Horsi nez smrt ukazka by Martin Sust

ZdenÏk Jukl

HORäÕ NEé SMRT

ZDENÃK JUKL HORäÕ NEé SMRT

ISBN 978-80-87246-45-0

HORäÕ NEé SMRT

KAPITOLA PRVNÕ

Ozvalo se zabuöenÌ na dve¯e. Bylo sice silnÈ, ale ne p¯Ìliö. D˘vod byl z¯ejm˝ na prvnÌ pohled. Dve¯e stÏûÌ drûely pohromadÏ a skl·daly se z dÏrav˝ch, Ë·steËnÏ shnil˝ch prken. Vedly do öpinavÈ, tmavÈ kobky v druhÈm pat¯e sklep˘ jednoho z mnoha dom˘ tÈto chudinskÈ Ëtvrti. P¯estoûe vöak mÌstnost vypadala jako kobka toho nejhoröÌho vÏzenÌ, bylo vidÏt, ûe se jÌ kdosi pokouöel vtisknout ponÏkud honosnÏjöÌ r·z. Nap¯Ìklad n·bytkem; pokud se tak d· naz˝vat jeden st˘l ze dvou beden a t¯Ì nap¯ÌË poloûen˝ch prken a ûidle, kterou v tomto p¯ÌpadÏ p¯edstavovala t¯etÌ bedna postaven· na v˝öku. KromÏ tÏchto dvou p¯edmÏt˘ dennÌ pot¯eby se zde nach·zel menöÌ stolek, kter˝ by se dob¯e vyjÌmal ve vstupnÌ hale domu v˝znamnÈho obchodnÌka, a sk¯ÌÚ na knihy se sklenÏn˝mi dve¯mi. Knihy ale nahradily lahve s alkoholem a skrze sklo dve¯Ì nebylo skoro vidÏt. Podlahu pokr˝vala vrstva sl·my nebo nÏËeho, co se dalo sl·mou naz˝vat. P¯ed pÏti letyÖ moûn·. A jako perla v kupce hnoje se tu vyjÌmal rud˝ koberec. Sice proölapan˝ a na nÏkolika mÌstech polit˝ a prop·len˝, ale st·le to byl skuteËn˝ koberec. P¯edmÏt, kter˝ do tÈto Ëtvrti pat¯il stejnÏ jako slon na pol·rnÌ ledovec. 7

ZDENÃK JUKL

Za stolem sedÏl muû s proöedivÏl˝mi vlasy, mohutnÈ postavy a bez levÈho oka. MÌsto nÏj mÏl v obliËeji jen pr·zdn˝ oËnÌ d˘lek a ani se nenam·hal s jeho zakr˝v·nÌm. Dlouh· jizva vedoucÌ p¯es zniËenÈ oko zaËÌnala ve vlasech nad Ëelem a konËila na Ëelisti. D·vala öirokÈ a plochÈ tv·¯i dÏsiv˝ vzhled a jejÌ majitel si to plnÏ uvÏdomoval. Na sobÏ mÏl koöili tak neuvÏ¯itelnÏ öpinavou, ûe by z¯ejmÏ i mÏstsk· stoka s odporem ustoupila, kdyby ji do nÌ hodil. Pod deskou stolu vykukovaly tlustÈ nohy plnÈ ör·m˘ a jizev, obleËenÈ do kr·tk˝ch, rozdrban˝ch kalhot. MÌsto bot mÏl muû pouze nÏco jako sand·ly, ale kaûd˝, i ten nejneschopnÏjöÌ övec, by se musel studem propadnout, kdyby mÏl tohle komukoli nabÌdnout k prodeji. Ty sand·ly nebyly vÌc neû siln· k˘ûe slouûÌcÌ jako podr·ûka a nÏkolik ¯emÌnk˘ z tenËÌ, vydÏlanÈ k˘ûe, ov·zanÈ kolem n·rtu a kotnÌku. Na prvnÌ pohled bylo z¯ejmÈ, ûe muû si tu podivnou n·hraûku obuvi upevnil na nohy jiû p¯ed dlouh˝m Ëasem a v blÌzkÈ ani vzd·lenÏjöÌ budoucnosti jejÌ zutÌ nepl·nuje. ÑKterej blbec?ì zavrËel a zvedl oko od dlouhÈho tes·ku, jehoû ost¯Ì pr·vÏ opravoval. ÑErreth a Feryl,ì ozvalo se za dve¯mi a hlas mluvËÌho se z¯etelnÏ chvÏl. ÑCo tu chcete?ì t·zal se muû otr·venÏ a odloûil brusn˝ k·men. ÑNaöli jsme vaöeho syna,ì ozval se stejn˝ hlas. ÑV˝bornÏ! Kde byl ten zmetek?ì zaradoval se chlap a zvedl se na nohy. Neû doöel ke dve¯Ìm, zasunul si tes·k za koûen˝ opasek. Odsunul petlici, kter· byla na Ñdve¯Ìchì spÌö k smÌchu, neû k jejich zajiötÏnÌ, a otev¯el dve¯e doko¯·n. ÑKde je?ì zeptal se okamûitÏ, kdyû za nimi uvidÏl pouze dvÏ postavy. 8

HORäÕ NEé SMRT

ÑNoooÖì ÑÿÌkali jste, ûe jste ho naöli, tak kde ho m·te?!ì ÑM·me ho p¯Ìmo tady, öÈfe,ì dovolil si Erreth, menöÌ z dvojice, a zvedl ruku s mal˝m pytlem z hrubÈ juty. ÑCo to je?ì nech·pal zaraûen˝ öÈf a dÌval se st¯ÌdavÏ na pytel a na dva neöùastnÌky. Byl tou odpovÏdÌ tak zaskoËen˝, ûe ho p¯eöel prvnÌ n·val vzteku, kdyû za dve¯mi nenaöel svÈho syna, ale jen tyhle dva neschopnÈ poskoky. ÑV·ö syn, s·hibe,ì ozval se pro zmÏnu ten vyööÌ, ten se jmÈnem Feryl. ÑTedy to, co z nÏj zbylo.ì ÑCoûe?ì äÈf˘v hlas znÏl zaraûenÏ. Pytel byl mal˝ a to, co se v nÏm ukr˝valo, bylo velkÈ asi jako zeln· hl·vka. A co v tom pytli z¯ejmÏ je, mu doölo jeötÏ d¯Ìv, neû mu to stihli prozradit. ÑKdo to udÏlal?!ì za¯val, aû se poskoci p¯ikrËili. ÑNevÌme,ì p¯iznali oba bez v·h·nÌ. ÑKde jste ho naöli?ì ÑPod Torkrestem.ì ÑCo tam, u boh˘, dÏlal?!ì ÑNem·me potuchy, ale nebyl s·m.ì ÑKdo tam s nÌm byl?ì ÑDur s Aferem.ì ÑKde jsou ti dva? Jak to, ûe neochr·nili mÈho syna? P¯inutil jsem je p¯Ìsahat, ûe pokud za nÏj nepoloûÌ svÈ bÌdnÈ ûivoty, postar·m se, aby toho jejich rodiny po¯·dnÏ litovaly!ì ÑAle oni svÈ ûivoty poloûili,ì dovolil si opÏt Feryl a vyt·hl zpoza zad dalöÌ pytel. I v nÏm se r˝sovaly dvÏ zelnÈ hl·vky. ÑA kde je jejich zbytek?ì zeptal se öÈf po chvilce p¯ekvapenÈho ticha. ÑNic vÌc tam nebylo.ì ÑTakûe jim nÏkdo usekl hlavy a nechal je pod Torkres9

ZDENÃK JUKL

tem, abyste je naöli? Torkrest je naöe ˙zemÌ! Kdo si to mohl dovolit?!ì ÑOni jim hlavy neusekli,ì pÌpl Erreth. ÑCo to ûvanÌö?!ì utrhl se na nÏj öÈf. ÑRadÏji se podÌvejte,ì nedal se menöÌ poskok a pod·val mu pytel. äÈf zav·hal, ale pak si pytel vzal, rozv·zal uzel na jeho vröku a podÌval se dovnit¯. Z obliËeje mu zmizela vöechna barva. Oba poskoci s uspokojenÌm sledovali, jak se ob·van˝ öÈf vÏtöÌ Ë·sti chudinskÈ Ëtvrti zak˝val, aû se ramenem op¯el o stÏnu chodby. ÑKdo to byl?!ì zachrËel. ÑV·ö syn, m· tetov·nÌ nad lev˝m uchem,ì ozval se Feryl. ÑKretÈne!!ì za¯val na nÏj öÈf z tÏsnÈ blÌzkosti a chytil ho jednou rukou pod krkem. ÑOkamûitÏ vyrazÌte nahoru, rozumÌö, a do hodiny, ne, to je moc pozdÏ, za p˘l hodiny to musÌ vÏdÏt vöichni chlapi, donaöeËi, öpehovÈ a p¯isluhovaËi, jasnÈ? Chci vÏdÏt, kdo to udÏlal, a chci to vÏdÏt jeötÏ dnes, rozumÌö, magore?! Chci toho chlapa, co tohle udÏlal mÈmu synovi, a pak ho pomalu vykastruju, rozkr·jÌm, rozl·mu a zaûiva st·hnu z k˘ûe, kterou si pak p¯ibiju na st˘l! Z jeho lebky budu pÌt na synovo zdravÌ v podsvÏtÌ a s jeho zuby budu hr·t v kostky, rozumÌö?! Chci ho mÌt tady do slunce v˝chodu a nep¯ejte si mÏ, jestli to tak nebude!! A teÔ mi t·hnÏte z oËÌ, nebo zaËnu s v·ma!!ì Ozvalo se tlumenÈ bouchnutÌ, jak na podlahu dopadl druh˝ pytel, a Erreth se dal na ˙prk. VyööÌ poskok se trochu zdrûel. Kdyû ho öÈf pustil, musel nejprve chytit trochu dechu, a aû potom mohl vyrazit za sv˝m komplicem. äÈf se obr·til zpÏt, zav¯el za sebou dve¯e a posadil se za st˘l. OpatrnÏ na nÏj poloûil pytel, otev¯el ho a obnaûil tak jeho obsah. 10

HORäÕ NEé SMRT

Nebylo pochyb, ûe se jedn· o hlavu jeho syna, protoûe pouze jeho syn nosil takovÈ tetov·nÌ nad lev˝m uchem. Byla to poslednÌ mÛda mezi spodinou mÏsta, nechat se tetovat za uöima. KaûdÈ tetov·nÌ bylo jedineËnÈ. PouûÌt tetov·nÌ nÏkoho jinÈho se trestalo okamûitou a bolestivou smrtÌ. Ale to bylo takÈ vöechno, podle Ëeho mohl svÈho syna identifikovat. Hlava nemÏla û·dn˝ obliËej. NÏkdo odtrhl z lebky celou tv·¯, ale ponechal v nÌ oËi, zuby a jazyk. Na stole nynÌ leûela krvav· lebka a öklebila se na nÏj. * * * Poskoci vybÏhli z domu a zad˝chanÏ se zastavili u Ëtve¯ice chl·pk˘ post·vajÌcÌ na ulici p¯ed domem. ÑäÈf s v·mi pÏknÏ vybÏhl,ì öklebil se spokojenÏ Kan, öÈfova lev· ruka,* kat nepohodln˝ch kump·n˘ a vÌce neû dobr˝ öermÌ¯. Jako jeden z m·la v chudinskÈ Ëtvrti proöel skuteËn˝m vojensk˝m v˝cvikem a sv˘j meË ovl·dal jako mistr. Jeho jmÈno bylo proto zn·mo po celÈm mÏstÏ ñ a i jeho vzd·lenÏjöÌm okolÌ. StaËilo, aby se jen objevila f·ma, ûe öÈf, jehoû skuteËnÈ jmÈno nikdo neznal, posÌl· Kana na urËitÈ mÌsto, a okamûitÏ tam vypukla tich· hysterie. Kan nikdy nejezdil s·m; drûel si kolem sebe tlupu tÏch nejlepöÌch bojovnÌk˘ ve mÏstÏ. On a jeho lidÈ dÏsili mÏsto i okolÌ, ale nikdo s nimi nic nezmohl. Dokonce i mÏstsk· str·û st¯eûÌcÌ vnit¯nÌ mÏsto, ukrytÈ za hradbami a ob˝vanÈ tÏmi bohatöÌmi a nejbohatöÌmi, se jim hledÏla drûet z cesty. Ale Kan vÏdÏl, alespoÚ prozatÌm, kam aû m˘ûe zajÌt, a vnit¯nÌ mÏsto navötÏvoval pouze zcela v˝jimeËnÏ, pod rouökou tmy a nepozorovanÏ. * äÈf byl toho n·zoru, ûe status ÑpravÈ rukyì by kaûdÈmu nasadil do hlavy neû·doucÌ myölenky o zmÏnÏ vedenÌ tlupy. 11

ZDENÃK JUKL

Ovöem p¯ed jeho hradbami nezem¯el ani jedin˝ ËlovÏk ñ bez rozdÌlu pohlavÌ, vÏku nebo vyzn·nÌ ñ aby o jeho smrti Kan nÏco nevÏdÏl. ÿÌkalo se dokonce, ûe Kan proklÌn· kaûdÈho, kdo si dovolil zem¯Ìt p¯irozenou smrtÌ a ne jeho meËem nebo meËem nÏkoho z jeho tlupy. Kan si na tÈhle povÏsti zakl·dal. UmoûÚovala mu dÏsit prostÈ lidi jen sv˝m zjevem. Na druhou stranu, pokud s nÏk˝m bojoval, drûel se öermÌ¯skÈ cti a jeho soupe¯ si mohl b˝t jist˝, ûe zem¯e v poctivÈm souboji. VÏtöinu mrtv˝ch mÏli ve skuteËnosti na svÏdomÌ Kanovi bojovnÌci. Vysok˝ asi öest stop, ötÌhl˝ a pruûn˝, op·len˝ neust·l˝m pobytem na sluncem zalit˝ch ulicÌch, s jasn˝ma a bystr˝ma oËima. To byl Kan. Dalo se ¯Ìct, ûe je ten typ, kter˝ to nebude mÌt u ûen tÏûkÈ. OblÈkal se p¯ÌsnÏ prakticky. OdÏv se skl·dal z hnÏd˝ch nohavic, tmavÏ zelenÈ tuniky, p¯es kterou nosil koûen˝ kab·tec, a bot s mÏkkou podr·ûkou, aby se mohl pohybovat co nejtiöeji. Na opasku mÏl kromÏ taövice* zavÏöen˝ meË a d˝ku. P¯edloktÌ si chr·nil n·tepnÌky ze silnÈ k˘ûe zesÌlenÈ plechov˝mi p·sy. TmavÈ vlasy na ramena si stahoval Ëelenkou, coû byl asi jedin˝ ˙stupek moment·lnÌ mÛdÏ. Jeho doprovod byl obleËen velmi podobnÏ. D˘vod byl prost˝. Kan str·vil dlouhou dobu v arm·dÏ, a i kdyû mu jednotnÈ obleËenÌ nikdy k srdci nep¯irostlo, moc dob¯e vÏdÏl, ûe v bojovÈ v¯avÏ je mnohem snadnÏjöÌ rozliöit p¯Ìtele podle odÏvu, neû se snaûit rozeznat obliËej. ÑKdybys tam byl s n·ma,ì oddechoval menöÌ poskok, ÑutÌkal bys jeötÏ rychleji.ì Kanovi zamrzl smÌch na rtech a jedin˝m ladn˝m pohy* Koûen· kabela upevnÏn· na opasku, slouûÌcÌ k uloûenÌ hotovosti a drobnostÌ. 12

HORäÕ NEé SMRT

bem vyt·hl z pouzdra dokonale vybrouöen˝ meË. MÏl jich desÌtky. SbÌral je, jako je sbÌrali boh·Ëi, ale Kana nezajÌmala jejich zdobnost, pokud je nechtÏl v˝hodnÏ prodat. Podle jeho n·zoru musel b˝t meË v prvÈ ¯adÏ dokonalou zbranÌ a aû pak, kdyû se osvÏdËil nejmÈnÏ ve dvou rvaËk·ch, se mohlo zaËÌt uvaûovat o nÏjakÈ rytinÏ nebo podobnÈ v˝zdobÏ. S·m si i meËe brousil. A byl v tom vÌce neû dobr˝. Dokonce se tradovalo, ûe jednou vlastnoruËnÏ brouöen˝m meËem rozsekl muûe v kompletnÌ zbroji. NynÌ p¯iloûil öpiËku svÈ ob·vanÈ zbranÏ na krk malÈho poskoka. Ñÿekni to jeötÏ jednou,ì pronesl tiöe a jemnÏ, jako kdyû hladÌ samet. ÑNaöli jsme öÈfova syna!ì vyk¯ikl mÌsto malÈho velk˝ poskok. ÑNo a co,ì podÌval se na nÏj Kan. ÑZbyla z nÏj jen hlava, lebka bez obliËeje, a z jeho str·ûc˘ taky, naöli jsme je pod Torkrestem!ì vychrlil ze sebe Feryl. Kan ztuhl. Rty se mu sev¯ely do ˙zkÈ p¯Ìmky a sledoval ho pohledem hladovÈ vlËÌ smeËky. ÑPod Torkrestem?ì zeptal se pouze. ÑJo! A öÈf chce mÌt toho, kdo jeho syna zabil, do r·na u sebe, aby ho mohl zabÌt aÖì NedokonËil, protoûe Kan ho p¯eruöil. ÑAlro, Tasahu, Erasi, poölete to d·l. Pak seûeÚte chlapy a za Ëtvrt hodiny aù jste vöichni u Torkrestu. Trochu se tam porozhlÈdneme. A vy,ì uk·zal prstem na oba poskoky, Ñp˘jdete s n·mi jako pr˘vodci.ì Nedovolili si odporovat. * * * Alro, Tasah a Eras splnili Kan˘v pokyn rychle a dokonale. OstatnÏ, nebylo to nic tÏûkÈho. Organizace öÈfovy 13

