Kotouc kasimir ukazka by Martin Sust

FANTOM Print 2017

1. Flotila kasimirských lodí vystoupila z mimoprostorového okna a nabírala zrychlení k planetě Tarnów. Lodě obránců se daly do pohybu a vyrazily nepříteli vstříc, ještě než na jejich palubách utichly poplašné sirény. V operačním centru se na displejích jasně leskly rudé ikonky představující nepřátelské lodě. „Taktická sekce to odhaduje na čtyřicet čtyři bitevních křižníků, čtyřicet lehkých křižníků, sto osm fregat a sto lodí Mortis Prime, madam.“ „Vypadá to, že rozvědka pro jednou odhadla nepřítele správně. I jeho cíl,“ zamumlala robustní žena, která byla starší než většina důstojníků v operačním centru, i když její límec zdobily frčky pouhého mladšího poručíka. Její reakce se setkala se všeobecným uchechtnutím. Admirálka stojící zády k ní uprostřed operačního centra se pouze usmála, zatímco oči stále upírala na displej. Monica Bentamorová měla pravdu, uvědomila si admirál Justina Tarziniová. Rozvědka to odhadla naprosto přesně. Počet kasimirských lodí odpovídal odhadům a všichni se shodli, že tato nová flotila zaútočí právě sem, na nedávno osvobozený Tarnów. Vlastně šlo o první pořádný kasimirský pokus o protiofenzivu od bitvy o Sinaj před více než dvěma lety. Justina sledovala přibližující se ikony obou flotil. Tarnów osvobodila její První útočná flotila Obranné aliance před třemi měsíci poměrně rychlým úderem a díky trpělivé práci jednotek Commandos na povrchu se jej podařilo dobýt bez těžkých bojů, jaké panovaly na Simeralu během osvobozování. Od té doby zde První flotila čekala bez hnutí a sbírala síly. Před útokem na Tarnów měla většinu ofenzivních akcí na starosti Čtvrtá útočná flotila admirála Tylera, operující ze Sinaje, a Pátá útočná flotila admirála Taboriho, která po osvobození Simeralu zamířila do Kolonizovaného prostoru. Ty nyní ve svých hlavních operacích pokračovaly.

JAN KOTOUČ

Během čtrnácti měsíců, které uplynuly od bitvy o Simeral, se Obranná aliance – jejímž hrdým členem bylo nyní i Justinino Ballingtonské společenství – zmocnila nejen Tarnówu, ale téměř všech okupovaných planet v Kolonizovaném prostoru. Kasimiřané měli pořád velké zásoby Mortisů a kladli houževnatý odpor, ale to nic neměnilo na faktu, že se v tomto případě jednalo o jejich první ofenzivní akci za dva roky. „Zrychlení na maximum,“ nařídila. „Chci se s nimi setkat co nejdál od planety.“ Fyzika mimoprostorových oken sice umožňovala velmi přesné skoky – Justina se dokonce obávala, že kasimirský velitel skočí přímo k planetě – ale tentokrát nejspíš volili opatrnost a více prostoru k manévrování. Mají důvod být opatrní, pomyslela si. Pokud se rozvědka opravdu nemýlí, tohle je jejich hlavní – a vlastně jediná – ofenzivní flotila. Zbytek stačí tak na to, aby ochránil kasimirské území. Velitel téhle flotily se nejspíš snaží držet při zdi, aby mohl ustoupit, pokud by zjistil, že má nepřítel přesilu. Teď ale Kasimiřané začínali také zrychlovat a Justina se usmála. Spolu s loděmi Mortisů jsou nepřátelé v přesile a jejich rozvědka určitě také nezahálela a měla přesné informace o První útočné ﬂotile. Justina měla k dispozici čtyřicet šest bitevních křižníků, padesát čtyři lehkých křižníků a necelou stovku fregat. Neměla toho zdaleka tolik, co nepřítel. Dobré dvě třetiny jejích lodí sice byly nové Liberatory-B, ale to samo o sobě neznamenalo drtivou převahu, i když to byla výhoda. Rozhlédla se po operačním centru své vlajkové lodi Amarok a znovu se usmála. Amarok byl Liberator-B postavený ve čtvrté várce v loděnicích Sormia. Astonská unie tam s pomocí teradonských rychlovýrobníků produkovala bitevní křižníky takovou rychlostí, že už vytrvale narážela na problém s materiály a hlavně s personálem. Rychlovýrobník sice dokázal smontovat kusy lodi, zavést veškerou elektroniku a vnitřní vybavení rychleji než tisícovka inženýrů a mechaniků a zároveň dokázal vytvořit ze surových materiálů výsledný produkt, jenže pořád bylo potřeba dodávat počítače, elektrické spoje, reaktory, generátory mimoprostorových oken a tak podobně. Výroba se tedy za poslední rok poměrně zpomalila, ale nikdy se nezastavila. Po prvních dvou várkách bitevních křižníků – každá po třiceti –, které pomohly osvobodit Simeral a Taderas, přišly další tři várky. Nyní se tam stavěla třicítka lehkých křižníků – jejich výrobní doba bude podstatně rychlejší – a záhy přijde další skupina bitevníků. To už ale Astonská unie narazila na problém s personálem. I přes velký obrat rekrutů jednoduše neměla dost lidí pro všechny lodě. Naštěstí je měla Obranná aliance a hlavně Ballingtonské společenství, které už bylo po občanské válce sjednocené a zpět v alianci. Třetí várku Astoňané využili k tomu, aby mohli plně nahradit sta-

CÍL: KASIMIR

ré lodě třídy Repulse. Čtvrtá várka se rozdělila rovnoměrně mezi Sinajce a Ballingtoňany. Oficiálně se tomu říkalo půjčka a pronájem, ale nikdo uprostřed války neřešil věci jako platby. Ballingtonské společenství dostalo patnáct bitevních křižníků třídy Liberator-B, kterým začali říkat třída Akna. S tím osvobodili Tarnów. Potom přišla pátá várka a Ballington dostal dalších patnáct. Zbytek si rozdělili Sinajci a další dlouho neaktivní člen Obranné aliance. Ta myšlenka přivedla Justinu zpátky do přítomnosti, a tak teď s úsměvem hleděla na skupinu zelených ikon, které představovaly operační skupinu Tarnówského loďstva složeného z osmi podarovaných bitevních křižníků Liberator-B a dvaceti starých lehkých křižníků tříd Arrow a Valiant. Původní Tarnówské loďstvo bylo prakticky celé zlikvidováno během prvních dnů války, zbytek putoval skrz Kolonizovaný prostor jako doprovod stanice Albatros. Personál z toho zbytku nyní tvořil jádro nového loďstva. Po třech letech okupace byli Tarnówané odhodlaní dát Kasimiřanům ochutnat trochu jejich vlastní medicíny. „Odhadovaný čas setkání s nepřítelem: dvacet osm minut,“ řekl Justinin operační důstojník, kapitán Carlo Sordi. „Dobrá, vypusťte nadsvětelné sondy a připravte se na operaci Melange,“ nařídila. Nepřítel se stále sebevědomě blížil rovnou k nim. „Vypusťte třetinu stíhaček, ať drží krok před flotilou.“ „Ano, madam.“ Stíhačky tu byly pro případ, že by nepřítel chtěl střílet na extrémní vzdálenost. První útočná flotila samozřejmě měla také několik perutí nadsvětelných stíhaček RX-02 s astonskými i ballingtonskými piloty. Ty nasadí proti řídícím lodím Mortisů, jak už bylo zvykem. Jenže Kasimiřané tuhle strategii Obranné aliance už dobře znali, a tak své řídící lodě vezoucí matriarchy rozmístili po celé flotile a každá loď měla kolem sebe spoustu jiných na obranu. Zároveň měli až dvojnásobek matriarch, než bylo potřeba pro ovládnutí takové mortisí flotily. Takže rychlý útok nadsvětelných stíhaček určitě nezvrátí přesilu, kterou Kasimiřané měli. Naštěstí Justina na ty stíhačky nespoléhala. „Myslíte, že něco tuší, madam?“ zajímala se Bentamorová a Justina se k ní otočila. „Těžko říct, pokud mají hodně dobrou rozvědku, tak možná ano, ale proč by potom k nám letěli s takovým sebevědomým zrychlením?“ Ukázala znovu na taktický pult. Stíhačky První útočné flotily už byly venku, stejně jako nadsvětelné sondy se senzorovým vybavením, které teď zevrubně snímaly pohyb a hlavně přesný kurz kasimirské flotily. Otočila se ke zpravodajskému stanovišti. „Komandére Chersone, pokud

JAN KOTOUČ

je toto opravdu rekonstruovaná kasimirská Čtvrtá flotila, kterou shromažďovali u Patrasu, tušíme, kdo jí velí?“ Komandér Cherson byl nováčkem v jejím štábu. Většina lidí, se kterými byla původně ve flotile v exilu, nyní velela vlastním lodím, včetně jejího bývalého zpravodajského, kapitána Wladislawa, který velel Amaroku. Cherson však byl profesionál jako kdokoliv jiný a rychle si našel v počítači příslušné informace. „Poslední zpráva od rozvědky je asi dva měsíce stará, ale podle ní flotile velí admirál Delarov.“ Justina se zamračila. „Jeden z Neufeldových lidí?“ „Ano, madam. Jeden z jejich ‚staré gardy‘. Dlouho sloužil jako velitel jedné operační skupiny na začátku války pod Neufeldovým velením. Potom byl zástupcem velitele Třetí flotily, která je prakticky jejich domovskou. Delarov má pověst spíš konzervativního stratéga, není žádný velký inovátor, v boji je spíš opatrný, ale jde houževnatě za cílem.“ Justina přikývla. To samo o sobě nemuselo nic znamenat, ale pokud je Delarov opatrný, tím spíš by se k ní neměl tak hnát, když věděl, co se chystá. No, ona si stěžovat rozhodně nebude. „Madam, nadsvětelné sondy jsou připraveny,“ řekl Sordi. „Nepřítel bude na dostřel za dvanáct minut.“ Justina znovu přikývla, oči zabodnuté do displeje. „Zahajte druhou fázi Melange. A začněte vypouštět rušící sondy.“ „Ano, madam.“ Důstojník poslal příkaz. Po chvíli začala První útočná flotila vystřelovat do kosmu rušící sondy. Tyhle malé stroječky vytvářely malá mimoprostorová okna, nic, čím by mohly někoho ohrozit, ale bránily vytvoření velkých mimoprostorových oken ve stejné oblasti. Oken, kterými by mohl proletět bitevní křižník. Čili úplně jednoduše bránily nepříteli v ústupu. Tento původně kasimirský vynález nyní hojně používaly obě strany. Stejně jako Justina využije další kasimirskou taktiku. „Moniko, pamatujete si, jak poprvé dobyli Tarnów?“ „Hmm, to bylo také s touhle jejich Čtvrtou flotilou, že ano?“ řekla Bentamorová. „Ano, i když pochybuji, že tam ještě vůbec mají nějaké stejné lodě. Ale tehdy byla Čtvrtá flotila úplně na opačném konci císařství a údajně hlídala hranice před Teradony. Navíc měla pověst flotily, kam se posílají samí ztroskotanci. Byl to dobrý PR trik. Potom Čtvrtá flotila dostala tajné rozkazy, bez zastávky přelétla celé císařství a udeřila na Tarnów. Nikdo to nečekal a málem nás to stálo válku.“ Usmála se. „My teď Čtvrtou flotilu poctíme něčím podobným.“

CÍL: KASIMIR

Bentamorová se už také usmívala. Byl to hladový úsměv. Justina si opět vzpomněla, že málokomu Kasimir ublížil tolik, jako bývalé Kasimiřance Monice Bentamorové. Nadsvětelné sondy odletěly. Několik minut se nedělo nic, potom na displeji najednou vykvetl další roj ikonek. Nejdřív červených, ale rychle změnily barvu na zelené, když počítač poznal jejich IFF odpovídače a vyhodnotil je jako přátelské jednotky. Byly jich další tři operační svazy. Dalších čtyřicet pět bitevních křižníků s doprovodem. „Pátá útočná flotila dorazila přesně na správném kurzu a zrychlení, madam,“ řekl Sordi nadšeně a všichni sledovali, jak dvě skupiny zelených ikonek svírají nepřátelskou formaci do kleští. Pátá útočná flotila už vypouštěla rušící sondy a stíhačky. Polovina kasimirských letounů se teď obracela vstříc nové hrozbě. „Moniko, spojte se s Pátou flotilou. Vyřiďte mou poklonu admirálu Taborimu a ať zahájí palbu podle uvážení.“ „Bude mi potěšením, madam.“ Kapitán Vivian Evansová z Astonského loďstva seděla připoutaná v kapitánském křesle na můstku bitevního křižníku Vanguard a sledovala zoufalou reakci nepřítele. Kasimiřané poznali, co se děje. Poznali, že čelí téměř dvojnásobné přesile, a začali sestřelovat nadsvětelné sondy. Nepodaří se jim to ale dost rychle, uvědomila si, když viděla, jak se od Páté útočné flotily ženou k nepříteli tisíce stíhaček, zatímco Kasíci teprve vypouštějí své rezervní stroje. „Jsme na dostřel, madam,“ řekla vedle ní první důstojnice, komandér Nae Min-jung. Vivian přikývla a podívala se na monitor, který spojoval můstek s vlajkovým operačním centrem. Z monitoru se na ni díval admirál Claude Tabori. Za ten více než rok, kdy byla jeho vlajkovým kapitánem, se oba naučili hladce spolupracovat a předvídat myšlenky toho druhého. Tabori tedy nemusel nic říkat; ona věděla, co udělá. Ne že by v této situaci byly nějak složité rozkazy. „Zpráva pro celou flotilu: palte podle uvážení,“ nařídil. Vlajková loď přeposlala rozkaz a celá flotila zahájila palbu na nepřátelské lodě. Stíhačky se střetly se svými protějšky, ale častěji se bez odporu dostaly až k velkým lodím, a na ně už nasadily iontové paprsky. Ty protínaly trup, ničily přepážky a zabíjely všechno, co jim přišlo do rány. Několika se povedl šťastný zásah do mimoprostorového generátoru a daná kasimirská loď explodovala i s celou posádkou. Jiné musely své cíle ubíjet kousek po kousku.

JAN KOTOUČ

Prvotním cílem byly samozřejmě lodě vezoucí matriarchy, jež jim pomáhaly najít teradonské detektory Mortisů, kterými byla vybavena prakticky každá alianční loď. Do honu na matriarchy se zapojily i nadsvětelné stíhačky RX-02. Kasimirský admirál by mohl určitě nastavit lepší obranu, kdyby nečelil útoku ze dvou stran. První útočná flotila admirála Tarziniové se do nepřítele pustila se stejnou vervou jako Taboriho flotila. O devadesát minut později bylo po všem. Admirál Claude Tabori si v ruce hýčkal sklenku těžkého ballingtonského vína a upřeně pozoroval jeho hladinu, zatímco Justina se posadila do křesla naproti němu ve své kajutě na Amaroku a přijala vlastní číši vína od stevarda, který se vzápětí diskrétně vzdálil. „Tak na vítězství,“ řekla Justina a připili si. „Musím přiznat, že mě samotnou překvapilo, jak rychle jste se sem se svými lidmi dokázal dostat. Opustit svou operační oblast a zamířit rovnou sem…“ „Nebylo to tak těžké, spíš bylo důležité nechat v Kolonizovaném prostoru dost jednotek, abychom nevzbudili pozornost.“ „To se vám povedlo. Alespoň to tvrdí komandér Cherson po předběžném výslechu zajatých Kasimiřanů. Já jsem sama mluvila s admirálem Delarovem, vypadal hodně zaskočený a pogratuloval mi, cituji, k, úspěšnému ruse de guerre‘. Nevím, jestli bych to klasifikovala jako válečnou lest, ale neodmítnu chválu, když mi ji nabízí protivník.“ Tabori se uchechtl. Bitvu, která vejde do dějin jako Třetí bitva o Tarnów, přežilo čtrnáct kasimirských bitevních křižníků, včetně vlajkové lodi admirála Delarova. Většina plavidel byla sice poškozena, ale Justina odhadovala, že dobrá polovina půjde s rozumnou finanční investicí opravit a zařadit zpět do služby. Ještě to neoznámila tarnówské vládě, ale plánovala zajaté lodě předat Tarnówanům. Byla to nejvýhodnější věc. Přepravovat je jinam by dalo práci a Tarnów má obří loděnice přímo na oběžné dráze, které tam postavili Kasimiřané a už je nestihli zničit během rychlé a jednostranné Druhé bitvy o Tarnów. Samozřejmě, že šlo i o politické body, Justina byla dostatečný pragmatik, aby si to uvědomovala. Zároveň dnes přišel Tarnów v bitvě o dva ze svých lehkých křižníků a jeden z bitevních křižníků byl poškozený, takže si určitě zaslouží náhradu. Justina měla i podezření, že se Tarnówané hnali do bitvy ještě zuřivěji ve snaze si něco dokázat. Chápala, že to chtějí Kasimiřanům vrátit za tři roky okupace a desetitisíce životů, ale odveta by na sebe neměla brát formu bezhlavého vrhání se do akce. Justina si v duchu slíbila, že si

CÍL: KASIMIR

o tom při nejbližší příležitosti promluví s admirálem Marchlíkem, velitelem tarnówské operační skupiny. První a Pátá flotila dohromady přišly v bitvě o devět bitevních křižníků a čtyři další byly těžce poškozené a budou vyžadovat zásah loděnic. Ztráty byly neúměrně malé, ale přesto budou muset obě flotily zůstat chvíli na místě a vzít si nějaký čas na oddech. „Kolik jste toho nechal v Kolonizovaném prostoru?“ zeptala se Taboriho, když se mlčení protahovalo. „Svaz Eta, který zajišťuje prostor u Hepleru a postupuje dál na Derivaci. Víc na galaktický západ je svaz Omega, který hlídkuje mezi Tristanem a Kamalem.“ „Vydrží tam?“ „Myslím, že po dnešku už Kasimir nemá prostředky na jakoukoliv ofenzivu kdekoliv v sektoru Hirano. Pokud vypěstují další Mortisy a pokud jim dáme čas na obnovení jejich loděnic, může se to změnit, ale prozatím je Kolonizovaný prostor náš a oni s tím nic neudělají.“ Justina si usrkla vína. „Kdo by to byl řekl. Přijde mi to jako včera, kdy se Kasíci valili přes Kolonizovaný prostor a zdálo se, že je nic nezastaví.“ „Mně to povídejte. My jsme se skrz Kolonizovaný prostor kodrcali se stanicí Albatros patnáct měsíců, snažili jsme se držet krok před Kasíky a prostě přežít.“ Tabori víno rovnou dorazil. „Někdy si říkám, jak bychom dopadli, kdyby nebylo Suna Lin-shina. Ta jeho zatracená tvrdohlavost… Chybí mi. Vy jste ho také znala, že ano?“ „Ano. Od Tristanu. A potkali jsme se i u stanice Albatros krátce předtím, než vypukla válka a než Ballington podepsal – než naše vláda podepsala – s Kasimirem pakt o neútočení.“ Tabori přimhouřil oči, jako by se rozpomněl. „Vy jste tehdy Sunovi dala tajnou zprávu, že ano? Varovala jste ho, že na Ballingtonu se něco chystá a že to může urychlit akce Kasíků v oblasti.“ Odložil sklenku na stolek. „Škoda, že tu ten stevard nenechal láhev.“ Justina pokrčila rameny. „V těch prvních měsících pod kancléřkou Gillianovou – a po tom, co mě degradovali na kapitána – jsem se cítila hrozně bezmocná. Musela jsem něco udělat, tak jsem dala Sunovi echo. A co se týče vína, můžu zavolat a nechat vám dolít.“ „Ne, to je dobré, oba ještě musíme pracovat. Pokud mi samozřejmě nepřikážete dát si další sklenku, madam.“ Řekl to jako vtip, ale Justina mu přeci jen věnovala trochu delší pohled. Když se před rokem její dva ballingtonské svazy připojily k Páté flotile, Tabori měl velení. Tehdy dokonce poukázal na to, že by měla velet ona, ale z pohledu ballingtonské vlády byla Justina admirálem pouhých několik týd-

JAN KOTOUČ

nů. To se od té doby změnilo a vláda Justině uznala její dva roky v hodnosti admirála v řadách Ballingtonské flotily v exilu. Tím se Justina dostala nad Taboriho, což jí vyneslo velení v této spojené operaci dvou flotil. Tabori byl profesionál a tohle mu nevadilo, nicméně občas utrousil nějakou kousavější poznámku a Justina přemýšlela, jestli se mu to na nějaké osobní a naprosto iracionální rovině neprotiví. Nakonec ale převážil fakt, že byli oba profesionálové. Justina také dopila víno. „Máte pravdu, Claude. Musíme toho hodně udělat, ale momentálně je to všechno v rukách schopných lidí. Viceadmirál Oldorfová-Svenská zařizuje s tarnówskými autoritami přesun zajatců na planetu a kontradmirál Marchlík zajišťuje zajaté lodě. Takže dva velitelé flotil toho prozatím nemají moc na práci.“ Usmála se. „Můžu vám nechat dolít?“ „Děkuji, ale asi už opravdu ne, nechci, aby mi to stouplo do hlavy, a protialkoholní tabletku si brát nechci.“ Tabori se pomalu nadechl. „Taky to na mě teprve teď dolehlo. Tak dlouho jsme se snažili jen přežít… Už od osvobození Simeralu bylo jasné, že vyhráváme, ale… Až teď to na mě sedlo. Tohle je začátek konce.“ „Pořád si mohou Kasíci vypěstovat spoustu nových Mortisů,“ připomněla mu Justina, ale ani ona se nemohla ubránit tomu lehce extatickému pocitu. Opravdu se to blíží ke konci? Je možné, že tahle válka opravdu skončí? „To mohou. Ale o to se teď stará Sean Tyler.“ „On zahajoval nějakou operaci proti Mortisům?“ „Jo, objevili jsme jejich další líheň, na měsíci Tomsku. Poslední zpráva byla, že se s tím Tyler pokusí něco udělat. Jak znám Tylera, je mi těch Mortisů skoro líto.“ Úlomky kovu a plynů byly vše, co zbylo z kasimirské loděnice v soustavě Tomsk. Admirál Sean Everett Tyler stál v operačním centru na palubě bitevního křižníku Leviathan a sledoval na displeji trosky stanice, které postupně padaly do atmosféry Tomsku. Většina byla dost malá, aby nenapáchala větší škody. Loděnice nebyly tak velké jako ty u Xerxu nebo na samotném Kasimiru, ale přece jen v nich bylo rozestavěných třicet dva bitevních křižníků třídy Hydra, které teď už nikdy nespatří světlo světa. „Zpráva od generála Savira,“ řekla za ním kapitán Ulrika Lindergrenová. Tyler se k ní otočil a kývnutím ji vyzval, aby pokračovala. Savir byl s jedním operačním svazem na lovu Mortisů, zatímco Tyler se zbytkem Čtvrté útočné flotily udeřil čelně na loděnice – a na zoufale oslabený kasimirský operační svaz, který je bránil.

CÍL: KASIMIR

„Je to potvrzeno, admirále, na Tomsku 1 jsou líhně Mortisů. Po celém jižním kontinentu. Generál Savir žádá o povolení k bombardování povrchu.“ Tyler přikývl. „Povolení uděleno.“ Lindergrenová zprávu přeposlala, nenechala se dlouho přemlouvat. Kasimiřané se za poslední rok snažili obnovit líhně Mortisů na spoustě míst, ale tlačil je čas, takže se snažili jít do míst, kde už měli nějaké vybavení. Pokus o tajné obnovení líhní na planetě Peluana jim nevyšel a hlídka Čtvrté útočné ﬂotily je zničila téměř okamžitě. Na Julianne se jim podařilo znovu rozjet výrobu obřích organických lodí, ale astonský špión na Basilice jim dal echo a Tylerovi lidé se o to postarali. Potom se Kasíci pokusili obnovit výrobu na Tomsku 1, měsíci planety Tomsk, kde probíhal úplně první výzkum Mortisů. Ale ani tady se jim nepodařilo výrobu dokončit. Vlastně se zdálo, že za ten poslední rok, od doby, co Tyler po osvobození Simeralu opět převzal velení Čtvrté útočné ﬂotily, bylo jeho hlavní prací likvidování líhní Mortisů. Ne že by mu to vadilo, uvědomil si, když na displeji sledoval, jak lodě generála Savira začínají s bombardováním povrchu měsíce jadernými hlavicemi. „Štěstí, že je ještě nenapadlo rozmístit líhně do velkých metropolí na hlavních planetách,“ řekla Lindergrenová. „Kdyby používali vlastní civilisty jako štít, neodvažovali bychom se používat atomovky.“ „To ne,“ souhlasil Tyler. „Ale nevím, jestli by se k tomu i někdo jako Stackowitzová odvážil. Určitě by to ráda udělala na okupovaných planetách, ale ty jim nějak docházejí.“ Usmál se. „Spíš se bojím líhní Mortisů v místech, o kterých nevíme. Za vnějšími hranicemi je spousta planet, kde by mohli líhně udělat a my se o tom nedozvíme. Utajené jako naše loděnice Sormia. Sice by to měli logisticky náročné a zabralo by jim to nepoměrně víc času, ale… no, myslím, že něco takového už dávno chystají.“ „Ale když Sormia chrlí každých pár měsíců nové bitevní křižníky, výjimečně bude čas hrát i pro nás,“ řekla Lindergrenová. Tyler sledoval, jak na povrchu Tomsku 1 vykvétají první jaderné hřiby.