Martin - zlom
29.1.1957 1:32
Strรกnka 3
Martin - zlom
29.1.1957 1:32
Strรกnka 4
Martin - zlom
29.1.1957 1:32
Strรกnka 5
Martin - zlom
29.1.1957 1:32
Stránka 6
PfieloÏil kolektiv pfiekladatelÛ.
DIVOKÉ KARTY, svazek první sestavil George R. R. Martin WILD CARDS I Copyright © 1986 by George R. R. Martin Expanded edition © 2010 by George R. R. Martin and the Wild Cards Trust All rights reserved. Translation © Pavel Bakiã, Daniela Orlando, Richard Podan˘, Milan Îáãek, 2015 Cover art © 2013 by Marc Simonetti © Argo, 2015 ISBN 978-80-257-1328-0
Martin - zlom
29.1.1957 1:32
Stránka 7
Kenu Kellerovi, kter˘ vyrostl ze stejn˘ch ãtyfibarevn˘ch kofienÛ jako já.
Martin - zlom
29.1.1957 1:32
Stránka 9
Poznámka editora DIVOKÉ KARTY jsou literární fikce zasazená do zcela smy‰leného svûta, jehoÏ dûjiny se odvíjejí soubûÏnû s na‰imi. Postavy, jména, místa a pfiíhody zachycené v DIVOK¯CH KARTÁCH jsou fiktivní, nebo jsou jako fiktivní pouÏity. Jakákoli podobnost se skuteãn˘mi událostmi, lokalitami nebo reáln˘mi osobami – Ïijícími ãi mrtv˘mi – je ãistû náhodná. Úvahy, ãlánky a dal‰í statû obsaÏené v tomto sborníku jsou zcela smy‰lené a v Ïádném pfiípadû není jejich úãelem pfiedstírat existenci jejich pisatelÛ ãi naznaãovat, Ïe takovéto osoby opravdu napsaly, otiskly nebo poskytly zmínûné smy‰lené úvahy, ãlánky a dal‰í statû zahrnuté do této antologie.
Martin - zlom
29.1.1957 1:33
Stránka 46
Spáč Roger Zelazny
I. Dlouhá procházka domÛ KDYÎ MU BYLO ãtrnáct let, spánek se stal jeho nepfiítelem, temn˘m a dûsiv˘m, kterého se nauãil hrozit tak, jako se jiní hrozí smrti. Nicménû to nebyla neuróza v Ïádné ze sv˘ch záhadnûj‰ích forem. V neuróze se obvykle najdou iracionální prvky, zatímco jeho strach vycházel z konkrétní pfiíãiny a ubíral se po trase logické jako geometrick˘ teorém. Ne Ïe by v jeho Ïivotû Ïádná iracionalita nebyla. Právû naopak. JenÏe to byl následek jeho stavu, ne jeho pfiíãina. AlespoÀ tak si to pozdûji fiíkal. Jednodu‰e fieãeno spánek byl jeho prokletím, jeho trestem. Byl to jeho pekeln˘ splátkov˘ kalendáfi. Croyd Crenson dokonãil osm roãníkÛ ‰koly a pfies devát˘ se uÏ nedostal. Rozhodnû to nebylo jeho vinou. Nebyl sice ve tfiídû mezi nejlep‰ími, ale na opaãném konci také ne. Byl to prÛmûrn˘ kluk s prÛmûrnou postavou, pihovat˘m obliãejem, modr˘ma oãima a rovn˘mi hnûd˘mi vlasy. Rád si s kamarády hrával na vojáky, ale jen neÏ ta opravdová válka skonãila; pak si stále ãastûji hrál na policajty a lupiãe. Dokud válka trvala, ãekal – ne zrovna trpûlivû – na svou ‰anci stát se stíhacím esem, b˘t Stíhaã; po válce uÏ ve hfie na poldy a lupiãe dûlal zpravidla lupiãe. Zaãal chodit do deváté, ale jako mnoho jin˘ch nedokonãil ani první mûsíc: záfií 1946...
♣ „Na co se to dívá‰?“ Vzpomínal si na otázku sleãny Marstonové, ale uÏ ne na její v˘raz, protoÏe z té podívané oãi nespustil. Nebylo nezvyklé, kdyÏ dûti v jeho tfiídû zaãínaly stále ãastûji vyhlíÏet z okna, jen co se pfiiblíÏila tfietí hodina. Ov‰em nezvyklé bylo, aby se hned a sviÏnû neobrátily, kdyÏ je pedagog oslovil, a pfii ãekání na zazvonûní a následn˘ odchod ze ‰koly nepfiedstíraly poslední záchvat pozornosti. Místo toho odpovûdûl: „Na vzducholodû.“ ProtoÏe se dal‰í tfii chlapci a dvû dívky, ktefií mûli rovnûÏ dobr˘ v˘hled, dívali stejn˘m smûrem, ve sleãnû Marstonové to vzbudilo zvûdavost, a tak do‰la k oknu. Tam se zastavila a zadívala se. Byly docela vysoko – a vypadalo to, Ïe jich je pût nebo ‰est – takoví prckové aÏ na konci uliãky mezi mraky, a pohybovaly se, jako kdyby byly spojené dohromady. A nedaleko – 46 –
Martin - zlom
29.1.1957 1:33
Stránka 47
D IVOKÉ
KARTY
letadlo, které se k nim rychle blíÏilo. V hlavû mu naskoãily je‰tû stále ãerstvé vzpomínky na poblikávající ãernobílé filmové t˘deníky. Opravdu to vypadalo, jako by letoun na ty stfiíbrné stfievle útoãil. Sleãna Marstonová se nûjakou dobu dívala a pak se odvrátila. „To nic, Ïáci,“ zaãala. „Bude to jen...“ A pak se rozeznûly sirény. Sleãna Marstonová nevolky pocítila, jak se jí ramena zvedají a svírají. „Nálet!“ zavolala holka jménem Charlotte, která sedûla v první fiadû. „To teda ne,“ bl˘skl rovnátky Jimmy Walker. „Ty uÏ teìka nejsou. Válka skonãila.“ „Já vím, jakej to byl zvuk,“ trvala na svém Charlotte. „PokaÏd˘ bylo zatmûní a...“ „JenomÏe uÏ není válka,“ oponoval Bobby Tremson. „To staãí, Ïáci,“ klidnila je sleãna Marstonová. „Tfieba je to jen zkou‰ka sirén.“ JenÏe pak se ohlédla po oknu a je‰tû neÏ jí vysok˘ útes mraãen zahradil v˘hled na vzdu‰n˘ souboj, uvidûla na nebi drobn˘ záblesk ohnû. „ZÛstaÀte na místech,“ nakázala jim najednou, protoÏe nûkolik dûtí vstalo a hrnulo se k oknÛm. „Zajdu do sborovny zjistit, co se dûje a jestli to není nûjak˘ neohlá‰en˘ cviãn˘ poplach. Hned jsem zpátky. MÛÏete si povídat, kdyÏ to bude potichu.“ Odporouãela se a práskla za sebou dvefimi. Croyd se dál díval na clonu z mrakÛ a ãekal, kdy se zase rozestoupí. „To bude Stíhaã,“ fiekl Bobbymu Tremsonovi pfies uliãku. „Ále houby,“ odsekl Bobby. „Co by tady dûlal? Je po válce.“ „Je to tryskáã. Vidûl jsem ho v t˘deníku a vím, jak lítá. A on má ten nejlep‰í.“ „Jenom si vymej‰lí‰,“ kfiikla Liza pfies celou tfiídu. Croyd pokrãil rameny. „Tam nahofie je nûjakej zlosyn a on s ním bojuje,“ prohlásil. „Vidûl jsem plameny. Stfiílejí po sobû.“ Sirény dál kvílely. Z ulice k nim dolehlo skfiípûní brzd a po nûm krátké zahoukání klaksonu a tup˘ zvuk nárazu. „Bouraãka!“ vybafl Bobby – a to uÏ v‰ichni vstávali a hrnuli se k oknu. Croyd se také zvedl, protoÏe nechtûl, aby mu zahradili v˘hled; a protoÏe byl blízko, na‰el si v˘hodné místo. JenÏe se nedíval dolÛ na nehodu, ale dál upíral zraky nahoru. „Srolovanej kufr,“ hlásil Joe Sarzanno. „CoÏe?“ nechápala nûjaká holka. Croyd teì uÏ sly‰el z dálky dunûní. Letadlo vidût nebylo. „Co to je, tyhle zvuky?“ zajímal se Bobby. „Protiletadlov˘ kanóny,“ vysvûtlil Croyd. „Se‰ padlej na hlavu?“ „Nevím, co tam nahofie je, ale snaÏej se to sestfielit.“ „Nojo. Jasnû. Úplnû jak ve filmu.“ Mraky se zase zaãaly stahovat. Ale pfiesto mûl Croyd dojem, Ïe je‰tû jednou a letmo zahlédl tryskáã, jak se fiítí po kolizní dráze ke vzducholodím. Ale neÏ se staãil ujistit, Ïe tomu tak opravdu je, mraky uÏ mu zabránily ve v˘hledu. „Sakra!“ vyrazil. „Sejmi je, Stíhaãi!“ – 47 –
Martin - zlom
29.1.1957 1:33
Stránka 48
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
Bobby se zasmál a Croyd do nûj pofiádnû strãil. „Hele, nestrkej, jo!“ Croyd se k nûmu otoãil, ale nezdálo se, Ïe by to Bobby chtûl hrotit. Zase uÏ se díval z okna a nûkam ukazoval. „Proã v‰ichni utíkaj?“ „Nevím.“ „KvÛli t˘ bouraãce?“ „Kdepak.“ „Kouknûte! Támhle je dal‰í!“ Zpoza rohu prudce vyjel modr˘ studebaker, zakliãkoval kolem dvou stojících vozÛ, ale pak tfiískl do fordky jedoucí v protismûru. Oba vozy se zastavily natoãené ‰ikmo pfies ulici. Dal‰í auta brzdila a zastavovala, aby do nich nevrazila. Zaãalo troubit nûkolik klaksonÛ. Tlumené zvuky protiletecké palby se pfies kvílení sirén oz˘valy dál. Lidé teì pobíhali po ulicích, ani se nezastavovali a o bouraãky se ani trochu nestarali. „Myslíte, Ïe zase zaãala válka?“ nadhodila Charlotte. „Nevím,“ ozval se Leo. Do ostatních zvukÛ se najednou vmísila policejní houkaãka. „T˘jo!“ ozval se Bobby. „A támhle je dal‰í!“ NeÏ to staãil dofiíct, nûjak˘ pontiac vrazil zezadu do jednoho z nehybn˘ch vozÛ. Tfii páry lidí z aut uÏ byly venku a hádaly se; jeden pár se vztekal, druhé dva prostû jen mluvily a obãas ukázaly nahoru. Za chvilku se ale v‰ichni sebrali a spûchali po ulici pryã. „Tohle není Ïádn˘ cviãení,“ uvaÏoval Joe. „Já vím,“ pfiik˘vl Croyd a upíral oãi do míst, kde jeden mrak zrÛÏovûl od záfie, kterou clonil. „Myslím, Ïe se stalo nûco váÏnû ‰patn˘ho.“ Odstoupil od okna. „Jdu hned teì domÛ,“ oznámil. „Bude‰ mít prÛ‰vih,“ upozornila ho Charlotte. Kradmo se podíval na hodiny. „Vsadím se, Ïe neÏ se úãa vrátí, tak zazvoní,“ odpovûdûl. „A kdyÏ nevypadnem hned, mám dojem, Ïe pfii tom kdovíãem, co se venku dûje, nás uÏ pak nepustûj – a já domÛ chci.“ Sebral se a ‰el ke dvefiím. „Já jdu taky,“ pfiidal se Joe. „Budete mít prÛ‰vih oba.“
♠ Vyrazili po chodbû. KdyÏ se blíÏili ke dvefiím, z chodby k nim dolehl dospûl˘ hlas, muÏsk˘ hlas: „Hej, vy dva! VraÈte se!“ Croyd se rozbûhl, ramenem rozrazil veliké zelené lítaãky a upaloval dál. Joe pádil ze schodÛ jen o krok za ním. Ulice uÏ byla plná stojících aut, v obou smûrech a jak daleko dohlédl. Lidé stáli na stfiechách a byli ve v‰ech oknech a vût‰inou se dívali nahoru. Dobûhl na chodník a vzal to doprava. Bydlel ‰est ulic na jih odsud, v hlouãku fiadov˘ch domkÛ netypickém pro jejich ãtvrÈ. Joe s ním mûl do pÛlky stejnou cestu, pak se musí obrátit na v˘chod. – 48 –
Martin - zlom
29.1.1957 1:33
Stránka 49
D IVOKÉ
KARTY
NeÏ se ale dostali na roh ulice, zastavil je proud lidí valící se z boãní ulice doprava, kter˘ jim zablokoval pû‰í trasu, protoÏe nûktefií mífiili na sever a jiní na jih. Kluci usly‰eli zepfiedu nadávky a zvuky rvaãky. Joe natáhl ruku a zatahal nûjakého pána za rukáv. MuÏ se mu nejdfiív vy‰kubl, ale pak se podíval dolÛ. „Co se dûje?“ zahulákal Joe. „Nûjaká bomba,“ odpovûdûl pán. „Stíhaã se pokusil zastavit ty, co s ní pfiiletûli. Myslím, Ïe v‰ichni vyletûli do povûtfií. Ta vûc mÛÏe kaÏdou chvíli vybuchnout. MoÏná je to atomovka.“ „Kde to spadlo?“ fival Croyd. Pán ukázal k severozápadu. „Támhle.“ A pak se vytratil, protoÏe v davu zahlédl mezeru a vecpal se do ní. „Hele, Croyde, mÛÏeme se dostat na druhou stranu ulice, kdyÏ pfielezeme támhletomu autu pfies kapotu,“ navrhl Joe. Croyd pfiik˘vl a vylezl za kamarádem na je‰tû teplou kapotu ‰edého dodge. ·ofér jim vynadal, ale dvefie nemohl otevfiít kvÛli okolní tlaãenici a ty na stranû u spolujezdce se daly otevfiít jen na ‰kvírku, neÏ narazily do blatníku vedle stojícího taxíka. Oni taxík obe‰li a pfie‰li pfies stfied kfiiÏovatky, jen je‰tû museli pfielézt dal‰í dvû auta. V pÛlce cesty kolem dal‰ího bloku domÛ uÏ pohybující se dav slábl a vypadalo to, Ïe je pfied nimi rozlehl˘ voln˘ prostor. Tryskem se k nûmu rozbûhli, ale pak se najednou zarazili. Na dlaÏbû leÏel nûjak˘ muÏ. Mûl kfieãe. Hlava a ruce mu stra‰livû otekly a byly sytû rudé, skoro nachové. A zrovna ve chvíli, kdy si ho v‰imli, se mu z nosu a z úst zaãala hrnout krev; tekla v ãÛrcích i z u‰í, pr˘‰tila z oãí a kolem nehtÛ. „Panenko Marjá!“ vydechl Joe, pokfiiÏoval se a couvl. „Co se mu stalo?“ „Nevím,“ odpovûdûl Croyd. „Nechoì moc blízko. Rad‰i to zas pfielezeme pfies nûjak˘ auta.“ Zabralo jim deset minut, neÏ se dostali na dal‰í roh. Nûkde po cestû jim do‰lo, Ïe palba uÏ dávno utichla, ale zato sirény protivzdu‰né obrany, policejní houkaãky a klaksony aut dûlají rámus pofiád. „Cítím koufi,“ oznámil Croyd. „Já taky. Ale jestli nûkde hofií, Ïádn˘ hasiãi se k tomu nedostanou.“ „Klidnû by mohlo vyhofiet cel˘ mûsto, sakra.“ „Tfieba to v‰ude není jako tady.“ „Si pi‰, Ïe je.“ Plahoãili se dál, ale dostali se do tlaãenice, která je zahnala za roh. „Tudy to nepÛjde!“ zafival Croyd. Ale bylo to jedno, protoÏe za pár vtefiin se okolní masa musela zastavit. „Myslí‰, Ïe se dokáÏeme proplazit na ulici a zas to vzít pfies auta?“ zeptal se Joe. „Za pokus to stojí.“ Dokázali to. JenÏe tentokrát se prodírali zpátky na roh ulice pomaleji, protoÏe po stejné trase to vzali i dal‰í lidé. Croyd potom pfies jedno ãelní sklo auta uvidûl je‰tûfií obliãej a ‰upinaté ruce svírající volant urvan˘ z hfiídele; fiidiã se pomalu sunul na bok. Radûji uhnul pohledem a uvidûl za budovami na severov˘chodû zvût‰ující se vûÏ z d˘mu. – 49 –
Martin - zlom
29.1.1957 1:33
Stránka 50
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
KdyÏ se dostali na roh, nebylo jak z aut slézt. Lidi stáli hustû nahlouãení a kymáceli se. Obãas se ozval v˘kfiik. Bylo mu do pláãe, ale vûdûl, Ïe tím si nepomÛÏe. ZaÈal zuby a rozklepal se. „Co budeme dûlat?“ kfiikl na Joea. „No, fiek bych, Ïe kdybysme tu ztvrdli pfies noc, mÛÏeme rozbít nûjak˘mu prázdn˘mu autu okno a pfiespat v nûm.“ „Já chci domÛ!“ „Já taky. Zkusíme to znovu, uvidíme, jak daleko se dostanem.“ Skoro hodinu se po kouscích ‰inuli po ulici, ale dostali se jen o jeden blok domÛ dál. KdyÏ lezli po stfiechách aut, ‰oféfii fivali a bu‰ili do oken. Jiná auta byla prázdná. A v nûkter˘ch byly vûci, na které se radûji ani nedívali. Pû‰í provoz na chodníku teì vypadal nebezpeãnû. Dav se sunul rychle a hluãnû, vypukaly krátké rvaãky, hodnû lidí kfiiãelo a na zemi leÏela spousta tûl, která dav odstrkal ke stûnám domÛ nebo shodil z obrubníku na vozovku mezi auta. KdyÏ pfiestaly jeãet sirény, lidé na pár vtefiin zaváhali a zmlkli. Nato se ozval nûjak˘ hlas z megafonu. JenÏe z moc velké dálky. Ne‰lo rozpoznat slova, snad kromû „mosty“. Zase zavládla panika. Uvidûl, jak z domu o kus dál na protûj‰í stranû ulice vypadla nûjaká Ïena, ale neÏ dopadla na chodník, uhnul oãima. Ve vzduchu byl pofiád cítit koufi, ale zatím nebyl nikde poblíÏ vidût Ïádn˘ oheÀ. V‰iml si, Ïe vepfiedu se dav zastavil a couvl, protoÏe uprostfied nûj nûkdo – ani nepoznal, jestli Ïena nebo muÏ – vzplanul. Croyd vklouzl na ulici, do mezery mezi dvûma auty, a ãekal, aÏ se k nûmu dostane kamarád. „Joe, já jsem posranej strachy,“ pfiiznal se. „MoÏná bysme si mûli prostû zalízt pod nûjak˘ auto a poãkat, aÏ to skonãí.