ZDENÃK JUKL

tlupy byla lepöÌ neû v arm·dÏ, protoûe se vl·dce tlupy vöichni b·li vÌc neû Ô·bla nebo dÈmon˘. Ta Ë·st chudinskÈ Ëtvrti, kterou tlupa p¯Ìmo ovl·dala, vÏdÏla o smrti i zp˘sobu zabitÌ öÈfova syna d¯Ìve, neû se muûi seöli u Torkrestu. Nastalo vydÏöenÈ hled·nÌ. Jako prvnÌ se provÏ¯oval pohyb p¯ÌsluönÌk˘ nep¯·telsk˝ch tlup. Mnoho jich nebylo, protoûe öÈfova tlupa byla zdaleka nejvÏtöÌ a nejsilnÏjöÌ. MenöÌ radÏji spolupracovaly, aby se vyhnuly rychlÈ a krvavÈ likvidaci. P¯esto, hlavnÏ na opaËnÈ stranÏ mÏsta, byly skupiny, kterÈ s tou öÈfovou otev¯enÏ bojovaly, spolÈhajÌce hlavnÏ na vzd·lenost, kter· je dÏlila. Vnit¯nÌ mÏsto mÏlo v pr˘mÏru tÈmÏ¯ pÏt mil, ale vnÏjöÌ mÏsto, kterÈ postupnÏ smÏrem od hradeb ob˝valy st·le chudöÌ a chudöÌ a ztracenÈ existence, tvo¯ilo mezikruûÌ o öÌ¯ce od deseti mil, v mÌstÏ, kde vedly obchodnÌ stezky, konaly se pravidelnÈ trhy a ûili zde ¯emeslnÌci a menöÌ obchodnÌci, vöichni pravidelnÏ platÌcÌ v˝palnÈ öÈfovÏ tlupÏ, aû po t¯icet mil v tÈ Ë·sti, kde sÌdlil öÈf. U hradeb jeötÏ st·ly kompletnÌ domy, kterÈ mÏly dokonce i okna s okenicemi a funkËnÌ dve¯e, ale jak se vzd·lenost od mÏsta zvÏtöovala, domy se mÏnily a nakonec se zde rozkl·dalo rozs·hlÈ sÌdliötÏ z vep¯ovic. MÌsto oken zde do svÏta hledÏly jen prostÈ malÈ dÌry ve zdech a st¯echy tvo¯ily vÏtve a drny. NÏkterÈ domy byly vÏtöÌ, jinÈ delöÌ, dalöÌ zase nebyly nic vÌc neû krytem vstupu do podzemÌ. Mezi domy z˘staly uliËky sotva tak pro jednoho chodce, ale bÏûnÏ se zde snaûili projÌt i t¯i souËasnÏ. A jako zajÌmavost se ve vzd·lenosti t¯Ì mil od hradeb vnit¯nÌho mÏsta t·hla linie dalöÌch hradeb. Byly postaveny p¯ed t¯emi staletÌmi, v dobÏ, kdy mÏlo mÏsto mÈnÏ obyvatel, ale stejnou, nebo snad dokonce vÏtöÌ vojenskou cenu. VnÏjöÌ hradby dnes pot¯ebovaly nutnou opravu, ale Anibrul, vl·dce mÏsta z bohatÈho a mocnÈho rodu Syrkist˘, je 14

HORäÕ NEé SMRT

radÏji nech·val ch·trat. Coû ale d·valo tak trochu smysl. P¯edmÏstÌ bylo tak rozs·hlÈ, ûe pokud by kdokoli na mÏsto za˙toËil, vykrv·cel by v jeho ˙zk˝ch uliËk·ch, daleko p¯ed hradbami. NavÌc se do deseti mil od p¯edmÏstÌ nach·zely Ëty¯i mocnÈ pevnosti se st·lou pos·dkou, chr·nÌcÌ vöechny v˝znamnÈ p¯Ìstupy k mÏstu. D·valy tak mÏstu znaËn˝ pocit bezpeËÌ, i kdyû se ani zdaleka nemohly mÏ¯it s pevnostmi tvo¯ÌcÌ prstenec kolem kr·lovskÈho mÏsta, t¯i sta mil jihov˝chodnÏ od Mykashe. Torkrest byla jedna ze stovek baöt, kterÈ zpevÚovaly vnÏjöÌ hradby. P˘vodnÏ se tak nejmenovala, ale dnes uû nikdo nepouûÌval jin˝ n·zev neû podle velitele, kter˝ v nÌ padl i s celou svou pos·dkou, kdyû bylo mÏsto naposledy oblÈh·no. Jejich odpor dal obyvatel˘m mÏsta dostatek Ëasu, aby p¯esunuli k ohroûenÈ baötÏ tÏûkÈ zbranÏ a rozhodn˝m proti˙tokem zatlaËili ˙toËnÌky za hradby. Dnes v nÌ mÏsto nikdo nest¯eûil, snad jen chlapci z okolÌ si zde obËas hr·vali na Torkresta a jeho voj·ky. Dnes zde ale bylo pusto a pr·zdno. Torkrestova baöta se tyËila p¯ed Kanem a jeho muûi jako pevnost st¯eûÌcÌ nÏjakÈ dÏsivÈ tajemstvÌ. Hradby, vËetnÏ baöt, byly zhotoveny z mÌstnÌch skal ËernÈ barvy, coû dod·valo opevnÏnÌ tajemn˝ vzhled. Kan se zastavil p¯ed vchodem do baöty a zastrËil si palce za opasek ze silnÈ k˘ûe. ChvÌli si mlËky prohlÌûel masu kamene, tyËÌcÌ se nad nÌm k nebi do v˝öe nÏkolika pater, a pak r·znÏ vykroËil. Proöel dve¯mi öirok˝mi tak pr·vÏ pro jednoho muûe a pokraËoval chodbou za nimi. Po nÏkolika krocÌch se chodba dÏlila na dvÏ. V obou bylo schodiötÏ. Jedno stoupalo vzh˘ru, do mÌstnostÌ lukost¯elc˘ a kuöinÌk˘, a konËilo na hornÌ ploöinÏ, kde st·valy balisty, katapulty a trebuchety. DruhÈ schodiötÏ klesalo do podzemÌ. 15

ZDENÃK JUKL

Pod hradbami vedlo nÏkolik pater podzemnÌch chodeb, kterÈ mÏly hned nÏkolik ˙Ëel˘. Za prvÈ se tak mohly p¯esouvat pos·dky baöt, dopravovat munici a proviantÖ ale takÈ slouûily jako detekce snahy o podkop·nÌ. Ve stÏn·ch chodeb b˝valy zabudov·ny trubky s vodou, a pokud by se ˙toËnÌci podkopali pod hradby, zcela jistÏ by narazili na nÏkterou z chodeb. Jakmile by prorazili stÏnu chodby, trubky by praskly a v baöt·ch by vodoznaky okamûitÏ uk·zaly, ve kterÈm ˙seku doölo k pr˘niku. SystÈm byl geni·lnÏ jednoduch˝ a plnÏ funkËnÌ, dokud z trubek postupnÏ nezmizela voda. ÑKde jste je naöli?ì zeptal se Kan Feryla. ÑDole, na t¯etÌm podlaûÌ,ì odpovÏdÏl Feryl a jiû nynÌ se klepal jako osika ve vÏtru. ÑPochodnÏ!ì rozk·zal Kan a poËkal, aû se trojice chlap˘ vr·tÌ s ho¯ÌcÌmi pochodnÏmi. äest pochodnÌ dalo dost svÏtla, a tak mohli sestupovat do niûöÌch pater. Kan öel v Ëele, s pochodnÌ p¯ed sebou a meËem v ruce. P¯estoûe pochodeÚ ho¯ela celkem dob¯e, vidÏl sotva na nÏkolik krok˘ a obez¯etnost byla na mÌstÏ. PostupnÏ proöli skrz dvÏ hornÌ podlaûÌ, aû nakonec sestoupili do t¯etÌho a nejhluböÌho. SchodiötÏ zde konËilo na kamennÈ podlaze a mohli si vybrat ze dvou smÏr˘. ÑKam d·l?ì zeptal se Kan tiöe. ÑDoprava,ì hlesl Feryl a t¯esoucÌ se pravicÌ uk·zal chodbou. ÑJen sto krok˘. Je tam rozcestÌ a jedna chodba vede do mÏsta. Tam jsme je naöli.ì ÑV tÈ chodbÏ?ì ÑNe, na tom rozcestÌ. Hlavy leûely u sebe, kaûd· se dÌvala do jednÈ chodby.ì ÑCoûe?!ì ÑJe to tak,ì p¯idal Erreth na obranu svÈho parù·ka. 16

HORäÕ NEé SMRT

ÑTak jdeme! A vy dva dop¯edu,ì rozhodl Kan a pobÌdl meËem Erretha s Ferylem do kroku. ÑAle my nem·me zbranÏ!ì br·nil se hlasitÏ Feryl a odmÌtal se pohnout. Kan vöak jen k˝vl prstem a bÏhem vte¯iny svÌrali oba po jednom meËi. Byly to kr·tkÈ Ëepele, celkem dob¯e se hodÌcÌ do rvaËek v lok·lech a ˙zk˝ch uliËk·ch, kde by byl meË norm·lnÌch rozmÏr˘ jen na obtÌû, ale to jim stejnÏ nepomohlo. Ani jeden z nich neumÏl öermovat, a kdyû uû se k nÏjakÈmu boji dostali, spolÈhali na kameny, klacky a hbitÈ nohy, kterÈ je mohly bÏhem nÏkolika vte¯in dostat do bezpeËÌ. ÑDalöÌ p¯·nÌ?ì zavrËel Kan a poloûil Errethovi öpiËku meËe na hrdlo. Poskok ne¯ekl ani popel, pomalu, aby se nepo¯ezal o ost¯Ì Kanova meËe, se otoËil, meË drûel v tom nejnemoûnÏjöÌm ˙hlu a vyrazil po boku svÈho parù·ka do tmy. Kan öel krok za nimi, s pochodnÌ nad hlavou a s meËem v pohotovosti. Cel· Kanova jednotka ËÌtala p¯es dvacet muû˘, kdyû si odmyslÌme ty dva v Ëele, kte¯Ì jako bojovnÌci mÏli cenu menöÌ neû nulovou. Pokud by doölo na boj, Kan by je nejspÌö odrovnal d¯Ìve neû ˙toËnÌk, aby se mu pak nemotali pod nohy. T·hli se jeden za druh˝m, pomalou a co nejtiööÌ ch˘zÌ, pozorujÌce chodbu, kterou proch·zeli. Ale aù si nam·hali oËi sebevÌc, nikde ñ na stÏn·ch, na podlaze ani jinde v chodbÏ ñ nenaöli nic nezvyklÈho. StÏny vypadaly jako vöechny stÏny v opuötÏn˝ch chodb·ch, s tÌm rozdÌlem, ûe zde se nikdo nepokouöel o jejich v˝zdobu rytinami oslavujÌcÌmi milovanou osobu nebo k¯iËÌcÌ do svÏta informace o tajemstvÌch sok˘ v l·sce. Chodba byla prostÏ p¯Ìliö hluboko, neû aby se do nÌ kdokoli s·m odvaûoval. O to z·hadnÏjöÌ bylo, kde se tu vzal öÈf˘v syn. 17

ZDENÃK JUKL

KoneËnÏ se p¯ed nimi objevila k¯iûovatka a v jejÌm st¯edu tmavöÌ skvrna. ÑTady jsme je naöli,ì uk·zal Feryl a ustoupil ke stÏnÏ, aby mohli ostatnÌ projÌt. Kan se na chvilku sklonil ke skvrnÏ a p¯ejel po nÌ prsty. Byla dokonale such·. ÑTady nezem¯eli,ì prohl·sil a zaËal se rozhlÌûet po okolÌ. ÑJak to m˘ûeö vÏdÏt?ì dovolil si Erreth pozn·mku, ale litoval toho jeötÏ d¯Ìv, neû vyslovil prvnÌ slovo. Kan vöak odpovÏdÏl docela klidnÏ: ÑJe tu m·lo krve. NÏkdo sem ty hlavy donesl a vystavil je tu.ì ÑVystavil?ì zastÈnal Feryl vydÏöenÏ. S vraûdou öÈfova syna se smÌ¯il rychle, byl to zmetek, jakÈmu nebylo rovno, ale ot¯·slo jÌm pomyölenÌ, ûe tu nÏkdo vraûdÌ lidi takov˝m zp˘sobem a pak jejich lebkami kr·ölÌ okolÌ. ÑLepöÌ slovo nezn·m,ì p¯ik˝vl Kan a zadÌval se do chodby vedoucÌ pod mÏsto. Ñäli jste do tÈhle chodby?ì zeptal se jich ost¯e. ÑAni n·hodou!ì vyk¯ikli oba souËasnÏ. ÑJen jsme vzali ty t¯i hlavy a utÌkali jsme ven. Tam jsme je dali do pytl˘ a rychle k öÈfovi.ì ÑA jak jste je tu vlastnÏ naöli,ì zajÌmal se d·l Kan a prohlÌûel si cosi v chodbÏ. ÑDostali jsme typ,ì p¯iznal se Feryl. ÑTyp?ì ÑNo, popt·vali jsme se v okolÌ, kdyû n·s öÈf poslal pro svÈho syna, a nÏjak· baba n·m ¯ekla, ûe ho vidÏla vch·zet do Torkrestu.ì ÑA jak jste vÏdÏli, ûe m·te vlÈzt zrovna sem, do t¯etÌho podzemÌ?ì nech·pal st·le Kan a jeho hlas znÏl dokonale klidnÏ a zvÏdavÏ. Ve skuteËnosti v nÏm vöak v¯ela krev. ÑNevÏdÏli, prolezli jsme celou baötu, ale tam nic nebylo. Pak jsme postupnÏ nahlÌûeli do vöech chodeb. Doöli jsme 18

HORäÕ NEé SMRT

pokaûdÈ pod dalöÌ baötu, jsou p¯ece po dvou stech krocÌch. Zabralo n·m to tÈmÏ¯ polovinu odpoledne, neû jsme to objevili.ì Kan se obr·til hbitÏ jako had, chytil Feryla pod krkem, zvedl ho stopu do vzduchu a p¯irazil z·dy ke zdi. ÑTohle povÌdej svÈ starÈ matce, t¯eba ti to uvÏ¯Ì. OkamûitÏ mi povÌö, co v·m ¯ekla ta baba, kde a kdy jste ji potkali, a co bylo v Torkrestu, jinak se podÌv·me, co m·ö ve svÈm hubenÈm b¯iöe. Tady Alro umÌ vÏötit ze zvÌ¯ecÌch vnit¯nostÌ. Sice ses narodil jako ËlovÏk, ale nÏkdy m·m pocit, ûe se bohovÈ setsakra spletli.ì Feryl pustil meË a chytil Kana za ruku hned za z·pÏstÌm v marnÈ snaze osvobodit se. Ale Kan mÏl dost sÌly, aby dok·zal louskat o¯echy mezi prsty jednÈ ruky, a takovÈ vyûle, jako byl Feryl, pro nÏj nebylo soupe¯. ÑNaho¯e, asi p˘l mÌle od Torkrestu,ì chrËel. ÑCo se tam stalo?ì ÑPotkali jsme tu babu. Uk·zala na baötu, ûe pr˝ vidÏla öÈfova syna s jeho ochrankou vstupovat dovnit¯.ì ÑSamotnÈ? Kdo vstupoval p¯ed nimi nebo po nich?ì ÑNe¯ekla.ì ÑPtali jste se?ì ÑNe.ì ÑKretÈni!ì zavrËel Kan znechucenÏ. ÑCo jste naöli v Torkrestu?ì Ticho. ÑPt·m se naposledy,ì zavrËel Kan a zesÌlil stisk na FerylovÏ hrdle. ÑKrev!ì vyk¯ikl Erreth. ÑCoûe?ì ozval se zaskoËen˝ Kan. »ekal spÌö nÏco jako ûenskou, mÌstnost nÏjakÈ pobÏhlice nebo p¯Ìmo doupÏ nenahl·öenÈho kuplÌ¯e, ale krev ho zaskoËila. 19

ZDENÃK JUKL

ÑKolik?ì ÑMoc,ì vypravil ze sebe Feryl. ÑA proË jste n·m to ne¯ekli hned? ProË jste n·s nezavedli rovnou na to mÌsto?ì ÑM·me strach,ì p¯iznal se Erreth. ÑZ Ëeho m˘ûete mÌt vÏtöÌ strach neû ze mÏ a öÈfa?ì uöklÌbl se Kan, kter˝ si na svÈ povÏsti mimo¯·dnÏ zakl·dal. ÑZ tÈ mÌstnosti,ì p¯iznal se Erreth. ÑVeÔte n·s a û·dnÈ blbosti,ì prohl·sil Kan a pustil Feryla na zem. Poskok se rozpl·cl na podlaze a hodnou chvÌli hlasitÏ lapal po dechu. Neû se vyd˝chal, vybral Kan deset chlap˘ a poslal je chodbou pod mÏsto. ÑD·vejte bacha, nÏkdo tudy ned·vno proöel sem a zase zpÏt. ZjistÏte, kde do chodby vstoupil, kde vylezl na svÏtlo a jestli ho nÏkdo nevidÏl,ì p¯ik·zal jim a chlapi zmizeli ve tmÏ. ÑZvedej se,ì kopl Feryla do nohy a pak se nechal poskoky vÈst zpÏt do baöty. Vystoupali do prvnÌho patra, kde kdysi pos·dka sp·vala v mÌstnostech bez oken, chr·nÏna siln˝mi zdmi. Feryl je vedl ke vzd·lenÏjöÌmu konci chodby. ÑTady p¯ece nic nenÌ, jen haramp·dÌ,ì vrËel varovnÏ Kan, kdyû zakopl o nÏco na zemi a narazil si palec. ÑTo si takÈ m· kaûd˝ myslet, ale jako malÌ jsme si tu hr·li,ì odpovÌdal Feryl. ÑNo a?ì nech·pal Kan souvislosti. On a öÈf p¯iöli do mÏsta spoleËnÏ p¯ed nÏkolika lety. ÑJe tady jedna tajn· mÌstnost.ì ÑCoûe?ì ÑJe to prostÏ dalöÌ nocleh·rna, ale p¯Ìstup k nÌ je ukryt˝ za tÌmhle nepo¯·dkem,ì vysvÏtloval Erreth. ÑA proË, u Ô·bl˘?ì 20

HORäÕ NEé SMRT

ÑTy jsi nikdy nepot¯eboval trochu soukromÌ, po setmÏnÌ?ì nadhodil Erreth. ÑAha,ì pochopil koneËnÏ Kan a mlËky sledoval, jak ti dva odstraÚujÌ nÏjakÈ desky. Pouze je odkl·pÏli od dve¯nÌho otvoru, ale i tak vzniklo dost mÌsta, aby se dalo projÌt. Desky mÏly z druhÈ strany poutka, takûe ten, kdo byl uvnit¯, je mohl snadno p¯it·hnout zpÏt. Jak si Kan vöiml, spodnÌ konec desek byl usazen˝ do dr·ûky v podlaze, kter· vznikla odsek·nÌm malty mezi kameny podlahy. ÑPÏknÈ,ì prohodil pobavenÏ a nahlÈdl do mÌstnosti za dve¯mi. OkamûitÏ ztuhl a jen zÌral. Ani nevnÌmal hlasy poskok˘ za sebou. ÑVidÌö, taky ho to vzalo.ì ÑA koho ne.ì ÑProË jste öÈfovi nep¯inesli i ten zbytek?ì ozval se Kan nep¯irozenÏ chraplav˝m hlasem. ÑJak˝ zbytek?ì nech·pali. ÑByly tam jen skvrny od krve, mnoho skvrn od spousty krve.ì ÑA kosti,ì dodal Kan a vstoupil do mÌstnosti. ÑKosti?ì podÌvali se na sebe Erreth s Ferylem, ale to je jiû chytili Kanovi kump·ni a strËili je do mÌstnosti za velitelem. Tam, ve svitu pochodnÌ, uvidÏli to, co ohromilo Kana. Ve st¯edu mÌstnosti leûely t¯i kompletnÌ kostry, jen lebky jim chybÏly. ÑKdo to mohl udÏlat?ì hlesl Erreth, ale pak se chytil za ˙sta, obr·til se ke zdi a zaËal zvracet. Feryl, p¯estoûe byl jako vyûle, mÏl silnÏjöÌ ûaludek a vydrûel. ÑNe kdo, ale co,ì odpovÏdÏl z·hadnÏ Kan a Feryl na nÏj nech·pavÏ pohlÈdl. ÑNajdÏte t¯i pytle a nikomu ani slovo, jasnÈ!ì k¯ikl na svoje chlapy a dva se hned vydali pro poûadovanÈ p¯edmÏty. 21

ZDENÃK JUKL

ÑCo jsi to ¯Ìkal?ì zeptal se Feryl. ÑCo jsem ¯Ìkal?ì odpovÏdÏl mu Kan ot·zkou. Ñée to neudÏlal nÏkdo, ale nÏco.ì ÑM·ö slyöiny,ì odbyl ho Kan a zaËal si prohlÌûet zdi. Pohled na nÏ by byl dÏsiv˝ i na dennÌm svÏtle, ale ve svitu pochodnÏ to bylo jeötÏ horöÌ. Na prvnÌ pohled poznal, ûe skvrny jsou r˘znÈho st·¯Ì, ale vöechny jsou od krve. A krve zde muselo tÈct neuvÏ¯itelnÈ mnoûstvÌ. Takovou spouöù jeötÏ nevidÏl, a to proöel dvÏma bitvami a bezpoËtem hospodsk˝ch a pouliËnÌch rvaËek. Vöude tekla krev, ale ne takto. Po seknutÌ meËem krev sice vyst¯Ìkne, ale jen v ˙zkÈm proudu a jen na chvilku. Zbytek postupnÏ vytÈk· na zem Ëi na podlahu, pokud nenÌ zasaûena tepna. I tak ale proud krve brzdÌ odÏv zasaûenÈho, nebo on s·m. Jen z¯Ìdka je sek okamûitÏ smrtÌcÌ. Tady st¯Ìkala krev aû na strop. Mnoho krve, proudy. NÏco takovÈho vidÏl jen p¯i ˙tocÌch na krk, kdy se poda¯ilo jedin˝m sekem oddÏlit hlavu od tÏla a z p¯eseknut˝ch tepen st¯Ìkala krev na vöechny strany. Pak se obr·til zpÏt ke kostr·m. Nemohl se m˝lit, p¯estoûe si to straönÏ p¯·l. NÏco, protoûe ËlovÏk to b˝t nemohl, jim utrhalo konËetiny a pak je ohlodalo. JasnÏ vidÏl ökr·bance na kostech, kterÈ nemohly poch·zet neû od zub˘ a dr·p˘. Dlouh˝ch, ostr˝ch a siln˝ch. VidÏl p¯ekousnut· ûebra, na nichû zanechaly zuby dokonalÈ podpisy. ÑTohle se tu jeötÏ nikdy nestalo,ì breptal Feryl, drûÌcÌ se tÏsnÏ za Kanem v domnÏnÌ, ûe pr·vÏ u nÏho bude v p¯ÌpadÏ ˙toku v jakÈms takÈms bezpeËÌ. ÑJak to m˘ûeö vÏdÏt?ì odpovÏdÏl Kan Ë·steËnÏ nep¯ÌtomnÏ. ÑJsi snad mÏstsk˝ letopisec?ì ÑNe, ale proûil jsem tu cel˝ ûivot. Zn·m tuhle Ëtvrù jako svÈ boty. O kaûdÈm domÏ vÌm tÈmÏ¯ vöe, stejnÏ jako o lidech v okolÌ. Proto p¯ece pracuju pro öÈfa,ì nafoukl se Fe22

HORäÕ NEé SMRT

ryl p˝chou, aniû by si vöiml, ûe ho Kan neposlouch·, protoûe se z·jmem sleduje nÏjakou tmavöÌ hmotu v nejvzd·lenÏjöÌm rohu. ÑZajÌmavÈ,ì zabruËel Kan a pomalu vykroËil vp¯ed. ÑCo je na tom zajÌmavÈho?ì urazil se Feryl. ÑM·m prostÏ dokonalou pamÏù.ì P¯itom n·sledoval Kana a nevöiml si, jak dal öermÌ¯ znamenÌ sv˝m muû˘m. Ti se mlËky rozestoupili za sv˝m velitelem do p˘lkruhu, a ti bez louËÌ vyt·hli od pas˘ jeötÏ d˝ky. Erreth st·l v pozadÌ u dve¯Ì a s hr˘zou sledoval, co se to zase dÏje. Ferylovi koneËnÏ doölo, ûe je nÏco öpatnÏ, a kdyû se rozhlÈdl a uvidÏl muûe p¯ipravenÈ k boji, zajÌkl se. To jej ale jiû chytil Kan a vystrËil ho p¯ed sebe. ÑVezmi si mou pochodeÚ a podÌvej se, co je v tom koutÏ,ì p¯ik·zal mu. ÑV koutÏ?ì klepal se Feryl a podÌval se udan˝m smÏrem. UvidÏl v öeru cosi temnÈho a m·lem se mu podlomila kolena. Jeho p¯edstavivost p¯etvo¯ila stÌny ve vöemoûnÈ dÈmony a p¯Ìöery, ËekajÌcÌ, aû se k nim p¯iblÌûÌ, aby ho mohli roztrhat a seûrat. ÑPadej!ì strËil do nÏj Kan nemilosrdnÏ, aû se Feryl zapot·cel. Strach z nez¯eteln˝ch dÈmon˘ byl p¯ece jen slaböÌ neû z re·lnÈho Kana jen dva kroky za z·dy, a tak se pomalu p¯esunul do kouta. Kan öel pomalu za nÌm, ale drûel si odstup pro p¯Ìpad, ûe by se na nÏ nÏco vrhlo. S·m tomu vöak moc nevÏ¯il. Byli zde p¯Ìliö dlouho a jistÏ by jiû doölo k ˙toku, pokud by zde nÏkdo byl. Ale kdyby si p¯ehnanÏ d˘vÏ¯oval, uû d·vno by si prohlÌûel kytiËky zespoda. Feryl zatÌm doöel do kouta a s nezmÏrnou ˙levou zjistil, ûe temnota byla pouze dalöÌm haramp·dÌm, kterÈ kdosi naskl·dal do rohu. Pokud si vöak pamatoval dobu, kdy si 23

ZDENÃK JUKL

sem vodil holky z ulice, a nebylo to zase tak d·vno, nic podobnÈho zde neb˝valo. Vöichni udrûovali mÌstnost v ËistotÏ, nebo alespoÚ prostou vöech p¯ek·ûek. JedinÈ, co se zde dalo najÌt, byly zbytky pochodnÌ a nÏjak˝ ten kus svröku. Ale ne prkna, bedny a jinÈ kr·my, kterÈ vidÏl nynÌ. ÑSval to na podlahu,ì p¯ik·zal mu Kan a Feryl, kdyû nejprve nahlÈdl za prvnÌ z prken, vzal za nejvÏtöÌ kus d¯eva opÌrajÌcÌ se o stÏnu a zabral. Haramp·dÌ chvÌli vzdorovalo, ale nakonec se odklonilo od stÏny a s krav·lem, kter˝ v uzav¯enÈm prostoru navozoval dojem konce svÏta, se porouËel na podlahu. Feryl zajeËel a uskoËil na t¯i kroky daleko. PochodeÚ mu vypadla z ruky, ale po dopadu na podlahu nezhasla a ho¯ela vesele d·l. OsvÏtlovala n·hle odhalenou hromadu kostÌ. Lidsk˝ch kostÌ. AËkoli byl Kan tÌm, ËÌm byl, umÏl sËÌtat a odËÌtat a dokonce i trochu ËÌst a ps·t, pokud se jeho klikyh·ky daly povaûovat za pÌsmo. Vöe se nauËil v arm·dÏ a nynÌ bleskurychle spoËetl kostry podle hrudnÌk˘. Rovn˝ch dvacet. Ale ani jedna lebka. Za nimi se ozvalo jeËenÌ a vöichni se hbitÏ obr·tili, aby Ëelili ˙toËnÌkovi. é·dn˝ tam nebyl. To jen Erreth koneËnÏ zahlÈdl to, co ostatnÌ, a dal se na ˙tÏk. V chodbÏ vöak narazil na vracejÌcÌ se muûe s pytli a nynÌ jeËel, kdyû ho t·hli nazpÏt. Hodili ho do mÌstnosti a vstoupili za nÌm. Jeden pak z˘stal st·t ve dve¯Ìch jako str·û. Aû pak si i oni vöimli dalöÌch kostÌ. Amer, ten, kter˝ z˘stal ve dve¯Ìch, hromotluk sedm stop vysok˝, s dlouh˝m Ëern˝m plnovousem a jeötÏ delöÌmi vlasy, s oËima ËernÏjöÌma neû bezmÏsÌËn· noc a s povÏstÌ muûe bez nerv˘ a öpetky cti, dost·l opÏt jednou drb˘m o nÏm kolujÌcÌm, kdyû se klidnÏ zeptal, zda se m· dojÌt podÌvat po dalöÌch pytlÌch. 24

HORäÕ NEé SMRT

Kan se nervÛznÏ rozhlÈdl a p¯epoËÌtal svÈ muûe. Jeden·ct. Plus on. A v Torkrestu nad nimi nebo v chodb·ch pod nimi se nejspÌö pohybuje cosi, co naölo zalÌbenÌ v lidskÈm mase. ÑNe, naloûte ty t¯i a mizÌme odtud,ì rozhodl a dohlÈdl, aby byly kostry peËlivÏ uloûeny do pytl˘ a mÌstnost opouötÏl jako poslednÌ. Ve dve¯Ìch se jeötÏ kr·tce obr·til, podÌval se na nejbliûöÌ zdi a nakonec za sebou p¯irazil desky kryjÌcÌ vchod. Muûi na nÏj Ëekali dole u vchodu. ÑVöichni drûet huby!ì rozk·zal. MlËky p¯isvÏdËili, dokonce i oba poskoci. ÑJdeme k öÈfovi,ì rozhodl a vykroËil na ulici. JeötÏ nikdy se necÌtil tak öùastn˝, jako kdyû na nÏj zase dopadlo sluneËnÌ svÏtlo. Nemohli b˝t uvnit¯ dÈle neû hodinu, jak mu prozradil pohled na oblohu, ale p¯esto mÏl pocit, ûe zest·rl o deset let. Nebylo mu ani t¯icet a pamatoval si, jak coby mladÌk touûil po ûivotÏ hrdiny, bloudÌcÌho podzemnÌmi bludiöti, bojujÌcÌho s dÈmony, p¯Ìöerami a temn˝mi m·gy. Nikdy nic takovÈho nezaûil a nynÌ zjistil, ûe o to vlastnÏ ani nest·l. LidÈ, trpaslÌci, sk¯eti a goblini, obËas nÏjak˝ ten trol, to mu plnÏ staËilo ke ötÏstÌ. ObyËejnÈ pouliËnÌ bitky, rozbÌt hospodu a vyp·lit dÌlnu ¯emeslnÌkovi, kter˝ odmÌtl platit za ochranu. To je ûivot pro nÏj. Do Torkrestu aù si leze nÏkdo jin˝. On z˘stane na ulici, tam je doma. Bez jedinÈho slova nasadil rychl˝ vojensk˝ krok a zamÌ¯il nejkratöÌ cestou k öÈfovi. Feryl a Erreth se t·hli za nÌm, jako by to byla jejich poslednÌ cesta na öibeniËnÌ vrch. äÈf˘v d˘m st·l v jednÈ z mnoha uliËek, p¯ibliûnÏ v polovinÏ vzd·lenosti mezi vnÏjöÌm a vnit¯nÌm opevnÏnÌm. Vöak se jÌ bez velkÈ n·paditosti ¯Ìkalo V P˘li. Moûn· to 25

ZDENÃK JUKL

bylo tÌm, ûe byla na poloviËnÌ cestÏ k prvnÌ dokonËenÈ baötÏ vnÏjöÌho opevnÏnÌ, ale nikoho to vlastnÏ p¯Ìliö nezajÌmalo. Kan se sv˝mi muûi vstoupili do ulice jen kousek od öÈfova domu. Prok·zali se heslem u hlÌdky, kter· jim zd·nlivÏ odnikud zastoupila cestu, a pak vstoupili do domu. ÑäÈf je naho¯e,ì informoval je dalöÌ muû za dve¯mi, a tak vystoupali po schodech do poslednÌho patra. D˘m byl ˙zk˝, ale vyööÌ neû ostatnÌ. V podkrovÌ si öÈf z¯Ìdil pozorovatelnu a r·d odtud sledoval st¯echy okolnÌch dom˘. VidÏl odtud jak na vnit¯nÌ, tak i na vnÏjöÌ hradby a p¯ehlÈdl tÈmÏ¯ celÈ svÈ panstvÌ. Kdyû za dve¯mi zaslechl Kan˘v hlas, obr·til se od okna a postoupil do st¯edu mÌstnosti. ÑCo se dÏje?ì zeptal se Kana, kdyû jeho lev· ruka vstoupila do mÌstnosti a za nÌ se objevil tucet muû˘ a dva poskoci. ÑNÏjak· vzpoura?ì zamraËil se öÈf a luskl prsty. Ze öera za nÌm se vylouplo nÏkolik postav. Jeho osobnÌ str·û ËÌtajÌcÌ patn·ct muû˘, z toho deset trpaslÌk˘. äÈf mÏl trpaslÌky v oblibÏ, protoûe s nimi kdysi vybojoval nadvl·du nad jednou z vesnic, kde zaËÌnal svou kariÈru zloËince, a od tÈ doby na nÏ nedal dopustit. Kan je naopak nesn·öel a dÏlal jim to nejhoröÌ. ÑNic takovÈho, öÈfe,ì procedil Kan mezi zuby a snaûil se tv·¯it jakoby nic. ÑTak proË to procesÌ?ì ÑMluvil jsem s poskoky a trochu je zm·Ëkl,ì uk·zal palcem na za sebe. ÑNo a?ì nech·pal öÈf smÏr hovoru. ÑNaöli jsme ostatky tvÈho syna a jeho ochranky.ì ÑKde?ì zeptal se zaskoËen˝ öÈf. ÑNa stejnÈm mÌstÏ jako jejich hlavy?ì 26

HORäÕ NEé SMRT

ÑNe,ì zavrtÏl Kan hlavou. ÑLebky se naöly v podzemnÌ chodbÏ pod vnÏjöÌm opevnÏnÌm, ale zbytky jejich tÏl jsme naöli p¯Ìmo v Torkrestu.ì ÑZbytky? Co je to za v˝raz, kdyû jde o mÈho syna?!ì naötval se öÈf. ÑPodÌvej se s·m,ì odvÏtil Kan a poloûil p¯ed sebe pytel, kter˝ s·m nesl do schod˘. Rozv·zal ho a pustil, takûe odhalil obsah. Vöichni, vËetnÏ trpaslÌk˘, zalapali po dechu. ÑCo to je?ì vydechl öÈf a pomalu p¯istupoval k hromadÏ kostÌ. ÑMyslÌm, ûe kostry tvÈho syna a jeho ochranky. Kdyû se podÌv·ö, uzn·ö, ûe jsou ˙plnÏ ËerstvÈ. NÏkdo je ohlodal, a to p¯ed nÏkolika hodinami.ì ÑOhlodal,ì zachroptÏl öÈf. ÑNÏco seûralo mÈho syna? Kdy a kde? Jak se to mohlo st·t? OkamûitÏ to zvÌ¯e najdÏte a st·hnÏte ho z k˘ûe! Za ûiva!ì ÑTo asi nebude tak snadnÈ,ì pronesl Kan s ledov˝m klidem a v duchu se bavil öÈfovou reakcÌ. P¯estoûe mu byl odd·n tÏlem i duöÌ, neznamenalo to, ûe ho m· r·d. Vyt·hl od pasu d˝ku a palcem zkouöel jejÌ ost¯Ì. Zcela zbyteËnÏ, protoûe ji brousil osobnÏ, stejnÏ jako svÈ meËe. ÑProË?ì podÌval se na nÏj öÈf v˝hr˘ûnÏ a sledoval lesknoucÌ se ost¯Ì. ÑNebyly tam jen tyhle kosti. Naöli jsme kostry dalöÌch dvaceti obÏtÌ, ale ani jedinou lebku. A ze vzhledu tÈ mÌstnosti bylo jasnÈ, ûe tam cosi poûÌr· lidi uû hodnÏ dlouho.ì ÑCo jsi tam jeötÏ vidÏl?ì ÑPodlahu, stÏny i strop od krve. Tolik jÌ snad nenÌ ani na jatk·ch. Vöechny kosti peËlivÏ uklizenÈ za haramp·dÌm, vstup do mÌstnosti p¯ehrazen˝, navenek nikdo nepoznal, ûe je uvnit¯ nÏco divnÈho.ì ÑA jak jste ji naöli?ì 27

ZDENÃK JUKL

Kan mu vypovÏdÏl, co slyöel od Feryla, a poskok vöe potvrdil. ÑProË jste neprohlÈdli cel˝ Torkrest?!ì za¯val najednou öÈf a praötil pÏstÌ do stolu po svÈ levici, aû se n·bytek naklonil a na zem spadla cÌnov· konvice na vÌno i s poh·rem. Jejich obsah vyöplÌchl na zem a post¯Ìkal öÈfovi nohy. ÑChtÏli jsme ti tu zpr·vu a ostatky syna p¯edat, dokud m·me ruce a nohy, o hlav·ch nemluvÏ,ì odvÏtil Kan a vr·til zbraÚ do pouzdra. ÑCo to zase meleö?ì ÑKdyû tam byli Feryl s Errethem, vidÏli jen a pouze skvrny od krve. Lebky naöli aû o nÏco pozdÏji v chodbÏ. Hned se skrze jinou baötu vr·tili na ulici a bÏûeli sem. My jsme tam dorazili sotva hodinu po n·lezu lebek a naöli jsme ve st¯edu tÈ mÌstnosti t¯i ˙hlednÏ srovnanÈ kostry. Z toho plyne jen jedno,ì odpovÏdÏl Kan, ale konec vÏty nechal viset ve vzduchu. ÑTa bestie tam nÏkde byla,ì zabruËel si pro sebe öÈf a bylo vidÏt, ûe Kanov˝m muû˘m aû nynÌ doöly vöechny souvislosti, protoûe byli v obliËejÌch bÏlejöÌ neû k¯Ìda. Ani trpaslÌci nevypadali nejzdravÏji, aËkoli pr·vÏ oni byli zvyklÌ na ledajakÈ potvory, protoûe ani jeden z nich nepoch·zel z mÏsta, n˝brû z dalek˝ch hor, kde nebyla o pr·ci pro hrdiny nouze. Do ticha se ozvalo d·venÌ, jak se Errethovi znovu obr·til ûaludek, kdyû si uvÏdomil, ûe je to cosi moûn· sledovalo a mohlo je kdykoli seûrat. äÈf p¯ech·zel po mÌstnosti sem a tam a vztekle si bubnoval prsty na opasek. ÑTakûe n·m tu nÏco ûere lidi. O jednoho mrtvÈho vÌc nebo mÌÚ, to se tady ztratÌ. Ale seûranÌ? Jak to, ûe o niËem nevÌme? S·m ¯Ìk·ö, ûe se to dÏje delöÌ dobu.ì 28

HORäÕ NEé SMRT

ÑJenûe tady nikdo nikoho moc nepostr·d·,ì ozval se Kan. ÑKdo se moc pt·, moc se dozvÌ a d¯Ìv chcÌpne.ì ÑTakûe se jednalo o bezv˝znamnÈ lidi. Lidi z davu. O kolik muû˘ jsme p¯iöli bÏhem poslednÌho mÏsÌce?ì ÑDvaapades·t,ì odpovÏdÏl bez v·h·nÌ Kan. ÑVÌö to jistÏ?ì ÑNaprosto. Vöichni se musÌ dennÏ hl·sit sv˝m velitel˘m a ti to zase hl·sÌ mnÏ.ì ÑA kolik z nich zem¯elo prokazatelnÏ?ì nadhodil öÈf v˝znamnÏ a podÌval se ˙kosem na Kana. ÑNerozumÌm.ì ÑKolik z nich zem¯elo bÏhem bitek a rvaËek a kolik jich pouze zmizelo? Naöi muûi nechodÌ samotnÌ. Pokud zem¯eli ve rvaËce, musÌ b˝t nÏkdo, kdo to potvrdÌ.ì ÑTohle jsme nikdy ne¯eöili,ì p¯iznal se Kan. ÑTak zaËni. Do veËera chci vÏdÏt, kde kter˝ z nich leûÌ. A pak najdeö parù·ky tÏch, kte¯Ì budou chybÏt, a vyt·hneö z nich vöe, co by n·s zavedlo d·l. A teÔ padej.ì Kan se uöklÌbl, ale o rozkazech se nediskutuje. OtoËil se na podpatku a k˝vnutÌm prstu p¯ik·zal sv˝m muû˘m, aby vyöli p¯ed d˘m. V mÌstnosti tak z˘stali jen poskoci a snaûili se nen·padnÏ vytratit. ÑSt·t!ì za¯val öÈf, aû si Feryl tÈmÏ¯ pustil do nohavic. ÑJdÏte na h¯bitov zasvÏcen˝ Aristovi, bohu v·lky, najdÏte tam nÏjakÈ pÏknÈ mÌsto, vykopejte hrob a p¯it·hnÏte tam Aristova veleknÏze. Kdyby se mu n·hodou nechtÏlo, p¯ipomeÚte mu, ûe vÌm o jeho obchodech. Dnes o p˘lnoci poh¯bÌ mÈho syna a jeho ochranku do spoleËnÈho hrobu se vöemi poctami pro padlÈ hrdiny, aby se dostali do SÌnÏ bojovnÌk˘ v AristovÏ ¯Ìöi. Hodinu p¯ed p˘lnocÌ tam dorazÌm i s ostatky a ani vöichni bozi v·s nezachr·nÌ, pokud zjistÌm, ûe nÏco nenÌ tak, jak m· b˝t!ì 29

ZDENÃK JUKL

ÑJistÏ, öÈfe, samoz¯ejmÏ, jak si p¯ejete,ì blekotali Feryl s Errethem a pozp·tku vypochodovali z mÌstnosti. Tam Feryl narazil do jednoho ze str·ûc˘, kter˝ ho okamûitÏ chytil za lÌmec, otoËil hlavou do chodby a p¯esnÏ mÌ¯en˝m kopancem svÏdËÌcÌm o mnohaletÈ praxi, poslal ke schod˘m, kterÈ poskok zdolal nÏkolika kotouly. Z domu se oba vy¯Ìtili, jako by je honil s·m vl·dce pekel, sotva se stihli vyhnout Kanovi a jeho muû˘m na ulici p¯ed dve¯mi, a zmizeli v prachu. Doslova v prachu, protoûe jiû dÈle neû t˝den ani nek·plo a za kaûd˝m chodcem se zvedaly obl·Ëky jemnÈho ûlutavÈho prachu. Kan rozdÏlil ˙koly a pomalou ch˘zÌ se s t¯emi nejbliûöÌmi kump·ny vydal na svÈ obvyklÈ stanoviötÏ. Kan sÌdlil ve starÈ vÏûi na k¯iûovatce p˘vodnÌch obchodnÌch cest, asi p˘l hodiny od ulice V P˘li. K¯iûovatka tvo¯ila menöÌ n·mÏstÌ, kde se dennÏ konaly trhy. N·mÏstÌ bylo blÌû vnit¯nÌmu opevnÏnÌ a souËasnÏ jen kousek od nynÏjöÌ hlavnÌ t¯Ìdy, vedoucÌ z mÏsta na sever. Tudy do mÏsta proudilo zboûÌ z vnitrozemÌ ñ a bylo ho dost. Kdo se nedostal na hlavnÌ trûnÌ mÌsta, musel vzÌt zavdÏk menöÌmi pl·cky v postrannÌch uliËk·ch nebo pr·vÏ na takovÈm n·mÏstÌ, jako bylo to pod Kanov˝m p¯Ìbytkem. N·mÏstÌ Dvou sluncÌ, jak se mu ¯Ìkalo, mÏlo navÌc tu v˝hodu, ûe k nÏmu vedly pomÏrnÏ öirokÈ cesty, takûe na nÏj pohodlnÏ zajeli i obchodnÌci s povozy. A navÌc z nÏj nemuseli mÏstu platit daÚ. Platili vöak öÈfovÏ bandÏ za ochranu a vöichni vÏdÏli, kdo je sleduje z vrcholku vÏûe. Na druhou stranu se na n·mÏstÌ nedrûeli kaps·¯i a jin· pak·û, protoûe alespoÚ Kan zast·val n·zor, ûe m·-li chud·k platit za ochranu dobrovolnÏ a dlouhodobÏ, musÌ vidÏt, ûe se na jeho ochranu skuteËnÏ nÏco dÏl·. Proto byl kaûd˝ dopaden˝ kaps·¯ a zlodÏj ve¯ejnÏ zkr·cen o ruku, 30

HORäÕ NEé SMRT

aby si p¯ÌötÏ pamatoval, ûe ji nem· strkat do cizÌch kapes. Kan proöel dve¯mi do vÏûe a vystoupal do podkrovÌ. MÏl odtud jeötÏ lepöÌ v˝hled neû öÈf, protoûe vÏû byla nejmÈnÏ o t¯i patra vyööÌ neû öÈf˘v d˘m. V noci z vÏûe vyvol·val ponocn˝ Ëas a net¯eba dod·vat, ûe i on pat¯il ke KanovÏ skupinÏ bojovnÌk˘. Do vÏûe se dostali jen vyvolenÌ. A nevyvolenÌ si naopak p¯·li, aby jejÌ vnit¯ek nikdy nepoznali. D˘vÏryhodn· f·ma ¯Ìkala, ûe koho do nÌ Kanovi muûi zat·hli, toho uû nikdy nikdo nevidÏl. Kan se po svÈm zvyku rozvalil na tr·m u jednoho z osmi vik˝¯˘ a sledoval mÏsto pod vÏûÌ. Jeho t¯i kump·ni se za¯Ìdili kaûd˝ po svÈm. Alro, knÏz chr·mu boha v·lky na Ë·steËn˝ ˙vazek, p¯Ìleûitostn˝ a hrdiny velmi vyhled·van˝ vÏötec, se usadil ke zdi na stoliËku, nat·hl nohy p¯ed sebe, z·dy se op¯el o stÏnu a zav¯el oËi. Byl zn·m tÌm, ûe dok·ûe usnout vûdy a vöude, ale na druhou stranu dok·zal bdÌt t¯i dny v kuse a st·le b˝t dostateËnÏ p¯i smyslech, aby byl platn˝m bojovnÌkem. OblÈkal se ˙plnÏ stejnÏ jako jeho velitel. Ale byl ötÌhlejöÌ a mÏl mnohem jemnÏjöÌ rysy obliËeje. Kdyû na sebe vzal knÏûskÈ roucho a zadÌval se na hrdinu, uvÏdomil si ten chud·k aû venku p¯ed chr·mem, co vöechno Alrovi vypovÏdÏl, p¯estoûe p˘vodnÏ si p¯iöel jen pro poûehn·nÌ p¯ed nov˝m ˙kolem, kter˝ na nÏj Ëekal. Tasah si naöel vik˝¯, ze kterÈho vidÏl na Torkrest, posadil se na tr·m a zamyölenÏ sledoval baötu i s p¯ilehlou Ë·stÌ opevnÏnÌ. Pokud se tam pohne cokoli vÏtöÌho neû koËka, neunikne mu to. MÏl nejlepöÌ oËi z celÈ Kanovy tlupy a dnes byl se sv˝m velitele spÌö n·hodou. Jinak vykon·val hlÌdky na r˘zn˝ch mÌstech öÈfova ˙zemÌ a posÌlal zpr·vy po spojk·ch. Nechal si nar˘st dlouh˝ plnovous a stejnÏ dlouhÈ vlasy, konËÌcÌ aû pod lopatkami. 31

ZDENÃK JUKL

AËkoli byl muû, dbal na jejich vzhled a musel si za to vyslechnout nejeden vtÌpek. Na druhou stranu umÏl vyt·hnout meË rychleji neû kdo jin˝, snad kromÏ Kana, takûe nikdo se na jeho adresu nebavil p¯Ìliö dlouho. Jeho menöÌ vzr˘st a permanentnÏ zarputil˝ v˝raz ukazovaly na trpasliËÌ p¯edky, coû tak trochu vysvÏtlovalo dÈlku vlas˘ a vous˘ a jeho pÈËi o nÏ. Jako jedin˝ se oblÈkal do krouûkovÈ koöile, p¯es kterou nosil povinn˝ kab·tec jako znak p¯Ìsluönosti ke Kanovi. U pasu se mu houpal kr·tk˝ meË, ale p¯es rameno neust·le nosil dvoub¯itou sekeru, se kterou se umÏl po¯·dnÏ oh·nÏt. TÏûk· zbraÚ vyûadovala znaËnou sÌlu, a tak nikoho nep¯ekvapily jeho mohutnÈ svaly. Eras se naopak posadil na schody do podkrovÌ, s meËem p¯es stehna, a hlÌdal. Ne ûe by toho bylo zapot¯ebÌ, protoûe v niûöÌch patrech vÏûe se nach·zelo celkem t¯icet zkuöen˝ch zabij·k˘, ale dÏlal to tak vûdy. Byl nejvyööÌm a nejmohutnÏjöÌm z Kanova doprovodu. Nepat¯il sice mezi hromotluky, ale dok·zal v·m uötÏd¯it r·nu pÏstÌ, kterou jste hned tak nezapomnÏli. NemÏl r·d d˝ky. Vûdy tvrdil, ûe jsou pro nÏj moc jemnÈ. RadÏji nosil po¯·dn˝ meË a koûen˝ kab·tec si nechal vyztuûit plechem. To, co nynÌ nosil, bylo nÏkde uprost¯ed mezi kab·tcem a brigantinou a jiû mnohokr·t mu tento odÏv zachr·nil ûivot, kdy zastavil r·nu meËem mÌ¯ÌcÌ na jeho z·da. * * * Odpoledne se pomalu p¯ekulilo a nastal soumrak. Ve mÏstÏ se rozûaly louËe a pochodnÏ, prodejci kvapnÏ sklÌzeli kr·mky a hledÏli se dostat d·l od mÏsta nebo alespoÚ do opevnÏn˝ch nocleh·ren, kter˝ch bylo jen nÏkolik, a vöechny se nach·zely podÈl vnit¯nÌho opevnÏnÌ. Byl to jeden z mnoha marn˝ch pokus˘ mÏstskÈ vl·dy reagovat na vy32

Narodil jsem se v roce 1979 v KutnÈ Ho¯e a polovinu ûivota jsem proûil kr·snÈ malÈ vsi BohdaneË na pomezÌ St¯ednÌch »ech a VysoËiny. Od sv˝ch patn·cti let vöak ûiji v Praze, kde jsem vystudoval st¯ednÌ elektrik·¯skou ökolu. Elektrotechnika mÏ dodnes ûivÌ a pracuji jako konstruktÈr kolejov˝ch vozidel. ZaËÌnal jsem na tramvajÌch, podÌlel jsem se na v˝voji a konstrukci jednotek metra na praûskÈ lince C, jakoû i jeho modifikaci, kter· vozÌ cestujÌcÌ v Maracaibu ve Venezuele. Dnes se podÌlÌm na konstrukci vysokorychlostnÌch vlak˘, a p¯estoûe se do technickÈ pr·ce dost·v· st·le vÌce nudnÈho papÌrov·nÌ, v z·sadÏ mÏ st·le bavÌ. PrvnÌ povÌdky jsem zaËal ps·t ve dvaceti letech, kdy jsem si po¯Ìdil sv˘j prvnÌ poËÌtaË. D˘vodem k prvnÌm liter·rnÌm pokus˘m byl nedostatek titul˘, ve kter˝ch by se vyskytovali draci v jinÈ neû z·pornÈ roli. Zprvu je Ëetli jen nejbliûöÌ zn·mÌ. Zhruba po pÏti letech jsem se dozvÏdÏl o existenci str·nek www.draci.info, kde jsem zaËal svÈ pokusy zve¯ejÚovat. Jako prvnÌ p¯iöla na ¯adu povÌdka DraËÌ ranhojiËka, po nÌû n·sledovala ¯ada kr·tk˝ch poh·dek a p¯ÌbÏh˘ vesmÏs s draËÌ tÈmatikou. NÏkolik kamar·d˘ mÏlo tu trpÏlivost, ûe mi povÌdky opravovali a vydatnÏ mi tÌm pom·hali zlepöit se. Do soutÏûe O nejlepöÌ fantasy jsem se p¯ihl·sil aû po dlouhÈm p¯emlouv·nÌ ze strany mÈho kamar·da Marka KolskÈho, kter˝ se ve stejnÈ soutÏûi stal nositelem titulu rytÌ¯ ÿ·du fantasy za rok 2009. Proto bÏhem v·noËnÌ dovolenÈ vznikl z·klad povÌdky, kter· nakonec pod n·zvem HoröÌ neû smrt vyhr·la a vynesla mi kromÏ titulu rytÌ¯ ÿ·du fantasy takÈ titul Nositel meËe. N·dhern˝ jeden a p˘l ruËnÌ meË nynÌ zdobÌ m˘j p¯Ìbytek a stal se sv˝m zp˘sobem korunou mÈ sbÌrky st¯edovÏk˝ch chladn˝ch zbranÌ.

ZadnÌ tir·ûMal· kniûnÌ ¯ada PoutnÌk Ë. 81 ZdenÏk Jukl: HoröÌ neû smrt Ilustrace na ob·lce a frontispis: Martin McKenna OdpovÏdn˝ redaktor: Boris Hokr Editor: Egon »ierny Vydal: Klub Julese Vernea Praha v r. 2015 http://www.poutnik-knihy.cz redakce@poutnik-knihy.cz Sazba: SF SOFT, Praha DoporuËen· cena vËetnÏ DPH 290 KË