Dárce života by Martin Sust

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 3 — #3

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 4 — #4

Návrat na Mizeon III – Dárce života díl šestý – Ditrux díl sedmý – Rawantes

c 2018 nakladatelství Zdeněk Rampas – Nová vlna Copyright c Miroslava Dvořáková, 2018 c 2018 by Anna Marie Dvořáková CoverArt Editor: Martin Balcárek, Vladimír Němec ISBN 978-80-85845-90-7 První vydání Pravčice, 2018

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 9 — #9

Díl šestý – Ditrux Erektiad, metropole Eriad „Chceš říct, že můj bratranec Essius už není jenom Essius?“ vydechl Rawantes. „Jo, přesně tak,“ přikývl Flebussion. Arrakiel se na tvrdém polštáři netrpělivě zavrtěl. Šlupka se před chvílí vrátil z Olixu, kam ho po krizi na Maharáví povolal Sibiel, a konečně uváděl ty nejasné zvěsti na pravou míru. A že se tedy děly věci. V době, kdy Flebussion otevíral portál na Olixu, věděli arcidémoni na Erektiadu o tom, co se na Maharáví semlelo, jen málo. Ale i z toho mála, co jim neochotně prozradil ten kretén Dorreson, lezly oči z důlků. Základna prý byla napadena proměněnci s tebechety. To samotné stačilo, aby nad veškerým osazenstvem základny Aliance zlomila hůl. Podle článku 03 Dohody z Rean-Kwanteru byli arcidémoni povinni uzavřít Maharáví do karantény. V praxi to znamenalo nechat se tebechety převálcovat s vědomím, že až ty děsivé kvarionské agregáty přemění veškerou industriálně využitelnou materii základny na své vlastní duplikáty a usnou, vojska Aliance pak celý satelit vyhodí do vzduchoprázdna. Všichni Arci-Tassiové, Arrakiel i Rawantes se seběhli v hlavním sále Tarionina paláce. Byli odhodláni opustit bezpečí dračího světa, přesunout se na Maharáví a bojovat až do konce. Jediný spor, který potřebovali dořešit, spočíval v tom, zda to oznámit Rexovi, nebo se vypařit bez rozloučení. Ti, co chtěli odejít bez řečí, argumentovali tím, že by je Rex, jako jejich příbuzný, mohl na Erektiadu zadržet. Vzhledem k tomu, že by král věděl, že jdou na jatka, by nebylo divu. Jiní, kteří to chtěli Rexovi přece jen oznámit, argumentovali tím, že by jim Rex mohl dát na cestu nějaké pořádné zbraně. Jenže proč by to dělal, když bylo předem jasné, že veškeré známé zbraně jsou proti tebechetům na nic? Draci si na sentiment nepotrpí. . . Nejhorší spor se týkal Rawanta, který – jak jinak – chtěl jít také. Arci-Tassiové se znovu rozdělili na dva tábory. Jedni chtěli Rawanta přinutit zůstat, jiní hlásali, že i Dárce života má právo o sobě rozhodovat sám, a že pokud celá rasa arcidémonů vyhyne, nebude už důvod na dohodě s draky bazírovat. . .

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 10 — #10

A jak se tak dohadovali a málem začaly létat pěsti, přišla ta úžasná zpráva od Sibiela, kterou volal Šlupku na Olixu: Všeho nechej a přesuň se na Olixu! Nic víc, nic míň. Bylo jasné, že Sibiel použil tele-emitor, jinak by telepatický vzkaz z takové dálky neměl šanci dorazit. Ale už pouhý fakt, že regent není na Maharáví, nalil arcidémonům naději do žil. Sibiel je sice rapl, ale je tím posledním, kdo by utekl, zatímco ostatní čelí jisté smrti. Šlupka si tedy otevřel bránu a zmizel. Po deseti hodinách se vrátil. Mezitím se arcidémoni od erektiadských dozvěděli další kusé zprávy. Civilisté z Maharáví se prý stačili evakuovat ještě před nastolením karantény. Tebechety se podařilo nějak zneškodnit ještě předtím, než se aktivovaly. To znělo naprosto šíleně. Teď byl Šlupka konečně nazpět a uváděl ty zprávy na pravou míru. Vlastně se ukázalo, že byly pravdivé. Xan se Sibielem stačili ještě před uzavřením civilisty z Maharáví přestěhovat. Zneškodnili proměněnce, přičemž sedm vojáků zařvalo. Zatím Essius s Teggenem, jo, tím vyřazeným agentem Aliance, který se osm set let vydával za raisi a sloužil jako kapitán v Destruktielově ochrance, tebechety zneškodnili. Jak to udělali? Z toho, co Flebussion říkal, Arri pochopil jen tolik, že ti dva použili jakýsi starý trik zmizelých vahanských bohů, o kterém se Essius dočetl v knihovně Debhátarů. Takže Essius to přežil, ale Teggen se vypařil. Alespoň tak to nejdřív vypadalo, dokud nevyšlo najevo, že i Teggen přežil, ovšem v Essiově těle. Tak proto už Essius není jenom Essius. „Aliance tedy Maharáví zničila,“ konstatoval přiškrceně Rawantes. „A Rafedaxarr?“ Brebentící Arci-Tassiové rázem zmlkli. Zvědavě se na Rawanta dívali. O tom, že Daxovo bezvládné tělo bylo celou dobu od převratu ukryté v podzemní sekci X0 na Maharáví, nikdo z nich neměl ani páru. Sibiel se Šlupkou to drželi pod pokličkou a dobře věděli, proč. „Beze změny,“ odpověděl s kamennou tváří Šlupka. „Dobře,“ vydechl Rawantes a bylo vidět, jak se mu ulevilo. Arri si z toho vyvodil, že jeho bratr, stejně tak jako všechny ostatní, stačil z Maharáví přestěhovat i císaře. Takže Rafedaxarr je taky na Olixu. Povzbudivě se na Rawanta usmál a otočil se ke Šlupkovi: „Samé dobré zprávy, strýčku,“ řekl, vytáhl z kapsy krabičku kuvisových cigár a zašermoval jí Šlupkovi před očima. Podle toho, že si strýc od chvíle,

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 11 — #11

co se vynořil z portálu, ještě nezapálil, Arri usoudil, že nemá co. „Ještě nám řekni, co můj super dokonalý starší bratr plánuje dál, a dostaneš odměnu.“ Krabička sebou v Arriho prstech škubla, jak se ji Šlupka pokusil přitáhnout vůlí. Rozlehlou síní se rozlehl zlomyslný řehot Šlupkových potomků. Šlupka se na Arrakiela hrozivě zamračil. Arri pokrčil rameny a krabičku mu hodil. Flebussion si tak rychle, že to nebylo možné postřehnout ani arcidémoními smysly, zapálil. „Hmpf,“ zafuněl a zvrátil oči v sloup, jak si dlouho odpíranou lahodu vychutnával, „vy všichni jste moje krev. A já nejlíp vím, jak jste užvanění. Ne že byste chtěli za každou cenu trousit citlivé informace drakům, to ne. Ale ono stačí se nějak blbě podřeknout, a je z toho průšvih. Jo, draci jsou naši spojenci. Jsou to i naši příbuzní. Některým z nich dokonce i věřím. Ale ne všem. Právě proto vás radši nechám v nevědomosti, drahouškové moji. My, Arci-Tassiové, tu máme svůj úkol. Tak ho plňme. Ostatní nechejme na Arci-Quinnech, Arci-Fezzielech, Arci-Ukresiech a dalších nafoukancích z našeho ctěného, draze milovaného příbuzenstva.“ *** Těsně před svítáním čekal Arri na Keren na smluveném místě, v dolíku na Klopených stráních ze všech stran maskovaném hustými keři rebidníku. Jedné noci Arriho téměř přistihly dračí stráže v Kerenině posteli. Od té doby Keren trvala na tom, že scházet se dál v Rexově paláci už není bezpečné. Arrakiel s ní sice nesouhlasil, popravdě ho to plížení za vlastní ženou Dorresonovi pod čumákem i trochu rajcovalo, ale nechtěl Keren dělat další starosti, takže se podvolil. Aby své ženě ušetřil čas, sbíral do plátěného vaku lístky střihony. Trhal jenom dva nejčerstvější z vrcholu každé snítky, protože ten otravný profesor Kradusson si zakládá na kvalitě. Závan zčeřeného vzduchu ho předem varoval. Sotva se narovnal, už tam byla. Jeho žena. Navzdory pokročilé hodině čerstvá a voňavá. „Arri,“ vydechla a skočila do jeho napřažené náruče. „Sluníčko,“ sykl a pevně ji k sobě přitiskl. Okamžitě zapomněl na všechno ostatní. Jenom ji líbal. Jeho mysl explodovala na malé úlomky touhy. Její chuť byla víc, než co si kdy dokázal představit. Sladká a žhavá a horká. Potřeboval se do ní zabořit. Pohltit ji a naplnit.

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 12 — #12

„Počkej,“ sykla, když se ji pokoušel dostat z oblečení. Netrpělivě zavrčel. Pochopil, že se Keren snaží z jeho objetí vykroutit. Silou mocí se přinutil k disciplíně a pustil ji. „Co je?“ houkl zklamaně. „Dorreson je lepší? Už mě nechceš?“ vyrážel ze sebe. Věděl, že reaguje špatně, ale bylo to už pět dní, co spolu byli naposledy. A celou tu dobu se Arri užíral bezmocným vztekem. Dorreson se totiž vrátil z vojenské výpravy a trávil zasloužený odpočinek se „snoubenkou“ a adoptivním „synem“. A dělal možné i nemožné, aby byl s Keren a Ysyanem všude vidět. Ten zatracený generál předváděl ideální rodinu. Snažil se upevnit v Erektiadech dojem, že jako princeznin snoubenec je právě on tím nejlepším možným Rexovým následníkem. Arri doprovázející Rawanta na společenských akcích měl tu smůlu, že na ně narážel na každém kroku. Na recepci u Rexe, na šampionátu plivačů ohně, v parku u jezera, na vernisáži v Dassanině galerii. Dokonce i na vyhlášeném eriadském bleším trhu. Prostě všude. Šílel z toho. Keren je jeho žena! Ysyan je jeho syn! „To nebudu poslouchat!“ zasyčela naštvaně Keren. „Copak jsi zapomněl? Vůbec bychom na sebe neměli sahat, jinak tě ze mě Dorreson vyčmuchá!“ Zdálo se, že na to Keren taky trochu zapomněla, když se s ním tak bouřlivě vítala. Tím, že mu dala naději a pak mu ji vzala, jen přilila olej do ohně. „A jak blízko ti musí být,“ procedil Arri skrze zuby, „aby mě vyčmuchal, hm?“ Přestože věděl, že drakům stačí k zachycení pachu opravdu málo, nemohl si pomoct. Zvykl si s ní být, když byl Dorreson pryč. Čím víc s ní byl, tím víc byl na ní závislý. Nechala jeho rýpanec bez odezvy a řekla: „Něco tuší, Arri. Není idiot. Slyšela jsem, jak se na tebe ptal otce. Chtěl vědět, jestli jsi pro Rawanta skutečně tak důležitý, jak všichni tvrdí, nebo jestli je i jiný důvod tvé přítomnosti zde. Otec mu řekl, že máš pověření od regenta dohlížet, zda se k Arci-Tassiům chováme dobře. Protože nejsi Arci-Tassius, ale Arci-Quinn, je tu záruka objektivity. Taky nezapomněl zmínit, že jsi regentův mladší bratr.“ Arri zakoulel očima. „Žádný takový pověření mi Sibiel nedal,“ zabručel. Bylo mu jasné, že Sibiel dobře ví, co plánuje. Až bude Rawantův úkol splněný, hodí Arri diplomatické manýry za hlavu. Utká se s Dorresonem a bude mu jedno, jak velký skandál tím způsobí. Keren se zatvářila překvapeně. „Tak odkud to otec má?“ „Možná, že už se taky dovtípil, kdo vlastně jsem,“ šeptnul Arri. 12

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 13 — #13

„Myslíš, že tě chce chránit?“ rozzářila se Keren. „To si nemyslím,“ povzdechl si Arri. „Spíš chce udržet stávající bezvětří co nejdéle, aby Rawantes stačil oplodnit všechny dračice ve frontě.“ Už to nebude dlouho trvat, ujišťoval ho Rawantes. Jenže pokaždé, když už to vypadalo, že zbývají poslední čtyři, odněkud se vynořily další dychtivé adeptky na mateřství. Rawantes své choulostivé poslání zvládal mnohem lépe, než Arri očekával. Bral to jako práci, kterou musí udělat, a v čase mezi ní dělal všechno pro to, aby se rozptýlil, takže obrážel archívy a knihovny, navštěvoval instituty, kde se i jen okrajově zabývali technikou, prohlížel si továrny na zbraně i montovny křižníků. S potěšením studoval dračí technologie, ke kterým měli mizeonští až donedávna omezený přístup. Přesto pod Rawantovým vyrovnaným postojem Arri cítil netrpělivost. Dárce života počítal dny na Erektiadu stejně netrpělivě jako Arri. Už se nemohl dočkat, až se vrátí k Daxovi. Keren se shýbla k vaku s bylinami, který Arrakiel předtím upustil. Podívala se dovnitř a spokojeně se zakřenila, když zjistila, že pro dnešek má splněno. Odhrnula si stříbřité vlasy z čela, vyslala Arrimu vzdušný polibek poděkování a opatrně se uvelebila na svažující se břeh. Její oči nejistě těkaly, krásné rty se křivily v rozpačitém úsměvu. Tak se chovala, jen když měla z něčeho strach a nechtěla, aby kvůli tomu vyšiloval. „O jakou další nepříjemnou novinu se chceš podělit, sluníčko?“ zeptal se. „Jde o Ysyana. To, že se na něj chodíš pravidelně dívat, nepomáhá.“ „Nikdy tam nechodím sám,“ zabručel Arri. To byla pravda. Pokaždé šel na cvičiště s některým z Arci-Tassiů nebo s Rawantem. Ale i on sám uznával, že všechno to šmírování výcviku mladých draků má jednoho společného jmenovatele, a sice jeho přítomnost. „Řekla jsem mu o tobě,“ přiznala s povzdechem. „A jak to šlo?“ Objala si rukama hrudník. Tvářila se tak nešťastně, že se Arri musel přemáhat, aby se udržel na protějším břehu a nezabalil ji do náruče. „Moc dobře ne. Brzy mu bude pět. Nechová se jako typické dračí mládě jeho věku, které od matky očekává, že mu ustele hnízdo a nachystá večeři. Pořád se na něco ptá a já se snažím mu odpovídat, jak umím. Ale víš, odkud pocházím. Moje vzdělání z Ok-Sawonu na jeho nároky prostě nestačí. Snažím se to dohnat, ale on je prostě rychlejší. A tak se

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 14 — #14

často baví s otcem anebo právě s Dorresonem. Ti dva jsou jediní, kteří mají trpělivost se mu věnovat. . . “ „Snad má i nějaké učitele, ne?“ skočil jí do řeči Arri. „To je právě ten problém, že ne. Do školy – takové školy, jak je známe, chodí mladí draci až po proměně. V dračí podobě se jim dost obtížně obracejí stránky v knihách. No, Ysyan má na rozdíl od ostatních tu výhodu, že je princ, takže má k dispozici několik knih vyrobených speciálně pro něho. . . Ale to jen víc podněcuje jeho zvědavost.“ „Jsem rád, že je náš syn zvědavý,“ poznamenal dotčeně Arri. Souhlasně přikývla. „Vždyť já taky. Ale co se některých oblastí týká, byla bych raději, kdyby nebyl. Včera se usídlil před videxovým válcem a sledoval seriál o kluzácích. Ani jsem si nevšimla, že už to skončilo. Pak dávali zpravodajství, u kterého zpravidla usne. To se tentokrát nestalo. Reportérka mluvila o tom šampionátu v plivání ohně, ze kterého byl tak nadšený, takže se díval dál. A na závěr neměla ta blbá ženská na práci nic lepšího než zmínit, že tam byl i generál Dorreson se snoubenkou a synem Ysyanem. Princ Ysyan plival oheň tak excelentně, že navzdory svému mládí zvítězil v juniorské kategorii, což dozajista potěšilo jeho i dědečka. Ysyan se nafukoval pýchou. Poskakoval, dupal, vůbec jsem ho nemohla zahnat do hnízda. Když se konečně zklidnil, zeptal se mě, proč vlastně říká Dorresonovi Dorresone a ne tati.“ „A cos mu řekla?“ zaskřehotal Arri. Hrudník měl stažený, že sotva dýchal. Jeho žena na něj upřela oči lesklé neprolitými slzami. „Musíš pochopit, že tady na Erektiadu partneři nejdřív zplodí dítě a teprve pak, když se prokáže, že jsou plodní, následuje svatba. Když Ysy slyšel, jak ta reportérka o něm mluvila jako o Dorresonově synovi, nepřipadalo mu na tom nic divného. . . “ „Takže on žije celých pět let v dojmu, že jeho otcem je ten blbec Dorreson,“ konstatoval Arri. „Nikdy se na to neptal,“ vzlykla. „Tak jsem to nechala být, abych mu nepletla hlavu. Mizeon s Erektiadem byly ve válce!“ „Pořád nevím, co jsi mu odpověděla.“ Keren si položila hlavu do dlaní. „Pravdu,“ vydechla. „Že Dorreson není jeho otec. Že jeho otec je naživu a miluje ho a že není drak. Následovala katastrofa. Byl tak naštvaný.“ 14

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 15 — #15

Keren si třesoucí se rukou otřela slzy. „Naštvaný je vlastně slabé slovo. Spíš šokovaný. Možná se cítil i ukřivděný, já nevím. Vyletěl ke stropu tak prudce, že si narazil hlavu. Byl by spadl na zem a ublížil si ještě víc, kdybych ho nechytila. Od té doby se mnou nemluví. Až přestane trucovat, bojím se, nač se zeptá dál. Protože jestli ho bude zajímat, co jsi zač, nemůžu mu lhát. Budu mu muset prozradit, že jeho otec je jedním z těch arcidémonů, které Dorreson tolik nenávidí.“ „Kdybych dostal jedinou šanci si s ním promluvit. . . “ Prudce zavrtěla hlavou. „To nemůžeš! Ysyan je příliš mladý, aby udržel tajemství.“ „Neřekl bych mu, kdo pro něho jsem. Jenom bych mu dal příležitost poznat, že my, arcidémoni, nejsme takové slizké stvůry, jak tvrdí Dorreson. Vždyť by stačilo, aby ses s ním ukázala na jedné z večeří, na které Rawanta jednou týdně tvůj otec zve. Sice tam většinou nechodím, ale pozvánku dostávám. A neříkej, že nedokážeš zařídit, abych dostal místo u stolu vedle našeho syna.“ „Taky dostávám pozvánku a nechodím tam,“ usmála se křehce Keren. „Vlastně mi připadalo trapné tam jít, když vím, že můj otec s Rawantem nejspíš bude probírat, kolik dračic už se podařilo úspěšně oplodnit.“ „Můžeš to zdůvodnit tak, že chceš syna naučit, jak se má chovat u stolu.“ Keren si rozčileně vjela prsty do vlasů. „To myslíš vážně? Neuniklo ti, že Ysyan je drak? Nemá ruce, aby mohl používat příbor. A taky kolem sebe nadělá strašný nepořádek, když jí. Ressedena, vrchní číšnice, se na mě bude dívat jako na blázna, když ho tam přivedu!“ „Na tvém místě bych té dračici řekl,“ poznamenal Arri, „že očekáváš brzkou Ysyanovu proměnu a tudíž pokládáš za potřebné ho na to připravit. Náš syn je princ. Není nic divného na tom, když je vychovávaný trochu jinak než ostatní.“ „No, možná bych to zkusit mohla,“ přikývla nešťastně Keren. „Ale nic neslibuju. Další pravidelná Rawantova večeře s Rexem je už pozítří. Je fakt, že Dorreson tam nechodí. Tou dobou bývá na velitelství.“ Arri se rozzářil při vyhlídce, že si konečně se svým synem promluví. Od Keren už věděl, že Ysyan se zajímá o palné zbraně a o vesmírné stíhačky – vlastně jako každý kluk. Když doprovázel Rawanta po erektiadských továrnách a laboratořích, pečlivě natahoval uši, aby mu z toho, co draci Rawantovi vyprávěli, něco v hlavě uvízlo. 15

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 16 — #16

„Slyšela jsem, co se stalo na Maharáví,“ vyrušila ho Keren a vstala, čímž naznačila, že je čas se rozejít. „Jsem ráda, že to tví příbuzní přežili.“ „Jo, to já taky,“ ušklíbl se Arri. „Slyšela jsem otce, jak o tom mluvil s Dorresonem,“ řekla. „Aliance prý dala arcidémonům rok na to, aby věci s Debhátary vyřešili. Ten rok uplynul, ale dohody dosaženo nebylo. Dorreson očekává, že teď, když Debhátarové vytáhli tebechety, odhodlá se Aliance Nový Mizeon zničit. Čistě preventivně. Prý je to jenom otázka času.“ Arri zpozorněl. „Nic víc Dorreson neřekl? Něco konkrétního, co by naznačilo, že o tom s někým z Aliance mluvil?“ „To ne, ale vypadal zklamaně, jako kdyby se mu něco nepovedlo. Otec na to řekl, že je rád, že celá ta myšlenka na spojenectví jde k ledu. Debhátarové podle něj zůstali uvízlí v minulosti a nemá cenu snažit se je pochopit.“ „Aha, myšlenka na spojenectví,“ zamumlal zaraženě Arri. Od Flebussiona věděl, že ještě před tím, než našel Rawanta, se Debhátarové snažili s draky uzavřít spojeneckou smlouvu. Debhátarové drakům nabízeli Dárce života výměnou za zničení Maharáví. Jenže arcidémoni je vyšplouchli, když drakům Dárce života poslali jako první. To asi Debhátary naštvalo. Tak o jakém spojenectví to Rex mluvil? Znamená to, že draci dál, bez ohledu na to, že s arcidémony už jsou zadobře, tajně kují pikle s Debhátary? Co by tak teď mohla jedna strana od druhé chtít? Musí to probrat s Flebussionem a možná by to měl vědět i Sibiel. Arri se roztržitě podíval na Keren a pak vzhlédl k obloze. „Už je světlo,“ vydechl. „Vím, že musíš jít.“ Hřejivě se usmála, ale ve tváři se jí zrcadlily obavy. „Uvidíme se nejpozději pozítří.“

Olixu, vojenská základna arcidémonů z Mizeonu „Sibiele, tady jsi.“ Sibiel pěstí rozprskl nejotravnějšího fantóma a otočil se za hlasem. Izzel se tvářila stejně, jako když jí v lepších časech majordomus kajícně oznámil, že hlavní kuchařka nakopala zadek dodavateli zeleniny.

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 17 — #17

„Copak se děje, máti,“ vydechl a shýbl se pro triko přehozené přes vzpěračskou lavici. Izzel se posadila na krajíček nářadí a zarputile nakrčila čelo. „Jde o Owianu. Něco se musí stát. Už se na to nemůžu dívat! Místo aby byla šťastná, že se ten problém s dvojitým manželstvím tak elegantně vyřešil, chová se jak smyslů zbavená. Už zase je věčně zavřená v tom kumbále, ze kterého si udělala ateliér. S nikým nemluví, ani s Dirianou, a víš, jak ta dokáže být neodbytná. Myslela jsem si, že bude mít zájem alespoň o Melisu, když už teď ví, že ji Essius nepodváděl, ale kdeže. Jediný způsob, jak dává najevo, že pro ni ta malá existuje, je, že chodí sledovat, jak Melisa s Essiem – teda Teggiem – jezdí na koni. Už dvakrát jsem ji přistihla, jak sedí na stromě a. . . “ „Na stromě?“ podivil se Sibi. Kolem louky, kam chodili jezdit, žádné pořádné stromy vyjma zakrslých ovocných nerostou. Široko daleko se táhnou obdělaná pole, jen jižní obzor se vlní nízkými zalesněnými kopci. Asteroid Olixu obíhá v příznivé vzdálenosti od hvězdy. Pokrývá jej vegetace, žijí tu zvířata. Ve dvou malých městech a několika desítkách vesnic tu žije i několik tisícovek kolonistů, posbíraných snad ze všech koutů Metaprostoru. Osadníci se zabývají zemědělstvím a řemeslnou výrobou a setrvávají zde na vlastní nebezpečí, protože formálně tento svět patří arcidémonům a jeho účel je nepokrytě vojenský. Není tady tak bezpečno jako na Maharáví, protože většina skladů, hangárů a dalších armádních zařízení se nachází na povrchu. Budovy určené civilní podpoře utopené v zeleni sadů a polí jsou při pohledu z výšky nerozeznatelné od domů kolonistů. Dokonce jsou postaveny ve stejném slohu, což je prý zásluha generála Bordena Arci-Jeena, který se o základnu už několik staletí stará. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že Bordenovi raisi už dávno zapomněli na vojenský výcvik, ale dokonale vědí, z jakých komponentů se skládá vyvážená krmná dávka pro krodochy. Učiněná idyla. Jeden by se tu cítil jako na dovolené, kdyby nehrozilo napadení z orbity nebo subprostoru. „No ano,“ odsekla matka. „Ten strom je až nahoře na ostrém hřebeni. Ale z jeho větví je na tu louku dobrý výhled.“ „Essius, teda Teggius, ví, že je Owiana šmíruje?“ „Řekla jsem mu to,“ zabručela Izzel. „Ani to s ním nehnulo. Má oči jenom pro Melisu. Na jedné straně to chápu, protože s ní nemohl být tak dlouho, ale na druhé straně. . . Owiana je Melisina matka a jeho žena. Tuplovaně. A brzo se jí narodí další dítě. Mám strach, co vyvede dál. Potřebuju, aby sis s Teggiem promluvil.“

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 18 — #18

„A co mu mám tak asi říct? Essie a Teggene, postarejte se, aby Owiana přestala vyšilovat?“ „Ne, vysvětli jim nebo jemu, krucinál, že Owiana se topí.“ „Topí?“ zapitvořil se Sibiel. „V pocitech viny,“ štěkla Izzel. „A nedělej ze sebe pitomce! Řekni mu, že ona za ním nemůže přijít jako první, protože je přesvědčená, že si ho nezaslouží.“ „Mami, proč s tím chodíš za mnou? Jsem voják, krucinál!“ „Jsi regent. A Essius,“ Izzel se zamračila, „vlastně Teggius, vlastně jeho polovina, je vycvičený agent! Tak by měl vyšší autoritu poslechnout!“ Sibiel se proti své vůli rozchechtal, když viděl, jak matka s novým Essiovým a Teggenovým jménem bojuje. Když se ti dva tak exoticky spojili do jednoho těla, vyskytly se problémy s jejich oslovováním. Kdosi dostatečně škodolibý, nejspíš Ditrux, navrhl, aby místo Teggen nebo Essius začali používat jméno Teggius. Naneštěstí se to ujalo. Teggius trávil většinu času v laboratoři s Urbielem a Ditem a samozřejmě s Melisou. Sibiel svého švagra vídal na pravidelných poradách vedení a na povinných snídaních u matky, ale jinak kolem něj chodil po špičkách, protože si uvědomoval, že Teggen potřebuje nějaký čas, aby se vyrovnal s tím, co se mu stalo. Sibi se ani nesnažil si představit, jak musí být ta zdvojená identita pro Teggia obtížná. „Dobře, mami,“ řekl Sibiel, když viděl, jak nasupeně se matka tváří. „Promluvím s ním.“ Popravdě, nedělal si iluze, že by to mohlo zabrat, ale bylo jednodušší to matce slíbit než poslouchat její nářky. Izzel odešla. Sibiel zlikvidoval poslední cvičné fantómy a odebral se do sprchy. Byl spokojený, že tentokrát se mu podařilo utnout rozhovor s matkou dřív, než by se zase dostali k tématu „Razziel“, při kterém si vždycky vjeli do vlasů. Sibiel byl totiž naštvaný na Alianci a tím pádem i na Razziela. A Izzel – jak jinak – Razziela bouřlivě bránila. Sibiel by se byl vsadil, že Izzel by strýci omluvila i masovou vraždu, pokud by se to netýkalo vlastní rodiny. Sibimu se nelíbilo, že Aliance donutila arcidémony rozbombardovat Maharáví. Byl přesvědčený, že k tak razantnímu zákroku nebyl důvod. Tebechety nebyly aktivovány, infekce agregáty nehrozila. Přesto se na Olixu dostavil koordinátor Kendrick, takový rozvlněný Brůss, aby 18

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 19 — #19

regentovi osobně vyřídil, že Trojka na zničení Maharáví z preventivních důvodů trvá. Sibi z toho vyvodil, že Aliance to chce jen proto, aby přinutila arcidémony prokázat loajalitu. Když to rázně odmítl, ten mazlivý Brůss ho upozornil, že pokud Maharáví nezničí arcidémoni, udělá to Aliance, ale že to bude mít vliv na vztahy. Aliance by pak přestala být zdrženlivá ve vztahu k Mizeonu. Dál ten navoněný kocour Sibielovi jemně připomněl, že lhůta, kterou Aliance vyměřila arcidémonům k nastolení smíru s Debhátary, vypršela. Proto Sibiel se skřípajícími zuby vydal pokyn Bordenovi, aby Maharáví zničil. *** Sibiel zamířil z tělocvičny, kterou si s Grennonem a Teggiem zbudovali z nevyužívané stodoly, přes dlážděný dvůr podél chlévů pro krodochy do své pracovny. Cha! Pracovna zařízená jako selská jizba, plná těžkého vyřezávaného nábytku. Hrůza! Tento statek patřil původně Trixenovi. Bratranec ho zařídil jako letní sídlo a měl v plánu ho věnovat své ženě Brigitě k narozeninám. Trixen chtěl, aby se tu Brigita cítila dobře, což obnášelo chlévy plné dobytka, sikossí úly na zahradě a čirikavy sedící na vejcích. Trixen zemřel dřív, než stačil Brigitě statek věnovat, ale jinak se tu nic nezměnilo. Raisi stále vyháněli na pastvu a kuchařka dál každé ráno stloukala krodoší máslo. Brigita se sem po evakuaci z Maharáví odmítla byť jen podívat a nastěhovala se s Qadrenem a vnučkami na nedaleký statek, který dřív patříval Fezzielům. Všechno by mi ho tam připomínalo, řekla příbuzným. Ale vám se tam bude líbit. Konečně všechny děti pohromadě, rozplývala se Izzel. Je tu spousta místa pro Grennona s Dirianou, Wrellu s Jeronesem a Atesiem a dokonce i pro Owianu s Teggiem a Melisou. Pro Sibiela to znamená se každé ráno dostavit ke společné snídani a utužovat pod matčiným ostřížím zrakem rodinné vztahy. Nejvíce disciplinovaně se chovají Wrella s Jeronesem. Vždycky nadnesou hodnotné téma k diskusi a nikdy se netváří otráveně. Atesius se pošťuchuje s Melisou nebo odpovídá na její otázky, přičemž si z ní často utahuje a dospělí to uvádějí na pravou míru. Ne, Meliso, zdejší krodoši nenosí na pastvu brnění. Nemají vůbec žádné brnění. Nevědí, že jsou na vojenské základně. Ne, opravdu nemají to brnění v opravě. Ani ve skladu. Diriana s Grennonem se pravidelně dostavují pozdě s výmluvou na Dirianin delikátní stav. Sestra má rodit každou chvíli. Podle toho, jak je „velká“, to budou nejméně dvojčata. Ona i Grennon září štěstím.

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 20 — #20

Owiana povinné snídaně ignoruje, zato Teggius s Melisou si je, jak se zdá, docela užívají. Pokud neprobírají s Atesiem zásadní záležitosti světového významu, špitají si do ucha šílené pohádky o mluvících stíhačkách. Suma sumárum všichni úspěšně předstírají, že Owiana neexistuje. *** Owianin ateliér se nacházel v podkroví sýpky. Nahoru vedlo úzké dřevěné točité schodiště, jehož stupně při každém došlápnutí významně zavrzaly. Sibiel sestru podezíral, že si to místo vybrala úmyslně, aby byla před každým, kdo ji přicházel vyrušit, včas varována. „Owiano?“ Skláněla se nad hroudou hlíny, špachtlí na ní něco tvarovala. Měla na sobě kombinézu, kterou nosí personál v armádním depu, jen mnohem špinavější a otrhanější. V pase jí byla díky těhotenství už trochu těsná. Její tvář se leskla potem. Medově zlaté vlasy potažené šedým povlakem mastné špíny měla v týle smotané do nepořádného uzlu. Vypadala zcela zaujatá, ale samozřejmě že o něm věděla. „Co je?“ Její hlas byl zastřený a chraptivý, jak nebyla zvyklá ho používat. „Zajímalo by mě, kdy ses naposledy myla,“ řekl sžíravým tónem. „A taky bych chtěl vědět, kdy jsi naposledy něco pořádného jedla. Žádné dítě nemůže růst jen z interní magie! Uvědomuješ si, že riskuješ jeho zdraví?“ Chtěl mluvit o něčem jiném, ale tohle nemohl ignorovat. Cítil, jak v něm bobtná zlost. „Jsi arcidémonka, Owiano! Kněžna z třetí císařovy linie!“ Sibiel se držel, aby neřval. „Jako tvůj arcikníže ti nařizuji, abys všeho nechala a šla se dát do pořádku! Umyješ se, převlékneš a najíš! A jestli se nezačneš chovat zodpovědně ze své vůle,“ zavrčel, když viděl, jak vzpurně se ušklíbla, „přísahám, že tě k tomu donutím! A jako že je Rafedaxarr náš předek, hned jak porodíš, tě potrestám! Pošlu tě okopávat čemeřici! Co čemeřici! Krodoší hnůj půjdeš kydat!“ Vztekle praštila špachtlí o zem. Napřáhla paže před sebe a vyčarovala zelenou jiskrnou brázdu. Vzduch se zatetelil, jak otevírala portál. „Kam jdeš?“ zapředl Sibiel. „Pryč,“ odsekla. Sibiel otevírající se škvíru rázně zavřel. Přiskočil k ní a chytil ji za zápěstí. „Chtělas zase prásknout do bot? To ti vážně na nikom nezáleží? No, ještě že jsi mě na to upozornila, drahá sestro. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. . . “ 20

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 21 — #21

*** Arrakiel popocházel po nádvoří Trixenova statku, čekal na Sibiela a s úžasem sledoval hodně baculatou Dirianu, jak krmí čirikavy. Jeho prostřední sestra, někdejší královna divokých večírků, žijící pro nejnovější boty a šaty, nabírala z ošatky zrní a rozhazovala ho po náspě. Zatímco hejno radostně šmejdilo pod jejíma nohama, mlela a mlela, jako kdyby chtěla Arrimu vynahradit veškerý informační deficit. Arri jen přikyvoval, protože ho prostě nepustila ke slovu. Právě teď se její monolog týkal jmen pro očekávaná dvojčata. „Grennon chce Merika a Madreda, ale mně se daleko víc líbí Evrel a Ekeden. Co říkáš?“ Arri zvedl obočí, překvapený, že mu dává prostor. „Evrel a Ekeden mi taky zní líp,“ poznamenal váhavě. Poklidnou atmosféru venkovského dvora rozříznul drásavý ječivý ženský výkřik. Arri vylekaně nadskočil. „To nic,“ mávla rukou Diriana. „To jenom Sibiel s matkou nutí Owianu k hygieně. Kdyby ji nehlídali, plácala by se tu zanedbaná a hladová. Máti si myslí, že přišla o rozum. . . Chce ji dát do léčebného ústavu na Robustue hned, jak porodí. Ale Sibiel tvrdí, že Owiana moc dobře ví, co dělá. Jejím největším problémem je spolknout svou pýchu. Teprve až to udělá, dokáže se postavit realitě čelem. . . A to nedokáže na Robustue, ale jedině tady – u rodiny.“ Konečně se Sibiel objevil. Odvedl Arriho do pracovny, vrhl se k láhvi na stolku a přímo z ní si přihnul. „Jako kdybych krotil vzteklou xiru,“ zasyčel zchváceně. „Nechceš to s ní zkusit, když už jsi tady? Vy dva jste si vždycky rozuměli.“ Arri pokrčil rameny. „Nemyslím, že bych dokázal říct něco, co ještě neslyšela. Jako že má všechno to, co jiní mít nemohou, a furt není spokojená, a tak dále. Spíš si myslím, že bych ji ještě víc zatvrdil. Největší vliv na ni měl odjakživa Rawantes. Ne proto, co říkal, ale proto, že k němu měla respekt. Přesně toho by potřebovala.“ Sibiel si vzpomněl na dobré mravy, vyštrachal sklenice a nalil sobě i Arrimu civilizovanou dávku. „Když už o tom mluvíš, na jak dlouho to ještě s Rawantem vypadá?“ „Snad pár týdnů,“ řekl Arri. „S tím souvisí to, proč jsem tady.“ Převyprávěl Sibielovi obsah rozhovoru mezi Dorresonem a Rexem, jak to slyšel

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 22 — #22

od Keren. „Nemůžeme drakům zazlívat, že s Debhátary komunikují, ale stejně bychom měli zůstat ve střehu.“ „Myslíš, že Padlí si dělají naděje, že jim draci pustí Dárce života?“ zabručel Sibiel. „Byli to přece oni, kdo ho drakům zprvu nabízel. Připadá mi to z jejich strany děsně. . . nekoncepční. Ale, na druhou stranu, i Teggius říkal, že byl u toho, když Padlí o Rawantovi mluvili. Dokonce si ho malovali. Aisus ho prý chce proto, aby s ním mohl kšeftovat.“ „Taková poptávka je voda na Dorresonův mlýn,“ řekl Arri. „Ten blbec naši rasu nenávidí a všemožně se snaží Erektiadům dokázat, že je lepší diplomat než Rex. Kdyby došlo na krájení chleba a ti dva se utkali, a kdyby Rex prohrál, nedal bych za životy Arci-Tassiů ani zlámanou grešli.“ Sibiel se zamračil. „Myslíš, že na Erektiadu hrozí převrat?“ „Flebussion by se mnou asi nesouhlasil,“ povzdechl si Arri, „ale on tráví většinu času s Rexem, zatímco já mám přes Keren přehled spíš o Dorresonovi. A co jsem pochopil, je Dorreson na konfrontaci s Rexem permanentně připravený. Dokud je zasnoubený s Keren, spoléhá, že se to obejde bez násilí. Ale jakmile pochopí, že tento plán mu nevyjde, začne vyvádět. Předpokládám, samozřejmě, že v této fázi nastoupím já a zabiju ho a bude pokoj. . . “ Sibiel obrátil oči v sloup. „Tvoje sebejistota mě fascinuje. A budu doufat, že uspěješ. Kdyby se to ale přece nějak zadrhlo, dám ti oficiální pověření. Promluvíš si s Rexem jako můj vyslanec. Předáš můj dopis, ve kterém shrnu fakta, která víme od Teggia. Ty pak ústně Rexovi zdůrazníš, že Padlí na Novém Mizeonu stojí jen krůček od zničení Aliancí a že je to jen naše zásluha, že to Aliance ještě odložila. . . To je snad od dalších pletek s Padlými odradí.“ „Jo, ta roční lhůta je pryč, že?“ zamračil se Arri. „Draci to vědí. Ale právě proto, že se nic drastického nestalo, si myslím, že v tomto ohledu Alianci podceňují.“ Tázavě se na bratra podíval. „Stejně by mě zajímalo, jak to celé chcete řešit. . . “ „Pracujeme na tom,“ řekl upjatě Sibiel. „Ale s ohledem na tvou bezpečnost ti o tom neřeknu. Úplně stačí, když každý den trnu, že vyvedeš nějakou blbost kvůli Keren.“ Arrakiel se zašklebil. „No, tak to trneš správně. Docela se divím, že mi chceš dát nějaký zasmolený pověření k jednání s Rexem. Hm, tak

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 23 — #23

dobře. Jenom si, prosím tě, dál o mně nedělej iluze. Dá mi hodně práce Rexovi na plnou hubu neříct, že jeho generál je sketa.“ Sibiel se škodolibě usmál. „Vážně je čas, abys dospěl. Posuzuješ všechno jenom ze svého úhlu. Uvědom si, že i Dorreson dělá to, co dělá, pro dobro Erektiadu. Přinejmenším je o tom přesvědčený. Dokonce i kdyby se snažil Rexe sesadit, má právo se o to pokusit, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Dorreson nemůže za to, že jsi proti němu osobně zaujatý.“ Arri konsternovaně rozhodil rukama. Bratrův objektivní a „zralý“ náhled na věc ho pořádně štval. „No jasně! Jako kdybych od tebe mohl čekat, že mě podpoříš!“ *** Přeletěli nad mozaikou obdělaných polí k šedivému vojenskému komplexu. „Teggius byl na cestě z laboratoří do dílen, když jsem s ním mluvil. Slíbil, že si udělá čas,“ řekl Sibiel, jakmile přistáli před hangárem s doširoka otevřenými vraty. Z budovy se ozývalo bzučení, bouchání, rachot, ve vzduchu byl cítit motorový olej i spálená guma. „To je od něho moc šlechetné,“ zabručel nasupeně Arri. Byl na Teggia zvědavý. Za krátkou dobu, co znal Essia, se naučil mít ho rád. Nertega vídal celý život a bral ho jako inventář domu. Spolehlivého, mlčenlivého a nudného zaměstnance svého otce. Dělalo se mu špatně, když si vybavil, jak nabubřele s kapitánem mluvíval, když si ještě myslel, že mu patří svět. S pubertálním „nadhledem“ Nertegovi uděloval doporučení, jak má přeorganizovat regály v rodinné zbrojnici, a ten tichošlápek ho s kamennou tváří jen vyslechl. Neřekl ani slovo, přičemž si dozajista myslel něco o blbcích. Arri věděl, že vztek, který cítí, by měl přesměrovat spíš na rodiče. Proč jen nesebrali odvahu a neřekli o Nertegově pravé totožnosti svým dětem? Kdyby Owiana věděla, že Nerteg je ve skutečnosti jejím bratrancem, nikdy by se k němu nechovala s takovou přezíravostí. A kdyby Diriana znala Nertegův komplikovaný osud, dozajista by si i ona upravila žebříček hodnot a nehonila by se jen za pozlátkem a marností. Z šera hangáru prosvětleného sprškami rudých jisker se vynořila známá postava v černém overalu. Tatáž bledá tvář zamazaná olejovými čmouhami. Zelené oči prosvítající skrze přimhouřená víčka. Světlé vlasy stažené v decentním culíku.

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 24 — #24

„Chovej se k němu slušně,“ šeptl Sibiel, jako kdyby vytušil, nač Arrakiel myslí. „Až si spolu promluvíte, vrať se na statek. Napíšu ten dopis pro Rexe.“ „Essie, Nertegu, Teggene, Teggie,“ vychrlil ze sebe Arri, jakmile je Sibiel nechal o samotě. Chlap se křivě usmál. „Arrakiele,“ broukl a pohodil hlavou k lavičce ve stínu vysokého stromu. Arri sebou plácnul na lavičku. „Rád tě vidím, vlastně vás oba,“ řekl. Bojoval s rozpaky. „S kým teď mluvím?“ „S Essiem,“ řekl ten chlap. „Jsem rád, že se ti podařilo Rawanta najít. Dokázal jsi něco, čemu nikdo nevěřil.“ „Neměl jsem jinou možnost, když jsem to předtím tak posral,“ zakřenil se Arri. „Jak bylo na Mizeonu?“ Essius zakoulel očima. „Ta hrůza, když mi Trrisiel ukázal tebechety! Hledal jsem způsob, jak vás varovat, ale nenechali mě ani na chvíli na pokoji. Nutili mě šaškovat v chrámu a zahrabávali mě do písku. Kradl jsem součástky po jednotlivých drátech. Musel jsem hledat skulinky, abych si udělal prostor, protože mě hlídali na každém kroku. Pamatuješ, jak tě Moreta chtěla pomlít? Když jsme tehdy vešli do strojovny reaktoru, připadal jsem si jako praštěný lopatou. Odmítal jsem uvěřit, že samotná arcikněžna je schopna obětovat nevinného, mentálně retardovaného chudáka. Děsilo mě, že jsem se nedokázal Hokriovi postavit a zarazit to. Zoufale jsem přemýšlel, co s tím mám dělat. Ale ty ses vrhl ke skříni a začal se přehrabovat v nářadí. Myšlenka na tvoje odhodlání dělat šílené věci mě na Novém Mizeonu udržela pohromadě.“ „Vážně?“ hekl potěšeně Arrakiel. „Debhátarové. Jací jsou?“ „Každý z nich je jiný, ale táhnou za jeden provaz. Alespoň, než jsem utekl, tomu tak bylo. Aisus je nejsilnější a nejzákeřnější. Chová se jako hovado a ještě si na tom zakládá. Původně jsem si myslel, že je to spíš póza, protože byly i chvíle, kdy reagoval skoro normálně. Pořád nemůžu uvěřit, že by byl skutečně takový blbec, aby tebechety použil. Takže to buď neměl plně pod kontrolou, nebo to udělal, a v tom případě je ještě větší blbec, než jsem tušil. Grom je arogantní syčák. Díky jeho užvaněnosti jsem se dozvěděl o zajatcích v Abderanské vrchovině. Grom miluje výzvy a rád provokuje Aisa. Je přímočarý, ale hloupý rozhodně není. Do té doby, dokud bude Aisus věci zvládat, k němu bude loajální. Huat je pragmatik a diplomat. Je zvědavý. Moc rád o věcech diskutuje.

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 25 — #25

S ním bych si za jiných okolností snad i rozuměl, i když je mi jasné, že je mnohem nebezpečnější než Grom. Narena je idealistka. Miluje vize lepších zítřků, snad proto, že je bohyní Světla, a je ochotna pomlít do škvarků kohokoliv, kdo jí ty vize narušuje. Slyšel jsem, jak mluvila o Dirianě a Adweně. Řekla, že jsou na převýchovu staré a že je bude třeba utratit, jakmile porodí.“ Essius si povzdechl. „Nebyl jsem ani tak šokovaný z toho, co říkala, ale spíš z jejího tónu. Tolik optimismu, že bych býval zvracel, kdyby bylo co. Potom tam máme Monetu. Patronka noci je elegantní a mlčenlivá. Zdá se pragmatická podobně jako Huat. Nemá ráda zbytečné problémy. Je z nich nejvíc osobitá a má poměr s riiberionským bohem Tmy Tanakou. Zbývá Brexa. Tu jsem viděl jen jedenkrát. Bylo to při korunovaci a to jsem byl sotva při smyslech. Záhy po převratu se stáhla na sever do ledových jeskyní. Říká se o ní, že je plachá, ale když ji něco rozruší, mění se v živelní katastrofu.“ „Vážně plánují, že jim Dorreson Rawanta přinese?“ zajímal se Arrakiel. Essius pokýval hlavou. „Aisus doslova řekl: Jakmile si draci od Rawanta vezmou, co potřebují, znovu je oslovíme. Dorreson mi slíbil, že už to s Rexem nějak skoulí. Mluvil o slibu. Ale od té doby se situace změnila. Nevíme, jestli by Dorreson na jejich návrhy skutečně přistoupil.“ „Takže pokud Rexovi řeknu, že Debhátarové očekávají, že pro ně Dorreson Rawanta získá, nebudu lhát,“ poznamenal Arri. Částečně to korespondovalo s tím, co slyšel od Keren, a sice že draci stále zcela nezatratili možnost uzavřít s Debhátary spojeneckou smlouvu. Pokládal za důležité drakům naznačit, že arcidémoni o tom vědí. „Nebudeš,“ zněla strohá odpověď. „Ale musíš pečlivě volit slova, aby to Rex nevzal tak, že se snažíš jeho generála očernit. Rex o Dorresonově smířlivosti vůči Debhátarům určitě ví. Ale i kdyby se s nimi Dorreson punktoval za Rexovými zády, Rex by to nikdy před někým zvenčí nepřiznal. Neukazuje svou zranitelnost.“ Arri vykulil oči nad tím, jak se projev jeho protějšku změnil. Rytmus zůstal stejně aristokraticky vláčný jako předtím, ale vloudil se tam sotva patrný cizí přízvuk. „Teď se mnou mluvil Teggen, že?“ ujistil se. Teggius pobaveně nakrčil nos. „Zásah. Essius toho o dračí etiketě tolik neví. Takže jsem se rozhodl se vmísit.“ „Dva roky jsem žil jako obecný démon,“ řekl opatrně Arri. „Vzpomínám si, že na konci toho období jsem zažíval chvíle, kdy jsem skoro uvěřil, že jsem nevolník jménem Kiel. Dokonce jsem tak i myslel. Nevyčnívat, 25

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 26 — #26

dělat jenom to, co se ode mě žádá, s vědomím, že jinak mě čeká výprask. Ty jsi žil osm set let jako raisi. Vím, že otec s matkou se k tobě chovali dobře, ale mrzí mě, že jsi musel poslouchat mé hodnotné rady, co se reorganizace zbrojnice týká.“ Teggius se zašklebil. „Bylo ti třináct. Mnohem horší bylo žít jako raisi mezi raisi. Nuda. Dodržovat všechny ty klanové blbosti, na kterých si tolik zakládají.“ „Nechápu, jak jsi to mohl vydržet.“ „Bylo to trochu otupující,“ připustil Teggius. „Ne, že by mě to nepo-zna-me-na-lo.“ Tentokrát promluvil rychle. Sekal slova s kadencí kulometu – podle raisi Kodexu, stejně jako dřív mluvíval Nerteg. Oba se rozesmáli. A v té chvíli Arri pochopil, že nemá s Teggiem ani jinou složkou jeho osobnosti vůbec žádný problém. „Co dělá ten druhý, když mluví ten první?“ zeptal se Arri. „Poslouchá a kafrá do toho,“ zabručel Teggius Essiovým hlasem. Zaklepal si na spánek. „Tady.“ Arri se rozpačitě zavrtěl. „To musí být. . . ehm. . . zneklidňující.“ Teggius pokrčil rameny. „Paradoxně je to mnohem lehčí než poslouchat Ditruxovy kecy. Přísahám, že sledovat Arci-Jeenovy šílené myšlenkové pochody mě utvrzuje v dojmu, že by mohlo být mnohem hůř.“

Jak na Rexovu migrénu Arri kráčel obrovskou chodbou osvícenou křišťálovými lustry k Rexově kanceláři. Po stranách vchodu uzavřeného mléčně zakaleným letannatovým polem se rozvalovali dva draci velcí jako nákladní vznášedla. Jakmile Arriho zmerčili, hrozivě se vztyčili a vycenili zuby. Podle zeleně se lesknoucích šupin patřili do kasty Tevassonů, ze které se už po tisíciletí rekrutují příslušníci Rexovy ochranky. Traduje se o nich, že mají ten nejjemnější čich ze všech a že ti nejlepší zůstávají téměř celý život v dračí podobě, aby ho mohli co nejúčinněji používat. „Co chceš?“ zařval ten zleva. Arri nasucho polkl a zaklonil hlavu, aby se mohl drakovi podívat přímo do obrovských očí, byť dobře věděl, že to v dračí etiketě znamená výzvu k boji. Některé z Tevassonů už potkal, když se potloukal kolem Rexe. 26

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 27 — #27

Dokonce si s nimi vyměnil pár vtipů. Ale nikdy nedokázal rozeznat, který je který. „Musím mluvit s Rexem,“ řekl škrobeně. „Posílá mě regent mizeonských arcidémonů, arcikníže Sibiel Norris Arci-Quinn.“ „To by mohl říct každý,“ zavrčel ten zprava. Arri vytáhl z náprsní kapsy dopis a zamával s ním nad hlavou, těsně pod vyceněnou mordou. „Mám pověřující dopis.“ Drak zhluboka nasál vzduch. „Přicházíš z Olixu.“ „Vždyť to říkám,“ řekl Arrakiel. Draci si vyměnili pohledy. Pak ten napravo kývl. Načež se chodbou prohnal závan horka a ten nalevo změnil podobu. Před Arrakielem stál chlap, stavěný jako menší stodola, v zeleném brnění. „Tak jdeme,“ zamručel. Letannatové pole se mezitím rozplynulo a Arrimu se otevřel výhled dovnitř. Vysoký strop podpíraly sloupy ověšené těmi nejroztodivnějšími předměty. Jen díky tomu, že ho v raném mládí zajímaly archaické palné zbraně, poznal, že jsou to děla. Různé konstrukce, různé materiály, různé velikosti. Na nejvzdálenějším konci sálu zahlédl něco jako kancelářský stůl ne nepodobný stolu, který stával v otcově kanceláři. V doprovodu strážného kráčel mezi sloupy a mohl si ukroutit hlavu, aby z vystavených exponátů stačil pochytit co nejvíc. „Copak chce našemu Rexovi mladý Arci-Quinn?“ otázala se hezká rusovlasá žena sedící za stolem. Arri překvapeně nadskočil, když v ní poznal lady Siorettu, se kterou v poslední době trávil čas Flebussion. A sice tak často, že to Arci-Tassiové nenechali jen tak a nepokrytě si Šlupku dobírali. Sioretta dělala na Arriho dobrý dojem. Když ji zažil ve společnosti jiných draků, byla ostrá jako břitva, ale když se dívala na Šlupku, měnila se v něžného roztržitého králíčka. A Šlupkovi šlo jejich přátelství zjevně k duhu. Omládl a dokonce o něco povyrostl. Arri zopakoval totéž co na chodbě, jen trochu uctivějším tónem. Dračice nakrčila nos. „Je to opravdu naléhavé?“ „Opravdu,“ potvrdil Arri. Dračice pokrčila rameny a vstala. „Dobře,“ řekla, když Arrakiela vedla další prostornou chodbou. „Ale upozorňuji vás, mládenče, že jste si nevybral zrovna nejlepší čas. Náš král má migrénu. Sice trvá na tom, že je říši k dispozici kdykoliv, a to i v době záchvatu, protože stejně nemůže spát, ale my všichni víme, že tehdy je lepší mu nechodit pod nos.“ 27

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 28 — #28

„Migrénu?“ vybafl Arri. Totéž zažil s Keren během onoho krátkého sladkého období, kdy spolu žili na Ok-Sawonu. Vrátil se z Gwimmorské prolákliny a našel svou ženu v zatemněné ložnici s ovázanou hlavou a kbelíkem u postele. Nebyla schopná ani klidně ležet, ani mluvit, jenom bolestně hekala a průběžně zvracela. Nenechal se odradit, když ho posílala pryč. Místo toho si opatrně, aby nepoškodil vejce, vlezl do postele, opřel se o její čelo a přitáhl si Keren zády ke svému hrudníku. Pomalými krouživými pohyby masíroval její krk, spánky, obočí i kořen nosu. Recitoval jí staré robustuanské léčivé verše o jinovatce na bodlácích, které znal od matky, a sledoval, jak se postupně uvolňuje. Trvalo to celé hodiny, ale on neustával, dokud neucítil, že její bolesti odcházejí. Co to jenom v sobě máš? vzdychala, celá šťastná, jak cítila postupující úlevu. „Jedná se o rodinnou zátěž?“ otázal se Arri Sioretty. Sioretta se na něj přísně podívala. „Nemám pověření o tom mluvit s cizinci,“ zašeptala. „Vlastně jsem vám to vůbec neměla říkat. Takže si to necháte pro sebe.“ „Jistě, madam,“ šeptnul uctivě Arri. „Neptal jsem se ze zvědavosti. Mám s průběhem těch záchvatů jisté zkušenosti. Z vlastní rodiny. Myslím, že bych mohl Rexovi pomoct.“ „S tím bych na vašem místě vůbec nezačínala, sire,“ naježila se dračice. „Pokud nechcete skončit rozpláclý na stropě stejně jako tací, kteří to zkoušeli před vámi. Náš král je na takové návrhy alergický.“ Stanuli před dalšími dveřmi, za kterými se ozývalo děsivé vrčení. Vojáci po stranách, tentokrát v lidské podobě, se tvářili, jako kdyby je bolely zuby. Když uviděli, koho Sioretta vede, zoufale zakouleli očima. „Je to naléhavé,“ štěkla dračice. „Na vlastní nebezpečí,“ prohodil rezignovaně jeden z nich a otevřel. Uprostřed místnosti trůnilo kulaté hnízdo vystlané polštáři a v něm se křečovitě zmítal obrovitý drak. Ve vzduchu kysele čpěly zvratky. Okna byla pečlivě zatažena hustými závěsy. Jediným zdrojem světla byla modře blikající vodní lampička z Tenerisu. „Sire,“ vydechla opatrně Sioretta. „Máte návštěvu. Je to prý naléhavé.“ Pak se na Arrakiela naposledy přísně podívala a odkráčela. Zpočátku se ani nezdálo, že by drak jeho přítomnost zaznamenal. Ticho narušované hekáním a vrčením vibrovalo napětím. Arri si v duchu

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 29 — #29

nadával do pitomců, že Siorettu neposlechl. Rex opravdu nevypadal, že je připravený zabývat se politikou. „Ehm, sire?“ ozval se Arri. „Grrrrr,“ zavrčel Rex. Obrovité tělo se zavlnilo, klínovitá hlava se otočila za Arriho hlasem. Tlama pevně sevřená, oči překryté těžkými víčky. Arriho ovanul nasládlý pach z dračích nozder. Bylo jen otázkou času, kdy se ta obrovská morda otevře a vychrlí ohnivý plivanec. „Přináším dopis od regenta, sire,“ řekl Arri. „Ale možná bude lepší to projednat jindy.“ Usilovně se snažil, aby se mu netřásl hlas. Měl sto chutí se otočit na patě a uhánět pryč, ale jeho nohy jako by vrostly do země. Co teď? „Grrrrr,“ zavrčel znova drak. Tentokrát to znělo mnohem zlověstněji. Arri v panice těkal po zařízení pokoje. „Ale,“ hekl s pohledem upřeným na uklidňující modrou zář vodní lampy, „když už jsem tady, něco zkusím.“ Chladivý jako jarní vánek Sladký jako noční spánek Závoj zapomnění z jinovatky Halící korunky bodláků První paprsky sluneční Ledovou krustu rozpustí Huňatých šupinek modrý samet Bzukalky láká na med Arri recitoval staré matčiny verše o jinovatce na bodlácích a dával si záležet, aby dodržel kýžený rytmus. Protože nejen v obsahu, ale především ve stylu prezentace spočíval jejich relaxační účinek. Drakovy křečovité pohyby se zpomalovaly. Oči zůstávaly zavřené. „Grrrr?“ Zavrčení už neznělo naštvaně, spíš zvědavě. „Mnohem účinněji by to zapůsobilo,“ odvážil se říct Arri, „kdybyste se proměnil a nechal mě namasírovat vám záda.“ „Grrrr!“ Dračí oči barvou tolik podobné očím Keren se prudce otevřely a zlostně se zabodly do Arriho. Arri si rozpačitě přešlápnul. „No vážně,“ dodal s úporností sebevraha.

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 30 — #30

Rexovy sevřené pysky se zachvěly. Teď otevře tlamu a opeče mě, pomyslel si Arri. Věděl, že by ho to nezabilo, ale co slyšel, popáleniny od draků docela bolí. Přesto se ani nepohnul, protože cítil, že jakýkoliv náznak strachu by Rexe vyprovokoval. Nebyl schopný rozpoznat, jak dlouho na sebe s Rexem mlčky hleděli. Měl dojem, že je to nejdelší a nejobtížnější oční kontakt, který v životě zažil. Pak drak zařval a přeměnil se v muže. Tváři stažené utrpením dominovala opuchlá víčka. Na sobě měl jen zmuchlané volné kalhoty z tenké látky, jinak byl nahý. Dlouhé stříbřité vlasy mu zcuchaně spočívaly na prsou. „Fajn,“ sykl Arri, přistoupil k hnízdu a poplácal na jeho obrubu. „Kdybyste byl tak hodný a posadil se tak, abych vám dosáhl na záda.“ Rex po něm zle loupnul očima, ale skutečně se převalil tak, až se zády opíral o mantinel hnízda. „Teď na vás položím ruce,“ zapředl Arri. „Jsou trochu studené, tak jenom klid. A hlavně dýchejte. Snažte se uvolnit.“ Protože se Rex nebránil, Arri ho začal pomalu masírovat, přičemž znovu spustil básničku o bodláku. A když ji skončil, začal další o louži v polích, ke které se slétali motýli. A ještě jednu o noční květině a pak další o střípku sváru, ve který se změnilo srdce poslední netrebské bohyně. Rexovo dýchání se postupně uklidňovalo. Jakmile pacient začal pravidelně chrápat, Arri se odtáhl. Lehce jako baletka se dostal ke dveřím. Nenašel na nich žádnou kliku ani knoflík, nepomáhalo zatlačit. Takže mu nezbylo nic jiného než tichounce zaťukat, aby ho pustili ti zvenku. Dveře se pomalu otevřely – jen na škvíru. Arri neváhal a vyklouzl z Rexovy ložnice jak poplašená užovka. Čelil dvěma šokovaným strážím. Položil si prst na rty, aby naznačil, že král usnul, a vydal se směrem ke kanceláři. Před ohybem chodby zvolnil, protože zaslechl hlasy. . . . už to dál nevydržím, Sior! Prostě mě tam vpusť! Ne, dokud to jednání neskončí. Promiň, máme jistá pravidla. . . Seru ti na pravidla! Uvědomuješ si, cos dopustila? Jeho bratr mi urve koule a jeho matka mi je nacpe do krku, jestli se mu něco stane! Nic mu neudělá. Arcidémonovi dračí oheň nijak vážně neublíží. Maximálně ho trošku popálí. Tedy, pokud je skutečně čistokrevný. A to přece je, nebo ne?

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 31 — #31

Tak o tohle ti šlo? Prověřit, jestli je princův otec stoprocentní arcidémon? Hm, no, přiznám se, že když sem tak sebevědomě nakráčel, napadlo mě toho využít. . . Tohle ti nikdy neodpustím! Přestaň být tak hloupě patetický, Flebe. Kdyby se tvému synovci něco stalo, ručím ti za to, že už bychom to věděli. Spáleniny jsou bolestivé. Řval by jak na lesy. Ale, kupodivu, teď je tam klid. Slyším jenom funění, zatímco před chvilkou jsem slyšela, jak Arrakiel opravdu podivným způsobem vypráví cosi o bodlácích a ledu, o kaluži a motýlech. Možná je to nějaká šifra, kterou neznám. . . Ty slyšíš, co se děje v Rexově ložnici? Hm. No, to je. . . vážně divný. Počkej, říkalas, že slyšíš funění? Co když ta obluda Arrakiela schlamstla a teď funí, jak je přežraná? Flebussione! To už ses úplně zbláznil? Ozval se rachot, jako kdyby někdo převrhl stůl. Ne, nepustím tě tam! V té chvíli Arrakiel usoudil, že dál to zajít nenechá, a strčil do dveří. V troskách zničeného stolu přistihl Šlupku, jak se pere s objektem své náklonnosti. „Strýčku,“ zasyčel, protože Flebussion byl plně zaměstnaný rvačkou. „Haló! Jsem v pořádku!“ Flebussion Siorettu pustil a ohromeně na Arrakiela civěl. „Jsi v pořádku? Vážně?“ „Vždyť to právě řekl,“ zavrčela Sioretta, uhlazujíc si rozcuchané vlasy. Flebussion k Arrakielovi přiskočil, chňapl ho za předloktí a táhl ho ven. „Taková šílenost! Mohl tě sežrat!“ „Jak je možné,“ spustil Arri, jen co se dostali do chodby s křišťálovými lustry, „že Rexova tajemnice ví, že jsem. . . “ „Ššššš,“ zarazil ho Šlupka. „Až doma.“ *** V Tarionině paláci se do Arriho Šlupka obul s plnou parádou, zatímco Arci-Tassiové, kteří se právě nachomýtli poblíž, jen nevěřícně valili zraky.

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 32 — #32

„Na co jsi myslel?“ řval Šlupka poté, co se zavřel s Arrim ve své pracovně. „Proč ses neporadil, než jsi tam vpadnul? Bylo vážně tak třeskutě naléhavé to, cos mu potřeboval vyřídit od Sibiela? Mohl tě popálit nebo rovnou sežrat! Kdo by potom chránil Ysyana, kdyby tě odrovnal?“ Arri v duchu přiznal, že se možná trochu unáhlil. Šel k Rexovi ihned, jakmile vyskočil z portálu, protože cítil nutkavou potřebu něco udělat. Cokoliv, co nějak posune situaci s Keren a Ysyanem, a zdálo se mu, že větší sblížení s Rexem by k tomu mohlo přispět. „Když se to vezme kolem a kolem, je to můj tchán,“ zabručel defenzivně. Šlupka zakoulel očima. „Svatá ty prostoto! I kdyby o tom věděl, především je to dračí král. Nejsilnější a nejprohnanější mizera ze všech. A ty jsi mu zbouchnul dceru!“ Arri se zle zamračil. „Zbouchnul? Keren a já jsme regulérně manželé! Když otěhotněla, neměl Rex o Keren ani páru!“ „To ale vůbec nehraje roli!“ prskal Šlupka. „Dračí etiketa se od té naší liší! Logika v ní nemá co dělat! Kolikrát ti to mám připomínat?“ „Ta etiketa mě začíná štvát,“ řekl kousavě Arri. „Jak je možné, že Sioretta ví, že jsem Ysyanův otec? A jak je pak možné, že to Rex neví? Nebo to přece jenom ví?“ „Siorettě jsem to řekl já,“ zabručel poraženě Šlupka. „Dorresona nemá ráda o nic víc než ty. Myslel jsem, že by to mohlo v té šlamastice pomoct. A sakramentsky toho lituju.“ „Proč?“ ušklíbl se Arri. „V testu, který mi připravila, jsem přece obstál.“ Zamával obálkou od Sibiela. „Akorát jsem nestačil projednat, co jsem potřeboval. Takže za Rexem zajdu hned, jak se probudí.“

Cílem je najít emisní „tentononc“ Lenny se netrpělivě zavrtěl. „Na koho ještě čekáme?“ Sibiel se kolem sebe rozhlédl. „Na Bordena. Už je na cestě.“ V jeho selsky zařízené pracovně se tísnilo celé mizeonské velení. Generál Xan Arci-Ukresius uvelebený v hráškově zeleném křesle, obloženém dvěma háčkovanými polštáři, které by dělaly čest i bredeonskému blešímu trhu, si cosi kreslil v notesu. Plukovník Lenny Arci-Fezziel se opíral o truhlu a obdivoval hodinovou skříň v rohu pokoje. Děkan Urbiel Arci-Nubiel se32

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 33 — #33

dící na kanapi potaženém žlutým plyšem si decentně špital s Jeronesem Arci-Leredem, Teggius Arci-Quinn tajemně mlčel a Ditrux Arci-Jeen přecházel podél police s knihami a studoval nápisy na hřbetech. „Ještě než začneme s tím, proč jsem vás svolal,“ řekl Sibiel, „chci vás informovat o našich vztazích s draky. Je tady náznak, že uvažují o spojenecké smlouvě s Padlými, což je nepřijatelné, zejména pokud by do toho byla nějak zamotaná ta věc s Rawantem. Předal jsem Arrakielovi pověření to s Rexem probrat. Bude lepší, když si draci o kšeftování s Padlými zavčas přestanou dělat ideje,“ řekl. „Proč Arrakielovi?“ houkl Ditrux. „Není to spíš Flebussion, kdo je vedoucím výpravy?“ Sibiel se zašklebil. „Ty náznaky o dračí komunikaci s Padlými máme z jedné strany od Essia a z druhé od Arrakiela. To, že je můj bratr, v tom vážně nehraje roli. Šlupka o tom samozřejmě ví.“ „Rawanta z Erektiadu stáhneme co nejdřív, aby je to nepokoušelo,“ dodal Xan. „Zvlášť když je tu riziko, že se vztahy mezi námi a draky zase brzy poserou,“ řekl poťouchle Ditrux. Sibiel ho zpražil káravým pohledem. Teprve nedávno přijal Ditruxe do užšího velení a ten blbec už provokuje. O Arrakielově choulostivé rodinné situaci už si stejně cvrlikají ptáci na střechách, ale proč to zbytečně rozmazávat? Čím déle tento stav trvá, tím vyšší riziko prozrazení. Co asi Dorreson udělá, až se konečně dozví, že svého nenáviděného soka má téměř rok přímo pod nosem? Sibiel si oddechl, když zaslechl rachot na chodbě neomylně oznamující Bordenův příchod. Plukovník Borden Arci-Jeen vpadl dovnitř jako tornádo, jež svým chaotickým vzhledem i připomínal. Byl tak odlišný od svého bratra Krepena, někdejšího radního a ministra války, jak jen to lze. Tak, jako byl Krepen uhlazený, u Bordena všechno trčelo. Byl přibližně stejného vzrůstu jako ostatní arcidémoni, ale díky věčně rozcuchaným a naježeným vlasům exoticky temně fialové barvy, které zdědil po své matce, královně běsů z dávno vyhlazeného Kenikanu, působil větší. Jeho tvář a krk brázdily mělké, ale poměrně výrazné jizvy – pozůstatek šarvátky s Merrikanskými chapadly. Místo levé nohy měl od kolene dolů krihonitovou protézu, čím jasně dokazoval, že arcidémoni nejsou tak nezranitelní, jak se traduje. Levý bérec mu ukousla a na místě sežrala dračí královna Drebedea, a protože pahýl následně poplivala svými trávicími šťávami, noha už znovu nevyrostla. Přes všechna 33

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 34 — #34

poškození působil ten rabiát v komplexu natolik impozantně, že málo otužilí jedinci při rozhovoru s ním dostávali třesavku. Snad i proto trávil Borden většinu života na kosmických lodích mimo Mizeon nebo právě na Olixu, kde pro pestré demografické složení tolik nevyčníval. Borden se rozhlédl po pokoji a zachrčel: „Zdravím vespolek.“ „Někam se posaď, Bordy, ať může Sibiel začít,“ utrousil přezíravě Xan. Říkalo se, že ti dva spolupracují jen v boji, jinak si nemůžou přijít na jméno. Jediný, kdo je dokázal srovnat mimo bojovou akci, byl Trixen. Sibiel věděl, že do Trixena má daleko. Takže jen doufal, že se Borden a Xan budou chovat přiměřeně vážnosti situace. „Nejdřív to shrnu,“ řekl Sibiel. „My versus Padlí. Jaké je skóre? My jsme během posledního roku ztratili dva vojenské oddíly, tři desítky civilistů a přišli jsme o Maharáví. Padlí ztratili Essia včetně zajatých dětí a jejich monopol s tebechety šel ke dnu, protože už známe způsoby, jak ho ochromit. Aliance nám dala rok k nápravě vztahů.“ Sibiel udělal znechucenou grimasu. „Ten požadavek nás sice nasral, ale musíme si přiznat, že zatím neznáme prostředek vyjma vyhlazení všech obecných a raisi, jak Padlé zničit. Takže jsme se rozhodli hledat kompromis. Dříve než jsme stačili vládce Nového Mizeonu kontaktovat, napadli nás. Zákeřně a bez varování. Dali jsme tedy plány k nalezení smíru k ledu a veškerý čas jsme investovali do osvobození zajatců. Teprve potom jsme chtěli zahájit partyzánskou válku. Těsně před tím, než jsme to spustili, došlo k zásadní změně. Essius zajatce osvobodil a všichni společně z Nového Mizeonu uprchli. Vzápětí následovala odveta prostřednictvím tebechetů. Tebechety jsme zvládli – hlavně díky Essiovi s Teggenem, ale tím to celé ještě nekončí. Padlí sice vědí, že se nevyplatí nás podceňovat, ale pořád ještě mají Trrisiela. Arcikníže i nadále zůstává jejich nejsilnější zbraní. Používá fleshingy, o kterých toho zatím moc nevíme. A kdo ví, jaké další chuťovky má ještě v rukávu.“ Sibiel si povzdechl a pokračoval: „Asi víte, že jsem jednal s koordinátorem Kendrickem. Aliance je připravena Nový Mizeon kvůli tebechetům vymazat z Metaprostoru. Ale to se nám nehodí, protože je to pořád náš domov a chceme se tam vrátit, že. Takže nám teď opravdu nezbývá než jednání s Debhátary zahájit. Ovšem dřív, než to uděláme, vyjasněme si, co si od toho slibujeme a co čekáme od nich.“ „Aby zalezli zpátky do relikviáře?“ prohodil Xan. Selskou jizbou se prohnala salva smíchu. „Bavme se rozumně,“ procedil skrze zuby Sibiel. 34

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 35 — #35

„Jsou teď silnější než my,“ ozval se Teggius. „Ehm, nazíráno individuálně možná,“ opravil ho ponuře Xan. Všichni pochopili, nač naráží. Arcidémoni vzešlí ze spojení Rafedaxarra a Ryany byli jen o něco slabší než Rafedaxarrovi sourozenci. Jejich další potomci na tom jsou různě, podle toho, jak se krev ředila nebo posilovala v dalších liniích. Kupříkladu Xan a Cadwen Arci-Ukresiové, děti prince Ukresia a bohyně Krassiony, jsou silnější než potomci prince Kesalla a jinády Cinie. „To se pořád nedá srovnávat s mocí, kterou Padlí v současnosti čerpají z víry obecných a raisi,“ trval na svém Teggius. „Něco mi říká, že ty o tom musíš vědět fakt nejvíc, Teggene Sarvone Essie Arci-Quinne,“ řekl kousavě Borden, „když jsi jim dva roky napomáhal.“ Teggius se na Bordena mdle usmál, ale dřív než stačil cokoliv říct, Sibiel třískl do stolu. „Důvody, proč Essius na tu šaškárnu se zvěstováním přistoupil, jsou ti známy, plukovníku, tak s tím neopruzuj. Vážně dnes musíme dojít k nějakému závěru, jinak ti vypatlanci z Aliance ztratí trpělivost a vymažou Mizeon z Metaprostoru.“ „Já si ale nemůžu pomoct, Arci-Quinne!“ zahřímal Borden. „Z představy, že bych se měl o Mizeon dělit s někým, kdo mi vyvraždil rodinu, se mi dělá šoufl!“ „To nejsi sám,“ poznamenal jízlivě Xan, čímž se kupodivu s Bordenem názorově shodl. „Vezměme v úvahu, že byli zavření deset tisíc let,“ pronesl krotce Urbiel. „A to jako omlouvá, že vyvraždili většinu naší rodiny? Že nám sebrali domov a kradli děti? Že chtěli ‚utratit‘ dvě arcikněžny, hned jak porodí?“ rozohnil se Borden. „Do relikviáře je zavřel dědeček. Jejich vlastní sourozenec. Nikdo z nás tehdy ještě nebyl na světě. Nemám nejmenší chuť se s nimi sdružovat.“ „To nikdo z nás,“ řekl Sibiel rozhodnutý vzít diskusi pevně do rukou. „Ale pokud chceme Mizeon nazpět, nezbude nám než se dohodnout na jeho sdílení. Podmínkou – naší podmínkou – bude zničení Trrisiela a proměněnců a přirozeně i tebechetů, pokud má Trrisiel další na skladě. Teď ještě, jaké podmínky budou mít oni na nás.“ „Co tě vede k názoru, že vůbec budou ochotni jednat?“ zajímal se Borden. 35

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 36 — #36

„Jejich zájem o Essia a jejich zájem o naše děti.“ „Fáááájn!“ zamručel Ditrux. „Chceš jim snad ty děti znovu nabídnout? A Essia vylepšeného o agenta Aliance navrch?“ „Jistěže ne,“ řekl mrazivě Sibiel. „Jenom si myslím, že jejich zájem o Essia a o děti je signálem, že jim jako rasa máme co nabídnout. Podle Essiových zkušeností jsou Debhátarové z poměrů na Novém Mizeonu poněkud otrávení. V jejich době žili na Mizeonu smrtelníci. S naivitou typickou pro všechny krátkověké svoje bohy milovali a uctívali až za hrob. Byli nesmírně tvořiví, protože jejich čas byl omezený. Věřící, které mají Padlí k dispozici teď, se od těch předchozích zásadně liší. Maximálně je může těšit, že obecní démoni jsou poslušní a raisi démoni k tomu navíc i horliví, ale to nevyváží jejich slabiny, protože obecní jsou hloupí a raisi navíc úporní, cyničtí a nudní. Troufám si říct, že Padlí si už teď nevědí rady, co si s nimi počít.“ „Hlavně nevědí, co si počít s Trrisielem,“ zamručel Teggius. „Svět bez magie, který si Trrisiel vysnil a který začal tak vehementně budovat, se jim už teď zajídá.“ „Navrhuješ jim nabídnout, že se vrátíme a uvedeme Nový Mizeon do původního stavu?“ ozval se zamyšleně Lenny. „Ukázat jim, že to, co bylo před převratem, bylo mnohem zábavnější než to, co buduje Trrisiel?“ „Jo,“ houknul Sibiel. „Za prvé bychom si Mizeon územně rozdělili, za druhé bychom jim ponechali jejich věřící a oni by na revanš strpěli, aby byl Rafedaxarr rehabilitován, čímž zůstaneme ve hře.“ „Co když na to nepřistoupí?“ ozval se Borden. „Pak nám nezbude než bojovat,“ řekl Sibiel. „Ale musíme vymyslet jak, protože Den Zkázy se nesmí opakovat.“ „Je jich jenom šest,“ řekl Xan. „V Den Zkázy byli plní síly od věřících. Hrál tam roli moment překvapení. Ale stejně nechápu, jak mohli během jednoho dne zmasakrovat devět desetin naší populace. . . Rozumím tomu, že Lissaria dostali proto, že na něho šli všichni naráz. Ale co ostatní? Jak je možné, že dostali Trixena?“ „K tomu něco mám,“ ozval se nesměle Urbiel, čím vzbudil všeobecnou pozornost. „Ehm, profesor Teranik Arci-Pawner, doktorka Levia ArciLeredová a já jsme za tím účelem vytvořili pracovní skupinu. Dali jsme dohromady všechna fakta, která se nám zpětně o Dni Zkázy podařilo získat. Čerpali jsme jednak od Arci-Tassiů, kteří byli ušetřeni, potom od pozorovatelů z jiných světů, kteří se v té době zrovna na Mizeonu 36

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 37 — #37

nacházeli. Každý z nás nezávisle na jiných vytyčil hypotézu, kterou pak s asistenty téměř rok ověřoval. Pak jsme tyto hypotézy porovnali a diskutovali o nich, abychom se dostali ke společné tezi. Předesílám, že naše výsledky nemůžeme verifikovat na sto procent, přesto mohu konstatovat, že jsme dospěli k jistým závěrům, které pramení ze společného jmenovatele. . . “ „Zkrať to, Urbi,“ zavrčel Ditrux. „Stav smyslového ochromení,“ štěkl Urbiel. „Uměle navozený na celém území Mizeonu. Bylo to pozorováno všude tam, kde Padlí zabíjeli arcidémony. Oběti působily netypicky pasivně. Ani se nepokusily o obranu. Těsně po masakru to nikoho z nás nenapadlo. Sami jsme byli v šoku, ale jak jsme začali shromažďovat ta pozorování, postupně se to sjednotilo. Z toho vyvozujeme, že s tím měl co dělat Trrisiel.“ „Stvořil něco, co arcidémony oslabilo? Tak, že to zasáhlo celý Mizeon?“ ujišťoval se Sibiel. „Stále se přeme, zda to byla sofistikovaná forma infonové infekce, nebo vibrace blokující interní magii. . . “ „Vím, jak to udělal,“ vydechl sípavě Teggius. „Jak?“ vybafl Ditrux. „Souvisí to s kvederickou sítí, kterou Padlí pokryli Mizeon těsně poté, co z Maharáví přivlekli zajatce. Takový konstrukt vyžaduje zázemí. Tisíce emisních bodů na povrchu Mizeonu rozmístěných symetricky a přesně. Lámal jsem si hlavu, jak něco takového logisticky zvládli za pouhé dva roky, jenomže tehdy jsem si to ještě nespojil s Trrisielem. Trrisiel to emisní zázemí nejspíš budoval věky. Měl ho připravené pro Den Zkázy.“ „Ale naši pozorovatelé kvederickou síť v Den Zkázy nezaznamenali,“ namítl Urbiel. „Já – jako Essius – taky ne,“ řekl Teggius. „Ale tehdy Trrisiel kvederickou síť nepotřeboval. Vysílal z těch bodů něco jiného. Ať už to byly infony, vibrace nebo cokoliv jiného. Všimli jste si, že síť sundali krátce po tom, co jsme jim utekli? Jednak věděli, že ji dokážeme obejít, ale hlavně nechtěli, abychom si dali dvě a dvě dohromady.“ „Jak takový emisní tentononc vypadá?“ ozval se Borden. „Naprosto nenápadně, předpokládám,“ ušklíbl se Teggius a ukázal zaťatou pěst. „Emitor nemůže být větší než tohle. Na povrchu může být 37

“MizeonIII_10_ÅŹÃŋjen3_poslednÃŋ” — 2018/10/19 — 0:07 — page 38 — #38

upravený jako kámen. Odhaduju, že je kvůli stabilitě ukotvený v podloží – jako špendlík.“ „Takže budeme chodit po Mizeonu a zvedat šutráky o velikosti Teggiovy pěsti,“ ozval se poťouchle Ditrux. „Až najdeme šutr, který nepůjde zvednout, bude to emisní tentononc.“ „Jistě vymyslíme lepší detekční metodu,“ pronesl kousavě Teggius, „ale v zásadě uvažuješ správně. Když zničíme emisní síť, odstraníme možný zdroj našeho oslabení. Výhodou je, že nemusíme posbírat všechny emitory. Stačí. . . tak desetina, abychom si vyčistili operační pole.“ „Musíme to udělat předtím, než s nimi vůbec začneme jednat!“ zahřímal Xan. „Včera bylo pozdě,“ notoval si s ním Borden. „Diverzní akce,“ rozzářil se Sibiel, šťastný, že celá ta příprava, kterou věnovali osvobození zajatců, nakonec nepřijde nazmar.

Utrpení rodiče v utajení Rawantes si odfoukl vlasy z očí, napjal tětivu, chvíli předstíral, že míří, a pak vystřelil. Šíp se zabodl do dolní třetiny terče, což bylo mnohem lepší, než se v jeho případě dalo čekat. „Zase moc nízko,“ zalamentoval. „Někde dělám chybu. Napínám to silou deseti routů. Při gravitačním zrychlení šest kuvů a při síle větru dva kirouly za vteřinu by přece. . . “ Arri ho přestal poslouchat. Sportovní lukostřelba je snad jediná erektiadská aktivita, u které se nepočítá s použitím ohně. Naštěstí je stejně oblíbená na Mizeonu jako na Erektiadu. Rawantes vůbec nebyl špatný střelec, jenom prostě nebyl soutěživý typ a navíc u toho vždycky zbytečně moc přemýšlel. Měl excelentní přehled o konstrukci zbraní nejrůznějších typů, ale používal je jen v případě, kdy potřeboval zjistit, jak jsou pokažené. Arri stočil svůj pohled doprava k plamenné aréně, kde se právě mladí dráčci učili tvarovat ohnivou stěnu. Jejich úkolem bylo naráz a plošně zapálit slaměnou rohož zavěšenou na cvičné zídce. Za chvíli přijde na řadu Ysyan a Arri to nechce minout. Rawantes ho šťouchl do ramene: „Jsi na řadě, nádivo. Nemůžeš tam civět pokaždé, když má plivat Ysyan. Někomu to přijde divné.“