“ „Taky jsem na to myslel,“ pfiik˘vl Joe. „Ale co kdyÏ z tûch barákÛ, co hofiej, nûco spadne na auto a zapálí ho taky?“ „A co jako?“ „KdyÏ chytne i nádrÏ, tak to v‰echno okolo odpálí jako petardy.“ „JeÏí‰i!“ „Musíme dál. MÛÏe‰ k nám, jestli to bude vypadat jednodu‰‰í.“ Croyd uvidûl nûjakého muÏe, jak se zaãíná divnû pohybovat, jako by tancoval, a rve ze sebe obleãení. Pak se zaãal mûnit. Nûkdo o kus dál na ulici zaãal jeãet. Usly‰eli, jak se tfií‰tí sklo. V pfií‰tí pÛlhodinû dav na chodníku profiídl natolik, Ïe by se dal za jin˘ch okolností brát jako normální. Vypadalo to, Ïe lidé se buì dostali, kam se dostat chtûli, anebo se shlukli zase v jiné ãásti mûsta. A ti, kdo tudy chodili teì, kliãkovali mezi mrtvolami. Zpoza oken mizely tváfie. Na stfiechách nevidûli Ïiváãka. Klaksony se uÏ oz˘valy jen sporadicky. Na rohu se kluci zastavili. Od chvíle, kdy ode‰li ze ‰koly, u‰li jen tfii bloky a dostali se na druhou stranu ulice. „Tady bysme se mûli rozdûlit,“ fiekl Joe. „Chce‰ jít se mnou, anebo jde‰ dál?“ Croyd se zadíval na ulici. „UÏ to vypadá líp. Myslím, Ïe to zmáknu.“ „Tak se zatím mûj.“ „Jo.“ Joe odspûchal doleva. Croyd se za ním chvilku díval a pak zase vykroãil. Daleko vepfiedu vybûhl s fievem z domovních dvefií nûjak˘ muÏ. Jako by se zvût‰oval, sunul se dopro– 50 –
Martin - zlom
29.1.1957 1:33
Stránka 51
D IVOKÉ
KARTY
stfied ulice a jeho pohyby byly nepravidelnûj‰í. Potom vybuchl. Croyd se pfiitiskl zády k cihlové stûnû po levé stranû, srdce mu bu‰ilo, poulil oãi, ale Ïádn˘ dal‰í rozruch uÏ nenastal. Znovu usly‰el megafon, odnûkud ze západu, a tentokrát bylo slovÛm rozumût líp: „... Mosty jsou uzavfiené pro vozidla i pro pû‰í. Nepokou‰ejte se pfiejít po mostech. VraÈte se do domovÛ. Mosty jsou uzavfiené...“ Znovu vyrazil. Nûkde na v˘chodû kvílela siréna. Nízko po nebi pfieletûlo letadlo. Nalevo od nûj leÏelo v domovních dvefiích bezvládné, schoulené tûlo; uhnul pohledem a pfiidal do kroku. Pfies ulici uvidûl d˘m, ale kdyÏ hledal oãima plameny, zjistil, Ïe se koufií z tûla nûjaké Ïeny sedící s hlavou v dlaních na zápraÏí. Jako by se pfied jeho zraky smrskávala – a pak spadla nalevo a zafiinãelo to. Sevfiel pûsti a ‰el dál. Z vedlej‰í ulice vyjel na roh pfied ním vojensk˘ náklaìák. Rozbûhl se k nûmu. Ze strany spolujezdce se po nûm otoãila tváfi pod pfiilbou. „Proã se‰ venku, mladej?“ „Jdu domÛ,“ odpovûdûl. „A to je kde?“ Ukázal dopfiedu. „Dvû ulice.“ „BûÏ rovnou domÛ,“ poruãil mu muÏ. „Co se dûje?“ „Je stanné právo. V‰ichni musí dovnitfi. A nejlep‰í bude mít taky zavfien˘ okna.“ „Proã?“ „Nejspí‰ tu vybuchla nûjaká bakteriologická bomba. Nikdo to neví jistû.“ „A to byl Stíhaã, ten, jak...?“ „Stíhaã je po smrti. SnaÏil se jim v tom zabránit.“ Croydovi najednou vyhrkly slzy. „BûÏ rovnou domÛ.“ Náklaìák projel ulicí a pokraãoval k západu. Croyd pfiebûhl pfies vozovku a zpomalil aÏ na chodníku. Zaãal se tfiást. Najednou si uvûdomil, jak ho bolí kolena, která si podrápal pfii pfielézání aut. Promnul si oãi. Byla mu stra‰ná zima. Zastavil se uprostfied dal‰ího bloku a párkrát zazíval. Unaven˘, je tak neskuteãnû unaven˘. Zase vykroãil. Nepamatoval si, Ïe by mûl nûkdy takhle tûÏké nohy. Znovu se zastavil pod jedním stromem. Shora se ozvalo zaskuãení. AÏ kdyÏ zvedl hlavu, do‰lo mu, Ïe to není strom. Bylo to vysoké a hnûdé a zakofienûné a hubené, ale skoro nahofie to mûlo dûsnû protáhlou lidskou tváfi, a právû odtud se ozvalo zaskuãení. NeÏ se staãil odporouãet, jedna konãetina mu ‰kubla ramenem, ale ta vûc byla slabá a on se nûkolika dal‰ími kroky dostal z jejího dosahu. Zaãal kÀourat. Pfiipadalo mu, Ïe roh je hroznû daleko, a pak je‰tû jeden blok domÛ... Teì uÏ zíval dlouze a nemohl se tomu ubránit – a promûnûn˘ svût ztratil schopnost ho pfiekvapovat. Co na tom, Ïe si nûjak˘ muÏ poletuje bez pfiístroje? Nebo Ïe se tam vpravo ve ‰karpû leskne louÏe s lidskou tváfií? Mrtvol je tu tolik... Pfievrácené auto... Hromádka popela... Visící telefonní dráty... Doplahoãil se na roh. Opfiel se o kandelábr, pak pomalu sklouzl na zem a sedûl opfien˘ zády o sloup. Nejradûji by zavfiel oãi. Ale to je hloupost. Bydlí jen kousek odsud. – 51 –
Martin - zlom
29.1.1957 1:33
Stránka 52
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
Je‰tû kousek cesty a mÛÏe usnout ve vlastní posteli. Chytil se kandelábru a vytáhl se na nohy. Je‰tû jedna kfiiÏovatka... Dostal se do jejich ulice, ale vidûl rozmazanû. UÏ jen kousek. UÏ vidí dvefie... Usly‰el klouzavé, ‰krábavé zvuky otevírajícího se okna, usly‰el, jak na nûj shora nûkdo volá jménem. Zvedl hlavu. Byla to Ellen, ta holãiãka od sousedÛ, dívala se na nûj shora. „Moc mû mrzí, Ïe tvÛj táta umfiel,“ kfiikla. Bylo mu do breku, ale ne‰lo to. Zívání mu sebralo v‰echnu sílu. Opfiel se o dvefie jejich domu a zazvonil. Kapsa s klíãem mu pfiipadala tak stra‰livû daleko... KdyÏ jeho bratr Carl otevfiel, svalil se a zjistil, Ïe není schopen vstát. „Jsem hroznû unavenej,“ fiekl bratrovi a zavfiel oãi.
II. Zabiják v srdci snu NEÎ SE CROYD toho prvního dne divok˘ch karet prospal, jeho dûtství se vytratilo. Ubûhlo skoro osm t˘dnÛ, neÏ pfii‰el k sobû, a pak uÏ byl jin˘, stejnû jako cel˘ okolní svût. NejenÏe byl o dobr˘ch patnáct ãísel vy‰‰í, silnûj‰í, neÏ by si pomyslel, Ïe kdy kdo mÛÏe b˘t, a k tomu porostl˘ jemn˘mi rezav˘mi chlupy. KdyÏ si sám sebe prohlédl v zrcadle v koupelnû, rychle zjistil, Ïe má i nûjaké ty zvlá‰tní schopnosti. Jeho zjev ho totiÏ odpuzoval a on zatouÏil neb˘t tak zrzav˘. A barva okamÏitû zaãala svûtlat, aÏ byly chlupy plavé, a on ucítil po celém povrchu tûla ne zcela nepfiíjemné mravenãení. Znepokojilo ho to, v duchu si pfiál, aby chlupy zezelenaly, a stalo se. Znovu to mravenãení, tentokrát spí‰ podobné chvûjivé vlnû, která se pfies nûj pfielila. Poruãil si zãernat a zãernal. Pak zase do plava. JenÏe tentokrát se nezastavil u bledého odstínu. Je‰tû bled‰í, je‰tû; jako kfiída, albín. Je‰tû bled‰í... Má to nûjaké meze? Pomalu se pfiestával vidût. UÏ rozpoznával pfies vlastní sotva znateln˘ obrys v zrcadle dlaÏdiãky za zády. Je‰tû svûtlej‰í... A je pryã. Zvedl si ruce pfied obliãej a nic neuvidûl. Zvedl mokrou Ïínku a pfiidrÏel si ji na prsou. I ona zprÛhlednûla a zmizela, i kdyÏ z ní pofiád cítil vlhkost. Vrátil si svûtle plavou barvu. Pfiipadala mu spoleãensky nejpfiijatelnûj‰í. Potom se pracnû nasoukal do sv˘ch kdysi zdaleka nejvolnûj‰ích dÏínÛ a oblékl si zelenou flanelovou ko‰ili, kterou ale nemohl úplnû dopnout. Kalhoty mu teì sahaly jen po holenû. Mlãky Èapal bosky dolÛ po schodech a do‰el do kuchynû. Mûl hlad jako vlk. Hodiny na chodbû mu oznámily, Ïe budou tfii. Za‰el se podívat na matku, na bratra i na sestru, ale ze spaní je neru‰il. V chlebníku byla pÛlka bochníku a on jej zaãal rvát, cpal si do úst veliké kusance a polykal je skoro bez Ïv˘kání. V jednu chvíli se hryzl do prstu, ale i to ho zpomalilo jen tro‰ku. Na‰el v lednici kus masa a porci s˘ra a oboje snûdl. Taky vypil litr mléka. Na lince byla dvû jablka, zhltal je a zaãal prohledávat kredence. Krabiãka keksÛ. Zba‰til je a pátral dál. ·est su‰enek. Zhltal i je. PÛl sklenky ara‰ídového másla. Vyjedl je lÏiãkou. Nic. Nic dal‰ího nena‰el, a pofiád má pfií‰ern˘ hlad. – 52 –
Martin - zlom
29.1.1957 1:40
Stránka 376
DIVOKÉ KARTY sestavil George R. R. Martin Z anglického originálu Wild Cards I, vydaného nakladatelstvím Tor v New Yorku roku 2010, pfieloÏili Pavel Bakiã, Daniela Orlando, Richard Podan˘ a Milan Îáãek. Ilustrace na obálce Marc Simonetti. Grafická úprava Pavel Trávníãek. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, v roce 2015 jako svou 2433. publikaci. Vytiskla tiskárna PBtisk. Vydání první. ISBN 978-80-257-1328-0 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz