Conan a pani severu by Martin Sust

Ivana Kuglerovรก

CONAN A Pร NI SEVERU

I VA N A K U G L E R O V¡ CONAN A P¡NI SEVERU

ISBN 978-80-87246-47-4

CONAN A P¡NI SEVERU

KAPITOLA PRVNÕ

VL»Õ STOPOU

ZbranÏ se leskly v paprscÌch slunce, pronikajÌcÌch hust˝mi mraËny. Skupina muû˘ neklidnÏ p¯eölapovala a pl·ötÏ jim vl·ly ve vÏtru. ÑOpravdu nechceö jÌt s n·mi?ì zeptal se bojovnÌk, jehoû vlasy i vousy byly v tlumenÈm svÏtle p¯ed bou¯Ì tÈmÏ¯ bÌlÈ. Muû, jehoû zachmu¯en· snÏd· tv·¯ ost¯e kontrastovala se svÏtlejöÌ pletÌ jeho druh˘, zavrtÏl hlavou. ÑNe, Wulfhere. R·d bych s v·mi vyplenil p·r hyperborejsk˝ch mÏst, ale slÌbil jsem Niordovi, ûe z˘stanu,ì ¯ekl. ÑKdo jin˝ by br·nil vaöe vesnice p¯ed vanirsk˝mi psy?ì dodal s ˙öklebkem. Aesi¯an se uchechtl: ÑNa rudobradÈ by staËil i m˘j syn, Conane.ì ÑOdson je dobr˝ v·leËnÌk,ì p¯ik˝vl Ëernovlas˝ barbar, Ñale sch·zÌ mu zkuöenosti.ì ÑTak mu nÏjakÈ natluË do hlavy. A pohlÌdej ho, aù se p¯i tom nenech· zabÌt.ì Cimme¯an se pobavenÏ zaöklebil a p¯ik˝vl. Pak ale jeho v˝raz ztvrdl. ÑPodÌvej se po Remim,ì ¯ekl. Wulfhere k˝vl. ÑPokusÌm se cestou najÌt nÏjakou stopu. Ale pl·nÏ jsou velkÈ.ì Pak sev¯el p¯Ìtelovu paûi v·leËnick˝m stiskem. ÑSejdeme se ve Valhale,ì ¯ekl. Conan stisk mlËky opÏtoval a v modr˝ch oËÌch se mu divoce zablesklo. Litoval, ûe nem˘ûe vyrazit s Wulfherem 7

I VA N A K U G L E R O V¡

na v˝pravu, ale dal Niordovi slib, a i kdyû tenkr·t vypil hodnÏ medoviny, svÈ slovo dodrûÌ. A pak, byla tady öelma, kter· ˙toËila na aesirsk· st·da. A Guthwulfiny z·hadnÈ sny. Cimme¯an tuöil, ûe v YrswÏ nestr·vÌ klidnou zimu. Aesi¯anÈ se otoËili a vyrazili ostr˝m krokem. BlÌûila se bou¯e a oni chtÏli b˝t ve skrytu hor d¯Ìv, neû zaËne. Conan je chvÌli pozoroval a pak se vydal zpÏt k vesnici. ***

Rudovous˝ v·leËnÌk se sehnul pod divok˝m sekem svÈho soupe¯e a s·m se ohnal tÏûkou dvoub¯itou sekerou. Ost¯Ì prom·Ëklo helmici s b˝ËÌmi rohy a svÏtlÈ vlasy slepila krev. P¯esto se mlad˝ Aesi¯an se vztekl˝m zavrËenÌm vrhl do dalöÌho ˙toku. Jeho meË zas·hl Vani¯anovu pravou paûi, a i kdyû neproùal ramennÌ chr·niË, na chvÌli ruku ochromil. MladÌk, povzbuzen˝ ˙spÏchem, se nap¯·hl ke smrtÌcÌ r·nÏ. Sekera, hnan· vahou celÈho tÏla, se mu zakousla do krku. V Aesi¯anovÏ tv·¯i se mÌsilo p¯ekvapenÌ s bolestÌ. Pak padl k zemi. Rudovous˝ vytrhl zbraÚ a marnÏ se pokusil rozh˝bat pravaËku. RozhlÈdl se kolem. Jeden z jeho druh˘ pr·vÏ dobÌjel soupe¯e. DalöÌ si p¯evazoval rozöklebenou r·nu na stehnÏ. VÌtr kvÌlel a vmetal Vani¯anovi snÌh do tv·¯e. ZaËÌnala bou¯e. ÑHej, K‰rste!ì Rudobrad˝ se obr·til po hlase: ÑCo je, Gulfigu?ì Ñ»as vypadnout!ì ÑTak svolej ty budiûkniËemy, aù dokonËÌ pr·ci a pohnou sv˝ma tÏûk˝ma zadkama! Aesirsk˝ mrtvoly tady m˘ûou nechat, naöe aù vezmou, a jde se! A ne aby tady nechali nÏjakou pouûitelnou zbraÚ!ì odpovÏdÏl a s bolestn˝m ˙öklebkem se sehnul pro soupe¯˘v meË. Velitel musÌ jÌt p¯Ìkladem. Gulfig jadrnÏ zaklel a zaËal nevybÌrav˝mi ur·ûkami po8

CONAN A P¡NI SEVERU

bÌzet svÈ druhy ke spÏchu. Bou¯e uû zaËala a do Kynslagu to bylo jeötÏ daleko, hlavnÏ se t¯emi mrtv˝mi, kterÈ museli nÈst. *** Bou¯e kvÌlela hlasy ledov˝ch dÈmon˘. OstrÈ krystalky ledu bodaly do tv·¯e a zraÚovaly oËi, marnÏ se pokouöejÌcÌ proniknout bÏlav˝m z·vojem. Divok˝ vÌtr zvedal z planiny snÏhovÈ vÌry. Muû v tÏûkÈm, ËernÈm pl·öti, lemovanÈm koûeöinou st¯ÌbrnÈ liöky, se znovu sklonil ke zbytk˘m telete a pak rozmrzele pokrËil rameny. ÑV tomhle poËasÌ nic nenajdeme, Odsone,ì obr·til se ke svÈmu spoleËnÌkovi. Mlad˝ v·leËnÌk, kterÈho by mnohÈ civilizovanÈ n·rody oznaËily za pouhÈho chlapce, i kdyû uû mÏl v˝öku dospÏlÈho muûe, zachmu¯enÏ p¯ik˝vl: ÑTentokr·t n·m ta bestie uteËe. Ale p¯ÌötÏ se m˘j meË napije jejÌ krve.ì Ruka v tlustÈ rukavici polaskala jÌlec prostÈ zbranÏ a v p¯imhou¯en˝ch öed˝ch oËÌch se zle zablesklo. Jeho druh si z tv·¯e odhrnul pramen uhlovÏ Ëern˝ch vlas˘ a jadrnÏ zaklel. Ñ⁄toËÌ pokaûdÈ p¯ed bou¯Ì. Jako by vÏdÏl, kdy ta proklet· v·nice p¯ijde.ì ÑP˘jdeme, neû mi v tom vÏtru zmrznou i vousy, Conane,ì otoËil se Odson k mröinÏ z·dy. Cimme¯an se pobavenÏ uchechtl p¯i pohledu na zlatavÈ chm˝¯Ì, raöÌcÌ mladÌkovi na bradÏ, nahlas ale ne¯ekl nic. Naposledy se zadÌval na otisk obrovskÈ vlËÌ tlapy, mizÌcÌ pod p¯Ìkrovem ËerstvÈho snÏhu, a ruka mu mimodÏk sklouzla k jÌlci meËe, kter˝ se mu houpal u pasu. ZvÌ¯e, kterÈ tady stopu zanechalo, muselo b˝t vÏtöÌ neû v·leËn˝ h¯ebec. NenÌ divu, ûe z telete zbyly jen rozdrcenÈ kosti a krvav· skvrna na zamrzlÈ pl·ni. Potkat se s takov˝m dravcem by pro mnohÈ znamenalo smrt. Dvojice muû˘, kter· se r·zn˝m krokem vydala k nedalekÈ vesnici, skrytÈ 9

I VA N A K U G L E R O V¡

v horskÈm ˙dolÌ, vöak po setk·nÌ se öelmou touûila jiû nÏkolik t˝dn˘. NÌzk· kamenn· jednopatrov· budova, dlouh· sto krok˘, vypadala jako trup lodi, obr·cen˝ dnem vzh˘ru. V zu¯ÌcÌ vich¯ici z nÌ zbyl jen nejasn˝, temn˝ stÌn. Kou¯, stoupajÌcÌ z nÏkolika otvor˘ ve st¯eöe, se plazil mezi p¯ikrËen˝mi siluetami menöÌch domk˘ a chlÈv˘. Dvojici p¯ÌchozÌch p¯ivÌtal sÌpav˝ ötÏkot chundelat˝ch ps˘ neochotnÏ vystrkujÌcÌch Ëum·ky z tepla rouben˝ch p¯Ìst¯eök˘ zapadl˝ch snÏhem. ZvÌ¯ata vöak brzo poznala zn·m˝ pach a potÈ, co nÏkolikr·t p¯·telsky m·vla oh·Úkami, vklouzla zpÏt do vyh¯·t˝ch pelech˘. Jen velk˝ bÌl˝ pes d·l poskakoval kolem muû˘ a vr·ûel mladÌkovi do nohou. ÑNo tak, Wurfe, nech toho,ì ok¯ikl ho Odson a polaskal ho na tÏûkÈ hlavÏ. ZvÌ¯e radostnÏ ötÏklo, kdyû uslyöelo hlas svÈho p·na. ÑSlyöÌö? BÏû zp·tky!ì pokusil se mladÌk psa odstrËit. Wurf zklamanÏ zakÚuËel a neochotnÏ se rozbÏhl ke svÈmu p¯Ìst¯eöku. Muûi zamÌ¯ili k DlouhÈmu domu. Zvuk jejich krok˘ zanikl v ˙pÏnÌ vÏtru. Dve¯e se otev¯ely se zakvÌlenÌm p¯izvukujÌcÌm vich¯ici a do mÌstnosti vtrhl zvÌ¯en˝ snÌh a chlad. Odson odhrnul vypelichanou medvÏdÌ koûeöinu, zakr˝vajÌcÌ vstup a zabraÚujÌcÌ mrazivÈmu vÏtru proniknout dovnit¯. Hork˝ vzduch prosycen˝ kou¯em, pachem peËenÈho masa, horkÈ medoviny a nemyt˝ch tÏl ho p¯imÏl couvnout, a vrazit tak do Cimme¯ana. Ten cosi nevrle zamruËel a postrËil mladÌka dovnit¯. PotÈ s·m vstoupil. R·zn˝m pohybem za sebou p¯ibouchl dve¯e a spustil koûeöinu, zanech·vaje tak bou¯i venku. Odhodil z hlavy kapuci pokrytou rychle tajÌcÌ snÏhovou vrstvou a strhl si z ramen pl·öù. SvÏtlo ohÚ˘ se odrazilo od ËernÏnÈ krouûkovÈ koöile, jakou vyr·bÏjÌ jen kothötÌ kov·¯i. 10

CONAN A P¡NI SEVERU

ÑTak co, Conane, dostali jste ho?ì k¯ikl öedobrad˝ muû a p¯isunul ötÌhlÈ dÌvce, dolÈvajÌcÌ mu poh·r, jeötÏ jeden, aby ho naplnila pro p¯ÌchozÌho. ÑPojÔ, a zatÌmco si budeö zah¯Ìvat ch¯t·n medovinou, povÏz n·m, co jste naöli,ì dodal, kdyû spat¯il Cimme¯anovu zachmu¯enou tv·¯. Conan dokonËil vypr·vÏnÌ a p¯it·hl si dalöÌ kus öùavnatÈho masa. Kolem nÏj uû leûelo nÏkolik dohola obran˝ch kostÌ a hranatou, bezvousou bradu mÏl pokrytou mastnotou. ÑTakûe Guthwulfa mÏla pravdu. ÿÌk·ö, ûe jste naöli jeho stopu?ì prohr·bl si proöedivÏlÈ vlasy svalnat˝ Aesi¯an, sedÌcÌ naproti Conanovi. ÑJe vÏtöÌ, neû jakou jsem kdy vidÏl, Niorde,ì zapojil se do hovoru Odson. ÑTys toho taky jeötÏ moc nevidÏl,ì uöklÌbl se mladÌk post·vajÌcÌ opod·l, mohutnÈ paûe zk¯ÌûenÈ na holÈ hrudi. ÑZato ty jsi studnice zkuöenostÌ, Thorne. Uû jsi zapomnÏl, jak jsem ti poslednÏ zp¯er·ûel kosti?ì Osloven˝ se zamraËil a pruûn˝m pohybem poodstoupil od stÏny, o kterou se opÌral. ÑätÏk·ö vÌc neû ten tv˘j praöiv˝ pes,ì prskl a tv·¯ mu zrudla. Odson postavil na zem poh·r, kter˝ do tÈ doby svÌral, a vstal. Muûi se zaËali rozestupovat a ozvalo se nÏkolik pobaven˝ch v˝k¯ik˘, povzbuzujÌcÌch oba soupe¯e. Odson, kter˝ uû p¯edtÌm odloûil krouûkovou koöili a odepnul opasek s meËem, si st·hl p¯es hlavu i halenu. ÑNaöi mladÌ vlci cenÌ zuby,ì uöklÌbl se Niord. ÑThorn je dobr˝ bojovnÌk, ale Odson se taky nenech· zahanbit,ì p¯ik˝vl Conan. ÑVidÏl jsem, jak mu d·v·ö do tÏla,ì poznamenal Aesi¯an. Ñäkoda, ûe Finre se radöi toul· v hor·ch. Mohl by se taky nÏco p¯iuËit.ì ÑTv˘j syn nemiluje boj, Niorde.ì 11

I VA N A K U G L E R O V¡

äedovlas˝ se zamraËil. ÑNemluvme o tom. Kdo myslÌö, ûe zvÌtÏzÌ?ì ÑVsadÌm dvoudennÌ ˙lovek, ûe Odson.ì Oba mladÌci se zatÌm postavili proti sobÏ. MÏ¯ili se zl˝mi pohledy a svaly se jim napÌnaly. Pak se na sebe vrhli. Boj zdaleka nebyl hrav˝m soupe¯enÌm, ale lÌtou sr·ûkou rozzu¯en˝ch b˝k˘, bojujÌcÌch o prvenstvÌ ve st·dÏ. RamenatÏjöÌ a mohutnÏjöÌ Odson se pokouöel vyuûÌt svÈ sÌly a sev¯Ìt Thorna v medvÏdÌm objetÌ. Jeho ötÌhlejöÌ soupe¯ vöak zatÌm unikal a zasazoval sokovi straölivÈ r·ny pÏstÌ. P¯ihlÌûejÌcÌ oba mladÌky nadöenÏ povzbuzovali a byly uzav¯eny prvnÌ s·zky. Odsonovi se povedlo zatlaËit Thorna ke zdi. Po oËku pohlÈdl na Conana. MÌsto ocenÏnÌ si vöak chvilkovou nepozornostÌ vyslouûil ˙der do b¯icha. Thorn, kter˝ se pokouöel uniknout od stÏny, se znovu nap¯·hl a jeho pravaËka p¯ist·la se zadunÏnÌm soupe¯i na Ëelisti. Odson se jenom ot¯·sl a pevnÏ sev¯el Thorna v pase. MladÌk se ho pokusil zas·hnout kolenem do ûeber, ale soupe¯ovo tÏlo jako kdyby bylo z oceli. Odson se prohnul, pootoËil se v bocÌch, a vyuûÌvaje setrvaËnosti pohybu, strhl Thorna na zem. Ale z·pas jeötÏ zdaleka neskonËil. Thornovi se povedlo pokrËit nohy a mohutn˝m övihem od sebe soka odkopl. Odson narazil do stÏny, aû se cel· budova ot¯·sla v z·kladech, se zlobn˝m funÏnÌm se vöak znovu vrhl vp¯ed. ÑMyslÌm, ûe prohrajeö,ì popleskal Niord svÈho p¯Ìtele po rameni. Conan zavrtÏl hlavou: ÑThorn je rychl˝, ale silou se Odsonovi nevyrovn· a sch·zÌ mu i zkuöenosti. Vyhraju.ì Brzy se uk·zalo, ûe cimmersk˝ v·leËnÌk mÏl pravdu. Thorn odrazil jeötÏ dva Odsonovy ˙toky, pak se ale p¯i jednom vlastnÌm v˝padu p¯Ìliö odkryl a soupe¯ova pravaËka ho nadzvedla do vzduchu a odeslala do hlouËku div·k˘. 12

CONAN A P¡NI SEVERU

MladÌk nÏjakou dobu leûel bez pohybu. Pak se nadzdvihl na loktech a s tich˝m zaklenÌm se pokusil zastavit zr·dnÈ houp·nÌ ûaludku. ÑTak vst·vej, lenochu. Nebo se na tÈ podlaze budeö v·let aû do jara?ì zaöklebil se Odson a nat·hl ke svÈmu soku ruku. Thorn se jÌ se zlobn˝m muml·nÌm chopil a pot·civÏ vstal. ÑKde je m˘j poh·r?ì rozhlÈdl se kolem. ÑTady, Thorne,ì p¯ispÏchala k nÏmu dÌvka s pln˝mi tvary. Odson se obr·til ke Cimme¯anovi a öiroce se zazubil. R·d staröÌmu v·leËnÌkovi dokazoval, ûe si z jeho lekcÌ bere pouËenÌ. Conan mu oplatil vesel˝m ˙öklebkem. MÏl Wulfhereho syna r·d, i kdyû mu jeho ötÏnÏcÌ zp˘soby obËas vadily. ÑU Ymirov˝ch vous˘, zase jsi mÏl pravdu, Cimme¯ane,ì prskl Niord. Conan se zhluboka napil medoviny a pobavenÏ se zachechtal. Pak zv·ûnÏl. ÑVidÌm, ûe Remi se jeötÏ nevr·til,ì ¯ekl. ÑJ· vÌm, varoval jsi mÏ,ì k˝vl Aesi¯an zachmu¯enÏ hlavou. ÑMÏls pravdu. Je moc zbrkl˝. Douf·m, ûe se vr·tÌ i s tÏmi pÏti ötÏÚaty, co vzal s sebou. Nebo ho moûn· potkal Wulfhere a Remi se k nÏmu p¯idal.ì Cimme¯an mlËky upÌjel ze svÈho poh·ru. ÑNech toho,ì prskl po chvÌli Niord vztekle. ÑJeötÏ jsem nevidÏl vr·ny hodovat na jeho mase, tak o nÏm nebudu mluvit jako o mrtvÈm.ì Pak se obr·til k ostatnÌm muû˘m. ÑHej, co takhle nÏjakou pÌseÚ, vlci severu?ì k¯ikl. NÏkolik hlas˘ se k nÏmu radostnÏ p¯idalo a brzo uû divok˝ ¯ev podnapil˝ch muû˘ rozechvÌval dlouhou sÌÚ a mÌsil se s kvÌlenÌm venku zu¯ÌcÌ vich¯ice. ⁄boËÌ hor se ot¯·sala h¯mÏnÌm lavin. é·dn· vöak neza13

I VA N A K U G L E R O V¡

s·hla vesnici Yrswa, choulÌcÌ se v öirokÈm ˙dolÌ pod Gyfrogsk˝m ötÌtem. Nebe nad nÌm z·¯ilo azurovou mod¯Ì a bÏlost snÏhu bodala do oËÌ. Conan vztekle zaklel a vypot·cel se ven. BosÈ nohy se zabo¯ily aû po kolena do z·vÏje a mr·z spaloval odhalenou k˘ûi. NÏkolik ps˘ se s radostn˝m ötÏk·nÌm vy¯Ìtilo Cimme¯anovi vst¯Ìc. DÏti, hrajÌcÌ si s d¯evÏn˝mi meËi, radÏji zmizely za ohradou. Na rozdÌl od zvÌ¯at se jim nechtÏlo v·leËnÌka, po r·nu obvykle mrzutÈho, provokovat. Dnes mÏl Conan jeötÏ horöÌ n·ladu neû obvykle. Miloval dobrodruûstvÌ a boj, ale öelma, kter· kradla ze st·d jeho p¯·tel a st·le se ˙spÏönÏ vyh˝bala v·leËnÌk˘m, v nÏm probouzela vztek. Mrzelo ho takÈ, ûe nevyrazil za Remim v dobÏ, kdy by snad jeötÏ mohl nÏkoho ze skupiny, kterou povaûoval za ztracenou, zachr·nit. Nebo ûe se nep¯idal k Wulfheremu. Kopl do hroudy snÏhu a zaklel. äedovlas· sta¯ena, opÌrajÌcÌ se o z·praûÌ jednoho z domk˘, se pobavenÏ uchechtla. ÑCo je ti k smÌchu, vÏdmo?ì zavrËel Conan. Sta¯ena jenom zavrtÏla hlavou a nastavila vr·sËitou tv·¯ slunci. ÑKdy znovu za˙toËÌ? MÏla jsi sny, Guthwulfo?ì zeptal se v·leËnÌk a prodÌral se snÏhem k vÏdminÏ domku. Sta¯ena up¯ela na snÏdÈho barbara svÈ zelenkavÈ, koËiËÌ oËi: ÑKoneËnÏ mi zaËÌn·ö vÏ¯it, Cimme¯ane? Zd·lo se mi o temnot·ch a stÌnech, ale to ty nem˘ûeö pochopit.ì Po chvÌli pokrËila rameny: ÑNep¯ijde. TeÔ ne. PoËk· si na dalöÌ bou¯i.ì Ñÿekni mi o nÏm, aû ho ucÌtÌö, vÏdmo. A tentokr·t mi ¯ekni vËas!ì ÑNejsem snÏûn˝ zajÌc, abych tÏ honila po pl·nÌch, Cimme¯ane. A pak, nest·l jsi o mÈ varov·nÌ,ì prskla. ÑBuÔ tady a dozvÌö se, ûe se Vlk vracÌ.ì ÑConane! Hej, Conane!ì 14

CONAN A P¡NI SEVERU

Cimme¯an se otoËil a p¯iv¯el oËi p¯ed palËivou z·¯Ì slunce. Chlad uû probral otupÏlÈ tÏlo k vÏdomÌ, ale hlava mu po¯·d t¯eötila. ÑCo chceö, Odsone?ì zeptal se p¯ibÌhajÌcÌho mladÌka. ÑSlÌbils, ûe mi uk·ûeö dalöÌ jiûanskÈ triky,ì zazubil se Aesi¯an a set¯el si z Ëela pot. Velk˝ bÌl˝ pes, kter˝ ho n·sledoval, nÏkolikr·t m·vl huÚatou oh·Úkou. ÑMlad˝ a nedoËkav˝,ì zavrËel Conan. S·m byl jen o deset let staröÌ neû Wulfhereho syn, ale trpÏlivosti se nauËil d¯Ìv, neû dok·zal chodit. Cimme¯anÈ byli chmurn˝ a mlËenliv˝ n·rod, a i kdyû Conan uû odvykl ûivotu v nelÌtostnÈ CimmÈrii a radÏji tr·vil zimu mezi stejnÏ drsn˝mi, ale mnohem veselejöÌmi Aesi¯any, Odsonova nedoËkavost ho Ëas od Ëasu dok·zala rozzu¯it. ÑPoËkej tady,ì ¯ekl nakonec. ÑA sundej ze sebe ten koûich.ì Krouûili kolem sebe jako dva b˝ci, jeden mlad˝ a v˝buön˝, druh˝ o nÏco staröÌ, pln˝ sil a zjizven˝. TÏla se jim i v chladnÈm vzduchu leskla kapkami potu a bosÈ nohy vyölapaly ve snÏhu velk˝ kruh. Odson se p¯ikrËil a za˙toËil, jeho prav· pÏst vyrazila ke Cimme¯anovÏ tv·¯i ve faleönÈm v˝padu a leviËkou se pokusil zas·hnout soupe¯ovo b¯icho. Conan se lehce natoËil, jeho lev· ruka vyrazila proti OdsonovÏ hrudi, zastavila mladÌka v rozbÏhu a odhodila ho do z·vÏje. ÑTo by staËilo. Jdeme se najÌst,ì ozn·mil pak. HlouËek dÏtÌ a nÏkolik dÌvek, p¯ihlÌûejÌcÌch z bezpeËnÈ vzd·lenosti, se vydaly hledat jinou z·bavu, neû jim nÏkdo z dospÏl˝ch p¯idÏlÌ pr·ci. PrskajÌcÌ Odson se vyhrabal ze snÏhu: ÑCo jsem udÏlal öpatnÏ?ì Cimme¯an jen pokrËil rameny a r·zn˝m krokem zamÌ¯il k domku, kter˝ mu Niord na zimu p˘jËil. Pokud mlad˝ 15

I VA N A K U G L E R O V¡

Aesi¯an s·m nepochopÌ, jakou chybu udÏlal, nem· smysl mu nÏco vysvÏtlovat. Dny ubÌhaly a obloha z˘st·vala jasn·. Dlouhosrst˝ dobytek se neruöenÏ potuloval v ohrad·ch v ˙dolÌ a pokouöel se p¯es vysokou vrstvu snÏhu prohrabat ke zmrzlÈ tr·vÏ. Remi se ze svÈ v˝zvÏdnÈ v˝pravy nevr·til. Niord ho jeötÏ nepovaûoval za mrtvÈho, ale matky pÏti mladÌk˘, kte¯Ì öli s nÌm, ho uû proklely jako vraha sv˝ch dÏtÌ. Conan, kter˝ vyr·ûel kaûdÈho dne na lov, se zaËÌnal nudit. VeËernÌ pitky ztr·cely smysl, kdyû nebylo co oslavovat a pro koho truchlit, odvÏcÌ nep¯·telÈ Aesi¯an˘, Vani¯anÈ, se nepokusili p¯ejÌt hradbu hor a za˙toËit a Vlk, o kterÈm mluvila vÏdma, se nevracel. ÑM˘j meË ûÌznÌ po krvi, Niorde,ì povzdechl si Conan a zhluboka si p¯ihnul z poh·ru. ÑNestaËÌ mi lovit snÏûnÈ zajÌce a pr·t se se supy o ko¯ist, kter· si na horsk˝ch stezk·ch zl·mala nohy. A nÏkdo by se mÏl jÌt podÌvat po Remiho mrtvole.ì ÑI j· bych p¯ivÌtal boj. Ale nem˘ûeme opustit Yrswu, to p¯ece vÌö. Guthwulfa ¯ÌkalaÖì ÑPo¯·d ta vÏdma! JejÌ slova z v·s dÏlajÌ rozt¯esenÈ baby! Aù uû je ten Vlk jak˝koli, vidÏl jsem jeho stopu a otisky jeho zub˘ na kostech, a to znamen·, ûe i on je z masa a kostÌ, a na takovÈ vûdycky platila poctiv· ocel!ì Niord zachmu¯enÏ pot¯·sl hlavou: ÑNeposmÌvej se vÏcem, kter˝m nerozumÌö, Cimme¯ane.ì ÑJ· se v·m nesmÏju, Niorde. Jen ¯Ìk·m, ûe muû musÌ bojovat, i kdyby proti nÏmu st·li sami bohovÈ.ì ÑMy budeme bojovat! Jenom aù ta bestie p¯ijde a j· jÌ uk·ûu, jak Aesi¯anÈ platÌ zlodÏj˘m!ì vyk¯ikl Odson a vyskoËil na nohy. Vz·pÏtÌ se zapot·cel a medovina mu vyöplÌchla na kazajku. Conan se chraplavÏ rozesm·l. ÑSedni si. TeÔ nenÌ Ëas 16

CONAN A P¡NI SEVERU

boje. Ale m·ö pravdu. Jen aù si Vlk p¯ijdeÖì dodal a v modr˝ch oËÌch se mu zablesklo. ***

ÑVst·vej, Cimme¯ane!ì Conan otev¯el jedno krvÌ podlitÈ oko a znechucenÏ se zadÌval na sta¯enu, odÏnou do pl·ötÏ z kr·liËÌch koûek. ÑCo chceö, Guthwulfo?ì zavrËel. ÑJ·? Moûn· mi uû neslouûÌ pamÏù, ale nebyls to ty, kdo mÏ û·dal, abych tÏ upozornila, aû se znovu p¯iblÌûÌ?ì Barbar bleskovÏ vyskoËil. Alkohol si vöak vybral svou daÚ, a tak se vz·pÏtÌ se za˙pÏnÌm znovu sesunul k zemi. ÑNem·ö mezi tÏmi sv˝mi dry·ky nÏco proti bolesti hlavy, vÏdmo?ì zamumlal. ÑTo tak! VeËer by ses nap·jel medovinou jako bezedn˝, a r·no aby tÏ star· Guthwulfa stavÏla na nohy,ì odfrkla si sta¯ena pohrdavÏ. ÑTak sebereö se, nebo ho znovu nech·ö utÈct?ì ÑUû jsi probudila Odsona? Nebo Thorna?ì rozhlÈdl se Conan kolem sebe. V dlouhÈ mÌstnosti bylo öero, ûhavÈ uhlÌky v ohniötÌch jen slabÏ poblik·valy a chladn˝ vzduch ztÏûkl pachem zvratk˘. Ti, kte¯Ì se po vËerejöÌ pitce uû nedok·zali odebrat do sv˝ch dom˘, leûeli na zemi a spali. Niord svÌral pr·zdn˝ poh·r. Thorn leûel u zdi a objÌmal nap˘l ohlodanou k˝tu. Odsona Conan nevidÏl, ale odnÏkud ze zadnÌch Ë·stÌ DlouhÈho domu se oz˝valo chr·p·nÌ. VÏdma posmÏönÏ ohrnula rty: ÑTy dvÏ mladÈ beËky se neproberou do veËera.ì ÑTak p˘jdu s·m,ì pokrËil Cimme¯an rameny. ÑAsi budeö muset.ì Conan se ztÏûka vydr·pal na nohy a se za˙pÏnÌm se dopot·cel k hromadÏ v˝zbroje a obleËenÌ, leûÌcÌ u stÏny. Pak na sebe navlÈkl vlnÏnou halenu, pokrytou mastn˝mi 17

I VA N A K U G L E R O V¡

skvrnami, a krouûkovou koöili, p¯ipjal si opasek s meËem a p¯es ramena si p¯ehodil tÏûk˝ pl·öù. ÑKde je?ì zeptal se vÏdmy. ÑJak to m·m vÏdÏt?ì prskla. ÑZkus se podÌvat k ohrad·m pod Gyfrogsk˝m ötÌtem,ì dodala smÌ¯livÏji. ***

Gulfig se p¯ikrËil a po Ëty¯ech vylezl za sv˝m v˘dcem, skr˝vajÌcÌm se za hranou n·vÏje. ÑTak co, st·la by za to?ì zeptal se tiöe. K‰rst p¯ik˝vl. Vesnice, leûÌcÌ u ˙patÌ vysokÈ hory, se niËÌm neliöila od jin˝ch aesirsk˝ch, a ostatnÏ i vanirsk˝ch sÌdliöù. St·do v ohradÏ vöak ËÌtalo dobr˝ch sto kus˘ a nÏkterÈ opravdu st·ly za pohled. TakÈ domky, sroubenÈ z pevn˝ch kl·d a ne slepovanÈ z kamen˘ a jÌlu, jak bylo bÏûn˝m zvykem, svÏdËily o tom, ûe zdejöÌ obyvatelÈ nouzÌ netrpÌ. ÑKolik majÌ v·leËnÌk˘?ì zeptal se Gulfig. ÑTÏch aesirsk˝ch ps˘ je tak t¯icet a stejnÏ tolik ötÏÚat,ì odpovÏdÏl rudobrad˝. Jeho druh si zklamanÏ p¯ikousl ret. To bylo p¯Ìliö. MÏli dvacet ke vöemu odhodlan˝ch, zkuöen˝ch v·leËnÌk˘, ale takovÈ sÌle se postavit nemohli. Budou si muset najÌt menöÌ sousto. K‰rst, kter˝ vycÌtil Gulfigovo rozladÏnÌ, pokrËil rameny: ÑPoËk·me a uvidÌme. T¯eba se nÏkte¯Ì vydajÌ na lov.ì Pak se zadÌval na oblohu, temnÏjÌcÌ bou¯kov˝mi mraËny: ÑAnebo se n·m naskytne nÏjak· vhodn· p¯Ìleûitost taky jim ukr·st st·da,ì uöklÌbl se. ÑJenom by mÏ zajÌmalo, kam zahnali naöe kr·vy. Tady je nikde nevidÌm.ì ÑTi synovÈ praöiv˝ch Ëubek mohli b˝t z jinÈ aesirskÈ dÌry,ì poznamenal Gulfig. ÑNo, to je jedno, ne?ì zazubil se rudobrad˝, ÑTyhle kr·vy se mi lÌbÌ vÌc.ì 18

Mal· kniûnÌ ¯ada PoutnÌk Ë. 82 Ivana Kuglerov·: Conan a P·ni severu DruhÈ vyd·nÌ Ilustrace na ob·lce a frontispis: Milan Fibiger Editor: Egon »ierny Vydal: Klub Julese Vernea Praha v r. 2015 http://www.poutnik-knihy.cz redakce@poutnik-knihy.cz Sazba: SF SOFT, Praha DoporuËen· cena vËetnÏ DPH 245 KË