Stínovi a Nataše, predátorům první kategorie, kteří mě uchránili před řadou hrůzných provázků a balicích papírků. Za tu věc s ”loveckými psy“ se omlouvám.
Poděkování Pokusím se to tentokrát zkrátit... Předně děkuji Marku Palmierimu, který mě pozval na palubu Titanu, a Andymu Mangelsovi a Miku Martinovi, kteří jej vyslali na cestu. Rovněž děkuji řadě spisovatelů, na jejichž postavách, stvořeních a nápadech jsem tuto knihu vystavěl, mezi jinými Laurenci V. Conleymu, D. C. Fontanové, Maurici Hurleymu, Robertu Lewinovi, Genu Roddenberrymu a Jeri Taylorové z televizního Treku a Keithi R. A. DeCandidovi, Robertu Greenbergrovi, Davidu Mackovi, výše zmíněné dvojici Martin & Mangels a Johnu Vornholtovi z tištěné varianty seriálu. Pro vědecké a sociologické koncepty jsem inspiraci čerpal mimo jiné od Thomase J. Barfielda, Freemana Dysona, Freda Hoyla, Larryho Nivena a Konstantina Ciolkovského. Uvést si zaslouží i Alan Dean Foster. Děkuji Nigelu Henbestovi a Heather Couperové, jejichž kniha Průvodce Galaxií mi poskytla široký vhled do rozložení skutečné Mléčné dráhy, a Geoffreymu Mandelovi, jehož knížka Hvězdné mapy Star Treku mi posloužila stejně pro tu fiktivní. A děkuji také tvůrcům veřejného astronomického simulátoru Celestia, který mi sloužil nejen jako zdroj informací, ale zároveň inspiroval i můj popis laboratoře hvězdné kartografie Titanu. Mému předvýzkumu vypomohlo příliš mnoho webových stránek na to, abych je tu vyjmenovával, takže dě-
kuji prostě celému slavnému internetu a hlavně lidem od Googlu. A díky patří také obvyklým podezřelým na TrekBBS, Psi Phi a Ex Isle za technickou výpomoc. A děkuji Dennisi McCarthymu, který rozezpíval hvězdúzy.
Historikova poznámka Tento příběh se odehrává v období od konce února do konce března roku 2380.
ČÁST PRVNÍ NEBEŠTÍ OBŘI Vítěznou branou podnebes zvuk hudby se jak pochod nes’, jak chórem bylo slyšet jej, by tragédie počal děj. Sirius vyšel v oblak šeř, a zvolna, jedno po druhém, souhvězdí vzplála, celý sněm. Pás ze mnohých hvězd, jeden čár, tu olbřím vstanul Algebar, Orion, rád, jenž loví zvěř. Po boku meč se jemu skví a na ramenou kůže lví, kol seje ve půlnoční čas svou záři zlatou jeho vlas.1 Henry Wadsworth Longfellow Zatmění Oriona
1 překlad
Antonín Klášterský
Prolog
Plujeme vesmírem, chlad prázdnoty se opírá do našich těl. Choulíme se k sobě blíž a blíž, zahříváme jeden druhého ve vzájemném objetí chapadly [láska/spřízněnost/hra!]. Z dálky nad námi vábí nás vzdálené teplo hvězdy a přitahuje nás k sobě [hlad/naděje]. Máme se vnořit do podprostoru, zkrotit tažné hvězdné proudy okolo našich těl a dostat se k ní dřív? Ne, naše potřeby ještě nejsou tak velké; máme jich dost na plavbu [trpělivost/obezřetnost/odpočívejme a užívejme života!] Tu nás zasáhne prašné mračno, malé částečky [studeného/mrtvolného] nakrátko se dotknou našich povrchů jako horko a pára [lechtá/šimrá!] Nasáváme ty drobné výtrysky životodárného tepla, zvolna [uklidňující/posilující] náš hlad. Doširoka roztahujeme chapadla, napínáme je dál, zužují se; zvětšujeme v nich membrány, abychom zachytili víc toho chladivého [potřeba/procvičování/čirá radost ze změny!]. V podprostoru cítíme vlnu [zvědavost/opatrnost... povědomé!] – přichází víc nám podobných! Je jich pár, ale vítáme je. Pronikají na povrch, živočišné teplo a tažné víry se s jejich vynořením přes nás přeženou, uhasí naši
