Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Strรกnka 5
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Stránka 6
PfieloÏil kolektiv pfiekladatelÛ
© Argo, 2016 ROGUES Copyright © 2014 by George R. R. Martin and Gardner Dozois Introduction copyright © 2014 by George R. R. Martin Individual story copyrights appear on page 577 All rights reserved. Translation © Jitka Cardová, Marek Drda, Ale‰ Drobek, Jifií Engli‰, TomበJeník, Olga Machaãová, Daniela Orlando, TadeበPelech, Richard Podan˘, Jana Reãková, Robert Tschorn, 2016 Cover art © 2016 by Mariusz Kula ISBN 978-80-257-1906-0
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Strรกnka 7
Pro Joea a Gay Haldemanovi drsnou dvojku darebรกkร
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Strรกnka 8
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Stránka 9
ÚVOD
Darebáka má každý rád GEORGE R. R. MARTIN
... i kdyÏ mu nûkdy Ïivot nabídne pfiíleÏitost, aby toho litoval. Niãemové, podvodníci, mizerové. BudiÏkniãemové, lotrasové, ‰ejdífii, vykukové. Zlodu‰i a zlodu‰ky. ·vindlífii, podrazáci, lháfii, hoch‰taplefii, lumpové, ‰arlatáni, grázlové, klackové, vydfiidu‰i... mají spoustu jmen a vyskytují se v lecjak˘ch pfiíbûzích, ve v‰ech Ïánrech, co jich na svûtû existuje, i v bájích a legendách... Aha, a abychom nezapomnûli, dûjiny jsou jich taky plné. Jsou to dûti Kojotovi bratfii. Nûkdy jsou to hrdinové. Jindy padou‰i. Nejãastûji ale nûco mezi tím, postavy zobrazené v ‰edi... a ‰edá je odedávna moje oblíbená barva. Je mnohem zajímavûj‰í neÏ ãerná nebo bílá. Myslím, Ïe jsem darebákÛm neobjektivnû nadrÏoval odjakÏiva. KdyÏ jsem byl kluk, a to bylo v padesát˘ch letech, nûkdy to vypadalo, Ïe v hlavních vysílacích ãasech bûÏí v televizi z pÛlky samé sitkomy a z té druhé pÛlky westerny. Otec westerny miloval, a tak jsem je bûhem dospívání vidûl v‰echny; nekoneãnou pfiehlídku ‰erifÛ odkudsi z pfiíhraniãí, muÏÛ s v˘razn˘mi bradami, a jeden chrabfiej‰í neÏ druh˘. ·erif Dillon byl jako kus kamene, Wyatt Earp byl stateãn˘, odváÏn˘ a chrabr˘ (fiíkalo se to hned v titulní písni), a taky Lone Ranger, Hopalong Cassidy, Gene Autry a Roy Rogers byli chlapáci, u‰lechtilí, poctiví, ty nejdokonalej‰í Ïivotní vzory, po jak˘ch by kdo mohl touÏit... JenÏe mnû nikdo z nich nikdy nepfiipadal tak docela skuteãn˘. M˘mi oblíben˘mi westernov˘mi hrdiny byli ti dva, ktefií se z toho vymykali: Paladin, kter˘ se oblékal do ãerné (jako záporák), pokud byl v divoãinû, a jako zmûkãil˘ dandy, kdyÏ byl v San Francisku, kaÏd˘ t˘den „dûlal spoleãnost“ (ehm ehm) jiné pûkné Ïenské a nechal se najímat za peníze (jiní hrdinové peníze vÛbec nebrali v potaz); a bratfii Maverickové (zvlá‰È Bret), okouzlující grázlíci, ktefií radûji nosili ãerné odûní profesionálních hráãÛ nebo ãerné obleky, tenké vázanky a nóbl vestiãky spí‰e neÏ tradiãní ‰erifovské obleãení s jednobarevnou vestou a odznakem a bíl˘m kloboukem a které jste spí‰ zastihli u pokeru neÏ pfii pfiestfielce. A víte vy co? Vidûno z dne‰ní perspektivy pfiestály zkou‰ku ãasu mnohem líp Maverick a Have Gun – Will Travel neÏ tradiãnûj‰í westerny té doby. MÛÏete namítnout, Ïe byly líp napsané a líp zahrané a líp reÏírované neÏ ostatní „koÀské opery“ ze stejné stáje, a budete mít pravdu... JenÏe já si stejnû myslím, Ïe ten darebáck˘ faktor s tím má taky co dûlat. Ale fanou‰ci star˘ch televizních westernÛ nejsou zdaleka jediní, kdo dobfie udûlaného darebáka docení. Pravda je taková, Ïe tenhle povahov˘ archetyp se prolíná v‰emi médii i Ïánry. –9–
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
D AREBÁCI /
Stránka 10
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
Clint Eastwood se stal hvûzdou díky postavám jako Rowdy Yates, Drsn˘ Harry a Bezejmenn˘, coÏ byli do jednoho darebáci. Kdyby místo toho hrál Goodyho Yatese, Hodného Harryho a MuÏe s nûkolika prÛkazy totoÏnosti, pes by po nûm ne‰tûkl. Je pravda, Ïe kdyÏ jsem chodil na univerzitu, potkal jsem dívku, která mûla u‰lechtilého a obûtavého Ashleyho Wilkese radûji neÏ toho grázlíka Rhetta Butlera, hazardního hráãe a pa‰eráka... ale myslím, Ïe byla jediná. KaÏdá jiná Ïena, kterou jsem kdy poznal, by dala Rhettovi pfied Ashleym pfiednost, ani by okem nemrkla, o Frankovi Kennedym a Charlesi Wilkesovi ani vÛbec nemluvme. Harrison Ford je také do jisté míry darebáck˘ v kaÏdé své roli, ale samozfiejmû Ïe to celé zaãalo u Hana Sola a Indiana Jonese. Existuje nûkdo, kdo má skuteãnû radûji Luka Skywalkera neÏ Hana Sola? Jasnû, Han to dûlá jen pro prachy, to dává jasnû najevo od zaãátku... Av‰ak o to je jen napínavûj‰í, kdyÏ se na konci filmu vrátí a narve Darthu Vaderovi tu stfielu pûknû do zadku. (Jo, a OPRAVDU v té scénû v baru vystfielil první, i kdyby se George Lucas snaÏil tu scénu vypíglovat sebevíc.) A Indy... Indy je ztûlesnûní darebáctví. Vytáhnout tehdy pistoli na toho elitního ‰ermífie, to nebylo vÛbec fér... Ale jak jsme ho za to zboÏÀovali, to se ani popsat nedá. Ale darebáci nevládnou jen filmu a televizi. Podívejte se na knihy. Tfieba na epickou fantasy. Tu lidé ãasto definují právû jako Ïánr, ve kterém absolutní dobro porazí absolutní zlo, a podobn˘ch vûcí je rozhodnû fÛra, zvlá‰È z dílen nespoãetn˘ch ‰ikÛ Tolkienov˘ch imitátorÛ, ktefií vytrvale chrlí temné pány, zlé pfiisluhovaãe a vzorÀácké hrdiny. Existuje ale star‰í subÏánr fantasy, kter˘ se darebáky pfiímo hemÏí, a fiíká se mu meã a magie. Conan Cimmefian b˘vá nûkdy oznaãován za kladného hrdinu, ale nezapomeÀme, Ïe se taky Ïivil jako lupiã, nájezdník, pirát, Ïoldák, a nakonec se jako uzurpátor usadil na uchvácen˘ trÛn... A kromû toho se taky vyspal s kaÏdou pfiitaÏlivou Ïenou, na kterou cestou natrefil. Fafhrd a ·ed˘ My‰ilov jsou je‰tû darebnûj‰í figury, i kdyÏ ne aÏ tak úspû‰né. A není moc pravdûpodobné, Ïe by se nûkdo z nich kdy stal králem. A pak tu máme naprosto nemorálního (a naprosto rozko‰ného) Cugela Chytrého z pera Jacka Vance, jehoÏ intriky a podrazy sice nikdy tak docela nedosáhnou k˘Ïeného cíle, ale stejnû... Také historická beletrie nám dodala svÛj díl rázn˘ch, prohnan˘ch a nedÛvûryhodn˘ch lotrasÛ. I tfii mu‰ket˘fii rozhodnû mají pár darebáck˘ch vlastností (protoÏe bez tûch se pofiádná frajefiina zkrátka neobejde). Rhett Butler byl stejnû velk˘ darebák v knize jako poté ve filmu. Michael Chabon dal ãtenáfiÛm dva skvûlé nové darebáky, Amrama a Zelikmana, hvûzdy svého historického románu Gentlemen of the Road, a já doufám, Ïe se toho o té dvojce dozvíme je‰tû víc. A samozfiejmû tu je nesmrteln˘ Harry Flashman (pro vás pouhé smrtelníky samozfiejmû vÏdy sir Harry Paget Flashman, VC, KCB, KCIE, s dovolením i bez) od George MacDonalda Frasera, postava ponûkud vypÛjãená z díla Tom Brown’s Schooldays, klasického britského románu z internátní ‰koly od Thomase Hughese (coÏ je nûco jako Harry Potter, jen bez famfrpálu, magie a bez holek). Pokud jste neãetli MacDonaldovy knihy s Flashmanem (ty Hughesovy mÛÏete vynechat, leda byste opravdu milovali viktoriánské moralizování), pak jste si nechali utéct jednoho z nejskvûlej‰ích literárních darebákÛ. A seznámení s ním vám závidím. Westerny? Klatû, cel˘ Divok˘ Západ se darebáky jen hemÏil. Hrdina, kter˘ je psancem, se najde stejnû ãasto jako padouch, kter˘ je psancem, jestli ne ãastûji. Billy Kid? Jesse – 10 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Stránka 11
D AREBÁKA
MÁ KAÎD¯ RÁD
/ G EORGE R. R. M ARTIN
James a jeho banda? Doc Holliday, darebák, a ke v‰emu pÛvodním povoláním zubafi? A kdyÏ znovu nakoukneme do televizní produkce – tentokrát prosím zpoplatnûnû, bez stahování –, pak také narazíme v produkci HBO na zázraãn˘ a hofice oplakávan˘ seriál Deadwood a v jeho stfiedu postavu Ala Swearengena. V podání Iana McShanea Swearengen naprosto nestydatû ukradl místo ve svûtlech ramp údajnému hlavnímu hrdinovi, ‰erifovi. Ov‰em darebové umûjí krást dobfie. Je to jedna z vûcí, které jim jdou bájeãnû. A co milostné romány? Pche, i v tûch sbalí holku skoro vÏdycky darebák. Navíc v poslední dobû je ãasto darebákem právû holka, darebaãka, coÏ mÛÏe b˘t je‰tû lep‰í. Je vÏdy milé, kdyÏ nûkdo obrátí konvence vzhÛru nohama. I krimi zahrnuje celé subÏánry vûnované darebákÛm. AlespoÀ nûco z nich vÏdy mají soukromí detektivové; kdyby to byli pfiedpisoví vzorÀáci, coÏ nejsou, tak by dûlali poldy. A tak bych mohl pokraãovat. Beletrie, gotick˘ i jin˘ horor, paranormální romance, Ïenská literatura, kyberpunk, steampunk, mûstská fantasy, tragédie, komedie, erotika, thrillery, space opery, sportovní pfiíbûhy, vojenské pfiíbûhy... KaÏd˘ Ïánr a subÏánr má svoje darebáky; a ti ãasto patfiívají mezi ty nejoblíbenûj‰í postavy, jeÏ si lidé nejdéle pamatují. V‰echny ty Ïánry jsme do antologie bohuÏel nemohli zafiadit... Ale zãásti toho lituji. MoÏná mám v sobû kus darebáka, cosi, co mû nutí pfiejíÏdût pfies plnou ãáru, ale skuteãnost se má tak, Ïe hranice ÏánrÛ pfiíli‰ nerespektuji. Jsem nejznámûj‰í jako autor fantasy, ale Darebáci nejsou zam˘‰leni jako antologie fantasy... i kdyÏ pûkn˘ch pár dobr˘ch fantasy v ní jsou. MÛj spolueditor Gardner Dozois nûkolik desítek let ‰éfoval ãasopisu zamûfienému na vûdecko-fantastick˘ Ïánr, ale tohle není ani vûdecko-fantastická antologie... i kdyÏ v ní je pár sci-fi povídek právû tak dobr˘ch jako to nejlep‰í, co najdete po ãasopisech. Stejnû jako Váleãníci a Nebezpeãné Ïeny, coÏ byly na‰e pfiedcházející multiÏánrové antologie, i Darebáci mají jít napfiíã v‰emi Ïánrov˘mi hranicemi. Na‰e téma je univerzální, a jak Gardner, tak já milujeme dobré povídky v‰eho druhu, aÈ uÏ spadají do jakéhokoli ãasu, místa ãi Ïánru, a tak jsme se prostû sebrali a vyzvali proslulé autory ze svûtÛ epické fantasy i meãe a magie, mûstské fantasy, science fiction, milostné literatury, hlavního proudu, detektivky (tvrdé i mûkãí), thrilleru, historické prózy, westernu, noirové detektivky, hororu... Co vás jen napadne. V‰ichni nabídku nepfiijali, ale mnozí ano a v˘sledek najdete na tûchto stránkách. Na‰i pfiispûvatelé tvofií hvûzdnou sestavu ovûnãenou mnoha cenami, napsali mnoÏství bestselerÛ a pracují pro desítku rÛzn˘ch nakladatelÛ a v desítce rÛzn˘ch ÏánrÛ. V‰echny jsme poÏádali o totéÏ – pfiíbûh s nûjak˘m darebákem, pln˘ ‰ikovn˘ch zvratÛ a ìábelsky rafinovan˘ch plánÛ. Nikomu z nich jsme nevnucovali Ïánrové hranice. Nûktefií se rozhodli psát v tom Ïánru, v nûmÏ se nejvíc proslavili. Jiní se zase rozhodli zkusit nûco jiného. Ve svém úvodu k VáleãníkÛm jsem psal o tom, jak jsem vyrÛstal v padesát˘ch letech v New Jersey, ve mûstû Bayonne, kde nebylo ani jedno knihkupectví. V‰echnu ãetbu jsem si proto kupoval v novinovém stánku a ve stáncích s cukrovinkami, z otoãn˘ch drátûn˘ch stojanÛ. Na tûch nebyly paperbacky nijak tfiídûné podle ÏánrÛ. V‰echno bylo splácané dohromady, jeden kousek od toho, dva od tamtoho. Mohli jste najít Bratry Karamazovy napûchované mezi románek z nemocniãního prostfiedí a poslední historku s Mikem Hammerem od Mickeyho Spillanea. Dorothy Parkerová a Dorothy Sayersová se dûlily o prostor na regálu s Ralphem Ellisonem a s J. D. Salingerem. Max Brand se tulil k Barbafie Cartlandové. – 11 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
D AREBÁCI /
Stránka 12
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
A. E. van Vogt, P. G. Wodehouse a H. P. Lovecraft se tísnili vedle F. Scotta Fitzgeralda. Krimi, westerny, gotické pfiíbûhy, stra‰idelné pfiíbûhy, angliãtí klasikové, nejnovûj‰í „umûlecké“ romány a taky, jak jinak, science fiction a fantasy a horor – na tom stojanu jste mohli najít to v‰echno a deset tisíc dal‰ích vûcí k tomu. Mnû se to tak zamlouvalo. Dodnes se mi to zamlouvá. JenÏe v následujících desetiletích (a bohuÏel jich nebylo zrovna málo) se nakladatelsk˘ svût zmûnil, zmnoÏily se knihkupecké fietûzce a bariéry mezi Ïánry zpevnûly. Myslím, Ïe to je ‰koda. Knihy by nám mûly roz‰ifiovat obzory, brát nás na místa, kde jsme nikdy nebyli, a ukazovat nám vûci, které jsme je‰tû nevidûli, mûly by roz‰ifiovat na‰i perspektivu, to, jak se díváme na svût. KdyÏ ãtete jen jedin˘ Ïánr, není to moÏné. Omezuje vás to, zmen‰uje. Stejnû jako tehdy mi i teì pfiipadá, Ïe jsou dobré pfiíbûhy a ‰patné pfiíbûhy – a Ïe to je jediné rozli‰ení, na kterém doopravdy záleÏí. Myslíme si, Ïe se nám tady pár tûch dobr˘ch se‰lo. Najdete tu darebáky v‰ech rozmûrÛ, tvarÛ a barev, a to v rozmanit˘ch prostfiedích, která pfiedstavují zdravou smûsku rÛzn˘ch ÏánrÛ a subÏánrÛ. Nedozvíte se ov‰em, o které Ïánry a subÏánry jde, dokud si to nepfieãtete, protoÏe jsme to s Gardnerem v úctyhodné tradici tûch drátûn˘ch otoãn˘ch stojanÛ v‰echno promíchali. Nûkteré povídky z téhle knihy napsali va‰i oblíbení autofii, aspoÀ to tedy pfiedpokládáme; jiné jsou od autorÛ, o kter˘ch jste (zatím) nesly‰eli. Doufáme, Ïe aÏ antologii doãtete, nûktefií z tûch druh˘ch se pfiesunou do té první kategorie. Dobfie se bavte... Ale dávejte pozor. Jist˘m gentlemanÛm a rozko‰n˘m dámám z této knihy se nedá tak docela vûfiit. pfieklad Richard Podan˘
– 12 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Stránka 13
JOE ABERCROMBIE
Joe Abercrombie dnes patfií k tûm fantasy autorÛm, jejichÏ hvûzda prudce stoupá. Jeho drsn˘, stfiídm˘ a naturalistick˘ pfiístup k Ïánru si získal uznání u ãtenáfiÛ i kritikÛ. Patrnû nejznámûj‰í se stala jeho trilogie První zákon, jejíÏ úvodní román Sama ãepel vy‰el v roce 2006 následován rok nato druh˘m svazkem AÏ budou viset a v roce 2008 tfietím svazkem Poslední argument králÛ. Joe je rovnûÏ autorem samostatn˘ch fantasy románÛ vydan˘ch pod názvy Nejlépe chutná za studena, Hrdinové a Rudá zemû. Jeho nejnovûj‰ím dílem je mládeÏi urãená trilogie Shattered Sea a v leto‰ním roce se mÛÏeme tû‰it z jeho první povídkové sbírky Sharp Ends. Kromû psaní se Abercrombie Ïiví také jako nezávisl˘ filmov˘ stfiihaã. Îije a pracuje v Lond˘nû. V akãním thrilleru, kter˘ máte pfied sebou, nás zavede do ‰pinav˘ch, páchnoucích, divok˘ch a spletit˘ch ulic Sipanie, jednoho z nejnebezpeãnûj‰ích mûst svûta, abychom se podívali, kdo si vyláme zuby ve vraÏedné hfie na hledání jeÏka v kleci.
– 13 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Strรกnka 14
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
Stránka 15
Těžké časy, kam se podíváš JOE ABERCROMBIE
Hnusná, blbá Sipanie. Jak tohle mûsto nenávidûla. S tou její pitomou mlhou, co ãlovûka vÏdycky oslepí, a s tou odpornou ‰plouchající vodou a hnusn˘m v‰udypfiítomn˘m pachem hniloby, ze kterého se jí zvedal Ïaludek. Ty jejich podûlané veãírky a ma‰kary a h˘fiení. Zábava, v‰ichni se jenom baví, nebo aspoÀ pfiedstírají, Ïe se baví. Ti pitomí lidi byli ze v‰eho nejhor‰í. Gaunefii. V‰ichni. MuÏi, Ïeny i dûti. Lháfii a pitomci, v‰ichni do jednoho. Carcolf zkrátka Sipanii nenávidûla. A pfiece tu byla znovu. Tak kdo, musela se ptát sama sebe, je tu vlastnû pitomec? Z mlhy nûkde pfied ní jí k u‰ím dolehl h˘kav˘ smích a ona se vklínila do stínu dvefií, s jednou rukou na jílci meãe. Dobr˘ kur˘r nevûfií nikomu, a Carcolf byla nejlep‰í. Ale v Sipanii vûfiila… je‰tû míÀ neÏ nikomu. Z ‰era se vynofiila dal‰í skupinka bláznÛ hledajících nûjaké povyraÏení. MuÏ v masce pÛlmûsíce ukazoval na Ïenu, která byla tak opilá, Ïe se ani nedokázala udrÏet na vysok˘ch podpatcích a neustále padala. V‰ichni se chechtali jak pominutí a jeden mával krajkov˘mi manÏetami, jako kdyby na svûtû nebylo nic legraãnûj‰ího, neÏ kdyÏ je nûkdo tak namol, Ïe se neudrÏí na nohou. Carcolf protoãila panenky a utû‰ovala se my‰lenkou, Ïe pod tûmi maskami to tu v‰echno nenávidûjí stejnû jako ona, kdyÏ se nûkdy snaÏila bavit. V pfiítmí v˘klenku dvefií sebou Carcolf ‰kubla. K sakru, váÏnû uÏ si potfiebuje udûlat volno. Stává se z ní studen˘ ãumák. A nebo uÏ studen˘ ãumák dávno je, a kaÏd˘m dnem je to jen hor‰í. Je jednou z tûch, kter˘m se hnusí cel˘ svût. Îe by uÏ váÏnû byla stejná jako ten její zatracen˘ otec? „Jenom to ne,“ zabruãela. Jakmile se flamendfii rozplynuli ve tmû, vyplíÏila se ze své skr˘‰e a ‰la dál. Ani moc rychle, ani moc pomalu, se svou neodmyslitelnou kápí jen nenápadnû staÏenou o nûco níÏ, a mûkké podráÏky jejích bot ti‰e dopadaly na vlhké dláÏdûní. Naprosto bûÏná postava Ïeny, která se jen snaÏí neb˘t moc nápadná, coÏ v Sipanii není nic v˘jimeãného. Kousek dál smûrem na západ se právû teì ‰irok˘mi ulicemi a pfies mosty fiítí její obrnûn˘ vÛz, od kol mu odletují jiskry a vydû‰ení kolemjdoucí pfied ním uskakují. Koãí ‰lehá biãem zpûnûné boky jejích koní, za vozem dupe tucet najat˘ch stráÏí a od jejich oroseného brnûní se odráÏí svûtlo pouliãních lamp. Pokud se uÏ ov‰em Lamaãovi lidé neprobrali. Pak by to vypadalo trochu jinak. Svi‰tûní ‰ípÛ, vfiískot muÏÛ i koní, nárazy vozu, kter˘ sjel z cesty, fiinãení oceli a nakonec rána, kdyÏ velk˘ visací zámek vyletí s pomocí stfielného – 15 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
D AREBÁCI /
Stránka 16
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
prachu do povûtfií, dusiv˘ oblak d˘mu rozhánûn˘ tuctem nedoãkav˘ch rukou klesne, víko se nadzvedne, aby se ukázalo, Ïe uvnitfi… není nic. Carcolf se malinko pousmála a poklepala si po vypouklinû na Ïebrech. Byl tam, bezpeãnû za‰it˘ v pod‰ívce jejího kabátu. Pfiipravila se. Udûlala pár krokÛ a skoãila ze bfiehu kanálu pfies tfii kroky ‰irokou stojatou vodu na palubu tlející bárky. Prkna pod její vahou zanafiíkala, jak se po nich pfiekulila a hladce vstala. Kdyby to vzala pfies FintinÛv most, dost by si za‰la, navíc po znaãnû hlídané a frekventované cestû, a tahle loìka tady b˘vala uvázaná kaÏd˘ den, byla ve stínu a nabízela se jako v˘hodná zkratka. To uÏ si ovûfiila. Carcolf nenechávala náhodû témûfi nic. Podle jejích zku‰eností mÛÏe b˘t náhoda pûkn˘ prevít. Z ‰era kajuty se vynofiil scvrkl˘ obliãej. Z otluãené konvice na kamínkách za ním stoupala pára. „Kdo k sakru jste?“ „Nikdo.“ Carcolf bodfie zasalutovala. „Jenom procházím!“ Seskoãila z houpající se paluby na dláÏdûní na druhé stranû kanálu a zmizela v páchnoucí mlze. Jen procházím. Rovnou do pfiístavu chytit pfiíliv a tradá na dal‰í veselou plavbu. Nebo spí‰ na otravnou a nudnou plavbu. AÈ se Carcolf ocitla kdekoli, byla nikdo. V‰ude vÏdycky jen procházela. Kousek dál na v˘chod ten pitomec Pombrine uhání jako o Ïivot spolu se ãtyfimi najat˘mi chlapy. Nevypadá jako ona, aspoÀ ne s tím sv˘m knírem a vÛbec, ale nacpal se do stejného nápadnû zdobeného kabátu, aby se jí co moÏná nejvíc podobal. Pasák na mizinû, ale dost samolib˘ na to, aby se domníval, Ïe se za ni mÛÏe vydávat a hrát tu pitomou hru na nenápadnou Ïenu, která jde nav‰tívit svého milence. Dáma s dobr˘mi zpÛsoby, která chce schÛzku udrÏet v tajnosti. Carcolf si povzdechla. KéÏ by. Utû‰ovala se pfiedstavou, jak se bude Pombrine tváfiit, aÏ ho ti parchanti Hlubok˘ a Mûlk˘ srazí ze sedla, sami zaskoãení jeho knírem, a pak ho budou peãlivû ‰acovat, zatímco jejich vztek bude narÛstat, aÏ nakonec, jak jinak, ho rozpáfiou, jen aby na‰li… nic. Carcolf si znovu poklepala po vypouklinû pod kabátem a spûchala dál. Dál stfiední cestou, sama a pû‰ky, pfiedem peãlivû naplánovanou trasou pfies boãní uliãky, úzké dvorky, zkratkami, které nikdo nepouÏívá. Po zapomenut˘ch schodech, pfies zborcené paláce a plesnivé nájemní byteãky, branami, které zÛstaly otevfiené díky tajn˘m dohodám, a pak, nakonec, kousek kanálem, kter˘ ji pfiivede rovnou do pfiístavu s ãasovou rezervou nûjaké hodiny, moÏná dvou. Po téhle zakázce uÏ si váÏnû bude muset vzít volno. Pfiejela si jazykem po vnitfiku úst, kde se jí pfied pár dny udûlal mal˘, ale neuvûfiitelnû bolestiv˘ vfiídek. Pofiád jenom pracovala. Co tfieba takov˘ v˘let do Adovy? Nav‰tívit bratra, vidût své netefie? Kolik jim uÏ teì asi je? Eh. Tak ne. Vzpomnûla si, jaká je její ‰vagrová u‰tûpaãná mrcha. Taková, kter˘m ze rtÛ nikdy nemizí nespokojen˘ ú‰klebek. Pfiipomínala Carcolf jejího otce. MoÏná proto si tu zatracenou Ïenskou bratr vzal… Sehnula se pod drolící se oblouk. Odnûkud sem zaznívala hudba. Houslista buì je‰tû ladil, nebo hrál neuvûfiitelnû mizernû. Ani jedno by ji nepfiekvapilo. Na zdech porostl˘ch mechem se zmítaly a ‰ustily staré plakáty, mizernû nati‰tûné stránky vyz˘vající zodpovûdné obãany, aby povstali proti tyranii Hada z Talinsu. Carcolf se u‰klíbla. Vût‰ina sipansk˘ch obãanÛ se zjevnû chystala spí‰ padnout je‰tû hloubûji neÏ povstat a ti ostatní byli v‰echno, jen ne zodpovûdní. – 16 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
T ùÎKÉ
Stránka 17
âASY, KAM SE PODÍVÁ·
/ J OE A BERCROMBIE
Zakroutila sebou a zatahala se za sed kalhot, ale nebylo to k niãemu. Kolik musí ãlovûk zaplatit za u‰ití nov˘ch ‰atÛ, aby ho ‰ev nedfiel v tom nejhor‰ím místû? Pfieskakovala po úzké pû‰inû podél páchnoucích kanálÛ, dlouho nepouÏívan˘ch, pln˘ch fias a pohupujících se odpadkÛ. Zkou‰ela obtûÏující látku natáhnout, ale nemûlo to Ïádn˘ efekt. K ãertu s touhle módou úzk˘ch kalhot! MoÏná ji takto vesmír trestá za to, Ïe krejãímu zaplatila padûlan˘mi mincemi. Ale pro Carcolf byla v˘raznû dÛleÏitûj‰í otázka bezprostfiedního zisku neÏ nûjaké vesmírné spravedlnosti, a tak se snaÏila vyhnout placení, kde to jen bylo moÏné. Vlastnû to patfiilo k jejím zásadám, a otec vÏdycky fiíkal, Ïe ãlovûk by se mûl sv˘ch zásad drÏet… Zatracenû, váÏnû uÏ zaãíná b˘t jako otec. „Ha!“ Z podloubí se zprudka vynofiila nûjaká otrhaná postava a spolu s ní i nejasn˘ záblesk oceli. Carcolf instinktivnû vyjekla a couvla. Za‰átrala v kabátû a odhrnula klopu, aby vytáhla vlastní zbraÀ. Napadlo ji, Ïe si ji smrt koneãnû na‰la. Îe by byl Lamaã o krok napfied? Nebo je to Hlubok˘ a Mûlk˘ ãi snad nûkdo z Kurrikanov˘ch lidí… ale nikdo dal‰í se neobjevil. Byl tam jen tenhle chlapík, nacpan˘ do flekatého kabátu, s neudrÏovan˘mi vlasy pfiilepen˘mi vlhkem k bledé tváfii, s plesnivou ‰álou maskující dolní ãást obliãeje a nad ní krví podlité oãi, vytfie‰tûné a vystra‰ené. „Prachy, nebo Ïivot!“ vyrazil ze sebe, hlas mûl trochu tlumen˘ ‰álou. Carcolf povytáhla oboãí. „A kdo to fiíká?“ Nastala chvíle zaraÏeného ticha, jen tlející voda ‰plouchala do kamenÛ vedle nich. „Ty jsi Ïenská?“ Jeho rádoby zloãineck˘ hlas znûl najednou skoro omluvnû. „Kdybych byla, neokradl bys mû?“ „No… ehm…“ Zlodûjíãek vypadal, jako by trochu splaskl, a pak se znovu nadmul. „To je fuk. Prachy, nebo Ïivot!“ „Proã?“ zeptala se Carcolf. ·piãka zlodûjova meãe nejistû zakolísala. „ProtoÏe mám nemal˘ dluh … to není tvoje vûc!“ „Ne, chci fiíct, proã mû prostû nezapíchne‰ a pak neobere‰ mou mrtvolu o v‰echno, co má nûjakou cenu, místo abys mû pfiedem varoval?“ Dal‰í chvíle ticha. „Asi… asi se snaÏím vyhnout násilí? Ale varuju tû, jsem zcela pfiipraven ten meã pouÏít!“ Byl to jen podûlan˘ civilista. Poberta, kter˘ na ni natrefil náhodou. Nic víc. Jak snadno se tady z ãlovûka stane lump. Obzvlá‰È z takového, jako byl on. O tom jí nemusel nikdo povídat. „Vy, pane,“ ozvala se, „jste pûknû mizern˘ zlodûj.“ „Já, madam, jsem gentleman.“ „Vy, pane, jste mrtv˘ gentleman.“ Carcolf k nûmu vykroãila a potûÏkala svÛj meã. Krok dlouhou ocelovou ãepel, v níÏ se nemilosrdnû odrazilo svûtlo lampy z okna nûkde nad nimi. Nikdy nemûla ãas obtûÏovat se s pofiádn˘m tréninkem, ale i tak to s meãem zvládala víc neÏ obstojnû. Aby ji pfiemohl, musel by mít nûco lep‰ího neÏ tenhle rezav˘ krám. „Rozpáfiu tû jako…“ Chlap vyrazil proti ní tak hbitû, Ïe ji to ‰okovalo. Ocel zaskfiípûla, a neÏ se Carcolf vÛbec mohla pohnout, meã jí vypadl z ruky, s fiinãením odletûl pfies vlhké dláÏdûní, aÏ ÏbluÀkl do kanálu na druhé stranû. – 17 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
D AREBÁCI /
Stránka 18
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
„Ach,“ vyhrkla. To ponûkud mûnilo situaci. Útoãník zfiejmû nebyl takov˘ nemotora, jak˘m se zdál b˘t, aspoÀ kdyÏ do‰lo na zbranû. Ona by to mûla vûdût. Nic v Sipanii není takové, jak˘m se zdá b˘t. „Naval prachy,“ fiekl. „S radostí.“ Carcolf vytáhla mû‰ec a hodila ho proti zdi. Doufala, Ïe ho to zabaví a bude mu moct vyklouznout. BohuÏel, zachytil její mû‰ec v letu s ohromující obratností a v pfií‰tím okamÏiku se ‰piãka jeho meãe objevila znovu proti ní, aby jí zabránila v úniku. Jemnû jí s ním poklepal po vypouklinû pod kabátem. „Copak to mቅ tadyhle?“ Z blbého do je‰tû hor‰ího. „Nic, vÛbec nic.“ Carcolf se pokusila pfiejít to fale‰n˘m smíchem, ale na to uÏ bylo sakra pozdû. Jak se fiíká, tahle loì uÏ odplula, a ona, bohuÏel, na palubû nestála. Stejnû jako pofiád je‰tû nestála na palubû té zatracené lodi, co se houpá v pfiístavu a ãeká, aÏ vypluje k dalekému Thondu. Odstrãila lesknoucí se ‰piãku jeho meãe jedním prstem. „Ale teì mám nûjakou hodnû neodkladnou záleÏitost, takÏe pokud byste…“ Ozval se tich˘ zvuk párané látky, jak jí meã projel kabátem. Carcolf zamrkala. „Au.“ Pod Ïebry ucítila pálivou bolest. Meã rozpáral i ji. „Au!“ S hluboce ukfiivdûn˘m v˘razem se svezla na kolena a mezi prsty, které si tiskla k boku, jí prosakovala krev. „Ach… ach ne. Omlouvám se. VáÏnû jsem… váÏnû jsem vás nechtûl seknout. Jen jsem chtûl, v‰ak víte...“ „Au.“ Ta vûc, teì trochu zmazaná její krví, vypadla z rozfiíznuté kapsy a Ïuchla na zem. Byl to tenk˘ balíãek, moÏná stopu dlouh˘, zabalen˘ ve ‰pinavé kÛÏi. „Potfiebuju doktora,“ vydechla Carcolf hlasem, kter˘, jak doufala, znûl jako hlas slabé Ïeny v nesnázích. Velkovévodkynû jí vÏdycky fiíkala, Ïe to s tou dramatiãností pfiehání, ale jestli ãlovûk nemá b˘t dramatick˘ v situaci, jako je tahle, tak kdy? Nejspí‰ doktora opravdu potfiebovala a pofiád tu byla ‰ance, Ïe se k ní poberta skloní, aby jí pomohl, a ona ho, parchanta, bude moct bodnout noÏem do ksichtu. „Prosím! Pomozte mi!“ Váhal, oãi navrch hlavy. Celá vûc oãividnû za‰la mnohem dál, neÏ mûl pÛvodnû v plánu. Ale sklonil se k ní jen tak, aby sebral balíãek, a ‰piãkou meãe na ni pofiád mífiil. CoÏ znamenalo, Ïe celá vûc spûla k je‰tû hor‰ímu, fatálnûj‰ímu konci. SnaÏila se, aby to znûlo co nejzoufaleji. „Koukni, vem si prachy, pfieju ti, aby sis je uÏil.“ Carcolf mu nic takového nepfiála, samozfiejmû, naopak, prahla po tom, aby hnil v hrobû. „Ale pro nás oba bude lep‰í, kdyÏ ten balíãek nechበb˘t!“ Jeho ruka se zastavila uprostfied pohybu. „Proã, co v tom je?“ „Nevím. Pfiikázali mi, abych to neotevírala!“ „Pfiikázali? Kdo?“ Carcolf sebou trhla. „Ani tohle nevím, ale –“ * * * Kurtis sebral balíãek. Jak jinak. Byl hlupák, ale ne zas takov˘ hlupák. Popadl ho a vzal nohy na ramena. Jak jinak. Kdy vlastnû dûlal nûco jiného? – 18 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
T ùÎKÉ
Stránka 19
âASY, KAM SE PODÍVÁ·
/ J OE A BERCROMBIE
¤ítil se uliãkou, srdce aÏ v krku. Pfieskoãil proraÏen˘ sud, zachytil o nûj nohou a svalil se na zem, a málem se tak sám napíchl na vlastní tasen˘ meã. Vletûl obliãejem do hromady slizkého svinstva a nabral si plná ústa nûãeho mírnû nasládlého. Vrávoravû se postavil, plival to ven, klel a zároveÀ se vydû‰enû snaÏil ohlédnout za sebe – Nevypadalo to, Ïe by ho nûkdo pronásledoval. Jen mlha, nekoneãná mlha, pfievalující se a kroutící se jako nûjaká Ïivá bytost. Zastrãil si balíãek, teì trochu lepkav˘ a vlhk˘, do kapsy rozedraného kabátu a belhal se dál. DrÏel se za naraÏen˘ zadek a pofiád se snaÏil vyplivnout ty nasládlé, hnilobné sliny. Ne Ïe by to bylo hor‰í neÏ jeho snídanû. MoÏná i lep‰í. MuÏe poznáte podle toho, co má k snídani, fiíkával mu vÏdycky jeho mistr ‰ermu. Natáhl si vlhkou kápi, která byla trochu cítit cibulí a zoufalstvím, sundal mû‰ec pofiád navleãen˘ na meãi a ten schoval do pochvy. Vynofiil se z uliãky a vmísil se do davu. Ocelové cvaknutí jílce mu pfiiná‰elo tolik vzpomínek. Vzpomínek na tréninky a na turnaje, na vidiny záfiivé budoucnosti a obdiv davu. ·erm, hochu, to je cesta ke skvûlému zítfiku! Ve Styrii je tak znalé publikum, tam milují ‰ermífie, tam vydûlበmajlant! Vzpomínek na lep‰í ãasy, kdy se nemusel oblékat do hadrÛ, nemusel b˘t vdûãn˘ fiezníkovi za odfiezky nebo okrádat lidi, aby se uÏivil. U‰klíbl se. Okrádat Ïeny. Pokud se tomu vÛbec dá fiíkat obÏiva. Znovu se pokradmu ohlédl pfies rameno. Zabil ji? HrÛzou se mu zjeÏily chlupy. Jen ji ‰krábnul. Urãitû to bylo jenom ‰krábnutí. Ale vidûl její krev. Prosím, aÈ je to jen ‰krábnutí! Pfiejel si rukou po tváfii, jako kdyby chtûl vzpomínku setfiít, ale ta se ho drÏela jako klí‰tû. Vûci, které si zprvu neumûl ani pfiedstavit, o nichÏ si pak fiíkal, Ïe by je nikdy neudûlal, a pak, Ïe uÏ je nikdy víc neudûlá, se nakonec, jedna po druhé, staly jeho kaÏdodenní rutinou. Znovu se pfiesvûdãil, Ïe ho nikdo nesleduje, a pak odboãil z ulice a pfiebûhl zpustl˘ dvorek. Vybledlé tváfie vãerej‰ích hrdinÛ na nûj shlíÏely z plakátÛ na zdech. BûÏel nahoru po schodi‰ti, kde to páchlo moãí, a pak kolem uschlé rostliny. Vytáhl klíã a zápasil s nepoddajn˘m zámkem. „K sakru, kurva, do hajzlu – Uch!“ Dvefie se náhle otevfiely, on vpadl dovnitfi a málem znovu upadl. Otoãil se a prudce je zabouchl, pak chvíli stál a ve tmû ‰picoval u‰i. ZtûÏka oddechoval. Kdo by mu dnes uvûfiil, Ïe kdysi ‰ermoval se samotn˘m králem? Tehdy prohrál. Jak jinak. Ov‰emÏe prohrál. Prohrál pfiece v‰echno, nebo ne? Prohrál dvû kola, a král ani jedno, a zatímco leÏel v prachu, uráÏeli ho, ale i tak, mûl moÏnost zkfiíÏit meãe s Jeho Vzne‰en˘m Veliãenstvem. Byl to právû tenhle meã, uvûdomil si, kdyÏ ho opíral o stûnu vedle dvefií. Podrápan˘ a flekat˘, dokonce u ‰piãky i trochu ohnut˘. Tûch posledních dvacet let bylo k jeho meãi skoro stejnû nemilosrdn˘ch jako k nûmu samotnému. Ale dneska se na nûho moÏná koneãnû usmûje ‰tûstí. Shodil ze sebe kabát a mr‰til jím do kouta. Vzal balíãek, aby ho rozbalil a podíval se, co mu dne‰ek pfiinesl. Zápasil s lampou ve tmû, aÏ se mu koneãnû podafiilo vyloudit z ní trochu svûtla, a málem se otfiásl, kdyÏ se jeho uboh˘ pokoj vyloupl ze tmy. Popraskané okenní sklo, puch˘fie na omítce flekaté vlhkem, protrÏená matrace, z níÏ v místû, kde lehává, ãouhá sláma, pár kouskÛ poniãeného nábytku – Na jeho jediné Ïidli sedûl chlap. Na jediné Ïidli u jediného stolu. Obrovsk˘ chlap v obrovském kabátû, s ‰ediv˘m strni‰tûm ra‰ícím na vyholené hlavû. Pomalu se nadechl zplo‰tûl˘m nosem a hodil na flekatou desku stolu dvû hrací kostky. – 19 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
D AREBÁCI /
Stránka 20
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
„·est a dvû,“ fiekl. „Osm.“ „Kdo k sakru jsi?“ KurtisÛv hlas byl staÏen˘ ‰okem. „Poslal mû Lamaã.“ Znovu hodil kostkami. „·est a pût.“ „Znamená to snad, Ïe jsem prohrál?“ Kurtis se ohlédl ke dvefiím, kde stál jeho meã. SnaÏil se, aby to vypadalo lhostejnû, ale pfiíli‰ se mu to nedafiilo. ZvaÏoval, jak rychle se mÛÏe k meãi dostat, jak rychle by ho dokázal tasit a udefiit – „Ty uÏ jsi prohrál,“ fiekl obr a hranou ruky lehce shrábl kostky. Koneãnû vzhlédl. Oãi mûl vyhaslé jako oãi mrtvé ryby. Jako oãi ryb na stáncích na trÏi‰ti. Mrtvé a temné a smutnû lesklé. „Chce‰ vûdût, co se stane, kdyÏ sebere‰ ten meã?“ Kurtis nebyl nijak stateãn˘. Nikdy nebyl. Ve‰kerou kuráÏ ho obvykle stálo nûkoho pfiekvapit. KdyÏ byl sám pfiekvapen, ve‰kerou bojovnost to z nûj vysálo. „Ne,“ zasípal a ramena mu klesla. „Hoì mi ten balíãek,“ fiekl obr a Kurtis poslechl. „A váãek taky.“ Bylo to, jako by z nûj i ten poslední zbytek vzdoru ve vtefiinû vyprchal. Kurtis nemûl sílu pokusit se o nûjak˘ trik. Mûl sotva dost sil, aby se udrÏel na nohou. Hodil ukraden˘ váãek na stÛl a obr ho otevfiel a nakoukl dovnitfi. Kurtis bezmocnû, schlíple nadzdvihl ruce. „Nic jiného uÏ nemám.“ „Já vím,“ fiekl ten chlap a vstal. „UÏ jsem se díval.“ Obe‰el stÛl, Kurtis se pfiikrãil a couvl k pfiíborníku. Toho se mohl pfiidrÏet. V pfiíborníku mimochodem nebylo nic neÏ pavuãiny. „Teì uÏ bude mÛj dluh splacen˘?“ zeptal se slab˘m hláskem. „Myslí‰, Ïe bude?“ Stáli tam proti sobû a dívali se jeden na druhého. Kurtis polkl. „Kdy bude splacen˘?“ Obr pokrãil rameny, která mûl témûfi ve stejné v˘‰ce jako hlavu. „Kdy myslí‰, Ïe bude splacen˘?“ Kurtis znovu polkl a zjistil, Ïe se mu tfiesou rty. „AÏ Lamaã fiekne?“ Obr o kousíãek povytáhl jedno husté oboãí, které pfietínala holá jizva. „Mበje‰tû nûjakou otázku, na kterou bys neznal odpovûì?“ Kurtis se svezl na kolena a sepjal ruce. Obraz obrovy tváfie plaval v slzách, které se mu tlaãily do pálících oãí. Nemyslel na to, Ïe je to trapné. Lamaã mu sebral poslední zbytek hrdosti uÏ fiadu náv‰tûv pfiedtím. „Nech mi aspoÀ nûco,“ za‰eptal. „Jenom… nûco.“ Chlap ho sledoval mrtv˘m rybím pohledem. „Proã?“ * * * Dobrák mu sebral i meã, ale nic jiného, co by mûlo nûjakou cenu, uÏ tam nebylo. „Vrátím se pfií‰tí t˘den,“ fiekl. Nemyslel to jako v˘hrÛÏku, prostû mu sdûlil hol˘ fakt, a pfiedem jasn˘, protoÏe taková byla dohoda, ale Kurtisovi dan Broya pomalu klesla hlava a zaãal se otfiásat vzlyky. Dobrák chvíli zvaÏoval, jestli se ho má pokusit utû‰it, ale nakonec to neudûlal. Pfiíli‰ ãasto ho lidé ‰patnû pochopili. „MoÏná sis nemûl pÛjãovat peníze.“ Pak se otoãil a ode‰el. – 20 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
T ùÎKÉ
Stránka 21
âASY, KAM SE PODÍVÁ·
/ J OE A BERCROMBIE
VÏdycky ho pfiekvapovalo, Ïe lidé pofiádnû nepoãítají, kdyÏ si berou pÛjãku. Není pfiece zase tak tûÏké zváÏit rozsah, ãas a úroky. Ale moÏná mají pokaÏdé sklony pfiecenit své pfiíjmy, o‰álit sami sebe pfiíli‰n˘m optimismem. Vûfií, Ïe pfiijdou v˘hodné nabídky, jejich situace se zlep‰í a v‰echno se v dobré obrátí, protoÏe oni jsou nûjak v˘jimeãní. Dobrák nemûl Ïádné iluze. On vûdûl, Ïe je jen jedním z mnoha koleãek ve sloÏitém soukolí Ïivota. Pro nûj fakta byla fakta. ·el a poãítal kroky k Lamaãovu podniku. Sto pût, sto ãtyfii, sto tfii… Zvlá‰tní, jak se mûsto zdá b˘t malé, kdyÏ se mûfií na kroky. V‰ichni ti lidé a jejich touhy, problémy a dluhy nacpané do téhle malé, vyrabované stoky. A podle Dobrákova odhadu se v ní taky vût‰ina z toho utopí. Napadlo ho, jestli pak bude svût o nûco lep‰í. … sedmdesát ‰est, sedmdesát pût, sedmdesát ãtyfii… Dobrák zahlédl, jak se poblíÏ mihl nûjak˘ stín, moÏná kapsáfi. Lhostejnû se ohlédl po stánku u cesty a koutkem oka si postavu zmûfiil. Byla to holka s tmav˘mi vlasy nacpan˘mi pod ãapku, v kabátû, kter˘ jí byl pfiíli‰ velk˘. Je‰tû skoro dûcko. Dobrák se‰el pár krokÛ úzkou uliãkou a pak se otoãil a zatarasil jí cestu. Rozevfiel klopy kabátu, aby bylo vidût jílce ãtyfi z jeho ‰esti zbraní. Jeho stín zahnul za rok a ocitli se proti sobû. Díval se na ni. Jenom se díval. Nejdfiív se zarazila, pak polkla a otoãila se na jednu a pak na druhou stranu. NaãeÏ vycouvala a ztratila se v davu. Tím celá epizoda skonãila. … tfiicet jedna, tfiicet, dvacet devût… Sipanie, a zvlá‰È její vlhká a páchnoucí Stará ãtvrÈ, byla plná zlodûjÛ. Byli její souãástí, neodmyslitelnou nepfiíjemností jako komáfii v létû. Zlodûji a pobertové, lupiãi, kasafii, kapsáfii, hrdlofiezové, kriminálníci, vrahové, rváãi, ãachráfii, fale‰ní hráãi, bookmakefii, lichváfii, flamendfii, Ïebráci, podvodníci, pasáci, zastavárníci, podvodní kupci, nemluvû o úãetních a právnících. Právníci byli vÛbec nejhor‰í, pokud Dobrák mohl soudit. Nûkdy se zdálo, Ïe v Sipanii nikdo nic nevyrábí. Jako by se v‰ichni Ïivili jen tím, Ïe okrádali druhé. JenÏe Dobrák asi nebyl o nic lep‰í. … ãtyfii, tfii, dva, jedna a pak dolÛ po dvanácti schodech, kolem tfií stráÏí a dvojit˘mi dvefimi do Lamaãovy kanceláfie. Uvnitfi bylo hustû nakoufieno a mizernou viditelnost je‰tû umocÀovalo svûtlo z barevn˘ch lamp. Vyd˘chan˘ vzduch byl zahfiát˘ hork˘mi tûly, která se o sebe tfiela, pln˘ nesrozumitelné, tlumené konverzace, sdílen˘ch tajemství, bezpoãtu niãen˘ch povûstí a klamané dÛvûry. Jako v‰echna podobná místa v Sipanii. V rohu sedûli vklínûní za stÛl dva Sevefiani. Jeden mûl ‰piãaté zuby a dlouhé, zplihlé vlasy, byl rozvalen˘ v Ïidli zaklonûné tak, Ïe div nespadla, a koufiil. Druh˘ mûl v jedné ruce láhev a v druhé tenkou knihu, zíral do ní a hrozivû se mraãil. Vût‰inu zákazníkÛ znal Dobrák od vidûní. ·tamgasti. Nûktefií se pfii‰li napít. Nûktefií pojíst. Vût‰inu sem táhly hazardní hry. Chrastûní vrhan˘ch kostek, vyná‰ení a pleskání karet, lesknoucí se oãi beznadûjnû upfiené k roztoãené ruletû. Hazard nebyl pfiímo LamaãÛv obor, ale pfii hrách vznikají dluhy, a dluhy, to byla jeho práce. Tfiiadvacet schodÛ do prostoru v mezipatfie, kde chlap s potetovan˘m obliãejem stojící na stráÏi Dobrákovi mávnutím ruky pokynul, aby ‰el dál. Tam sedûli tfii dal‰í v˘bûrãí a dûlili se o láhev. Ten nejmen‰í se na nûj za‰klebil a k˘vl. MoÏná se snaÏil zasít semínka spojenectví. Ten nejvût‰í se nadmul a najeÏil, vycítil – 21 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
D AREBÁCI /
Stránka 22
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
konkurenci. Dobrák je oba ignoroval. UÏ dávno vzdal snahu pochopit nefie‰itelné matematické zákony lidsk˘ch vztahÛ, natoÏ aby se jich jakkoli úãastnil. Kdyby ten chlap nafukováním neskonãil, promluvila by Dobrákova sekyra. To byl hlas, kter˘ utnul i ty nejnudnûj‰í argumenty. Madam Borfero byla kyprá Ïena s tmav˘mi kudrnat˘mi vlasy, které se jí draly zpod fialového ãepce, a s mal˘mi br˘lemi, za kter˘mi se její oãi zdály obrovské. Kolem ní se linul pach olejové lampy. Jako obyãejnû sedûla pfied vchodem do Lamaãovy kanceláfie u nízkého stolu zarovnaného tûÏk˘mi knihami. KdyÏ k ní Dobrák poprvé nastoupil, ukázala za sebe na vyfiezávané dvefie a fiekla: „Jsem Lamaãova pravá ruka. On nikdy nesmí b˘t ru‰en. Nikdy. Jednat bude‰ se mnou.“ KdyÏ Dobrák vidûl, jak madam Borfero mistrnû zvládá ãísla v tlust˘ch knihách, ihned pochopil, Ïe v kanceláfii nikdo není a Ïe Borfero je Lamaã, ale vypadala, Ïe má ze svého tajemství takovou radost, Ïe s ní tu hru rád hrál dál. Dobrák nikdy bezdÛvodnû nevífiil vody. To vedlo jen ke zbyteãn˘m ztrátám. Krom toho, pfiedstava, Ïe pfiíkazy pfiicházejí od nûkoho neznámého a nekompromisního, sv˘m zpÛsobem dobfie fungovala. Bylo hezké mít piedestal, na kter˘ se dala házet vina. Dobrák se zadíval na dvefie Lamaãovy kanceláfie. Rád by vûdûl, jestli je tam opravdu kanceláfi nebo jen prázdné zdi. „Jaké jsou dne‰ní pfiíjmy?“ zeptala se, rozevfiela jednu z knih a namoãila brk. Rovnou k vûci, bez nûjak˘ch zbyteãn˘ch zdvofiilostí. To na ní velice obdivoval, i kdyÏ by jí to nikdy nefiekl. Jeho komplimenty ãasto neb˘valy správnû pochopeny. Dobrák vysypal mince a pak je jednu po druhé rovnal do cinkajících fiad podle dluÏníkÛ a podle hodnot. Vût‰inou jen obyãejné kovovky, jen sem tam vzácn˘ kousek stfiíbra. Borfero se naklonila dopfiedu, nakrãila nos a posunula si br˘le na ãelo. Její oãi bez nich vypadaly pfiekvapivû malé. „A je‰tû meã,“ fiekl Dobrák a opfiel ho o desku stolu. „To není moc bohatá sklizeÀ,“ zabruãela. „PÛda je tady trochu kamenitá.“ „To je.“ Spustila br˘le na oãi a zaãala zapisovat do knihy úhledn˘mi ãíslicemi. „âasy jsou tûÏké.“ To fiíkávala ãasto. Jako by se tím v‰echno omlouvalo a vysvûtlovalo. „Kurtis dan Broya se mû ptal, kdy bude jeho dluh splacen˘.“ Vzhlédla, jako by ji ta otázka pfiekvapila. „AÏ Lamaã fiekne, Ïe je splacen˘.“ „To jsem mu fiekl.“ „Dobfie.“ „Chtûla jste, abych se poohlédl po… jistém balíãku.“ Dobrák ho poloÏil na stÛl pfied ni. „Mûl ho Broya.“ Nevypadal jako nûco dÛleÏitého. Nebyl ani stopu dlouh˘, zabalen˘ do velmi staré, flekaté a vypelichané kÛÏe, do které bylo vypálené nûjaké písmeno, moÏná ãíslice. Ale takové, které Dobrák neznal. * * *
– 22 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
T ùÎKÉ
Stránka 23
âASY, KAM SE PODÍVÁ·
/ J OE A BERCROMBIE
Madam Borfero popadla balíãek a hned se sama proklela, Ïe se pfied ním chová tak nedoãkavû. Vûdûla, Ïe v dne‰ní dobû se nedá nikomu vûfiit. Hlavou jí zaãaly vífiit otázky. Podezfiení. Jak k nûmu mohl ten uboÏák Broya pfiijít? Îe by ‰lo o nûjakou lest? Nastrãili snad Dobráka Gurchové? Nebo snad Carcolf? Dvojitá lest? Sítû, které ta prohnaná mrcha splétá, nemají konce. Trojitá lest? Ale kdo má b˘t návnada a kdo velká ryba? Kdo z toho bude mít prospûch? âtyfinásobná lest? Z Dobrákovy tváfie se nedal vyãíst ani náznak chamtivosti nebo ctiÏádostivosti, vlastnû se z ní nedalo vyãíst vÛbec nic. Byl to bezpochyby divn˘ patron, ale pfii‰el se skvûl˘m doporuãením. Dûlal jen svou práci a to se jí hodnû líbilo, i kdyÏ by mu to nikdy nefiekla. Od podfiízen˘ch je tfieba si zachovávat jist˘ odstup. Nûkdy jsou vûci prostû takové, jak˘mi se zdají b˘t. Borfero uÏ v Ïivotû vidûla podivností víc neÏ dost. „To by mohl b˘t on,“ fiekla, i kdyÏ ve skuteãnosti o tom byla okamÏitû pfiesvûdãena. Nepatfiila k lidem, ktefií marnili ãas zvaÏováním dal‰ích moÏností. Dobrák k˘vl. „Dobrá práce,“ fiekla. Znovu k˘vl. „Lamaã tû bude chtít odmûnit.“ Buì ‰tûdrá ke sv˘m lidem, fiíkala vÏdycky, nebo to udûlají jiní. Ale ani pfiíslib ‰tûdrosti nevyvolal u Dobráka Ïádnou reakci. „Co tfieba nûjakou Ïenu?“ Zdálo se, Ïe ho tou nabídkou trochu ranila. „Ne.“ „Tak muÏe?“ Stejnû dotãen˘ v˘raz. „Ne.“ „Nûco ke koufiení? Láhev nûãeho –“ „Ne.“ „Nûco pfiece musí‰ chtít.“ Pokrãil rameny. Madam Borfero nafoukla a splaskla tváfie. V‰echno, co mûla, získala díky tomu, Ïe sázela na lidské touhy. „No, tak co kdybys o tom popfiem˘‰lel?“ Dobrák jenom k˘vl. „Budu pfiem˘‰let.“ „Vidûl jsi cestou sem ty dva Sevefiany?“ „Vidûl jsem dva Sevefiany. Jeden ãetl knihu.“ „VáÏnû? Knihu?“ Dobrák pokrãil rameny. „V‰ude jsou lidi, co ãtou.“ Pfielétla zrakem po lokále. OkamÏitû zaznamenala bolestn˘ nedostatek bohaté klientely a odhadla, jak mizerné budou dnes veãer trÏby. Jestli si jeden ze SevefianÛ ãte, pak uÏ to vzdal. Hlubok˘ pil jedno z jejích nejlep‰ích vín rovnou z lahve. Tfii dal‰í leÏely prázdné pod stolem. Mûlk˘ koufiil d˘mku s rezavcem a okolní vzduch byl ztûÏkl˘ jeho pachem. Borfero to obvykle netolerovala, ale pro tyhle dva byla nucena udûlat v˘jimku. Proã se banka rozhodla zamûstnávat dva tak odpudivé t˘pky, to váÏnû nechápala. Ale bohatí lidé nejspí‰ nepotfiebují nikomu sdûlovat své dÛvody. – 23 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:24
D AREBÁCI /
Stránka 24
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
„Milí gentlemani,“ zaãala a svezla se do Ïidle u jejich stolu. „Kde?“ Mûlk˘ se chraplavû zasmál. Hlubok˘ jen nahnul láhev a s trpk˘m pohrdáním si svého bratra mûfiil pfies její hrdlo. Borfero pokraãovala dál vûcn˘m tónem, mûkk˘m a smífiliv˘m. „¤íkali jste, Ïe va‰i… zamûstnavatelé by velice vdûãnû uvítali, kdybych se poohlédla po… té jisté vûci, o které jste se zmínili.“ Oba Sevefiani zbystfiili, oba se naklonili blíÏ, jako by je nûkdo pfiitahoval za jeden a tent˘Ï provázek. Mûlk˘ zavadil botou o prázdnou láhev a ta se rozletûla po podlaze napfiíã sálem. „Velice vdûãní,“ fiekl Hlubok˘. „A jak velkou ãást mého dluhu by jejich vdûãnost mohla smazat?“ „Úplnû cel˘.“ Borfero cítila, jak ji zamrazilo. Svoboda. Je to vÛbec moÏné? Díky tomu, co má právû v kapse? Ale nemohla si dovolit ztratit kvÛli v˘‰i toho, co je v sázce, ostraÏitost. âím vût‰í v˘hra, tím vût‰í opatrnost. „MÛj dluh tedy bude zcela vyfiízen?“ Mûlk˘ se naklonil je‰tû blíÏ a noÏkou d˘mky si napfiíã pfiejel pfies zarostl˘ krk. „Úplnû vyfiízenej,“ fiekl. „Odkráhnutej,“ zavrãel jeho bratr, najednou stejnû blízko jako on. Nijak se jí nezamlouvalo mít ty dva zjizvené a hroudovité ksichty tak blízko. Je‰tû pár vtefiin jejich dechu a mohl by to b˘t její konec. „V˘teãnû,“ zasípala a vytáhla balíãek na stÛl. „Pak tedy okamÏitû zru‰ím platby dal‰ích úrokÛ. Vyfiiìte, prosím, mÛj srdeãn˘ pozdrav sv˘m… zamûstnavatelÛm.“ „Ov‰em.“ Mûlk˘ se usmál. Vlastnû spí‰ jen vycenil ‰piãaté zuby. „Ale nenamlouvejte si, Ïe by pro nû vበpozdrav nûco znamenal.“ „Neberte si to osobnû, jo?“ Hlubok˘ se s cenûním zubÛ nenamáhal. „Na‰e zamûstnavatele zkrátka pozdravy moc nezajímaj.“ Borfero se prudce nadechla. „TûÏké ãasy, kam se podívá‰.“ „To jsou, Ïe jo?“ Hlubok˘ vstal a shrábl balíãek do jedné své obrovité ruky. * * * KdyÏ vy‰li ven, veãerní chlad pra‰til Hlubokého jako facka. Sipanie, která nebyla nijak zvlá‰È pfiíjemná ani v klidu, se s ním najednou pováÏlivû zatoãila. „Musím pfiipustit,“ fiekl, odka‰lal si a odplivl, „Ïe jsem tak trochu opil˘. Trochu víc.“ „Jo,“ odvûtil Mûlk˘ a odfiíhl si, jak mhoufiil oãi do mlhy. AspoÀ Ïe bylo trochu vidût. Nejlíp, jak je to v tomhle mlhavém pekle moÏné. „To nejspí‰ není ten úplnû nejvhodnûj‰í stav, kdyÏ se‰ v práci, co?“ „Pravda.“ Hlubok˘ si podrÏel balíãek pfied oãima v té tro‰e svûtla, která tam byla. „Ale kdo mohl tu‰it, Ïe nám to spadne do klína zrovna teìka?“ „Já teda ne, to je fakt.“ Mûlk˘ se zamraãil. „Nebo… jo?“ „Mûl to b˘t jenom jeden drink,“ fiekl Hlubok˘. „Jeden drink má obvykle ve zvyku zmûnit se v nejeden.“ Mûlk˘ si narazil ten svÛj zatracen˘ stupidní klobouk. „TakÏe men‰í procházka, neÏ se setkáme s ‰éfem?“ – 24 –
Dozois - zlom
30.8.1956 1:31
Strรกnka 576
Dozois - zlom
30.8.1956 1:31
Stránka 578
OBSAH
George R. R. Martin: Úvod – Darebáka má kaÏd˘ rád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 pfieklad Richard Podan˘ Joe Abercrombie: TûÏké ãasy, kam se podívበ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 pfieklad Olga Machaãová Gillian Flynnová: A ãím se Ïivíte? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 pfieklad Jitka Cardová Matthew Hughes: Hostinec U Sedmi poÏehnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 pfieklad Daniela Orlando Joe R. Lansdale: Ohnutá vûtviãka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 pfieklad Richard Podan˘ Michael Swanwick: Tawny Petticoatsová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 pfieklad TomበJeník David W. Ball: Provenience . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 pfieklad Daniela Orlando Carrie Vaughnová: Boufilivá dvacátá léta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 pfieklad TadeበPelech Scott Lynch: V Teradanu do roka a do dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 pfieklad Marek Drda Bradley Denton: ÎesÈová Ïihadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 pfieklad Daniela Orlando
Dozois - zlom
30.8.1956 1:31
Stránka 579
Cherie Priestová: TûÏké kovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 pfieklad Marek Drda Daniel Abraham: Co znamená láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 pfieklad Daniela Orlando Paul Cornell: Lep‰í zpÛsob smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 pfieklad Jifií Engli‰ Steven Saylor: Ne‰Èastné k‰efty v T˘ru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 pfieklad Robert Tschorn Garth Nix: Náklad slonoviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 pfieklad TadeበPelech Walter Jon Williams: Diamanty z tequily . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 pfieklad Ale‰ Drobek Phyllis Eisensteinová: Karavana do neznáma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 pfieklad Daniela Orlando Lisa Tuttleová: Záhada mrtv˘ch manÏelek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427 pfieklad Jitka Cardová Neil Gaiman: Jak mark˘z získal zpátky plá‰È . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461 pfieklad Richard Podan˘ Connie Willisová: Uvádíme... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 481 pfieklad Jana Reãková Patrick Rothfuss: Bleskostrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 515 pfieklad Jana Reãková George R. R. Martin: Darebn˘ princ neb téÏ KrálÛv bratr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 555 pfieklad Richard Podan˘
Dozois - zlom
30.8.1956 1:31
Stránka 580
DAREBÁCI sestavili Gardner Dozois a George R.R. Martin Z anglického originálu Rogues, vydaného nakladatelstvím Bantam Books v New Yorku roku 2014, pfieloÏili Jitka Cardová, Marek Drda, Ale‰ Drobek, Jifií Engli‰, TomበJeník, Olga Machaãová, Daniela Orlando, TadeበPelech, Richard Podan˘, Jana Reãková a Robert Tschorn. Ilustrace na obálce Mariusz Kula. Grafická úprava LukበTuma. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor SoÀa Benediktová. Jazykové redaktorky Marie Semíková a Klára Wimmerová. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, v roce 2016 jako svou 3011. publikaci. Vytiskla tiskárna PBtisk. Vydání první. ISBN 978-80-257-1906-0 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice. tel. 226 519 400, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz