Šust - zlom
6.10.1956 0:19
Stránka 3
Šust - zlom
3.10.1956 9:11
Stránka 5
Šust - zlom
3.10.1956 9:11
Stránka 6
PfieloÏil kolektiv pfiekladatelÛ.
PLNOU PAROU sestavil Martin ·ust Introduction, story notes and arrangement © 2013 by Martin ·ust Translation © Pavel Bakiã, Marek Drda, Jifií Engli‰, Ale‰ Heinz, TomበJeník, Petr Kotrle, Katefiina Niklová, Daniela Orlando, Andrea Patrasová, TadeበPelech, Richard Podan˘ a Jana Reãková, 2013 Cover art and design© 2013 by Pavel Trávníãek © Argo, 2013 ISBN 978-80-257-1022-7 (Argo)
Šust - zlom
3.10.1956 9:11
Stránka 11
Předmluva
Krajina fantazie zahalená párou Martin Šust
Kde se v lidech bere touha vrátit ãas, asi vût‰ina z nás uÏ dobfie ví. Chceme se vrátit do dob jednodu‰‰ích a snadnûj‰ích, leckdy do dob ztraceného mládí, do ãasÛ bez starostí a strastí. A pokud se rozhlédneme kolem sebe, moÏná nás pfiepadne touha zajít je‰tû dál, do dob, kdy v‰emocná a na‰e Ïivoty pevnû ovládající vûda a technika teprve nabírala dech a v‰echno bylo teprve pfied námi, v‰echno bylo moÏné a svût v sobû skr˘val nepfieberná tajemství a plno záhad. A ãekal… Jak˘msi symbolem tûchto za‰l˘ch ztracen˘ch ãasÛ se pro mnohé stala vzne‰ená Anglie devatenáctého století. Mohutné impérium s mocnou královnou v ãele, obdivovanou aristokracií a bohatou mûstskou kastou obchodníkÛ a prÛmyslníkÛ. Doba pfievratn˘ch vynálezÛ a velkolep˘ch snÛ o záfiné budoucnosti. Století, kdy vzdûlan˘ ãlovûk je‰tû mohl plnû pochopit témûfi v‰e, co nám lidská touha po poznání pfiinesla. Ne nadarmo je tato éra v dílech Ïánrov˘ch spisovatelÛ popisována jako parou zahalená mûstská krajina plná roztodivn˘ch vynálezÛ z odlehl˘ch dílen ke v‰emu odhodlan˘ch vûdcÛ, nad jejichÏ hlavami poletují prapodivné létající stroje… Fantazie rozdm˘chaná touto pfiitaÏlivou dobou provokovala spisovatele fantastiky po celá desetiletí, vÏdyÈ sám Ïánr se zaãal mohutnû rozvíjet právû po boku do té doby neb˘val˘ch technick˘ch objevÛ. Ov‰em v osmdesát˘ch letech se díky spoleãné prvky nesoucí tvorbû skupinky americk˘ch autorÛ utvofiil jednotn˘ subÏánr posléze nazvan˘ steampunk. Jeho definicí si nelamte – 11 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:11
Stránka 12
P ¤EDMLUVA
hlavu, slovíãko „punk“ je tam spí‰ pro parádu, o mnoho dÛleÏitûj‰í je ona pára a také bláznivá odvaha autorÛ, ktefií chtûli psát moderní „verneovky“, oprostili je od nudn˘ch technick˘ch pasáÏí a místo nich zavalili ãtenáfie magick˘mi ãi okultními obfiady, létajícími stroji, podivn˘mi vynálezy a pfiedev‰ím strhujícím dobrodruÏstvím, pfiiãemÏ v‰e zasadili právû do doby anglického regentství nebo do následujících ãasÛ slavné vlády královny Viktorie. Jak uÏ to u podobn˘ch ‰katulek b˘vá, ãasem prostû pfiestala staãit s tím, jak se z ní rÛzní spisovatelé chtûli za kaÏdou cenu vymanit a pfiijít s nûãím nov˘m. A tak vznikly pojmy jako clockpunk (steampunk zamûfien˘ pfiedev‰ím na rÛzné strojky, ozubená koleãka a hodinové pfiístroje roztodivn˘ch funkcí), gaslamp fantasy (fantastikou jen mírnû ozvlá‰tnûné pfiíbûhy z „parních“ ãasÛ) a s posunem subÏánru do ménû vzdálené minulosti pak také dieselpunk (páru zde, jak vidût z názvu, nahradil jin˘ hybn˘ prostfiedek a ‰ílené vûdce kupfiíkladu okultismem pobláznûní nacisté) ãi atomicpunk (máte samozfiejmû pravdu, posunuli jsme se do ãasÛ studené války, ale rÛzn˘ch svût ohroÏujících vynálezÛ ani trochu neubylo). A vûfite, mohli bychom v tûchhle ‰katulatech pokraãovat, ov‰em k niãemu by nám to nebylo. Tady se totiÏ dostáváme k podtitulu na‰í slovutné antologie – retrofuturistické fantastice. Zvolil jsem ho právû proto, abych se ani trochu nemusel zajímat o podobné kratochvíle znudûn˘ch literárních teoretikÛ. Do „retrofuturistické“ kolonky mohu s klidem zahrnout v‰echny jmenované krabiãky od bot ãi hodinek a je‰tû nám spousta místa zbude. A ten snad aÏ banální název, kter˘ jsem sám mnohokrát zavrhl, abych se k nûmu pofiád vracel, se bájeãnû hodí tím nevysloven˘m „vpfied“ ãi snad „vzad“, to podle libosti samotn˘ch autorÛ, kam se právû chtûli se sv˘m pfiíbûhem vydat. Na mnû uÏ bylo jen bez starostí vybírat. SnaÏil jsem se vás pfiedev‰ím pobavit a sestavit a sefiadit pfiíbûhy tak, aby nejen nenudily, ale pfiedev‰ím aby nebyly jednotvárné. Doporuãuji tedy ãíst hezky popofiadû, ale je mi jasné, Ïe mû stejnû rebelsky neuposlechnete; snad se vám bude kniha líbit i v tomto pfiípadû. Jen doufám, Ïe na vás té páry a vzducholodí nebude moc…
– 12 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:14
Stránka 139
Zepelínové město Michael Swanwick & Eileen Gunnová
Ameriãan Michael Swanwick (nar. 1950) patfií k nejuznávanûj‰ím pfiedstavitelÛm souãasné fantastiky. Za svou povídkovou tvorbu získal pûtkrát cenu Hugo a obdrÏel rovnûÏ Svûtovou cenu fantasy ãi Pamûtní cenu Theodora Sturgeona. Vût‰inu z tûchto ocenûn˘ch prací známe i z ãeského pfiekladu vãetnû mnoÏství dal‰ích autorov˘ch povídek. Swanwick publikuje od roku 1980 a o pût let pozdûji debutoval i na románové scénû. Následnû vydal dÛleÏité Ïánrové romány Vacuum Flowers (1987) a Stations of the Tide (1991), za kter˘ obdrÏel cenu Nebula, aby následnû pfiekvapil inovativní smûsí science fiction a fantasy v románu The Iron Dragon’s Daughter (1993), k nûmuÏ se vrátil ve svém posledním publikovaném románu The Dragons of Babel (2008). Ve stejn˘ rok vy‰la rovnûÏ v˘bûrová sbírka The Best of Michael Swanwick (2008) a opomenout bychom nemûli ani faustovsk˘ román Jack Faust (1997). Swanwick stále zÛstává dÛleÏit˘m autorem fantastického Ïánru a v posledních letech na sv˘ch povídkách ãasto spolupracuje s americkou spisovatelkou a editorkou Eileen Gunnovou (nar. 1945). Ta své nijak poãetné krat‰í práce shrnula do sbírky Stable Strategies and Others (2004), v níÏ mimo jiné vy‰la i její Nebulou ocenûná povídka „Smifiování“. Ve své spoleãné novele nás zavádûjí do úÏasného retrofuturistického mûsta, jehoÏ obyvatelé se baví závody podivuhodn˘ch létajících strojÛ…
– 139 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:14
Stránka 140
M ICHAEL S WANWICK & E ILEEN G UNNOVÁ
R
ádio Jonesová letûla po pohybliv˘ch chodnících skoro taneãním krokem. Z expresního pásu pfieskoãila na lokální, pak se otoãila a vyrazila opaãn˘m smûrem, aby sníÏila rychlost a mohla pfiebûhnout pfies dva tfii pomalej‰í pásy. Seskoãila v ústí postranní uliãky a vzhlédla právû vãas, aby zahlédla zepelín mizející za sklenûn˘m mrakodrapem. Poté pro‰la Ïelezn˘mi dvefimi, které zÛstávaly vÏdy otevfiené, aby se odvûtral Ïár z pecí. KdyÏ vstoupila do dílny, zvedli skláfii hlavy od práce. A vesele ji pfiivítali: „Nazdar, Rádio!“ „Jonesino!“ „UÏ jsi mi vynalezla tu robotickou holku?“ S úsmûvem se k ní pfiikolíbal mistr. „Támhle pod stolem mám pro tebe krabici vyfiazen˘ch trubic.“ „Dík, Mackie.“ Rádio zalovila v kapse svého záplatovaného kabátu a vytáhla sloÏen˘ list papíru. „Hele, posly‰, potfiebovala bych, abys mi udûlal odhad na tyhle elektronky.“ Mack si prohlédl seznam. „Vypadá to celkem jednodu‰e. Îádn˘ experimentální pitomosti jako obvykle. Kolik jich potfiebuje‰ – od kaÏdé jednu?“ „¤íkala jsem si spí‰ asi tak stovku.“ „CoÏe?“ Mackovo huÀaté ãerné oboãí se zachmufienû stáhlo do jediné linky. „Mበv plánu vsadit na Rudochy a vyhrát balík?“ „Nic takov˘ho, stejnû fandím Bûlou‰Ûm. Spí‰ jsem doufala, Ïe mi to dበna sekeru. Kápla jsem na nûco fakt velk˘ho.“ „Koneãnû jsi sestrojila tu pfiítelkyni pro Rica?“ V‰ichni skláfii se rozchechtali. „Ale houby, mluvím váÏnû.“ Zti‰ila hlas. „Vynalezla jsem univerzální rádiov˘ pfiijímaã. Îádná fixní frekvence, tenhle se dá pfielaìovat! DokáÏe pfiijímat vysílání na jak˘koliv frekvenci rádiového spektra. Otoãí‰ knoflíkem a mበto. KdyÏ bude‰ chtít, mÛÏe‰ s tímhle miláãkem poslouchat v‰echno, co kdo fiíká ve velk˘ hfie.“ Mack hvízdl. „O takov˘ pfiístroj by mohl b˘t velk˘ zájem.“ „Zvlá‰tní, mû napadlo pfiesnû to sam˘.“ Rádio se zakfienila. „Tak co fiíká‰?“ „¤íkám…“ Mack se otoãil ke skupince skláfiÛ, ktefií napjatû poslouchali, a kfiiknul: „Zpátky do práce!“ Potom uÏ normálním tónem pokraãoval: „Ví‰ ty co? Sestav mi prototyp, a jestli bude to tvoje udûlátko fungovat, jak fiíká‰, moÏná do nûj investuju. – 140 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:14
Stránka 141
Z EPELÍNOVÉ
MùSTO
Mám materiál na v˘robu a síÈ prodejcÛ. Nûãeho takového by se bûhem her mohlo prodávat dvacet tfiicet kusÛ dennû.“ „Tak jo! Paráda! Kdy vlastnû hra zaãíná? V poledne, Ïe jo? Tak já pfiinesu prototyp a budeme poslouchat, jak se mezi sebou baví hráãi.“ Rozbûhla se ke dvefiím. „Poãkej.“ Mack se tûÏkopádnû vydal do své kanceláfie. Vytáhl ze sejfu pûtidolarovou bankovku a vrátil se s ní do dílny. „To je opce. Za to, Ïe neprodበpodíl nikomu jinému, dokud se na tu vûciãku prvnû nepodívám.“ „Jé, Mackie, ty se‰ fakt klasa!“ Postavila se na ‰piãky a políbila ho na tváfi. Pak si strãila pûtidolarovku do kapsy dÏínÛ a vybûhla ven. K Tlusté Ednû to byly jenom tfii bloky. NeÏ za ní s fiinãením zapadly dvefie, uÏ sedûla na stoliãce u baru. „Br˘ ráno, Edno!“ V duchu kvitovala, Ïe neonov˘ poutaã, kter˘ opravila, pofiád funguje. Hezky ti‰e, skoro nebzuãel. „Dej mi velk˘ talífi míchan˘ch vajec a pastrami, a k tomu pivo.“ Barmanka si ji skepticky pfiemûfiila pohledem. „Napfied chci vidût peníze.“ Rádio non‰alantnû rozprostfiela na baru pûtidolarovou bankovku. Edna ji zvedla, podrÏela proti svûtlu, naãeÏ pomalu odpoãítala ãtyfii jednodolarovky a osmdesát pût centÛ. PodrÏela sklenici pod pípou a pfies rameno ‰tûkla: „Velk˘ míchan˘ vejce s kusem flákoty!“ Dotoãila pivo, poslala sklenici po barpultu a zamruãela: „Za chvíli to bude.“ „Edno, na svûtû nejspí‰ není nikdo, pfied k˘m by mûlo men‰í smysl machrovat. Mበje‰tû ten balíãek, co jsem si u tebe nechala?“ Edna beze slova sáhla pod bar, vyndala do plátna zabalené cosi a postavila to pfied ni. „Díky.“ Rádio rozbalila svÛj prototyp. Byla to ãistû funkãní záleÏitost – zmûÈ elektronek, odporÛ a kondenzátorÛ v Ïelezném rámu. Chybûl kryt, jakékoliv diody a místo ladicího knoflíku musela pouÏívat ploché kle‰tû. Ale díky nûmu zbohatne. Zaãala kontrolovat v‰echny konektory. „Hele, mohla bys mi to píchnout do sítû?“ Edna si zaloÏila ruce na prsou a v˘znamnû se na ni podívala. Rádio si povzdechla, znovu za‰trachala v kapse a plácla na bar niklák. Edna vzala zástrãku a píchla ji do zásuvky pod neonov˘m poutaãem. Elektronky se s tichouãk˘m zabzuãením probudily k Ïivotu. „Ta vûc nevybouchne, Ïe ne?“ zeptala se pochybovaãnû Edna. „Ne-e.“ Rádio sáhla do kapsy kabátu po kle‰tích a zaãala lovit siln˘ signál. – 141 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:14
Stránka 142
M ICHAEL S WANWICK & E ILEEN G UNNOVÁ
„Maximálnû dostane‰ ránu proudem, moÏná to podpálí barák. Ale rozhodnû nevybouchne. Moc koukበna kineskop.“ * * * Amélie Závratná se vyfiítila ze slunce jako sebevraÏedn˘ andûl, sam˘ vztek a smích. Rotor jejího vírníku pfii stfiemhlavém letu kvílel a vrãel. Potom prudce pfiidala plyn, listy vrtule se zufiivû zahryzly do vzduchu a zastavily pád sotva dvanáct metrÛ nad zemí. Se smíchem zvedla nos stroje, lízla vr‰ek jednoho ochozu, strhla knipl doleva, aby podlétla druh˘, a tfietí pfieskoãila po dal‰ím prudkém trhnutí, tentokrát doprava. Její vírník se tfiásl a rachotil, jak se odráÏela od tlakov˘ch kapes kolem mrakodrapÛ ve snaze uloupit sebemen‰í kousek vztlaku. A bylo jí srdeãnû fuk, Ïe pfii tom poru‰ovala ve‰kerá pravidla. âervená dioda Rádia 2 se zufiivû rozblikala. Jednou rukou vytrhla konektory sluchátek z Rádia 3, na kterém komunikovala s rozhodãím, a pfiepojila se na frekvenci svého operátora. „Co je?“ ·umûní statické elektfiiny proÈal stroh˘, monotónní a pfiízraãnû umûl˘ hlas Holomozku XB-29. „Co to dûlá‰, Amélie?“ „Jenom jsem chtûla upoutat tvoji pozornost. Chci to stfiihnout koridorem mezi Devatenáctou a Jedenadevadesátou. Navede‰ mû na Eszterházyho, jo?“ „Propoãítávám.“ Jakoby mimochodem Holomozek dodal: „Je ti, doufám, jasné, Ïe je to nesmírnû nebezpeãné.“ „Pro mû není nic dost nebezpeãné,“ zamumlala Amélie tak ti‰e, Ïe to nemohl mikrofon zachytit. „Ani zdaleka.“ Sportovní plátek Naslouchej Mozku! o ní napsal, Ïe zjevnû „touÏí po konej‰ivé smrti“, ale to byl nesmysl; Amélie Závratná o Ïádnou konej‰ivou smrt nestála. ·lo jí o nevyhnutelnou, komplikovanou smrt, pfii níÏ by bravurnû demonstrovala neskuteãné schopnosti, ale ani ty jí nezbytnû nemusely staãit na splnûní extrémnû nároãného úkolu – mûl to b˘t tuh˘ boj o Ïivot, kter˘ by prohrála v okamÏiku, kdy by uÏ uÏ sahala po vítûzství. Smolná náhoda, která by je‰tû ve chvíli, kdy by se zmítala a fiítila k zemi v posledním záchvûvu tragického hrdinství, zcela vylouãila jakékoliv podezfiení, Ïe snad nûkdy usilovala o totální zapomnûní. Zatím se jí to nepodafiilo. – 142 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:14
Stránka 143
Z EPELÍNOVÉ
MùSTO
Ne‰lo o to, Ïe by snad neÏila ráda (alespoÀ obãas). Milovala ty chvíle, kdy ve svém velkém titanovém vírníku opanovala vzdu‰né proudy. Ze v‰eho nejradûji mûla pomalé krouÏení po ãím dál ‰ir‰í spirále, kdyÏ s neskuteãnou trpûlivostí hraniãící se znudûností vyhlíÏela protivníka, aby ji vzápûtí zaplavila vlna vzru‰ení, kdyÏ ho zpozorovala – tu maliãkou teãku v nebeském oceánu. Milovala, jak ji zaplavil adrenalin, kdyÏ stoupala s vírníkem do slunce a hledala ideální konstelaci, kdy se kofiist, její stroj a velká atomová pec ocitly v jedné pfiímce. A pfiedev‰ím milovala okamÏik naprostého klidu pfied útokem. Byl to pocit, jako by se znovu narodila. Pro Amélii byla Hra víc neÏ jen hra, protoÏe nevyhnutelnû musela nastat situace, kdy bude její divok˘, kfiehk˘ stroj vyÏadovat vût‰í koordinaci pohybu, síly a pfiesnosti, neÏ mu dokáÏe poskytnout, kdy nebe sebere ve‰kerou svou moc, aby zlomilo její vÛli a odhodlání a jednou provÏdy si ji podrobilo. Jednou se to stane. Pevnû tomu vûfiila. Do té doby v‰ak netouÏila po niãem jiném neÏ Ïít na absolutní hranici sv˘ch schopností, létat, hrát Hru tak skvûle, jak jen ãlovûk dokáÏe, a uvádût v úÏas ne‰Èastné, k pevné zemi pfiipoutané tfiídy. A stejnû tak Holomozky, které mohou jen neohrabanû plout v tûch sv˘ch sklenûn˘ch nádrÏích v útrobách zepelínÛ. „Propoãet dokonãen.“ „Mበmoji pozici?“ Kamery namontované na stfiechách okolních domÛ se na ni zamûfiily. „Ano.“ Právû vystoupala do maximální moÏné v˘‰ky. „Jdu na to.“ ¤ítila se pfiímo do ústí uliãky. Pevnû usazená na hfibetû svého létajícího stroje, nohy zapfiené do pedálÛ, obû ruce na kniplech, se nechala pfiitaÏlivostí jako nûjakou velkou rukou zatlaãit do sedadla. Dva a pÛl metru dlouhé titanové listy vrtule opisovaly dokonal˘ kruh a ona sedûla v samém jeho stfiedu jako uprostfied kvûtu. Létat s vírníkem nebylo vÛbec snadné. VyÏadoval jemn˘ cit letce a zároveÀ fyzickou sílu obsluhy mlátiãky. „Srovnej to na mÛj povel. Tfii… dva… teì.“ Musela napnout v‰echny síly, aby pfiimûla svÛj stroj k poslu‰nosti, zatímco se jí gravitace snaÏila vyrvat z rukou fiízení. Letûla pfiímo do Dempsterovy uliãky, sotva o tfiicet centimetrÛ ‰ir‰í neÏ prÛmûr její vrtule. Nechala si tak malou toleranci chyby, Ïe by b˘vala klidnû vsadila mûsíãní gáÏi na to, Ïe Holomozky nemohly vÛbec tu‰it, co má za lubem. – 143 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:14
Stránka 144
M ICHAEL S WANWICK & E ILEEN G UNNOVÁ
„Náklon vrtule zmûÀ na první a kormidlo na druh˘ povel. Tfii… dva… teì. A… kormidlo.“ Naklonûná pod úhlem pûtaãtyfiiceti stupÀÛ se fiítila uliãkou, proud vzduchu od její vrtule lomcoval okny domÛ a plnil je bled˘mi, uÏasl˘mi tváfiemi. Na kfiiÏovatce zmûnila náklon a kopla do kormidla, ãímÏ vírník otoãila do náklonu pûtaãtyfiiceti stupÀÛ na druhou stranu (motor zaka‰lal a málem zhasl, ale potom se s burácením opût probral k Ïivotu). Prolétla Bernoulliho ulicí (obrat o ‰edesát stupÀÛ v místû, kde se ulice setkávaly pod neobvykl˘m úhlem) a pak do Jedenadevadesáté. Perfektní Eszterházy! Pfied pûti mûsíci veledÛleÏit˘ v˘bor poloviny HolomozkÛ metropole usoudil, Ïe provést takov˘ manévr je nemoÏné. Jeden odváÏn˘ pilot v letadle v‰ak dokázal, Ïe se m˘lí, a Amélie se rozhodla, Ïe ve vírníku zvládne totéÏ. „Naklonit doleva. Stabilizovat. Nabrat v˘‰ku. Sejmout pojistky z bomb.“ Amélie Závratná poslechla, potom se podívala dozadu, dopfiedu a do obou stran a hluboko dole pfied sebou uvidûla maliãkou, kfiíÏi podobnou teãku. Nasadila si br˘le a prohlédla si znaky na kfiídlech. Nemohla uvûfiit, jaké má ‰tûstí – byl to Velk˘ É osobnû! A mûla ho pfiímo na ránû. Vírník vletûl do turbulence a Amélie rychle sáhla po fiízení, aby ho srovnala. Vytoãila motor do vy‰‰ích otáãek, vrtule huãela, ãepele se zakusovaly do vzduchu. Stroj se zaãal nebezpeãnû naklánût, hrozilo, Ïe nad ním ztratí kontrolu. Ze v‰ech sil se snaÏila let vyrovnat, nakonec se jí to povedlo a navedla ho do ostré zatáãky. Páni, tohle je Ïivot! Kliãkovala a krouÏila nad ulicemi, a ze stfiech vûÏákÛ a z toãit˘ch ochozÛ sledovaly její dovádûní davy divákÛ. Halasnû ji pfiitom povzbuzovaly. „Ne abys spadla, Amélie!“ „Sundej toho moulu, Millie!“ „Zamotej mu ‰i‰ku, Závratná!“ Krvelaãní hajzlíci. Její diváci. Vûãnû nespokojení a klidnû schopni po ní mrsknout fla‰kou od piva, kdyby se jim zdálo, Ïe nepfiedvádí, co umí. V takov˘ch chvílích je skoro milovala. Jen nesná‰ela, kdyÏ jí fiíkali Millie. ·lapala na pedály, pohybovala pákami a tanãila do rytmu nehluãného jazzu vzdu‰n˘ch turbulencí. Byla Josephine Bakerovou, Cabem Callowayem, ztûlesnûním elegance, dÛvtipu a inteligence ve sluÏbách zábavního prÛmyslu. Publikum zaboufiilo, kdyÏ se její vírník dostal do prudkého poryvu vûtru a náraz jej odhodil proti obdivovanému Gaudího mrakodrapu. – 144 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:14
Stránka 145
Z EPELÍNOVÉ
MùSTO
KdyÏ se jí podafiilo stroj zase plnû ovládnout a vírník letûl opût rovnû, podívala se Amélie dolÛ. Jako zázrakem byl pofiád tam, pofiád o ní nevûdûl. Letûl pfii zahfiívacím kole nízko a s puntiãkáfiskou pfiesností odhazoval mouãné bomby jednu po druhé. Pfiidala plyn a plnû se soustfiedila na svého protivníka, nejlep‰ího letce své (tedy i její) generace. Mûla ho naprosto ve své moci, pokud se jí napfied podafií odhodit bomby. Její motor zlostnû zakvílel a Amélie kfiiãela spolu s ním. „XB! Dal‰ích pût kfiiÏovatek! Hoì mi odpoãet.“ „Z téhle v˘‰ky je tu riziko, Ïe zasáhne‰ diváky.“ „Na to jsem aÏ moc dobrá a ty to ví‰! Zaãni odpoãítávat.“ „Tfii… dva… teì. ·est… pût…“ V‰echny kfiiÏovatky byly ohrazené a natfiené namodro, uprostfied modré plochy se skvûl bíl˘ kruh a v jeho stfiedu ãervená hvûzda. Amélie se dívala do pumového zamûfiovaãe, poãítala s rychlostí a smûrem vûtru (Holomozky to nedokázaly; tohle si musel kaÏd˘ letec udûlat sám; na to musel b˘t ve vzduchu a na vlastní kÛÏi cítit proudûní) a shazovala jednu bombu za druhou. Potom vyrvala konektory z druhého kanálu a pfiipojila se zpátky na Rádio 3. „Jak jsme dopadli?“ zajeãela. Byla si jistá, Ïe v‰echny dopadly na ãtvercovou modrou plochu a doufala alespoÀ v jednu hvûzdu. „âtverec. Kruh. Kruh. Hvûzda,“ hlásil rozhodãí – Holomozek QW-14, jehoÏ hlas v‰ak znûl úplnû stejnû jako hlas jejího operátora. Odmlka. „Hvûzda.“ Jo! A teì ‰la po samotném Eszterházym, rychle a s v˘‰kovou pfievahou. Byl v nev˘hodû po v‰ech stránkách. Navedla svÛj vírník, aby se stín jeho nosu dot˘kal ocasu jeho jasnû rudého letounu. Stále je‰tû se choval, jako by o ní vÛbec nevûdûl. CoÏ nebylo moÏné. Vysoko nad sebou vidûla tfii zepelíny jeho t˘mu, a jestliÏe ona vidûla je, museli oni vidût ji. Tak proã se choval jako pitomec? Oãividnû ji chtûl pfiilákat blíÏ. „Vidím ti aÏ do Ïaludku,“ zamumlala Amélie. Ale jakou lumpárnu mûl Eszterházy za lubem? âervená kontrolka Rádia 2 zaãala blikat. K ãertu s tím. V téhle chvíli o bezkrevn˘ hlas XB-29 vÛbec nestála. „Tak fajn, miláãku, koukneme se, co v tobû je!“ Trhla kniplem prudce dopfiedu. Potom se rozblikalo Rádio 3 – a to uÏ ignorovat nemohla. „Amélie Závratná,“ povídá rozhodãí. „Bylo ti zru‰eno letové povolení. VraÈ se na základnu.“ – 145 –
Šust - zlom
3.10.1956 9:16
Stránka 226
Šust - zlom
3.10.1956 9:17
Stránka 257
Poděkování AutorÛm za laskavé svolení otisknout jejich skvûlé pfiíbûhy v mé antologii, tato kniha je samozfiejmû pfiedev‰ím jejich. Hance a GeÀovi, ZdeÀce a Milanovi, Sa‰e a Richardovi a v‰em ostatním z Arga nejen za moÏnost vytvofiit tuto antologii, ale pfiedev‰ím za skvûlou dlouhodobou spolupráci. Mí‰e a Evû za vychytání v‰emoÏn˘ch chybiãek, ty, které zbyly, padají pouze na mou hlavu. Petru Teichmannovi za sazbu a vysly‰ení v‰ech pra‰tûn˘ch nápadÛ, které jsem za ta léta spolupráce mûl. Pavlu Trávníãkovi za parádní obálku, na níÏ vzdu‰ná plavidla bojují o ãtenáfiovu pozornost stejnû jako pfiíbûhy uvnitfi knihy. V‰em m˘m oblíben˘m pfiekladatelÛm, ktefií se neváhali pustit do dal‰ího ‰íleného projektu. Mé partnerce, rodinû i pfiátelÛm a v neposlední fiadû v‰em ãtenáfiÛm, ktefií mají stále v oblibû fantastickou povídku. Díky, díky, díky.
Šust - zlom
6.10.1956 0:24
Stránka 261
Šust - zlom
3.10.1956 9:20
Stránka 264
PLNOU PAROU sestavil Martin ·ust Z rÛzn˘ch anglick˘ch originálÛ pfieloÏil kolektiv pfiekladatelÛ. Ilustrace na obálce Pavel Trávníãek. Grafická úprava Pavel Trávníãek. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2013 vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2127. publikaci, 43. svazek edice Fantastika. Vytiskla tiskárna Tû‰ínské papírny. Vydání první. ISBN 978-80-257-1022-7 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz