Conan a zlato ukazka by Martin Sust

Radoslav Kalaš

CONAN A ZLATO ARGOSKÉHO KUPCE

R A D O S LAV K A L A ä CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUP CE

ISBN 978-80-87246-44-3

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

KAPITOLA PRVNÕ

RUKA V TRUHLICI

Yalatai, ölachovit˝ Hyrk·nec, si p¯edloktÌm pravaËky, v nÌû svÌral zakrv·cenou öavli, ot¯el opocenÈ Ëelo. Znovu si nasadil p¯ilbu a otoËil se v sedle. Vydal jen chraptiv˝ povzdech, kdyû uvidÏl, ûe pr·vÏ odraûen˝ ˙tok, jen bohovÈ vÏdÌ kolik·t˝, zmenöil jeötÏ vÌc jejich uû tak zdecimovanou karavanu. Ze Ëty¯iceti hyrk·nsk˝ch jezdc˘ ñ odpadlÌk˘ z turanskÈ arm·dy, kte¯Ì tuto nebezpeËnou cestu zapoËali, zb˝valo vËetnÏ Yalataie osm. OstatnÌ, vËetnÏ Yalataiova nevlastnÌho bratra Yalagira, jejich velitele, odpoËÌvali v pustinÏ za nimi, ËekajÌce na poh¯eb hodn˝ voj·k˘ ñ v ûaludcÌch mrchoûrout˘. Jejich cÌl, hranice Zamory, byl odsud vzd·len jeötÏ desÌtky mil na sever a Yalatai vÏdÏl, ûe se tam nejspÌö nikdy nedostanou. P¯esto tÏchto osm p¯eûivöÌch d·l st¯eûilo sv˘j n·klad ñ d¯evÏnou, nezn·m˝mi motivy a pÌsmem bohatÏ vy¯ez·vanou truhlici p¯ipoutanou k boku n·kladnÌho velblouda, s nÏkolika pytli pÌsku jako protiv·hou, aby nespadla. Nikdo z nich nevÏdÏl, co obsahovala, a kdyû na poË·tku jejich putov·nÌ zlomil jeden z Hyrk·nc˘ sv˘j dlouh˝ n˘û p¯i snaze vyp·Ëit ze zvÏdavosti vÌko, p¯estal je obsah zajÌmat. ZajÌmala je odmÏna, kterou mÏli obdrûet po ode7

R A D O S L AV K A LA ä

vzd·nÌ n·kladu ñ byla dost vysok· i pro Ëty¯icet chtivÏ nataûen˝ch dlanÌ. O to l·kavÏjöÌ byla pro pouh˝ch osm. To byl takÈ prvnÌ d˘vod, proË nikdo neutekl. Ne proto, ûe by byli tak ËestnÌ ve vztahu k tomu, kdo je najal, ale proto, ûe podÌl kaûdÈho z nich se s kaûdou dalöÌ ztr·tou zvÏtöoval. Druh˝m d˘vodem bylo, ûe na vlastnÌ pÏst by û·dn˝ z nich na vyËerpanÈm koni nemÏl v krajinÏ, kterou projÌûdÏli, valnou öanci. Nach·zeli se mimo obvyklÈ karavannÌ trasy na jih od Khauranu, na pomezÌ V˝chodnÌ pouötÏ, a mÌ¯ili na severov˝chod, do Zamory. ProjÌûdÏli zemÌ nikoho, obydlenou jen divok˝mi zuagirsk˝mi kmeny, p¯ed nimiû mÏla Hyrk·nce chr·nit p¯edevöÌm rozloha ˙zemÌ, kterÈ tyto pustiny zabÌraly. Yalagir doufal, ûe tudy proklouznou ke svÈmu cÌli nepovöimnuti. Yalataie zamrazilo, kdyû si znovu prohlÈdl mrtvoly ˙toËnÌk˘, kterÈ zbyly v pÌsku po poslednÌm ˙toku. Tohle nebyli op·lenÌ, vychrtlÌ ZuagirovÈ ve sv˝ch pest¯e vyöÌvan˝ch chal·tech, ˙toËÌcÌ obvykle s p¯Ìöern˝m jekotem v sedlech velbloud˘, ozbrojeni kopÌmi a kinû·ly. PodsaditÈ, ramenatÈ postavy prozrazovaly z·padnÌ, hyborsk˝ p˘vod ˙toËnÌk˘, aËkoli vöichni byli odÏni do jakÈsi jednotnÈ uniformy, kter· se skl·dala z volnÈ purpurovÈ haleny s dlouh˝mi ruk·vy a Ëern˝ch hedv·bn˝ch kalhot. ObojÌ bylo z¯etelnÏ v˝chodnÌho, moûn· vendhyjskÈho st¯ihu. Jejich zbranÏmi byly öavle podobnÈ tÏm, jak˝mi bojovali Yalatai a jeho druhovÈ, avöak prosty jak˝chkoli obvykl˝ch ozdob, a dlouh· kopÌ. Nechr·nila je û·dn· zbroj, nikdo nemÏl dokonce ani p¯ilbu, pokud se za ochranu nedaly poËÌtat holÈ kovovÈ masky s jedin˝m ˙zk˝m pr˘zorem pro oËi, kterÈ mÏli vöichni n·jezdnÌci p¯ipevnÏnÈ dvÏma ¯emÌnky na obliËeji. To vöak byla menöÌ z podivnostÌ. Nezn·mÌ nepouûÌvali konÏ. ⁄toËili opÏöalÌ ze z·lohy, coû bylo ve zdejöÌ, tÈmÏ¯ holÈ a rovnÈ pustinÏ, a p¯i vzd·lenostech, kterÈ tento kout 8

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

svÏta dÏlily od civilizace, zhola nemoûnÈ. DÌky absenci brnÏnÌ je Hyrk·nci kosili doslova po desÌtk·ch, avöak pokaûdÈ, kdyû se jezdc˘m poda¯ilo odpoutat se a ujet, o p·r mil d·le vyskoËila z nedalekÈ prohlubnÏ, vyschlÈho koryta nebo zpoza horizontu terÈnnÌ vlny dalöÌ Ëty¯icÌtka maskovan˝ch ˙toËnÌk˘. Jen nÏkolikr·t se Hyrk·nc˘m poda¯ilo vyhnout boji a poodjet ˙toËnÌk˘m beze ztr·t. Ale i kdyû doposud ˙toky ˙spÏönÏ odr·ûeli, za kaûd˝ch deset Ëernopurpurov˝ch Ô·bl˘ v·lejÌcÌch se mezi trsy uschlÈ tr·vy padl jeden nebo dva Tur·nci v plnÈ zbroji a kvantita ˙tok˘ Yalagirovy muûe pomalu, ale jistÏ udol·vala. Co ale jezdce dr·ûdilo a dÏsilo nejvÌc, byla zarputil· mlËenlivost jejich nep¯·tel. Do bitvy se hnali bez pok¯iku a bojovali bezhlasnÏ, z jejich tmav˝ch masek nevyöel vztekl˝ v˝k¯ik, kletba ani nam·hav˝ sten, û·dn˝ z hlasov˝ch projev˘ doprov·zejÌcÌch v·lËenÌ tv·¯Ì v tv·¯. A i kdyû padali na zem, smrtelnÏ zasaûeni hyrk·nskou ocelÌ, ani pak nevydali ani hl·sku. PovÏrËiv˝m jezdc˘m se z toho jeûily vlasy hr˘zou, ale vidina zlata, kterÈ je Ëek· na konci cesty, zabr·nila, aby se rozutekli. Strach, jenû by vÏtöina z nich odmÌtla p¯iznat i na muËidlech, ûivil i fakt, ûe nikomu se v pr˘bÏhu neust·vajÌcÌch ˙tok˘ nepoda¯ilo strhnout ani jednu z masek nezn·m˝ch. ⁄toËnÌci tak z˘st·vali anonymnÌ masou bez tv·¯Ì, neosobnÌ stejnÏ jako pÌseËn· bou¯e. Mezi ölachovit˝mi pouötnÌmi vlky se pak rychle rozöÌ¯ila myölenka, p¯ijÌman· jako fakt, ûe ˙toËnÌci nemohou b˝t lidÈ. Yalagir a po nÏm i Yalatai uû vzdali snahu vytlouci jim tenhle nesmysl z hlav. NaötÏstÌ se nikdo z jejich muû˘ nepokusil o ˙tÏk na vlastnÌ pÏst. I kdyû byli do jednoho hyrk·nötÌ jezdci p¯esvÏdËeni o vlastnÌ nevyhnutelnÈ z·hubÏ, instinktivnÏ vÏdÏli, ûe nadÏje na z·chranu, byù miziv·, trv·, jen dokud budou drûet pohromadÏ. SouËasnÏ byli pevnÏ odhodl·ni, pokud p¯eûijÌ, nikdy vÌc uû nep¯ijmout tak podez¯ele dob¯e placen˝ ˙kol. 9

R A D O S L AV K A LA ä

Yalatai si chtÏl odplivnout, ale ve vyschl˝ch ˙stech se uû nenaöla slina. AlespoÚ do pr·zdna p¯ed sebou vztekle zachrËel peprnou nad·vku v rodnÈ hyrk·nötinÏ. Takhle to ölo uû t¯etÌ den. Za svÏtla neust·lÈ ˙toky, za tmy noËnÌ p¯esuny jen s kr·tk˝mi p¯est·vkami, spÌöe aby si odpoËala zvÌ¯ata neû lidÈ. Sp·nek na p˘l oka za jÌzdy v sedle, boj a nedostatek vody. PoslednÌ studna, kterou naöli podle mapy, byla vyschl·. A dalöÌ v nedohlednu. S takov˝mi vyhlÌdkami pobÌdli turanötÌ reneg·ti konÏ a vyrazili mlËky na dalöÌ cestu. TÏla sv˝ch mrtv˝ch druh˘ nechali stejnÏ jako tÏla nep¯·tel tam, kde dopadla na zem. Na poh¯bÌv·nÌ uû stejnÏ nikdo z nich nemÏl sÌlu. ***

Yalatai spat¯il onoho jezdce jako prvnÌ a vyrazil ze sebe varovn˝ v˝k¯ik. Nezn·m˝ st·l zniËehonic asi sto pades·t metr˘ p¯ed nimi, na nizouËkÈm n·vröÌ porostlÈm ¯Ìdkou tr·vou, stejnÏ ûlutou jako kdekoli jinde v tÈhle bohy nen·vidÏnÈ krajinÏ. Strakat˝ k˘Ú, kter˝ ho nesl, pohazoval hlavou a Yalataiovi se vr˝valy do pamÏti podrobnosti vzhledu nezn·mÈho: rozevl·t˝, potrhan˝ chal·t, kdysi snad bÌl˝, ale teÔ v neurËitÈ öedohnÏdÈ barvÏ, mohutn· postava, vzp¯Ìmen· sebevÏdomÏ v sedle, kulat· celohlavov· p¯ilba z tmavÈho kovu, snad zaölÈho bronzu, v obliËejovÈ Ë·sti vytvarovan· do podoby odpudivÏ vyhlÌûejÌcÌho obliËeje. Yalatai nemohl od p¯ÌzraËnÈ postavy, kter· se n·hle zjevila p¯ed karavanou, za û·dnou cenu odtrhnout zrak. V˝k¯ik jednoho z jeho druh˘ jej ale vr·til do reality. Rychle se ohlÈdl. Zleva i zprava se na nÏj a jeho spolubojovnÌky hnaly dva mlËenlivÈ houfy kovov˝ch masek. Nebylo kam uniknout; ˙toËnÌci byli poschov·vanÌ i se sv˝mi kopÌmi v zamaskovan˝ch prohlubnÌch v pÌsku p¯Ìliö blÌzko cesty. P¯Ìliö pozdÏ na to, pobÌdnout konÏ a ujetÖ 10

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

Yalatai pohlÈdl zp·tky, ale jezdec byl pryË. Turansk˝ ûoldnÈ¯ ale nemÏl Ëas po nÏm p·trat. V p¯ÌötÌ vte¯inÏ jiû byla jeho pozornost plnÏ upout·na smrteln˝m tancem oceli a krvÌ, jiû bylo t¯eba prolÌt v marnÈ snaze o z·chranu, i v˝k¯iky jeho krajan˘. ***

Yalatai procitl a nam·havÏ otev¯el oËi, vÌËka mÏl slepen· zasychajÌcÌ krvÌ, kter· vytÈkala ze seËnÈ r·ny na hlavÏ. Na tÏle mÏl snad t¯icet dalöÌch ran, jeho helma byla pryË a zbroj prosek·na na mnoha mÌstech. é·dn· z ran nebyla smrteln·, ale Hyrk·nec vÏdÏl, ûe dÌky ztr·tÏ krve toto bojiötÏ jiû nikdy neopustÌ. Do bezvÏdomÌ upadl po r·nÏ do hlavy. KovovÈ masky ho, z¯ejmÏ dÌky krvi, kter· jej pokr˝vala, povaûovaly za mrtvÈho. Boj, kter˝ p¯ed nÏkolika okamûiky skonËil, byl rozhodnut tÈmÏ¯ na samÈm poË·tku. Jezdci, obklopenÌ ze vöech stran, p¯iöli rychle o vöechny konÏ, kte¯Ì padli pod Ëepelemi kovov˝ch masek. Hyrk·nc˘m pak nezbylo, neû se shluknout z·dy k sobÏ a prodat svÈ ûivoty co nejdr·û. KromÏ Yalataie v tuto chvÌli nebyl nikdo z nich naûivu. To, co p¯ivedlo poslednÌho hyrk·nskÈho ûoldnÈ¯e k vÏdomÌ, byl zvuk kopyt konÏ, kter˝ kolem nÏj probÏhl. Muûi v kovov˝ch mask·ch st·li shluknuti kolem n·kladnÌho velblouda s truhlicÌ na boku a pr·vÏ spÏönÏ dÏlali mÌsto pro jezdce. Byl to, jak jinak, ten otrhanec na strakatÈm koni, kterÈho Yalatai jen p¯ed kr·tkou chvÌlÌ zahlÈdl. P¯i pohledu zblÌzka bylo jeho vzez¯enÌ dÏsivÈ. Ruce, vyËuhujÌcÌ z ruk·v˘ chal·tu, byly nep¯irozenÏ hubenÈ, jakoby vyschlÈ, p¯ipomÌnaly spÌö pa¯·ty starÈ mumie. Tomu odpovÌdala i straölivÏ vychrtl· postava. CelkovÏ to byl obraz nesmÌrnÈho st·¯Ì, s nÌmû ale byl v prudkÈm rozporu zp˘sob, jak˝m se jezdec pohyboval. V sedle se drûel zp¯Ìma, a kdyû zarazil konÏ, seskoËil sviûnÏ jako mladÌk, aË11

R A D O S L AV K A LA ä

koli se zd·lo, ûe si p¯i tom manÈvru musÌ zp¯el·mat vöechny kosti ve svÈm vetchÈm tÏle. Nej˙dÏsnÏjöÌm prvkem muûova vzhledu ale bylo to, co Yalatai p¯i pohledu z d·lky povaûoval za helmu. Byla to totiû skuteËn· hlava onoho ËlovÏka; obludnÏ, vodnatÏ nafoukl· a zcela hol·, pokryt· zasychajÌcÌmi bol·ky a v¯edy. Byl div nebo kouzlo, ûe tohle stvo¯enÌ jeötÏ v˘bec ûilo. P¯Ìöera, potÈ co seskoËila z konÏ, vykroËila k truhlici. TeÔ byla takÈ plnÏ patrn· jejÌ v˝öka. BojovnÌky v mask·ch, kte¯Ì byli jeden jako druh˝, p¯evyöoval ten pekeln˝ zjev o hlavu, a p¯estoûe mu rychle a s uctiv˝mi ˙klonami vyklÌzeli cestu, rozhrnul jejich ¯ady sv˝mi sp·ry s takovou silou, ûe dva nebo t¯i upadli na zem. Vodnat· hlava p¯istoupil k truhlici. Ta byla na n·kladnÌm velbloudu p¯ipevnÏna nep¯irozenÏ na v˝öku, vÌkem smÏrem ven, a neb˝t nÏjak˝m z·hadn˝m zp˘sobem uzamËen·, i kdyû na nÌ nikde nebyl patrn˝ mechanismus z·mku, kov·nÌ nebo klÌËov· dÌrka, jejÌ obsah by se jistÏ uû d·vno vysypal. Avöak takto mÏla b˝t upevnÏna, zadavatel ˙kolu na tom bezpodmÌneËnÏ trval pod pohr˘ûkou nevyplacenÌ odmÏny. Kostlivce s nafouklou hlavou ale nic z toho zjevnÏ nep¯ekvapovalo. P¯ejel seschlou dlanÌ po boku truhly. Potom postupnÏ p¯ikl·dal obÏ ruce na nÏkolika mÌstech k vÌku; vypadalo to, jako by vy¯ez·van˝ povrch truhly hladil. Ozvalo se zask¯ÌpÏnÌ, vÌko truhly odskoËilo a odklopilo se stranou. Zr˘du i jejÌ poh˘nky v tom okamûiku zalilo namodralÈ svÏtlo, kterÈ vych·zelo z nitra truhlice. Yalatai pohnul hlavou. Spolu s krvÌ z nÏj rychle vyprch·val ûivot. V krvavÈ mlze, do nÌû se pro nÏj scvrk·val okolnÌ svÏt, jej ona z·¯e upoutala. Vych·zela z chuchvalc˘ kou¯e nebo mlhy, kter· vyplÚovala truhlu aû po okraj. StÌny, mÌhajÌcÌ se v onom kou¯i, se pohybovaly tak, jako by vnit¯ek bedny byl mnohem vÏtöÌ neû ona sama. Jeden z tÏch stÌn˘ vyrazil 12

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

smÏrem k hladinÏ mlhy, aû se dostal ven a v podobÏ lidskÈ ruky se zachytil prsty za okraj truhly. Byla to ötÌhl· ruka mladÈ ûeny s jemn˝mi prsty, kterÈ zjevnÏ nikdy nepoznaly tvrdou pr·ci. Yalataie opustily poslednÌ zbytky sil. Jak se propadal do temnoty, zaslechl jeötÏ jedinÈ slovo, pronesenÈ bezpochyby zr˘dn˝m otrhancem, hlasem, kter˝ p¯ipomÌnal zvuk rozpadajÌcÌho se poho¯Ì: ÑVÌtej.ì

R A D O S L AV K A LA ä

KAPITOLA DRUH¡

ME»E K PRONAJMUTÕ

Temnotu, panujÌcÌ v postrannÌ uliËce kupeckÈ Ëtvrti, rozh·nÏly jen odlesky ohnÏ v ûeleznÈm koöi, jejû si zap·lili na malÈm trûiöti za rohem t¯i ËlenovÈ mÏstskÈ str·ûe, aby se na hlÌdce trochu oh¯·li a zaplaöili nevy¯Ëenou obavu ze zl˝ch duch˘. Byla tmav· noc pod mraky, jimiû jednou dvakr·t za drahnou chvÌli pronikl paprsek mÏsÌËnÌho svÏtla. Za noci, jako je tato, z˘st·v· bezpeËnÏ za zdmi svÈho p¯Ìbytku kaûd˝, koho nevol· ven povinnost nebo nedostatek rozumu Ëi pudu sebez·chovy. A to nejen dnes a nejen zde, v Khorshemischi, hlavnÌm mÏstÏ starobylÈho kr·lovstvÌ Koth. MihotavÈ svÏtlo vzd·lenÈho ohnÏ rozpohybovalo stÌny v uliËce tak, ûe to vypadalo, jako by se po zdech tich˝ch, temn˝ch dom˘ a skladiöù proh·nÏl rej nestv˘r. A p¯ece se naöel stÌn, jenû byl v tom fantasknÌm divadle o pozn·nÌ hmotnÏjöÌ neû vöechny ostatnÌ. Rozloûit· postava se kradla tmavou, lidupr·zdnou uliËkou zcela neslyönÏ, p¯estoûe v tÏchto mÌstech nehrozilo nebezpeËÌ, ûe se s nÏk˝m potk·. UliËka, svaûujÌcÌ se smÏrem od trûiötÏ, mÏla miskovit˝ profil a oËividnÏ slouûila jako odvodÚovacÌ koryto p¯i deötÌch. Z jednÈ strany do nÌ ˙stily zadnÌ trakty dom˘ s mal˝mi dvorky obehnan˝mi vysok˝mi kamenn˝mi zÌdkami, 14

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

z druhÈ strany ji svÌrala po celÈ dÈlce hradba o v˝öce dvou dospÏl˝ch muû˘. Za hradbou se nach·zela zahrada nemedijskÈ obchodnÌ stanice, nejvÏtöÌ stavby ñ a takÈ jednÈ z nejv·ûenÏjöÌch institucÌ ñ v obchodnÌ Ëtvrti. Kdyû n·hodn˝ z·blesk ohnÏ, zp˘soben˝ tÌm, ûe str·ûnÌ p¯ihodili do koöe nÏkolik dalöÌch vyschl˝ch polen, kter· se tÈmÏ¯ okamûitÏ rozho¯ela, oz·¯il p¯ikrËenÈho noËnÌho poutnÌka, pozorn˝ pozorovatel by si jistÏ stihl vöimnout vöech podstatn˝ch detail˘ p¯edtÌm, neû se postava st·hla hloubÏji do stÌn˘. OnÌm ËlovÏkem byl muû urostlÈ postavy, vÏkem kolem Ëty¯icÌtky. ObleËen˝ byl v ËernÈ halenÏ a kalhot·ch, mÌsto opasku mÏl kolem pasu omotanou öerpu tÈûe barvy. OdÏv doplÚoval taktÈû Ëern˝ ö·tek, uv·zan˝ na vyholenÈ lebce, s nÌû kontrastoval hust˝, pÏstÏn˝ plnovous. Jeho charakteristick· namodral· barva i rysy obliËeje by za dennÌho svÏtla prozradily shemitskou n·rodnost, teÔ vöak byl muû˘v obliËej zaËernÏn, takûe jedinou vÏcÌ, kter· z nÏj byla Ëas od Ëasu, jak se pohyboval na rozhranÌ poskakujÌcÌho svÏtla a stÌn˘, vidÏt, bylo bÏlmo jeho oËÌ. Muûovo ustrojenÌ, zamaskov·nÌ obliËeje, kotouË zaËernÏnÈho provazu zakonËenÈho hadry obalen˝m ûelezn˝m vrhacÌm h·kem i stejnÏ obalen· dlouh· d˝ka zastrËen· za öerpou, to vöechno nenech·valo prostor pro pochybnosti. DotyËn˝ se dnes v noci vypravil na n·vötÏvu bez pozv·nÌ, ze kterÈ nebude mÌt navötÌven˝ radost. Protoûe tento muû byl zlodÏj. A ne ledajak˝. JmÈno Dalose z Asgalunu vyvol·valo kletby na rtech mnoh˝ch, jeû poctil n·vötÏvou, a p¯estoûe nebyl nikdy Ëlenem û·dnÈho zamorskÈho zlodÏjskÈho spoleËenstva, mluvilo se o jeho Ëinech s uzn·nÌm i v Maulu, zaslÌbenÈm mÏstÏ zlodÏj˘ hyborskÈho vÏku. Dalos se potichu posouval podÈl zdi nemedijskÈ obchodnÌ stanice, ponÏvadû ta byla jeho cÌlem pro tuto noc. 15

R A D O S L AV K A LA ä

Bez povöimnutÌ minul branku v hradbÏ, protoûe vÏdÏl, ûe i v zahrad·ch vede kaûd˝ vstup jen do str·ûnice p¯istavÏnÈ zevnit¯ ke zdi. A ani tady nebyla str·ûnice nikdy pr·zdn·. Dalos sundal z ramene provaz s h·kem. Jeden jedin˝ hod, doprov·zen˝ tlumen˝m zvukem dopadu, staËil a v p¯ÌötÌm okamûiku jiû zlodÏj rychle öplhal na zeÔ. Na vrcholu se p¯ikrËil, prot·hl se opatrnÏ mezi ûelezn˝mi bodci zapuötÏn˝mi do hradby pr·vÏ kv˘li takov˝m, jako byl on s·m, a spustil lano na druhÈ stranÏ. Dole v zahradÏ se skrËil a p·r vte¯in pozoroval okolÌ. Napravo zahlÈdl v d·lce mezi stromy a ke¯i proch·zet str·ûnÈho s halapartnou p¯es rameno a s lucernou v ruce. To bylo dobrÈ znamenÌ; v zahradÏ tedy nejsou vypuötÏny û·dnÈ dravÈ öelmy. Lidsk˝ str·ûce pro zkuöenÈho zlodÏje nep¯edstavoval û·dnou hrozbu. Dalos se proplÈtal porostem, vyh˝bal se cest·m vysypan˝m bÌl˝m ötÏrkem a smÏ¯oval tam, kde se asi pades·t metr˘ od nÏj zdvÌhala nad vrcholky t˙jÌ a cyp¯iö˘ hlavnÌ budova stanice se dvÏma ov·ln˝mi vÏûemi; hrad, kter˝ se chystal dob˝t. N·hle strnul. V öeru p¯ed nÌm se vyloupla dvojice oËÌ jako zelenÏ ûhnoucÌch uhlÌk˘ a souËasnÏ se ozvalo tichÈ, skoro p¯ekvapenÈ, rozespalÈ zamruËenÌ. Dalos vÏdÏl, co to je. Jeden z horsk˝ch jagu·r˘, nebezpeËn˝ch öelem s hustou Ëernou srstÌ, ob˝vajÌcÌch podh˘¯Ì a niûöÌ polohy Kezanki·nsk˝ch hor a Himeli·n. Tento byl nejspÌö uû od ml·dÏte chov·n v zajetÌ, proto byly jeho instinkty ponÏkud otupeny ve srovn·nÌ s jeho divok˝mi soukmenovci. Byl na lidi zvykl˝. Pat¯il asi nÏjakÈmu z obchodnÌk˘, kte¯Ì pr·vÏ dleli na stanici, a jeho majitel uv·zal ochoËenou öelmu na noc do zahrady. Dalos si jiû vöiml ¯etÏzu konËÌcÌho na jednÈ stranÏ u kmene stromu, pod nÌmû öelma leûela, a na druhÈ na silnÈm obojku kolem jagu·¯Ì öÌje. ÿetÏzu, kter˝ byl aû nep¯ÌjemnÏ dlouh˝. ZlodÏj uû ch·pal, proË se noËnÌ str·ûn˝ potloukal tak daleko. Vyruöen· öelma m˘ûe in16

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

stinktivnÏ za˙toËit, a i kdyby jÌ ËlovÏk unikl bez ökr·bnutÌ, pro Dalose by to znamenalo nebezpeËÌ prozrazenÌ, na nÏû navazovaly dalöÌ, mÈnÏ a mÈnÏ p¯ÌjemnÈ d˘sledky. UvÏdomÏnÌ toho vöeho trvalo Dalosovi jen p·r zlomk˘ vte¯iny, zatÌmco horeËnÏ uvaûoval, co d·l. A pak si vzpomnÏl na metodu stygijsk˝ch krotitel˘ öelem, na slovo, kterÈ je vöem dravc˘m vötÏpov·no p¯i v˝cviku od narozenÌ. Dalos se opatrnÏ nadechl, a pak vyrazil tlumen˝ hrdelnÌ zvuk, kter˝ se tÈmÏ¯ nedal ani nazvat slovem. Na öelmu to mÏlo stejn˝ ˙Ëinek, jako kdyû kolÌËkem povolÌte strunu u loutny, napnutou p¯edtÌm aû k prasknutÌ. Jagu·r rozev¯el tlamu vyzbrojenou dÏsiv˝mi öpiË·ky, ale jen proto, aby öiroce zÌvl. P¯evalil se na bok s tich˝m zach¯estÏnÌm ¯etÏzu; ËlovÏk ho p¯estal zajÌmat. Za p˘l minuty uû shemitsk˝ zlodÏj vyhlÌûel z ˙krytu na okraji zahrady na hlavnÌ dv˘r. Zahrada byla od tÈto volnÈ plochy oddÏlena asi metr vysok˝m kamenn˝m schodem, p¯es nÏjû se plazily trsy popÌnav˝ch r˘ûÌ. Dv˘r, vysypan˝ taktÈû bÌl˝m ötÏrkem, vp¯edu na opaËnÈ stranÏ uzavÌrala vysok· zeÔ s ochozem a vstupnÌmi vraty. Vlevo se od tÈto zdi aû k zahradÏ t·hl p·s nÌzk˝ch obytn˝ch i hospod·¯sk˝ch stavenÌ a skladiöù; mohutn·, vÌcepatrov· hlavnÌ budova p¯ilÈhala k zahrad·m jednou ze dvou vÏûÌ napravo od ËÌhajÌcÌho Dalose. S tmou na dvo¯e sv·dÏlo nerovn˝ boj nÏkolik rozsvÏcen˝ch luceren na h·cÌch upevnÏn˝ch do zdÌ a st·lo tu nÏco kolem tuctu kupeck˝ch povoz˘. Jinak zde Dalos nezaznamenal kromÏ str·ûe na ochozu nad vstupnÌ branou jedinou ûivou duöi. Bylo uû po p˘lnoci a na stanici vöichni kromÏ p·r str·ûÌ spali. Mohutn· ov·ln· vÏû se tyËila do noci jako prst mytickÈho obra. Dalos zde byl jiû p¯edchozÌ den, obhlÌûel sv˘j cÌl v p¯estrojenÌ za otroka, kter˝ch se tu kv˘li vykl·dce a nakl·dce zboûÌ pohybovalo vûdycky dost. Den p¯edtÌm mu dalöÌ p¯evlek, tentokr·t za kupce ob·vajÌcÌho se o bezpeË17

R A D O S L AV K A LA ä

nost svÈho zboûÌ, umoûnil vyzpovÌdat jednoho z niûöÌch nemedijsk˝ch ˙¯ednÌk˘ ohlednÏ zabezpeËenÌ skladiöù ve vÏûi stanice, kam se ukl·daly jen ty nejvÏtöÌ cennosti. Nemedijec sice nebyl p¯Ìliö sdÌln˝, co se t˝kalo vöech detail˘, avöak trocha zlata, kter· se p¯estÏhovala do jeho mÏöce, jej nakonec zviklala. Dalos se tak alespoÚ dozvÏdÏl, v kterÈm pat¯e je pokladnice, a v hrub˝ch obrysech i to, jak je zabezpeËena. Celou jeho dneönÌ v˝pravu totiû odstartovala zpr·va o karavanÏ, dorazivöÌ do mÏsta od jihov˝chodu, snad aû z dalekÈ Vendhye. JejÌ n·klad tvo¯ila pades·tka tÏûk˝ch beden, kterÈ potÈ, co obchodnÌci zastavili na stanici, stÏhovalo nÏjak˝ch sedmdes·t otrok˘ do vÏûe celÈ odpoledne. A to pod dohledem silnÈ str·ûe. Dalos byl odhodl·n ulehËit jim ponÏkud pro p¯ÌötÏ pr·ci od okamûiku, kdy se o p¯Ìjezdu karavany doslechl. TeÔ jeötÏ jednou pohledem zkontroloval okolÌ a p¯esunul se k vÏûi. Okovan˝ch dve¯Ì v p¯ÌzemÌ si nevöÌmal, vÏdÏl dob¯e, ûe i za nimi tr·vÌ noci trojice ozbrojenc˘. MÌsto toho se mrötnÏ jako koËka vyövihl na vÏtev poblÌû rostoucÌho rozloûitÈho stygijskÈho cedru a zaËal jeho korunou rychle öplhat vzh˘ru. Zastavil se, kdyû se dostal nad ˙roveÚ prvnÌho patra vÏûe. V jejÌch tlust˝ch zdech byla v kaûdÈm pat¯e proraûena okÈnka, jimiû by se dovnit¯ neprot·hl ani trpaslÌk, ale tady se ve svÏtlÈ zdi Ëernala mal· dvouk¯Ìdl· vrata, jimiû se do skladiötÏ a pokladnice stÏhovala pomocÌ je¯·bu a kladek tÏûöÌ a objemnÏjöÌ b¯emena. Dalos si p¯ichystal opÏt provaz s h·kem, kter˝ st·hl z obvodovÈ zdi. Tentokr·t se mu hod napoprvÈ nepoda¯il, h·k sklouzl po zdi a zarachotil, i kdyû tlumenÏ, na kamenÌ u ˙patÌ vÏûe. Dalos zaËal provaz pomalu stahovat zp·tky a ani ned˝chal. Nikde se ale nic nepohnulo. Mrötil h·kem znovu a öikovnÏji, a ten se koneËnÏ zachytil za m¯Ìû okÈnka v pat¯e nad vraty. Dalos p¯it·hl lano co nejvÌc k sobÏ a zhoupl se ze 18

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

stromu na zeÔ. P¯ist·l lehce snoûmo nad hornÌm p¯ekladem vrat. OhlÈdl se. SvÏtlo lucerny str·ûce zahrad bylo daleko, prosvÌtalo nehybnÏ vegetacÌ. Poradit si se z·vorou na vratech byla pro Dalose z·leûitost nÏkolika okamûik˘. Kdyû se protahoval dovnit¯ a zavÌral vrata tiöe za sebou, nemohl si uû vöimnout stÌnu, kter˝ se nap˘l vztyËil na st¯eöe hlavnÌ budovy, aby potom neslyönÏ p¯ebÏhl po jejÌm h¯ebenu k vÏûi. Dalos se dnes mÏl p¯es vöechnu svou opatrnost a zkuöenosti p¯ece jen doËkat p¯ekvapenÌ. ***

Dalos se ocitl na ploöinÏ uvnit¯ vÏûe, z nÌû vedlo jedno schodiötÏ podÈl obvodovÈ stÏny dol˘ a druhÈ nahoru. Nebyla zde ˙pln· tma, kdesi dole a naho¯e ho¯ely pochodnÏ, takûe Shemita se mohl v prostoru orientovat. Slyöet ale nebylo v˘bec nic. P¯ed nÌm, v dalöÌ stÏnÏ, tvo¯ÌcÌ jakousi vnit¯nÌ slupku vÏûe, byl dve¯nÌ otvor. Kdyû do nÏj zlodÏj opatrnÏ nahlÈdl, zjistil, ûe je to öachta, kterou se n·klad dopravuje do vyööÌho patra pomocÌ lan, jeû v nÌ nynÌ volnÏ visela. P·r vte¯in zvaûoval, zda se vydat touto cestou, ale pak to zavrhl a vydal se po schodiöti smÏrem nahoru. Doöel na ploöinu v dalöÌm pat¯e, umÌstÏnou o Ëty¯icet pÏt stupÚ˘ ve smÏru hodinov˝ch ruËiËek oproti ploöinÏ o poschodÌ nÌû. Zde byly mÌsto otvoru öirokÈ masivnÌ dve¯e vyztuûenÈ ûelezn˝mi p·sy, kterÈ se zjevnÏ otvÌraly dovnit¯. Dalos k nim p¯istoupil a zaËal p·trat po nÏjakÈm z·mku, ale ten nebyl k nalezenÌ. é·dn· klika, û·dn· klÌËov· dÌrka. Z·hy ale zjistil, ûe nÏkterÈ z hranat˝ch hlavic masivnÌch h¯eb˘, jimiû byly na dve¯Ìch upevnÏny ûeleznÈ v˝ztuhy, jsou pohyblivÈ; bylo moûno s nimi otoËit. Byly rozesety n·hodnÏ po tÈmÏ¯ cel˝ch dve¯Ìch a zjevnÏ byly souË·stÌ komplikovanÈho z·mkovÈho mechanismu, 19

R A D O S L AV K A LA ä

u nÏhoû cel˝ trik spoËÌval v odhalenÌ spr·vnÈho po¯adÌ. Dalose sice p¯ekvapilo, ûe toËenÌ tÏmi nÏkolika hlavicemi, kterÈ objevil a vyzkouöel, nemÏlo û·dn˝ efekt, ale uû nedostal p¯Ìleûitost zjistit nÏco dalöÌho. OtoËil dalöÌm h¯ebem a dve¯e odskoËily se slab˝m zask¯ÌpÏnÌm do mÌstnosti za nimi. Shemitsk˝ zlodÏj byl na zlomek vte¯iny oslnÏn svÏtlem, kterÈ odtamtud vytrysklo, ale neû se rozkoukal, cosi jej zachytilo a vt·hlo dovnit¯. Dve¯e zaklaply a on ucÌtil na krku chladn˝ dotyk. To uû se rozkoukal, aby zjistil, ûe tÌm chladn˝m dotykem je Ëepel dlouhÈho zak¯ivenÈho noûe, kter˝ drûel v pravaËce obrovit˝ muû, zatÌmco leviËkou si p¯idrûoval Dalose tak daleko od tÏla, aby dob¯e vidÏl na jeho ruce. ÑAni slovo,ì zaöeptal nezn·m˝ a znÏlo to jako öepot smröti. ÑNejsem str·ûn˝,ì neuposlechl Dalos. V odpovÏÔ se ost¯Ì noûe trochu vÌc zarylo do k˘ûe na jeho krku. Na jednom mÌstÏ se objevila drobn· kapiËka krve. ZlodÏj vÏdÏl, ûe staËÌ uû jen milimetr, moûn· ani to ne, a ten obr ho pod¯Ìzne jako podsvinËe. Nezn·m˝ na nÏj up¯enÏ hledÏl, ale zd·lo se, ûe spÌö poslouch· zvuky z okolÌ, zatÌmco Dalose drûÌ v öachu p¯edevöÌm proto, aby ho Shemita u tÈto Ëinnosti neruöil. RozhodnÏ to nebyl nikdo z ozbrojen˝ch hlÌdaË˘, to byli bez v˝jimky Nemedijci, kte¯Ì ñ aË zocelenÌ pohraniËnÌmi öarv·tkami s Aquilonci a Brythunci ñ se nemohli fyzicky s tÌmhle muûem rovnat. Tohle nebyl Hybo¯an. Rysy tv·¯e, mohutn· svalnat· postava, h¯Ìva Ëern˝ch, vp¯edu rovnÏ zast¯iûen˝ch vlas˘ a pronikav˝ pohled modr˝ch oËÌ, to vöechno prozrazovalo ËlovÏka ze severu, barbara. Jeho jedin˝m odÏvem byly vysoko vyönÏrovanÈ sand·ly a bedernÌ rouöka, p¯ep·san· kusem provazu, p¯Ìliö kr·tk˝m na to, aby se dal pouûÌt na cokoli jinÈho. Jinak bylo jeho tÏlo zaËernÏno nÏjakou barvou, nejspÌöe sazemi. Do20

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

konce i Ëepel jeho noûe byla zaËernÏn·, pro zmÏnu asi dehtem. Ten muû byl rozhodnÏ takÈ zlodÏj a Dalos pocÌtil dokonce jak˝si z·chvÏv û·rlivosti, ûe se tenhle holobr·dek, vûdyù mu nemohlo b˝t vÌc jak pÏtadvacet, dostal dovnit¯ p¯ed nÌm. NicmÈnÏ jizvy, kterÈ mohl ze svÈho nepohodlnÈho ˙hlu pohledu vidÏt, prozrazovaly, ûe zkuöenostmi s nÌm mladÌk m˘ûe smÏle soupe¯it. AlespoÚ tÏmi bojov˝mi. NavÌc tenhle popis uû Dalos slyöel. A ne jednou. KoneËnÏ se ost¯Ì pomalu odt·hlo od jeho krku, ruka, kter· drûela p¯edek jeho haleny jako ve svÏr·ku, povolila. Obr p¯esto nepolevil v ostraûitosti, v jeho pohybech bylo moûno vycÌtit, ûe je p¯ipraven˝ jako nataûen· pruûina kdykoli se pustit do boje. Dalos si upravil obleËenÌ a set¯el si krev z krku. D·val si p¯itom pozor na nenad·lÈ pohyby. Byl st·le jeötÏ v nev˝hodÏ. ÑV po¯·dku,ì zaöeptal barbar. ÑKdo jsi a po Ëem jdeö?ì NemÏlo cenu si navz·jem lh·t o d˘vodu jejich p¯Ìtomnosti. ÑDalos z Asgalunu,ì odpovÏdÏl zlodÏj. ÑA ty musÌö b˝t Conan ze Zamory.ì ÑZ Cimmerie,ì odfrkl si pobavenÏ a z·roveÚ nesouhlasnÏ obr. ÑV Zamo¯e jsem jenom sbÌral zkuöenosti. A tvoje jmÈno jsem tam slyöel taky, Dalosi.ì ÑTÏöÌ mÏ. Ta karavana z jihov˝chodu,ì ¯ekl Dalos. ÑChci se podÌvat, co p¯ivezli.ì ÑJ· takÈ,ì p¯ik˝vl Conan. Ñÿekl bych, ûe tam bude pro oba dost. Nebo spolu m˘ûeme bojovat a vy¯eöit to tak.ì Pozvedl kinû·l. ÑZbyteËnÏ bychom upoutali pozornost. Je toho pades·t beden. Tolik kapes nem·m. A ty uû v˘bec ne.ì P¯ekvapenÌ, jakÈ hodnÏ dlouho nezaûil, bylo pryË. Dalos teÔ nemÏl strach zk¯Ìûit s Conanem zbranÏ, jenûe to v tuhle chvÌli povaûoval za naprostou zbyteËnost. Nepochyboval, ûe by 21

R A D O S L AV K A LA ä

ho Cimme¯an dok·zal zabÌt mnohem sn·z neû on jeho, ale instinkt mu napovÌdal, ûe se nemusÌ b·t toho, ûe by jej barbar zniËehonic bodl do zad. Bylo to jednoduöe zbyteËnÈ, a tÌm pro Conana debata na tohle tÈma skonËila. TeÔ se koneËnÏ mohl Dalos rozhlÈdnout po prosto¯e, v nÌû se oba nach·zeli. Byla to kruhov· mÌstnost, kter· jako obruË obkruûovala dalöÌ vnit¯nÌ Ñslupkuì vÏûe. Bylo zde svÏtlo jako ve dne, aËkoli nikde nevidÏli jedinou pochodeÚ nebo lampu. Z·¯e vych·zela z obvodov˝ch stÏn, nebo spÌöe öirokÈ kruhovÈ chodby. Ve st¯edu mÌstnosti se totiû nach·zel siln˝ kamenn˝ sloup, öirok˝ dob¯e Ëty¯i metry. Na jeho levÈm boku, z pohledu obou nezvan˝ch n·vötÏvnÌk˘, se v nÏm nach·zela dvÌ¯ka, menöÌ neû ta, kter˝mi sem vstoupili. ÑJak ses v˘bec dostal do vÏûe?ì napadlo Dalose. Conan jen uk·zal prstem ke stropu. ÑV hornÌm pat¯e je p¯ece druh· str·ûnice,ì zavrtÏl hlavou Shemita, Ñjsou tam nejmÈnÏ t¯i dalöÌ muûi.ì ÑNÏkdo jim poslal dûb·n dobrÈho argoskÈho,ì uöklÌbl se Cimme¯an, Ñoko¯enÏn˝ trochou usp·vadla. Nebyl problÈm vyöplhat na st¯echu a projÌt kolem nich, kdyû spali.ì Dalos p¯ik˝vl. BÏhem hovoru se oba p¯esunuli ke dve¯Ìm ve sloupu. Ani jeden z nich nepochyboval, ûe samotn· pokladnice se nach·zÌ za nimi. Nemohla b˝t sice p¯Ìliö velk·, ale proporce zdÌ d·valy nadÏji, ûe se onÏch pades·t beden mohlo do prostory za dvÌ¯ky nÏjak naskl·dat. Dve¯e uzavÌrala masivnÌ ûelezn· z·vora, zamËen· visacÌm z·mkem provleËen˝m v ok·ch, jeû vystupovala z nÌ a z ûelezn˝ch dvÌ¯ek. Dalos s·hl za öerpu u pasu a vyt·hl do hadru zabalen˝ svazek paklÌË˘. P¯istoupil k z·mku, ale Conan jej vzal za rameno s nesouhlasn˝m pohledem v oËÌch. ÑTohle bude rychlejöÌ.ì Barbar drûel v ruce fi·lu naplnÏnou jakousi tekutinou. Vzal do ruky masivnÌ z·mek klÌËovou dÌrkou navrch, zuby vyt·hl z·tku z lahviËky a odlil 22

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

trochu tekutiny dovnit¯. Kdyû se z ˙trob z·mku zaËalo lehce kou¯it, Dalos se dovtÌpil, ûe se jedn· o kyselinu. Conan jeötÏ p·r okamûik˘ poËkal a pak z·mkem mocnÏ trhl. Kyselinou naruöenÈ z·padky popraskaly jako shnilÈ d¯evo a z·mek povolil. OpatrnÏ, aby se nepop·lil, jej Conan vyvlÈkl ze z·vory a poloûil stranou na zem. Dalos mezitÌm vzal za z·voru a pokusil se ji zvednout. Neölo to. Zabral veökerou silou, ale z·vora byla po¯·d pevnÏ na svÈm mÌstÏ. P¯ejel po jejÌm obvodu prsty ve snaze najÌt druh˝ z·mkov˝ mechanismus nebo stopy po zp˘sobu, jak˝m se odemyk·, ale nic nenaöel. Coû znamenalo, ûe û·dn˝ druh˝ z·mek nenÌ. Zachytil pobaven˝ barbar˘v pohled. ÑSl·bneö, Dalosi z Asgalunu?ì Shemitsk˝ zlodÏj odpovÏdÏl jen rozmrzel˝m zavrËenÌm a znovu se pokusil z·vorou pohnout. Jeho podez¯enÌ se potvrdilo, ta vÏc musela b˝t vyroben· z nÏjakÈho ûelezu podobnÈmu kovu o nesmÌrnÈ v·ze. Jen bohovÈ vÏdÌ, kolik je t¯eba muû˘, aby ji uzvedliÖ Cimme¯an p¯istoupil ke dve¯Ìm, chytil z·voru obÏma rukama a pokynul hlavou Dalosovi, aby mu pomohl. Zabrali oba spoleËnÏ. Na Cimme¯anov˝ch paûÌch nabÏhly svaly, jako by se pokouöel pohnout horou. Dalos do toho ˙silÌ vkl·dal veökerÈ svÈ sÌly. KoneËnÏ se ten masivnÌ kus kovu pohnul a zvedl ze z·vÏs˘. SkuteËnÏ tam nebyl û·dn˝ dalöÌ z·mek, z·vora jen byla nep¯edstavitelnÏ tÏûk·. Avöak nesmÌrn· Conanova sÌla, s nÌû v rodnÈ Cimmerii p¯emisùoval balvany a celÈ kmeny strom˘, s p¯ispÏnÌm Dalose, kter˝ za nÌm silovÏ nezaost·val o tolik, kolik by se p¯i prvnÌm pohledu na nÏ dva mohlo zd·t, nad tÌmhle nezn·m˝m kovem pomalu ale jistÏ vÌtÏzila. Kdyû zvedli z·voru nad z·vÏsy, obrovsk· tÌûe, kter· drtiv˝m tlakem p˘sobila na jejich svalstvo, najednou polevila. Oba muûi zavr·vorali, m·lem spadli na zem. 23

R A D O S L AV K A LA ä

Ñ»·ry,ì zamumlal se znechucen˝m v˝razem Conan, s pohledem up¯en˝m na vytaûenou z·voru. Dalos si prohlÈdl z·vÏsy, v nichû z·vora jeötÏ p¯ed chvÌlÌ leûela, a souhlasnÏ p¯ik˝vl. ÑNejlepöÌ zp˘sob, jak nÏco ochr·nit, je magie. Ty z·vÏsy jsou zevnit¯ pops·ny nÏjak˝m nezn·m˝m pÌsmem. Asi nÏco jako zadrûovacÌ kouzlo.ì Conan poloûil z·voru, kter· teÔ nev·ûila vÌc neû obyËejn˝ kus ûeleza, na zem, vyt·hl dlouh˝ n˘û a p¯istoupil ke dve¯Ìm. OpatrnÏ do nich dloubl öpiËkou zbranÏ. Dve¯e se lehce otev¯ely doko¯·n. Conan, n·sledovan˝ Dalosem z Asgalunu, vstoupil pomalu a opatrnÏ do prostoru za nimi, ruku s noûem nataûenou p¯ed sebou, protoûe uvnit¯ byla tma. N·hle se kolem nich rozsvÌtilo. Bylo to ze zdÌ vych·zejÌcÌ svÏtlo, stejnÏ jako v p¯edchozÌ mÌstnosti. ÑU Croma!ì Kletba k zachmu¯enÈmu severskÈmu bohu byla na mÌstÏ. MÌstnost, do kterÈ vstoupili, ukryt· ve sloupu, byla kruhovÈho p˘dorysu, avöak mnohem vÏtöÌ, neû jak by se zd·lo p¯i vnÏjöÌm pohledu. St·li na okraji s·lu o pr˘mÏru nejmÈnÏ dvacet metr˘, zcela osvÏtlenÈho a zcela pr·zdnÈho. V jeho st¯edu se opÏt nach·zel dalöÌ sloup, ale tentokr·t to byl sloup obyËejn˝, siln˝ necel˝ metr, podpÌrajÌcÌ stropnÌ klenbu, kter· se k nÏmu sbÌhala. Po pokladu, kter˝ oba zlodÏji oËek·vali, nebylo ani pam·tky. ÑTohle je pal·c kouzel,ì ¯ekl Conan ned˘vÏ¯ivÏ a postoupil do mÌstnosti. Metodicky zkoumal zrakem podlahu, stÏny i strop, ale zd·lo se b˝t naprosto jasnÈ, ûe jedin˝m vchodem do s·lu pr·vÏ veöli. Dalos se vydal doleva podÈl holÈ stÏny, obËas p¯ejel prsty po podez¯ele vypadajÌcÌ ökvÌ¯e mezi kv·dry, z nichû byla postavena, ale pochyboval, ûe by se tu nach·zel jeötÏ nÏjak˝ dalöÌ, tajn˝ v˝chod, i kdyû se mu zd·lo logickÈ, ûe pokud se do sloupu o pr˘24

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

mÏru Ëty¯i metry vejde s·l o pr˘mÏru p¯es dvacet, kdo vÌ, co mohou skr˝vat jejÌ stÏny? ÑVÌtejte.ì Byl to mocn˝ hlas a v pr·zdnÈm s·le zaznÏl jako pr·sknutÌ biËem. Muû, jemuû hlas pat¯il, byl schovan˝ za st¯edov˝m sloupem, zpoza nÏjû nynÌ vystoupil. Byl urostl˝ a ramenat˝, i kdyû ne tak jako obrovit˝ Cimme¯an, a mohlo mu b˝t kolem t¯iceti let. Jeho zlat˝mi v˝öivkami zdoben˝ odÏv a pl·öù svÏdËily o bohatstvÌ, ost¯e ¯ezan· tv·¯, r·movan· h¯Ìvou plav˝ch vlas˘, zas o sÌle charakteru a aristokratickÈm p˘vodu. Ruce, obtÏûkanÈ drah˝mi prsteny, mÏl pr·zdnÈ a ani na opasku nenesl û·dnÈ zbranÏ. V˝raz jeho tv·¯e byl napjat˝ a zachmu¯en˝, ale nevypadal nep¯·telsky. ÑVÌtejte v s·lu poklad˘,ì promluvil nezn·m˝ znovu a zaËal zvedat ruce, ale ani on ani Dalos, kter˝ jiû p¯i prvnÌm zvuku muûova hlasu övihl prav˝m p¯edloktÌm, aby mu z ruk·vu do dlanÏ vklouzl mal˝ vrhacÌ n˘û, nepoËÌtali s Conanovou rychlostÌ. Cimme¯an za˙toËil s rychlostÌ dravce padajÌcÌho z oblohy na bezbrannou ko¯ist, jedin˝m skokem p¯ekonal vzd·lenost, kter· jej od muûe dÏlila, levaËkou zachytil jeho pravici a ost¯Ì jeho noûe se ocitlo na muûovÏ krku d¯Ìv, neû ten staËil p¯ekvapenÌm otev¯Ìt ˙sta. ÑNa ty ruce pozor, ËarodÏji,ì zamruËel mu Conan skrz vycenÏnÈ zuby do obliËeje, ÑnÏco zkusÌö a j· ti je useknu.ì ÑNikdo v·m nechce ublÌûit,ì zachrËel muû jiû mnohem mÈnÏ mocn˝m hlasem, ÑoËek·val jsem v·s.ì ÑProË pr·vÏ n·s?ì Conan p¯itlaËil jemnÏ, ale p¯esvÏdËivÏ Ëepel. ÑNikdo nevÏdÏl, ûe se sem chyst·m. A jeho jsem potkal aû tady.ì ÑCo je to za Ë·ry?ì Dalos se p¯iblÌûil k obÏma muû˘m, vzal nezn·mÈho za ruk·v na levÈm p¯edloktÌ a jako kdyby nez˙ËastnÏnÏ si zaËal prohlÌûet jeho prsteny a tÏûk˝ zlat˝ n·ramek na z·pÏstÌ. 25

R A D O S L AV K A LA ä

ÑHled·m schopnÈ muûe na nebezpeËnou pr·ci.ì Muû˘v pohled sk·kal z Conana na Dalose, zraËily se v nÏm obavy, ale i odhodl·nÌ. ÑA nepot¯ebuji jen tupÈ hrdlo¯ezy. Pot¯ebuji hlavnÏ nÏkoho, kdo se dok·ûe dostat nap¯Ìklad do hlÌdanÈ pokladnice obchodnÌ stanice.ì Cimme¯an na nezn·mÈho hledÏl zachmu¯en˝m, zkoumav˝m pohledem po nÏkolik vte¯in, pak odt·hl n˘û od jeho hrdla a pustil jej. Ñÿekl bych, ûe nelûe, aspoÚ zatÌm,ì prohodil k Dalosovi. ÑA taky bych ¯ekl, ûe to nenÌ m·g, zm·tl mÏ ten prvnÌ pohyb rukou. Poslouch·me,ì k˝vl na nezn·mÈho. ÑJmenuji se Damitrias a jsem kupec z Argosu,ì ¯ekl muû a mnul si krk. ÑPot¯ebuji pomoci nÏkoho najÌt.ì ÑNenech·v·m se platit, abych vykon·val cizÌ pomsty,ì odfrkl si Conan. ÑAni j· nejsem n·jemn˝ vrah, Damitriasi z Argosu,ì ¯ekl Dalos. ÑTakûe pozor, abychom se nerozhodli, ûe se pro dneöek jen podÏlÌme o tvoje öperky a tebe tu nenech·me vykrv·cet na podlaze.ì ÑBeze mÏ neopustÌte stanici ûivÌ,ì zavrtÏl hlavou Damitrias, ale neznÏlo to jako hrozba ani jako plan· v˝hr˘ûka. ÑStr·ûe jsou v pohotovosti. Nemedijci navÌc jiû urËitÏ zalarmovali mÏstskou hlÌdku. Kolem vÏûe se teÔ pohybuje nejmÈnÏ o t¯icet ozbrojenc˘ vÌc, dalöÌ jsou naho¯e a na st¯ech·ch.ì ÑJak by mohli?ì ÑTen k·men, kter˝ vyd·v· svÏtlo,ì odpovÏdÏl kupec, Ñreaguje na lidskou p¯Ìtomnost. Kus toho samÈho kamene majÌ muûi na hlÌdce ve str·ûnici u br·ny a samoz¯ejmÏ i velitel stanice ve svÈ komnatÏ. K·men se rozsvÌtÌ, kdyû nÏkdo vstoupÌ do tÏchto mÌstnostÌ ve vÏûi. VÏ¯te mi, vÏdÌ o v·s.ì ÑTak proË tu byla tma, kdyû jsme veöli? Ty uû jsi tu p¯ece musel b˝t,ì ¯ekl Dalos a pozvedl n˘û. 26

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

ÑVeöel jsem aû po v·s.ì Slova pronesen· s absolutnÌ p¯esvÏdËivostÌ. Dalos, proklÌnajÌcÌ v duchu sebe sama, ûe tohle kouzlo se svÌtÌcÌm kamenem, kterÈ se uk·zalo jako dokonal˝ bezpeËnostnÌ systÈm, nezn·, vrhl pohled na Cimme¯ana. Ten mu jej oplatil. Oba, aË navenek klidnÌ, horeËnÏ p¯em˝öleli, zvaûovali svoje öance. ÑM˘ûeme to risknout,ì navrhl Conan. ÑVe dvou se n·m to m˘ûe poda¯it, zvl·öù kdyû budeme mÌt jeho jako rukojmÌ. Provede n·s sv˝m tajn˝m vchodem. Nebo si m˘ûeme poslechnout, co n·m nabÌdne.ì ÑM˘ûete si mne vzÌt jako rukojmÌ, to ano,ì promluvil Damitrias d¯Ìv, neû staËil Shemita odpovÏdÏt, Ñale nejd¯Ìv se podÌvejte, jak· v·s Ëek· odmÏna v p¯ÌpadÏ ˙spÏchu.ì Pomalu, aby nevzbudil zbyteËnÈ podez¯enÌ, s·hl Damitrias do z·Úad¯Ì a vyt·hl kus svÏtlÈho, neopracovanÈho kamene, kter˝ mÏl povÏöen˝ na ¯emÌnku kolem krku a o nÏmû by kdokoli na prvnÌ pohled mohl prohl·sit, ûe je to stejn˝ druh opuky, z nÌû byly postaveny mÏstskÈ hradby a vÏtöina kamenn˝ch staveb ve mÏstÏ, snad kromÏ kr·lovskÈho pal·ce. ÑTohle je druh kamene, kter˝ se v dneönÌm svÏtÏ nevyskytuje,ì ¯ekl. ÑJen jeden z nemnoha st¯Ìpk˘ vÏdomostÌ m˝ch p¯edk˘. DÏdictvÌ.ì Drûel k·men p¯ed sebou, co mu jen dovolil ¯emÌnek, a otoËil se k obÏma zlodÏj˘m z·dy. Conan i Dalos vydechli p¯ekvapenÌm. ÑCrome a Mitro!ì Conanovo provol·nÌ n·sledovalo potÈ, co z kusu kamene, kter˝ mÏl kupec povÏöen˝ na krku, jako kdybyby vytryskl kuûel neviditelnÈho svÏtla. Kter˝mkoli smÏrem jej Damitrias natoËil, tam se podÈl stÏn objevilo to, co dosud skr˝valo kouzlo tohoto divotvornÈho s·lu ñ oba zlodÏji vidÏli hromady beden naskl·dan˝ch podÈl zak¯ivenÈ stÏ27

R A D O S L AV K A LA ä

ny; stejn˝ch beden, kterÈ je oba do tÈto vÏûe p¯il·kaly. Conan p¯istoupil k jednomu navröenÈmu sloupci a zkusil na jednu bednu s·hnout rukou. UcÌtil chladn˝ kov plechovÈ krabice. Damitrias pootoËil kamenem jinam, hromada beden zmizela a s nÌ i pocit doteku, kter˝ Cimme¯an mÏl. ÑU Croma, jestli je tohle iluze, je dokonal·!ì ÑNenÌ to iluze,ì ¯ekl kupec. ÑTo, co vidÌte kolem, je vÏtöina mÈho zdÏdÏnÈho majetku, to nejcennÏjöÌ, co m·m. Ty bedny jsou naplnÏnÈ zlatem a dalöÌmi skvosty, kterÈ shrom·ûdili p¯ed tisÌciletÌmi moji mocnÌ p¯edci, a j· je chci pouûÌt buÔ jako v˝kupnÈ, nebo mÏlo b˝t odmÏnou muû˘m, kte¯Ì p¯ijali stejn˝ ˙kol p¯ed v·mi.ì ÑZjevnÏ neuspÏli,ì skoËil mu do ¯eËi Dalos. ÑMoje roucho a öperky,ì pokraËoval kupec, aniû by dal najevo, ûe Shemitovu pozn·mku bere na vÏdomÌ, Ñjsou nicotn· almuûna v porovn·nÌ s tÌm, jakou odmÏnu zÌsk·te v p¯ÌpadÏ, ûe uspÏjete v ˙kolu, k nÏmuû v·s chci najmout.ì P¯istoupil k jednÈ z beden, kterÈ osvÏtloval kamenem, odjistil z·mky jejÌho vÌka, s·hl dovnit¯ volnou rukou a vyt·hl dva velice tÏûkÈ koûenÈ v·Ëky. Kdyû se otoËil ke Conanovi s Dalosem, bedna opÏt zmizela v prostoru. Kaûd˝ z v·Ëk˘ p¯ist·l v ruce jednoho ze zlodÏj˘. Kdyû je otev¯eli, zat¯pytil se v jejich oËÌch lesk zlata, kterÈ obsahovaly. ÑUû jsem kradl pro jinÈ,ì potÏûkal Dalos sv˘j v·Ëek, Ñi kdyû je to uû d·vno. Co ty?ì Obr·til se na Cimme¯ana. Ten, zkouöeje zuby pravost jednoho ze zlaù·k˘ ve svÈm v·Ëku, p¯ik˝vl: ÑTuhle nabÌdku si chci vyslechnout. Rozhodnout se m˘ûeme potom.ì ÑPoklad je sv·zan˝ tou trochou talentu k magii, s nÌmû jsem se narodil,ì ¯ekl kupec a v jeho hlase zaznÏlo varov·nÌ. ÑBeze mne a tohoto kamene-klÌËe si radÏji nep¯ejte vÏdÏt, co vöechno by se p¯ihodilo v·m nebo obyvatel˘m tÈhle Ëtvrti. Tyto zlatÈ n·hrdelnÌky a poh·ry slyöely od¯Ì28

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

k·vat nahlas zaklÌnadla, kter· se dnes i ti nejambiciÛznÏjöÌ m·govÈ neodv·ûÌ ani zaöeptat.ì ÑRozumÌme,ì skoËil mu do ¯eËi netrpÏlivÏ Dalos. ÑTa hromada je proklet· nÏËÌm vÌc, neû je obvykl· kletba nad kaûd˝m zlatem, totiû ûe lidÈ kv˘li nÏmu houfnÏ p¯ich·zejÌ o ûivoty. Jestli nechceö, aby jich bylo o jeden vÌce, p¯ejdi k vÏci.ì Conan se nad Shemitov˝m proslovem pobavenÏ uöklÌbl. ÑOsoba, kterou hled·m, a kterou musÌm ûivou zÌskat zp·tky,ì ¯ekl Damitrias, Ñje m· manûelka, jmenuje se Muriella. Byla p¯ed nÏkolika mÏsÌci unesena z naöeho domu v Messantii. ZvÏd, kter˝ pro mne pracuje, zjistil, ûe by mohla b˝t odvezena do Shemu, a najal s m˝m svolenÌm skupinu hyrk·nsk˝ch ûoldnÈ¯˘, aby se jÌ zmocnili a p¯ivezli ji do Zamory, kde jsem j· s·m n·sledoval jinou stopu. Ti Hyrk·nci uspÏli v jejÌm nalezenÌ a zÌsk·nÌ, avöak na cestÏ byli napadeni a povraûdÏni. M˘j ËlovÏk, onen zvÏd, mi ale nep¯inesl jen zpr·vu o tom, ûe jejich kosti jiû brzy budou vybÏleny sluncem v pouöti na jih od Kothu, a druhÈm zmizenÌ mÈ ûeny, ale i dalöÌ stopu.ì ÑA to po celou dobu nikdo neû·dal o v˝kupnÈ?ì zeptal se Conan. Cel· z·leûitost ho zaËÌnala zajÌmat. OdmÏna byla zjevnÏ poh·dkov· a navÌc v tom byla ûena. Po¯·d tu sice byla moûnost, ûe to vöechno jsou povÌdaËky a ûe spolu s Dalosem zakonËÌ tuto noc nabodnuti na pÌk·ch mÏstskÈ a staniËnÌ str·ûe, ale v Cimme¯anovi sÌlilo p¯esvÏdËenÌ, ûe bohat˝ kupec by se asi tÏûko d·val bezd˘vodnÏ vöanc dvÏma zlodÏj˘m, kte¯Ì s nÌm v tuhle chvÌli mohli naloûit podle svÈho. ÑNikdo o v˝kupnÈ neû·dal. A vÏ¯Ìm, ûe uû k tomu nedojde,ì odpovÏdÏl Damitrias. ÑPak ji unesli jako otrokyni,ì zap¯em˝ölel nahlas Dalos. ÑNejspÌö nÏjakÈmu n·ËelnÌkovi nÏkterÈho divokÈho kmene na v˝chodÏ, kter˝koli z civilizovan˝ch kr·l˘ by ji buÔ 29

R A D O S L AV K A LA ä

vr·til, aû by zjistil, kdo je, nebo by si to vr·cenÌ nechal ötÏd¯e zaplatit. Ale proË un·öet ûenu bohatÈho kupce, kter˝ m· prost¯edky na to, aby se mohl p¯inejmenöÌm pomstÌt, kdyû se otrokynÏ dajÌ skoro zadarmo sehnat jinde? Byla tvoje ûena proslul· svojÌ kr·sou?ì ÑAno, to je,ì odpovÏdÏl smutnÏ kupec, s d˘razem na p¯Ìtomn˝ Ëas. ÑAle d˘vod k jejÌmu ˙nosu leûÌ nÏkde jinde.ì ÑStar· krevnÌ msta?ì Conan znal ze svÈ drsnÈ domoviny podobnÈ p¯ÌbÏhy, t·hnoucÌ se krvavou linkou p¯es nÏkolik generacÌ. ÑNÏco na ten zp˘sob,ì p¯isvÏdËil Damitrias. ÑPrav˝ d˘vod ale nezn·m, alespoÚ prozatÌm. M˘j ËlovÏk, ten zvÏd, na to urËitÏ p¯ijde. V tuhle chvÌli vÌm ale s jistotou, kter˝m smÏrem se vydat.ì ÑJak ale vÌö, ûe je st·le naûivu?ì Dalos poloûil ot·zku, kter· napadla oba zlodÏje. Bylo by dobrÈ vÏdÏt, zda bude tahle v˝prava mÌt v˘bec smysl. Damitrias v odpovÏÔ jen zat¯epal pravou rukou, jak cosi ukrytÈho vyklep·val z ruk·vu. OzbrojenÈ pravaËky obou zlodÏj˘ se v˝hr˘ûnÏ pozvedly. D˘vÏra jeötÏ nebyla vybudov·na. Damitrias p¯edmÏt, padajÌcÌ jeho voln˝m ruk·vem, zachytil a pozvedl jej do v˝öe oËÌ. Drûel za Ëepel kr·tk˝, bohatÏ zdoben˝ zak¯iven˝ n˘û. Rukojeù byla zakonËena brouöen˝m kulat˝m kusem k¯iöù·lu, kter˝ z·¯il jako malÈ slunce. ÑJsme lidÈ starÈ vÌry, Muriella a j·,ì ¯ekl. ÑVÌry, jejÌû chr·my dnes jiû v Messantii ani nikde jinde v Argosu nenajdete. DneönÌ chr·my stojÌ na z·kladech prastar˝ch svatyÚ, avöak tato vÌra st·le m· svÈ n·sledovnÌky. P¯i svatebnÌm ob¯adu je prolito p·r kapek krve kaûdÈho z novomanûel˘ jako obÏù naöim boh˘m. Duöe kaûdÈho z nich je touto krvÌ spjata s posv·tnou zbranÌ. Toto je n˘û, kter˝ jsem obdrûel od svÈ ûeny. Ten, kter˝ dostala ona ode mÏ, je bezpeËnÏ uloûen v mÈm domÏ v Messantii. Dokud ten, jehoû duöe byla v noûi zachycena, ûije, k¯iöù·l z·¯Ì. Po jeho smrti 30

CONAN A ZLATO ARGOSK…HO KUPCE

zËern·, jako by to byl kus onyxu. Ano, jsem si jist˝, ûe Muriella ûije.ì ÑJe jenom jedno mÌsto, kde mÌvali takovÈ zvyky ñ Acheron,ì ¯ekl Dalos, jako by si chtÏl odplivnout. ÑChceö n·m ¯Ìct, kupËe, ûe ty a tv· ûena jste potomky Acheronc˘? M·m uvÏ¯it, ûe tohle zlato je z Acheronu, d·vnÈho impÈria plnÈho zla?ì ÑAno. A chci se toho dobrovolnÏ vzd·t, abych dostal Muriellu zpÏt.ì ÑPokud je to leû,ì ¯ekl Conan, Ñpak je to dob¯e vymyöleno. Acheronsk˝ch kouzel se bojÌ kaûd˝, i kdyû to impÈrium zaniklo p¯ed t¯emi tisÌci lety.ì ÑBanda hyrk·nsk˝ch hrdlo¯ez˘ neuspÏla, a my dva bychom mÏli? To se mi nezd·,ì zapochyboval Dalos s oËima up¯en˝ma na zbraÚ v DamitriasovÏ ruce, jako by ho ten pohled nadmÌru fascinoval. ÑSpÌö bych vÏ¯il tomu, ûe ji ti hyrk·nötÌ öakali v pouöti nÏkde zn·silnili, pod¯Ìzli a pak se po nich slehla zem,ì poznamenal Cimme¯an. ÑAle ty oËividnÏ vÏ¯Ìö tÈ d˝ce, kupËe.ì ÑNikdo se jÌ ani nedotkl od chvÌle, kdy ji unesli,ì ¯ekl Damitrias. ÑKdyû byl p¯epaden m˘j d˘m v Messantii, moje ûena se ukryla v jednÈ z naöich truhlic. TakovÈ, kterou zvenËÌ m˘ûe otev¯Ìt jen ËlovÏk naöÌ krve, a je dost pevn·, aby v nÌ p¯eûila, i kdyby byl d˘m v plamenech nebo kdyby se z¯Ìtil. ⁄nosci ji v tÈ truhlici odnesli.ì V˝raz na tv·¯Ìch obou zlodÏj˘ nynÌ prozrazoval, ûe jim doch·zÌ trpÏlivost s kupcov˝mi v˝mysly a ûerty. ÑA ty st·le p¯edpokl·d·ö, ûe ûije,ì ¯ekl Conan. ÑI kdyû podle toho, co jsi ¯ekl, muselo od ˙nosu ubÏhnout uû nÏkolik t˝dn˘.ì Dalos si jen nevÏ¯ÌcnÏ odfrkl. ÑTa truhlice je dalöÌ st¯Ìpek b˝valÈ acheronskÈ magie,ì odpovÏdÏl Damitrias. Ñ»as v nÌ plyne mnohem pomaleji neû venku. Pro mou ûenu od doby, kdy za nÌ zaklaplo vÌko 31

R A D O S L AV K A LA ä

truhly, ubÏhlo jen nÏkolik okamûik˘. Ale samoz¯ejmÏ tam nem˘ûe z˘stat navÏky. »lovÏka jinÈho neû acheronskÈho p˘vodu by prost¯edÌ uvnit¯ truhlice ¯eknÏmeÖ nehezky zmÏnilo. Murielle to ale nehrozÌ. P¯esto by nakonec zem¯ela hladem a ûÌznÌ, pokud ji nedostanu ven.ì ÑJak bychom to tedy mÏli provÈst?ì ¯ekl Dalos. ÑNajÌt a p¯ivÈzt ti onu truhlu?ì ÑPojedu s v·mi,ì odpovÏdÏl kupec. ÑA m˘j ËlovÏk se s n·mi p¯ed cÌlem sejde, spolu s dalöÌmi m˝mi p¯·teli. Od v·s oËek·v·m jen vyuûitÌ vaöeho talentu proniknout kamkoli, kam se obyËejn˝ ËlovÏk jen tak nedostane.ì Damitrias˘v obliËej dostal n·hle netrpÏliv˝ v˝raz. ÑTakûe p¯ijÌm·te?ì Oba oslovenÌ si vymÏnili snad vte¯inu trvajÌcÌ pohled. Conan potÏûk·val v ruce v·Ëek se zlatem. ÑP¯ijÌm·m,ì ¯ekl. ÑI j·,ì p¯idal se Dalos. ÑNajal sis dva meËe a dva p·ry öikovn˝ch öperh·k˘, teÔ n·m ¯ekni, kam to vlastnÏ zamÌ¯Ìme?ì Damitrias se zhluboka nadechl, jako by pot¯eboval vÌce vzduchu pro to, co se chystal ¯Ìci. ÑKezanki·nskÈ hory,ì odpovÏdÏl kupec nakonec. ÑKezanki·nskÈ hory,ì opakoval Conan a pot¯·sal p¯itom hlavou. ÑZase. Zamora, zase. Modli se, Damitriasi, aby ta odmÏna byla nakonec p¯imÏ¯en· tomu, co pro tebe udÏl·me.ì Kdyû pron·öel ta slova, navzdory tomu, ûe mohla b˝t ch·p·na jako v˝hr˘ûka, Cimme¯an se usmÌval.

Mal· kniûnÌ ¯ada PoutnÌk Ë. 79 Radoslav Kalaö: Conan a zlato argoskÈho kupce Ilustrace na ob·lce a frontispis: R. K. Post OdpovÏdn˝ redaktor: Boris Hokr Editor: Egon »ierny Vydal: Klub Julese Vernea Praha v r. 2014 http://www.poutnik-knihy.cz redakce@poutnik-knihy.cz Sazba: SF SOFT, Praha DoporuËen· cena vËetnÏ DPH 285 KË