A N T H O N Y
L E D A
ONEIL_BLOK_6.5.indd 3
O’ N E I L L
2 0 1 8
10.05.18 8:48
Přeložil Jan Kalandra
Tato kniha je fikce. Jména, postavy, místa a události jsou buď dílem autorovy představivosti, nebo byly využity beletristickým způsobem. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, živými i mrtvými, příběhy, institucemi či lokalitami je čistě náhodná.
THE DARK SIDE First published in the United States by Simon & Schuster Paperbacks, New York, 2016 Copyright © 2016 by Anthony O’Neill Translation © Jan Kalandra, 2018 Jacket illustration © Tomáš Cikán, 2018
ISBN 978-80-7335-533-3
ONEIL_BLOK_6.5.indd 4
10.05.18 8:48
„Člověk je jako Měsíc – má svou odvrácenou stranu, kterou dnem i nocí ukrývá.“ Mark Twain
ONEIL_BLOK_6.5.indd 5
10.05.18 8:48
ONEIL_BLOK_6.5.indd 6
10.05.18 8:48
Z KODEXU MOSAS
Nečekej, co ti dají. Ber si, co potřebuješ. Plevel se hubí, ještě než zapustí kořínky. Usmívej se. Usmívej se. Usmívej se. Zabíjej. Usmívej se. Vybuchuj často. A pořádně. Kapytulovat? Ani nevím, jak se to píše. Lítat může všechno, když na to nalepíš dost peří. Moucha nesmí nikdy tušit, kdy ji chceš plácnout. Podřízení jsou jako psi. Občas je poplácej po hlavě. A až to bude potřeba, dej je uspat. Lži, jako když tiskne. A paměť měj jako slon. Jdi dál. Jdi dál. Zatímco jiní spí, ty jdi dál. Nikdy nevíš, kdy se spustí liják. Proto měj po ruce vždycky nějakou vytáčku. Najdi Oz. A buď čaroděj. Je dobré mít konkurenta. A ještě lepší je roztříštit mu lebku. Jestliže po sobě nesvedeš zahladit stopy, vyhlaď ty, kdo je vidí. Je milosrdné jít soupeři přímo po krku. Stonání odmítej. Ze zásady. Na veřejnosti podávej ruce. V soukromí stínej hlavy. Přátelé ti pomohou dostat se k cíli. Všichni ostatní jsou verbež.
7
ONEIL_BLOK_6.5.indd 7
10.05.18 8:48
Láska k penězům je kořenem veškerého pokroku. Dojdi do El Dorada. Zmocni se El Dorada. Začni hledat další El Dorado. Závist druhých je hodovní tabule s neomezenými chody. Co ústa omluví, svědomí nebolí. Když nemůžeš hlavou prorazit zeď, rozraž hlavu tomu, kdo ji před tebe postavil. Neporušuj zákony. Porušuj obecné principy. Poražení hledají překážky. Vítězové je přeskakují. Génius se umí spasit sám. Nemůžeš sloužit Bohu a mamonu zároveň. Nejsi pořádný conquistador, dokud nedržíš v rukou královu hlavu. Chmury přenech povalečům. Čemu prospěješ, když si budeš sám sebe představovat na místě někoho jiného? Jestliže to místo není lepší než tvoje?
8
ONEIL_BLOK_6.5.indd 8
10.05.18 8:48
01
Na Měsíci by žil jen šílenec. Měsíc je jeden velký kus neživé horniny: 73,5 trilionu tun neživých hornin. Nežijí už skoro čtyři miliardy let. A – připustíme-li, že neživé horniny můžou něco chtít – chtějí, abyste nežili ani vy. Váš konec může tím pádem přijít rychle. Může vás pohřbít zával. Může se na vás zhroutit strop lávového tunelu. Můžete po hlavě zahučet do kráteru. Do vašeho obydlí může rychlostí 70 000 km/h narazit meteoroid. Mikrometeorit vám může roztrhnout skafandr. V přechodové komoře vás může na kousky rozcupovat náhlý výboj statické elektřiny. Když uklouznete, když se říznete, když vám na skafandru praskne těsnění nebo se porouchá kyslíková láhev, máte to za pár minut spočtené. Nebo se můžete trápit o něco déle. Porucha elektrického vedení může vyřadit z provozu vzduchové filtry. Chyba v počítačovém programu může rozhodit klimatizaci. Zvlášť nebezpečný patogen – a zmutovaným kmenům bakterií se v uzavřeném prostředí daří výjimečně dobře – vás může dostat za několik dní. Vydáte-li se ven, může vám náhlý propad teploty ve chvíli, kdy sluneční svit vystřídá stín, způsobit teplotní šok. Sluneční erupce vás může upéct jako špekáček na ohni.
9
ONEIL_BLOK_6.5.indd 9
10.05.18 8:48
Když se vám rozbije vozítko, pomalu se udusíte ve vlastním skafandru. A můžete taky odcházet po krůčcích, v průběhu let. Měsíční prach se vám může jako azbest postupně usazovat i v těch nejzastrčenějších plicních sklípcích. Následkem dlouhodobého pobytu mezi chemickými výpary a unikajícími plyny vám může zkolabovat celá dýchací soustava. Slabá gravitace – šestinová oproti té zemské – může vést k smrtelnému oslabení srdce. Kosmické záření – galaktické paprsky z mrtvých hvězd a černých děr – vám může zdeformovat buňky. Nemluvě o směsici psychologických faktorů (zahrnující smyslové deprivace, nespavost, paranoiu, klaustrofobii, podrážděnost, osamělost, halucinace), které vám můžou zamíchat s myšlením jako s balíčkem karet. Na Měsíci vás zkrátka může zabít okolní prostředí. Nebo náhoda. Anebo se můžete zabít sami. A kromě toho vás taky pochopitelně můžou zavraždit. Gangsteři. Teroristé. Psychopati. Ideologové. Anebo vás odpraví prostě proto, že už se příliš prodražilo udržovat vás naživu. Na Měsíci by trvale žil jen šílenec – popřípadě štvanec, odpadlík, misantrop, člověk závislý na adrenalinu. Nebo taky hromadný vrah.
10
ONEIL_BLOK_6.5.indd 10
10.05.18 8:48
02
Kleef Dijkstra je šílenec. A hromadný vrah. Před osmadvaceti lety se neúspěšně pokusil očernit proimigrantské aktivisty a získat protestní hlasy pro nově vzniklý Nederlandse Volksbond, jehož program ostentativně podporoval, když dva týdny před nizozemskými parlamentními volbami vyhodil do povětří jeho amsterodamské ústředí. Zahynulo tehdy šest osob a dalších třicet bylo zraněno. Ještě tentýž měsíc ve vzteku z toho, že v dolní komoře získala dosud nevídaný počet křesel Partij van de Arbeid, nabil Berettu ARX190, prostřílel se bezpečnostním kordonem do haagského hotelu Van Buuren a v něm pokosil sedmačtyřicet slavících straníků. Vystavíme-li konečný účet těchto dvou masakrů a několika jeho samostatných menších zločinů, je Kleef Dijkstra přímo odpovědný za vraždu dvaašedesáti lidí. Forenzní psychiatři po jeho zatčení v soudně nařízeném posudku stanovili, že Kleef Dijkstra je paranoidní schizofrenik. Vykazuje podle nich sociopatické sklony, narcistickou poruchu osobnosti, trpí velikášskými bludy a psychotickými epizodami. Nad svými zločiny neprojevil nejmenší lítost, a psychiatrům jednou dokonce sdělil, že by je nejradši oddělal taky. Lékařská
11
ONEIL_BLOK_6.5.indd 11
10.05.18 8:48
zpráva dospěla k závěru, že i za použití nejpropracovanějších moderních terapií existuje jen malá naděje na zlepšení stavu a pro obžalovaného doporučila dlouhodobý pobyt ve věznici s nejpřísnější ostrahou. Mnozí projevovali odlišný názor. Řada holandských i zahraničních komentátorů navzdory evropské averzi k trestu smrti tvrdila, že by si Dijkstra v souladu se svým hodnotovým žebříčkem zasloužil viset. Jeho věznění by navíc pro společnost bylo nákladné a ponechávalo by otevřenou možnost, že by se za mřížemi mohl stát hrdinou a mobilizovat podobně smýšlející individua prohlášeními, která by nějak dokázal propašovávat ven. Sám zločinec, z nějž vyzařovalo nemalé a znepokojivé charisma, se už dal slyšet, že „boj právě začal“ a že za sto let „budou na nárožích po celé Evropě stát moje sochy“. A pak se našlo řešení. Měsíc se tenkrát nacházel v raných fázích rozvoje – na přivrácené straně byla mezitím zahájena těžba a na Doppelmayerově základně se otevřel první hotel. Nicméně dlouhodobé fyzické a psychické vlivy pobytu na Měsíci na člověka ještě lidstvo do značné míry neznalo. Expedice na jeho povrch měly nutně pouze krátké trvání a většinou je doprovázely nežádoucí vedlejší účinky: cokoli od nemoci z ozáření přes krátkodobé oslepnutí až po halucinace a psychické zhroucení. Nechvalně proslulým se stal incident, při němž se jeden horník dočista pomátl a na malé prefabrikované základně v Oceánu bouří vzápětí rozsekal na maděru pět svých kolegů. Odsouzenci k mnohaletým trestům, nejdříve ti ruští a američtí a později i příslušníci dalších národností, tak dostávali nabídku odpykat si trest na odvrácené straně Měsíce. Od Země by
12
ONEIL_BLOK_6.5.indd 12
10.05.18 8:48
je dělilo minimálně 356 700 kilometrů (což je vzdálenost Měsíce v nejbližším bodě jeho oběžné dráhy) a dalších 3 500 kilometrů měsíčních hornin – tak velký je totiž průměr této zemské oběžnice. Byli by tam uzavření v izolovaných obydlích, takzvaných iglú, přibližně o velikosti dvoupokojového městského bytu, která jsou odstíněná před zářením vrstvou ztvrdlého měsíčního prachu, takzvaného regolitu. Neměli by k dispozici skafandry ani LRV (lunární vozítka). Veškeré zásoby by se sem doručovaly soustavou nerozbitných okének. Veškerá příchozí i odchozí komunikace, probíhající prostřednictvím podzemního kabelu z optických vláken, by se bedlivě sledovala. Pokud by nastalé okolnosti bezpodmínečně vyžadovaly osobní kontakt s vězněm, doprovodila by dotyčné na místo ozbrojená stráž. Vězeň by tu pobýval úplně sám, ale těšil by se autonomii, jež by byla v pozemské káznici prakticky neproveditelná. Nemusel by se podřizovat vězeňskému režimu. Nemusel by čelit urážkám ze strany bachařů a spoluvězňů. Nemusel by podstupovat společné sprchování. Nehrozilo by mu zkrátka, že by ho někdo znásilnil, zmlátil nebo zabil. A jediné, co by se po něm výměnou za tuto svobodu požadovalo, by bylo systematické pozorování a zaznamenávání změn v jeho organismu – poté co by se v pravidelně daných intervalech vystavoval dlouhodobému působení nefiltrovaného slunečního světla vnikajícího do iglú střešním oknem – a také psychologické testy, podstupované pomocí dálkového spojení. Po dvou letech papírování byla Kleefu Dijkstrovi žádost o přesun místa výkonu trestu do jednoho z těchto lunárních iglú schválena. Když se to vězeň dozvěděl, neprojevil žádné zvláštní emoce. Vlastně to budilo dojem, jako by to už dávno považoval
13
ONEIL_BLOK_6.5.indd 13
10.05.18 8:48
za vyřízenou záležitost, jako by toto rozhodování řídila jakási vyšší moc. Se slovy, že „má před sebou moc práce“, si začal okamžitě vyřizovat registrace do předních světových knihoven a informačních databází. Uběhlo pětadvacet let a Kleef Dijkstra je jedním z nejstarších obyvatel odvrácené strany. Déle než on pobývá na Měsíci jen gruzínský terorista Batir Dadajev. Oba tito muži si spolu s dalšími jedenácti přeživšími z ukončeného Programu mimozemské vězeňské služby (PMVS) odpykávají trest ve vzdálenosti maximálně sedmdesáti kilometrů od sebe uvnitř kráteru Gagarin, ležícím v jižní části odvrácené strany Měsíce. Fyzicky je všech třináct vězňů oproti svému životu na Zemi v podstatě k nepoznání. Protáhla se jim páteř, takže nyní jsou výrazně vyšší. V důsledku redistribuce kapalin se jim vytvořil soudkovitý hrudník. Mají odulé tváře. Nohy jako nitky. Kosti jim zkřehly a srdce se scvrkla. Vlastně celé jejich tělo vykazuje dílčí známky adaptace organismu na život v mikrogravitaci. Z psychologického hlediska však u nich žádné jednotné změny neproběhly. Někteří obyvatelé měsíčních iglú, třeba Batir Dadajev, se zřekli své někdejší ideologie. U několika jedinců se projevují příznaky rané demence. Pár jich poněkud zjihlo, a dali se dokonce slyšet, že pociťují opravdovou lítost. Jeden se stal zapáleným věřícím. A hrstka zatvrzelců, k nimž patří i Kleef Dijkstra, svůj světonázor nezměnila ani o píď. Dijkstra, jak by vám i ochotně sdělil, kdyby měl tu možnost, na Měsíc přicestoval s konkrétním úmyslem: sepsat svůj politický manifest, soubor historických analýz, ekonomických teorií a autobiografických črt po vzoru Mein Kampfu (který
14
ONEIL_BLOK_6.5.indd 14
10.05.18 8:48
osobně považuje za inspirativní, leč značně amatérsky napsanou knihu). Bezpečnostní opatření, jejichž účelem bylo udržet jeho moudrost v izolaci, pochopitelně nepodceňoval, ale žil v přesvědčení, že si svou řečnickou vytříbeností nakloní oše třující lékaře – stačil by vlastně jen jeden – a že jeho slova nějak proniknou na veřejnost. Případně se z jeho spisů stane „předmět obecného zájmu“ čistě vlivem vývoje dění. V každém případě mu připadalo jako pouhá otázka času, než se jeho manifestu dostane zaslouženého uznání. Celé dílo – „Dopis z odvrácené strany“ – je výbušné, nesouvislé a prolezlé faktickými nesrovnalostmi a mimořádně spornými výklady dějin. Krom toho čítá 3 600 stran. Dijkstra ho teď už celá dvě desetiletí přepracovává. Původní naděje, že ho co nejdříve rozšíří mezi masy, vzaly zasvé – lékaři se nakonec ukázali jako nepřístupnější, než předpokládal. Na mysli však neklesá. Zpoždění mu aspoň poskytlo prostor, aby svá tvrzení vypiloval, podložil je větším počtem historických precedentů a doplnil je rovněž o výrazně symbolická vyprávění – „podobenství“ –, jimiž své závěry umocnil. Navíc bylo Dijkstrovi stejně brzy jasné, že „Dopis z odvrácené strany“ není jen tak ledajaký manifest – je to nová Bible. Bude se z něj donekonečna citovat, bude se čile parafrázovat. Budou se jím řídit celé lidské životy. Je neskonale důležitější než chřadnoucí tělo jeho pisatele. Stane se něčím na způsob časové schránky, v níž se jedinečná genialita jejího autora rozletí do kosmu, do míst a věků, jaké si on sám nyní sotva dokáže představit. Tyto myšlenky se mu honí hlavou – pracuje právě na Knize XXVI nazvané „Rudá pravda, rudé právo: Brutální realita úspěšných ekonomik“ –, když vtom se ozve typické pípnutí
15
ONEIL_BLOK_6.5.indd 15
10.05.18 8:48
a Dijkstra si přepne monitor na venkovní dění. Na obrazovce se objeví scéna, kterou snímá kamera přímo nad vchodem do iglú. Stojí tam člověk. Na popelavě šedé prašné pláni uprostřed kráteru Gagarin. V lunárním vakuu. S rozžhaveným sluncem za zády. Až na to, že člověk to nemůže být ani náhodou. Nemá na sobě skafandr. Má na sobě naopak dokonale padnoucí černý oblek s bílou košilí a černou kravatou. V černých vlasech má vyholenou pěšinku. Je ramenatý, ale jinak štíhlý a pohledný. Usmívá se. Vypadá jako ilustrace k heslu „podomní prodejce“ v nějaké starodávné encyklopedii. Nebo jako mormon. Ale je to očividně android. Není to neobvyklé. Čas od času, když je potřeba někde něco spravit, vyšle tam PMVS androida. Ušetří si tak námahu se sháněním ozbrojeného doprovodu. A i kdyby vězeň androida nějak přemohl nebo ho vyřadil z provozu, příliš by si nepo mohl – hermetizované vozidlo, v němž by mohl uprchnout, by tím nezískal, protože androidi běžně cestují v „lunárních buginách“, na LRV. A ani zajetím androida by si odsouzenec příliš neprospěl – PMVS by jeho iglú na potřebnou dobu jednoduše zrušil a odebral by mu příslušná privilegia. Dijkstra stiskne tlačítko dveří přechodové komory. Android vkročí dovnitř, na rtech pořád ten neměnný úsměv. Přísně vzato není kompletní hermetizace u robotů nutná, přesto je z nich nutno odstranit měsíční prach. Příchozí tedy vztyčí paže a elektrostatické i ultrazvukové čističe se kolem něj obtočí jako kartáče v myčce aut. Pak přestane blikat červená kontrolka a rozsvítí se oranžová. Následně se ozve signalizace
16
ONEIL_BLOK_6.5.indd 16
10.05.18 8:48
konce nebezpečí. Vězeň otevře vnitřní dveře přechodové komory a android jimi vejde. „Přeji vám dobrý den,“ pozdraví a podá Dijkstrovi ruku. „A velice vám děkuji, že jste mne pustil dovnitř.“ „Není za co,“ opáčí obyvatel iglú, přesto však nedokáže přemoct neklid. Androidy – symboly nelítostnosti ekonomiky – měl vždycky rád, jenže tenhle je tak znepokojivě realistický, až mu nahání strach. A stisk jeho ruky má smyslný, skoro až sexuální náboj. „Posílá vás PMVS?“ ověřuje si honem. „Mohl byste to prosím zopakovat?“ „Ptal jsem se, jestli vás posílá PMVS.“ „Omlouvám se, ale ten název mi není povědomý. Je to firma, korporace, konsorcium, ozbrojená složka nebo nějaká vládní agentura?“ „Je to mezinárodní program, i když to je teď vedlejší. Takže patříte k nějaké výzkumné expedici?“ „Co prosím myslíte tou výzkumnou expedicí?“ „Geologická… seismologická… astronomická.“ „Nepatřím k výzkumné expedici. Hledám El Dorado.“ „El Dorado?“ „Přesně to jsem řekl, pane.“ Dijkstra na chviličku zapřemýšlí, jestli celá ta návštěva není jen nějaký vtip. Pak ho napadne přijatelné řešení. „Patříte k některé z těch těžařských společností?“ „Nepatřím k žádné z těžařských společností.“ „A chcete se dostat do El Dorada?“ „Je to tak, pane.“ „No, mohlo by to být nějaké nově osídlené místo, o kterém nevím…“
17
ONEIL_BLOK_6.5.indd 17
10.05.18 8:48
„Nemůžete mi tedy pomoci?“ „Jestli chcete do El Dorada, tak ne.“ Android mlčí. Těžko říct proč – má pořád tentýž připitomělý výraz – ale Dijkstrovi se na něm najednou něco nezdá. Jenže vězeň, který se nemůže nabažit sebemenší příležitosti k hovoru, ať je to s kým chce, ho nemíní nechat jen tak odejít. „Nemůžu vám pomoct nějak jinak?“ zajímá se. „Třeba by se vám hodilo…“ Chce říct „doplnit palivo“, pak se však zarazí. Je to pochopitelně absurdní, jenže čím lidštěji robot působí, tím méně si člověk připouští vědomí, že se vlastně baví se strojem. „Nechtěl byste se třeba na chviličku posadit?“ „Máte prosím nějaký alkoholický nápoj s vysokým obsahem alkoholu?“ „To bohužel nemám.“ „A nějaký jiný alkoholický nápoj?“ „Já nepiju.“ „Máte tedy nějaký jiný nápoj?“ „Co třeba kafe – instantní?“ „To by bylo skvělé. Jedna instantní káva by mi přišla velice vhod. S patnácti lžičkami cukru.“ „To nebude problém,“ uculí se Dijkstra. Tenhle android očividně patří k modelům na alkohol a glukózu. Dřív se tak vyráběli často, aby zapadli mezi lidi. Aby měli snadno rozeznatelné potřeby – dokonce i potřebu vyprazdňovat se. Hostitel se pustí do přípravy kávy. Voda se na Měsíci sice vaří při nižší teplotě, naštěstí většina lidí si na vlažné nápoje už zvykla. „Mohu se zeptat, ke komu patříte?“ ozve se od bublající konvice. „Jsem zcela sám, pane.“
18
ONEIL_BLOK_6.5.indd 18
10.05.18 8:48
„Ale musíte být…“ spustí Dijkstra, ale pak radši nechá jazyk za zuby. Android by taky mohl být něco jako kontrolor s úkolem vězně zblízka pozorovat. I teď, když tady tak prkenně sedí u stolu, budí dojem, jako by celou místnost obezřetně prozkoumával. „Máte to tu velice hezké,“ prohlásí host s úsměvem. „Díky,“ odvětí potěšeně Dijkstra. „Je to sice spartánsky zařízené, ovšem spartánsky žilo mnoho nejvýznamnějších historických osobností.“ „Vy jste spartán?“ „Jistě, jinak bych tu teď nebyl.“ „Jste významná osobnost?“ „To rozhodnou až dějiny.“ „Jste conquistador?“ Hostitel pokrčí rameny. „Ještě ne.“ „Já conquistador budu,“ oznámí android. „Předpokládám, že kvůli tomu hledáte El Dorado.“ „Přesně to je ten důvod, pane. Jsme tedy konkurenti?“ „Konkurenti?“ „Jestliže je vaším cílem stát se rovněž conquistadorem, pak jsme konkurenti, nebo ne?“ „Jen jestli to tak chcete.“ Když nalévá kávu do hrnku, zvažuje Dijkstra možnost, že je ten android nějak porouchaný. Hlavní komunikační kabel na odvrácené straně – jeho jediné spojení s vnějším světem – už asi dvacet hodin nefunguje. Občas se to stává, vlivem slunečních erupcí a kosmického záření někdy zkratují rozvodny a trafo stanice – takže i tomuhle robotovi se třeba spálilo pár obvodů. Dojde ke stolu, opatrně se posadí a napřáhne k němu ruku s kávou. „Je už zamíchaná.“
19
ONEIL_BLOK_6.5.indd 19
10.05.18 8:48
„Jsem vám velice vděčen.“ Android – je opravdu úžasně krásný, napadne Dijkstru – hrnek zvedne a labužnicky z něj usrkává, jako farář po kázání. „To je dobrá káva,“ pronese. „Díky,“ opáčí obyvatel iglú. „Přišel jste sem… z nějaké základny?“ „Nepamatuji si, odkud jsem přišel. Hledím jen dopředu, do budoucnosti.“ „Na tom něco je.“ „To rozhodně ano. Žijete zde trvale?“ „Jo.“ „Úplně sám?“ „Tak tak.“ „Jak tedy přispíváte k obecnému blahu?“ „Úplně nevím, co tím ‚obecným blahem‘ myslíte.“ „Jste aktivum, nebo pasivum?“ „Já sám bych se rozhodně zařadil mezi aktiva.“ „Z pohledu ekonomiky?“ „Z pohledu celého světa.“ Androidovi chvíli trvá, než poslední odpověď vstřebá. Nakonec se zeptá: „Máte tedy kromě této lahodné kávy něco dalšího, co byste mi mohl nabídnout?“ „Něco… jako třeba co?“ „Něco… cokoli.“ Pořád ten divný pohled. Dijkstrovi na chviličku probleskne hlavou vzrušující myšlenka, že mu sem toho šviháka posílají jeho obdivovatelé, že se dostavil s úkolem převzít od něj manifest a propašovat ho zpátky na Zemi. „No, to se těžko formuluje. Vy víte, kdo jsem?“
20
ONEIL_BLOK_6.5.indd 20
10.05.18 8:48
„To nevím, pane.“ „A ti, co vás poslali, to vědí?“ „Mne nikdo neposlal, pane.“ „Nemáte tady žádný úkol?“ „Potřebuji se pouze vyptat na cestu.“ „Takže jste si nepřišel pro moje spisy?“ „Pouze v případě, že by mi vaše spisy pomohly najít El Dorado.“ Ani na to se neodpovídá snadno, pomyslí si Dijkstra. A přece je nucen si přiznat, že tenhle bláhový kratičký sen postrádá reálný základ. Náhle se ho zmocní lehké trauma prázdnoty. Přál si, aby mu android něco nabídl – něco jako naději. „Nedáte si ještě jedno?“ zeptá se Dijkstra – host podle všeho dopíjí. „Jste velice laskav, pane. Musím už bohužel jít. Jdi dál. Jdi dál. Zatímco jiní spí, ty jdi dál.“ Zvedne se od stolu. „Můžu vám nabídnout aspoň pár kostek cukru? Na cestu?“ „To je od vás opět velice laskavé. Tuto nabídku s vděčností přijímám.“ Dijkstra zamíří do spíže a cestou marně přemýšlí, proč je najednou tak rozdávačný. Zásoby cukru se mu povážlivě tenčí a nová dodávka proviantu se k němu leckdy dostane až po několika týdnech. A přesto by se oproti všem svým zásadám najednou rozdal. Skoro to vypadá, jako by ho někdo zmanipuloval. Nebo mu nějak vzal sílu. Když se vrátí, uvidí androida s nataženou rukou a neměnným úsměvem. A když mu cukr předává, poprvé si všimne, že host má na manžetě u košile tmavě červenou skvrnu. „Co to,“ vyhrkne, „to je… co je to? To je krev?“
21
ONEIL_BLOK_6.5.indd 21
10.05.18 8:48
„Není to krev, pane.“ „Vypadá to jako krev.“ „Není to krev, pane.“ Android spustí ruku k tělu, aby se manžeta dostala mimo Dijkstrův dohled. „To vás ale nemusí trápit. Choval jste se ke mně vlídně. Zásobil jste mne kávou a cukrem. A nic jste za tyto zásoby nechtěl. Neřadíte se tedy mezi verbež.“ „Však,“ uchichtne se hostitel nervózně, „taky všichni dýcháme stejný vzduch.“ Robot se k němu nahne blíž – tak blízko, že vězeň cítí jeho kávový dech. „Mohl byste to prosím zopakovat?“ „Říkal jsem, že všichni dýcháme stejný vzduch.“ Dijkstra to nemyslel nijak ironicky, natož posměšně. Tato fráze se na Měsíci stala ustáleným rčením: napůl lehce pobaveným vyjádřením bratrství a napůl uznáním hodnoty nejcennější lunární komodity. Jenže android jako by v ní objevil něco mnohem významnějšího. „Říkáte, že všichni dýcháme stejný vzduch?“ „Přesně tak.“ „Takže jsme přece jen konkurenti, že ano?“ „Konkurenti?“ „V boji o vzduch?“ Divže to Dijkstru nerozesměje: robot to pronesl uraženě – nebo jako by po urážce toužil. A tak vězeň prostě prohodí: „Ostatně si stejně všichni konkurujeme, nebo ne? Jen díky konkurenci se svět točí dál.“ A android, vysoký přibližně jako Dijkstra, na něj svýma sytě černýma očima dál chladně civí – s tak prázdným pohledem se vězeň, vrah dvaašedesáti lidí, ještě nesetkal. A tak to v něm
22
ONEIL_BLOK_6.5.indd 22
10.05.18 8:48
hrkne. Napadne ho totiž úplně nové vysvětlení: androida sem vyslali jeho nepřátelé, všichni ti prašiví skunci a namachrovaní frajírkové ze Země, aby šíření jeho poselství zabránil. Aby ho nějak zcenzuroval. Náhle ten krasavec zamrká. „Děkuji vám, pane.“ Opět napřáhne ruku. „Jste šlechetný gentleman.“ A oba ten výrok stvrdí podáním ruky. Vězeň cítí zvláštní úlevu. „Tak,“ poznamená, „šťastnou cestu.“ „Děkuji vám, pane.“ „Každopádně doufám, že El Dorado najdete.“ „Děkuji vám, pane.“ „Doufám, že se stanete conquistadorem.“ „Mám to v úmyslu, pane.“ „Tak já otevřu přechodovou komoru a pustím vás ven.“ „A já zatím zůstanu stát zde, pane.“ Dijkstra v náhlém návalu nedočkavosti přejde k ovládacímu panelu. Ještě před pár minutami si toužebně přál, aby se tahle návštěva protáhla, a najednou se nemůže dočkat, až bude sám. Nejdřív mu však musí otevřít přechodovou komoru. Což znamená, že se k němu musí otočit zády. Což znamená, že jen koutkem oka zaregistruje hostův pohyb – android se pro něco shýbá. Pro francouzský klíč, odložený na ponku. Dijkstra se instinktivně otočí a nahrbí, ale je příliš pozdě. Android se na něj už bez sebemenšího úsměvu vrhá. Dijkstra proti němu napřáhne ruce, přesto se mu klíč prudce zaboří do hlavy. Třísk. Třísk. Android je neúprosný. Třísk. Dijkstra má v očích vlastní krev. Třísk. Skácí se na podlahu. Třísk. Třísk. Robot mu rozbíjí lebku napadrť.
23
ONEIL_BLOK_6.5.indd 23
10.05.18 8:48
Třísk. Třísk. „Je dobré mít konkurenta,“ sykne android, celý od krve. „A ještě lepší je roztříštit mu lebku.“ Třísk. Třísk. Třísk.
24
ONEIL_BLOK_6.5.indd 24
10.05.18 8:48
03
Coby průměrný turista navštívíte Měsíc s největší pravděpodobností jen jedinkrát za život. Dopravíte se sem z vesmírných středisek na Floridě, v Kostarice, Kazachstánu, Francouzské Guyaně nebo v japonské Tanegašimě, případně z bývalé ropné plošiny na Malabarském pobřeží. Nejspíš se necháte zlákat k několikadenní návštěvě kasina StarLight na nízké oběžné dráze Země – herna Karusel, jak rádi uslyšíte, si svou velkolepostí v žádném ohledu nezadá s pověstí, která tento podnik provází. Odtud vás trajekt převeze do jednoho z hlavních přístavů na Měsíci, pravděpodobně na Doppelmayerovu základnu v Moři vláhy nebo na Lyallovu základnu v Moři klidu. Ubytujete se v jednom ze zdejších hotelů: Mikuláš Koperník, Hilton, DovoLuna, Mrtvá hvězda nebo Přehled. Pár dní vám zabere aklimatizace, popřípadě i setřesení únavy po cestě. Poté se patrně vydáte na zběžnou prohlídku místních zajímavostí – zábavních parků, rozhleden, sportovních stadionů, slavného baletu. Rozhodně navštívíte místa, kde svého času přistála vesmírná mise projektu Apollo, zvláště pak zastřešené místo přistání Apolla 11. A patříte-li mezi opravdu náročné cestovatele, možná si dokonce zajedete až na jižní pól ke kráteru Shackleton,
25
ONEIL_BLOK_6.5.indd 25
10.05.18 8:48
jehož hloubka (čtyřikrát větší než průrva Velkého kaňonu) vám vyrazí dech. Pokud na Měsíc naopak přijíždíte kvůli levné nebo nelegální operaci, kvůli pašování drog, nevázanému sexu, brutálním sportům či hazardním hrám s milionovými vklady, anebo si jednoduše chcete s někým promluvit, aniž byste byli odposloucháváni, stoprocentně zamíříte na odvrácenou stranu Měsíce, tedy do Očistce a jeho metropole Sínu – Města hříchu. K cestě tam nastoupíte do vlaku na magnetickém polštáři, takzvaného maglevu, díky němuž s maximální cestovní rychlostí 1 000 km/h do cílové stanice teoreticky dojedete už za pouhých pět hodin. V reálu však stráví vlak půlhodinu jen zkouškami jízdních vlastností a postupnou hermetizací v soustavě přechodových komor, načež se další dvě hodiny proplétá mezi všelijakými továrnami, muzei, telekomunikačními ústřednami a vysílači, jež okořeňují krajinu mezi Doppelmayerovou základnou a lunárními Karpaty. Jakmile se ale trať napřímí a nahnědle béžová zvlněná krajina se pročistí, nasadí vlak tryskovou rychlost. Silně tónovanými okny venku zahlédnete lomy, robotická rypadla i dopravníky mizející v rozžhavených hutích. Před očima se vám budou míhat solární i setrvačníkové elektrárny a plošiny s továrnami na výrobu mikroelektroniky. Nemluvě o vozících, traktorech, rýhovačích, skrejprech a mnoho nohých přepravních modulech – o veškerém vozovém parku potřebném k povrchové těžbě obřích rozměrů. Přeženete se po viaduktu nad desetikilometrovou heliosynchronní zemědělskou drážkou plazící se podél lunárního rovníku, oblastí obsypanou ovocnými sady a zeleninovými poli. Možná spatříte
26
ONEIL_BLOK_6.5.indd 26
10.05.18 8:48
i nákladní vlak, který se kolem vás přežene v opačném směru tak střelhbitě, že vám to připadne jen jako kratičký záblesk světla. Potom už se ale zase pohodlně opřete, zatímco vás bude vysokorychlostní trať unášet Mořem dešťů, překoná s vámi kráter Plato, přetne úzké Moře chladu a za ním vjede do kopců severní vrchoviny, kde je měsíční půda jasnější, terén hornatější a stíny dlouhé a přízračné. A pak už konečně na obzoru zachytíte pole posetá stožáry vysílačů a komíny elektráren a jeřáby a skladiště a překladiště kontejnerů a horu starých, nepotřebných strojů a vrtáků. Před vámi se očividně skví hornické městečko. A zároveň konečná stanice. Pearyho základna na severním pólu – za ní už „je jen tma“. Zdržíte se zde tak krátce, jak to jen půjde – celé to tu totiž dýchá kouzlem nízkorozpočtového nákupního střediska. Stojí tady i nepříliš atraktivní rozhledna. Vedle ní elektromagnetické kolejnicové dělo, což je zakřivený kilometrový úsek elektromagnetické trati, která přijímá a odesílá náklady ze Země a na Zemi. A všechny ty jeřáby, pásová rypadla a hloubkové vrtné věže potřebné k těžbě ledu. Jinak tu ale není kdovíco k vidění. Ubytujete se proto v jednom z prostých hotelů s nízkými stropy, vystoupáte do jednoho z pokojů o velikosti šatní skříně (plnit celý hotel kyslíkem a dusíkem je nákladné) a svalíte se na postel, jež svou velikostí ze všeho nejvíc připomíná palandu v ponorce. Na nočním stolku – pokud v tom kamrlíku nějaký bude – pravděpodobně najdete útlou brožuru pro cestovatele, která se vás bude snažit před Očistcem všemožně varovat. Máte-li dost kuráže nebo chuti se jen tak pobavit, nakouknete do ní: „… mimořádně nebezpečné… jednat obezřetně… omezené možnosti
27
ONEIL_BLOK_6.5.indd 27
10.05.18 8:48
komunikace… brutální vynucování místních výstředních zákonů… platí trest smrti… vysoký výskyt pohlavních chorob… necertifikovaná lékařská zařízení… kontroverzní postupy… nevraživost místních obyvatel… víza a další vstupní i výstupní procedury se zmatečně mění… turisté bývají lákáni do nebezpečných míst, stávají se terčem útoků a mnohdy přicházejí o život…“ Pokud pod dojmem této četby nezačnete pochybovat – ale proč byste měli, když už jste se trmáceli až sem? –, budete v cestě pokračovat z Pearyho transportního terminálu. Teď už ale elektromagnetickou trať nečekejte – v zájmu zachování přesnosti radarového měření není na odvrácené straně užívání elektromagnetických pohonných systémů, ba ani rádiových vln, mobilních sítí či satelitních technologií povoleno. Budete tedy nuceni vybrat si mezi autobusem na vodíkový pohon, minibusem, taxíkem či limuzínou s řidičem, pokud na ni máte. Načež se váš zvolený dopravní prostředek proplete několika zatáčkami do mřížovitého stínu kolejnicového děla, proklouzne dírou v navršené haldě odpadu – jakýmsi neoficiálním východem – a vjede na silnici z pevně spečeného regolitu, která se jako stuha vine měsíční krajinou poďobanou nesčetnými krátery. Nacházíte se na Cestě nářků, oficiální dálnici do Očistce. Regolit byl po krajích silnice navrstven do jakýchsi ochranných valů, takže zprvu zrovna nebude příliš na co se dívat – občas se naskytne nějaký ten hřeben kráteru nebo měsíční hora, nosníky s barevně odlišeným potrubím na vodík, dusík a kyslík a pochopitelně i sám křišťálově čistý vesmír, pokud tedy zrovna vládne noc a vaše vozidlo má deaktivované štíty proti záření. Podél této tepny se nacházejí četné úkryty před
28
ONEIL_BLOK_6.5.indd 28
10.05.18 8:48