Hana Clerien Hozová
SMRT JE MÁ TANEČNICE
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡ S M R T JE M ¡ TA N E » N I C E
Hana Clerien Hozov·: Smrt je m· taneËnice Illustration © 2016 Jan Patrik Kr·sn˝ Cover © 2016 Miroslav Dvo¯·k Publisher © 2016 Klub Julese Vernea
ISBN 978-80-87246-50-4
SMRT JE M¡ TANE»NICE
TAK PRAVÕ Z¡KON
ÑDûezabel!ì k¯iËÌ str˝c maminËino jmÈno. Z jeho studen˝ch, öed˝ch oËÌ jde strach, stisk jeho kostnatÈ ruky na mÈm rameni sÌlÌ k bolesti. SnaûÌm se z jeho sev¯enÌ vykroutit, ale drûÌ mÏ pevnÏ. ÑMaminko!ì VybÌh· ze dve¯Ì naöeho domku. BojÌm se podÌvat do jejÌ tv·¯e. Neposlechl jsem, vyklouzl oknem a hr·l si venku bez klobouku, kter˝ jsem slÌbil nosit. To pohled na mÈ r˘ûky vyvolal str˝covu zlobu, i kdyû nech·pu proË. Nikdy p¯edtÌm se mÏ nedotkl. Kr·tce po jeho poslednÌ n·vötÏvÏ mi maminka naöla ve vlasech r˘ûky a mÈ hnÏdÈ oËi zÌskaly barvu zapadajÌcÌho slunce. Tehdy plakala. Co je na nich tak straönÈho? Vûdyù tatÌnek m· ˙plnÏ stejnÈ! Str˝c mÏ chyt· za vlasy, ukazuje mamince r˘ûky a k¯iËÌ na ni. ÑA o tomhle jsi mi chtÏla ¯Ìct kdy? Nechalas mÏ v domnÏnÌ, ûe sis toho pancharta uhnala s nÏjak˝m n·mo¯nÌkem, ani ve snu mÏ nenapadlo, ûe by ses mohla spustit s tou rohatou öpÌnou! Vûdyù ani nemajÌ jmÈna!ì ÑMajÌ, jen je nezn·te.ì 7
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
ÑSklapni, n·no hloup·! Jestli se nÏkdo dozvÌ, ûes poruöila z·kon a porodila tu kreaturu, zniËÌ n·s to oba. D· se to vy¯eöit jen jedin˝m zp˘sobem.ì ÑTo p¯eci nem˘ûeö myslet v·ûnÏ! Nezabiju vlastnÌ dÌtÏ!ì ÑNeboj se, drah· sestro, s radostÌ se ho zbavÌm za tebe. A hned potom nech·m popravit toho zmetka, se kter˝m jsi chr·pala. PovÏz, kdo je to?ì ÑProsÌm, brat¯e, nech n·s jÌt. JeötÏ dnes odplujeme a uû o n·s nikdy neuslyöÌö.ì ÑJe mi lÌto, Dûezabel, nehodl·m nic riskovat. Nenech·ö mÌöence ûÌt, tak pravÌ z·kon!ì Str˝c mÏ sr·ûÌ na kolena a v ruce se mu zat¯pytÌ Ëepel d˝ky. ÑPoËkej!ì zadrûÌ ho maminka za paûi. ÑNic, co ¯ekneö, uû mÈ rozhodnutÌ nezmÏnÌ.ì ÑJ· vÌmÖ UdÏl·m to samaÖ Je to mÈ pr·voÖ ProsÌmÖì Sev¯enÌ v·havÏ povoluje, maminka bere d˝ku do svÈ dlanÏ a nÏûnÏ mÏ objÌm·. ÑBude to dobrÈ, Malako,ì öept· mi do ucha. Se zav¯en˝ma oËima Ëek·m na dotek chladnÈho kovu, ale nic takovÈho nep¯ich·zÌ. Maminka neËekanÏ vst·v· a jejÌ ruka vyst¯eluje proti str˝covÏ hrudi. éel, p¯Ìliö pomalu. Da¯Ì se mu r·nu vykr˝t, chyt· maminku za krk a tvrdÏ ji zasahuje pÏstÌ do tv·¯e. A pak znovu a znovu. ÑPusù ji!ì Vrh·m se proti nÏmu, vÏöÌm se mu na paûi a zakusuji se do jeho z·pÏstÌ. S v˝k¯ikem se oh·nÌ volnou rukou a sÌla, kterou zasahuje m˘j obliËej, mÏ odmröùuje k zemi. LevÈ oko mi zalÈv· krev z rozseknutÈho oboËÌ. Ot¯esenÏ se dot˝k·m hlubokÈho ör·mu po prstenu, a kopance m̯enÈho na mou hlavu si tak vöÌm·m p¯Ìliö pozdÏ. PokouöÌm se mu vyhnout, ale vztek dodal str˝ci na rychlosti. Okovan· bota mÏ zasahuje kousek nad uchem. Pad·m k zemi a vöech8
SMRT JE M¡ TANE»NICE
no kolem se pozvolna ut·pÌ v öeru, ani bolest uû nenÌ tak ostr· jako p¯ed okamûikem. MatnÏ vnÌm·m maminku, jak se zved· z prachu a objÌm· zezadu str˝c˘v obliËej. JejÌ oËi zÌsk·vajÌ barvu ohnÏ a str˝cova k˘ûe pod jejÌm dotekem zaËÌn· doutnat. S uöirvoucÌm ¯evem se str˝c pokouöÌ odtlaËit jejÌ dlanÏ, ale maminka bojuje ze vöech sil. Vzduch kolem nich se tetelÌ horkem, k˘ûe jiû nedoutn·, ho¯Ì jasn˝m plamenem a oheÚ zachvacuje str˝c˘v obliËej i jeho dlouhÈ plavÈ vlasy. K·cÌ se k zemi a maminka s nÌm. VidÌm jeho ˙sta rozev¯en· v agonii, ale jeho k¯ik ke mnÏ dolÈh· jako z d·li. SvÏt se no¯Ì do temnoty. Maminko, kde jsi? ProË jsem tu s·m? Ze tmy vystupuje d·ma v bÌl˝ch öatech, rozh·nÌ ji svÏtlem svÈ svÌce a natahuje ke mnÏ konejöivÏ ruku. Dot˝k·m se prsty jejÌ dlanÏ a strach mÏ opouötÌ. Chyst·m se vykroËit k nÌ, ale nÏco mi br·nÌ, t·hne mÏ to pryË. PanÌ se zadÌv· kamsi p¯es mÈ rameno a pak nech·v· mou ruku vyklouznout. ÑJdi dom˘, Malako, uvidÌme se pozdÏji.ì ProbÌr·m se do svÏtla zapadajÌcÌho slunce, v n·ruËÌ svÈ maminky. JejÌ oËi jsou naplnÏnÈ magiÌÖ ***
ProbouzÌm se ze snu o ho¯ÌcÌm muûi a pozvolna mi doch·zÌ, ûe se m· pamÏù koneËnÏ obnovuje. Ta noËnÌ m˘ra je vzpomÌnkou na deset let starou ud·lost, nejstaröÌ, kterou si pamatuji ze svÈho dÏtstvÌ. Tehdy jsem bÌlou d·mu spat¯il poprvÈ. A neb˝t matËiny hojivÈ magie, kter· pohotovÏ zacelila mou rozbitou hlavu, tak i naposled. To matka mÏ p¯it·hla zpÏt do svÏta ûiv˝ch. Vloûila do lÈËenÌ tÈ smrtelnÈ r·ny veöker˝ sv˘j um a energii. Na ostatnÌ zranÏnÌ uû jÌ energie nezbyla, a tak mi z toho dne dodnes z˘stala jizva po str˝covÏ prstenu. PokaûdÈ, kdyû mnou cloumajÌ emoce, zrudne, jako by to bylo jen p¯ed chvilkou, kdy jsem r·nu utrûil. 9
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
V oËÌch mÏ ötÌpou slzy a stÈkajÌ mi do vlas˘ na skr·nÌch. Zvl·ötnÌ, nevzpomÌn·m si, kdy jsem p¯edtÌm breËel naposled. Nebo si moûn· radÏji nechci vzpomenout. P¯epad· mÏ nutk·nÌ set¯Ìt si slzy h¯betem ruky, ale okovy, poutajÌcÌ mi z·pÏstÌ za z·dy, mi to znemoûÚujÌ. PohmoûdÏniny po nakl·daËce od d˘lnÌ sluûby se nep¯ÌjemnÏ rozleûely, vnÌm·m palËivÏ kaûdou z nich. Na rtech cÌtÌm chuù soli a krve. M·m p¯eraûen˝ nos a zasychajÌcÌ krev t·hne pokoûku na celÈ pravÈ tv·¯i. Voj·ci si na mnÏ dali z·leûet. ZkouöÌm h˝bat ËelistÌ a s ˙levou zjiöùuji, ûe kosti obliËeje jsou vcelku. To ûebra takovÈ ötÏstÌ nemÏla, bolÌ p¯i kaûdÈm nadechnutÌ a poËÌt·m, ûe aspoÚ t¯i budou dol·man·. Rricio, sedÌcÌ mi na prsou, sebou nespokojenÏ zavrtÌ a p¯eruöuje mou revizi utrpÏn˝ch ökod. Zlehka zatÌn· dr·pky do mÈ k˘ûe a v myölenk·ch ke mnÏ promlouv·. ÑO r·ny se postar·m, ty se soust¯eÔ na minulost. Do svÌt·nÌ nezb˝v· mnoho Ëasu.ì VÌm, ûe m· pravdu, ale koncentrovat se na cokoliv je neuvϯitelnÏ obtÌûnÈ. Dokonce i to malÈ koËiËÌ tÏlo mÏ dnes tÌûÌ jako balvan. Ale stejnÏ jako koËiË·k, i j· vÌm, ûe d˘vod, proË se nedok·ûu soust¯edit, je ten, ûe nechci sypat s˘l do nezhojen˝ch ran. ÑTeÔ nesmÌö p¯estat,ì syËÌ na mÏ kocour nemilosrdnÏ. P¯ednÌmi tlapkami mi masÌruje hrudnÌk a trpÏlivÏ vetk·v· vl·kna vzpomÌnek, jeû pro mÏ uchoval, zpÏt do mÈ mysli. ZavÌr·m oËi a pozvolna vstupuji do dalöÌho z obraz˘, znovu se dÌv·m na svÏt pohledem osmiletÈho kluka, pop·lenÈho dotekem lidskÈ nen·visti, ale st·le jeötÏ vϯÌcÌho, ûe dokud je s rodiËi, nem˘ûe se mu nic zlÈho st·t. Neû se do hypnotickÈho sp·nku pono¯Ìm docela, dolehne k mÈ mysli Rrici˘v öepot. ÑMrzÌ mÏ, p¯Ìteli, ûe to bolÌ. Ale musÌ to b˝tÖì * 10
SMRT JE M¡ TANE»NICE
S povzdechem skl·pÌm vÌËka a vracÌm se k veËeru, kter˝ zmÏnil m˘j ûivot. Vybavuji si, ûe jsem se znovu probral dlouho po setmÏnÌ. Leûel jsem v maminËinÏ n·ruËÌ se zav·zanou hlavou. UsmÌvala se na mÏ, ale obliËej mÏla pln˝ slz. Vedle postele leûel sbalen˝ velk˝ ranec a dva klobouky. Jeden urËen˝ pro mÏ, ten druh˝ pro t·tu, kter˝ za n·mi dorazil pozdÏ v noci. ÑNaöe loÔ odplouv· p¯ed ˙svitem,ì ¯ekla mu tehdy a on bez jedinÈ ot·zky pok˝vl hlavou a objal n·s. Maminka set¯ela slzy, usm·la se na mÏ p¯es t·tovo rameno a j· po dlouhÈ dobÏ spat¯il v jejÌch oËÌch nÏco jinÈho neû smutek, kterÈmu jsem nerozumÏl. MyslÌm, ûe to byla nadÏje. RozlouËili jsme se se sv˝m domovem a o hodinu pozdÏji jsme se nalodili na palubu paöer·ckÈ plachetnice, jejÌû kapit·n dluûil mamince sluûbu. Toho veËera sv˘j dluh splatil. Tak mi to alespoÚ pozdÏji vypr·vÏl otec. Dvakr·t jsme mÏnili loÔ, neû jsme se vylodili na ostrovÏ Sol, kde slunce svÌtilo po cel˝ rok. Maminka lÈËila tamnÌ obyvatele, otec ryba¯il a j· si naöel p·r p¯·tel a proûÌval nejöùastnÏjöÌ chvÌle svÈho ûivota. AlespoÚ za dennÌho svÏtla. S p¯Ìchodem tmy a sp·nku mou mysl suûovaly noËnÌ m˘ry o ho¯ÌcÌm str˝ci a j· tr·vil hodiny zÌr·nÌm na hvÏzdy a vyhlÌûenÌm prvnÌch sluneËnÌch paprsk˘. Po necel˝ch dvou letech n·s dostihla minulostÖ
11
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
SVÃTLONOä
M·m za sebou sotva p·r hodin sp·nku, kdyû mÏ probouzÌ prudkÈ zhoupnutÌ. OtevÌr·m oËi a nech·pavÏ mûour·m na prkenn˝ strop vzd·len˝ jen nÏkolik palc˘ od mÈho obliËeje. Kde to jsem? Ach, ano, uû si vzpomÌn·m. VËera odpoledne jsme se nalodili na plachetnici m̯ÌcÌ na ostrov Aldaveron. Podle zpr·v, kterÈ p¯inesl tatÌnek z p¯Ìstavu, kam jel prodat sv˘j ˙lovek, zakotvila na druhÈ stranÏ ostrova ûoldnȯsk· veslice rozv·ûejÌcÌ po ostrovech tarnut. Jmenuje se SvÏtlonoö a p¯iplula z TarníUtu, univerzitnÌho mÏsta, a co bylo zvl·ötnÌ, nÏkdo z pos·dky tÈ lodi se na n·s pr˝ vypt·val. Velice konkrÈtnÏ a s velk˝m z·jmem. Kdyû to maminka uslyöela, povzdychla si. ÑSkoro jsem zaËÌnala vϯit, ûe je to za n·mi. S p¯Ìchodem novÈho mÏsÌce jsem ho chtÏla vybalitÖì Pak vyt·hla z almary velk˝ ranec. NemÏl jsem ani p¯Ìleûitost se rozlouËit s p¯·teli. Ve spÏchu jsme se nalodili na Mo¯skÈho konÏ, plachetnici, v jejÌû kajutÏ pro cestujÌcÌ se pr·vÏ nalÈz·me. Palanda, na jejÌmû vrchnÌm pat¯e leûÌm, je pomÏrnÏ pohodln·, ale pr·vÏ teÔ m·m potÌûe se na nÌ v˘bec udrûet, jak sebou loÔ houpe. Z chodby k n·m pronik· neobvykl˝ lomoz a k¯ik. Co se to dÏje? Ospalost v mûiku mizÌ, chvatnÏ slÈz·m dol˘ 12
SMRT JE M¡ TANE»NICE
a oblÈk·m se. RodiËe reagujÌ stejnÏ. Sotva si nazuji boty, t·ta otevÌr· dve¯e do chodby a spoleËnÏ vych·zÌme zjistit, co se dÏje. MusÌme se drûet stÏn, abychom neupadli, a pod nohama n·m Ëvacht· voda. S kaûd˝m zhoupnutÌm ji po schodech vedoucÌch k v˝chodu z podpalubÌ steËe celÈ vÏdro. Nejsme jedinÌ, koho divok· plavba vyhnala ven, tlaËÌ se tu nejmÈnÏ dvÏ desÌtky dalöÌch cestujÌcÌch. Maminka n·s vede p¯Ìmo ke schod˘m. MÌv· strach ze stÌsnÏn˝ch prostor a v ˙zkÈ chodbÏ nenÌ tÈmϯ k hnutÌ. Bez v·h·nÌ ji s t·tou n·sledujeme. Ani my nechceme z˘st·vat v podpalubÌ, na to je tu p¯Ìliö mnoho lidÌ a vody. Bou¯e zu¯ÌcÌ na povrchu n·s m·lem smete z paluby. VÌtr trh· plachty na kusy a sr·ûÌ jednoho z plavËÌk˘, snaûÌcÌch se svinout poslednÌ plachtu, do mo¯e. ZdivoËel˝ ûivel se vzdouv· ve vysok˝ch vln·ch, jako by se loÔ snaûil spolknout, paluba je kluzk· a pln· popadan˝ch vÏcÌ, pohybujÌcÌch se, kdykoliv se plachetnice naklonÌ. Pos·dka uû se ani nepokouöÌ loÔ ovl·dat, jen se drûÌ co nejnÌûe a nejpevnÏji vöeho, co je p¯ibitÈ k palubÏ. Kapit·n s nep¯Ìtomn˝m v˝razem k¯eËovitÏ svÌr· kormidlo. Vol·me na nÏj, ale buÔ k¯ik p¯es skuËÌcÌ vÌtr neslyöÌ, nebo n·s prostÏ nevnÌm·. P¯esouv·me se aû k nÏmu a maminka mu pokl·d· ruku na rameno. ÑKde je kormidelnÌk? A kde je n·ö vodn·¯, kapit·ne? ProË s tou bou¯Ì nÏco neudÏl·?ì Muû n·m vÏnuje om·men˝ pohled, ale p¯eci jen se mu da¯Ì poskl·dat slova do srozumitelnÈ odpovÏdi. ÑOba jsou mrtvÌ. DoËista a ˙plnÏ mrtvÌ. MyslÌm, ûe jim v p¯ÌstavnÌ hospodÏ dali nÏjak˝ jed do jÌdla.ì ÑKdo? A proË?ì pt· se maminka a tiskne jeho rameno silnÏji. Kapit·n p¯ed sebe nap¯ahuje ruku v obviÚujÌcÌm gestu. ÑTo oni!ì V mÌstech, kam ukazuje, je za clonou hustÈho deötÏ 13
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
patrn˝ obrys velkÈ lodi. Zaost¯uji na ni a dÌky svÈmu noËnÌmu zraku ve tmÏ rozpozn·v·m d¯evÏnou figurÌnu zdobÌcÌ jejÌ p¯ÌÔ. M· podobu muûe drûÌcÌho v p¯edpaûenÈ ruce lucernu. ÑSvÏtlonoö!ì zaöept·m, a to jmÈno zanech·v· na m˝ch rtech ho¯kou pachuù. O nÏco v˝öe nad sochou stojÌ na vodn·¯skÈ ploöinÏ zeöiroka rozkroËen˝ muû a hraje na dudy. SlyöÌm je i p¯es divoËÌcÌ vÌtr, dob¯e vÌm, ûe pr·vÏ s jejich pomocÌ vodn·¯ naöi plachetnici niËÌ. MÈ srdce tluËe ve zbÏsilÈm tempu, p¯es öum krve v uöÌch sotva slyöÌm kapit·n˘v hlas. ÑDob¯e si to naËasovali. V okolÌ nenÌ û·dn· jin· loÔ, a tak nebudou û·dnÌ svÏdci. Bou¯Ì n·s poökodÌ, pak zah·kujÌ a obsadÌ. PobijÌ zbylou pos·dku i pasaûÈry, seberou n·klad a loÔ poölou ke dnu.ì ÑBudeme o sv˘j ûivot bojovat,ì oz˝v· se t·ta. Kapit·n kroutÌ odmÌtavÏ hlavou. ÑPos·dku SvÏtlonoöe tvo¯Ì zkuöenÌ ûoldnȯi. ObchodnÌ lodÏ si je obvykle najÌmajÌ na svou ochranu. ÿÌk· se, ûe pokud nemajÌ dost zak·zek, p¯ilepöujÌ si pir·tstvÌm. Jdou po n·s kv˘li n·kladu, penÏz˘m a öperk˘m cestujÌcÌch. Zajatce neberou, nikdy. Ani jako otroky k pozdÏjöÌmu prodeji, svÏdci by jim kazili povÏst.ì ProË m·m pocit, ûe je za tÌm nÏco vÌc? VÌtr p¯estal skuËet, bou¯e polevuje. RozhlÌûÌm se po zpustoöenÈm r·hnovÌ, palubÏ plnÈ nepo¯·dku a zranÏn˝ch Ëlen˘ pos·dky. VÏtöina vydÏöen˝ch cestujÌcÌch se tÌsnÌ u vchod˘ do podpalubÌ. RodiËe se vyd·vajÌ na pomoc plavËÌkovi, kterÈmu uvÌzla noha v lanovÌ hlavnÌho stÏûnÏ a visÌ tÏsnÏ nad zemÌ hlavou dol˘. ZatÌmco ho maminka uklidÚuje, t·ta se snaûÌ uvolnit p·dem utaûenou smyËku. MladÌk sebou vydÏöenÏ zmÌt· a ztÏûuje jim pr·ci. O koutek oka mi zavadÌ z·¯e linoucÌ se z mÌst, kde pluje nep¯·telsk· loÔ, a p¯itahuje k sobÏ mou 14
SMRT JE M¡ TANE»NICE
pozornost. Z veslice vyst¯elujÌ desÌtky ûlut˝ch svÏtÈlek a se syËenÌm stoupajÌ k noËnÌ obloze. Ot·ËÌm se k rodiˢm, abych je varoval, ale maminka jiû stojÌ krok ode mÏ, strh·v· mÏ k zemi a zakr˝v· sv˝m tÏlem. S buöÌcÌm srdcem vnÌm·m palubu rezonujÌcÌ pod n·razy z·paln˝ch öÌp˘ a sÌlÌcÌ hukot ohnÏ olizujÌcÌho zasaûenÈ plachty. N·hle sebou maminka trhne a op¯e se o mou hruÔ plnou vahou. TuöÌm, ûe se pr·vÏ stalo nÏco zlÈho. ÑCo je ti, maminko?ì ÑTo nic, Malako. VidÌö nÏkde t·tu?ì Zved· se na lokty a ztÏûka vst·v·. K mÈmu zdÏöenÌ jÌ ze zad trËÌ öÌp a na öatech se objevuje krvav· skvrna. NevÏnuje svÈ r·nÏ pozornost, rozhlÌûÌ se, soust¯edÌ se na tÏla rozh·zen· po palubÏ. KoneËnÏ nach·zÌ, co hled·, a tak se opÌr· o mÈ rameno a p¯ikrËenÌ kliËkujeme mezi öÌpy trËÌcÌmi z prken a p¯eûivöÌmi Ëleny pos·dky. Zastavujeme u plavËÌka, kterÈho se nepoda¯ilo vËas osvobodit z konopnÈ smyËky. St¯ela ho zas·hla do b¯icha, krev pr˝ötÌcÌ z r·ny uû stihla zbarvit vÏtöinu jeho bÌlÈ haleny doruda. Houpe se na konci lana a z jeho mrtv˝ch oËÌ na n·s zÌr· hr˘za a utrpenÌ jeho poslednÌch chvil. T·ta leûÌ p¯Ìmo pod nÌm, v bezvÏdomÌ. Kolem hlavy se mu rozlÈv· krev, ale zd· se, ûe z vÏtöÌ Ë·sti pat¯Ì plavËÌkovi. Maminka si s mou pomocÌ klek· na palubu a nÏûnÏ se dot˝k· r·ny na t·tovÏ sp·nku. ÑJe to jen ökr·bnutÌ, bude v po¯·dku,ì odpovÌd· na m˘j t·zav˝ pohled. BÏlmo jejÌch oËÌ na kr·tk˝ okamûik vyplÚuje zlat· z·¯e, vz·pÏtÌ pod jejÌm dotekem t·ta p¯ich·zÌ k sobÏ. Vzpamatov·v· se pr·vÏ vËas, aby maminku, pokouöejÌcÌ se vst·t, zachytil p¯ed p·dem. VöÌm· si jejÌho zranÏnÌ a jeho tv·¯ nedok·ûe skr˝t zdÏöenÌ. PodpÌr·m maminku z druhÈ strany, spoleËnÏ p¯ech·zÌme k brlenÌ na boku odvr·cenÈm od SvÏtlonoöe. ZoufalÈ ticho p¯eruöuje jejÌ hlas. 15
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
ÑTen muû, co se na n·s ptal, odpovÌd· popisu mÈho bratra. NenÌ n·hoda, ûe na n·s SvÏtlonoö ˙toËÌ. Jestli z˘staneme, zabijÌ n·s. Nebo jeötÏ h˘¯. MusÌme skoËit a odplavat co nejd·l, dokud se na n·s nesoust¯edÌ. Jenom tak m·me alespoÚ öanci.ì T·ta p¯ikyvuje a ukazuje na dva soudky stojÌcÌ kousek od n·s. ÑMalako, pomoz mi je odv·zat. Pomohou n·m udrûet se na hladinÏ.ì UvolÚujeme je a obmot·v·me provazem. P¯istupuji k mamince, abych jÌ s t·tou pomohl p¯es brlenÌ, ale ona jen prudce zavrtÌ hlavou a oba n·s k sobÏ p¯ivinuje. PevnÏ. Zoufale. Z pramÌnku krve vytÈkajÌcÌho z koutku jejÌch rt˘ se oddÏluje hork· kapka a dopad· na mou tv·¯. V tu chvÌli pochopÌm, ûe se s n·mi louËÌ. ÑMusÌte skoËit. Hned!ì uvolÚuje sev¯enÌ a odstrkuje n·s od sebe. ÑNenech·me tÏ tady samotnou, maminko!ì ÑMoc mÏ to mrzÌ, Malako. Ztratila jsem moc krve, nedok·ûu sama st·t, natoû plavat.ì ÑJ· vÌm,ì öept·m a nech·v·m provaz, ke kterÈmu je soudek p¯ipevnÏn, vyklouznout z dlanÏ. VÌm to od chvÌle, kdy jsem öÌp spat¯il. Zas·hl ji p¯Ìliö hluboko a blÌzko srdci. Beru maminku za ruku, tisknu svou tv·¯ k jejÌmu boku, t·ta ji nÏûnÏ objÌm· kolem pasu a lÌb· na rty. Sami nep˘jdeme, aù uû to rozhodnutÌ pro n·s bude znamenat cokoliv. Vzduch protÌn· zvuk t¯ÌötÏnÈho d¯eva, hlavnÌ stÏûeÚ se l·me a k·cÌ p¯es palubu. Jeho v·ha prudce nakl·nÌ loÔ a my p¯epad·v·me p¯es brlenÌ do chladnÈ vody. N·raz o hladinu bolÌ, m·lem mi vyr·ûÌ dech. SnaûÌm se plavat vzh˘ru, ale nÏco mÏ drûÌ za ruku a stahuje ke dnu. PodÌv·m se pod sebe a m˘j obliËej pohladÌ maminËiny dlouhÈ vlasy. Uû nejsou plavÈ, krev kalÌcÌ okolnÌ vodu je ztmavila do odstÌnu nachu. MaminËina ˙sta jsou zvlnÏna 16
SMRT JE M¡ TANE»NICE
v konejöivÈm ˙smÏvu, hledÌ na mÏ sv˝ma kr·sn˝ma hnÏd˝ma oËima, ale uû mÏ nevidÌ. V panice se uvolÚuji z jejÌho sev¯enÌ a z poslednÌch sil si razÌm cestu zpÏt k hladinÏ. Zd· se b˝t tak daleko. V plicÌch mÏ bodajÌ tisÌce jehel, odol·v·m nutk·nÌ se nadechnout a p¯ed oËima se mi dÏlajÌ mûitky. PoslednÌ, co mÈ vÏdomÌ zaznamen·v·, je t·tova tv·¯ a jeho ruka na mÈm p¯edloktÌ.
17
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
SÕ“ äEJDÕÿŸ
Tehdy jsem vidÏl bÌlou d·mu podruhÈ. Tentokr·t vöak nep¯iöla pro mÏ, ale pro mou matku. VÏdÏl jsem, ûe ve svÏtle jejÌ svÌce jÌ bude dob¯e, tak jako bylo kdysi mnÏ, p¯esto mÈ srdce krv·celo pomyölenÌm, ûe uû nikdy nespat¯Ìm jejÌ ˙smÏv ani nepocÌtÌm l·skyplnÈ teplo jejÌho objetÌ. NevnÌmal jsem, jak dlouho n·s un·öel proud, mÏ a t·tu, k¯eËovitÏ se drûÌcÌ soudku, kter˝ s n·mi p¯epadl p¯es brlenÌ. NevÌm, jak jsem se dok·zal udrûet nad hladinou potÈ, co mÏ t·ta zachr·nil. Jednoho r·na jsme se probudili na mÏlËinÏ z·toky zanesenÈ odpadky. Slunce n·s p·lilo do tv·¯Ì a mo¯skou solÌ nas·klÈ obleËenÌ d¯elo na k˘ûi. Soudek leûel nedaleko a nad nÌm se h·dali dva muûi v otrhan˝ch kalhot·ch vykasan˝ch nad kolena. Kdyû zjistili, ûe jsme vzh˘ru, postavili se p¯ed nÏj, jako bychom chtÏli vzÌt nÏco, co je po pr·vu jejich. Ujistili jsme je, ûe o nÏj nem·me z·jem a ûe ani nepl·nujeme chodit na toto mÌsto hledat cennosti vyplavenÈ mo¯em. V n·slednÈ sdÌlnÈ n·ladÏ n·m prozradili, ûe je to ostrov Aldaveron, na jehoû b¯ezÌch se pr·vÏ nach·zÌme, a ûe mÏsto je vzd·lenÈ jen mÌli po pob¯eûÌ. Takto jsme se nakonec ocitli u cÌle naöÌ plavby. HladovÌ, bez penÏz, bez budoucnosti. A co h˘¯ ñ bez maminkyÖ *** 18
SMRT JE M¡ TANE»NICE
ProsedÏli jsme na pl·ûi celÈ dopoledne a dÌvali se na mo¯e. MlËeli jsme a polykali slzy, dokud t·tovi na rameno nepoklepal jeden z tÏch otrhan˝ch sbÏraˢ. NabÌdli n·m p¯Ìst¯eöÌ a nÏco pro hladov˝ ûaludek, pokud s nimi p˘jdeme do mÏsta. T·ta p¯ik˝vl, a tak jsme se nechali odvÈst skalnat˝m pob¯eûÌm a skrze bludiötÏ ulic aû do velikÈ, louËemi oz·¯enÈ sÌnÏ ukrytÈ pod z·klady zpustlÈho chr·mu. Pamatuji si, jak jsem s otcem pod nÌzkou klenbou vchodovÈho port·lu Ëekal na slyöenÌ u VelkÈho äejd̯e, hejtmana nejsilnÏjöÌ bandy aldaveronskÈho podsvÏtÌ. Mou pozornost tehdy upoutala kamenn· kaöna v rohu mÌstnosti. Z jejÌho st¯edu vystupovala nad hladinu socha ûeny v dlouh˝ch spl˝vav˝ch öatech. V pokrËen˝ch paûÌch drûela obÏma dlanÏmi velkou svÌci a hlavu s po p·s dlouh˝mi rovn˝mi vlasy skl·nÏla dol˘, jako by se dÌvala na desÌtku svÌËek plovoucÌch na hladinÏ u jejÌch bos˝ch nohou. Musela to b˝t ona, bÌl· d·ma, se kterou jsem se podvakr·te setkal. Kdyû o nÏco pozdÏji Velk˝ äejd̯ vyslechl n·ö p¯ÌbÏh a nabÌdl n·m p¯Ìst¯eöÌ, na kaönu jsem se ho zeptal. ÿekl, ûe ta smutn· d·ma se jmenuje Morti a ukazuje cestu na Onen svÏt. Pak mi vloûil do dlanÏ malou svÌËku, podobnou tÏm, kterÈ jsem vidÏl plout na hladinÏ, a poslal n·s zap·lit ji za maminËinu duöi. Jako by to bylo vËera, kdy jsme se k bandÏ p¯idali. Od tÈ doby je SÌÚ m˝m domovem. KromÏ n·s v nÌ nalezlo ˙toËiötÏ na dvÏ stÏ lidÌ. Jsou mezi nimi ûebr·ci, kaps·¯i, lupiËi, profesion·lnÌ rv·Ëi, faleönÌ karetnÌ hr·Ëi, prostitutky, vymahaËi v˝palnÈho a dalöÌ, o kter˝ch se mluvÌ jen öeptem. Pat¯Ìme k podsvÏtÌ a mnozÌ z n·s vych·zejÌ do mÏsta jen v noci. J· se poËÌt·m k dennÌm tvor˘m. Po vÏtöinu roku jsem se toulal po n·mÏstÌch Aldaveronu a ûebral s nejmladöÌmi dÏtmi. NauËil jsem se vÏrohodnÏ p¯edstÌrat öirokou ök·lu postiûenÌ, nemocÌ Ëi zranÏnÌ a probouzet v li19
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
dech soucit a lÌtost. M· nej˙spÏönÏjöÌ role spoËÌvala v hranÌ jednonohÈho sirotka, kter˝ zabloudil do lepöÌ Ëtvrti p¯i hled·nÌ matky. Kaûd˝ z n·s m· sv˘j osvÏdËen˝ p¯ÌbÏh. Kdyû zrovna neûebr·m, sbÌr·m starÈ hadry pro mÌstnÌ papÌrnu nebo hled·m a t¯ÌdÌm odpad vhodn˝ pro v˝robu klihu. Je to öpinav· a p·chnoucÌ pr·ce, ale na druhou stranu se mi tak naskytla p¯Ìleûitost dozvÏdÏt se nÏco o v˝robÏ papÌru. Kdyû jsem p¯i jednÈ z n·vötÏv v klih·rnÏ vhazoval zv̯ecÌ zbytky do koöe nad louhovacÌm kotlem, vöiml jsem si, ûe dve¯e do vedlejöÌ haly jsou pootev¯enÈ. Kdyû kliha¯ovu pozornost zamÏstnal koûeluh se svou dod·vkou zv̯ecÌch k˘ûiËek, uöÌ a noûiËek, nahlÈdl jsem ökvÌrou do suö·rny. Doufal jsem, ûe by se nÏkde na zemi mohl povalovat kousek nÏjakÈho nepovedenÈho nebo zniËenÈho archu, kter˝ bych si mohl odnÈst dom˘. P·r dn˘ p¯edtÌm jsem naöel na ulici öpalÌËek tuûky, ale chybÏlo mi nÏco, na co by se dalo ps·t. K mÈmu ötÏstÌ se kus zmaËkanÈho papÌru povaloval kousek od dve¯Ì. V n·valu nadöenÌ jsem proklouzl dovnit¯, aniû bych se rozhlÌûel kolem. V okamûiku, kdy jsem papÌr sbÌral ze zemÏ, p¯istihl mÏ mistr Sirenius Tilla, spolumajitel spoleËnosti. K mÈmu ˙ûasu mÏ nevyhodil, ale sundal jeden z arch˘ visÌcÌch na öÚ˘¯e, sroloval ho a pak mi ho p¯edal. Nevϯil jsem svÈmu ötÏstÌ. OËividnÏ jsem ho sv˝m öokovan˝m v˝razem pobavil, neû jsem stihl podÏkovat, nabÌdl mi prohlÌdku papÌrny. Ten ËlovÏk svou pr·ci miluje. S nadöenÌm mi vypr·vÏl, jak se sv˝m spoleËnÌkem, mistrem Mauricem Guittatem, vynalezli hadromel, stroj na mletÌ hadr˘, kter˝ dok·ûe rozmÏlnit l·tku na vl·kna bez p¯edchozÌho t¯ÌmÏsÌËnÌho hnitÌ a za öest hodin zpracuje tolik materi·lu, co stoupa s dvaceti tlukadly za den. NerozumÏl jsem tak docela, o Ëem to mluvÌ, ale pochopil jsem, ûe dÌky tomu stroji zÌskali tak silnou v˝hodu, ûe z konkurenËnÌch aldaveronsk˝ch papÌren p¯eûila dodnes jen jedna. PoËet vyroben˝ch rys˘ je sice omezov·n dostupn˝m mnoûstvÌm 20
SMRT JE M¡ TANE»NICE
vstupnÌho materi·lu, ale dÌky v˝hradnÌmu pr·vu na sbÏr hadr˘ na ˙zemÌ Aldaveronu, kterÈ u purkmistra za¯Ìdil Guittat, nenÌ papÌrna z·visl· na dovozu jako konkurence. Hltal jsem kaûdÈ jeho slovo a ûasl nad tÌm, jak obrovsk˝ v·lec s ocelov˝mi noûi mÏnÌ l·tky na hadrovinu a dalöÌ hadromel na jeötÏ jemnÏjöÌ kaöi. Z·vidÏl jsem nabÏraËi u k·dÏ jeho zruËnost p¯i nabÌr·nÌ papÌroviny do formy, skladaËi jeho rychlost a p¯esnost, obdivoval lis, v nÏmû uËednÌci vytlaËovali z arch˘ proloûen˝ch plstÏnci p¯ebyteËnou vodu. A u klÌûÌcÌ n·doby jsem koneËnÏ zjistil, k Ëemu klÌh je. Mistr Tilla mi vysvÏtlil, ûe papÌr se v nÏm nam·ËÌ proto, aby se na nÏm nerozpÌjel inkoust. Bylo to nej˙ûasnÏjöÌ odpoledne za uplynul˝ rok. Douf·m, ûe se mi jeötÏ nÏkdy poda¯Ì do papÌrny dostat alespoÚ na chvilku. ÑKam kouk·ö, pitomËe!ì vytrh·v· mÏ z myölenek Galix a vz·pÏtÌ mÏ bolestivÏ r˝pe do ûeber. Nem·m ho r·d, ale Velk˝ äejd̯ mÏ k nÏmu p¯idÏlil, abychom spolu sbÌrali odpad pro koûeluha. Dnes se n·m da¯ilo. Naöli jsme spoustu mrtv˝ch krys, vybrali popelnice u zadnÌho vchodu dvou hostinc˘ a objevili doupÏ mnÏ nezn·mÈho zv̯ete, kterÈ v nÏm zanechalo sv· ml·Ôata. MÏ by v˘bec nenapadlo doupÏ vybrat, ale m˘j parù·k trval na tom, ûe se stavÌme u ¯eky a tu havÏù utopÌme a p¯ihodÌme k mröin·m. Nep¯ijde mi to spr·vnÈ, je mi tÏch tvoreËk˘ lÌto. RadÏji se snaûÌm soust¯edit na cestu. Nach·zÌme se na ˙zemÌ hraniËÌcÌm s teritoriem M˘r, konkurenËnÌ bandy v˝rostk˘, a to poslednÌ, co bychom chtÏli, je potkat se s nimi. Jako bych je snad myölenkou p¯ivolal, zpoza rohu se vyno¯uje jejich v˘dce, ûlutook˝ dlouh·n Moro. Samoz¯ejmÏ nenÌ s·m, jeho desetiËlenn· banda n·s obkliËuje ze vöech stran. ÑKouknÏte, kdo se n·m sem zatoulal. Smrk·Ëi od äejd̯˘! Copak n·m to nesete?ì 21
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
ÑNic. To je naöe ko¯ist!ì vzm·h· se Galix na chab˝ odpor. VidÌm, jak krËÌ ve strachu ramena. Ani mu to nem·m za zlÈ, vyhlÌdka na v˝prask mÏ takÈ nijak netÏöÌ. ÑTeÔ uû je naöe!ì vytrh·v· mu Moro pytel z ruky a vz·pÏtÌ ho leknutÌm pouötÌ. ÑCo to bylo? Krysy? K Ëemu v·m jsou ûivÈ krysy?!ì ÑTo nejsou krysy. MyslÌm. Chystali jsem se je v ¯ece utopit a pak p¯ihodit k odpadu pro koûeluhaÖì Moro opatrnÏ rozvazuje pytel a nahlÌûÌ dovnit¯. ÑSakra, to jsou hlup·ci!ì obracÌ se ke sv˝m kump·n˘m. ÑJeötÏûe jsme na nÏ natrefili vËas, mohli n·s p¯ipravit o pÏknÈ penÌze!ì Zas tak ˙ûasn· naöe ko¯ist nebyla, hodilo by to p·r mÏÔ·k˘, ne vÌc. O Ëem to mluvÌ? S pohledem na naöe zmatenÈ v˝razy si neodpustÌ trochu se p¯ed svou bandou vyt·hnout. ÑNaöli jste koùata, pitomci! Ml·Ôata koËek. Mrtv· by byla tak¯ka bezcenn·, ale ûiv· se dajÌ na ËernÈm trhu st¯elit za pÏknou sumu zlaù·k˘!ì Skoro jsem slyöel, jak Galix sk¯Ìpe vzteky zuby. Moro sah· do pytle a vytahuje jedno z koùat ven. DrûÌ ho za k˘ûi na krku a zved· ho p¯ed obliËej, aby si ho zblÌzka prohlÈdl. KotÏ neËekanÏ natahuje tlapku a se syËenÌm sek· dr·pky p¯es jeho oko. Dlouh·n pouötÌ leknutÌm tvoreËka i s pytlem a mezi jeho lidmi se strh·v· zmatek. M˘ry jeden p¯es druhÈho k¯iËÌ a sk·Ëou po zemi ve snaze pochytat koùata, kter˝m se poda¯ilo z pytle uprchnout. Kdyû se mourovat˝ rebel pokouöÌ prot·hnout kolem m˝ch nohou, jednÌm pohybem ho zved·m ze zemÏ a druh˝m strk·m za halenu. ÑMizÌme!ì syk·m na Galixe a vyuûÌv·me zmatku k tomu, abychom se dostali z nep¯·telskÈho ˙zemÌ d¯Ìv, neû si na n·s M˘ry vzpomenou.
22
SMRT JE M¡ TANE»NICE
ZKOUäKA ZRU»NOSTI
P¯es ztracenou ko¯ist to byl nakonec ˙spÏön˝ den. Podle naöÌ lÈËitelky Rany totiû koËky majÌ nad·nÌ sv˝m p¯edenÌm hojit r·ny a mourkova p¯Ìtomnost je v SÌni tudÌû vÌce neû vÌtan·. Toho veËera jsem p¯edloûil kotÏ VelkÈmu äejd̯i mÌsto trûby za uloupen˝ odpad a on prohl·sil, ûe mourek je pro bandu cennÏjöÌ neû penÌze, kterÈ by se za nÏj dali utrûit, a stanovil mÏ jeho ochr·ncem. A tak se star·m o krmenÌ, pelÌöek a jeho bezpeËÌ. Dal jsem mu jmÈno Macek. KromÏ toho mi ovöem Velk˝ äejd̯ sdÏlil jeötÏ jednu novinu ñ a to, ûe je naËase, abych se posunul d·l a zaËal bandÏ p¯in·öet zajÌmavÏjöÌ ko¯ist. P¯idÏlil mi ökolitele ñ o rok staröÌho Darena, nejzruËnÏjöÌho kaps·¯e v bandÏ. Od tÈ doby uû se sice nemusÌm hrabat ve stok·ch, ale mrzÌ mÏ, ûe jsem tak ztratil p¯Ìleûitost dostat se znovu do papÌrny. Za chvilku se m·m s Darenem sejÌt, ale d¯Ìv, neû vyjdu ze SÌnÏ, musÌm udÏlat jeötÏ jednu vÏc. Na cestÏ k v˝chodu se zastavuji u kaöny s Mortiinou sochou. Dnes je to rok, co maminka um¯ela. Zapaluji knot svÌËky, a kdyû se rozho¯Ìv· jasn˝m, Ëist˝m plamenem, opatrnÏ ji pokl·d·m na hladinu. Je p¯itom vidÏt, ûe se mi lehce t¯esou ruce. Jsem nervÛznÏjöÌ, neû jsem si myslel. VËera dospÏl Daren k n·zoru, ûe jsem dos·hl dostateËnÏ vysokÈ ˙rovnÏ a p¯iöel Ëas 23
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
otestovat mÈ dovednosti v terÈnu. Pokud se mi nezada¯Ì a mÏstsk· str·û mÏ sebere, mohu p¯ijÌt o ruku. To nenÌ zrovna l·kav· p¯edstava. RozhlÌûÌm se po prostoru SÌnÏ a hled·m Darena. Uû by tu mÏl b˝t. St¯edem mÌstnosti smϯuje k v˝chodu pÏtice svalnat˝ch muû˘, vymahaˢ v˝palnÈho. Jeden z nich je o pozn·nÌ drobnÏjöÌ postavy a nese v ruce zap·lenou svÌËku. M˘j t·ta. Chvatn˝m krokem se od skupinky oddÏluje a dlanÌ volnÈ ruky chr·nÌ plamen p¯ed uhaöenÌm. Zastavuje u mÏ a opatrnÏ svÌci pokl·d· na vodnÌ hladinu. VÌ, na co se dnes chyst·m. Neû odejde, na okamûik mi beze slov stiskne rameno, a mnÏ doch·zÌ, ûe mi pr·vÏ pop¯·l hodnÏ ötÏstÌ. V˝¯eËnost nepat¯ila k jeho siln˝m str·nk·m ani p¯ed maminËinou smrtÌ, takûe se na nÏj za ten nedostatek slov nezlobÌm. Dok·ûu ocenit i chvÌle naplnÏnÈ spoleËn˝m mlËenÌm. T·tovi se nelÌbÌ, ûe se ze mÏ stal zlodÏj, ale vlastnÌ ˙dÏl nese jeötÏ h˘¯. Ke svÈ pr·ci cÌtÌ hlubok˝ odpor. Jednou jsem se ho zeptal, proË nezkusÌ nÏco jinÈho. Jen pokrËil rameny a odvÏtil, ûe kromÏ ryba¯iny nic uûiteËnÈho neumÌ a tohle je cena, kterou je za naöe bezpeËÌ ochoten zaplatit. NÏkdy m·m pocit, ûe lituje, ûe jsme p¯ed rokem p¯eûili, ale tuto ot·zku jsem mu radÏji nepoloûil. Nejsem si totiû jist˝, zda opravdu chci zn·t odpovÏÔ. OhlÌûÌm se za vzdalujÌcÌm se t·tou a vöÌm·m si Darena netrpÏlivÏ ËekajÌcÌho u vchodu. VÏnuji plovoucÌm svÌËk·m poslednÌ pohled a pospÌch·m za nÌm. Dnes se kon· na éeleznÈm n·mÏstÌ koÚsk˝ trh. P¯estoûe ostrov m· pro konÏ vyuûitÌ v podstatÏ jen v eskad¯e kr·lovskÈ gardy a v tah·nÌ povoz˘, jednou do roka p¯iplouvajÌ do Aldaveronu koÚ·ci z pevniny a ¯eht·nÌ jejich Ëty¯noh˝ch krasavc˘ je slyöet aû k hranicÌm StarÈho mÏsta. Jen m·lo z dovezen˝ch konÌ se nepoda¯Ì prodat. 24
SMRT JE M¡ TANE»NICE
M˘ûe b˝t nÏco po dev·tÈ hodinÏ. Davy lidÌ touto dobou jiû zaËÌnajÌ houstnout a poskytnou n·m ide·lnÌ p¯Ìleûitost k provϯenÌ mÈ zruËnosti. Douf·m, ûe ˙lovek, kter˝ budu veËer p¯ed·vat VelkÈmu äejd̯i, splnÌ jeho oËek·v·nÌ. Uû d·vno nem·m zlost, ûe mu vydÏlanÈ penÌze musÌm kaûd˝ den po z·padu slunce odevzd·vat. Ch·pu, ûe jsou spl·tkou za poskytovanÈ teplo, jÌdlo a bezpeËÌ p¯ed ostatnÌmi mÏstsk˝mi gangy. PlatÌ vöichni ËlenovÈ naöÌ bandy, ti nej˙spÏönÏjöÌ dostanou z odevzdanÈ ko¯isti vlastnÌ podÌl. NeoËek·v·m, ûe dnes si vyslouûÌm podÌl i j·, ale kdo vÌ, co p¯inese zÌt¯ek? Naho¯e p¯ed chr·mem uû p¯eölapujÌ dvojËata Mili a Jarek. Mili je hubenÈ dÏvËe s dlouh˝mi zrzav˝mi vlasy, hnÏd˝ma oËima a pihami na tv·¯Ìch. JejÌ bratr ji svou podobou nezap¯e, jen je o nÏco vyööÌ, vlasy m· ost¯ÌhanÈ nakr·tko a jeûÌ se mu na hlavÏ jako bodliny. Odhaduji, ûe jsou tak o rok staröÌ neû j·. UsmÏjÌ se na mÏ a kaûd˝ z jednÈ strany zvedajÌ za ucho velk˝ proutÏn˝ koöÌk naplnÏn˝ jablky. Na Daren˘v pokyn se rozdÏlujeme a s dlouh˝m rozestupem se vyd·v·me k trhu. Nikdo by n·s nemÏl vidÏt pohromadÏ. Se zkracujÌcÌ se vzd·lenostÌ od trûiötÏ p¯ib˝v· v ulici lidÌ a st·nk˘ s obËerstvenÌm, sedl·¯sk˝mi pot¯ebami, krmivem, hojiv˝mi mastmi a lektvary. Ti, kdo mohou nabÌdnout nÏco, co vÌce Ëi mÈnÏ souvisÌ s koÚmi, obsadili p¯ilehlÈ ulice a snaûÌ se na tradiËnÌ ud·losti co nejvÌce vydÏlat. Na n·mÏstÌ samotnÈm stojÌ kruhov· ohrada, v nÌû koÚ·ci p¯edv·dÌ a hlasitÏ vychvalujÌ svÈ plemennÈ h¯ebce, chovnÈ kobyly i konÏ urËenÈ pod sedlo nebo do z·p¯ahu. VybÌr·me si obzvl·ötÏ zaplnÏnou uliËku a Mili s Jarkem zakop·vajÌ a p¯evrh·vajÌ koö s jablky. J· s Darenem Ëek·me, aû se kolem nich vytvo¯Ì tlaËenice, a pak se vmÌsÌme do davu. Nikdo n·m nevÏnuje pozornost, vypad·me jako jedni z nich. MladÌ chlapci ze st¯ednÌ t¯Ìdy, ËistÌ, naûehlenÌ, obleËenÌ do sametu. Snadno se nalepuji na muûe p¯ede mnou 25
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
a pokl·d·m ruku na v·Ëek s penÏzi houpajÌcÌ se u jeho boku. Na palci m·m speci·lnÌ n·prstnÌk vytvarovan˝ do jakÈhosi kovovÈho nehtu s ost¯Ìm na vnit¯nÌ stranÏ. JednÌm letm˝m pohybem p¯e¯ez·v·m öÚ˘rku, na kterÈ mÏöec visÌ, a jeho tÌha mi z˘st·v· v dlani. Zakr˝v·m ho p¯ed zraky ostatnÌch sv˝m tÏlem a ukl·d·m do öirokÈho ruk·vu svÈ levÈ ruky. Stahuji se o krok dozadu, nech·vaje se p¯edbÏhnout tÏlnatou d·mou s velk˝m kloboukem. Na obou z·pÏstÌch se jÌ bl˝skajÌ velmi pÏknÈ zlatÈ n·ramky. Prostrkuji svou nohu nen·padnÏ dop¯edu a ölapu jÌ na öpiËku boty. P¯esnÏ jak jsem doufal, obo¯uje se na muûe p¯ed sebou; doûaduje se omluvy. VyuûÌv·m jejÌ odvedenÈ pozornosti a stahuji vÏtöinu n·ramk˘ letm˝m pohybem do svÈ dlanÏ. P¯edstÌr·m, ûe se pot¯ebuji vysmrkat, vytahuji z kapsy hedv·bn˝ kapesnÌk a öperky do nÏj schov·v·m. Nechci, aby cinkaly, aû budou v ruk·vu. Neû sourozenci sesbÌrajÌ jablka a zpr˘chodnÌ cestu, vyprazdÚuji kapsy jeötÏ dalöÌm dvÏma muû˘m a pak se stahuji. VracÌm se k chr·mu, kde se m·m sejÌt s Darenem, abychom spolu uloûili uko¯istÏnÈ cennosti do naöÌ skr˝öe. DÏl·v·me to tak po kaûdÈ ˙spÏönÈ akci pro p¯Ìpad, ûe by n·s chytili a öacovali. Co leûÌ v bezpeËÌ skr˝öe, to uû n·m neseberou. NavÌc je lepöÌ na chvÌli zmizet z dohledu, vyËkat, aû se lidÈ prost¯ÌdajÌ, a pak se vr·tit na druhÈ kolo. Ve skr˝öi m·me p¯ipravenÈ n·hradnÌ obleËenÌ. I kdybychom snad upoutali nÏËÌ pozornost, p¯es klobouky staûenÈ do Ëela n·m do tv·¯e neuvidÌ, a jinak vystrojeni budeme p¯i dalöÌm setk·nÌ jin˝mi lidmi. ZatÌm to tak vych·zelo. Ukr˝v·me ko¯ist a p¯evlÈk·me se. Odch·zÌm jako prvnÌ. Na cestÏ k trhu mÌjÌm Mili s Jarkem. Nesou pr·zdn˝ koöÌk a vöÌm·m si, ûe mÏöec u Jarkova pasu ztÏûkl mincemi. Kolem n·s jsou lidÈ, takûe se nepozdravÌme. Propletu se davem a vtisknu se mezi obecenstvo tlaËÌcÌ se u ohrady s koÚmi. Mohl bych zkusit ötÏstÌ u st·nk˘, ale nep¯ijde mi 26
SMRT JE M¡ TANE»NICE
chytrÈ obÌrat ËlovÏka, kter˝ pr·vÏ sah· po v·Ëku, aby zaplatil prod·vajÌcÌmu. Tak by se kolem sebe zaËal rozhlÌûet p¯Ìliö brzy. Sem k ohradÏ p¯iöli lidÈ ze zvÏdavosti, tady nepot¯ebuji odpout·vat jejich pozornost. Pro jistotu kryji pohyb sv˝ch rukou tÏlem a perifernÌm zrakem si hlÌd·m okolÌ. Soust¯edÌm se na sv˘j hmat. MÈ prsty se proplÈtajÌ mezi tÏly s lehkostÌ mot˝la a naprostou jistotou. Zd· se, ûe m·m pro tuhle pr·ci cit. BÏhem odpoledne odn·öÌm bohat˝ ˙lovek jeötÏ dvakr·t a pokaûdÈ se p¯evlÈk·m. Nikdy si nezapomÌn·m upravit klobouk a schovat r˘ûky vyËnÌvajÌcÌ z m˝ch vlas˘. SlÌbil jsem t·tovi, ûe je budu drûet v tajnosti co nejdÈle. R·d bych vÏdÏl, proË je to tak d˘leûitÈ. Tady v Aldaveronu jsou lidÈ z r˘zn˝ch Ë·stÌ svÏta, nemyslÌm, ûe bychom tu p¯Ìliö vynikali. Ale co, klobouk pat¯Ì k mÈmu krytÌ, to je dostateËn˝ d˘vod ho nosit. Vyd·v·m se naposledy na n·mÏstÌ, tentokr·t jen okouknout st·nky a zajÌmavosti, p¯ÌpadnÏ si nen·padnÏ uûdÌbnout nÏkterÈ z dobrot nabÌzen˝ch st·nka¯i. Dnes uû m·m po pr·ci a ko¯ist je bohat·. Velk˝ äejd̯ n·m moûn· p¯enech· z ˙lovku nÏjak˝ podÌl. TÏöÌm se tou vidinou a nach·zÌm si mÌsto s pÏkn˝m v˝hledem na prostor v cirku. P¯edv·dÏnÌ konÏ jsou kr·snÌ, vranÌci, ryz·ci, bÏlouöi, strak·Ëi. Jeden z nich m· dokonce k¯Ìdla, drobn˝ bÏlouö s bÌlou h¯Ìvou. M· je sloûen· podÈl h¯betu a p¯ep·san· mÏkk˝m, ale pevn˝m popruhem. Majitel se z¯ejmÏ ob·v·, aby se konÌk nevydÏsil hluËÌcÌho davu a neuletÏl. Mili ¯Ìkala, ûe ok¯ÌdlenÈ konÏ chovajÌ andÏlÈ a zap¯ahajÌ za nÏ svÈ nebeskÈ kor·by. Jednou bych docela r·d takov˝ kor·b vidÏl. Odstupuji od ohrady a ot·ËÌm se ke st·nk˘m s jÌdlem, abych se podÌval po p¯Ìleûitosti alespoÚ Ë·steËnÏ zasytit hladov˝ ûaludek. Kolem proch·zÌ mlad˝ p·r a zabÌr· mÌsto, kterÈ jsem pr·vÏ uvolnil. Tisknou se k sobÏ a mou pozornost upout·v· bl˝skav˝ p¯edmÏt vyËuhujÌcÌ z muûovy kapsy. JeötÏ jeden ˙lovek, ¯Ìk·m si, pak p˘jdu dom˘. Stou27
H A N A C L E R I E N H O Z O V¡
p·m si za jejich z·da, vysÌl·m svou ruku na pr˘zkum a vskutku, nahmat·v·m nÏco kulatÈho, tÏûkÈho, asi hodinky. Chyst·m se st·hnout ruku s ko¯istÌ zpÏt. V tom okamûiku se ûena pohne, neËekanÏ objÌm· partnera kolem pasu a zav·zÌ o mou paûi. Ztuhnu, doufaje, ûe si mÏ nevöimla. K mÈ sm˘le lehce nat·ËÌ hlavu a sjÌûdÌ zrakem k partnerovu boku, aby se ujistila, ûe se jÌ to nezd·lo. PouötÌm hodinky a pomalu vytahuji ruku z kapsy. JejÌ pohled klouûe podÈl mÈ paûe a j· sleduji, jak si jejÌ mysl koneËnÏ uvÏdomuje, p¯i Ëem mÏ p¯istihla. JejÌ oËi se rozöi¯ujÌ pochopenÌm, nadechuje se k v˝k¯iku. Za z·dy se na mÏ tlaËÌ novÏ p¯ÌchozÌ div·ci, nem·m kudy vËas utÈct. ChybÌ mi jen kr˘Ëek k panice, tÈmϯ slyöÌm zbÏsil˝ tep svÈho srdce. Nechci skonËit ve vÏzenÌ a uû v˘bec nechci p¯ijÌt o ruku. SvÏt kolem se zpomaluje, odpout·v·m sv˘j pohled od ûenin˝ch otevÌrajÌcÌch se ˙st a pohlÈdnu do jejÌch oËÌ. MlË, prosÌm, jen mlË! K¯iËÌm na ni ta slova v myölenk·ch st·le dokola a s jist˝m zpoûdÏnÌm si uvÏdomuji, ûe nÏco je jinak. é·dn˝ v˝k¯ik doposud nezaznÏl. Jako by jÌ dech zamrzl na rtech. Mrknu dol˘ na jejÌ ruku, ztuhla nap˘l cesty k tÈ mÈ v pokusu mÏ zadrûet. MatnÏ si uvÏdomuji zvl·ötnost tÈ situace, zatÌmco couv·m od ohrady s oËima up¯en˝ma do tÏch jejÌch. Prostor kolem se koneËnÏ zvÏtöuje, a tak se ot·ËÌm a chvatnÏ vych·zÌm z n·mÏstÌ do nejbliûöÌ ulice. Tam uû se neovl·dnu, zrychluji a bÏûÌm jako o ûivot, co chvÌli zaboËuji do dalöÌ z ulic, abych ztÌûil p¯Ìpadn˝m pron·sledovatel˘m pr·ci. Zastavuje mÏ aû nutk·nÌ zvracet, kterÈ nedok·ûu potlaËit. P¯ÌöernÏ mÏ pÌch· v boku, ruce se mi t¯esou, p¯epad·v· mÏ z·vraù. OpÌr·m se o zeÔ a pozvolna se podÈl nÌ sesouv·m do d¯epu, do zad mÏ studÌ drolÌcÌ se cihly. Trv· moûn· p˘l hodiny, neû se m˘j tep zase vr·tÌ do norm·lu a m˘j mozek znovu zÌsk·v· schopnost uvaûovat. NevÌm, co se tam u ohrady stalo, proË mÏ ta ûena nezadrûela ani neprozradila. CÌtÌm, 28
SMRT JE M¡ TANE»NICE
ûe jsem udÏlal nÏco, co jÌ v tom zabr·nilo, co zmrazilo jejÌ v˘li, ale jistotu nem·m. P¯Ìliö jsem se nechal opÌt ˙spÏchy dneönÌho lovu a polevil jsem v opatrnosti. P¯ÌötÏ budu chyt¯ejöÌ. NÏkolikr·t se zhluboka nadechnu a vydechnu, ut¯u si pusu a jdu do skr˝öe vyzvednout svou Ë·st ko¯isti. StmÌv· se a s pozdnÌm veËerem p¯ich·zÌ i povinnost vzd·t hold v˘dci bandy.
29
Mal· kniûnÌ ¯ada PoutnÌk Ë. 85 Hana Clerien Hozov·: Smrt je m· taneËnice Ilustrace na ob·lce a frontispis: Jan Patrik Kr·sn˝ OdpovÏdn˝ redaktor: Boris Hokr Editor: Egon »ierny Vydal: Klub Julese Vernea Praha v r. 2016 http://www.poutnik-knihy.cz redakce@poutnik-knihy.cz Sazba: SF SOFT, Praha DoporuËen· cena vËetnÏ DPH 290 KË