Orionovi psi
15
žízeň a my na ně voláme [pozdravy cizincům/radujme se ze shledání!]. Ale počkat – něco není v pořádku [udivení/můžeme pomoci?]. Neodpovídají na naše volání. Jsou zpevnění, zapouzdření kvůli obraně! Představují hrozbu [obrana/ útěk]? Ne [nevěřícnost/soucit], patří k nám, musejí potřebovat naši pomoc! Voláme na ně [soucit/obavy], ale nehýbou se. Ne, teď útočí [nebezpečí/kde?] – počkat, ne, útočí na nás! To nemůže... [nevěřícnost/bolest]. Jejich žihadla nám pronikají kůží, pálí nás. Vzduch a tekutiny nám vyprchávají do prázdnoty. Mysli sourozenců na nás křičí, ohlušují nás, pak utichají. Umíráme! [ztráta/utrpení/zrada/Proč?] Není čas se ptát. Není čas se soustředit, obrnit se, musíme pryč! [panika/odhalení/sami!] Potřebujeme pomoc! Křičíme, obracíme se k jiným myslím [děs/prosba] Někdo, kdokoli! [–kdo–] Jen stěží rozlišujeme [skutečnost/představu?] – znovu křičíme! [–kdo–] Ano! Pomozte nám! [–kdo jste?–/přijď/zoufalství/žal/ vztek/ –ne–jděte pryč–/bolest/beznaděj/ –jděte pryč z mé mysli–/strach/umírání/proč?/NE!/ –NE!!–]
Kapitola první TITAN, HVĚZDNÉ DATUM: 57137.8
„Ne!!“ Deanna Troi se s trhnutím probudila a posadila se. Na okamžik se cítila jakoby unesena do temnoty, nicoty, jejíž prázdno ji mrazilo na holé pokožce. Neuvědomovala si úplně, kde se nachází, ani kým je. Zakusila hrozivý strach, ale nechápala proč. Pak však ucítila, jak ji objímají jeho ruce a unášejí ji zpět domů. Will. Její imzadi. Manžel. Kapitán. Kotva. Dokud se jí dotýkal, nikdy nebyla ztracená. Opřela se o něj a po vzácný okamžik tak zůstali. Pak něžně promluvil: „Zase ta noční můra?“ „Nevím jistě,“ odpověděla. „Stejný pocit... vniknutí... ale odlišný. Ne tak nenávistný.“ Rozhovor o opakovaném zlém snu vyvolal nechtěné vzpomínky. Uběhly už víc jak tři měsíce, co ji Shinzon z Remu a jeho místokrál Vkruk znásilnili, když jí pomocí Vkrukovy telepatie vnikli do mysli v okamžiku, kdy se s Willem milovala; ačkoli se v poslední době tyto noční můry neobjevovaly až tak často, vzpomínka na onen okamžik zůstávala živá jako nikdy a Deanna dobře věděla, že taková zůstane napořád. Horší na tom byl fakt, že pro ni to bylo už druhé telepatické sexuální napadení. To první měl téměř před
Orionovi psi
17
dvanácti lety na svědomí ullijský historik Jev. Ten v jejích představách také zaujal místo Willa Rikera a přinutil ji znovu prožít erotickou vzpomínku, která se změnila ve znásilnění. Šlo o prubířský kámen Deanniny lásky k Willovi a víry v něj, která byla tak silná, že i přes Jevovo násilí byla schopná si dnes Willův dotek užívat a radovat se z něj. Někdy to však stálo trochu přemáhání. Oproštění od vzpomínek ji naopak vrátilo ke snu, který v ní vyvolal instinkt k útěku či boji; proto náhle pocítila zoufalou touhu po osobním prostoru. Vyklouzla z postele a přešla k oknům, aniž by se namáhala obléct si župan. Během několika minulých měsíců si Will na její občasnou potřebu, aby se jí nikdo nedotýkal, pomalu zvykl, a tak za ní nešel. „Ne tak nenávistný?“ zeptal se tichým hlasem. „Vypadalas docela vyděšeně.“ Deanna se zadívala ven na hvězdy a srovnávala si myšlenky. „Nepamatuji se. Bylo to, jako by se do mě... vnutil strach něčeho cizího.“ „Něčeho? Ne někoho?“ „Působil příliš cize. Zároveň ale... jaksi vzdáleně povědomě.“ Zavrtěla hlavou a nervózně se pousmála. „To nic. Byl to jen sen. Trocha nestrávené čokolády.“ „Určitě, Ebenezere?“ Nemusela se otáčet, aby na jeho tváři vytušila úšklebek. „Už tě přece někdo ve snech kontaktoval. Oči ve tmě,“ pronesl strašidelným hlasem, který ji donutil k úsměvu. „Možné je asi všechno, ale je toho málo, na čem lze stavět. Něco cizího, ale povědomého... možná jen nějaký symbol, který si můj mozek vytvořil, aby vyjádřil úzkost z neznáma. Vzhledem k naší misi poměrně přirozená reakce.“ Cítila Willovo nadšení pro lodní misi, kterou měli před sebou, a to s ním sdílela i bez použití empatie. Titan a jeho posádka byly vybrány čistě pro účely průzkumu,
18
Christopher L. Bennett
ale musely se od něj odklonit, když jim Hvězdná flotila nařídila splnit diplomatický úkol na Romulu a vypomoci s pokusy o přestavbu po Shinzonově krvavém puči a následných střetech. Krátce poté Titan asistoval při pátrání po ztracené romulanské flotile, což vedlo k pádu mezidimenzionální králičí norou do Malého Magellanova oblaku, vzdáleného 200 000 světelných let od domova. Na pohled to byl splněný průzkumníkův sen, ale jelikož byli donuceni vypořádat se s hrůzami způsobenými bytostí známou jako Černý král a museli zachránit Nýely před rozpadem vlastní domovské planety, příliš příležitostí ke skutečnému zkoumání nedostali. Další dva týdny strávila posádka na Základně 185 opravami a hlášeními a pak další dva týdny a něco cestou z prostoru Federace kolem Bety Stromgren, Kappy Velorum a nakonec – minulou noc – přes nejzazší výspu, ustanovenou před osmi lety lodí Olympia během jejího průzkumu kvadrantu Beta. Od tohoto bodu nikdo netušil, co se před nimi nachází. Pro průzkumníka samozřejmě nešlo o neobvyklou situaci, všichni ji jistě vítali; přesto v nich vyvolávala přirozenou nervozitu jako každá nová věc. Možná se za cizím, a přesto známým strachem skrývalo jen tohle. A třeba jej umocnil fakt, že od této chvíle spoléhají jen sami na sebe – nemají kontakt s velením Hvězdné flotily v reálném čase, základny, jež by jim nabídly odpočinek a doplnění zásob, nebyly na dosah, jiné vesmírné lodě k nim nemohly zavčas přispěchat. Trochu toho pocitu okusili již při nedávné zajížďce do sousední galaxie. Ale teď to provedou záměrně, a v tom bylo cosi mnohem podivnějšího a zneklidňujícího. Pocítila Willovy lehké pochyby, které jí připomněly, že někdy analyzuje až přespříliš; nemoc z povolání. „Možná,“ řekl nahlas. „Měj ale telepatické oko na stopkách, jen pro případ.“ Tentokrát se už k němu otočila.
Orionovi psi
19
„Rozkaz, kapitáne,“ pravila a ležérně zasalutovala. Přelétl ji očima a připomněl jí, že na sobě nemá žádné oblečení. „U oken musí být chladno. Nechceš do postele?“ „Ne, díky,“ odpověděla po chvilce. Chlad už ji jaksi přešel; muselo jít o pozůstatky snu. „Asi hned tak znovu neusnu. Možná se projdu a vyčistím si hlavu.“ „Tak dobře.“ Vycítila z něj zklamání, které však rychle překonal. Zjevně jej mrzelo, že nemůže být vždycky tím, kdo jí uleví, kdo jí pomůže. Věděla ale, že chápe, jak jí je. Nedlouho před střetem se Shinzonem si Will prožil svá vlastní muka, když ho v zajetí držel a mučil diktátor Kinchawn z Tezwy. Dodnes i on míval zlé sny, a ačkoli vítal její útěchu a podporu, bývaly chvíle, kdy se s nimi potřeboval poprat sám. Je přirozené, že poté, co jste se stali obětí, byli zneuctěni a zbaveni osobnosti, je zdravé nabýt nezávislosti po svém, nabrat vlastní vnitřní sílu. Deanna zamířila ke skříni, vklouzla do světle modrého županu a páru sandálů a zamířila ke dveřím. Willovi vyslala myšlenkové pohlazení, jen aby zjistila, že už znovu usnul. Přesto byl jeho klidný spánek pozitivním znamením. Procházet se chodbami Titanu byl svým způsobem také průzkum. Bylo to pro ni stále poměrně nové prostředí – nová třída lodí, noví spolupracovníci v posádce. Ba co víc, posádka byla druhově nejrozmanitější skupinou v dějinách Flotily a zahrnovala i mnohé tvory, s nimiž se předtím Deanna osobně nikdy nesetkala. Federace z principu vždycky podporovala různorodost, v praxi však tíhla k vytváření poměrně segregovaných posádek. Nejednalo se o formální politiku; lidé v zásadě jednoduše upřednostňovali práci mezi tvory s podobnými zvyky, zevnějškem a nároky na životní prostředí. I v případě, že neexistovaly předsudky, docházelo čistě nezáměrně k segregaci na základě potřeby vyhledávat známé prostře-
20
Christopher L. Bennett
dí. Proto si snaha o udržení opravdové rovnosti vyžádala značné úsilí; někdy ustoupila jiným prioritám anebo padla úplně. Příležitostně se vyskytly pokusy tento status quo změnit; nejzářnější byl asi sto let starý pokus s Enterprise pod velením Willarda Deckera. Avšak uspokojení potřeb a přístupů k radikálně odlišným druhům představovalo spoustu výzev a po Deckerově smrti při prvním letu s vlastní posádkou se některé podněty pro větší rozmanitost vytratily. V těch dobách rovněž zaostávala technologie pro vyrovnání ekologických a lékařských nároků tolika druhů. V následujících letech proto praxe sklouzla do méně odvážných kolejí. Samozřejmě k jistému pokroku došlo; během Deanniny služby na Enterprise D a E měly v posádce zastoupení desítky druhů. Přesto však bylo nadále neobvyklé, aby posádku spolu běžně tvořili humanoidní a nehumanoidní tvorové. Projektanti mise Titanu to mínili změnit. Nová generace výzkumných lodí třídy Luna – prototypu navrženého a vzápětí zavrženého v době, kdy střet s Dominionem nutil orientovat se spíš na hvězdné lodě určené k boji – byla po válce obnovena se záměrem oživit základní ideály Hvězdné flotily, mírový průzkum a diplomacii. Poslední dlouhá léta nutila Flotilu zaměřovat se na přežití a řada jejích ideálů se tomuto cíli musela podřídit. Některé byly zrazeny, aniž by k tomu byl patřičný důvod – Deanna s Willem o tom po zážitcích z planet Ba’ku a Tezwa věděli své z první ruky. Mnoho lidí z Hvězdné flotily cítilo, že se musí zásadně upevnit vyšší standard hodnot nad rámec nutnosti pouhého přežití. Národy Federace si měly připomenout, že mnohem důležitější je nejen přežít, ale pro něco i žít. Odtud tedy nová ambiciózní mise Titanu a jeho jedenácti sesterských lodí – vyslanců do neznáma, putujících do všech možných směrů s rukama rozpřaženýma pro přátele, které ještě nepotkali. Pokud však tyto lodě měly reprezentovat Federaci,
Orionovi psi
21
rozhodlo se, že ji musí zastupovat i v její rozmanitosti. Jestli chtěly zajistit mírumilovné soužití s budoucími sousedy, pak musely zastoupit i mírumilovné a srdečné soužití mezi členy Federace. Tak se zrodil velký pokus, který oživil sen Willarda Deckera a vydal se lepší cestou – či spíš dvanácti lepšími cestami. Will Riker se stal jasnou volbou toho, kdo bude tento sen rozvíjet – a to nejen kvůli zarážející podobnosti jmen obou kapitánů a řady detailů z jejich životů. Za tu dobu, co jej Deanna znala, býval William Thomas Riker vášnivým xenofilem; nejenže dokázal tolerovat cizí odlišnosti, očividně se v nich vyžíval. Nepokrytě a s dětskou zaníceností se učil co nejvíc o cizích kulturách, ochutnával jejich kuchyni, osvojoval si jejich zvyky, hudbu, výtvarné umění a ve svých mládeneckých letech i sexuální praktiky. (To Deanně ani v nejmenším nevadilo; naopak z rozsahu jeho zkušeností v této oblasti bohatě těžila, ačkoli totéž nemohla vždy říct o jeho experimentech s mimozemskou hudbou a kuchyní.) Možnost velet posádce s tolika rozličnými druhy na palubě, s řadou z nichž nikdy předtím nespolupracoval, se mu stala splněným snem. Na Enterprise platil Will za společenského prvního důstojníka, oblíbeného spolupracovníky, který organizoval pokerová utkání, večírky a další aktivity pro posádku. Zatím, po počátečních rozpacích, ze kterých jej Deanna musela vyvést, se ukázal být stejně společenským kapitánem, jejž stejnou měrou fascinovala jak vlastní posádka, tak i neznámo rozkládající se venku. Na morálku posádky to zapůsobilo kladně a Deanna tomu byla ráda. Na druhou stranu jí to přidalo mnoho práce. Will ve své dychtivosti poznat rozmanitost svých spolupracovníků a dokázat všem, že jde o všeobecný přínos, podporoval vyjadřování kulturních zvláštností, které by konzervativnější kapitán v zájmu disciplíny možná tlumil. Ale aby nevznikly pochyby, posádka Titanu se skládala komplet-
22
Christopher L. Bennett
ně z profesionálů, všech dokonale zběhlých v sebeovládání, kteří nikdy své svobody nezneužili jako výmluvy k nezodpovědnému či nepřijatelnému chování. Přesto se při tolika rozdílných hodnotových systémech existujících pospolu nějaké třenice pochopitelně objevily. Deannu procházka přivedla k ukázkovému příkladu: jídelně. Když se podívala okny vsazenými do dveří, musela překonat potřebu ucuknout – nabízel se jí pohled na predátoří hostinu. I jedinému druhu dá zabrat, má-li se shodnout na tom, co je vhodnou potravou a jak vypadá přijatelné stolování, natož členům mnoha různých druhů. Potíže náhle nabírají na obrátkách, když několik z těchto druhů jsou zapřisáhlí masožravci. Hlavní lodní lékař doktor Ree, Pahkwa-thanh připomínající dinosaura, stavěl v prvních týdnech mise Titanu svou predátoří podstatu na odiv tím, že veřejně, nechutným způsobem sobě vlastním pojídal krvavé kousky replikovaného masa (a občas i skutečného syrového, což byl dar od Klingonů, jejichž plavidla doprovázela Titan na romulanské misi). Šlo o drzé gesto, jaké by Deanna od predátora očekávala, vysílající jasnou zprávu: Takový já jsem, a pokud mě chcete přijmout, musíte si na to zvyknout. Rovněž se tu dostal ke slovu doktorův charakteristický šibeniční humor, který si nebral servítky a šokem všechny učil toleranci. Ze začátku to lidé chápali jako výstřednost jedné osoby – ačkoli, jak si Deanna všimla, řada členů posádky měla pečlivý přehled o Reeových zvycích a večeře si plánovala na jiný čas. Avšak posléze se ostatní predátoři z posádky, včetně caitijského poručíka Rriarra, betelgeuského praporčíka Kuu’iuta, s’ti’achského poradce Huilana a Chelona Kekila, k Reeovi přidali a začali z jídla vytvářet jakýsi rituál, byť okořeněný dávkou nepořádku. Pro mnoho predátorů nejenže bylo společensky přijatelné, ale dokonce nezbytné si s potravou pohrávat; zde se jednak projevo-
Orionovi psi
23
valo instinktivní nutkání ke hře jakožto přípravě na skutečnou situaci, a jednak byl metabolismus lovce nastaven na období zvýšené fyzické aktivity, která krmení předcházela. Dat na Enterprise vypozoroval, že pokud si hraje se svou kočkou Flíčkem před večeří, často se jí zvyšuje chuť k jídlu. Worf, který Flíčka po Datově smrti zdědil, zavedl stejnou praxi, když se mu o ní Deanna zmínila. Worf se nejprve zdráhal kočku si vzít, jelikož Klingoni ze zásady nejsou příznivci roztomilých, chlupatých věcí; později však podle všeho názor změnil. „Hladký vzhled té kočky je zavádějící,“ psal jí Worf v nedávném dopise. „Ve skutečnosti je Flíček divoká, mazaná, nekompromisní a nadmíru sebejistá. To, co chce, si nárokuje anebo jednoduše vezme. Má srdce válečníka,“ uzavřel – Worfovými slovy šlo o nejvyšší poctu. Jídelní rituály predátorů daly vyniknout slovu „kuchyně“ – tedy v doslovné interpretaci původního slova „kuchat“ – a mnoho členů posádky znervóznily, obzvlášť ty z býložravých druhů, kteří v nich většinou viděli očividný projev zastrašování. Sám Huilan, jeden z Deanniných zastupujících poradců, přišel s řešením: přesunul směny tak, aby predátoři stolovali v nejklidnějším období noční směny a jídelnu měli víceméně pro sebe. Problém to umenšilo, ale Deanna s tím úplně spokojená nebyla. Vyvolalo to v ní pocit, jaký měla ze rčení, že „dobré ploty dělají dobré sousedy“, který ovšem tato loď i posádka měly bourat. V jeho prospěch však minimálně mluvily praktické důvody a šlo jen o přijatelné dočasné řešení, než bude nalezeno nějaké lepší. Deanna cítila, že by se měla na pár minut zastavit a pozdravit je – sledovat, jak jedí, možná se pokusit i přidat, jak to tu a tam dělával Will. Bylo to něco, co udělat musela, pokud hodlala odpor z pohledu na hodování překonat a svým spolupracovníkům se skutečně přiblížit. Avšak když viděla, jak po sobě házejí krvavé kusy
24
Christopher L. Bennett
masa a kosti, zápasí s nimi, aby je dostali do předstírané podřízenosti, trhají je tesáky, zobáky či kly, jediné, co mohla udělat, bylo snažit se, aby se jí neudělalo psychicky špatně. V návaznosti na noční můru se při pohledu do jídelny ozval pocit identifikace s kořistí, vnitřní nutkání utéct a schovat se. Deanna se otřásla, rozhodla se, že družba s rudými tesáky a pařáty počká na jindy, a rychle odkráčela. Cítila se tak trochu jako pokrytec, když si namlouvala, že stejně má už po službě a navíc je hluboká noc. Krom toho, řekla si v duchu, skvrny od krve bych ze županu nikdy nedostala. Chvíli se bezcílně procházela chodbami, zdravila se s členy posádky, kteří procházeli kolem, ale rozhovor nevyhledávala. Všude se potulovalo mnohem víc lidí, než bylo podle ní během lodní „noční“ směny zvykem; na posádce se projevovala větší rozmanitost denních cyklů. Některé druhy spávaly pouze jednou za několik standardních dní; vodní tvorové, jako byla praporčík Lavena, spali nepravidelně, s vypnutou pouhou polovinou mozku; a někteří z predátorů byli přizpůsobeni krátkým nárazovým obdobím aktivity a vyžadovali delší spánková období. Sestavit rozpisy služeb byla výzva. Shodou okolností zaslechla Deanna zpoza křižovatky před sebou charakteristické zabublání vody, nasávané ze vstupní komory před Laveninou kajutou, kterou vyplňovala tekutina. Když zahnula za roh, překvapilo ji, že nevidí pacifikánskou pilotku, ale doktora Xina Ra-Havreiie, projektanta Titanu a nyní i hlavního inženýra, kterým se stal během romulanské aféry po smrti Nidani Ledrah. Efrosian měl na sobě župan a ručníkem si sušil dlouhé bílé a úplně mokré vlasy a knír. Deanna pochopila, že se musel zaplést do aféry úplně jiného druhu. Obvykle by se otočila a ponechala mu soukromí, on ji však spatřil a obdařil ji širokým nepředstíraným úsměvem. „Poradkyně Troi, jaké vítané překvapení, že vás vidím!“
Orionovi psi
25
„Doktore,“ oplatila mu ležérním tónem. „Doufám, že omluvíte můj vzhled. Praporčík Lavena a já jsme velice poutavě... diskutovali. Selkie mají tak nádherný projev, nemyslíte? Tak muzikální, tak vyvážený, v mnohém jako efrosijské jazyky. Mimo vodní prostředí je doopravdy nedoceníte.“ „Ano, slyšela jsem o tom.“ Příliš ji nepřekvapilo, že jej vidí vycházet z kajuty některé z členek posádky; efrosijská sexuální etika koncept monogamie víceméně neznala a on byl atraktivní a charismatický jedinec. Chápala, že Lavena není první, kdo uspokojuje jeho široký zájem o členky lodní posádky. Byla však ráda, že Ra-Havreii dokáže zůstat ve věci svých milenek diskrétní; pokud by chtěla uspokojit zvědavost stran toho, jak může mít pohlavní styk někdo, kdo dýchá vzduch, s praporčicí dýchající ve vodě, zeptala by se Willa. (Pravda, to nebylo úplně přesné; když Will před téměř dvaceti lety Lavenu poznal, procházela zrovna obojživelnou fází svého života. V jistém smyslu slova se tehdy Will také nacházel v jiném stadiu vývoje a dnes mu bylo za tehdejší flirt trapněji než Deanně.) V tomto ohledu se Ra-Havreii alespoň typicky efrosiansky nechoval; lidé s rozšířenou ústní slovesností zpravidla nepovažovali událost za uskutečněnou, dokud si o ní s někým nepopovídali. Ra-Havreii v této oblasti zjevně hodlal přijmout za své konvenčnější mravy, pokud už ne v jiných. Nepochybovala však o tom, že si o svých setkáních vede podrobný audiodeník. Nešlo ovšem o nic, co by si přála rozebírat. „Vlastně jsem ráda, že jsem vás zastihla,“ pravila. „Doufala jsem, že bychom si v dohledné době naplánovali sezení.“ Rozhodil široce rukama. „Jsem vám k dispozici, poradkyně. Pokud mne doprovodíte zpět do kajuty, pak, jakmile se převléknu, mohu vám nabídnout něco k pití a prodiskutovat cokoli, co si budete přát.“
26
Christopher L. Bennett
„To je od vás zdvořilé, doktore, ale já měla na mysli rozhovor v mnohem formálnější rovině.“ Ra-Havreii se ušklíbl, aniž by vypadl z nálady. „Ve vaší pracovně, nepochybně. Psychologických ordinací jsem od té události na Luně viděl víc než dost, děkuji. Jsou tak vypočítavě neútočné, tolik se snaží být pohodlné, až jsou skoro skličující.“ Jak Deanna věděla, Ra-Havreii si nějaký čas kladl za vinu smrtelnou nehodu na palubě prototypu lodi, který zkonstruoval. Chvíli měla starost, že Ledražina smrt při výbuchu ve strojovně znovu zažehne doktorův pocit viny, namísto toho se s ním vyrovnával s nadhledem a nové místo převzal jako příležitost napravit svou minulost a posunout se v životě dál. Aktuálním problémem však bylo, že pracovní příležitost nebyla jedinou, kterou hodlal pevně popadnout. „Pokud se mnou chcete probírat můj osobní život, co by bylo lepšího než mé soukromé přístřeší, kde se mohu doopravdy uvolnit?“ otázal se chytře, zároveň však žoviálně. „A kde bych se co nejvíc snažil, abyste se i vy cítila pohodlně.“ Deanna nepotřebovala empatii, aby za jeho slovy vytušila svádivý podtext. „Doktore, sám dobře víte, že jsem vdaná žena.“ „Což je stav, který – jak sám vím – Betazoidé chápou velmi volně.“ „Inu, já k nim nepatřím. A mě neoblafnete, víte?“ „Ach, stejně bystrá jako krásná. Čím vás neoblafnu, drahá?“ „Ať už jako Efrosian či ne, asi byste si dvakrát rozmyslel, než byste se vážně pokusil svést manželku svého kapitána, který je pozemšťan. Pouze se mě snažíte rozptýlit.“ „Možná se jen snažím rozptýlit sebe. I bez vážného záměru je flirtování s krásnou inteligentní dámou hodné zábavy samo o sobě.“ „Když to říkáte. Ale jít do extrému nebo někam,
Orionovi psi
27
kde to je nepříjemné, může působit skličujícím dojmem. V poslední době bylo vaše flirtování častější a objevily se tu a tam stížnosti. Například od praporčíka Panyarachun. Musí s vámi pracovat denně a už několikrát vám řekla, že vaši náklonnost považuje za obtěžování.“ „Ach, ovšem, obtěžovala by ji, kdyby ji nezajímala? Jasně jsem se vyjádřil, že na její odpověď nijak netlačím. Prostě jen... vyjadřuji svůj obdiv.“ „Ráda by byla obdivována za víc než jen vzhled.“ „A to také je! Její schopnosti jsou příkladné. Jinak bych jí tak zaujat nebyl. Pokud by mi šlo o krásný obličej a tělo, mám k dispozici simulátor.“ „Potom pokud respektujete její intelekt, doktore, měl byste brát ohled i na její přání a udržet váš vztah čistě profesionální.“ „Stejně jako vy a kapitán?“ Když spatřil její pohled, dodal: „Nechtěl jsem vás urazit, poradkyně – jenomže mám potíže určit, kde by měla být podle vás vyznačena hranice. Pro mě je to cizí téma, o němž mám přemýšlet. Tam, odkud pocházím, neflirtovat s někým z vámi upřednostňovaného pohlaví je považováno za poněkud hrubé. A představa čistě asexuálního profesionálního vztahu... no, u nás doma to vidíme jinak. Sex mezi kolegy se podporuje; jde o skvělý způsob, jak se naučit brát ohled na vzájemné potřeby a jak pracovat ke vzájemnému prospěchu.“ „Pro pozemšťanky, jakou je i Tasanee Panyarachun, je to jiné. Určitě jste ve Flotile natolik dlouho, abyste to chápal.“ „Dost dlouho na to, abych poznal, že vyznačení hranic je mnohem protichůdnější, než se obecně tvrdí. Krom toho, není snad tato loď založena na posilování kulturních výměn a překonávání nadřazenosti pozemského typu řešení problémů? Kdo říká, že můj způsob nestojí za to zkusit, hmm?“ zeptal se s uličnickou chlípností ve tvá-
28
Christopher L. Bennett
ři. „Na velitelské úrovni to, zdá se, klape dobře.“ „Váš způsob by možná stál za vyzkoušení, pokud by se na něm shodli všichni. Prozatím jen nechte praporčíka na pokoji.“ „Dobrá,“ souhlasil zdráhavě, „ale zaručuji vám, že toho bude litovat.“ Svraštil sněhobílá obočí. „Na druhou stranu, možná bude stát za to hrát si na nedostupného. Mohla by mě začít uhánět. A proti tomu by nikdo nic nenamítal, že ne?“ Zastavil se u dveří, které se při jeho příchodu otevřely. „Tak. Jsme u mé kajuty. Nyní buďto můžeme naši fascinující diskuzi o sexuálních vztazích mezi spolupracovníky ukončit, nebo můžete jít dál, abychom téma rozebrali do větší hloubky.“ „V tomto případě, doktore, vás ponechám s vašimi představami.“ Sevřel jí ruku v gentlemanském gestu. „Jen klid, má drahá, budou patřit hlavně vám.“ Ušklíbla se. „Pokud budou o tom, co jsem řekla, ne o tom, co mám na sobě.“ „Dovolím si říct, že vůbec nebudou zahrnovat šaty.“ S úsměvem ruku stáhla. „Dobrou noc, doktore,“ popřála mu a odkráčela. Jakmile zaslechla, že se dveře za ní zasunuly, uvolnila upjatý výraz a pousmála se. Jeho flirtování jí přišlo docela zábavné – čistě pro zábavu samotnou, jak říkal – ale nepřála si jej v něm podporovat. Pousmání se proměnilo v dlouhé a silné zívnutí a Deanna shledala, že je čas vrátit se do postele k Willovi. Asi tento rozhovor zařadím pod hlavičku lékařské důvěrnosti, řekla si v duchu. Will byl možná ke kulturním odlišnostem tolerantní, ale byly tu jisté meze. A to měla být klidná, pozdně večerní procházka, pomyslela si. Služba na této lodi skýtá řadu dobrodružství.