsem je zase uvolnil. Potom jsem se ohlĂŠdl po Ellen, abych zjistil, jestli to vĹĄechno taky sleduje. DĂ­vala se na Caseyho s bezmocnĂ˝m vĂ˝razem v obliÄ?eji a oÄ?i jĂ­ pĹ™etĂŠkaly lĂ­tostĂ­.

NejspĂ­ĹĄ prĂĄvÄ› tohle mÄ› definitivnÄ› postrÄ?ilo pĹ™es okraj propasti. „Co to vyvĂĄdĂ­ĹĄ, Zacku?“ zaslechl jsem DiehlĹŻv poplaĹĄenĂ˝ ĹĄepot. „Posa se!“ Pohled mi zalĂŠtl dolĹŻ. AniĹž bych si to uvÄ›domil, zvedl jsem se z lavice. OÄ?ima jsem pořåd provrtĂĄval Knotchera a Caseyho. „Jo, nepleJ se do toho!“ zaĹĄeptal mi pĹ™es druhĂŠ rameno Cruz. „No tak, Ä?lovÄ›Ä?e!“ JenĹže v tom okamĹžiku uĹž mi zornĂŠ pole pozvolna halil rudĂ˝ filtr vzteku.

KdyĹž jsem koneÄ?nÄ› pĹ™istoupil ke Knotcherovi, neudÄ›lal jsem to, co jsem mÄ›l v Ăşmyslu pĹŻvodnÄ›. Nepopadl jsem ho za vlasy a nezaÄ?al mu otloukat obliÄ?ej ze vĹĄech sil o desku stolu.

NamĂ­sto toho jsem se sehnul a sebral rozbĹ™edlou ĹĄedivou hromĂĄdku flusacĂ­ch kuliÄ?ek, kterĂŠ leĹžely na podlaze za Caseyho ĹžidlĂ­.

Oběma rukama jsem je splåcl do jedinÊ vlhkÊ koule a pak ji přilípnul přímo na vrťek Knotcherovy hlavy. Vydala nadmíru uspokojivÊ plesk.

Knotcher vyskoÄ?il a obrĂĄtil se Ä?elem k drzĂŠmu ĂştoÄ?nĂ­kovi, ale

18 :

ernest

cline

kdyĹž uvidÄ›l mĹŻj obliÄ?ej, ztuhl. Vykulil oÄ?i a pĹ™ipadalo mi, Ĺže maliÄ?ko zbledl.

Z hrdel naĹĄich spoluŞåkĹŻ vyrazilo kolektivnĂ­ „Óóóóch!“. VĹĄichni vÄ›dÄ›li, co se mezi mnou a Knotcherem pĹ™ihodilo kdysi na niŞťí stĹ™ednĂ­, a elektrizovala je ĹĄance na odvetnĂ˝ zĂĄpas. SedmĂĄ hodina matematiky najednou znaÄ?nÄ› nabyla na zajĂ­mavosti.

Knotcher zvedl ruku a seĹĄkrĂĄbnul si tu vlhkou kouli seĹžvĂ˝kanĂ˝ch ubrouskĹŻ z hlavy. Pak s nĂ­ vztekle mrĹĄtil na opaÄ?nĂ˝ konec uÄ?ebny, pĹ™iÄ?emĹž odpadĂĄvajĂ­cĂ­mi kousky neĂşmyslnÄ› pokropil pĹŻl tuctu spoluŞåkĹŻ. NaĹĄe pohledy se zaklesly do sebe. VĹĄiml jsem si, Ĺže Knotcherovi stĂŠkĂĄ po levĂŠ stranÄ› obliÄ?eje pramĂ­nek vlastnĂ­ch slin. OtĹ™el si ho, aniĹž by ze mÄ› na okamĹžik spustil oÄ?i. „Tak ses teda koneÄ?nÄ› rozhodl zastat svĂ˝ho milĂĄÄ?ka, Lightmane?“ zamumlal. Jeho snaha zakrĂ˝t nejistotu v hlase se nesetkala s valnĂ˝m ĂşspÄ›chem.

Vycenil jsem zuby, prudce vykroÄ?il proti nÄ›mu a pravaÄ?ku zaJal v pÄ›st. MÄ›lo to ŞådoucĂ­ efekt. Knotcher nejenĹže ucukl – on spěťnÄ› ustoupil, zakopl o vlastnĂ­ Ĺžidli a mĂĄlem se svalil na podlahu. VzĂĄpÄ›tĂ­ se ale narovnal a znovu se ke mnÄ› obrĂĄtil. TvĂĄĹ™e mu hoĹ™ely studem.

Ve třídě te vlådlo hrobovÊ ticho s výjimkou nepolevujícího cvakåní elektrických nåstěnných hodin, odtikåvajících jednotlivÊ vteřiny.

Udělej to, pomyslel jsem si v duchu. Jenom mi dej zåminku.

Uho+ mÄ›.

JenĹže v KnotcherovĂ˝ch oÄ?Ă­ch jsem vidÄ›l, jak v nÄ›m postupnÄ› narĹŻstĂĄ strach a vytlaÄ?uje vztek. MoĹžnĂĄ Ĺže on z tÄ›ch mĂ˝ch zase vyÄ?etl, Ĺže stojĂ­m pĹ™esnÄ› na hranÄ› a kaĹždou chvĂ­li bych nad sebou mohl ztratit kontrolu. „PsychouĹĄi,“ zamumlal potichouÄ?ku. Pak se otoÄ?il, znova se posadil a ukĂĄzal mi pĹ™es rameno vztyÄ?enĂ˝ prostĹ™ednĂ­k.

UvÄ›domil jsem si, Ĺže drŞím pravou pÄ›st pořåd zvednutou. KdyĹž jsem ji koneÄ?nÄ› spustil, celĂĄ třída si jako jeden muĹž vydechla. ZalĂŠtl jsem pohledem ke Caseymu a oÄ?ekĂĄval, Ĺže mi aspoĹˆ pokĂ˝vne na znamenĂ­ dĂ­kĹŻ. JenĹže on se dĂĄl krÄ?il v lavici jako sprĂĄskanĂ˝ pes a ani se mi nepodĂ­val do oÄ?Ă­.

Znovu jsem se kradmo ohlÊdl po Ellen. Tentokråt koukala přímo na mě, ale okamŞitě odvråtila hlavu, jako by se vyhýbala mÊmu

armada

: 19

pohledu. Přejel jsem pátravě zbytek třídy. Jediní dva lidé, kteří se mnou navázali oční kontakt, byli Cruz a Diehl, a oba měli ve tváři ustaraný výraz.

V tu chvíli pan Sayles konečně vzhlédl od své křížovky a všiml si, že se tam tyčím nad Knotcherem jako zabiják se sekyrou. Zašátral po svém naslouchadle a znova ho zesílil. Pak zajel pohledem ke mně, ke Knotcherovi a zase ke mně. „Co se děje, Lightmane?“ zeptal se a namířil na mě pokřivený ukazováček. Když jsem neodpovídal, zamračil se. „VraJte se na místo – okamžitě.“ Jenže to jsem udělat nemohl. Kdybych ve třídě zůstal ještě jedinou vteřinu, nejspíš by mi implodovala lebka. A tak jsem prostě přímo před stolem pana Saylese propochodoval k otevřeným dveřím a vyšel ze třídy. Celou dobu mě sledoval s nevěřícně zvednutým obočím. „Ve vašem vlastním zájmu doufám, že máte namířeno do ředitelny, mladý muži!“ vykřikl za mnou.

To už jsem ale uháněl k nejbližšímu východu a cestou vnášel nepokoj do jedné třídy za druhou staccatovým povrzáváním podrážek mých tenisek na navoskované podlaze chodby.

Přišlo mi, že to trvalo snad celou věčnost, než jsem konečně vyběhl hlavními dveřmi školy ven. Jak jsem utíkal na studentské parkoviště, bloudil jsem očima sem a tam po obloze, od jednoho obzoru k druhému. Každému, kdo by mě snad ze školy pozoroval, by muselo připadat, že jsem totální magor, co tam sleduje tenisové utkání dvou obrů, které vidí jen on sám – nebo možná nějaký Don Quijote, obhlížející větrné mlýny, než jim to pěkně po lamanchovsku natře.

Auto jsem ráno odstavil v zadní části parkoviště. Byl to bílý Dodge Omni z roku 1989, který kdysi patřil mému tátovi a který zdobily spousty promáčklin, škrábanců, fleků sloupaného laku a velké skvrny rzi. Po celé moje dětství stálo opuštěně pod plachtou v naší garáži, dokud mi máma o šestnáctých narozeninách nepředhodila klíčky. Přijal jsem ten dar se smíšenými pocity – a nejen proto, že to byla prorezlá ohavnost, která s bídou jezdila. Shodou okolností jsem byl právě v tomhle vozidle kdysi počat – a to ve chvíli, kdy parkovalo na přesně stejném parkovišti, kde jsem zrovna

20 :

ernest

cline

te stĂĄl. Tahle drobnost mĂĄmÄ› nechtÄ›nÄ› unikla, kdyĹž jednou na ValentĂ˝na vypila příliĹĄ mnoho vĂ­na a zkoukla Ĺ˜ekni cokoli o jedenkrĂĄt vĂ­c, neĹž bylo evidentnÄ› zĂĄhodno. In vino veritas – coĹž v mĂĄminÄ› případÄ› platilo dvojnĂĄsob, pokud se do toho pĹ™imĂ­chal jeĹĄtÄ› film od Camerona Crowea.

KaĹždopĂĄdnÄ›, te to omni patĹ™ilo mnÄ›. Ĺ˝ivot se nejspĂ­ĹĄ odvĂ­jĂ­ v kruzĂ­ch. A auJĂĄk zadara je holt auJĂĄk zadara, obzvlĂĄĹĄJ pro stĹ™edoĹĄkolĂĄka bez halĂ­Ĺ™e. Jen jsem musel pořåd usilovnÄ› vytÄ›sĹˆovat pĹ™edstavu, jak si to moji pubertĂĄlnĂ­ rodiÄ?e rozdĂĄvajĂ­ na zadnĂ­m sedadle a pĹ™itom jim do toho z kazeJĂĄku lkĂĄ Peter Gabriel.

Ano – ten auJĂĄk mÄ›l pořåd funkÄ?nĂ­ kazeJĂĄk. MÄ›l jsem k nÄ›mu i adaptĂŠrovĂ˝ kabel, takĹže jsem si mohl pĹ™ehrĂĄvat hudbu z mobilu, ale stejnÄ› jsem radĹĄi poslouchal tĂĄtovy starĂŠ namixovanĂŠ pĂĄsky.

Z jeho milovanĂ˝ch kapel se stali i moji oblĂ­benci: ZZ Top, AC/DC, Van Halen, Queen. Nastartoval jsem mocnĂ˝ Ä?tyĹ™vĂĄlec omni a z reprĂĄkĹŻ se okamĹžitÄ› rozeznÄ›la cover verze „Get It On (Bang a Gong)“ od Power Station.

Hnal jsem se domĹŻ jako splaĹĄenĂ˝ a proplĂŠtal se labyrintem stinnĂ˝ch pĹ™edmÄ›stskĂ˝ch ulic nejspĂ­ĹĄ aĹž příliĹĄ nebezpeÄ?nou rychlostĂ­ – obzvlĂĄĹĄJ kdyĹž jsem vÄ›tĹĄinu cesty Ä?uÄ?el nahoru, namĂ­sto abych koukal na silnici pĹ™ed sebou. Pořåd byla teprve pĹŻlka odpoledne, ale nad hlavou uĹž jsem matnÄ› rozeznĂĄval dorĹŻstajĂ­cĂ­ mÄ›sĂ­c, kterĂ˝ se blĂ­Ĺžil ĂşplĹˆku. Celou dobu, co jsem pĂĄtral po obloze, se mĹŻj pohled neustĂĄle vracel k nÄ›mu. V dĹŻsledku toho jsem bÄ›hem krĂĄtkĂŠ jĂ­zdy domĹŻ mĂĄlem pĹ™ejel dvÄ› stopky a jen o chlup se vyhnul ĹĄtrejchu s nÄ›jakĂ˝m SUV, kdyĹž jsem setrvaÄ?nostĂ­ projel na Ä?ervenou.

Po tomhle zĂĄĹžitku jsem radĹĄi zapnul vĂ˝straĹžnĂĄ svÄ›tla a tÄ›ch poslednĂ­ch pĂĄr kilometrĹŻ dojel hlemýŞdĂ­m tempem – a pĹ™itom celou dobu zaklĂĄnÄ›l krk, neschopnĂ˝ odtrhnout oÄ?i od oblohy.

2

Zaparkoval jsem na prĂĄzdnĂŠ příjezdovce a vypnul motor, ale z auta jsem hned nevystoupil. NamĂ­sto toho jsem tam jen tak sedÄ›l, obÄ›ma rukama svĂ­ral volant, mlÄ?ky hledÄ›l k podkrovnĂ­mu oknu naĹĄeho malĂŠho, bĹ™eÄ?Janem obrostlĂŠho cihlovĂŠho domku a vzpomĂ­nal na to, jak jsem tenkrĂĄt poprvĂŠ vylezl tam nahoru, abych se prohrabal tĂĄtovĂ˝mi starĂ˝mi vÄ›cmi. Tehdy jsem si pĹ™ipadal jako mladĂ˝ Clark Kent, kterĂ˝ se duĹĄevnÄ› pĹ™ipravuje na okamĹžik, kdy se od holografickĂŠho ducha dĂĄvno mrtvĂŠho otce koneÄ?nÄ› dozvĂ­ pravdu o svĂŠm pĹŻvodu. Te se mi ale vybavoval spĂ­ĹĄ jistĂ˝ mladĂ˝ adept na rytĂ­Ĺ™e Jedi jmĂŠnem Luke Skywalker, kterĂ˝ hledĂ­ do ĂşstĂ­ jeskynÄ› na planetÄ› Dagobah, zatĂ­mco mu mistr Yoda udÄ›luje dneĹĄnĂ­ lekci: V tĂŠ jeskyni mĂĄ sĂ­la svou temnou stranu. Tam musĂ­ĹĄ vejĂ­t.

A tak jsem ĹĄel.

KdyĹž jsem odemkl dveĹ™e a vstoupil do obĂ˝vacĂ­ho pokoje, Muffit, nĂĄĹĄ staĹ™iÄ?kĂ˝ bĂ­gl, ke mnÄ› ospale vzhlĂŠdl z kobereÄ?ku, na kterĂŠm se rozvaloval. JeĹĄtÄ› pĹ™ed pĂĄr lety by na mÄ› Ä?ekal hned za dveĹ™mi a ĹĄtÄ›kal jako blĂĄzen. JenĹže te uĹž chudĂĄÄ?ek zestĂĄrl a ohluchl natolik, Ĺže ho mĹŻj příchod sotva probudil. Muffit se pĹ™evalil na zĂĄda, a tak jsem ho zběŞnÄ› podrbal na bříťku, neĹž jsem zamĂ­Ĺ™il nahoru. PsĂ­ dÄ›deÄ?ek mÄ› sledoval pohledem, ale nevyrazil za mnou.

KdyĹž jsem koneÄ?nÄ› dospÄ›l ke dveřím do podkrovĂ­, zastavil jsem se na vrcholu schodiĹĄtÄ› s rukou na klice. DveĹ™e jsem neotevĹ™el.

NeveĹĄel jsem dovnitĹ™. JeĹĄtÄ› ne.

Napřed jsem potřeboval chvíli, abych se připravil.

22 :

ernest

cline

••• Jmenoval se Xavier Ulysses Lightman a zemřel v pouhých devatenácti letech. Tou dobou jsem byl ještě mimino, takže mi na něj nezůstaly žádné vzpomínky. Jak jsem vyrůstal, vždycky jsem si říkal, že mám vlastně štěstí. Protože se vám přece nemůže stýskat po někom, koho si ani nepamatujete.

Jenže pravda byla taková, že se mi po něm stýskalo. A já se pokoušel tu prázdnotu, která vznikla jeho nepřítomností, vyplnit údaji o něm, tím, že jsem do sebe nasával i ty nejnepatrnější drobky informací, které se mi podařilo získat. Občas mi připadalo, jako bych se tím snažil vydobýt si právo, aby mi scházel se stejnou intenzitou, jako očividně chyběl mámě a jeho rodičům.

Když mi bylo asi deset let, vstoupil jsem do fáze, kterou bych zpětně nazval „garpovskou“. Tehdy můj celoživotní zájem o mrtvého tátu postupně přerostl v plnohodnotnou posedlost.

Až do té doby jsem si vystačil s mlhavým idealizovaným obrazem svého mladého otce, který se mi za ty roky postupně zformoval v hlavě. Jenže ve skutečnosti jsem o něm věděl jen čtyři základní fakta – čtyři věci, které jsem slýchal pořád dokola a dokola po celé dětství, většinou ze strany prarodičů: 1. Vypadám přesně jako on, když mu bylo (doplnit můj momentální věk).

2. Hrozně moc miloval mě i mámu.

3. Zemřel při pracovní nehodě v místní čističce odpadních vod.

4. Tu nehodu údajně nezavinil.

Jenže když můj věk dosáhl dvouciferného čísla, tyhle vágní drobnosti už onu stále narůstající zvědavost uspokojit nedokázaly. Takže jsem pochopitelně začal jeho vdovu bombardovat otázkami. Každý den. Prakticky bez ustání. V té době jsem byl ještě moc malý a pitomý, aby mi došlo, jakou bolest to mámě působí, když se jí na zesnulého muže donekonečna vyptává jeho pubertální klon. Kde-

armada

: 23

pak, já blbec sebestředný si zkrátka nedokázal pospojovat ty neonově zářící tečky v jasný obrazec a pořád dokola ji otravoval svýma otázkama a máma, aniž si kdy jediným slůvkem postěžovala, na ně odpovídala, jak nejlíp uměla a dokud to jen vydržela.

A pak mi jednoho dne podala malý mosazný klíček a řekla mi o krabicích uložených u nás v podkroví.

Až do té chvíle jsem předpokládal, že máma darovala všechny tátovy věci po jeho smrti charitě, protože mi to připadalo jako přesně ta věc, kterou by mladá ovdovělá žena a matka, když se snaží začít nový život, udělala. Jenže toho letního dne mi máma vysvětlila, že její případ to nebyl. Ona prostě všechno, co kdy vlastnil, sbalila do kartonových krabic, a když jsme se o pár měsíců později stěhovali do našeho současného domu – zakoupeného za peníze z vyrovnání za tu nehodu – všechny je uložila nahoře v podkroví.

Udělala to prý pro mě, aby tam ty krabice čekaly, až vyrostu a budu se chtít o tátovi dozvědět něco víc.

Když jsem tedy tenkrát konečně odemknul dveře a vstoupil do podkroví, opravdu jsem je tam našel – tucet původních kartonových stěhovacích krabic naskládaných úhledně v rohu pod svažujícími se krokvemi a osvětlených zářivým kuželem slunečního světla.

Hodnou chvíli jsem se nezmohl na nic jiného, než že jsem tam jen tak bez hnutí stál a zíral na tu věž časových schránek, která čekala, až odhalím její tajemství.

Zbytek léta jsem strávil nahoře v podkroví a tím vším se probíral jako archeolog, který odkrývá nálezy ve starověké hrobce. Zabralo to dost času. Na člověka, který se dožil jenom devatenácti let, se tátovi podařilo nashromáždit slušnou hromadu věcí.

Asi třetinu krabic vyplňovala tátova sbírka starých videoher – i když to popravdě byla spíš náhodná změJ než nějaká sbírka. Vlastnil pět různých videoherních konzolí a pro každou z nich stovky her. Opravdický arzenál jsem ale našel v jeho starém písíčku, které obsahovalo tisíce emulátorů a ROM souborů klasických arkád a konzolových videoher – bylo jich tam tolik, že by je jediný člověk ani nestihl za celý život přehrát. Táta se o to ale zřejmě pokusil.

V další krabici jsem našel stařičký videorekordér. Přišel jsem na to, jak ho připojit k malé televizi u mě v pokoji, a začal postupně jednu po druhé sjíždět kazety, v tom pořadí, jak jsem je tahal

24 :

ernest

cline

z krabice. Na většině byly staré sci-fi filmy a televizní seriály a kromě toho spousta vědeckých dokumentárních pořadů nahraných z veřejnoprávní televize.

Taky tam byly krabice s tátovým starým oblečením. Všechno mi bylo děsně velké, ale to mi nezabránilo vyzkoušet si každý kousek, co kdy vlastnil. Dlouze jsem si sám sebe prohlížel v zaprášeném podkrovním zrcadle a vdechoval jejich vůni.

Do opravdové extáze mě ale dostalo, když jsem mezi jeho věcmi našel krabici se starými pohlednicemi a dopisy a vedle toho další přetékající pečlivě poskládanými zamilovanými psaníčky, která mu máma posílala kdysi při vyučování, když spolu chodili. Bezostyšně jsem si je všechna pročetl a plnými doušky hltal nové útržky informací o muži, který mě zplodil.

Jako poslední jsem prohlédl krabici, jež obsahovala veškeré tátovy staré materiály k RPG hrám. Byla plná příruček, pytlíků s mnohostěnnými kostkami, archů jednotlivých postav a velkých hromad sešitů starých kampaní, které vždy nastiňovaly přesné detaily některé fiktivní reality, jež sloužila jako rámec pro RPG hru – a každý umožňoval maličko nahlédnout do tátovy neuvěřitelně plodné představivosti, jíž byl tak proslulý.

Jeden z těch sešitů se ale od ostatních lišil. Měl ošoupané modré desky, do jejichž středu táta hůlkovým písmem pečlivě vepsal jediné záhadné slovo: PHAËTON. Zažloutlé vnitřní stránky skrývaly podivný seznam dat a jmen, po nichž následovala řádka útržkovitých deníkových zápisků nastiňujících podrobnosti celosvětového spiknutí, které můj táta, jak alespoň sám věřil, odhalil – šlo o přísně tajný projekt týkající se všech čtyř složek americké armády, o nichž tvrdil, že potají spolupracují se zábavním a videoherním průmyslem, a také s vybranými představiteli Organizace spojených národů.

Zpočátku jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že čtu nástin scénáře nějaké RPG hry, kterou táta vymyslel, nebo poznámky k povídce, již se chystal napsat. Jenže čím hloub jsem pronikal, tím víc mě to znepokojovalo. Tohle nebylo myšleno jako nějaká fikce. Spíš to připomínalo dlouhé, nesouvislé dopisy sepsané duševně nemocným pacientem trpícím těžkými halucinacemi – který shodou okolností přispěl svojí polovinou do mé DNA.

armada

: 25

Tenhle denĂ­k pomohl rozbĂ­t idealizovanĂ˝ obraz, kterĂ˝ jsem si o svĂŠm mladĂŠm tĂĄtovi vytvoĹ™il. A to bylo dĹŻvodem, proÄ? jsem se zapřísĂĄhl, Ĺže uĹž se do nÄ›j vĂ­ckrĂĄt nepodĂ­vĂĄm.

JenŞe te se mi přihodila úplně stejnå věc jako kdysi jemu. Videohry infikovaly i moji realitu. Že by tåta taky trpěl přeludy? Byl on – a byl jsem jå – schizofrenik? Musel jsem přijít na to, co se mu honilo hlavou, musel jsem se ponořit do jeho blouznění a zjistit, jestli snad nějak nesouvisí s tím mým.

••• KdyĹž jsem koneÄ?nÄ› sebral odvahu otevřít dveĹ™e podkrovĂ­ a vstoupit dovnitĹ™, pohled mi okamĹžitÄ› padl na ty krabice. TenkrĂĄt pĹ™ed lety jsem je nasklĂĄdal zpĂĄtky do zaprĂĄĹĄenĂŠho kouta, kde jsem je pĹŻvodnÄ› naĹĄel. Byly neoznaÄ?enĂŠ, takĹže mi zabralo pĂĄr minut, neĹž jsem je popĹ™esouval a naĹĄel tu, kterĂĄ byla plnĂĄ tĂĄtovĂ˝ch starĂ˝ch RPG her.

Postavil jsem ji na podlahu a zaÄ?al se jĂ­ prohrabĂĄvat. Vytahoval jsem knĂ­ĹžeÄ?ky pravidel a doplĹˆky k hrĂĄm se jmĂŠny jako Advanced Dungeons & Dragons, GURPs, Champions, Star Frontiers a Spacemaster. Pod tĂ­m leĹžel na hromĂĄdce asi tucet tĂĄtovĂ˝ch seĹĄitĹŻ se starĂ˝mi kampanÄ›mi. Ten, kterĂ˝ jsem hledal, byl ĂşplnÄ› vespod – kam jsem ho pĹ™ed vĂ­ce neĹž osmi lety schvĂĄlnÄ› zahrabal. Te jsem ho vytĂĄhl, chvĂ­li drĹžel v rukou a jen si ho prohlĂ­Ĺžel. Byl to oĹĄoupanĂ˝ modrĂ˝ spirĂĄlovĂ˝ seĹĄit se sto dvaceti linkovanĂ˝mi strĂĄnkami. PĹ™ejel jsem koneÄ?ky prstĹŻ po nĂĄzvu, kterĂ˝ tĂĄta vepsal na desky – jmĂŠnu, kterĂŠ mÄ› pronĂĄsledovalo uĹž od chvĂ­le, kdy jsem ho spatĹ™il poprvĂŠ: PHAĂ‹TON. V Ĺ™eckĂŠ mytologii je PhaĂŤton nebo tĂŠĹž FaethĂłn hloupĂ˝ kluk, kterĂ˝ citovĂ˝m vydĂ­rĂĄnĂ­m pĹ™esvÄ›dÄ?Ă­ svĂŠho otce, boha HĂŠlia, aby ho nechal projet ve sluneÄ?nĂ­m voze. JenĹže PhaĂŤton nemĂĄ ani Ĺ™idiÄ?ĂĄk na zkouĹĄku, takĹže nad Sluncem rychle ztratĂ­ kontrolu a Zeus ho musĂ­ srazit Ăşderem blesku, aby mu zabrĂĄnil spĂĄlit celou Zemi.

Posadil jsem se do tureckÊho sedu, seťit poloŞil do klína a prozkoumal desky trochu podrobněji. Do pravÊho spodního rohu tåta velice drobným tiskacím písmem napsal Majetek Xaviera Lightmana a pod to svou tehdejťí adresu.

KdyŞ jsem spatřil adresu, spustila ve mně dalťí zåplavu vzpomínek,

26 :

ernest

cline

protože patřila tomu malému domku na Oak Park Avenue, kde žili babička a děda Lightmanovi. Stejnému domku, kde jsem je v dětství navštěvoval skoro každý víkend. Sedával jsem na jejich stařičkém gauči, cpal se domácími sušenkami z burákového másla a zaujatě poslouchal, zatímco mě jeden přes druhého zahrnovali historkami o svém ztraceném synovi, mém zesnulém otci. A i když bylo to jejich vyprávění o jediném dítěti vždy protkáno podtónem smutku a ztráty, pořád jsem se k nim vracel, abych je poslouchal znovu a znovu – dokud nezemřeli i oni, ani ne rok po sobě. Od té doby musela máma to příšerné břemeno, že je posledním žijícím spojovacím článkem mezi mnou a tátou, nést sama.

Zhluboka jsem se nadechl a otevřel sešit.

Na přední předsádce sestavil táta jakousi podrobnou časovou osu – nebo též „Chronologii“, jak ji sám nazval. Tenhle nahuštěný seznam jmen a údajů vyplňoval každičký centimetr bílé výztuže desek, a táta ho podle všeho tvořil postupně celé měsíce nebo možná roky, protože používal různá pera, tužky a fixy. (Pastelky díkybohu ne.) Některé zápisky navíc zakroužkoval a propojil je s dalšími poznámkami na jiných místech časové osy. Vytvořil tak navzájem se překrývající síJ čar a šipek, díky níž to celé vypadalo spíš jako složitý vývojový diagram než časová tabulka: CHRONOLOGIE 1962 – Spacewar! – první videohra (po OXO a Tennis for Two) 1966 – premiéra seriálu Star Trek na televizní stanici NBC (vysílal se od 8. 9. 1966 do 3. 6. 1969) 1968 – 2001: Vesmírná odysea 1971 – Computer Space – první herní automat na mince – vychází ze Spacewar!

1972 – textová hra Star Trek – naprogramovaná v BASICu pro první domácí počítače 1975 – Interceptor od Taito – simulace bojového letu z pohledu první osoby

armada

: 27

1975 – Panther – první tanková simulace? PLATO network 1976 – Starship 1 – raná vesmírná střílečka z pohledu první osoby – inspirovaná Star Trekem 1977 – 25. 5. 1977 uvedeny do kin Star Wars. Nejvýdělečnější film v dějinách. První vlna vymývání mozků v přípravě na příchod vetřelců?

1977 – do kin uvedena Blízká setkání. K naprogramování populace, aby se nebála jejich nadcházejícího příchodu?

1977 – na trh uvedena herní konzole Atari 2600, která dostala bojový výcvikový simulátor do milionů domácností!

Prodávaná s přiloženou hrou COMBAT! 1977 – Starhawk. První z dlouhé řady her inspirovaných Star Wars.

1977 – vyšla povídka Enderova hra. První výskyt využití videoher jako výcvikových simulátorů ve sci-fi? Publikována ve stejném roce jako Star Wars – náhoda?

1978 – Space Invaders – inspirováno Star Wars – první herní blockbuster 1979 – vyšly Tail Gunner, Asteroids, Galaxian a Starfire 1979 – Star Raiders – vydané pro Atari 400/800 – uzpůsobené i pro další systémy 1980 – do kin uveden film Impérium vrací úder 1980 – Battlezone od Atari – první realistická herní tanková simulace 1981 – březen – americká armáda uzavírá s Atari kontrakt na

28 :

ernest

cline

adaptování Battlezone do „Bradley Traineru“, výcvikového simulátoru pro bojové vozidlo Bradley. Armáda tvrdí, že byl vyroben pouze jediný prototyp, ale stejný design kniplu je použitý v mnoha pozdějších hrách včetně Star Wars a PHAËTONA! 1981 – červenec – prvně zaznamenána přítomnost Polybia v MGP v Beavertonu. Polovina července.

1982 – E. T. – MimozemšJan – zisky překonaly Star Wars.

1982 – Věc, Star Trek II: Khanův hněv 1983 – Návrat Jediů!

1983 – Starmaster – vesmírný bojový simulátor pro Atari 2600 1983 – Star Wars: The Arcade Game od Atari & Star Trek: Strategic Operations Simulator od Segy – herní automaty simulují kokpit.

1984 – Elite – vyšlo 20. 9. 1984 1984 – 2010: Druhá vesmírná odysea – pokračování filmu 2001: Vesmírná odysea 1984 – 13. července šel do kin Poslední hvězdný bojovník! Vydání navazující videohry zrušeno?

1985 – Badatelé, Můj nepřítel 1985 – vyšla Enderova hra (román) – stejná výchozí myšlenka jako u povídky ze sedmasedmdesátého 1986 – Železný orel, Vetřelci, Malý navigátor, Vetřelci z Marsu 1987 – Tajemné zlo, Predátor

armada

: 29

1988 – Lebkouni, Jsou mezi námi 1989 – Propast!

1989 – 8. 8. spatřen v MGP automat PHAËTON. Víckrát už ho tam nikdo neviděl.

1989 – do prodeje přišel MechWarrior – další výcviková simulace k vojenskému využití?

1990 – Wing Commander – vydal Origin Systems – výcviková simulace?

1991 – Wing Commander II 1993 – Star Wars: Rebel Assault, X-Wing, Privateer, Doom 1993 – Akta X – fiktivní mimozemské spiknutí, které má zakrýt to skutečné?

1994 – Star Wars: TIE Fighter, Wing Commander III, Doom II 1994 – Vládci loutek, Hvězdná brána 1995 – Absolute Zero, Shockwave, Wing Commander IV 1996 – Marine Doom – Doom II upravený pro užívání námořní pěchotou USA 1996 – Star Trek: První kontakt, Den nezávislosti 1997 – Muži v černém, Hvězdná pěchota, Kontakt 1997 – do prodeje šla videoherní verze Dne nezávislosti – PlayStation a PC 1997 – X-Wing vs. TIE Fighter

30 :

ernest

cline

1998 – Smrtihlav, Fakulta, Ztraceni ve vesmíru 1998 – Wing Commander Secret Ops, Star Wars Trilogy Arcade 1999 – Star Wars: Epizoda I 1999 – Galaxy Quest

Uvedení prvního filmu ze série Star Wars roku 1977 bylo zřejmě ústředním bodem celé časové osy. Táta si ten údaj několikrát zakroužkoval a nakreslil řádku šipek, které ho spojovaly s tuctem odkazů dále na časové linii – mimo jiné řadou videoher, jimž Star Wars posloužily jako inspirace, například Space Invaders, Starhawk, Elite a Wing Commander.

Armada se na tátově časové ose pochopitelně nenacházela – jako ostatně ani žádná jiná hra vydaná za posledních osmnáct let. Jeho poslední zápis zaznamenával premiéru filmu Galaxy Quest roku 1999.

Já se narodil o pár měsíců později a v době, kdy jsem oslavil první narozeniny, už chudák táta hnojil narcisy na místním hřbitově.

Ještě pár minut jsem si lámal hlavu nad tou časovou osou a pak jsem obrátil pozornost k první stránce sešitu, na níž se skvěla tužkou vyvedená kresba arkády ze staré školy – videoherního automatu na mince, který jsem neznal. Z ovládacího panelu trčel osamocený joystick a jedno neoznačené bílé tlačítko a skříň byla čistě černá, bez obrázku na boku nebo jakýchkoli označení s výjimkou podivného názvu té hry, který byl napsaný velkými tiskacími zelenými písmeny na uhlově černé marce: POLYBIUS. Pod kresbičku si táta zapsal následující poznámky: • Nikde na automatu žádný copyright ani informace o výrobci.

• Údajně byl viděn pouze jeden až dva týdny v červenci 1981 v MGP. • Herní mechaniky podobné jako u Tempest. Vektorová grafika. Deset levelů?

armada

: 31

• Vyšší levely vyvolávaly u hráčů záchvaty, halucinace a noční můry. V některých případech dotyčný spáchal vraždu a/nebo sebevraždu.

• „Muži v černém“ si z automatu každou noc stahovali skóre.

• Že by raný armádní prototyp vyvinutý k výcviku hráčů pro válku?

• Produkt nějaké tajné operace související s Bradley Trainerem?

Když jsem tenhle deník tenkrát našel, zapátral jsem na internetu a zjistil, že Polybius je městská legenda, která koluje po síti už celé desítky let. Šlo o titul jisté záhadné videohry, která se objevila jen v jediné portlandské herně v létě 1981. Podle toho příběhu dohnala hra několik dětí, které ji zkusily, k šílenství; a pak ten automat záhadně zmizel a už nikdy ho nikdo nespatřil. Podle některých verzí téhle historky také svědci zahlédli „muže v černém“, kteří hernu navštěvovali po zavírací hodině, aby otevřeli bednu Polybia a stáhli si z paměti nejvyšší skóre.

Podle internetových zdrojů však byla městská legenda kolem Polybia vyvrácena. Její původ se podařilo vysledovat k jistému incidentu z léta roku 1981 v dnes již zaniklé herně přímo tady v Beavertonu, která nesla název Malibu Grand Prix. Nějaké děcko se tu zhroutilo vyčerpáním, když se pokoušelo uhrát nejvyšší skóre v Asteroids, a musela ho odvézt sanitka. Líčení téhle události se podle všeho spojila s další fámou kolující v té době po hernách, podle níž videohra Atari s názvem Tempest způsobila několika dětem, které ji hrály, epileptické záchvaty – což byla skutečně pravda.

Ta část městské legendy s muži v černém měla podle všeho také kořeny v realitě. Na počátku osmdesátých let probíhalo ve videohernách portlandské oblasti federální vyšetřování kvůli ilegálnímu hazardu, a tak zde bylo v té době opravdu možné zahlédnout agenty FBI, jak po zavírací době otevírají herní skříně – to ale proto, aby pátrali po hazardních automatech, ne aby monitorovali nejvyšší skóre hráčů.

Pochopitelně tenkrát na počátku devadesátých let, kdy si táta

32 :

ernest

cline

nakreslil do seťitu skicu s Polybiem, jeťtě tyhle informace nevyťly na světlo. V tÊ době byl Polybius prostě místní městskå legenda, kterå kolovala pråvě po tÊ herně, kde se zrodila, Malibu Grand Prix.

StejnĂŠ hernÄ›, kterou tĂĄta v mlĂĄdĂ­ Ä?asto navĹĄtÄ›voval.

Na druhou strĂĄnku seĹĄitu si tĂĄta nakreslil ilustraci dalĹĄĂ­ fiktivnĂ­ arkĂĄdy s nĂĄzvem PhaĂŤton. Skica tohohle automatu byla daleko propracovanÄ›jĹĄĂ­ a detailnÄ›jĹĄĂ­ neĹž nĂĄkres Polybia – moĹžnĂĄ proto, Ĺže tuhle hru tĂĄta, jak tvrdil, vidÄ›l osobnÄ›. Nahoru na strĂĄnku napsal: „Tuto hru jsem spatĹ™il na vlastnĂ­ oÄ?i 9. 8. 1989 v Malibu Grand Prix v Beavertonu, stĂĄt Oregon.“ A pod to pĹ™ipojil svĹŻj podpis.

Podle tĂŠhle kresby pĹ™ipomĂ­nala hernĂ­ skĹ™Ă­Ĺˆ PhaĂŤtona kokpit s pilotnĂ­m sedadlem, vytvarovanĂ˝ do jakĂŠsi kapsle podobnĂŠ svÄ›telnĂŠ motorce z filmu TRON a vybavenĂ˝ faleĹĄnĂ˝mi laserovĂ˝mi dÄ›ly umĂ­stÄ›nĂ˝mi po obou stranĂĄch, takĹže celĂĄ bedna vypadala trochu jako vesmĂ­rnĂĄ lo . NejdivnÄ›jĹĄĂ­ ze vĹĄeho bylo, Ĺže mÄ›la dveĹ™e. Podle tĂĄtovy skici mÄ›l automat dvoje dvĂ­Ĺ™ka vyrobenĂĄ z barevnĂŠho plexiskla, po jednom na kaĹždĂŠ stranÄ› sedadla. ObÄ› se otevĂ­rala smÄ›rem nahoru jako u lamborghini a bÄ›hem hranĂ­ vĂĄs neprodyĹĄnÄ› uzavĹ™ela uvnitĹ™. Taky nakreslil schematickĂ˝ plĂĄnek ovlĂĄdacĂ­ho panelu, kterĂ˝ zahrnoval leteckĂ˝ joystick se Ä?tyĹ™mi spouĹĄtÄ›mi, tlaÄ?Ă­tka zabudovanĂĄ do obou opÄ›rek pro ruce a dalĹĄĂ­ řådku spĂ­naÄ?ĹŻ na stropÄ› kokpitu.

Mně osobně to připadalo spíť jako letecký simulåtor neŞ videohra.

CelĂ˝ automat byl Ä?ernĂ˝ s jedinou vĂ˝jimkou nĂĄzvu samotnĂŠ hry – vyvedenĂŠho stylizovanĂ˝mi bĂ­lĂ˝mi pĂ­smeny na boku: PHAĂ‹TON. KdyĹž jsem se hru tohohle jmĂŠna pĹ™ed osmi lety pokouĹĄel hledat na internetu, nepodaĹ™ilo se mi o nĂ­ najĂ­t jedinou zmĂ­nku. VytĂĄhl jsem telefon a zkusil v rychlosti zapĂĄtrat znovu. Zase nic. Podle internetu nebyla nikdy nikde pro Şådnou platformu videohra s nĂĄzvem PhaĂŤton vydanĂĄ. Na tohle jmĂŠno si Ä?inila nĂĄrok spousta jinĂ˝ch vÄ›cĂ­, mimo jinĂŠ aut a postav z komiksĹŻ, ale ŞådnĂĄ arkĂĄda s tĂ­mhle titulem nikdy nevyĹĄla. CoĹž znamenalo, Ĺže celĂĄ ta zĂĄleĹžitost byla pravdÄ›podobnÄ› jen vĂ˝plodem tĂĄtovy fantazie – pĹ™esnÄ› jako byla stĂ­haÄ?ka Glaive, kterou jsem vidÄ›l sotva pĹ™ed pĹŻl hodinou, vĂ˝plodem mĂŠ vlastnĂ­ pĹ™edstavivosti.

Znovu jsem si prohlÊdl tåtovu ilustraci PhaÍtona. K přehlåsce nad písmenem E ve slově PHAËTON na boku bedny nakreslil ťipku.

armada

: 33

A vedle té šipky napsal: „Dvojtečka skrývá datový port pro stahování skóre!“ Stejně jako v případě kresby Polybia, i tady si dolů poznamenal několik bodů – zřejmě seznam „faktů“ o téhle fiktivní hře: • Viděna pouze v MGP 9. 8. 1989 – poté odstraněna a už nikdy ji nikdo nespatřil.

• Nikde žádný copyright ani informace o výrobci. Čistě černá bedna – přesně takhle očití svědkové popisují i Polybia.

• Simulátor vesmírného boje z pohledu první osoby – herní mechaniky podobné Battlezone a Tail Gunnerovi 2. Barevná vektorová grafika.

• Po zavírací hodině dorazili „muži v černém“ a odvezli si automat v černé dodávce – rovněž silná podobnost s historkami o Polybiovi.

• Spojitost mezi Bradley Trainerem, Polybiem a Phaëtonem?

Všechno prototypy vyrobené za účelem výcviku/testování hráčů pro armádní nábor?

Několik minut jsem studoval ilustrace Polybia i Phaëtona. Pak jsem zalistoval dál k záznamu týkajícímu se Battlezone.

1981 – Americká armáda uzavřela kontrakt s Atari, aby přepracovalo Battlezone na „Bradley Trainera“, výcvikový simulátor pro bojové vozidlo Bradley. Byl představen na celosvětové konferenci TRADOCu v březnu 1981. Poté Atari oznámilo, že od projektu „ustupuje“ s tím, že byl vyroben pouze jediný prototyp.

Jenže nový šestiosý ovladač vytvořený Atari pro Bradley Trainera byl použitý i v mnoha jejich pozdějších hrách, mimo jiné Star Wars.

Přinejmenším tahle část tátovy konspirační teorie se zakládala na pravdě. Z toho, co jsem si přečetl na internetu, skutečně skupina

34 :

ernest

cline

„konzultantĹŻ americkĂŠ armĂĄdy“ zaplatila Atari, aby pĹ™epracovalo Battlezone na vĂ˝cvikovĂ˝ simulĂĄtor pro bojovĂŠ vozidlo Bradley, a armĂĄda SpojenĂ˝ch stĂĄtĹŻ opravdu pĹ™iĹĄla uĹž v roce 1980 s myĹĄlenkou vyuŞít videohry pĹ™i vĂ˝cviku vojĂĄkĹŻ. Jak si tĂĄta rovněŞ poznamenal na tĂŠ svĂŠ podivnĂŠ Ä?asovĂŠ ose, nĂĄmoĹ™nĂ­ pÄ›chota rozjela podobnou operaci v roce 1996, kdy nechala modifikovat prĹŻkopnickou stříleÄ?ku z pohledu prvnĂ­ osoby Doom II a pouĹžila ji k vĂ˝cviku vojĂĄkĹŻ pro skuteÄ?nĂ˝ boj.

Kdyby se toho doĹžil, obsĂĄhla by tĂĄtova Ä?asovĂĄ osa nejspĂ­ĹĄ i vydĂĄnĂ­ America’s Army roku 2002, volnÄ› přístupnĂŠ videohry, kterĂĄ byla uĹž pĹ™es deset let jednĂ­m z nejcennÄ›jĹĄĂ­ch nĂĄborovĂ˝ch nĂĄstrojĹŻ armĂĄdy USA. Kdysi nĂĄs ji jeden armĂĄdnĂ­ nĂĄborĂĄĹ™ dokonce nechal ve ĹĄkole pĹŻl hodiny hrĂĄt, kdyĹž jsme dokonÄ?ili povinnĂ˝ test zpĹŻsobilosti pro prĂĄci v ozbrojenĂ˝ch sloĹžkĂĄch ASVAB. Pamatuju si, Ĺže mi tehdy pĹ™iĹĄlo dost divnĂŠ, kdyĹž nĂĄs povzbuzovali k hranĂ­ vĂĄleÄ?nĂŠ simulace hned po tom, co nĂĄs otestovali, jestli mĂĄme pro boj patĹ™iÄ?nĂŠ vlohy.

DĂĄl jsem listoval zaĹžloutlĂ˝mi strĂĄnkami tĂĄtova seĹĄitu a Ĺžasl nad tĂ­m, kolik Ä?asu a energie vÄ›noval prĹŻzkumu a ĂşvahĂĄm nad podrobnostmi komplikovanĂŠho spiknutĂ­, kterĂŠ dle svĂŠho pĹ™esvÄ›dÄ?enĂ­ odhalil. KaĹždiÄ?kĂĄ strĂĄnka byla popsanĂĄ jmĂŠny a daty, nĂĄzvy filmĹŻ a zpola zformovanĂ˝mi teoriemi. Te mi ale doĹĄlo, Ĺže mĂŠ desetiletĂŠ jĂĄ to vĹĄechno odbylo jako ĹžvĂĄsty aĹž příliĹĄ unĂĄhlenÄ›. Pod tĂ­m jeho zdĂĄnlivĂ˝m blĂĄznovstvĂ­m se skrĂ˝val pĹ™inejmenĹĄĂ­m nĂĄznak logiky.

DvÄ›ma klĂ­Ä?ovĂ˝mi „dĹŻkazy“ pro jeho vĂĄgnĂ­ a ne zcela dotaĹženou konspiraÄ?nĂ­ teorii byla evidentnÄ› existence Bradley Traineru a Marine Doom spolu s klasickĂ˝m sci-fi romĂĄnem Enderova hra a dvÄ›ma starĂ˝mi filmy, PoslednĂ­ hvÄ›zdnĂ˝ bojovnĂ­k a Ĺ˝eleznĂ˝ orel. Data vzniku vĹĄech tÄ›chhle dÄ›l tĂĄta na svĂŠ Ä?asovĂŠ linii zvĂ˝raznil a v dalĹĄĂ­ch Ä?ĂĄstech seĹĄitu pak vÄ›noval vĹždy nÄ›kolik strĂĄnek jejich popisu a rozboru zĂĄpletky – jako by skrĂ˝valy zĂĄsadnĂ­ vodĂ­tka k tĂŠ velkĂŠ zĂĄhadÄ›, kterou se snaĹžil rozlousknout.

Při pohledu na ten seznam jsem se neubrånil úsměvu. O ŽeleznÊm orlovi jsem nikdy dřív ani neslyťel, dokud jsem nenarazil na tuhle zmínku v tåtově deníku a nepustil si ho na videokazetě, kterou jsem naťel mezi jeho věcmi. Sledovåní tohohle filmu se okamŞitě stalo jednou z mých tajných neřestí. Hlavním hrdinou ŽeleznÊho orla je mladý fracek jmÊnem Doug Masters, který Şije na leteckÊ

armada

: 35

zĂĄkladnÄ›. DĂ­ky tomu, Ĺže flĂĄkĂĄ ĹĄkolu a tajnÄ› chodĂ­ na jejich leteckĂ˝ simulĂĄtor – coĹž je ve skuteÄ?nosti vlastnÄ› jen neuvěřitelnÄ› drahĂĄ videohra – se nauÄ?Ă­ ovlĂĄdat F-16. Doug je rozenĂ˝ pilot, ale pouze pokud mĹŻĹže za kniplem poslouchat svoji oblĂ­benou hudbu. KdyĹž je jeho tĂĄta v zĂĄmoří sestĹ™elen a padne do zajetĂ­, ukrade Doug dvÄ› F-16 a letĂ­ ho zachrĂĄnit s malou pomocĂ­ Lou Gossetta Jr., svĂŠho walkmana, Twisted Sister a QueenĹŻ.

VĂ˝sledkem bylo přímo mistrovskĂŠ filmovĂŠ dĂ­lo – i kdyĹž jsem ho za takovĂŠ bohuĹžel evidentnÄ› povaĹžoval vĂ˝hradnÄ› jĂĄ sĂĄm. Cruz a Diehl se svornÄ› zapřísĂĄhli, Ĺže uĹž je na to vĂ­ckrĂĄt nikdo koukat nepĹ™inutĂ­. Zato Muffit se vĹždycky celĂ˝ ĹĄJastnĂ˝ stoÄ?il do klubĂ­Ä?ka a dĂ­val se se mnou. PrĂĄvÄ› tenhle tisĂ­ckrĂĄt zhlĂŠdnutĂ˝ film, Iron Eagle, ve spojenĂ­ s albem Snoopy vs. Red Baron, kterĂŠ mĂĄma zarputile pouĹĄtÄ›la kaĹždĂŠ VĂĄnoce, mi poskytly inspiraci pro mĹŻj pilotnĂ­ volacĂ­ znak v ArmadÄ›: IronBeagle. (KdyĹž jsem pĹ™ispĂ­val na hrĂĄÄ?skĂŠ fĂłrum Armady, mÄ›l mĹŻj avatar podobu Snoopyho ve vĂ˝stroji leteckĂŠho esa druhĂŠ svÄ›tovĂŠ vĂĄlky.)

Znovu jsem se vrĂĄtil k Ä?asovĂŠ ose. TĂĄta kdysi zakrouĹžkoval zĂĄpisky o Ĺ˝eleznĂŠm orlovi, EnderovÄ› hĹ™e a PoslednĂ­ hvÄ›zdnĂŠm bojovnĂ­kovi a pak je vĹĄechny navzĂĄjem pospojoval Ä?ĂĄrami – a jĂĄ te poprvĂŠ pochopil proÄ?. VĹĄechny tĹ™i příbÄ›hy pĹ™ece pojednĂĄvaly o klukovi, kterĂ˝ se pĹ™ipravuje na skuteÄ?nou bitvu hranĂ­m bojovĂ˝ch simulacĂ­.

Znovu jsem zalistoval strĂĄnkami, aĹž jsem dospÄ›l k pĹ™edposlednĂ­mu zĂĄpisku tĂĄtova denĂ­ku. Do stĹ™edu prĂĄzdnĂŠ strĂĄnky vepsal nĂĄsledujĂ­cĂ­ otĂĄzku: Co jestli vyuŞívajĂ­ videohry k tomu, aby nĂĄs bez naĹĄeho vÄ›domĂ­ cviÄ?ili pro boj? Jako pan Miyagi v Karate Kidovi, kdyĹž nutĂ­ Daniel-sana, aby mu natĹ™el dĹŻm, obrousil podlahu a navoskoval vĹĄechna auta – trĂŠnoval ho, aniĹž by o tom mÄ›l ten kluk vĹŻbec tuĹĄenĂ­!

Naneseť vosk, rozetřeť vosk – akoråt v globålním měřítku!

PoslednĂ­ denĂ­kovĂ˝ zĂĄpis pĹ™edstavovala nedatovanĂĄ, ponÄ›kud nesouvislĂĄ a ne zcela Ä?itelnĂĄ Ä?tyĹ™strĂĄnkovĂĄ Ăşvaha, ve kterĂŠ se tĂĄta pokusil shrnout nitky tĂŠ svojĂ­ zpola zformovanĂŠ konspiraÄ?nĂ­ teorie a pospojovat je.

36 :

ernest

cline

„CelĂ˝ videohernĂ­ prĹŻmysl tajnÄ› kontroluje armĂĄda USA,“ napsal. „MoĹžnĂĄ dokonce celĂ˝ videohernĂ­ prĹŻmysl vymysleli! PROÄŒ?“ KromÄ› tÄ›ch kresbiÄ?ek ĂşdajnĂŠho Polybia a PhaĂŤtona nikdy nepĹ™edloĹžil nic, co by se dalo povaĹžovat za dĹŻkaz. Jenom vlastnĂ­ divokĂŠ teorie. „ArmĂĄda – nebo nÄ›jakĂĄ stĂ­novĂĄ organizace v rĂĄmci armĂĄdy – celosvÄ›tovÄ› sleduje a profiluje hrĂĄÄ?e videoher s nejvyĹĄĹĄĂ­m skĂłre, a k tomu vyuŞívĂĄ celou Ĺ™adu rĹŻznĂ˝ch metod.“ Pak uvedl jeden konkrĂŠtnĂ­ příklad – nĂĄĹĄivky nejvyĹĄĹĄĂ­ch skĂłre od spoleÄ?nosti Activison.

Kdysi v osmdesĂĄtĂ˝ch letech rozjela hernĂ­ spoleÄ?nost Activision oblĂ­benou propagaÄ?nĂ­ akci, pĹ™i nĂ­Ĺž hrĂĄÄ?i, kteří jim poslali dĹŻkaz, Ĺže dosĂĄhli vysokĂŠho skĂłre – polaroidovĂ˝ snĂ­mek toho skĂłre na obrazovce jejich televize – obdrĹželi za odmÄ›nu frajerskĂŠ vyĹĄĂ­vanĂŠ nĂĄĹĄivky. TĂĄta byl pĹ™esvÄ›dÄ?enĂ˝, Ĺže celĂĄ ta promoakce Activisionu byla ve skuteÄ?nosti jen dĹŻmyslnĂ˝ trik, jak zĂ­skat jmĂŠna a adresy nejlepĹĄĂ­ch hrĂĄÄ?ĹŻ na svÄ›tÄ›.

Na konci tohohle zĂĄpisku tĂĄta jinou propiskou pĹ™ipsal: „DĂ­ky internetu je te daleko snazĹĄĂ­ elitnĂ­ hrĂĄÄ?e vysledovat! Bylo prĂĄvÄ› tohle dĹŻvodem, proÄ? ho vytvoĹ™ili?“ TĂĄta se pochopitelnÄ› nikdy nedostal k tomu, aby specifikoval, k Ä?emu pĹ™esnÄ› se podle jeho nĂĄzoru armĂĄda chystĂĄ vĹĄechny ty nejnadanÄ›jĹĄĂ­ hrĂĄÄ?e z celĂŠho svÄ›ta vyuŞít. Jeho Ä?asovĂĄ osa i denĂ­kovĂŠ zĂĄznamy byly ale plnĂŠ zlovÄ›stnĂ˝ch odkazĹŻ na hry, filmy a seriĂĄly o nĂĄvĹĄtÄ›vnĂ­cĂ­ch z vesmĂ­ru, přåtelskĂ˝ch i tÄ›ch nepřåtelskĂ˝ch: Space Invaders, E. T. – MimozemĹĄLan, VÄ›c, BadatelĂŠ, MĹŻj nepřítel, VetĹ™elci, Propast, Lebkouni, Jsou mezi nĂĄmi‌ Prudce jsem potřåsl hlavou, jako by bylo moĹžnĂŠ z nĂ­ to ĹĄĂ­lenstvĂ­ vypudit.

Uplynula uŞ skoro dvě desetiletí od chvíle, kdy si tåta vťecky tyhle věci do svÊho deníku zapsal, a za celou tu dlouhou dobu nikdy nevyťlo na světlo ŞådnÊ tajnÊ vlådní videoherní spiknutí. A to proto, Şe celå tahle myťlenka byla výplodem rozbouřenÊ představivosti mÊho zesnulÊho otce – moŞnå dokonce důsledkem nějakých bludů.

Ten Ä?lovÄ›k v dobÄ› dospĂ­vĂĄnĂ­ tak zoufale touĹžil stĂĄt se Lukem Skywalkerem, Enderem Wigginem nebo Alexem Roganem, Ĺže si ve snaze toho dosĂĄhnout vykonstruoval tuhle spletitou blouznivou fantazii.

armada

: 37

A pĹ™esnÄ› ta samĂĄ naivnĂ­ touha po toulkĂĄch vesmĂ­rem, pomyslel jsem si te v duchu, nejspĂ­ĹĄ vyvolala moji halucinaci stĂ­haÄ?ky Glaive. MoĹžnĂĄ mÄ›l dokonce celĂ˝ ten incident pĹŻvod prĂĄvÄ› v obsahu denĂ­ku, kterĂ˝ jsem drĹžel v rukĂĄch. Snad mi vzpomĂ­nka na tĂĄtovu konspiraÄ?nĂ­ teorii celĂŠ ty roky dĹ™epÄ›la zasunutĂĄ nÄ›kde hluboko v mozku, jako odloĹženĂĄ bedna dynamitovĂ˝ch tyÄ?Ă­, z nichĹž pomalu kanuly kapky nitroglycerinu do mĂŠho podvÄ›domĂ­.

Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl. Ta amatĂŠrskĂĄ sebediagnĂłza mÄ› trochu uklidnila. PouhĂŠ mĂ­rnĂŠ vzplanutĂ­ zdÄ›dÄ›nĂŠ potrhlosti, vyvolanĂŠ mou celoĹživotnĂ­ fixacĂ­ na mrtvĂŠho otce a s tĂ­m Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› spříznÄ›nou vlastnĂ­ pĹ™ehnanou zĂĄlibou ve science fiction.

V poslednĂ­ dobÄ› jsem opravdu trĂĄvil aĹž příliĹĄ mnoho Ä?asu hranĂ­m videoher – hlavnÄ› Armady. NoĹ™il jsem se do nĂ­ kaĹždĂ˝ veÄ?er a o vĂ­kendech i na celĂŠ dny. Dokonce jsem pĂĄrkrĂĄt flinknul ĹĄkolu, abych se mohl ĂşÄ?astnit elitnĂ­ch misĂ­ na serverech v Asii, kde se konaly kolem poledne. PĹ™i zpÄ›tnĂŠm pohledu bylo jasnĂŠ, Ĺže to uĹž delĹĄĂ­ dobu trochu pĹ™ehĂĄnĂ­m. Na druhou stranu se ale lĂŠÄ?ba nabĂ­zela prakticky sama. ProstÄ› na chvĂ­li vysadĂ­m, abych si proÄ?istil hlavu.

Jak jsem tam tak sedÄ›l v zaprĂĄĹĄenĂŠm podkrovĂ­, v duchu jsem sloĹžil přísahu, Ĺže si dĂĄm s hranĂ­m Armady ĂşplnÄ› pohov na celĂŠ dva tĂ˝dny – a zaÄ?nu, jak jinak, hned po tĂŠ elitnĂ­ misi naplĂĄnovanĂŠ na dneĹĄnĂ­ veÄ?er. Vynechat ji pĹ™ece vĹŻbec nepĹ™ichĂĄzelo v Ăşvahu. ElitnĂ­ mise se rozjĂ­ĹždÄ›ly jenom pĂĄrkrĂĄt do roka a obvykle odhalily nÄ›jakĂ˝ zĂĄsadnĂ­ novĂ˝ zvrat v dÄ›jovĂŠ zĂĄpletce celĂŠ hry.

VĹždyJ jsem pĹ™ece trĂŠninkem a přípravou na dneĹĄnĂ­ misi strĂĄvil celĂ˝ poslednĂ­ tĂ˝den, vÄ›noval jsem hranĂ­ Armady jeĹĄtÄ› vĂ­c Ä?asu neĹž normĂĄlnÄ›. NejspĂ­ĹĄ jsem vĂ­dal stĂ­haÄ?ky Glaive i ve spĂĄnku. ŽådnĂ˝ div, Ĺže se mi zjevovaly i te , kdyĹž jsem byl pĹ™i plnĂŠm vÄ›domĂ­. Jenom se potĹ™ebuju na chvĂ­li odstĹ™ihnout. DĂĄt si pauzu. Potom bude vĹĄechno v pořådku. JĂĄ budu v pořådku.

Ta slova jsem si v duchu pořåd opakoval jako nějakou mantru, kdyŞ mi najednou pípla upomínka na telefonu. Do prdele. Flåkal jsem se tady nahoře tak dlouho, Şe te jeťtě přijdu pozdě do pråce.

Rychle jsem se zvedl a hodil tĂĄtĹŻv denĂ­k zpĂĄtky do jeho kartonovĂŠ rakviÄ?ky. ÄŒeho je moc, toho je příliĹĄ. Bylo naÄ?ase, abych pĹ™estal Şít minulostĂ­ – a hlavnÄ› tĂĄtovou minulostĂ­. Spousta jeho starĂ˝ch vÄ›cĂ­ postupnÄ› doputovala dolĹŻ do mĂŠho pokoje – bylo toho aĹž trapnÄ›

38 :

ernest

cline

moc, jak jsem si te uvÄ›domil. MĹŻj pokoj se prakticky promÄ›nil v kapliÄ?ku zasvÄ›cenou jeho pamĂĄtce. NejvyĹĄĹĄĂ­ Ä?as, abych dospÄ›l a pĹ™estÄ›hoval aspoĹˆ Ä?ĂĄst tÄ›ch jeho krĂĄmĹŻ – kdyĹž uĹž ne vĹĄechny – zpĂĄtky sem, kde jsem je naĹĄel. Kam patří.

ZaÄ?nu s tĂ­m jeĹĄtÄ› dneska veÄ?er, sliboval jsem si, kdyĹž jsem za sebou zavĂ­ral dveĹ™e podkrovĂ­.

Ernest Cline ARMADA Z anglickĂŠho originĂĄlu Armada, vydanĂŠho nakladatelstvĂ­m Century – Penguin Random House, v LondĂ˝nÄ› roku 2015, pĹ™eloĹžila Na a FuniokovĂĄ ObĂĄlku navrhl David Dvořåk Redigovala Jana KunovĂĄ OdpovÄ›dnĂĄ redaktorka Martina BekeĹĄovĂĄ TechnickĂ˝ redaktor David Dvořåk PoÄ?et stran 352 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniĹžnĂ­ klub, NĂĄdraĹžnĂ­ 30, 150 00 Praha 5, v roce 2016 jako svou 8676. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., BanskĂĄ Bystrica VydĂĄnĂ­ prvnĂ­ NaĹĄe knihy na trh dodĂĄvĂĄ Euromedia – kniĹžnĂ­ distribuce, NĂĄdraĹžnĂ­ 30, 150 00 Praha 5 ZelenĂĄ linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovĂŠm knihkupectvĂ­ www.bux.cz