LIDOVÁ HRŮZA
KYTICE PLNÁ HRŮZY Významným zdrojem literární hrůzy jsou lidové démonické představy, zachycené nejprve v ústně tradované literatuře. Jde-li o vizi světa a řadu klíčových motivů (např. vampirismus), představuje gotická literatura navázání na lidovou démonologii v moderní estetické podobě. Horor ostatně vzniká ve stejné době, kdy začíná být módní zaznamenávání ústní lidové slovesnosti a její vydávání v antologiích. V baladách, pohádkách, písních a legendách mohli autoři gotické prózy nacházet materiál, který bylo možné využít v rámci konvence, jíž se věnovali. Jana Němcová upozorňuje, že k hororovým prvkům, které lze převzít z lidové tvorby, patří nejen nejrůznější příšery, ale také drastické násilí. V lidovém folkloru neslouží násilí pouze k tomu, aby upoutalo pozornost posluchačů, ale je také odrazem krutosti vládnoucí v dávných dobách. Motiv krutosti má silně zapůsobit na emoce recipienta nejen proto, aby ho zabavil, ale i proto, aby zdůraznil etické poselství příběhu související s problematikou viny a trestu. Hrůzostrašnost (fantastická i lidská) přítomná v lidových příbězích podtrhuje tíži viny a přísnost trestu. Má varovat před zhoubnými důsledky porušování morálních zákazů vlivem našeptávání přírody.236 Z českých autorů využil démonický folklor především Karel Jaromír Erben ve většině ze třinácti balad, které tvoří soubor Kytice z pověstí národních (1853, vydání rozšířené o třináctou baladu vyšlo v roce 1861), obecně známý pod zkráceným názvem Kytice.237 236
Němcová, Jana: Prvky hororu v ľudovej rozprávke, Romboid, roč. XXIX, 1994, č. 2, s. 50–53. 237 S ohledem na změny ve druhém vydání Kytice změnil Erben i její název na Kytici z básní Karla Jaromíra Erbena. Sbírka byla rozdělena na dvě části. První
142
Hruza v ceske literature 2016.indd 142
25.04.2017 12:47:14
LIDOVÁ HRŮZA
Jednotlivé texty tvořící Erbenův soubor vznikly v průběhu více než dvaceti let – od poloviny třicátých do začátku šedesátých let. Některé vyšly nejprve samostatně v literárních časopisech. Když je Erben psal, inspiroval se ústní lidovou tvorbou různých slovanských národů (v některých případech již literárně zpracovanou a zaznamenanou jinými autory)238 i cizí romantickou poezií, zejména baladickou (především díly nejznámějších německých a polských romantiků). Balady tvořící Kytici jsou založeny na klasickém schématu viny a trestu. Vzájemně se odlišují nejen po dějové stránce, ale také versifikací, délkou a způsobem vyprávění (v některých baladách epičtějším, v jiných bližším dramatu), všechny však mají stejnou atmosféru, jejímž dominantním prvkem je hrůza. Stejně jako v hororech, i v Kytici sehrává klíčovou roli motiv hrůzy, ačkoli v některých baladách je rozvinut podrobněji a dějově exponován, zatímco v jiných mu autor věnuje méně pozornosti. Ve všech baladách má hrůza nadpřirozenou podobu, někdy je navíc doplněna hrůzou, jež má lidský původ. V baladách Svatební košile (poprvé vyšla v Literární příloze ku Věnci v roce 1843),239 Polednice
z nich, nazvaná Pověsti národní, zahrnuje třináct balad tvořících Kytici. Do druhé části nazvané Písně zařadil Erben sedmnáct básní s Kyticí nesouvisejících. Dvě z nich, krátké balady Cizí host a Zazděná, evokují hrůzostrašnou atmosféru související s proměnou mrtvého v živé. V prvním ze zmíněných textů získává oživená postava podobu ducha, ve druhém se dvojice mrtvých proměňuje v ptáky: holuba a vránu. 238 Na folkloristické a literární zdroje jednotlivých balad upozorňuje sám autor v Poznámkách básníkových, jež byly dříve zahrnovány do jednotlivých vydání Kytice. Felix Vodička upozorňuje, že pouze ve dvou baladách z Kytice se Erben inspiroval lidovými baladami. Základem ostatních textů byly lidové legendy a pohádky. Vodička, Felix: K vývojovému postavení Erbenova díla v české literatuře (Sémantické intence Erbenovy poezie a její dvojí původ), Česká literatura, roč. 38, 1990, č. 5, s. 400. 239 V roce 1924 vznikla první filmová adaptace této balady v režii Theodora Pištěka. Z filmu se do dnešní doby zachoval jen čtyřminutový fragment. Autorem další adaptace, tentokrát animované, byl v roce 1978 Josef Kábrt. Roku 2000 natočil František A. Brabec film Kytice složený z adaptací balad Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat a Dceřina kletba (tato balada vyšla poprvé v Pražských novinách v roce 1852).
143
Hruza v ceske literature 2016.indd 143
25.04.2017 12:47:14
HRŮZA V ČESKÉ LITERATUŘE
(poprvé vyšla roku 1839 v časopise Dennice), Vodník, Vrba a Lilie (tato balada vznikla v roce 1860, ke Kytici byla přidána jako třináctá balada v jejím druhém vydání z roku 1861) se setkáme s postavou lidového monstra (upíra, polednice, vodníka, ženy-stromu či dívky-květiny). V baladě Štědrý den (první vydání v časopise Květy a plody roku 1848) má hrůzostrašný jev situační charakter, nikoli antropomorfní, neboť spočívá v naplnění věštby smrti. V baladě Zlatý kolovrat (napsané v roce 1844) je situace komplikovanější – figuruje v ní jak hrůza nadpřirozená (magické oživení rozčtvrceného těla), tak lidská (výjimečná krutost dvou vražedkyň). Nejjemnější podobu získává nadpřirozená hrůza v baladě Holoubek (poprvé vyšla v časopisu Lumír v roce 1851), v níž zpěv ptáka na manželově hrobě přivede proradnou ženu-vražedkyni k sebevraždě. Ne v každé Erbenově básni jsou děsivé postavy ztělesněním zla a ne vždy stojí za smrtí člověka. Z etického pohledu mohou mít i pozitivní či neutrální charakter, jako například ve Vrbě nebo v Liliích. V těchto textech se monstra stávají obětí lidské hlouposti či krutosti. Nadpřirozené bytosti vystupující v Kytici jsou podle Vojtěcha Jiráta v podstatě slabé, jde-li o jejich vliv na člověka, protože se objevují jedině v okamžicích, kdy je člověk přivolá nebo jejich příchod vyprovokuje (ať už vědomě, nebo nikoli). Navíc ne vždy jsou s to oběti uškodit (ve Svatebních košilích dívka před upírem uteče, s podobnou situací se setkáme ve Vodníkovi). Jirát zastává názor, že magická slabost těchto bytostí a jejich „závislost“ na člověku souvisí s jejich podřízeností vyšší, božské vůli, která je využívá k tomu, aby morálně napomenula hříšníky.240 V jednotlivých baladách představuje Erben různé podoby živé smrti. Převažuje mezi nimi proměna mrtvého v živé. Ve Svatebních košilích se mrtvý milý vrací jako upír, v Liliích ožívá mrtvá dívka v podobě květiny, v Holoubkovi se duše mrtvého manžela vtěluje do holoubka. Ve Vrbě je proměna mrtvého v živé cyklická – žena-strom ztrácí každou noc duši a tělesně umírá a ráno se vrací k životu v lidském těle. Ve Zlatém kolovratu je rozčtvrcené tělo dívky
240
Jirát, Vojtěch: Erben čili majestát zákona, in: Portréty a studie, op. cit., s. 144–145.
144
Hruza v ceske literature 2016.indd 144
25.04.2017 12:47:14
LIDOVÁ HRŮZA
oživeno s pomocí živé vody. Ve Vodníkovi jiná dívka, unesená vodníkem do hlubin jezera, po jisté době z vodního hrobu utíká a vrací se do života. Postavy vodníka a polednice jsou také formami oživené smrti, avšak jejich stav je přirozený a stálý, není důsledkem proměny. Odlišný charakter má živá smrt ve Štědrém dnu, kde je sám život ztotožněn se smrtí, protože k ní směřuje. Tuto pravdu připomíná tragická věštba prorokující dívce smrt. Erben klade důraz na přechodný stav mezi životem a smrtí, v němž se nacházejí nejen nadpřirozené bytosti, ale také oběti démonického násilí. Tento stav spojuje autor Kytice s jednotlivými živly: vodou (vodník, rozčtvrcená dívka ve Zlatém kolovratu), větrem (polednice a upír) a zemí (žena-strom, dívka-květina). Ty tak vymezují sféru chaotické koexistence života a smrti, kde lze o život náhle přijít, ale také jej zázračně získat zpět. Vojtěch Jirát poukazuje na fakt, že v Erbenových textech převažují ženské postavy. Zjevení nadpřirozené bytosti bývá zapříčiněno ženou, případně má sama nadpřirozená bytost ženský charakter. Muži v Erbenových baladách pouze reagují na situace vyvolané ženami a nejednou přispívají k jejich tragickým osudům. Zvláštní důraz klade autor Kytice na vztah mezi matkou a jejím dítětem, prodchnutý prudkými a ambivalentními emocemi.241 Zdůraznění démonického charakteru ženy vychází z jejího tradičního vnímání jako bytosti silnější a provázanější s přírodou, než jsou muži, a proto bližší zdrojům prvotní životní energie projevující se v pudech a vášních. Jinak interpretuje motiv démonické ženskosti v Erbenových baladách Roman Jakobson, který – na rozdíl od Jiráta – věnuje větší pozornost vztahu mezi matkou a jejím dítětem. Život matky a život dítěte se v jednotlivých baladách navzájem vylučují. Matka (případně macecha či tchyně) často způsobí smrt dítěte (v baladách Polednice, Vodník, Lilie a Zlatý kolovrat), protože dítě omezuje jejich životní možnosti. Podle Jakobsona vztah matky k dítěti v Erbenových baladách dobře ilustruje fenomén koexistence života
241
Ibidem, s. 133–135.
145
Hruza v ceske literature 2016.indd 145
25.04.2017 12:47:14
HRŮZA V ČESKÉ LITERATUŘE
a smrti, protože nám připomíná, že každý život v sobě obsahuje předzvěst smrti, a naopak hrozba smrti osvobozuje životní síly. Postava matky, která je v Erbenových baladách jak dárkyní života, tak také příčinou smrti, tuto závislost symbolizuje. Jakobson dodává, že podobně dvojznačná, prosycená smrtí, jež povzbuzuje k životu, a smrtonosným životem, je v analyzovaných textech láska mezi mužem a ženou.242 Erben ve svých baladách zdůrazňuje bytostnou nedokonalost světa související s tím, že v něm navzájem koexistují protikladné jevy. Autor Kytice navrhuje se s tímto faktem smířit. Jakobson proto považuje Kytici za příklad romantismu rezignace, jež je alternativou romantické vzpoury, rozšířené v západní literatuře a v Čechách pěstované Karlem Hynkem Máchou. Básně z Erbenovy sbírky vyjadřují úctu k životu jako takovému, byť by byl nedokonalý. Pokus postavit se osudu v nich končí nejen porážkou, ale i ztrátou všeho, co člověk má. Dochází k regresi. Tužby se tak v baladách naplňují opačně, jako své protiklady (např. ve Svatebních košilích se dívčino přání, aby se jí zjevil její milý, splní, ale z milého se stal upír, jenž ji děsí ještě víc než dosavadní samota).243 Zjevení nadpřirozené bytosti či její smrt (jako ve Vrbě nebo v Liliích) je v Erbenových baladách důsledkem porušení nepsaného etického zákazu vztahujícího se k posvátnosti lidského života. Zákaz je porušen lehkomyslným riskování života (vlastního nebo cizího), což je v každé z balad spojeno s rodinnými vztahy – mezi manžely nebo mezi matkou a dítětem. Neúcta k lidskému životu, jeho zničení či jen samo jeho ohrožení se rovnají přečinu proti rodině. I snaha založit rodinu, jako ve Svatebních košilích, může být takovým příkladem, je-li realizována eticky nepřípustným způsobem, tedy za cenu ohrožení života. Posvátnost lidského života je jednoduše posvátností rodinného života, protože ten je vzorem života odpovídajícího etickým i božským normám. Nadpřirozené bytosti ve zmíněných Erbenových baladách tuto zásadu připomínají, protože 242
Jakobson, Roman: Poznámky k dílu Erbenovu, in: Poetická funkce, Jinočany 1995, s. 507. 243 Ibidem, s. 508.
146
Hruza v ceske literature 2016.indd 146
25.04.2017 12:47:14
LIDOVÁ HRŮZA
se stávají výzvou pro rodinnou morálku. Demaskují lidské vady, které ohrožují stálost rodinného krbu. Důsledkem objevení se nadpřirozené bytosti je v Kytici smrt, nebo minimálně smrtelné ohrožení. Smrt pak má násilnou podobu, což Erben zdůrazňuje tím, že ji popisuje poměrně lakonicky. Navíc to bývá smrt brutální, tělo člověka je mnohdy rozerváno. Na to upozorňuje Josef Vojvodík ve své analýze Zlatého kolovratu, jenž je nejdrastičtějším příkladem tělesné fragmentarizace.244 Stálost eticko-společenské normy, vyjádřené v ideálu rodiny, závisí na schopnosti jednotlivce držet na uzdě egoistické vášně, tužby a pudy, jež v baladách souvisejí s vlivem přírody symbolizované nadpřirozenými bytostmi. Okamžiky, kdy dochází k náhlému projevení lidské přirozenosti, mají svůj nevyslovený sexuální podtext. Nejexplicitněji, ačkoli stále v náznacích, je tento podtext přítomen ve Vodníkovi, kde se dívka vydává k jezeru pod vlivem zdánlivě neurčitého impulzu: K jezeru vždy ji cos pohání, K jezeru vždy ji cos nutí.245
Pro žánr balady, stejně jako pro horor, je na druhou stranu charakteristický etický panteismus. Podle něj není etické právo právem lidským, ale božským, takže platí pro celou přírodu. Příroda svádí ke zlu, ale také vyměřuje trest za spáchané zlo, které v Erbenových baladách nepomíjí, ale – podobně jako v animistických představách – koluje v přírodě v podobě zlé energie. Vina tak má za následek trest, jak se o tom píše v baladě Holoubek: Běží časy, běží, Rok jako hodina; Jedno však nemizí: Pevněť stojí vina.246 244
Vojvodík, Josef: Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě, Brno 2006, s. 44–104. 245 Erben, Karel Jaromír: Vodník, in: Kytice z pověstí národních, Praha 1953, s. 95. 246 Erben, Karel Jaromír: Holoubek, in: Kytice…, op. cit., s. 70.
147
Hruza v ceske literature 2016.indd 147
25.04.2017 12:47:14
HRŮZA V ČESKÉ LITERATUŘE
Balady ze sbírky Kytice se ptají po podstatě morálního zla a po jeho vztahu ke zlu přirozenému, jež je v moderním světě často definováno jako zlo eticky neutrální, které stojí mimo morální kategorie dobra a zla. Živé (přinejmenším v kolektivním nevědomí) jsou však stále i prvotní představy o démonickém charakteru přírody, která morálku člověka záměrně vystavuje zkoušce. Erben zachycuje v Kytici právě toto prvotní chápání přirozeného zla a zdůrazňuje, že takové zlo tkví i v lidské přirozenosti. Proto tak silně provokuje k páchání morálního zla. Děsivé postavy umocňují korelaci těchto dvou typů zla, protože zpochybňují racionalistický pohled na přírodu jako předvídatelný mechanismus a upozorňují tak na její démonickou zákeřnost. Kytice byla, na rozdíl od dříve analyzovaných děl Máchy a Sabiny, okamžitě kladně přijata českou literární kritikou, protože Erben využívá lidově-gotické rekvizity s jiným záměrem než zmiňovaní autoři. Podle Vladimíra Macury byl romantismus pro většinu českých spisovatelů problematickou výzvou, nikoli dominující tendencí. Proto v české literatuře doby národního obrození převažuje namísto důsledného romantismu polemika s romantismem, a Kytice je toho dobrým příkladem. Západoevropským romantikům, ale i Máchovi či Sabinovi, slouží hrůzostrašná atmosféra k afirmaci individuální svobody nepodléhající kolektivním normám, byť je to svoboda sebedestruktivní. Naopak autor Kytice pomocí této atmosféry afirmuje harmonizující společenskou a etickou normu. To, co je romantické, tak v jeho textech zůstává podřízeno biedermeierovské životní filosofii.247 Mezi českými texty hlásícími se ke gotické konvenci nebo obsahujícími určité její prvky jsou právě Erbenovy balady nejlepším důkazem poučné funkce této konvence, což souvisí s již zmiňovaným etickým aspektem. Hrůza v Kytici přináší ponaučení, podle něhož by měl člověk ctít eticko-společenské normy, protože ty mají své kořeny v božském řádu, ale v konečném důsledku také v řádu
247
Macura, Vladimír: Znamení zrodu…, op. cit., s. 215–217.
148
Hruza v ceske literature 2016.indd 148
25.04.2017 12:47:14
LIDOVÁ HRŮZA
přírodním. Veškeré pokusy zasahovat do božských kompetencí končí tragicky. Jak se praví ve Vrbě, v životě platí pravidlo: Co souzeno při zrození, Tomu nikdež léku není.248
Podle tohoto pravidla bychom měli akceptovat život v jeho nedokonalosti, jejíž kompenzaci lze najít v rodinné solidaritě. Fakt, že hrůza v Erbenových baladách slouží tomuto biedermeierovskému poselství, není ničím výjimečným, protože – jak dokládá Joanna Jabłkowská – něco podobného bychom našli i v německém literárním biedermeieru, který z romantismu přejímá gotické motivy a rekvizity a využívá je k šíření hodnot odlišných od těch, které propagovali romantici.249 Když Erben ve svých baladách zdůrazňoval význam etiky jako protiváhy iracionality tkvící v přírodě, poukazoval tím podle Vojtěcha Jiráta skrytě ještě na jednu biedermeierovskou tendenci, a sice na rezervovaný přístup k možnostem rozumu. Z pohledu biedermeierovské životní filosofie je totiž pro člověka nebezpečná nestřídmost, jaká se projevuje v pýše, mimo jiné v pýše rozumu, která člověka vybízí zasahovat do božských práv. Biedermeier tedy plně nepodléhá moderní racionalitě, spíše prosazuje pokoru vůči realitě. Díky tomu akceptuje jistou míru iracionality a přiznává jí určitou etickou funkci. Etický přístup k iracionálním jevům má před nimi nejen chránit, ale také v nich spatřovat médium morálních ponaučení.250 Erbenovy zásluhy, jde-li o využití prvků hrůzy vycházejících z lidové tradice, jsou o to větší, že lidová démonologie sehrává v české gotické literatuře spíše marginální roli.251 To si lze vysvětlit
248
Erben, Karel Jaromír: Vrba, in: Kytice…, op. cit., s. 108. Jabłkowska, Joanna: Gotycyzmy i prawo moralne, in: Wokół gotycyzmów. Wyobraźnia, groza, okrucieństwo, Gazda, G. – Izdebska, A. – Płuciennik, J., eds., Kraków 2002, s. 88–90. 250 Jirát, Vojtěch: Erben…, op. cit., s. 140–141. 251 Před Erbenem publikoval text inspirovaný lidovým démonismem pouze jeden obrozenecký spisovatel, a to František Ladislav Čelakovský. Jde o jeho 249
149
Hruza v ceske literature 2016.indd 149
25.04.2017 12:47:14
HRŮZA V ČESKÉ LITERATUŘE
působením vlastenecké ideologie v době národního obrození. Tehdy se v české kultuře zakořenilo chápání lidové kultury jako zdroje výlučně pozitivních hodnot. K této interpretaci přispívá svými baladami i Karel Jaromír Erben. Zároveň však nezapomíná na démonický stín, jaký tyto hodnoty trvale doprovází a na principu kontrastu zdůrazňuje jejich význam.
KOŘENY ČESKÉHO VAMPIRISMU Karel Jaromír Erben v baladě Svatební košile uvádí do české beletrie nejznámějšího hororového hrdinu – upíra.252 Erben se v tomto textu odvolává na lidovou víru rozšířenou na českých územích. Na upíry však lidé věřili i jinde. Víra v ně je ve svých počátcích jevem celosvětovým, ačkoli byla v jednotlivých oblastech světa a v různých historických epochách různě intenzivní, nabývala různých podob a odlišně se nazývala. Často se vyskytovala v symbióze s vírou v jiné podobné jevy, jako byly čarodějnice, noční přízraky nebo vlkodlaci. Nejstarší stopy víry v upíry lze najít v kultuře starověké Mezopotámie, později ve staré hebrejské a římské kultuře. První písemné zmínky o vampirismu v křesťanské Evropě pocházejí ze středověku. Na západě kontinentu vymizela víra v upíry spolu s civilizačními proměnami, jež vedly k racionalizaci myšlení a zvýšení životní úrovně obyčejných lidí. Střední Evropa (spolu s Balkánem) měla v tomto ohledu zpoždění. Společensko-ekonomická situace na těchto územích přispěla k utvrzení víry v upíry;
baladu Toman a lesní panna z roku 1837, jež se později stala součástí Ohlasů písní českých (1839). 252 Dnes rozšířený pojem vampýr má jihoslovanský původ a v západní Evropě se prosadil na začátku 18. století díky novinovým článkům o obřadech, jež měly upíry odehnat a jichž byli svědky rakouští vojenští lékaři v Srbsku. Postupně se tento pojem rozšířil i mezi západními a východními Slovany jako synonymum jejich pojmu upír. Oba pojmy jsou významově identické a jazykově příbuzné – pocházejí z praturečtiny. Nejrůznější hypotézy o původu slov upír a vampýr shromáždil a okomentoval Kamil Stachowski v článku: Wampir na rozdrożach. Etymologia wyrazu upiór – wampir w językach słowiańskich, Rocznik Slawistyczny, 2005, č. 55.
150
Hruza v ceske literature 2016.indd 150
25.04.2017 12:47:14
LIDOVÁ HRŮZA
bezradnost vůči bídě a nejrůznějším nebezpečím vedla k tomu, že lidé hledali pomoc ve sféře iracionality. Na západě byla navíc víra v upíry poněkud zastíněna teologicky méně kontroverzním čarodějnictvím, potíraným (ale tím pádem paradoxně i šířeným) katolickou i protestantskou inkvizicí, jež do střední Evropy proniká se zpožděním a působí zde méně intenzivně. V pravoslavných zemích, i těch pod tureckou nadvládou, dokonce nepůsobila vůbec. Kvůli pomalejšímu civilizačnímu rozvoji a odlišné religiozitě se přesvědčení o existenci upírů udrželo déle na východě Evropy. Nesmíme přitom zapomínat, že víra v upíry je charakteristická zejména pro lidovou kulturu. Působením upírů si obyvatelé venkova vysvětlovali úmrtí a nemoci, zejména nejrůznější epidemie, které si nedokázali vysvětlit racionálně. Od konce 17. století, kdy se dostává ke slovu osvícenství, v západní Evropě narůstá zájem o středoevropský vampirismus jako exotický fenomén. Tento zájem vychází nejen z osvícenské ambice racionalizovat jevy zdánlivě iracionální a odmítnout veškeré tmářství, ale také z potřeby zahnat nudu racionálního světa a uspokojit touhu po metafyzickém tajemství, která sílila kvůli slábnoucí společenské roli institucionálního křesťanství. Na západě začínají být v té době módní nejrůznější verze esoteriky, pro něž představovala lidová víra zdroj inspirace či určité doplnění. V této době se také rodí mylné přesvědčení, že je vampirismus jevem výlučně středoevropským (slovanským či balkánským) a že se objevil až v době osvícenství. Prvním projevem osvícenského zájmu o víru v upíry byly články v západoevropském tisku věnované tomuto jevu a apotropaickým obřadům známým ze střední Evropy. Kromě novinových informací se začaly objevovat i teologické a kvazi lékařské práce věnované této tematice. K oblastem, které byly v době osvícenství považované za domovinu vampirismu, patřily i české země (Čechy, Morava a část Slezska).253
253
Transylvánie (jinak také Sedmihradsko), která je dnes obecně pokládána za rodiště vampirismu, získává v západní kultuře tento status až na konci
151
Hruza v ceske literature 2016.indd 151
25.04.2017 12:47:14
HRŮZA V ČESKÉ LITERATUŘE
V českém prostředí pocházejí první zprávy o dvou doložených případech vampirismu ještě ze středověku. Byly zaznamenány v kronice Jana Neplacha, opata benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem nedaleko Pardubic, která pochází z poloviny 14. století a nese název Stručné sepsání kroniky římské a české (Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae).254 O dvě stě let později připomněl tytéž události (obě však datované o rok později, než je uvedeno u Neplacha) ve své Kronice české (1541) Václav Hájek z Libočan. Ten k nim přidává jisté podrobnosti, které si možná vymyslel, aby umocnil dojem autenticity a zvýšil tak atraktivitu obou příběhů.255 Podle informací Giuseppa Maiella uvádí pozdější příklad vampirismu z roku 1567 Simon Hüttel, autor rukopisné německy sepsané kroniky města Trutnov známé jako Kronika města Trutnova (1484–1601) (Chronik der Stadt Trautenau [1484–1601], rukopis pochází z let 1578–1601, knižně vyšlo v roce 1881 v redakci Ludwiga Schlesingera).256 Hüttelův příběh později převzal český jezuita Bohuslav Balbín a zařadil jej do třetího dílu svých Rozmanitostí z historie Království českého (Miscellanea historica regni Bohemiae, 1681).257 Případy vampirismu z českých zemí, zaznamenané v nejrůznějších pramenech, shromáždil a popsal německý právník Karl 19. století v souvislosti s vydáním nejznámějšího upírského románu Dracula Brama Stokera (1897). 254 První případ popsaný Neplachem se odehrál v roce 1336 ve vesnici Blov nedaleko Kadaně, kde pastýř Myslata vstal po smrti z hrobu, potuloval se po okolí a zabíjel lidi tím, že vyslovil jejich jméno. Podle apotropaické zvyklosti jej místní propíchli kůlem. Druhý případ se týkal ženy z vesnice Levín poblíž Děčína. Po své smrti v roce 1344 se začala zjevovat a rdousit lidi. I její tělo bylo propíchnuto kůlem a spáleno. Neplach, Jan: Stručné sepsání kroniky římské a české, in: Kroniky doby Karla IV., Bláhová, M., ed., Praha 1987, s. 546–547. 255 Hájek z Libočan, Václav: Kronika česká. Výbor historického čtení, Kolár, J., ed., Praha 1981, s. 425, 448–449. 256 Jde o případ Stephana Hübnera, místního boháče, jenž byl za života podezříván z kontaktů s ďáblem a po smrti z vampirismu. Jeho hrob byl otevřen a bylo zjištěno, že se jeho tělo nachází v neporušeném stavu. Upír byl zabit tak, že mu bylo vyrváno srdce. 257 Maiello, Giuseppe: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy, Praha 2005, s. 90.
152
Hruza v ceske literature 2016.indd 152
25.04.2017 12:47:14
LIDOVÁ HRŮZA
Ferdinand von Schertz v krátké práci Posmrtná magie (Magia posthuma) vydané v Olomouci v roce 1704. Ta byla prvním pokusem o systematizaci informací o českém vampirismu. Údaje obsažené v Posmrtné magii pak francouzský benediktinský opat Augustin Calmet zařadil do svého obsáhlého díla Pojednání o zjeveních andělů, démonů i duchů a o revenantech a upírech v Uhrách, Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Dissertations sur les apparitions des anges, des démons et des esprits, et sur les revenants et vampires de Hongrie, de Bohême, de Moravie et de Silésie) vydaného v Paříži v roce 1746.258 Jde o nejdůkladnější osvícenské zpracování tématu vampirismu. Název Calmetovy práce je ovšem poněkud zavádějící, protože se vztahuje pouze ke střední Evropě, zatímco francouzský benediktýn zaznamenává případy vampirismu i z jiných oblastí Evropy či světa, a to už od starověku. Do konce osvícenství teologický a lékařský zájem o vampirismus vyhasl a tento jev byl nakonec uznán za pověru rozšířenou mezi chudým a nevzdělaným lidem, jenž žil ve strachu z biologických jevů, které nedokázal pochopit. Na přelomu 18. a 19. století si víru v upíry přisvojují romantičtí spisovatelé a přetvářejí tak lidovou víru v univerzální mýtus. Zájem romantiků o vampirismus lze považovat za projev typicky romantické fascinace lidovou kulturou, ačkoli nesmíme zapomínat, že lidový původ upírského mýtu ve většině svých děl nijak nevyzdvihují. Mění totiž status upíra. V lidových příbězích a v rituální praxi byli upíry většinou lidé z nižších společenských vrstev. V romantické literatuře to jsou aristokraté. Romantici proměňují i perspektivu popisu upíra: pohled zvnějšku propojují s vnitřní perspektivou, pokoušejí se rekonstruovat pohled samotného upíra. Tyto změny souvisejí s konvencemi tehdejší prózy, jejíž hlavní hrdinové pocházeli obvykle ze šlechtických kruhů, ale také s romantickým kultem individuality. Romantici už v upírovi neviděli výplod lidové představivosti, ale rafinovanou a perverzní formu
258
Dom Calmet a jeho Pojednání o upírech, Kozák, J., ed., Olomouc 2006, s. 40–42, 134, 154–155. Tato publikace je zkrácenou verzí Calmetovy rozpravy.
153
Hruza v ceske literature 2016.indd 153
25.04.2017 12:47:14
HRŮZA V ČESKÉ LITERATUŘE
individualismu, v níž se sbíhají tři klíčová témata romantického myšlení: svoboda, jinakost a přirozenost. Etnografická inspirace vampirismem nevylučuje ani psychoanalytickou interpretaci tohoto fenoménu. Z pohledu psychoanalýzy se motiv upíra dočkal v literatuře a později také ve filmu závratné kariéry proto, že se odvolává na nevědomí recipientů. Rituál vysávání krve z krku oběti, charakteristický pro literární i filmové upírské příběhy, totiž upomíná na nejprvotnější zakoušení příjemného pocitu spojeného se sáním z matčina prsu. Na to upozorňuje Marc Augé a poznamenává, že v nejranějším dětství není zakoušení příjemného pocitu cestou konzumace omezeno žádnými kulturními zákazy. Malé dítě považuje vše za potenciální objekt konzumní rozkoše a nikdo za to dítě netrestá.259 Není proto nic zvláštního na tom, že již od dob romantismu byl vampirismu připisován sexuální podtext upomínající na prvotní dětskou sexualitu. V takovém pojetí nerespektuje upír kulturní zákazy týkající se sexu, jenž je považován za čistou konzumní rozkoš. Upír tak symbolizuje osvobození od kulturních omezení. Tím, že je překračuje, dává najevo svůj individualismus, je to však klamný pocit. Upírský mýtus ve skutečnosti přináší varování před ztrátou individuality, neboť sexuální rozkoš je v něm spojena s podřízením nadindividuálnímu, druhovému rozmnožovacímu pudu. Věčně neukojený a egoistický pud zosobňovaný upírem vede ke smrti lidského individua, protože mu odebírá životní energii, aby udržel kontinuitu života jako takového. Vampirismus je ideálním příkladem napětí mezi násilím a sexem, jež je pro horory charakteristické. V moderní době je násilí ve veřejném životě přísně zakázáno, avšak se sexem je tomu přesně naopak – díky postupné liberalizaci společnosti přestává zčásti podléhat tradičním zákazům. Touha po stále silnějších sexuálních prožitcích tak vede k touze po násilí, neboť to představuje ohrožení života a sexuální vzrušení tak zintenzivňuje. Tváří v tvář nebezpečí se totiž v člověku probouzí pud sebezáchovy. Upír, jenž je v romantické
259
Augé, Marc: Duch pogaństwa, Warszawa 2010, s. 244–246.
154
Hruza v ceske literature 2016.indd 154
25.04.2017 12:47:14
LIDOVÁ HRŮZA
interpretaci symbiózou násilí a sexu, je vyjádřením zmíněné touhy, ale také strachu z jejího naplnění. Ztělesňuje čistou životní energii, kterou se lze nasytit de facto dvojnásobně (v násilném a sexuálním aktu současně), avšak takováto absolutizace neosobní energie přináší – jak už bylo řečeno – negaci individuální identity. Za první literární dílo, v němž se motiv upíra objevuje, je považována báseň Vampýr (Der Vampir, 1748) Heinricha Augusta Ossenfeldera. Stopy upírského tématu lze najít v básnickém díle Johanna Wolfganga Goetha, Samuela Taylora Coleridge a George Byrona.260 Primát v upírské literatuře drží anglosaští prozaici, protože Britské ostrovy byly v té době nejvyspělejší, nejvíce industrializovanou, urbanizovanou a racionálně smýšlející oblastí Evropy. Právě tam proto lidé nejvíce volali po exotice metafyzicko-magického charakteru. Právě anglosaští autoři učinili z vampirismu jeden z klíčových motivů gotické prózy. Po vzoru anglicky píšících autorů začali po upírském motivu sahat i spisovatelé z jiných oblastí Evropy. Ve středoevropských literaturách se však tento motiv objevuje se značným zpožděním a v menší míře, protože – jak už bylo řečeno – zde nebyly vhodné společenské podmínky pro rozvoj literárního hororu, typického spíše pro rozvinuté země. Víra v upíry (a jiné podobné jevy) navíc v mnoha oblastech střední Evropy dlouho zůstávala živou součástí lidové kultury, a nebyla proto takovým exotickým lákadlem jako na západě.
UPÍR V ČESKÉ LITERATUŘE V Čechách vznikají první literární texty s upírskou tematikou ve čtyřicátých letech 19. století, tedy v závěrečné fázi národního obrození. V již zmiňovaných Svatebních košilích Karla Jaromíra Erbena, vydaných poprvé v roce 1843, je upír ještě bližší lidovým kořenům
260
Jedná se o skladby Nevěsta z Korintu (Die Braut von Korinth, 1797) Johanna Wolfganga Goetha, Christabel (napsaná v letech 1797–1800, vydaná v roce 1816) Samuela Taylora Coleridge a Giaour (The Giaour, a Fagment of a Turkish Tale, 1813) George Gordona Byrona.
155
Hruza v ceske literature 2016.indd 155
25.04.2017 12:47:14