MARTIN GEORGE R. R.
STŘET KRÁLŮ ARG O
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 5
1.11.2017, 18:48:13
Přeložila Dominika Křesťanová
Czech edition © Argo, 2017 George R. R. Martin © 1998 Translation © Dominika Křesťanová, 2017 Převod části jmen a názvosloví byl pořízen s přihlédnutím k překladu Písně ledu a ohně Hany Březákové, vydavatelství Talpress. ISBN 978-80-257-2285-5 (brožovaná) ISBN 978-80-257-2287-9 (speciální výroční vydání)
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 6
1.11.2017, 18:48:16
• Tohle je pro Johna a Gail za všechno maso a medovinu, co jsme spolu spořádali.
•
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 7
1.11.2017, 18:48:18
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 8
1.11.2017, 18:48:18
• PROLOG
•
C
hvost komety se táhl přes úsvit, rudý šleh krvácející nad skalisky Dračího kamene jako rána na růžovém a purpurovém pozadí ob lohy. Mistr stál na větrem bičovaném balkoně před svými komnatami. Právě sem přilétali po dlouhé cestě krkavci. Jejich trus třísnil oba chrliče, které se nad ním po obou stranách tyčily do výšky dvanácti stop, pekelného psa a wyvernu, dvě z tisíce soch, jež zadumaně shlížely z hradeb starobylé pevnosti. Po příchodu na Dračí kámen ho tahle armáda kamenných příšer zprvu zneklidňovala, ale jak léta ubíhala, zvykl si na ně. Už je vnímal jako dávné přátele. Všichni tři společně teď s obavami hleděli na nebe. Mistr nevěřil na osudová znamení. Jenže i tak… za celý svůj dlouhý život neviděl kometu, která by se téhle co do jasnosti byť jen blížila, a neviděl ani takový odstín, takovou děsivou barvu, barvu krve a plamenů a slunečního západu. Blesklo mu hlavou, jestli snad něco podobného mohly spatřit jeho chrliče. Byly tu podstatně déle než on a budou tu i dlouho poté, až on odejde. Kdyby kamenné jazyky mohly promluvit… Pošetilé myšlenky. Opřel se o cimbuří, pod sebou měl dorážející moře, pod prsty drsný černý kámen. Mluvící chrliče a proroctví na obloze. Jsem k ničemu, na stará kolena začínám být zas bláhový jak malé děcko. Je možné, že ho spolu se zdravím a sílou opouštěla i těžce vydobytá moudrost dlouhých let? Byl mistr, získal vzdělání a vysloužil si řetěz ve velké Citadele ve Starém Městě. Kam to dopracoval, s hlavou plnou pověr jako nějaký venkovský balík? [9]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 9
1.11.2017, 18:48:18
g. r. r. martin Ale přesto… ale přesto… tahle kometa planula dokonce i ve dne, zatímco z horkých průduchů Dračí skály za hradem stoupala bledě šedá pára, a včera ráno bílý krkavec přinesl zprávu ze samotné Citadely, zprávu dlouho očekávanou, ale tím o nic méně hrozivou, zprávu, že léto končí. Zlá znamení, jedno za druhým. Bylo jich příliš, než aby se dala přehlížet. Co to všechno znamená? chtělo se mu zvolat. „Mistře Cressene, máme návštěvu.“ Pylos promluvil tiše, jako by jen nerad rušil mistrovo velebné rozjímání. Kdyby věděl, jaké hlouposti táhnou Cressenovi hlavou, klidně by na něj houkl. „Princezna chce vidět toho bílého krkavce.“ Pylos, vždy neomylně přesný, o ní teď mluvil jako o princezně, neboť její urozený otec byl králem. Králem kouřící skály uprostřed širého slaného moře, nicméně král to byl. „Chce vidět toho bílého krkavce. Doprovází ji její šašek.“ Starý muž odvrátil pohled od úsvitu. Dlaní se pro lepší rovnováhu stále opíral o wyvernu. „Pomoz mi do křesla a uveď je dovnitř.“ Pylos ho vzal za paži a odvedl do místnosti. Za mlada chodíval Cressen křepce, ale teď nechybělo mnoho do jeho osmdesátého dne jména a nohy měl slabé a nejisté. Před dvěma lety si při pádu zlomil kyčel a kost se nikdy pořádně nezahojila. Když vloni onemocněl, pouhé dny před tím, než lord Stannis ostrov uzavřel, vyslala Citadela ze Starého Města Pylose… prý proto, aby mu pomohl s prací, ale Cressen věděl svoje. Pylos tu byl proto, aby ho po jeho smrti nahradil. Cressenovi to nevadilo. Někdo musí zaujmout jeho místo, a dojde k tomu dřív, než by se mu zamlouvalo… Dovolil, aby ho mladík usadil za jeho knihy a papíry. „Běž, přiveď ji. Není vhodné nechat dámu čekat.“ Mávl rukou v chabém gestu naznačujícím spěch, gestu muže neschopného ještě někdy spěchat. Ruce měl skvrnité a vrásčité a přes papírově tenkou kůži prosvítala pavučina žil a obrysy kostí. A jak se mu třásly dlaně, kdysi tak jisté a obratné… Pylos se vrátil i s dívkou, plachou jako obvykle. Za ní se svou podivnou chůzí, šouravými přískoky bokem, držel její blázen. Na hlavě měl šaškovskou přilbici vyrobenou ze starého plechového vědra, k jehož obroučce byly připevněné parohy s navěšenými kravskými zvonci. Při každém jeho kymácivém kroku se zvonce rozezněly, každý jiným hlasem; cinkaly a cililinkaly, břinkaly a řinčely. [ 10 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 10
1.11.2017, 18:48:21
S t ř e t k rá l ů
„Kdopak k nám přichází v tak časnou dobu, Pylosi?“ zeptal se Cressen. „To jsem já a Strakoš, mistře.“ Bezelstné modré oči na něj zamrkaly. Tvář želbohu nebyla nijak půvabná. Dítě zdědilo otcovu hranatou vystouplou bradu a matčiny nešťastné uši, a navíc se k těmto rysům přidalo ještě její vlastní znetvoření, následek nákazy šedou nemocí, která ji málem připravila o život ještě v kolébce. Polovinu tváře a značnou část krku měla ztvrdlé a odumřelé, potažené popraskanou, odlupující se kůží pokrytou šedočernými skvrnami a na dotyk podobnou povrchu kamene. „Pylos říkal, že se můžeme podívat na toho bílého krkavce.“ „Jistěže, to můžete,“ odpověděl Cressen. Jako by jí snad dokázal něco odepřít. Poznala za život odmítání až příliš. Jmenovala se Shireen. O příštím dni jména dosáhne deseti let, nejsmutnější dítě, jaké kdy mistr Cressen poznal. Její smutek je moje hanba, blesklo starci hlavou, další znak mého selhání. „Mistře Pylosi, buď tak laskav a přines lady Shireen z hnízdiště toho ptáka.“ „Bude mi potěšením.“ Pylos byl zdvořilý mladík, ve stěží pětadvaceti vážný jako šedesátiletý muž. Kdyby tak v sobě měl víc veselí, víc života; těch bylo v tomhle místě zapotřebí. Ponurým místům pomůže odlehčení, ne vážnost, a Dračí kámen byl ponurý beze vší pochyby, opuštěná citadela uprostřed mokré pustiny sevřená ze všech stran bouřemi a solí, s kouřícím stínem hory v zádech. Mistr musí jít, kam ho pošlou, a tak Cressen dorazil před dvanácti lety právě sem, právě tady sloužil, a sloužil dobře. Nikdy mu ale Dračí kámen nepřirostl k srdci, nikdy se tu necítil doopravdy doma. Když se poslední dobou probouzel z neklidných snů, v nichž vystupovala znepokojivá postava rudé ženy, mnohdy nevěděl, kde je. Blázen pootočil strakatou, skvrnitou hlavu a sledoval, jak Pylon vystupuje po příkrém kovovém schodišti do hnízdiště. Na šaškovské přilbici se při tom pohybu rozcinkaly všechny zvonky. „Pod mořem mají ptáci místo peří šupiny,“ prohlásil zpěvavě. „Jojo, je to tak.“ I na blázna byl Strakoš žalostná postava. Kdysi možná uměl vyvolat vtipnou poznámkou salvy smíchu, ale moře ho o tuhle schopnost připravilo, a spolu s ní o polovic rozumu a celou paměť. Byl tlustý a rozměklý, sužovaný nejrůznějšími třasy a záškuby, a jeho slova v dobré polovině případů nedávala smysl. Dnes už se mu smála jen tahle dívenka, jediná, komu záleželo na tom, zda je blázen živý, či mrtvý. [ 11 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 11
1.11.2017, 18:48:22
g. r. r. martin Ošklivá holčička, smutný blázen a do třetice mistr… historka, že by se jeden rozplakal. „Posaď se ke mně, dítě.“ Gestem ji zavolal k sobě. „Je sotva po svítání, na návštěvu věru časně. Měla bys ještě ležet v posteli.“ „Měla jsem zlé sny,“ odpověděla Shireen. „O dracích. Letěli sem a chtěli mě sežrat.“ Dívenku sužovaly noční můry, co mistr pamatoval. „Už jsme o tom spolu mluvili,“ konejšil ji tiše. „Draci nemůžou ožít. Jsou vytesaní z kamene, dítě. Za dávných časů byl náš ostrov nejzápadnější výspou mocné svobodné državy Valyrie. To Valyrští zbudovali tuhle pevnost, a vládli tehdy uměním zpracování kamene, jehož znalost se nám nedochovala. Hrad musí mít věž všude, kde se sbíhají dvě kolmé zdi, to kvůli obraně. Valyrští dali svým věžím tvar draků, aby pevnost naháněla větší hrůzu, a ze stejného důvodu místo obyčejného cimbuří osadili hradby tisícem chrličů.“ Vzal její růžovou drobnou dlaň do své, křehké a pokryté skvrnami, a lehce ji stiskl. „Tak si pamatuj, není se čeho bát.“ Shireen tím nepřesvědčil. „A co ta věc na nebi? Dalla a Matrice si povídaly u studny a Dalla říkala, že rudá žena prý matce řekla, že je to dračí dech. Jestli draci dýchají, znamená to, že se probouzejí k životu? Rudá žena, pomyslel si mistr Cressen trpce. Jako by nebylo už dost zlé, že pobláznila hlavu matce, to ještě musí zanášet jedem dceřiny sny? Musí si s Dallou promluvit, přísně jí zapovědět, aby takové pověsti šířila. „Ta věc na obloze je kometa, děvenko. Hvězda s ohonem ztracená na nebesích. Zanedlouho bude ta tam a už ji v životě neuvidíme. Však uvidíš sama.“ Shireen statečně pokývla hlavou. „Matka říkala, že bílý krkavec znamená, že už není léto.“ „To je pravda, má paní. Bílí krkavci přilétají jen z Citadely.“ Cressenovy prsty zabloudily k řetězu na jeho krku, s každým okem ukutým z jiného kovu na znamení rozličných oborů vědomostí, které ovládl; obojek mistra, odznak jeho stavu. V rozkvětu mládí ho nosil s lehkostí, ale teď ho častokrát tížil, jeho kov studil na kůži. „Jsou větší než ostatní krkavci a mnohem chytřejší, chovají se k doručování výhradně těch nejdůležitějších zpráv. Tenhle nám přiletěl oznámit, že se sešla konkláve, zvážila záznamy a měření mistrů ze všech koutů říše a prohlásila toto velké léto za skončené. Trvalo deset let, dva obraty měsíce a šestnáct dnů, nejdelší léto v živoucí paměti.“ [ 12 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 12
1.11.2017, 18:48:22
S t ř e t k rá l ů
„Teď se ochladí?“ Shireen byla dítě léta a skutečný chlad nikdy nepoznala. „Postupně ano,“ odpověděl Cressen. „Budou-li nám bohové přát, dočkáme se teplého podzimu a bohaté sklizně, abychom se mohli na nadcházející zimu připravit.“ Podle prostých lidí znamenalo dlouhé léto ještě delší zimu, ale mistr neviděl důvod, proč by dítě děsil takovými povídačkami. Strakoš rozcinkal svoje zvonky. „Pod mořem je léto pořád,“ zanotoval. „Mořské žínky si zdobí vlasy sasanankami a šat si spřádají ze stříbrných chaluh. Jo jo, je to tak.“ Shireen se zasmála. „Šat ze stříbrných chaluh by se mi líbil.“ „Pod mořem sněží nahoru,“ dodal blázen, „a déšť je na troud suchý. Jo jo, je to tak.“ „Vážně bude sněžit?“ zeptala se malá. „Bude,“ přitakal Cressen. Ale ještě roky ne, doufám, a nebude sněžit dlouho. „Vida, tady máme Pylose s tím ptákem.“ Shireen radostně vykřikla. I Cressen musel uznat, že pták působí impozantně, bílý jako sníh a větší než jestřáb, s bystrýma černýma očima, podle kterých bylo zřejmé, že nejde o obyčejného albína, ale pravého příslušníka rodu bílých krkavců z Citadely. „Sem,“ zavolal. Krkavec roztáhl křídla, vyšvihl se do vzduchu, s hlučným pleskáním přeletěl místnost a přistál na stole vedle něj. „Teď se vám postarám o snídani,“ oznámil Pylos. Cressen přikývl. „Tohle je lady Shireen,“ obrátil se ke krkavci. Pták trhl světlou hlavou nahoru a dolů, jako by se ukláněl. „Lady,“ zakrákal. „Lady.“ Dítě užasle otevřelo ústa. „On mluví!“ „Jen pár slov. Jak říkám, tihle ptáci jsou chytří.“ „Chytrý pták, chytrý muž, chytrý, chytrý blázen,“ poznamenal Strakoš do břinkání zvonků. „Jó, chytrý, chytrý, chytrý blázen.“ Dal se do zpěvu. „Stíny jdou sem a tancují, můj pane, a tancují, můj pane, a tancují, můj pane,“ vyzpěvoval a poskakoval přitom z nohy na nohu. „Stíny jdou sem a zůstanou, můj pane, zůstanou, můj pane, zůstanou, můj pane.“ Při každém slově škubl hlavou a zvonky na paroží zařinčely. Bílý krkavec vykřikl, roztáhl křídla a odletěl usadit se na kovové zábradlí schodů k hnízdišti. Shireen jako by se celá scvrkla. „Tohle zpívá pořád. Řekla jsem mu, ať toho nechá, ale neposlechne mě. Děsí mě to. Zakaž mu to.“ [ 13 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 13
1.11.2017, 18:48:22
g. r. r. martin A jak to mám asi udělat? pomyslel si stařec. Kdysi jsem ho možná mohl umlčet navždy, ale teď… Strakoš se k nim dostal ještě jako chlapec. Lord Steffon blahé paměti ho našel ve Volantisu, na protějších březích úzkého moře. Král – starý král Aerys II. Targaryen, tehdy ještě zdaleka ne tak šílený – vyslal jeho lordstvo poohlédnout se po nevěstě pro prince Rhaegara, jenž neměl žádnou sestru, kterou by si mohl vzít. „Našli jsme úžasného blázna,“ napsal Cressenovi dva týdny předtím, než se měl z neúspěšné výpravy vrátit. „Teprve kluk, ale mrštný jak opice a mazaný jak tucet dvořanů. Umí žonglovat, vymýšlet hádanky a kouzlit, a moc pěkně zpívá ve čtyřech jazycích. Koupili jsme mu svobodu a rádi bychom ho s sebou přivezli domů. Robert bude mít radost a časem třeba naučí smát se i Stannise.“ Vzpomínka na dopis Cressena rozesmutnila. Stannise nenaučil smát se nikdy nikdo, a ten klučík Strakoš už vůbec ne. Znenadání se s kvílením přihnala bouře a záliv Ztroskotání prokázal, že je hodný svého jména. Pýcha větrů, dvoustěžňová galéra jeho lordstva, ztroskotala na dohled od jeho hradu. Jeho dva nejstarší synové přihlíželi z hradeb, jak se loď jejich otce tříští o skály a trosky pohlcuje voda. S lordem Steffonem Baratheonem a jeho urozenou manželkou šla ke dnu stovka veslařů a námořníků a ještě celé dny poté zanechával každý příliv na pobřeží pod Bouřným koncem novou úrodu nafouklých mrtvol. Chlapce moře vyvrhlo třetího dne. Mistr Cressen tehdy sešel dolů spolu s ostatními, aby pomohl přiřadit k mrtvým jména. Když blázna našli, byl nahý a bílou svraštělou kůži měl olepenou mokrým pískem. Cressen ho pokládal za další mrtvolu, ale když Jommy popadl chlapce za kotníky a chtěl ho odtáhnout na pohřební povoz, hoch začal vykašlávat vodu a posadil se. Jommy až do smrti trval na tom, že na omak byla jeho kůže mokrá a ledová. Nikdy se nevysvětlilo, co se dělo ony dva dny, po něž byl blázen ztracený v moři. Rybáři s oblibou vykládali, že ho jedna mořská panna výměnou za jeho sémě naučila dýchat vodu. Strakoš sám k tomu neřekl nikdy nic. Ten bystrý, vtipný chlapec, o kterém psal lord Steffon, na Bouřný konec nikdy nedorazil; hoch, kterého našli, byl někdo jiný, zlomený na těle i na duchu a stěží schopný mluvit, natož pak žertovat. Jeho šaškovská tvář nicméně nenechávala prostor pro mýlku, o koho jde. Ve svobodném městě Volantisu bylo zvykem tetovat [ 14 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 14
1.11.2017, 18:48:22
S t ř e t k rá l ů
obličeje otroků a sluhů, a tenhle chlapec měl kůži od krku až po linii vlasů vzorkovanou červenými a zelenými čtverečky. „Ten ubožák je pomatený, trpí bolestmi a není k užitku nikomu, ani sám sobě,“ prohlásil starý ser Harbert, tehdejší kastelán Bouřného konce. „Největší laskavost bys mu prokázal pohárem makového mléka. Bezbolestný spánek a pak už nic. Sám by ti za to blahořečil, kdyby z toho měl dost rozumu.“ Ale Cressen tehdy odmítl a nakonec prosadil svou. Jestli měl Strakoš z jeho vítězství kdy jakou radost, si ale nebyl jistý, a nevěděl to ani dnes, po všech těch letech. „Stíny jdou sem a tancují, můj pane, a tancují, můj pane, a tancují, můj pane,“ zpíval blázen dál a pohupoval hlavou, až zvonky břinkaly a rachotily. Břink-cink, cililink, břink-cink. „Pane,“ zaskřehotal bílý krkavec. „Pane, pane, pane.“ „Blázni si zpívají, co se jim zamane,“ vysvětlil mistr ustrašené princezně. „Nesmíš si jeho slova brát k srdci. Zítra si třeba vzpomene na jinou písničku a tuhle víckrát neuslyšíme.“ Moc pěkně zpívá ve čtyřech jazycích, psal tehdy lord Steffon… Ve dveřích se objevil Pylos. „Mistře, odpusť.“ „Zapomněl jsi ovesnou kaši,“ poznamenal Cressen pobaveně. To se Pylosovi vůbec nepodobalo. „Mistře, včera v noci se vrátil ser Davos. V kuchyni se o tom mluvilo. Napadlo mě, že bys to rád věděl co nejdřív.“ „Davos… včera v noci, říkáš? Kde je?“ „S králem. Strávili spolu většinu noci.“ Ty tam byly časy, kdy by ho lord Stannis dal probudit bez ohledu na hodinu, aby seděl s nimi a přispěl svou radou. „Měli mi to povědět,“ postěžoval si Cressen. „Měli mě vzbudit.“ Vyprostil prsty z Shireeniny dlaně. „Omluv mě, má paní, ale musím si promluvit s tvým urozeným otcem. Pylosi, podej mi ruku. V tomhle hradu je až příliš schodů a mně se zdá, že každou noc přidávají pár dalších, jen aby mě pozlobili.“ Shireen a Strakoš vyšli z místnosti za nimi, ale dítě brzy omrzelo starcovo plouživé tempo a vyrazilo napřed. Blázen se kymácivě pustil za ním a zvonky mu řinčely jak o život. Hrady nejsou nakloněné slabým, připomněl si Cressen, zatímco sestupoval po točitém schodišti Věže mořského draka. Lord Stannis bude k zastižení [ 15 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 15
1.11.2017, 18:48:23
g. r. r. martin v Síni malovaného stolu, na samém vrcholu Kamenného bubnu, ústřední věže Dračího kamene nazvané podle dunění a burácení, jež ze starobylých stěn vycházelo za bouře. Cestou k němu musí přejít galerii, projít středovými a vnitřními hradbami střeženými chrliči a černými železnými vraty, a vystoupat po tolika schodech, že se ani nechtěl obtěžovat pomyšlením na ně. Mladí muži brali schody po dvou; pro starce se špatnými kyčlemi byl každý z nich utrpením. Ale lorda Stannise nenapadne za ním zajít, a tak mistrovi nezbývalo než se s nadcházejícími muky smířit. Aspoň že je tu Pylos a pomůže mu, za to byl vděčný. Pomalu se sunuli galerií kolem vysokých klenutých oken, odkud se nabízel velkolepý výhled na vnější nádvoří, vnější hradby a rybářskou vesnici ležící za nimi. Na dvoře lučištníci na povel „Nasaď, natáhni, pusť“ stříleli do cvičných terčů. Jejich šípy šelestily jako hejno ptáků zvedajících se k letu. Stráže procházející po ochozech shlížely mezi chrliči na vojenský tábor před hradbami. Jitřní vzduch byl rozmlžený kouřem z ohnišť, u nichž pod zástavami svých pánů zasedaly k prvnímu jídlu dne tři tisíce mužů. Kotviště za širou rozlohou tábořiště bylo přeplněné loděmi. Žádné z plavidel, které se v posledním půl roce přiblížilo na dohled od Dračího kamene, nemělo povoleno odplout. Lítice, třípatrová válečná galéra lorda Stannise s třemi sty vesel, vypadala v sousedství břichatých karak a kog skoro maličká. Strážní před Kamenným bubnem znali mistry od vidění a nechali je projít. „Počkej tady,“ obrátil se Cressen k Pylosovi, jakmile byli uvnitř. „Bude nejlepší, když se s ním sejdu sám.“ „Je to vysoko, mistře.“ Cressen se usmál. „Myslíš, že jsem zapomněl? Vyšel jsem po tom schodišti tolikrát, že znám každý schod jménem.“ Už v půli výstupu toho rozhodnutí litoval. Zastavil se, aby nabral dech a ulevil bolesti v kyčli, a v tu chvíli zaslechl drhnutí těžkých bot o kámen a ocitl se tváří v tvář seru Davosu Seaworthovi, který scházel dolů. Davos byl drobný muž s tváří neomylně vypovídající o jeho nízkém původu. Hubená ramena mu halil obnošený zelený plášť vybledlý sluncem a flekatý od soli a spršek slané vody. Pod ním měl na sobě hnědý kabátec a kalhoty v barvě svých vlasů a očí. Kolem krku mu na šňůrce visel ošoupaný kožený [ 16 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 16
1.11.2017, 18:48:23
S t ř e t k rá l ů
váček. Krátký plnovous mu šedě prokvétal a na zmrzačené levé ruce měl koženou rukavici. Když spatřil Cressena, zastavil se. „Sere Davosi,“ oslovil ho mistr. „Kdy ses vrátil?“ „Za ranní tmy. To je má oblíbená doba.“ Říkalo se, že nikdy nebylo člověka, který by za tmy vedl loď tak obratně jako Davos Krátkoprstý. Než ho lord Stannis povýšil do rytířského stavu, platil v celých Sedmi královstvích za nejproslulejšího a nejprotřelejšího pašeráka. „A co?“ Muž potřásl hlavou. „Je to, jak jsi předvídal. Oni nepovstanou, mistře. Pro něho ne. Nemají ho rádi.“ Ne, pomyslel si Cressen. A nikdy nebudou. Je silný, schopný, dostatečně… ale ano, dostatečně moudrý… jenže to nestačí. Nikdy to nestačilo. „Mluvil jsi se všemi?“ „Se všemi? Ne. Jen s těmi, kdo mě byli ochotni přijmout. Taky mě dvakrát nemiluje, tohle urozené panstvo. Vždycky pro ně budu leda rytíř z Cibulova.“ Sevřel krátké pahýly prstů do pěsti; Stannis mu u všech kromě palce usekl poslední článek. „Zasedli jsme k jídlu s Gulianem Swannem a starým Penrosem a Tarthové se uvolili sejít se se mnou o půlnoci v lesíčku. Ostatní – inu, Beric Dondarrion je nezvěstný, mnozí ho mají za mrtvého, a lord Caron se přidal k Renlymu. Teď je z něj Bryce Oranžový z Duhové gardy.“ „Z Duhové gardy?“ „Renly si pořídil vlastní Královskou gardu,“ vysvětloval bývalý pašerák, „ale těch sedm nenosí bílou, každý má svou vlastní barvu. Velí jim Loras Tyrell.“ Tohle byl přesně takový nápad, z jakých byl Renly Baratheon nadšený; úžasný nový rytířský řád a k němu pro větší slávu nádherný nový šat. Už jako malý si Renly potrpěl na pestré barvy a bohaté látky, a také si náramně rád hrál. „Dívejte se na mě!“ volal, když se smíchem probíhal síněmi Bouřného konce. „Podívejte, jsem drak,“ nebo „Podívejte, jsem čaroděj,“ nebo „Podívejte, podívejte, jsem bůh deště.“ Z kurážného hošíka s rozevlátými černými kadeřemi a veselýma očima vyrostl dospělý muž, bylo mu jednadvacet, ale hrát si ještě pořád nepřestal. Podívejte se na mě, jsem král, pomyslel si Cressen smutně. Renly, Renly, chlapče zlatá, víš ty vůbec, co děláš? A dbal bys na to, kdybys věděl? Záleží na něm ještě [ 17 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 17
1.11.2017, 18:48:23
g. r. r. martin někomu, kromě mě? „Jaký důvod lordové udali pro svoje odmítnutí?“ zeptal se sera Davose. „Tak v tomhle ohledu jsem slyšel slova mírná i neomalená, někdo se vymlouval, někdo sliboval, někdo prostě lhal.“ Pokrčil rameny. „Slova jsou koneckonců jen vítr.“ „Nemohl jsi mu dát vůbec žádnou naději?“ „Jen falešnou, a to bych neudělal,“ odpověděl Davos. „Dozvěděl se ode mě pravdu.“ Mistr Cressen si vybavil onen den po obléhání Bouřného konce, kdy byl Davos povýšen na rytíře. Lord Stannis s malou posádkou tehdy dokázali držet hrad bezmála rok proti velké armádě lordů Tyrella a Redwynea. Byli odříznutí dokonce i od moře, ve dne v noci jej střežily galéry Redwyneů plující pod vínovými barvami Stromoviny. Na Bouřném konci už dávno snědli koně, psi i kočky byli ti tam a posádka zůstala odkázaná na kořínky a krysy. Pak jedné noci, když byl měsíc v novu, zakryly oblohu černé mraky. Pašerák Davos se tehdy odvážil pod pláštěm tmy postavit jak Redwyneově kordonu, tak útesům zálivu Ztroskotání. Jeho nevelká loď měla černý trup, černé plachty, černá vesla a podpalubí plné cibule a solených ryb. Nebylo toho moc, ale i tohle málo udrželo posádku při životě, dokud k Bouřnému konci nedorazil Eddard Stark a neprolomil obležení. Lord Stannis nabídl Davosovi pozemek na mysu Hněvu, menší tvrz a titul rytíře… ale rozhodl také, že za léta pašeráctví Davos zaplatí posledními články prstů na levé ruce. Pašerák souhlasil pod podmínkou, že nůž povede sám Stannis; z méně vážených rukou trest nepřijme. Lord tehdy sáhl po řeznickém sekáčku, aby byl řez čistý a rychlý. Davos si pak pro svůj nově založený rod zvolil jméno Seaworth, Mořský, a za svůj znak přijal černou loď ve světle šedém poli – a s cibulí na plachtě. Bývalý pašerák s oblibou říkával, že mu lord Stannis vlastně prokázal dobrou službu, protože mu teď stačí čistit si a stříhat o čtyři nehty méně. Ne, pomyslel si Cressen, takový muž by nikdy nenabízel falešnou naději ani nezmírňoval tvrdou pravdu. „Pravda může být hořký lektvar i pro muže, jako je lord Stannis, sere Davosi. Nemyslí na nic jiného, než jak se v plné síle vrátit do Králova Přístaviště, svrhnout nepřátele a vznést nárok na to, co mu po právu patří. Teď ovšem…“ [ 18 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 18
1.11.2017, 18:48:23
S t ř e t k rá l ů
„Jestli vyrazí s touhle bídnou armádou do Králova Přístaviště, nečeká ho než smrt. Nemá dost mužů. Říkal jsem mu to, ale sám víš, jak je pyšný.“ Davos pozvedl ruku v rukavici. „Dřív mi dorostou prsty, než tenhle člověk dostane rozum.“ Stařec si povzdechl. „Udělal jsi, co jsi mohl. Teď musím přidat k tvému ještě svůj hlas.“ Unaveně znovu vykročil do schodů. Útočiště lorda Stannise Baratheona byla velká kulatá místnost se stěnami z holého černého kamene, jejíž čtyři vysoká úzká okna vyhlížela do čtyř směrů kompasu. Uprostřed síně byl velký stůl, podle kterého byla nazvaná, masivní vyřezávaná dřevěná deska vyzdobená na rozkaz Aegona Targaryena ve dnech před Dobytím. Malovaný stůl byl přes padesát stop dlouhý, v nejširším místě široký zhruba polovic délky a v nejužším necelé čtyři stopy. Aegonovi řezbáři mu dali tvar pevniny Západozemí, vyřezali každičký záliv a poloostrov, takže stůl neměl jedinou rovnou hranu. Na jeho povrchu, ztemnělém bezmála třemi staletími laku, bylo vymalováno Sedm království, jak vypadala za Aegonových časů; řeky a hory, hrady a města, jezera a lesy. V místnosti bylo jediné křeslo, pečlivě umístěné přesně do bodu, kde u pobřeží Západozemí stál Dračí kámen, a vyvýšené, aby se z něj dala deska stolu dobře přehlédnout. V křesle seděl muž v těsně zašněrovaném koženém kabátci a kalhotách z hnědé, hrubě předené vlny. Když mistr Cressen vstoupil do dveří, zvedl hlavu. „Já věděl, že přijdeš, starče, ať jsem tě dal povolat nebo ne.“ V jeho hlase nezazněla ani stopa vřelosti, jako ostatně nikdy. Stannis Baratheon, lord z Dračího kamene a z přízně bohů právoplatný dědic Železného trůnu Sedmi království Západozemí, měl široká ramena a šlachovité údy, nepřístupnou tvář a pleť, která hovořila o kůži sušené na slunci tak dlouho, až ztvrdla jako ocel. Právě slovo tvrdý lidé užívali nejčastěji, když mluvili o Stannisovi, a přesně takový opravdu byl. Nebylo mu ještě ani pětatřicet, ale na hlavě mu zbýval jen proužek řídkých černých vlasů a stáčel se mu za uši jako stín koruny. Jeho bratr, zesnulý král Robert, si v posledních letech života nechal narůst plnovous. Mistr Cressen ho nikdy neviděl, ale proslýchalo se, že vypadal divoce, byl hustý a nezkrotný. Stannis, jakoby v odezvě na něj, si svůj vous pečlivě zastřihoval nakrátko. Ležel mu na hranaté čelisti a propadlých tvářích jako modročerný stín. Oči měl pod těžkým obočím jako dvě otevřené rány, temně modré jako noční moře. Z jeho úst by [ 19 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 19
1.11.2017, 18:48:24
g. r. r. martin propadl zoufalství i ten nejšprýmovnější z bláznů; byla to ústa stvořená pro podmračené vraštění, úšklebky a ostře formulované rozkazy, tenké bledé rty a sevřené svaly, ústa, která se zapomněla usmívat a smích jaktěživa nepoznala. Někdy, když svět v noci ztichl a klidně odpočíval, si mistr Cressen představoval, že přes půl hradu slyší, jak lord Stannis skřípe zuby. „Bývaly doby, kdy bys mě vzbudil,“ začal starý muž. „Bývaly doby, kdy jsi byl mladý. Teď jsi starý a nemocný, potřebuješ se vyspat.“ Stannis se nikdy nenaučil svou řeč mírnit, neuměl předstírat ani lichotit; říkal, co si myslel, a jestli se to někomu nelíbilo, k čertu s ním. „Věděl jsem, že se záhy dozvíš, co měl Davos na srdci. Vždycky to tak je, nebo ne?“ „Těžko bych ti mohl pomoci, kdybych se to nedozvěděl,“ opáčil Cressen. „Potkal jsem Davose na schodech.“ „A on ti nejspíš všechno vyklopil. Měl jsem mu dát zkrátit nejen prsty, ale i jazyk.“ „Pak by ti jako tvůj vyslanec moc neposloužil.“ „Neposloužil mi jako vyslanec ani tak. Bouřní lordové se za mě nepostaví. Nemají mě zřejmě v lásce a oprávněnost mého nároku jim nic neříká. Zbabělci teď zůstanou sedět uvnitř svých zdí a počkají si, jak se vítr obrátí a komu nejspíš připadne vítězství. A ti odvážní už se zavázali Renlymu. Renlymu!“ Vyplivl to jméno, jako by měl na jazyku jed. „Posledních třináct let je pánem Bouřného konce tvůj bratr. Ti muži jsou jeho vazalové –“ „Jeho vazalové,“ nenechal ho domluvit Stannis, „ačkoli by po právu měli patřit mně. Já se o Dračí kámen neprosil. Nikdy jsem o něj nestál. Získal jsem ho, protože tu seděli Robertovi nepřátelé a on mi nařídil, abych je vystrnadil. Vybudoval jsem pro něj loďstvo a odvedl jeho práci, poslušně, jak se na mladšího bratra sluší a jak by se měl Renly chovat ke mně. A jak se mi Robert odvděčí? Jmenuje mě pánem Dračího kamene a Bouřný konec se všemi příjmy dá Renlymu. Bouřný konec patřil domu Baratheonů tři sta let a podle práva měl připadnout mně, když Robert usedl na Železný trůn.“ Tahle stará křivda ho hluboce sžírala odjakživa a teď se ozvala s novou silou. Právě tady totiž leželo jádro slabosti jeho lordstva; Dračí kámen byl sice starý a bytelný, ale měl na povel jen hrstku nižších lordů, jejichž řídce obyd[ 20 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 20
1.11.2017, 18:48:24
S t ř e t k rá l ů
lená kamenitá panství nemohla Stannisovi poskytnout tolik mužů, kolik by potřeboval. Ani se všemi žoldáky, které s sebou přivezl přes úzké moře ze svobodných měst Myru a Lysu, nebylo vojsko utábořené před hradbami zdaleka dost početné, aby mohlo porazit přesilu domu Lannisterů. „Robert se k tobě zachoval nespravedlivě,“ odpověděl mistr Cressen opatrně, „ale měl pro to dobré důvody. Dračí kámen býval dlouho sídlem Targaryenů. Potřeboval chlapskou sílu, aby ho vzala do svých rukou, a Renly byl teprve děcko.“ „Pořád je to děcko,“ opáčil Stannis. Jeho hněvivý hlas se rozléhal po celé síni. „Děcko, a navíc zloděj, který mi chce ukrást korunu z hlavy. Co kdy udělal, aby si zasloužil trůn? Sedí si v radě a vtipkuje s Malíčkem, a na turnajích si navleče to svoje skvostné brnění a nechá se někým lepším srazit z koně. Nic lepšího můj bratříček Renly neumí, ale myslí si, že by měl být králem. Řekni mi, proč mě bohové potrestali bratry?“ „Za bohy já neodpovídám.“ „Mně se zdá, že poslední dobou vůbec odpovídáš málokdy. Kdo je Renlyho mistrem? Možná bych měl poslat pro něj, třeba by se mi jeho rada zamlouvala víc. Co podle tebe asi tenhle mistr řekl, když si můj bratr umanul oloupit mě o korunu? Jakou radou posloužil tvůj kolega mému zrádnému pokrevenci?“ „Divil bych se, kdyby lord Renly stál o něčí radu, Milosti.“ Nejmladší ze tří synů lorda Steffona vyrostl v muže statečného, ale lehkomyslného a častěji se řídil náhlým popudem než rozmyslem. V tomhle, jakož i v mnohém jiném, se Renly podobal svému bratru Robertovi, kdežto Stannis byl jejich pravým opakem. „Milosti,“ opakoval Stannis trpce. „Vysmíváš se mi královským oslovením, ale co jsem já za krále? Dračí kámen a pár skal v úzkém moři, to je moje království.“ Sestoupil po stupních z křesla a zastavil se u stolu, kde jeho stín padl na ústí Černé vody a les vymalovaný na místě, kde dnes stálo Královo Přístaviště. Zamyšleně shlížel na území, které si hodlal nárokovat, na dosah ruky, a přece tak vzdálené. „Mám dnes večeřet se svými takzvanými vazaly, Celtigarem, Velaryonem, Bar Emmonem, celou touhle cháskou. Chabá sklizeň, abych pravdu řekl, ale nikoho dalšího mi bratříčci nenechali. Bude tam Salladhor Saan, ten pirát z Lysu, přijde mi vypočíst, co mu dlužím, Moroš z Myru [ 21 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 21
1.11.2017, 18:48:24
g. r. r. martin mě bude zrazovat řečmi o přílivech a podzimních bouřích a lord Sunglass si neodpustí pobožné drmolení o vůli Sedmi. Celtigar bude chtít vědět, kteří lordové z bouřných zemí se k nám přidají. Velaryon bude vyhrožovat, že jestli neudeříme hned, vrátí se se svými odvedenci domů. Co jim mám říct? Co teď musím udělat?“ „Tvoji skuteční nepřátelé jsou Lannisterové, můj pane,“ odpověděl mistr Cressen. „Kdybyste proti nim vyrazili s bratrem společně –“ „Já s Renlym jednat nebudu,“ přerušil ho Stannis tónem, který nepřipouštěl odpor. „Ne, dokud si říká král.“ „Tak ne s Renlym,“ ustoupil mistr. Jeho pán byl paličatý a pyšný; když si něco usmyslel, nikdo jeho rozhodnutí nezměnil. „Stejně dobře ti může posloužit někdo jiný. Králem Severu byl prohlášen syn Eddarda Starka, a má teď za sebou veškerou sílu Zimohradu a Řekotočí.“ „Zelenáč,“ poznamenal Stannis. „A další falešný král. Mám snad přijmout rozdrobenou říši?“ „Půl království je rozhodně lepší než nic,“ odpověděl Cressen, „a když tomu chlapci pomůžeš pomstít vraždu jeho otce –“ „Proč bych měl mstít Eddarda Starka? Ten člověk pro mě nic neznamenal. Zato Robert ho miloval, to se ví. Měl ho rád jako vlastního bratra, kolikrát jsem to slyšel? Já byl jeho bratr, ne Ned Stark, ale podle toho, jak se mnou zacházel, by to nikdo nepoznal. Držel jsem pro něj Bouřný konec, díval jsem se, jak dobří muži hladovějí, zatímco si Mace Tyrell a Paxter Redwyne na dohled od hradeb cpali břicha. A poděkoval mi Robert? Ne. Poděkoval Starkovi, za to, že prolomil obležení, když už jsme neměli než krysy a ředkve. Vybudoval jsem na Robertův rozkaz loďstvo, zabral jsem v jeho jméně Dračí kámen. Podal mi snad ruku a řekl Odvedls dobrou práci, bratře, co bych si bez tebe počal? Ne, obvinil mě, že jsem nechal Willema Darryho unést Viseryse a tu malou, jako bych tomu mohl zabránit. Patnáct let jsem seděl v radě, pomáhal jsem Jonu Arrynovi spravovat jeho říši, a Robert zatím chlastal a kurevničil, ale když Jon zemřel, jmenoval snad bratr místokrálem mě? Kdepak, uháněl za svým drahým přítelem Nedem Starkem a nabídl tu čest jemu. Že si tím oba pomohli, jen co je pravda.“ „Ať už je to, jak chce, můj pane,“ ozval se mistr Cressen mírně. „Spáchali na tobě velké bezpráví, ale minulost je jen prach. Zato budoucnost ještě může [ 22 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 22
1.11.2017, 18:48:25
S t ř e t k rá l ů
být tvoje, když se spojíš se Starky. A mohl bys promluvit s dalšími. Co lady Arrynová? Jestli jí královna zavraždila manžela, nepochybně pro něj bude chtít spravedlivost. Má mladého syna, dědice Jona Arryna. Kdybys ho zasnoubil se Shireen –“ „Ten hoch je slabý a churavý,“ namítl lord Stannis. „I jeho otec viděl, jak na tom je, když mě požádal, abych ho vzal k sobě na Dračí kámen. Pážecí služba by mu nejspíš prospěla, ale ta zatracená mrcha z Lannisterů dala lorda Arryna otrávit dřív, než k tomu došlo, a Lysa teď kluka schovává na Orlím hnízdě. Nikdy se od toho mrňouse neodloučí, to se spolehni.“ „Pak musíš poslat Shireen na Orlí hnízdo,“ naléhal mistr. „Dračí kámen je pro dítě ponurý domov. Ať si s sebou vezme svého šaška, bude mít aspoň nablízku známou tvář.“ „Známou a odpornou.“ Stannis zamyšleně svraštil obočí. „Nicméně… za pokus to stojí…“ „Musí se právoplatný pán Sedmi království doprošovat pomoci u vdov a samozvanců?“ ozval se ostrý ženský hlas. Mistr Cressen se otočil a sklonil hlavu. „Má paní,“ pozdravil, rozmrzelý, že ji neslyšel vcházet. Lord Stannis se zamračil. „Já se nedoprošuji. Nikoho. To si zapamatuj, ženo.“ „To ráda slyším, můj pane.“ Lady Selyse byla stejně vysoká jako její manžel, v těle i tváři hubená, s odstávajícíma ušima, špičatým nosem a slabým náznakem kníru nad horním rtem. Denně si chlupy vytrhávala a pravidelně je proklínala, ale pokaždé se objevily znovu. Oči měla bledé, ústa přísná a hlas jako šlehnutí bičem. Zapráskala jím znovu. „Lady Arrynová je ti zavázaná službou stejně jako Starkové, tvůj bratr Renly a všichni ostatní. Ty jsi jejich jediný skutečný král. Nehodí se, aby ses s nimi handrkoval a doprošoval se o něco, co ti z milosti boha po právu náleží.“ Boha, řekla, ne bohů. Ta rudá ženská ji má v hrsti, srdce i duši, odvrátila ji od bohů Sedmi království, starých i nových, a naučila ji uctívat jednoho jediného, kterému říkají Pán světla. „Tvůj bůh ať si svou milost nechá,“ opáčil lord Stannis, který manželčin zápal pro nového boha nesdílel. „Já potřebuju meče, ne požehnání. Máš někde schovanou nějakou armádu, o které jsi mi neřekla?“ Z jeho hlasu [ 23 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 23
1.11.2017, 18:48:25
g. r. r. martin nezaznívala žádná náklonnost. V přítomnosti žen byl Stannis vždycky nesvůj, byť šlo o jeho vlastní manželku. Když dřív odjížděl do Králova Přístaviště zasedat v Robertově radě, nechával Selyse s dcerou na Dračím kameni. Dopisů posílal jen pár a jeho návštěvy byly ještě zřídkavější; jednou dvakrát do roka odvedl svoji povinnost v manželském loži, ale žádnou radost mu to nepůsobilo, a na syny, které kdysi doufal mít, nikdy nedošlo. „Moji bratři, strýcové a bratranci mají armády,“ odpověděla. „Rod Florentů se postaví pod tvoji zástavu.“ „Florentové shromáždí přinejlepším dva tisíce mečů.“ Říkalo se, že Stannis zná sílu každého rodu v Sedmi královstvích. „A ve svoje bratry a strýce máš mnohem víc důvěry než já, má paní. Jejich území leží příliš blízko Vysokých zahrad, než aby tvůj urozený strýc riskoval hněv Mace Tyrella.“ „Je ještě jiná možnost.“ Lady Selyse přišla blíž. „Podívej se z oken, můj pane. Tohle je to znamení, na něž čekáš, ukazuje se na nebi. Je rudé, rudé jako plamen, rudé jako ohnivé srdce jediného skutečného boha. Je to jeho korouhev – a tvoje! Pohleď, jak se táhne po obloze jako horký dračí dech, a ty jsi pán Dračího kamene. Znamená to, že nadešel tvůj čas, Milosti. Nic není jistější. Máš vyplout z tohohle opuštěného skaliska, jako kdysi vyplul Aegon Dobyvatel, a smést všechny, kdo ti stojí v cestě, jako to udělal on. Stačí říct jediné slovo a přijmout moc Pána světla.“ „Kolik mečů mi Pán světla vloží do rukou?“ zeptal se Stannis znovu. „Všechny, které potřebuješ,“ ujistila ho jeho žena. „Pro začátek meče Bouřného konce a Vysokých zahrad i se všemi jejich vazaly.“ „Davos by ti řekl něco jiného,“ prohlásil Stannis. „Tihle muži složili přísahu Renlymu. Mají mého okouzlujícího bratříčka stejně rádi, jako měli rádi Roberta… a jak mě nikdy rádi neměli.“ „Ano,“ přisvědčila, „ale kdyby Renly zemřel…“ Stannis hleděl na svou paní přimhouřenýma očima tak dlouho, až už se Cressen neudržel. „Na to nesmíte ani pomyslet. Milosti, ať už se tvůj bratr dopustil jakýchkoli pošetilostí –“ „Pošetilostí? Já jim říkám proradnosti.“ Stannis se obrátil zpátky k manželce. „Můj bratr je mladý a silný a má kolem sebe ohromné vojsko včetně těch svých duhových rytířů.“ „Melisandra hleděla do plamenů a viděla jeho mrtvolu.“ [ 24 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 24
1.11.2017, 18:48:25
S t ř e t k rá l ů
Cressen byl zděšený. „Bratrovražda… můj pane, to je špatnost, nehorázná… prosím, vyslechni mě.“ Lady Selyse si ho změřila odměřeným pohledem. „A co mu povíš, mistře? Že by mohl získat půl království, když se po kolenou připlazí ke Starkům a prodá naši dceru Lyse Arrynové?“ „Tvou radu jsem už slyšel, Cressene,“ řekl lord Stannis. „Teď si poslechnu tu její. Můžeš jít.“ Mistr Cressen pokrčil ztuhlé koleno. Když se pomalu šoural síní, cítil v zádech Selysein pohled. Než sešel na úpatí schodiště, měl co dělat, aby se udržel zpříma. „Pomoz mi,“ obrátil se na Pylose. Jakmile se v pořádku dostal do svých pokojů, poslal Cressen mladšího muže pryč a znovu se vybelhal na balkon, kde zůstal stát mezi svými chrliči a upřeně hleděl na moře. Kolem hradu uháněla jedna z válečných lodí Salladhora Saana, vesla se zvedala a klesala a zářivě pruhovaný trup protínal šedozelenou hladinu. Díval se za ní, dokud nezmizela za výběžkem. Kéž by takhle snadno zmizely i moje obavy. Žil snad tak dlouho jen proto, aby se dočkal něčeho takového? Ve chvíli, kdy si mistr nasadí řetěz, odznak úřadu, odloží naději na vlastní děti, ale navzdory tomu si Cressen mnohdy připadal jako otec. Robert, Stannis, Renly… tři synové, které vychoval poté, co si lorda Steffona vyžádalo zuřivé moře. Vedl si snad tak špatně, že teď musí přihlížet, jak jeden zabíjí druhého? To nemůže dopustit, to nedopustí. Srdcem všeho zla je ta žena. Ne lady Selyse, ta druhá. Rudá žena, jak ji nazývali sluhové, protože se báli vyslovit její jméno. „Já její jméno vyslovím,“ oznámil Cressen pekelnému psovi z kamene. „Melisandra. Ta je to.“ Melisandra z Ašaje, čarodějka, poutačka stínů a kněžka R’hllora, Pána světla, Srdce ohně, Boha plamenu a stínu. Melisandra, jejíž šílení se nesmí rozšířit mimo Dračí kámen. Po jasu dopoledne mu jeho pokoje připadaly tmavé a pochmurné. Nejistýma rukama zapálil svíci a odnesl si ji do pracovny pod schodištěm do hnízdiště. Na policích tu stály úhledně seřazené masti, lektvary a léčiva. Na nejspodnější polici za řadou mastiček v hranatých hliněných nádobách našel tmavě modrou skleněnou ampulku ne větší než jeho malíček. Když s ní zatřepal, uvnitř to zachrastilo. Cressen sfoukl povlak prachu a odnesl ampulku ke stolu. Ztěžka [ 25 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 25
1.11.2017, 18:48:25
g. r. r. martin dosedl do křesla, vytáhl zátku a vysypal její obsah před sebe. Na pergamen, který předtím četl, zachřestil tucet krystalků ne větších než semínka. Ve světle svíčky se třpytily jako drahokamy, tak sytě fialové, až mistrovi blesklo hlavou, že jejich barvu nikdy dřív doopravdy neviděl. Řetěz na krku ho nesmírně tížil. Špičkou malíčku se zlehka dotkl jednoho krystalku. Jak může něco tak drobounkého rozhodovat o životě a smrti. Byly vyrobené z jisté rostliny, která rostla jen na ostrovech Nefritového moře přes půl světa daleko. Lístky se musely usušit a nechat odležet a pak se naložily do směsi limetky, cukrové vody a jakéhosi vzácného koření z Letních ostrovů. Potom se lístky mohly vyhodit, ale výluh bylo třeba zahustit popelem a nechat zkrystalizovat. Byl to pomalý a náročný proces a přísady byly drahé a těžko dostupné. Alchymisté z Lysu ovšem věděli jak na to, stejně jako braavoští Muži bez tváře… a jako mistři jeho řádu, i když o tom se mimo hradby Citadely nemluvilo. Celý svět věděl, že si každý mistr uková stříbrné oko řetězu, jakmile zvládne umění léčit – ale celý svět raději zapomínal, že kdo umí léčit, umí také zabíjet. Cressen už si nevybavoval, jak v Ašaji lístkům říkali, ani jak traviči z Lysu nazývali hotové krystalky. V Citadele jim říkali prostě rdesno. Když se rozpustily ve víně, stáhly svaly v lidském hrdle těsněji než zaťatá pěst a uzavřely průdušnici. Říkalo se, že tvář oběti zfialoví jako to maličké krystalové semínko, ze kterého vyklíčila smrt, ale stejnou barvu má i tvář člověka, který se zalkne soustem jídla. A právě tento večer bude lord Stannis hostit svoje vazaly, svoji urozenou manželku… a tu rudou ženu, Melisandru z Ašaje. Musím si odpočinout, nabádal se mistr Cressen. Až padne tma, musím být při plné síle. Ruce se mi nesmí třást a moje odvaha ochabnout. Co dělám, je děsivé, ale je potřeba to udělat. Jestli existují bohové, jistě mi odpustí. Poslední dobou špatně spal. Zdřímne si, aby se před tím těžkým úkolem osvěžil. Unaveně se dopotácel do postele. Ale i když zavřel oči, pořád před sebou viděl světlo komety, rudé, ohnivé a ostře živoucí na pozadí temnoty jeho snů. Možná je to moje kometa, pomyslel si ospale těsně před tím, než ho obestřel spánek. Znamení krve, předzvěst vraždy… ano… Když se probudil, byla už úplná tma, jeho ložnice zela černotou a každý kloub v těle ho bolel. Cressen se s námahou posadil. Hlava mu třeštila. Sáhl po holi a nejistě se postavil na nohy. Je tak pozdě, pomyslel si. Oni pro mě neposlali. [ 26 ]
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 26
1.11.2017, 18:48:25
Poděkování
Čím víc drobností, tím víc ďáblů. Anděly, kteří mi je pomohli vychytat, byli i tentokrát Walter Jon Williams, Sage Walker, Melinda Snodgrassová a Carl Keim. Díky patří i mým trpělivým redaktorům a vydavatelům Anne Groellové, Nitě Taublibové, Joy Chamberlainové, Jane Johnsonové a Malcolmu Edwardsovi. A na závěr pozvedám přilbici před Parris za její magickou kávu, pohonnou hmotu, z níž vyrostlo Sedm království.
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 881
1.11.2017, 18:51:35
M ARTIN GEORGE R. R.
STŘET KRÁLŮ Z anglického originálu Clash of Kings, vydaného roku 1998 nakladatelstvím Bantan Spectra, přeložila Dominika Křesťanová. Obálku s použitím kresby Kateřiny Bažantové upravil Pavel Růt. Grafická úprava Libor Batrla. Odpovědný redaktor Richard Klíčník. Jazyková redaktorka Soňa Benediktová. Jazyková korektura Ludmila Böhmová. Technický redaktor Milan Dorazil. Konzultace Icefire.cz Heraldické znaky Virginia Norey. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, argo@argo.cz, www.argo.cz, roku 2017 jako svou 3388. a 3390. publikaci. Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., Rudolfovská 617, České Budějovice. V tomto překladu vydání první. Mimo obyčejné vydání vychází též 200 číslovaných kusů s grafickým listem Kateřiny Bažantové tištěných na papíře Classic chamois, z nichž 66 prvních kusů číslovaných římskými číslicemi I–LXVI svázal do kůže Karel Havlík. Zbylých 134 kusů bylo svázáno do potištěného plátna. ISBN 978-80-257-2285-5 (brožovaná) ISBN 978-80-257-2287-9 (speciální výroční vydání) Aktuality o našich titulech můžete sledovat na www.facebook.com/argo.cz Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877 252 62 Horoměřice tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz, www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
Martin_Stret_kralu_143x205_vnitrek.indd 883
1.11.2017, 18:51:35