Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:30
Strรกnka 3
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:30
Strรกnka 4
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Strรกnka 5
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 6
PfieloÏila Daniela Orlando
© Argo, 2017 WILD CARDS III: JOKERS WILD Copyright © 1987 by George R.R. Martin All rights reserved. Translation © Daniela Orlando, 2016 Cover art © 2013 by Marc Simonetti ISBN 978-80-257-2197-1
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 7
Tahle redakãní eskamotáÏ je vûnovaná editorÛm, ktefií mi pfii jejím sestavování pomáhali: Benu Bovovi, Tedu Whiteovi a Adele Leoneové, Davidu G. Hartwellovi, Ellen Datlowové a Ann Pattyové, Betsy Mitchellové, Jimu Frenkelovi a Ellen Couchové, památce Larryho Herndona a Texaské trojky a samozfiejmû Shawnû a Louovi, ktefií dokázali poznat vítûzn˘ list na první pohled.
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Strรกnka 8
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 9
Předmluva V NEW ORLEANS mají Mardi Gras, v Riu karneval a svátkÛ, slavností i dnÛ národní státnosti jsou stovky. Irové slaví den svatého Patrika, Italové KolumbÛv den a Spojené státy ãtvrt˘ ãervenec. Dûjiny jsou plné ma‰karních prÛvodÛ, karnevalÛ, orgií, náboÏensk˘ch slavností a národních svátkÛ. Den divok˘ch karet v sobû má ode v‰eho trochu a je‰tû nûco navíc. Patnáctého záfií 1946 Stíhaã zahynul na studené odpolední obloze nad Manhattanem a svûtem se roz‰ífiil takijsk˘ xenovirus, lidovû naz˘van˘ divoká karta. Není známo, kdy se zaãalo pfiipomínat v˘roãí onoho dne, ale na sklonku ‰edesát˘ch let se uÏ k nûmu hlásili v‰ichni ti, kdo pocítili divokou kartu na vlastní kÛÏi a pfieÏili to – newyor‰tí Ïolíci a esa. Patnácté záfií se stalo Dnem divok˘ch karet. PfiíleÏitostí k oslavám a náfikÛm, k zármutku a radosti, k pfiipomínání mrtv˘ch a opatrování Ïiv˘ch. Dnem ohÀostrojÛ, pouliãních trhÛ a pfiehlídek, ma‰karních plesÛ, politick˘ch shromáÏdûní a vzpomínkov˘ch slavností, pitek, milování a rvaãek v podchodech. Oslavy byly rok od roku rozsáhlej‰í a boufilivûj‰í. V˘ãepy, restaurace a nemocnice vykazovaly rekordní náv‰tûvnost, v‰e zaãaly sledovat sdûlovací prostfiedky a nakonec samozfiejmû dorazili i turisté. Den divok˘ch karet jednou do roka i bez povolení a souhlasu úfiadÛ pohltí Îolíkov i cel˘ New York a v ulicích se rozpoutá karneval chaosu. Na patnáctého záfií 1986 pfiipadalo jeho ãtyfiicáté v˘roãí.
–9–
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Strรกnka 10
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 11
Kapitola 1 06.00 h PÁTÁ AVENUE tonula v místní obdobû noãního klidu. Jennifer Maloyová pfieletûla pohledem nepolevující proud dopravy ozáfiené pouliãními lampami a podráÏdûnû na‰pulila rty. Nelíbila se jí v‰echna ta svûtla a ruch, ale stûÏí s nimi mohla nûco dûlat. KoneckoncÛ stála na kfiiÏovatce Páté avenue a Tfiiasedmdesáté ulice ve mûstû, které nikdy nespí. Vládl tu stejn˘ ruch jako o pfiede‰l˘ch ránech, kdy to tady obhlíÏela, a Jennifer nemûla dÛvod oãekávat, Ïe se situace nûkdy zlep‰í. S rukama vraÏen˘ma hluboko do kapes svrchníku pro‰la kolem ‰edivého ãtyfipatrového ãinÏáku a vklouzla do prÛchodu za ním. Tady uÏ byla tma a ticho. Za‰la za kontejner na odpadky, pfies kter˘ nebylo vidût, a usmála se. Zjistila, Ïe jí to pofiád pfiijde vzru‰ující, i kdyÏ uÏ to dûlala tolikrát. Srdce se jí napûtím rozbu‰ilo a dech zrychlil, kdyÏ si nasazovala kapucovitou masku skr˘vající její pohlednou tváfi i hfiívu blond vlasÛ svázan˘ch vzadu do drdolu. Svlékla si svrchník, úhlednû ho sloÏila a zastrãila za kontejner. Pod svrchníkem mûla jen skrovné ãerné ‰ÀÛrkové bikini a tenisky. Mûla ‰tíhlou, pÛvabnû tvarovanou postavu s drobn˘mi Àadry, úzk˘mi boky a dlouh˘ma nohama. Sklonila se, rozvázala si boty, zula si je a postavila je vedle svrchníku. Pak témûfi mazlivû pfiejela rukou po zadní stûnû ‰edivého ãinÏáku, pousmála se a pro‰la zdí. ? Byl to zvuk motorové pily zakusující se do vodou nasáklého dfieva. Z jekotu ocelov˘ch zubÛ Jacka brnûla ãelist, kdyÏ sledoval, jak se v‰em dobfie znám˘ chlapec snaÏí ukr˘t hloubûji ve spleti tisovcÛ. „Nûkde tam bejt musí!“ To byl str˘ãek Jacques. Lidi z atelierského okresu mu fiíkali Haìák. Za jeho zády. Chlapec si skousl ret, aby nevykfiikl. Skousl pevnûji, do krve, aby se nepromûnil. Nûkdy to zabíralo. Jindy… Ocelová pila znovu zavfiískla mezi podmáãen˘mi stromy. Chlapec se skrãil je‰tû níÏ; na rtech se mu rozstfiíkla poloslaná hnûdá voda, která mu vnikla do nosu. KdyÏ se mu nad hlavou zavfiela stojatá bahnitá hladina, rozka‰lal se. „Já vám to fiíkal! Ten malej krokod˘lí zmetek je támhle. Berte ho.“ Ke str˘covu hlasu se pfiidaly dal‰í. – 11 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 12
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
âepel motorovky opût zakvílela. Jack Robicheaux se zazmítal ve tmû s rukou zamotanou v propoceném povleãení, zatímco druhou se natahoval po telefonu. Pfiirazil vitráÏovou stolní lampu ke stûnû, zanadával, kdyÏ se mu nûjak˘m zázrakem podafiilo zachytit ozdobn˘ podstavec s kvûtinov˘mi motivy, vrátil lampiãku na noãní stolek a nahmátl chladnou hladkost telefonu. Sluchátko zvedl uprostfied ãtvrtého zazvonûní. UÏ mûl na jazyku nadávku. Kdo má krucinál tohle ãíslo? Pytlaãka, jenÏe ta byla zrovna u nûj doma, jen v jiné místnosti. NeÏ v‰ak pfiiblíÏil ústa k telefonu, pochopil. „Jacku?“ pronesl hlas na druhém konci linky. Zvuk na okamÏik pfiehlu‰ilo statické praskání dálkového hovoru. „Jacku, tady Elouette. Volám ti z Louisiany.“ Usmál se do tmy. „To mi do‰lo.“ Zmáãkl vypínaã, ale nic se nestalo. Vlákno v Ïárovce muselo prasknout, kdyÏ se lampa pfiekotila. „Je‰tû nikdy jsem sama nevolala z takové vzdálenosti. VÏdycky to vytáãel Robert.“ Robert byl její manÏel. „Kolik je hodin?“ zeptal se Jack a zatápal po hodinkách. „Kolem pát˘ ráno,“ odpovûdûla jeho sestra. „Co se stalo? Je nûco s mámou?“ To uÏ se koneãnû probudil a vymanil z útrÏkÛ snu. „Ne, Jacku, máma je v pofiádku. T˘ se nikdy nic nestane. Ta nás oba pfieÏije.“ „Tak co teda?“ Zaslechl ve svém hlase pfiíkrost a pokusil se ji zmírnit. JenÏe kdyÏ ona Elouette vÏdycky mluvila tak pomalu a její úvahy byly tak rozvláãné. Na lince se rozhostilo ticho pfieru‰ované záchvûvy praskotu, aÏ Elouette koneãnû fiekla: „Jde o moji dceru.“ „Cordelii? Co je s ní? Co se stalo?“ Dal‰í odmlka. „Utekla z domova.“ V Jackovi to vzbudilo protichÛdné pocity. Sám koneckoncÛ pfied lety taky utekl. Vzal roha, a to byl je‰tû o hodnû mlad‰í neÏ Cordelia. Kolik jí teì musí b˘t, patnáct? ·estnáct? „Povûz mi, co se stalo,“ vybídl sestru konej‰ivû. Elouette mu to povûdûla. Cordelia (podle ní) zmizela bez varování. Vãera nepfii‰la ke snídani. Ztratilo se i líãení, obleãení, peníze a spací pytel. Otec obvolal Cordeliiny pfiátele. Nebylo jich mnoho. Pak zavolal ‰erifovi, kter˘ upozornil hlídky. Nikdo ji nevidûl. StráÏci zákona do‰li k závûru, Ïe Cordelia si asi nûkoho stopla na dálnici. ·erif smutnû vrtûl hlavou. „Holka s její vizáÏí, no, to uÏ je dÛvod k obavám,“ poznamenal. Jedinou stopu nakonec objevil Cordeliin otec. Dívka se stejn˘m obliãejem („Nejhezãí tváfiiãka za tendle mûsíc,“ vyslovila se pokladní) a dlouh˘mi bujn˘mi ãern˘mi vlasy („âerná jako noc pfii novoluní nad fiekou,“ komentoval to nosiã zavazadel) nastoupila do autobusu v Baton Rouge. „Mezimûstská linka,“ vysvûtlovala Elouette. „Jednosmûrná jízdenka do New Yorku. NeÏ jsme to zjistili, na policii nám fiekli, Ïe uÏ nemá smysl pokou‰et se ho zastavit v New Jersey.“ Hlas se jí rozechvûl, jako kdyby mûla na krajíãku. „To bude dobr˘,“ utû‰oval ji Jack. „Kdy sem má dorazit?“ „Kolem sedm˘. Sedm˘ va‰eho ãasu.“ „Merde.“ Jack ve tmû spustil nohy z postele a posadil se. „MÛÏe‰ tam zajít, Jacku? Zkusí‰ ji najít?“ – 12 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 13
D IVOKÉ
KARTY
III – D IVOCÍ
ÎOLÍCI
„Jasnû. Ale musím na autobusák vyrazit hned, jestli to mám stihnout.“ „Díky moc. Zavolበmi pak, aÏ ji najde‰?“ „Zavolám. Pak vymyslíme, co dál. Tak já jdu, jo?“ „Dobfie. Budu ãekat. Tfieba se do té doby vrátí i Robert.“ V jejím hlase byla sly‰et dÛvûra. „Díky, Jacku.“ PoloÏil sluchátko a odpotácel se na druh˘ konec pokoje. Nahmátl vypínaã a koneãnû se mohl rozhlédnout po místnosti bez oken. Pracovní odûv ze vãerej‰ka byl pohozen˘ na nahrubo tesané dfievûné lavici u stûny. Jack si natáhl oprané dÏíny a zelené bavlnûné triãko. Nad zavánûjícími pracovními ponoÏkami nakrãil nos, ale nic jiného nemûl po ruce. Dneska mûl volno, které hodlal strávit v ãistírnû. KoÏené boty s ocelovou ‰piãkou si za‰nûroval narychlo, jen pfies kaÏd˘ druh˘ pár oãek. KdyÏ otevfiel dvefie do zbytku domácnosti, Pytlaãka uÏ stála na prahu se dvûma obrovsk˘mi koãkami, chumlem koÈat a m˘valem s podmalovan˘ma oãima. V‰ichni na nûj mlãky zírali. Jack v matné záfii lampy rozsvícené v ob˘vacím pokoji rozeznal lesk Pytlaããin˘ch tmavohnûd˘ch vlasÛ a je‰tû tmav‰ích oãí, stínování v˘razn˘ch lícních kostí i svit bledé pleti. „JeÏi‰marjá!“ vyjekl a couvl. „Nesmíte mû takhle lekat.“ Zhluboka se nadechl a ucítil, jak mu drsná hrbolatá kÛÏe na hfibetech rukou zase zmûkla. „Já nechtûla,“ opáãila Pytlaãka. âern˘ kocour se otfiel o Jackovo l˘tko a pfiitiskl se mu hfibetem k ãé‰ce. Pfiedl jako spokojen˘ ml˘nek na kávu. „Sly‰ela jsem telefon. Nûco se stalo?“ „¤eknu ti to cestou ke dvefiím.“ Struãnû jí v‰e zrekapituloval v kuchyni, kde se zastavil, aby slil zbytky vãerej‰í kávy do pfienosného polystyrenového kelímku. Pytlaãka mu poloÏila ruku na zápûstí. „Máme jít s tebou? Zrovna dneska by se ti na nádraÏí mohlo hodit nûkolik oãí navíc.“ Jack zavrtûl hlavou. „To by nemûl bejt problém. Je jí ‰estnáct a je‰tû nikdy v Ïádn˘m velk˘m mûstû nebyla. Podle mámy zná New York jenom z televize. AÏ pfiijede autobus, uÏ na ni budu ãekat na nástupi‰ti.“ „A ona o tobû ví?“ Jack se sehnul, aby mohl kocoura podrbat za u‰ima. Strakatá koãka mÀoukla a pfiiskoãila, aby se dostalo i na ni. „Kdepak. Stejnû by mi asi po pfiíjezdu zavolala. Takhle jenom u‰etfiíme ãas.“ „Nabídka pofiád platí.“ „Pfiivedu ji sem na snídani, neÏ bys fiekla ‰vec.“ Odmlãel se. „Nebo moÏná ne. Bude si chtít promluvit, tak ji asi vezmu do Automatu. Nûco takov˘ho urãitû v Atelieru nevidûla.“ Narovnal se a koãky zklamanû kníkly. „Navíc mበsraz s Rosemary, ne?“ Pytlaãka pochybovaãnû pfiik˘vla. „V devût.“ „Hlavnû si nedûlej starosti. Tfieba bychom v‰ichni mohli spoleãnû poobûdvat. Podle toho, jak velkej cirkus vypukne v centru. Snad bychom mohli zaskoãit do korejsk˘ho bistra a udûlat si piknik na lodi cestou na Staten Island.“ Sklonil se k ní a vtiskl jí letmou pusu na ãelo. NeÏ stihla zvednout ruce, aby ho zadrÏela a mohla mu polibek oplatit, byl tentam. Vytratil se ze dvefií. Vytratil se jí z dohledu. „Sakra.“ Koãky k ní vzhlédly nechápavû, ale soucitnû. M˘val jí ovinul tlapky kolem kotníku. – 13 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 14
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
? Jennifer Maloyová pro‰la pfiízemím a prvním patrem ãinÏáku bez pov‰imnutí jako duch, nevidûná a nesly‰ená. Vûdûla, Ïe budova uÏ pfied nûjak˘m ãasem pfie‰la do spoleãného vlastnictví a to, co ji zajímá, se nachází v nejvy‰‰ím ze tfií podlaÏí, které patfií bohatému podnikateli s ne‰Èastn˘m jménem Kien Phuc. ·lo o Vietnamce, kter˘ provozoval fietûzec restaurací a ãistíren. AspoÀ tak to fiíkali v tom dílu Newyorského stylu, kter˘ pfied ãtrnácti dny vidûla na stanici PBS. Jennifer mûla ten pofiad moc ráda. Diváci s ním mohli absolvovat prohlídku elegantních i pfieplácan˘ch pfiíbytkÛ mûstské smetánky. Pfiedkládal jí bezpoãet moÏností a kvanta uÏiteãn˘ch informací. Proplula druh˘m patrem, kde bydlelo Kienovo sluÏebnictvo. Nemûla ponûtí, co je ve tfietím patfie, jemuÏ televizní kamery nevûnovaly pozornost, a tak jím pro‰la bez zastavení a zamífiila rovnou k bytu ve ãtvrtém. Kien tam Ïil sám v osmi místnostech, jeÏ byly ztûlesnûním neúprosného luxusu a okázalosti hraniãící s dekadencí. Jennifer netu‰ila, Ïe se v ãistírnách a ãínsk˘ch restauracích dají vydûlat takové peníze. V horním patfie byla tma a ticho. Jennifer se obloukem vyhnula loÏnici s kruhovou postelí, zrcadlov˘m stropem (trochu k˘ã, fiíkala si, kdyÏ to vidûla v televizi) a pfiekrásn˘mi ruãnû poti‰tûn˘mi hedvábn˘mi paravány. Vynechala i ob˘vací pokoj v americkém stylu, kde dva tisíce let star˘ bronzov˘ Buddha shlíÏel z ãestného místa hned vedle skvostného domácího kina se ‰irokoúhl˘m televizorem, videopfiehrávaãem, pfiehrávaãem kompaktních diskÛ a obligátními regály videokazet, audiokazet i cédéãek. Mûla spadeno na pracovnu. V pracovnû byla stejná tma jako ve zbytku patra a Jennifer sebou trhla, kdyÏ zahlédla matn˘ obrys tmavé postavy u obfiího psacího stolu z t˘kového dfieva, kter˘ vévodil protûj‰í stûnû místnosti. Po odhmotnûní byla sice nezranitelná fyzick˘m útokem, ale nebyla imunní vÛãi pfiekvapení a tuhle postavu kamery televizního ‰tábu nezachytily. Rychle se zanofiila do nejbliωí zdi, ale postava se nepohnula a nedala nijak najevo, Ïe by si jí v‰imla. Jennifer opatrnû vklouzla zpátky do pracovny a zaplavila ji úleva smí‰ená s úÏasem, kdyÏ spatfiila, Ïe jde o objemnou, skoro metr osmdesát vysokou terakotovou sochu asijského váleãníka. Nad fiemesln˘m zpracováním se tajil dech. Obliãejové rysy, odûv, zbranû, v‰e bylo preciznû vymodelováno do nejmen‰ích detailÛ, jako kdyby se Ïiv˘ ãlovûk promûnil v hlínu, dokonale se zakonzervoval v˘palem v peci a pfieãkal celá tisíciletí, aby mohl skonãit v Kienovû pracovnû. Jennifefiin respekt ke Kienovu bohatství – a vlivu – tím je‰tû vzrostl. Socha byla nepochybnû pravá – Kien dal v televizním rozhovoru jasnû najevo, Ïe s napodobeninami se odmítá zahazovat – a Jennifer bylo známo, Ïe 2200 let staré terakotové sochy z hrobky Jing-ãenga, prvního císafie dynastie âchin a sjednotitele âíny, jsou soukrom˘m sbûratelÛm naprosto spolehlivû nedostupné. Kiena muselo její získání stát nevídané úsilí, o úplatcích nemluvû. Byl to nesmírnû cenn˘ kousek, ale Jennifer vûdûla, Ïe je moc velk˘ na to, aby ho odsud odtáhla, a nejspí‰ i moc unikátní na to, aby ho pak dokázala nûkde udat. KdyÏ ucítila, jak jejím nehmotn˘m tûlem znenadání zalomcovala vlna závratû, rychle se opût zhmotnila. Nemûla ten pocit ráda. Dostavoval se vÏdy po nadmûrném vypûtí jako v˘straha, Ïe uÏ je odhmotnûná pfiíli‰ dlouho. Netu‰ila, co by se stalo, kdyby setrvala v pfiízraãné podobû i navzdory tomu. Nechtûlo se jí to zji‰Èovat. – 14 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 15
D IVOKÉ
KARTY
III – D IVOCÍ
ÎOLÍCI
Jakmile se zhmotnila, rozhlédla se kolem. Místnost lemovaly vitríny obsahující Kienovu sbírku nefritov˘ch fiezeb, nejkrásnûj‰í, nejrozsáhlej‰í a nejcennûj‰í kolekci na západní polokouli. KienÛv profil se díky ní objevil v Newyorském stylu a právû pro nû si teì Jennifer ‰la. Nebo alespoÀ pro nûkteré z nich. Bylo jí jasné, Ïe je v‰echny nepobere, i kdyby se sem vrátila desetkrát, protoÏe dokázala odhmotÀovat cizorodá tûlesa jen v omezené mífie. Zvládne pronést jen nûkolik kouskÛ naráz. JenÏe víc jich vlastnû ani nepotfiebovala. NeÏ se v‰ak pustí do nefritu, musí udûlat je‰tû nûco. Pod bos˘mi chodidly cítila smyslnû hust˘ vlas pfiepychového koberce, kdyÏ proplouvala kolem t˘kového stolu skoro stejnû nehluãnû jako v odhmotnûné podobû, aby se zastavila pfied Hokusaiov˘m dfievotiskem visícím na stûnû za ním. Za grafikou, jak aspoÀ tvrdil Kien, se ukr˘val vestavûn˘ sejf. Dodal, Ïe se o nûm zmiÀuje, protoÏe je absolutnû, stoprocentnû, naprosto a nade v‰i pochybnost nedobytn˘. Îádn˘ zlodûj se nevyzná v mikroobvodech tak dobfie, aby dokázal vyfiadit z provozu elektronick˘ zámek, a sejf je tak pevn˘, Ïe odolá ve‰ker˘m fyzick˘m útokÛm vyjma náloÏe, která by zdemolovala celou budovu. Nedá se vyloupit nik˘m, nijak a nikdy. Kien, kter˘ ta slova proná‰el s krajnû samolib˘m v˘razem, byl zjevnû ãlovûk, kter˘ se rád vytahuje. Jennifer si se ‰ibalsk˘m úsmûvem ve tváfii odhmotnila praviãku a natáhla se skrz grafiku i ocelová dvífika za ní, zatímco pfiemítala, jaké poklady má asi Kien schované ve svém supermoderním trezoru. ? Pohazoval si s ní v náruãí, kdyÏ lovil z kapsy klíã, aby mohl koneãnû odemknout dvefie. „Postav mû na zem, ty blbãe. Otevfiít mÛÏe‰ potom.“ „Kdepak, pfienesu si tû pfies práh.“ „Nejsme manÏelé.“ „Zatím,“ opáãil a zakfienil se na ni. V poloze, kterou zaujímala v jeho náruãi, bylo obzvlá‰È patrné znetvofiení krku a jeho hlava z tohoto úhlu vypadala jako baseballov˘ míãek na podstavci. AÏ na ten krk – dûdictví karetního viru – to byl docela pohledn˘ muÏ. Nakrátko stfiiÏené hnûdé vlasy, které uÏ na spáncích zaãínaly ‰edivût, veselé hnûdé oãi, v˘razná brada – zkrátka hezká tváfi. Protáhl se dvefimi a postavil ji na zem. „MÛj hrad. Snad se ti bude líbit.“ Byt prozrazoval jeho dûlnick˘ pÛvod. Praktick˘ gauã, polohovací kfieslo umístûné pfied televizorem, ‰tos v˘tiskÛ Reader’s Digestu na konferenãním stolku, rozmûrná, ale nepfiíli‰ zdafiilá olejomalba plachetnice proplouvající nepravdûpodobnû vysok˘mi vlnami. Ten typ obrazu, jaké jsou k dostání na aukcích obrazÛ neúspû‰n˘ch umûlcÛ v nejbliωím Hiltonu. Bylo tu v‰ak peãlivû uklizeno a parapety lemovala fiádka pestrobarevn˘ch africk˘ch fialek, které se k tak mohutnému a silnému muÏi vÛbec nehodily. „Naposledy jsem proflámoval noc na maturitním plese, Ruleto.“ „Na to bych vsadila boty.“ Zrudl. „Hele, já bejval zamlada dobrej katolík.“ „Mamka mi vÏdycky fiíkala, aÈ si dám na dobr˘ katolíky bacha.“ – 15 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 16
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
Pfiistoupil k ní a objal ji mohutn˘ma rukama kolem pasu. „Taky uÏ nejsem tak dobrej jako kdysi.“ „Doufám, Ïe mበna mysli morálku a ne v˘konnost, Stane.“ „Ruleto!“ „Citlivko,“ dobírala si ho. Pfiejel jí rty po krku, hravû se jí zahryzl do lalÛãku a Ruleta se opût pozastavila nad nahodilostí divoké karty, která padla zrovna tomuhle „barabovi“ a uãinila z nûj nadãlovûka. Vztáhla k nûmu ruce a pfiejela mu dlanûmi po nabûhlém hrdle. „·tve tû to nûkdy?“ „Bejt Vfie‰Èan? Ale houby. Teì jsem nûkdo, a já vÏdycky chtûl bejt nûkdo. Táta z toho ‰ílel. VÏdycky fiíkal, Ïe lidi na‰eho raÏení by mûli Ïít jen o chlebu a vodû, ãímÏ chtûl fiíct, Ïe se nemám povy‰ovat. Ten by se teì divil. No tak.“ Natáhl ruku a zachytil slzu ‰piãkou masitého prstu. „Proã breãí‰?“ „To nic. Jenom… Pfii‰lo mi to smutn˘.“ „Tak pojì. UkáÏu ti, jak jsem v˘konnej.“ „Pfied snídaní?“ nadhodila ve snaze oddálit nevyhnutelné. „Jasnû, aspoÀ nám vyhládne.“ Odevzdanû ho následovala do loÏnice. ? Jennifer zapátrala v sejfu a nahmátla nûco, co vypadalo na hromádku mincí ve váãku. Pokusila se jednu z nich odhmotnit a zamraãila se, kdyÏ mince zÛstala pevná. Zfiejmû ryzí zlato, napadlo ji, kruggerrandy nebo kanadské Javorové listy. Látky s vysokou hustotou, jako tfieba kovy obecnû a zlato zvlá‰È, se obtíÏnû odhmotÀovaly a kromû hlub‰ího soustfiedûní byly i energeticky nároãnûj‰í. Rozhodla se je prozatím nechat b˘t a prozkoumat zbytek sejfu. Dotkla se plochého hranatého pfiedmûtu, kter˘ ‰el odhmotnit mnohem snáz neÏ mince. Protáhla zdí tfii malé diáfie, a protoÏe ve tmû nedokázala rozeznat podrobnosti, rozsvítila si ãtecí lampiãku na t˘kovém stole. Ve svûtle lampy bylo vidût, Ïe dva diáfie mají prosté ãerné desky. Tfietí byl mûl desky vázané v modré látce s bambusov˘m vzorem. Nejdfiív otevfiela ten horní. Silné listy diáfie byly rozdûlené do fiádkÛ opatfien˘ch prÛhlednou fólií, pod níÏ byly zasunuté pestrobarevné kousky papíru. Po‰tovní známky. Ty v horní fiadû vypadaly jako britské, byly v‰ak pfieti‰tûné nápisem v nûjakém cizím jazyce a datem „1922“. Sehnula se, aby je prozkoumala dÛkladnûji, a strnula, kdyÏ se ve tmû za kuÏelem svûtla ze ãtecí lampy ozval tich˘ zvuk. Zvedla hlavu, ale nic nevidûla. Oãi uÏ se pfiizpÛsobily svûtlu, a tak natoãila stínítko lampy, aby osvûtlovalo vzdálenûj‰í konec stolu. A zkoprnûla s knedlíkem v krku. Na protûj‰ím rohu psacího stolu stála dvacetilitrová nádoba zvíci barelu do automatu na vodu. Tahle v‰ak nebyla plastová, ale sklenûná a nebyla k niãemu pfiipojená. Stála na plochém podstavci na kraji stolu a sk˘tala domov tvorovi, kter˘ v ní plaval. – 16 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 17
D IVOKÉ
KARTY
III – D IVOCÍ
ÎOLÍCI
Ten byl necelého pÛl metru vysok˘ a mûl zelenou, lysou, jakoby bradaviãnatou kÛÏi. Plaval s hlavou nad vodou, ruce se srostl˘mi prsty tiskl na sklo a z jeho bledé tváfiiãky se na Jennifer upíraly lidské oãi. Chvíli se na sebe dívali, naãeÏ stvofiení otevfielo ústa a vysok˘m nafiíkav˘m hlasem zakvílelo: „Kieneééééé! Zlodûéééééj! Zlodûéééééj!“ V Newyorském stylu nefiíkali nic o tom, Ïe Kien vlastní hlídacího Ïabího Ïolíka, proletûlo Jennifer hlavou, zatímco se v ostatních pokojích rozsvûcela svûtla. To uÏ k ní doléhalo pozdviÏení ve zbytku ãinÏáku a Ïolík ve sklenici dál vfiískal Kienovo jméno hláskem pfiipomínajícím sirénu, kter˘ jako by se jí zavrtával pfiímo do mozku, ani k tomu nepotfiebovala u‰i. Soustfieì se, opakovala si, soustfieì se, jinak dopadnou tu smûlou kasafiku, co si fiíká Spektra, a odhalí ji jako Jennifer Maloyovou, referenãní knihovnici z mûstské knihovny. Ta by pak urãitû pfii‰la o práci a ‰la do vûzení. A co by si pomyslela máma? U dvefií pracovny se nûco pohnulo a kdosi rozsvítil stropní svûtlo. Jennifer zahlédla vysokého ‰tíhlého Ïolíka s plazími rysy, kter˘ na ni zasyãel a vyplázl neskuteãnû dlouh˘ rozeklan˘ jazyk. Pak zvedl pistoli a vypálil. Mífiil pfiesnû, ale kulka se ne‰kodnû odrazila od zdi. Jennifer uÏ se urychlenû propadala podlahou s trojicí diáfiÛ pevnû pfiitisknutou k hrudi. ? Pytlaãka po Jackovû odchodu zahájila ranní rituál v tygrovaném Ïupanu, kter˘ od nûj dostala. Uvelebila se v jednom z kfiesel ãalounûn˘ch rud˘m sametem, zavfiela oãi a zapátrala po tûch, kdo s ní sdíleli Ïivot. Strakatá koãka krmila nejmen‰í koÈata a ãern˘ kocour je hlídal. M˘val spal s hlavou poloÏenou mezi jejími kotníky. Byl utahan˘, protoÏe celou noc slídil po Jackovû viktoriánském pfiíbytku. Pytlaãka doufala, Ïe nerozkramafiil nic dÛleÏitého. Nastavila mu v hlavû alarmy, které mu bránily v pfiístupu k Jackov˘m vûcem. Poslední dobou uÏ fungovaly celkem úãinnû, ale nikdy nezapomene na hádku s Jackem, kdyÏ mu m˘val odklidil z poliãky v‰echny komiksy s vaãicí Pogo. Natáhla se, aby ho pohladila, zatímco roz‰ifiovala vûdomí na zbytek mûsta. Teì uÏ to ‰lo snadno, byl to jeden z jejích ranních rituálÛ, aãkoli Pytlaãka stále ãastûji pfiecházela na noãní aktivitu, pokud zrovna nebyla s Jackem. Celé roky udrÏovala jejich vztah na nezávazné úrovni a pfiicházela, jen kdyÏ bylo obzvlá‰È ‰patné poãasí, pfiípadnû o svátcích, jako byl tenhle, kdy cizinci pronikali i do míst, kam se normálnû neodvaÏovali vkroãit. KdyÏ byl Jack doma, zdrÏela se. KdyÏ ne, pokraãovala k jinému doupûti. Poslední dobou v‰ak zaãala vyhledávat jeho spoleãnost ãastûji a nacházela si záminky k náv‰tûvû. Jack a Rosemary se stali dÛleÏit˘mi lidmi v jejím Ïivotû a ne pokaÏdé byla schopna fiíct proã. Trvalo roky, neÏ si získali její dÛvûru, ale jakmile jim jednou zaãala dÛvûfiovat, bylo aÏ dûsivû snadné spoléhat na to, Ïe jí budou neustále k dispozici. Zlobnû zavrtûla hlavou, smutná, Ïe ji to svádí pfiem˘‰let o vûcech, které nejsou v její moci, a pou‰tût ze zfietele Ïivé tvory, ktefií jsou. Probouzet se se zvífiaty a vnímat jejich bolest pro ni uÏ bylo pfiirozenûj‰í. V duchu se pfienesla mezi potkany Ïijící v tunelech, krtky, králíky, vaãice, veverky, holuby a dal‰í ptáky a poãítala obûti minulé noci. VÏdycky bylo hodnû tûch, ktefií nepfieÏili. UÏ pochopila, – 17 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 18
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
Ïe obûtem se nûkdy zkrátka nenabízí úniková cesta. Mnohé zahynuly jako potrava ‰elem; dal‰í zahubili lidé. Kdysi se je snaÏila zachraÀovat, chránit kofiist pfied dravci. Málem ji to znovu dohnalo k ‰ílenství. Pfiirozen˘ kolobûh Ïivota, smrti a zrození byl silnûj‰í neÏ ona, a tak se ho Pytlaãka uãila vyuÏívat. Zvífiata umírají a jejich místa zaujmou jiná. Rytmus naru‰ují jen lidské zásahy. Lidi je‰tû ovládat nedokázala. Letmo se dotkla obyvatel zoo a vjemy podbarvila nenávist ke klecím. Jednoho dne, zopakovala svÛj slib zajatcÛm zoo. Jednoho dne… Ze soustfiedûní ji vytrhla teplá tlapka na tváfii. Na prsou jí leÏel ãern˘ kocour se v‰emi dvaceti kily Ïivé váhy. KdyÏ otevfiela oãi, olízl jí nos. Natáhla ruku a podrbala ho za uchem. Na ãenichu uÏ mûl nádech ‰edé, ale vût‰inou se pofiád je‰tû pohyboval jako mlad‰í zvífie. Vyslala k nûmu ten vfiel˘ pocit, kter˘ povaÏovala za lásku. Zavrnûl a odpovûdûl obrazem strakaté, jak odhání koÈata od Jackova viktoriánského nábytku. KdyÏ se na nû nedával pozor, moc ráda se drbala o nohy ve tvaru lvích tlap. Tak Jack mû vãera veãer zase odmítl, kamaráde. Kde je podle tebe chyba? Kocour na nehlasnû vyslovenou otázku odpovûdûl nejdfiív jen tázav˘m pohledem, ale jí pak poslal obraz stovky zvífiat sedících kolem ní. Ano, já vím, Ïe tady v‰ichni jste, ale ãas od ãasu taky touÏím po jiném ãlovûku. Vyvolala si v duchu spoleãn˘ obraz obou koãek jako páru. Kocour odpovûdûl pfiedstavou Pytlaãky s koãkou lidsk˘ch proporcí. Pytlaãka pfiik˘vla a zaletûla pohledem k dovádûjícím koÈatÛm. BohuÏel to není mÛj typ. UvaÏovala, proã se s ní Jack odmítl vyspat. Rozãarování a nechápavost se pomalu mûnily v hnûv. Zaãalo to aÏ loni. VÏdycky, kdyÏ si hrála s koÈaty, cítila, Ïe v jejím Ïivotû nûco chybí. Ten pocit ji ‰tval, ale nemohla ho popfiít. Nedávno hledala u Jacka útûchu, jenÏe on ji odmítl. Umínila si, Ïe uÏ se nebude dopro‰ovat podruhé. Vûdûla, Ïe bez nánosu ‰píny a stafiiãkého ‰atstva, kter˘ ji chránil ve venkovním svûtû, není tak úplnû nepfiitaÏlivá. Nauãila se vhodnû oblékat, aby svou kamarádku Rosemary pfii onûch vzácn˘ch pfiíleÏitostech u‰etfiila rozpakÛ. V ‰atech se v‰ak nikdy necítila dobfie. Pfiipadala si v nich jako v pfievleku a nesná‰ela je. MoÏná se s Jackem a Rosemary zapletla aÏ pfiíli‰. MoÏná je na ãase stáhnout se opût do podzemí. Kocour vycítil celkové vyznûní jejích my‰lenek, i kdyÏ si neumûl pfieloÏit abstraktní v˘znamy. SvÛj souhlas s odtrÏením od lidí vyjádfiil pfiedstavou nûkolika dfiívûj‰ích doupat. Ale ne dneska. Dneska musím jít za Rosemary. Pytlaãka se zvedla z kfiesla a pfie‰la k hromádkám starého, ‰pinavého, beztvarého obleãení, jeÏ tvofiilo vût‰inu jejího ‰atníku. âern˘ kocour se vydal za ní se dvûma koÈaty v patách. Ne, ty zÛstane‰ tady, kdyby se se mnou Jack chtûl spojit. Navíc je pro mû uÏ takhle tûÏké dostat se do její kanceláfie. Pfiesunula pozornost jinam. Modr˘ kabát nebo zelenou vojenskou bundu? ?
– 18 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 19
D IVOKÉ
KARTY
III – D IVOCÍ
ÎOLÍCI
V místnosti bylo tfiináct ãern˘ch svíãek. KdyÏ hofiely, vosk se zbarvoval do odstínu ãerstvé krve a stékal dolÛ. Teì uÏ místnost zaãínala ‰ednout a jejich úzké krouÏky svûtla pomalu bledly. „Neví‰, kolik je hodin?“ Fortunato zvedl hlavu. Veronica stála vedle nûj v rÛÏov˘ch bavlnûn˘ch kalhotkách a roztrhaném triãku s rukama zaloÏen˘ma na prsou. „UÏ bude svítat,“ fiekl. „Jde‰ do postele?“ Odvrátila hlavu a její tváfi zmizela za vlnami ãern˘ch vlasÛ. „MoÏná pozdûji. NestÛj takhle, vystrkuje‰ u toho bfiicho.“ „Jistû, ó sensei.“ Byla to drobná, dûtinská jízlivost. Pár vtefiin nato usly‰el, jak se zamyká v koupelnû. Kdyby to nebyla Mirandina dcera, uÏ by ji pfied nûkolika t˘dny poslal zpátky na ulici. Protáhl se a chvíli se díval, jak se na v˘chodû formují hustá mraãna. Pak se vrátil k Dílu, které mûl pfied sebou. Pfies pûticípou hvûzdu na podlaze rozloÏil tatami, na kterou umístil Hathofiino zrcadlo. Bylo asi tfiicet centimetrÛ dlouhé a bohynû byla vyobrazená v místech, kde rukojeÈ pfiecházela ve sluneãní kotouã. S kravsk˘mi rohy vypadala trochu jako stfiedovûk˘ ‰a‰ek. Zrcadlo bylo mosazné, s reflexní pfiední stranou uzpÛsobenou pro vû‰tûní a zezadu obrou‰ené, aby lépe odráÏelo nepfiátelské útoky. Objednal si je od jednoho stárnoucího hipíka v Greenwich Village a uÏ dva dny je oãi‰Èoval obfiady v‰ech devíti hlavních boÏstev. UÏ nûkolik mûsícÛ se ãím dál obtíÏnûji soustfiedil na cokoli kromû svého soka, toho, co si fiíkal Hvûzdáfi a fiídil rozsáhlou síÈ egyptsk˘ch zednáfiÛ, dokud Fortunato s ostatními nezlikvidoval jeho doupû v Kartouzích. Hvûzdáfii se na rozdíl od té zákefiné vûci, kterou pfiivolal z vesmíru, podafiilo uniknout. Fortunatovy obavy bûhem následujícího nûkolikamûsíãního klidu jen sílily. Rituál Nezrozeného, Abramelinovy akrostichy, kabalistické sefíry, ve‰kerá západní magie ho nechala na holiãkách. Musí proti Hvûzdáfii pouÏít jeho vlastní magii. Musí ho nûjak vypátrat, proniknout bariérami, které Hvûzdáfie skr˘valy jeho zraku. Vtip egyptské magie – té pravé, ne Hvûzdáfiovy pokfiivené a krvavé verze – spoãíval v tom, Ïe se muselo vycházet z úcty, kterou EgypÈané prokazovali zvífiatÛm. Fortunato proÏil cel˘ Ïivot na Manhattanu, nejdfiív v Harlemu a pak v centru, jakmile si to mohl dovolit. Zvífiata pro nûj byla pudlíci, po kter˘ch zÛstávala hovna na chodníku, nebo páchnoucí neteãné karikatury, co prospávaly Ïivot v zoo. Nechápal je a nemûl je rád. Tenhle postoj si uÏ v‰ak nemohl dovolit. Dovolil Veronice, aby si do bytu vzala svého mazlíãka, namy‰lenou obtloustlou ‰edivû mourovatou koãku jménem Líza. Zvífie momentálnû spalo na jeho zkfiíÏen˘ch nohou a zatínalo drápy do hedvábného Ïupanu. Jeho primitivní hodnotov˘ systém byl branou do egyptského vesmíru. Fortunato zvedl zrcadlo. UÏ byl ve správném rozpoloÏení. Zadíval se na svÛj odraz – pohublá tváfi, snûdá pleÈ místy flekatá nedostatkem spánku, ãelo nabûhlé rásou, tantrickou mocí zadrÏovaného spermatu. Jeho rysy se pomalu zaãaly roztékat a mizet. Pak zaslechl nûjak˘ zvuk z koupelny, zdu‰en˘ vzdech, kter˘ ho vytrhl ze soustfiedûní. A najednou místo Hvûzdáfie uvidûl v zrcadle Veroniku. Sedûla na záchodû s kalhotkami u kotníkÛ. V leviãce drÏela kapesní zrcátko a v praviãce krátké ãervenû pruhované brãko od limonády. Hlava se jí bezvládnû k˘vala a tváfi mûla pfiitisknutou k rameni. – 19 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:31
Stránka 20
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
Fortunato odloÏil Hathofiino zrcadlo zpátky na rohoÏ. Fet ho nepfiekvapil, ale Ïe se mu bude sjíÏdût zrovna tady, u nûj doma… Sundal si protestující koãku z klína a zamífiil ke koupelnû. Silou vÛle odemkl zámek, rozkopl dvefie a Veroniãina hlava sebou provinile ‰kubla. „Hele,“ pronesla. „Sbal si krámy a vypadni.“ „Hele, dyÈ je to jenom trocha koksu.“ „Kristepane, mበmû snad za blbce? Myslí‰, Ïe nepoznám herák, kdyÏ ho vidím? Jak dlouho uÏ na tom frãí‰?“ Pokrãila rameny a hodila zrcátko i slámku do otevfiené kabelky. Pak vstala a málem zakopla, neÏ si v‰imla, Ïe má nohy zamotané do kalhotek. Opfiela se o vû‰ák na ruãníky, aby si je mohla natáhnout a zacvaknout kabelku. „Pár mûsícÛ. Ale já na niãem nefrãím. Jenom si obãas dám. S dovolením.“ Fortunato ji nechal projít. „Co blbne‰, sakra? Tobû nezáleÏí na tom, co to s tebou dûlá?“ „Mnû? Jsem jenom blbá ‰tûtka, proã by mi na tom mûlo záleÏet?“ „Nejsi Ïádná ‰tûtka, krucinál, jsi gej‰a.“ Vydal se za ní do loÏnice. „Jsi inteligentní, mበúroveÀ a…“ „Hovno gej‰a,“ prohlásila a ztûÏka dosedla na kraj postele. „·ukám s chlapama za prachy. Vo tom to v‰echno je.“ KdyÏ si natahovala punãocháãe na bezvládnou nohu, zatrhla si nehtem na palci oko, které se roztáhlo po celé délce nylonek. „Baví tû hrát si na gej‰i a v‰echny ty kraviny kolem, ale prav˘ gej‰i ne‰oustaj za peníze. Jsi pasák, já jsem kurva a nic víc v tom není.“ NeÏ se Fortunato zmohl na odpovûì, nûkdo zaãal bu‰it do vchodov˘ch dvefií. Z chodby sálaly proudy napûtí a spûchu, ale nic v˘hrÛÏného. Nic, co by nemohlo poãkat. „Nestrpím u sebe smaÏky,“ oznámil jí. „Îe ne? Nenech se vysmát. KaÏdá druhá holka ve tv˘ stáji si aspoÀ obãas ‰Àupne. Pût nebo ‰est si jich píchá. A jak.“ „Kdo? Je Caroline –“ „Ne, tvoje milovaná Caroline je ãistá. Ne Ïe bys poznal, kdyby nebyla. Nemበani ponûtí, co se sakra kolem tebe dûje.“ „Nevûfiím ti. Odmítám –“ Z pfiedsínû se ozvalo za‰krábání a dvefie se otevfiely. Stál v nich muÏ jménem Brennan, kter˘ drÏel v ruce plastov˘ pásek. Ve druhé ruce svíral mírnû pfiedimenzovanou aktovku, v níÏ, jak Fortunato vûdûl, mûl rozloÏen˘ loveck˘ luk a pfiihrádku plnou ‰ípÛ se ‰irok˘m hrotem. „Fortunato,“ spustil. „PromiÀ, ale –“ Zaletûl pohledem k Veronice, která si mezitím svlékla triãko a teì si rukou zak˘vala prsa. „Ahoj,“ oslovila ho. „Chce‰ mû pfiefiknout? Staãí zaplatit.“ Zaãala si mnout bradavky a olizovat rty. „Kolik má‰? Dva dolary? Dolar pade?“ Z oãí jí tekly slzy a z jedné nozdry se spustil hlen. „DrÏ hubu,“ okfiikl ji Fortunato. „DrÏ uÏ sakra hubu.“ „Proã mû neprofackuje‰? To pfiece pasáci dûlaj, ne?“ Fortunato se ohlédl na Brennana. „MoÏná bys mûl pfiijít pozdûji.“ „Nevím, jestli to poãká,“ odpovûdûl Brennan. „Jde o Hvûzdáfie.“ – 20 –
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:36
Strรกnka 275
Martin 3 - zlom
17.9.1956 21:36
Stránka 276
DIVOCÍ ÎOLÍCI sestavil George R.R. Martin Z anglického originálu Jokers Wild, vydaného nakladatelstvím Tor v New Yorku roku 2014, pfieloÏila Daniela Orlando. Ilustrace na obálce Marc Simonetti. Grafická úprava Pavel Trávníãek. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, v roce 2017 jako svou 3300. publikaci. Vytiskla tiskárna PBtisk, Pfiíbram. Vydání první. ISBN 978-80-257-2197-1 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice. tel. 226 519 400, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz