Resnick santiago ukazka

Page 1

Resnick - zlom

18.9.1956 22:22

Strรกnka 3


Resnick - zlom

18.9.1956 22:22

Stránka 4

PfieloÏil ing. Pavel Medek.

Mike Resnick SANTIAGO M˘tus daleké budoucnosti SANTIAGO: A MYTH OF THE FAR FUTURE Copyright © 1986 by Mike Resnick Translation © ing. Pavel Medek, 1994 Cover © 1986 by Michael Whelan © Argo, 2013 ISBN 978-80-257-0915-3 (Argo)


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Strรกnka 5


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Strรกnka 6


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 7

Předmluva Nûkdy poãátkem osmdesát˘ch let jsem si koupil novelu Kosmická píseÀ, jejímÏ autorem byl mÛj pfiítel, dnes uÏ zesnul˘ R. A. Lafferty. Ray mûl v sobû vÏdy kus básníka a hned na první stranû jsem tak na‰el tato slova: „Vznikne nûjaká mytologie budoucnosti, ptávali se lidé, aÏ v‰echno ovládne vûda? Budou o velk˘ch ãinech vyprávût epická díla, nebo jen poãítaãové kódy?“ Uvedené otázky na mne zapÛsobily natolik inspirativnû jako Ïádné jiné dva fiádky, které jsem kdy na tomto poli ãetl, a rozhodl jsem se, Ïe to budu já, kdo tuto budoucí mytologii vytvofií. Vûdûl jsem, Ïe budu potfiebovat svérázné postavy s drsnû evokativními jmény, pfiestoÏe mi v‰ak bylo jasné, o kom mÛj román bude, nebylo mi zcela jasné, o ãem bude. To se zmûnilo jednoho veãera roku 1984. Psal jsem do pozdních hodin – moje oblíbená pracovní doba je od desáté hodiny veãerní do páté hodiny ranní, protoÏe v tomhle ãasovém rozmezí nikdy nikdo nevolá a neklepe na dvefie – a Carol (s níÏ jsem nedávno oslavil jednapadesáté v˘roãí) se dívala na film v televizi. Nûco na tom filmu ji zaujalo a druh˘ den za‰la do pÛjãovny a na‰la si ho tam. Byl to jeden ze spaghetti westernÛ Sergia Leoneho, nebyl to ale Ïádn˘ z trhákÛ s Clintem Eastwoodem, ale film nazvan˘ Hlavu dolÛ! (Dnes je znám˘ pod nov˘m titulem Kapsy plné dynamitu.) KdyÏ se s ním vrátila domÛ, strãila ho do pfiehrávaãe a pfiejela ke scénû, kterou mi chtûla ukázat. James Coburn hraje ve zmínûném filmu Ïivotem rozãarovaného irského odborníka na v˘bu‰niny, kter˘ zrazen pfiáteli uprchl z vlasti a nyní fiízením osudu bojuje v Mexiku za svrÏení císafie Maxmiliána. V jednom okamÏiku pronese krátk˘, sotva pûtaãtyfiicetivtefiinov˘ projev, v nûmÏ vysvûtluje, Ïe kdysi dávno vûfiil v Boha, pravdu, spravedlnost, loajalitu a Irskou republikánskou armádu, teì Ïe uÏ v‰ak vûfií jenom v dynamit. „Co tomu fiíká‰?“ zeptala se Carol, kdyÏ domluvil. „Zajímavé,“ utrousil jsem. „Fajn,“ pfiik˘vla. „A teì napi‰ tu kníÏku.“ –7–


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 8

A takov˘ je pÛvod Santiaga. Do té doby uÏ jsem prodal tucet knih do nakladatelství Signet (souãást New American Library) a bylo naãase pfiejít k nûjakému vût‰ímu vydavateli, alespoÀ na poli science fiction. Mûl jsem novou agentku (která mû o tfiicet let pozdûji stále zastupuje) a chtûl jsem jí dát nûco velkého, co by mohla prodat, napsal jsem tedy první polovinu románu a zpracoval jsem hrub˘ náãrt druhé poloviny; zalidnil jsem svÛj m˘tus daleké budoucnosti onûmi hraniãáfisk˘mi typy nadÏivotní velikosti, k jejichÏ vytvofiení mû inspirovaly Laffertyho dva fiádky, postavami, jako jsou Pûvec, Panenská Královna, Bodr˘ Pfiekupník, Otec William, Andûl a dal‰í. A protoÏe se dûj mûl pfiesouvat ze svûta na svût a od postavy k postavû, potfieboval jsem nûjak˘ sjednocující faktor, a vymyslel jsem za tím úãelem âerného Orfea, barda Vnitfiní Hranice, kter˘ mûl vyprávût stejn˘ pfiíbûh jako já. V‰echny kapitoly pak mûly zaãínat ãtyfiver‰ovou slokou z jeho „Balady o Santiagovi“, která uvádûla kaÏdou novou barvitou postavu (a jejíÏ nález byl základem pokraãování, Návratu Santiaga, jeÏ jsem napsal o sedmnáct let pozdûji). Kniha ‰la v uvedené podobû do aukce. Nakladatelé mûli dva mûsíce na pfiedloÏení nabídek, tfii dny pfied koncem termínu se v‰ak neobjevila ani jedna. UÏ jsem si byl jist˘, Ïe jsme uspofiádali veãírek, na kter˘ nepfiijde Ïádn˘ host, v posledních osmaãtyfiiceti hodinách v‰ak dorazily hned tfii nabídky a vítûzem se stala firma Tor, která mi zaplatila témûfi trojnásobek toho, co jsem dostával od Signetu. Kniha vy‰la poãátkem roku 1986 s pfiebalovou ilustrací od dvanáctinásobného vítûze ceny Hugo Michaela Whelana a nepfieru‰en˘m fietûzcem nad‰en˘ch recenzí. To nebylo nijak pfiekvapivé; recenze m˘ch knih jsou obvykle pochvalné. Pfiekvapivé ov‰em bylo, Ïe se Santiago vy‰plhal na tfietí místo v Ïebfiíãku bestsellerÛ. Pro ãlovûka, kter˘ do té doby Ïádn˘ bestseller nemûl, to byl ‰ok. Stejnû úspû‰n˘ jsem byl i na svûtovém trhu. Je‰tû neÏ se usadil prach, prodala moje agentka práva do Anglie, Japonska, Nûmecka, Francie, ·panûlska, âeské republiky, Polska, Bulharska, Ruska a ¤ecka. Kniha zjevnû mezi ãtenáfii udefiila na univerzální strunu. Tfii roky po pÛvodním vydání získal na Santiaga opci „pan Hvûzdné války“, Gary Kurtz. Brzy ji prodal jinému producentovi, Edu Elbertovi, kter˘ dostal od Universalu peníze na pfiípravu projektu a o rok pozdûji mi ukázal scénáfi a poÏádal o pfiipomínky. Scénáfi byl neuvûfiitelnû mizern˘. Samotáfie Caina na kaÏdém kroku doprovázela roztomilá ‰estiletá netefi, Virtue Mac–8–


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 9

Kenzieová, moje ãtyfiicetiletá uvadající novináfika, se promûnila ve dvaadvacetiletou mexickou draãici, Andûl v samuraje s modrou kÛÏí a tak dále. Napsal jsem tedy úvodní scénu a naznaãil jsem, Ïe by bylo lep‰í, kdyby pokraãovali v tomhle duchu. Zorganizovali konferenãní hovor a zeptali se, jestli bych nechtûl scénáfi napsat sám. Myslím, Ïe moje pfiesná odpovûì znûla: „Ne, nechtûl, ale udûlám to, protoÏe se bojím, Ïe jinak zfilmujete ten, kter˘ jste mi ukázali.“ NeÏ jsem scénáfi dokonãil, pfie‰el projekt od Universalu pfies Largo do Capelly. Napsal jsem pro nû nûkolik verzí, oni uspofiádali velkou akci v luxusním hotelu v Malibu, kde film oznámili... a pak nûkdo nahofie rozhodl, Ïe cel˘ projekt zru‰í. Dostal jsem práva na scénáfi zpátky – coÏ je ve filmové branÏi nûco témûfi nesl˘chaného – a Ed Elbert získal novou opci na knihu i scénáfi... a z filmu znovu se‰lo. Proã? Kdo ví? Kdyby ale nakladatel musel utratit pûtasedmdesát miliónÛ dolarÛ na kaÏdou knihu, kterou chce vydat, na‰li byste na regálech mnohem ménû knih. Opci i scénáfi dnes kaÏdopádnû vlastní spoleãnost Wayfarer, Inc. – a kdo ví? Tfieba se to tentokrát natoãí. Santiago mi mezitím otevíral v‰echny moÏné dvefie. Pro nakladatelství Tor jsem napsal jedenáct dal‰ích knih. Nakladatelství Ace koupilo trilogii (Vû‰tkynû, Orákulum a Prorok) zasazenou do stejné budoucnosti s nadÏivotními m˘tick˘mi postavami stejného typu. Dal‰í trilogii (The Widowmaker, The Widowmaker Reborn a The Widowmaker Unleashed) koupil Bantam. Pfied nedávnem koupil Pyr pûtisvazkovou sérii Starship, která se rovnûÏ odehrává ve stejném vesmíru. Dá se tedy fiíci, Ïe ano, mám pro Santiaga jistou slabost. Dodnes si vzpomínám, jak jsem si uÏil, kdyÏ jsem na ma‰karádû na Worldconu vidûl prvního fanou‰ka pfievleãeného za postavu ze Santiaga, a stejné vzru‰ení jsem cítil, kdyÏ jsem sly‰el první „filksong“ (fanou‰kovskou píseÀ) na toto téma. A tak jsme tady, témûfi o tfii desetiletí pozdûji, a Santiago mi pofiád dûlá radost. Spolu s tímto nov˘m ãesk˘m vydáním se dnes na trhu objevuje i hra, v níÏ úãinkují postavy ze Santiaga. Zajímalo by mû, co by fiekl Ray Lafferty, kdyby vidûl, co se z jeho dvou vût zrodilo. Mike Resnick, únor 2013

–9–


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Strรกnka 10


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 11

Vûnováno jako vÏdy Carol a mé agentce Eleanor Woodové za rady, povzbuzení a peníze


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Strรกnka 12


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 13

Prolog ¤íká se, Ïe jeho otcem byla kometa a matkou kosmick˘ vítr, Ïe Ïongluje planetami, jako by to byla pouhá pefiíãka, a zápasí s ãern˘mi dírami jen z hravosti, aby dostal lep‰í chuÈ k jídlu. ¤íká se, Ïe nikdy nespí, Ïe jeho oãi planou záfiivûji neÏ nova a Ïe pouh˘m v˘kfiikem dokáÏe srovnat se zemí horsk˘ masiv. ¤íkají mu Santiago. Daleko na okraji Galaxie, na nejzaz‰í v˘spû Vnûj‰í Hranice, je svût zvan˘ Stfiíbroazur. Je to svût pln˘ vody a v poklidném oceánu, kter˘ pokr˘vá jeho povrch, je rozeseta pouhá hrstka ostrovÛ. Stojíte-li na nejvût‰ím z nich a díváte-li se na noãní oblohu, vidíte témûfi celou Mléãnou dráhu, obrovitou mihotavû se tfipytící fieku hvûzd, která jako by protékala polovinou vesmíru. A postavíte-li se za dne na západní pobfieÏí ostrova a otoãíte-li se zády k mofii, spatfiíte malé travnaté návr‰í. Na temeni tohoto návr‰í stojí sedmnáct bíl˘ch kfiíÏÛ a na kaÏdém z nich je jméno jednoho z poctiv˘ch muÏÛ ãi Ïen, ktefií mûli v úmyslu tento mírumilovn˘ svût kolonizovat. A pod kaÏd˘m jménem jsou stejná slova, sedmnáctkrát opakovaná: Santiagova obûÈ. PoblíÏ galaktického jádra, tam, kde se hvûzdy k sobû tlaãí tak tûsnû, Ïe noc je stejnû jasná jako den, je svût zvan˘ Valk˘rie. Je to hraniãáfisk˘ svût, planeta zchátral˘ch obchodních mûst pln˘ch om‰el˘ch barÛ, hotelÛ a nevûstincÛ, kde se scházejí prospektofii, horníci a obchodníci Vnitfiní Hranice, aby pojedli, popili a vymûnili si pár zajímav˘ch a vlastním podáním pfiikrá‰len˘ch zkazek. Nejvût‰í z tûchto obchodních mûst ve Valk˘rii sice není doopravdy nijak zvlá‰È velké, má v‰ak mimo jiné po‰tovní úfiad, kde se ukládají subprostorové zprávy stejnû, jako se v dávn˘ch dobách na po‰tách ukládaly psané dopisy. Nûkdy se tam zprávy uchovávají aÏ tfii nebo ãtyfii roky a ãasto se posílají dál do míst je‰tû bliωích galaktickému jádru, vût‰inu z nich si ale dfiív nebo pozdûji nûkdo vyzdvihne. – 13 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 14

A na tomto po‰tovním úfiadû je jedna stûna pokrytá jmény a holografiemi zloãincÛ, o nichÏ se pfiedpokládá, Ïe se momentálnû nacházejí na území Vnitfiní Hranice; díky tomu se tu rádi zastavují lovci skalpÛ. Na stûnû je vÏdy dvacet psancÛ, nikdy víc a nikdy ménû, a vedle kaÏdého jména je cena. Nûkterá z tûchto jmen tu zÛstávají t˘den, jiná mûsíc a jen malá hrstka rok. Pouze tfii jména tu za celou dobu existence po‰ty visela déle neÏ pût let. Dvû z nich uÏ tu nejsou. Tím tfietím je Santiago a holografie u nûj není. Na kolonistickém svûtû jménem Svatá Jana Ïije domorodá humanoidní rasa, známá jako Stíny. Kolonisté uÏ tu Ïádní nejsou; v‰ichni odletûli pryã. PoblíÏ rovníku Svaté Jany v tûsné blízkosti místa, kde kdysi Ïila kolonie, je zãernal˘ pruh zemû témûfi deset mil dlouh˘ a pÛl míle ‰irok˘, na nûmÏ uÏ nikdy nic neporoste. Îádn˘ z kolonistÛ o tom nenapsal hlá‰ení, nebo pokud to nûkdo z nich udûlal, jeden z tfiiceti miliard byrokratÛ Demokracie uÏ je dávno nûkam zaloÏil – vypravíte-li se ale na Svatou Janu a zeptáte-li se StínÛ, co bylo pfiíãinou tohoto zãernalého pásu, pokfiiÏují se (kolonisté byli totiÏ náboÏensky zaloÏení a velice horlivû ‰ífiili evangelium) a fieknou vám, Ïe je to znamení Santiagovo. Ani na zemûdûlském svûtû jménem Ranchero, kde nikdy nedo‰lo ke zloãinu, dokonce ani k drobné krádeÏi ne, není jeho jméno neznámé. Lidé tam vûfií, Ïe je jedenáct stop a tfii palce vysok˘, Ïe má rozevláté nepoddajné oranÏové vlasy a obrovské ãerné tesáky, které mu zarostly do rtÛ a teì skrz nû vyãnívají ven. A kdyÏ dûti tropí nûjaké nepravosti, staãí, aby jejich rodiãe nenápadnû pfiipomnûli, kolik neposlu‰n˘ch dûtí uÏ Santiago spofiádal k snídani, a okamÏitû je zase klid. Potulní trubadúfii o nûm zpívají na Mínotauru a Théseu, na blíÏeneck˘ch svûtech obíhajících kolem hvûzdy Sigma Draconis, a v jejich podání je mu vÏdy pfiesnû dvû stû sedmnáct let, je vy‰‰í neÏ kostelní vûÏ a ‰ir‰í neÏ stodola, je to piják, dûvkafi a král zbojníkÛ, kter˘ se od Robina Hooda (dal‰ího z jejich oblíben˘ch hrdinÛ) li‰í pfiedev‰ím tím, Ïe bere bohat˘m i chud˘m bez rozdílu a dává jen sobû. Jeho dobrodruÏství je bezpoãet poãínaje tím, jak neozbrojen hrdinnû zápasil s Gorgonou d˘chající chlórovou atmosféru, aÏ po ono ráno, kdy sestoupil do pekla a plivl Satanovi pfiímo do planoucího oka, a jen zfiídkakdy uplyne den, kdy by nepfiibylo nûkolik nov˘ch strof k neustále se rozrÛstající „Baladû o Santiagovi“. – 14 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 15

A na Deluru VIII, mamutím svûtû, kter˘ je metropolí lidské rasy a nervov˘m ústfiedím celé Demokracie, je jedenáct vládních agentur, zamûstnávajících tfiináct set ‰est muÏÛ a Ïen, jejichÏ úkolem je Santiaga najít a zlikvidovat. Pochybují, Ïe Santiago je jeho pravé jméno, mají podezfiení, Ïe nûkteré ze zloãinÛ, které se mu pfiipisují, spáchal nûkdo jin˘, jsou si témûfi jistí, Ïe nûkde ve sv˘ch kartotékách mají jeho fotografii nebo holografii, které ov‰em dosud nepfiifiadili správnou totoÏnost – a to je také v‰echno, co o nûm vûdí. Dennû jim pfiichází pût set hlá‰ení, kaÏdoroãnû nechávají provûfiovat dva tisíce moÏn˘ch stop, na pÛl miliónu svûtÛ na nûj byly vefiejnû vypsány velkorysé odmûny, do terénu se vysílají agenti vybavení penûzi a v‰ím ostatním, co lze za peníze koupit; pfiesto tûchto jedenáct agentur dosud existuje. PfieÏily uÏ tfii vládní garnitury a budou pfieÏívat i nadále, dokud nesplní svou funkci. Stfiíbroazur, Valk˘rie, Svatá Jana, Ranchero, Mínotaurus, Théseus, Deluros VIII: to v‰echno jsou zajímavé svûty a jejich jména evokují nejrÛznûj‰í pfiedstavy. Je‰tû zajímavûj‰ím svûtem v oné podivné mozaice Santiagova Ïivota je hraniãáfisk˘ svût jménem Vzpomínka, leÏící v samotném centru Vnitfiní Hranice; na Vzpomínce totiÏ sídlí – alespoÀ doãasnû – Sebastian Nightingale 1 Cain, kter˘ je nespokojen se sv˘m druh˘m jménem, se sv˘m povoláním i se sv˘m Ïivotem – a to ne nevyhnutelnû v uvedeném pofiadí. Mnohokrát uÏ podle vlastního pfiesvûdãení bojoval za dobrou vûc a nikdy je‰tû nevyhrál. Není toho uÏ mnoho, co by je‰tû vzru‰ovalo jeho pfiedstavivost, a je‰tû ménû ho mÛÏe pfiekvapit. Nemá pfiátele, má jen málo znám˘ch a sám Ïádné nevyhledává. Sebastian Nightingale Cain je témûfi ve v‰ech smûrech nenápadn˘ a niãím pozoruhodn˘ ãlovûk, pfiesto v‰ak nበpfiíbûh musí zaãít u nûj, protoÏe je mu souzeno sehrát v˘znamnou roli v legendû muÏe známého pouze jako Santiago…

1 ãesky „slavík“ – pozn. pfiekl.

– 15 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Strรกnka 16


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Strรกnka 17


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Strรกnka 18


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 19

Kapitola první Giles Sans Pitié uÏ vidûl mnoho hvûzd, má oãi jestfiába a ocelovou pûst. Vypije galon na jedin˘ hlt a na v‰ech cestách provází ho smrt. Nikdo dosud nikdy nesepsal historii Vnitfiní Hranice, a proto se âern˘ Orfeus podjal úkolu tuto historii vyjádfiit písní. Nejmenoval se doopravdy Orfeus (i kdyÏ ãern˘ skuteãnû byl). Po pravdû fieãeno se o nûm ‰u‰kalo, Ïe neÏ se zamiloval, byl odborníkem na vodní zemûdûlství v systému Deluros. Ta dívka se jmenovala Eurydika; vydal se za ní mezi hvûzdy, a protoÏe za sebou zanechal ve‰ker˘ svÛj majetek, nemohl jí dát nic jiného neÏ svou hudbu. Pfiijal tedy jméno âern˘ Orfeus a vût‰inu sv˘ch dnÛ trávil tím, Ïe pro ni skládal milostné písnû a sonety. KdyÏ potom zemfiela, rozhodl se zÛstat na Vnitfiní Hranici a zaãal sepisovat epickou baladu o obchodnících a lovcích, o psancích a ztracencích, se kter˘mi se setkal. Do‰lo to tak daleko, Ïe ãlovûka oficiálnû povaÏovali za zelenáãe nebo turistu tak dlouho, dokud o nûm do své písnû nepfiipsal jednu ãi dvû sloky. Giles Sans Pitié na nûj kaÏdopádnû musel udûlat velk˘ dojem, protoÏe figuruje v devíti rÛzn˘ch slokách, coÏ je pûkná spousta, jste-li Homérem pro pût stovek svûtÛ. Pravdûpodobnû to zpÛsobila jeho ocelová ruka. Nikdo nevûdûl, jak o svou pÛvodní ruku pfii‰el, jednoho dne se v‰ak objevil na Hranici s nale‰tûnou ocelovou pûstí na konci levé paÏe, oznámil, Ïe je nejlep‰ím lovcem skalpÛ, jak˘ byl kdy zrozen, vrÏen nebo vysezen, a sv˘m následujícím poãínáním dokázal, Ïe nebyl pfiíli‰ daleko od pravdy. KdyÏ právû nepracoval, pfiistával jako vût‰ina lovcÛ skalpÛ v˘hradnû na hraniãáfisk˘ch svûtech a jako vût‰ina lovcÛ skalpÛ mûl pomûrnû pravidelnou vytyãenou trasu, které se drÏel. Tak se také stalo, Ïe se ocitl na Vzpomínce, v obchodním mûstû Moritat, sedûl v Gentryho lokále, bu‰il ocelovou pûstí do dlouhého dfievûného baru a doÏadoval se obsluhy. Star˘ Geronimo Gentry, kter˘ strávil tfiicet let jako prospektor na rÛzn˘ch svûtech Vnitfiní Hranice, neÏ v‰eho nechal a otevfiel si v Moritatu hostinec – 19 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 20

a nevûstinec, v nûmÏ peãlivû ozkou‰el ve‰keré zboÏí dfiív, neÏ ho pfiedhodil vefiejnosti, k nûmu pfiistoupil s plnou lahví altairského rumu; kdyÏ po ní Giles Sans Pitié sáhl, odsunul ji zase z jeho dosahu. „UÏ tady máte pofiádnou sekeru,“ poznamenal hlasem pln˘m v˘znamu. Lovec skalpÛ hodil na barov˘ pult svazek bankovek. „Tereziánsk˘ dolary,“ pochvaloval si Gentry, spokojenû si je prohlíÏel a pustil láhev. „Kdepak jste k nim proboha pfii‰el?“ „V systému Corvus.“ „Mûl jste tam nûjakou fu‰ku, co?“ zajímal se Gentry pobavenû. Giles Sans Pitié se chladnû usmál. „Pfiesnû tak.“ Sáhl si pod ko‰ili a vytáhl tfii vefiejné zatykaãe na bratry Sulimanovy, které aÏ do toho rána visely na stûnû po‰tovního úfiadu. KaÏd˘ zatykaã byl pfie‰krtnut˘ velk˘m ãerven˘m X. „V‰echny tfii?“ Lovec skalpÛ pfiik˘vl. „Odbouch’ jste je, nebo jste pouÏil tohle?“ zeptal se Gentry a ukázal na ocelovou pûst Gilese Sans Pitiého. „Jo.“ „Jak jo?“ Giles Sans Pitié zvedl ruku. „Jo, odstfielil jsem je nebo jsem pouÏil tohle.“ Gentry pokrãil rameny. „Brzy zas zdvihnete kotvy?“ „Za pár dnÛ.“ „Kampak to bude tentokrát?“ „Do toho nikomu kromû mû nic není,“ odsekl lovec skalpÛ. „Jen mû napadlo, Ïe bych vám moh’ dát takovou pfiátelskou radu,“ pokraãoval Gentry. „Napfiíklad?“ „Pokud se chystáte vydat na Praeteep âtyfii, tak na to zapomeÀte. Zrovna se odtamtud vrátil Pûvec.“ „Myslí‰ Caina?“ Gentry pfiik˘vl. „Byl v balíku, takÏe poãítám, Ïe nejspí‰ na‰el, co tam hledal.“ Lovec skalpÛ se zamraãil. „Budu si s ním muset promluvit,“ prohlásil. „Na systému Praeteep je placka a na ní nápis Vstup zakázán.“ „VáÏnû?“ zajímal se Gentry. „Odkdy?“ „Od té doby, co jsem ji tam dal,“ odsekl Giles Sans Pitié rezolutnû. „A nestrpím, aby mi tam nûjak˘ konkurenãní lovec lebek pytlaãil a vybral to tam dohola.“ Odmlãel se. „Kde ho najdu?“ – 20 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 21

„Tady.“ Giles Sans Pitié se rozhlédl po místnosti. Na druhém konci baru sedûl bûlovlas˘ hazardní hráã, kterému v poslední dobû nejspí‰ pfiálo ‰tûstí, protoÏe mûl na sobû zbrusu nov˘ oblek z jakéhosi tfipytivého kovového materiálu, u rohového stolku sedûla osamocená mladá Ïena s melancholick˘ma oãima a po velké, spofie osvûtlené hostinské místnosti byly roztrou‰eny asi dva tucty dal‰ích muÏÛ a Ïen, ve dvojicích nebo ve skupinkách; nûktefií spolu tlumenû hovofiili a jiní ti‰e sedûli. „Nevidím ho,“ podotkl lovec skalpÛ. „Je‰tû je brzo,“ odpovûdûl Gentry. „V‰ak on pfiijde.“ „Proã myslí‰?“ „Jsem jedinej, kdo má v Moritatu kofialku a pár svolnejch holek. Tak kam by podle vás mûl jít?“ „Tam venku je spousta svûtÛ.“ „To je fakt,“ pfiipustil Gentry. „JenÏe po nûjak˘ dobû maj’ lidi tûch svûtÛ aÏ po krk. Já to znám – moh’ bych vám vyprávût.“ „Tak co dûlበtady na Hranici?“ „Lidi maj’ po nûjak˘ dobû aÏ po krk i lidí. Tady venku je jich mnohem míÀ – a mám tady svoje fajnov˘ sleãinky, aby mû rozveselily, kdybych si snad nûkdy pfiipadal osamûlej.“ Odmlãel se. „Samozfiejmû, pokud si chcete poslechnout celej mÛj Ïivotní pfiíbûh, budete muset koupit pár fla‰ek toho nejlep‰ího, co tady mám. Potom se spolu pûknû potichouãku vypafiíme do jednoho ze zadních pokojíãkÛ a já zaãnu kapitolou ãíslo jedna.“ Lovec skalpÛ natáhl ruku po láhvi. „Poãítám, Ïe se bez toho obejdu,“ zavrtûl hlavou. „To ale pfiijdete o zatracenû zajímavou historku,“ pfiesvûdãoval ho Gentry. „Dûlal jsem spoustu zajímavejch vûcí. A vidûl jsem vûci, kter˘ nejspí‰ v Ïivotû neuvidí ani zabiják jako vy.“ „AÏ nûkdy jindy.“ „Va‰e ‰koda,“ pokrãil rameny Gentry. „Budete k tomu chtít skleniãku?“ „To nebude tfieba,“ ujistil ho Giles Sans Pitié, zvedl láhev a zhluboka se napil. KdyÏ dopil, otfiel si hfibetem ruky ústa. „Za jak dlouho se objeví?“ „Na jedno rychl˘ ãíslo byste mûl ãas, pokud máte na mysli tohle,“ prohlásil Gentry, „jen mi dejte minutku, abych se skoãil podívat, která z mejch kfiehkejch kvûtinek teì právû nepracuje.“ Náhle se otoãil ke dvefiím. „Tak ne! Tady ho máme. Poãítám, Ïe se je‰tû nûjakou chviliãku budete muset vobejít bez lásky.“ Zamával. „Jak se dafií, Pûvãe?“ – 21 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 22

K baru se pfiiblíÏil vysok˘ ‰tíhl˘ muÏ s hranat˘m a témûfi vyzábl˘m obliãejem, s tmav˘ma oãima unaven˘ma Ïivotem. Jeho kabát i kalhoty mûly nenápadnou hnûdou barvu a jejich ãetné kapsy se vydouvaly beztvar˘mi boulemi, které tady na Hranici mohly znamenat prakticky cokoli. Pozornost upoutávaly jen jeho vysoké boty – ne proto, Ïe by byly nové, ale spí‰e proto, Ïe byly tak nepochybnû staré, evidentnû peãlivû o‰etfiované, a pfiesto uÏ neschopné udrÏet si lesk. „Jmenuju se Cain,“ promluvil pfiíchozí. „To pfiece ví‰.“ „Hmm, dneska se vám tak ale nefiíká.“ „Ty mnû tak bude‰ fiíkat, pokud chce‰, abych ti tady dûlal trÏbu,“ odpovûdûl Cain. „JenÏe âernej Orfeus, ten vám pfiece fiíká Pûvec,“ trval na svém Gentry. „Neumím zpívat, nejsem pták a nijak zvlá‰È mi nesejde na tom, co o mnû pí‰e nûjak˘ nedopeãen˘ lidov˘ zpûvák.“ Gentry pokrãil rameny. „Jak chcete – a kdyÏ uÏ o tom mluvíme, co byste si dal?“ „Dá si altairsk˘ rum jako já,“ skoãil jim do fieãi Giles Sans Pitié. „VáÏnû?“ otoãil se k nûmu Cain. „Zvu vás.“ Lovec skalpÛ zdvihl svou láhev. „Pojìte támhle ke stolku a pfiisednûte si ke mnû, Sebastiane Caine.“ „Sly‰el jsem, Ïe na Praeteepu âtyfii jste mûl docela ‰tûstí,“ zaãal Giles Sans Pitié, kdyÏ se oba posadili. „·tûstí s tím nemûlo nic spoleãného,“ odvûtil Cain a pohodlnû se opfiel o svou Ïidli. „Pokud vím, taky jste nedopadl nejhÛfi.“ „Ne tak docela. Musel jsem ‰vindlovat.“ „Nejspí‰ vám nerozumím.“ „Toho tfietího jsem musel zastfielit.“ Giles Sans Pitié zdvihl svou ocelovou pûst. „Rád je likviduju tímhle.“ Odmlãel se. „Vy jste s tím sv˘m mûl hodnû problémÛ?“ „Trochu,“ pfiipustil bezv˘raznû Cain. „·el jste po nûm dlouho?“ „Dost dlouho.“ „Rozhodnû nejste ten nejupovídanûj‰í ãlovûk, na jakého jsem v Ïivotû narazil,“ pousmál se Giles Sans Pitié. Cain pokrãil rameny. „Mluvení vyjde lacino.“ „Ne vÏdycky. Hari Suliman mi nabídl tfiicet tisíc kreditÛ, abych ho nechal naÏivu.“ – 22 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 23

„No a?“ „Podûkoval jsem mu za nabídku, vysvûtlil jsem mu, Ïe cena vypsaná na jeho hlavu byla zv˘‰ená na padesát tisíc, a pak jsem mu dal jednu kovovou ránu do zubÛ.“ „A samozfiejmû, Ïe jste jeho mrtvolu potom bez ohlá‰ení neobral o tfiicet tisíc kreditÛ,“ dodal Cain ironicky. Giles Sans Pitié se zamraãil. „Ten zkurvysyn mûl u sebe jen dva tisíce,“ zavrãel s oprávnûn˘m rozhofiãením. „Poãítám, Ïe nûco jako poctivost mezi zlodûji neexistuje.“ „Ani náhodou. Pofiád se je‰tû nemÛÏu vzpamatovat z toho, jak mi ten hajzl lhal.“ Odmlãel se. „Tak mi povûzte, Caine – po kom pÛjdete pfií‰tû?“ „Profesionální tajemství,“ usmál se Cain. „Víte pfiece, Ïe na takovéhle vûci se mezi sebou nevyptáváme.“ „To je pravda,“ pfiik˘vl Giles Sans Pitié. „JenÏe kaÏd˘ si ãas od ãasu mÛÏe dovolit nûjaké poru‰ení etikety. Vy napfiíklad taky víte, Ïe byste nemûl lovit v systému Praeteep, a pfiesto jste to udûlal.“ „Utekl tam ãlovûk, po kterém jsem ‰el,“ odpovûdûl Cain nevzru‰enû. „AniÏ bych se vás chtûl nûjak dotknout, nemohl jsem nechat ãtyfii mûsíce práce vyjít nazmar jen proto, Ïe si myslíte, Ïe máte v˘hradní právo na cel˘ sluneãní systém.“ „Já jsem ten systém otevfiel,“ prohlásil Giles Sans Pitié. „Pojmenoval jsem v nûm v‰echny planety.“ Znovu se odmlãel. „Beru to ale jako pfiijatelnou odpovûì. Odpou‰tím vám to naru‰ení revíru.“ „Nevzpomínám si, Ïe bych Ïádal o rozhfie‰ení,“ opáãil Cain. „AÈ tak nebo tak, dávám vám ho bez jak˘chkoli nárokÛ. Pro tentokrát,“ dodal zlovûstn˘m tónem. „Bylo by pro vás ale lep‰í, kdybyste si pamatoval, Ïe tady na Hranici platí urãitá pravidla.“ „VáÏnû? Îádn˘ch jsem si nev‰iml.“ „Pfiesto ov‰em existují – a vyhla‰ují je lidé, ktefií jejich platnost dokáÏou prosadit.“ „Budu si to pamatovat.“ „To vám radím.“ „Jinak mi tou svou kovovou rukou rozrazíte lebku?“ zeptal se Cain. „Není to vylouãeno.“ Cain se usmál. „Co je na tom k smíchu?“ vyjel rozãilenû Giles Sans Pitié. „Jste lovec skalpÛ.“ – 23 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 24

„A co má b˘t?“ „Lovci skalpÛ nezabíjejí zadarmo. Kdo vám zaplatí, kdyÏ mû zabijete?“ „Musím si chránit to, co mi patfií,“ odpovûdûl Giles Sans Pitié váÏnû. „Chci se jen ujistit, Ïe si vzájemnû rozumíme: jestli budete je‰tû jednou pytlaãit na mém území, budeme muset zkfiíÏit pûsti.“ Tvrdû udefiil kovovou rukou do stolu, ve kterém zÛstal hlubok˘ dÛlek. „Ta moje b˘vá obvykle tvrd‰í.“ „To nejspí‰ ano,“ pfiik˘vl Cain. „TakÏe se pro pfií‰tû Praeteepu vyhnete?“ „Nevím o tom, Ïe bych tam mûl naléhavé obchodní záleÏitosti.“ „To není zrovna odpovûì, jakou jsem ãekal.“ „Radil bych vám, abyste se s ní spokojil,“ fiekl Cain. „Îádné lep‰í se nedoãkáte.“ Giles Sans Pitié ho chvíli upfienû pozoroval a pak pokrãil rameny. „MÛÏe trvat celá léta, neÏ se tam nûkdo bude zase schovávat, a moÏná je‰tû déle. Poãítám, Ïe neexistuje Ïádn˘ zákon, kter˘ by fiíkal, Ïe si mezitím nemÛÏeme poãínat jako pfiátelé.“ „Pokud jde o mû, vÏdycky se sv˘mi bliÏními rád vycházím po dobrém,“ pfiik˘vl souhlasnû Cain. Giles Sans Pitié se zatváfiil pobavenû. „Na ãlovûka s takov˘mi názory jste si vybral dost zvlá‰tní profesi.“ „MoÏná.“ „Tak co, popovídáme si?“ „O ãem?“ „O ãem?“ opakoval po nûm Giles Sans Pitié posmû‰nû. „O ãem si asi dva lovci skalpÛ mÛÏou povídat, kdyÏ se sejdou u láhve rumu?“ A tak zaãali mluvit o Santiagovi. Mluvili o svûtech, na nichÏ se údajnû poslední dobou objevil, a o zloãinech, kter˘ch se údajnû poslední dobou dopustil. Oba sly‰eli zvûsti o tom, Ïe vyloupil hornickou kolonii na Bemoru VIII a oba to povaÏovali za nesmysl. Oba také sly‰eli, Ïe v oblasti Antaresu byla zcela zplundrována celá letka nákladních lodí bez lidské posádky; Cain se domníval, Ïe to docela dobfie mohla b˘t Santiagova práce, zatímco podle názoru jeho spoleãníka bylo mnohem pravdûpodobnûj‰í, Ïe byl v té dobû na Doradu IV, kde vym˘‰lel plán na provedení trojité úkladné vraÏdy. Vymûnili si informace o planetách, které sami nav‰tívili a na nichÏ nena‰li sebemen‰í jeho stopu, a o jin˘ch lovcích skalpÛ, s nimiÏ se setkali a ktefií tento seznam doplnili je‰tû o dal‰í planety. – 24 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 25

„Kdo po nûm teì jde?“ zeptal se Giles Sans Pitié, kdyÏ oba fiekli v‰echno, co vûdûli. „KaÏd˘.“ „Myslím, kdo je mu teì právû na stopû?“ „Sly‰el jsem, Ïe se tu objevil Andûl,“ odpovûdûl Cain. „Proã myslíte, Ïe jde po Santiagovi?“ Cain na nûj beze slova hledûl. „Hloupá otázka,“ zamumlal Giles Sans Pitié. „ZapomeÀte, Ïe jsem vám ji poloÏil.“ Chvíli bylo ticho. „Andûl je pr˘ ze v‰ech nejlep‰í.“ „¤íká se to.“ „Myslel jsem, Ïe jeho rajón je Vnûj‰í Hranice, nûkde daleko na okraji Galaxie.“ Cain pfiik˘vl. „Nejspí‰ dospûl k závûru, Ïe tam Santiago není.“ „MÛÏu vám vyjmenovat milión míst, kde Santiago není,“ u‰klíbl se Giles Sans Pitié. „Proã myslíte, Ïe se Andûl domnívá, Ïe je na Vnitfiní Hranici?“ Cain pokrãil rameny. „Myslíte, Ïe má nûjak˘ zdroj informací?“ vyptával se vytrvale Giles Sans Pitié. „MoÏné je v‰echno.“ „Je to víc neÏ moÏné,“ prohlásil Giles Sans Pitié po chvilce pfiem˘‰lení. „Nepfiemístil by svou operaãní základnu pfies polovinu Galaxie, kdyby nemûl nûjaké spolehlivé informace. Na které planetû se usadil?“ „Kolik svûtÛ tam venku je?“ opáãil Cain a znovu pokrãil rameny. „MÛÏete si vybrat.“ Giles Sans Pitié se zamraãil. „MoÏná pfiece jen ví nûco, co by stálo za to sly‰et.“ „Proã si myslíte, Ïe by vám to fiekl, i kdybyste ho snad na‰el?“ „ProtoÏe jediné, v ãem lovci skalpÛ nikdy nelÏou, je Santiago; to pfiece víte. Dokud bude naÏivu, budeme v‰ichni vypadat jako ka‰pafii.“ „MoÏná, Ïe tam, odkud Andûl pfii‰el, tohle pravidlo neplatí,“ nadhodil Cain. „V tom pfiípadû mu prostû budu muset základní pravidla vysvûtlit,“ odsekl Giles Sans Pitié. „Hodnû ‰tûstí.“ „Nemáte náhodou zájem spojit se se mnou, dokud Andûla nenajdeme?“ „Pracuju sám,“ zavrtûl hlavou Cain. „Neubude,“ pfiik˘vl Giles Sans Pitié, pak si náhle vzpomnûl na svÛj rum a zhluboka se napil. „Kde jste se o nûm doslechl?“ – 25 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 26

„V systému Meritonia.“ „Myslím, Ïe se nûkdy koncem t˘dne tím smûrem vypravím,“ fiekl Giles Sans Pitié a vstal. „Díky za zajímav˘ rozhovor, Caine.“ „Díky za rum,“ opáãil ironicky Cain a pohlédl na prázdnou láhev. „Není zaã,“ zasmál se jeho spoleãník. „A dáte si pozor na to, abyste se ode dne‰ka vyh˘bal systému Praeteep, viìte?“ Potfiásl svou ocelovou pûstí. „Hroznû by mû mrzelo, kdybych vám musel dát názornou lekci toho, jak se trestá vstup na cizí území.“ „VáÏnû by vás to mrzelo?“ „Vlastnû ani ne,“ znûla upfiímná odpovûì. Cain se uÏ neozval a o chviliãku pozdûji poloÏil Giles Sans Pitié prázdnou láhev na bar, poruãil je‰tû jednu pro Caina, zaplatil a slíbil Gentrymu, Ïe se pozdûji vrátí a vyzkou‰í jeho nealkoholické zboÏí; pak vy‰el do horkého a vlhkého veãerního vzduchu Moritatu najít si nûjak˘ podnik, kde by se naveãefiel. Gentry nejprve obslouÏil dívku s melancholick˘ma oãima a pak pfiinesl láhev ke Cainovu stolu. „Co to je?“ zajímal se Cain pfii pohledu na bezbarvou tekutinu. „Nûco, co se vyrábí na Altairu,“ vysvûtloval stafiík. „Chutná to trochu jako dÏin.“ „DÏin nemám rád.“ „Já vím,“ zasmál se ti‰e Gentry. „Právû proto jsem si naprosto jistej, Ïe mû pozvete, abych si k vám pfiisednul a pomoh’ vám to vypít.“ Cain si povzdechl. „Tak se posaì, starou‰i.“ „Díky. Docela rád si sednu.“ Opatrnû se posadil na jednu z Ïidlí, odzátkoval láhev a napil se z ní. „Je to dobr˘ pití, pokud si to mÛÏu sám pochválit.“ „Mohl bys u‰etfiit zatracenou spoustu penûz, kdybys tady vÛbec nemûl sklenice,“ poznamenal Cain. „Vypadá to, Ïe je tady stejnû nikdo nepouÏívá.“ „·etfiení nepatfií k mejm problémÛm,“ odpovûdûl Gentry. „A podle toho, co jsem sly‰el, vám zase nedûlá problém prachy vydûlat.“ Cain mlãel; stafiík si zavdal dal‰í lok z láhve a pokraãoval. „Varoval vás ten dobrák Nemilosrdnej Giles, abyste dal ruce pryã od systému Praeteep?“ Cain pfiik˘vl. „A poslechnete ho?“ „Dokud tam nebudu mít pfií‰tû nûjakou práci,“ odpovûdûl Cain. Stafiík se rozesmál. „Tak se mi to líbí, Pûvãe! Ten frajer s ocelovou pûstí si poslední dobou zaãíná trochu moc vyskakovat.“ – 26 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 27

„UÏ mû unavuje pofiád ti opakovat, jak se jmenuju,“ vyjel na nûj podráÏdûnû Cain. „Pokud jste nechtûl bejt slavnej, nemûl jste se tady vÛbec objevovat. Za dvû stû let uÏ vás lidi budou znát jen pod tímhle jménem.“ „Za dvû stû let uÏ je nebudu muset poslouchat.“ „A krom toho,“ pokraãoval Gentry. „Pûvec není na Ïádnejch vefiejnejch zatykaãích. Vidûl jsem jich ale fÛru se Sebastianem Cainem.“ „To uÏ je dávno.“ „Pfiede mnou se vymlouvat nemusíte,“ zasmál se pobavenû stafiík. „Jednou tuhle, jindy támhle jsem vidûl zatykaãe na vût‰inu z vás, lovcÛ skalpÛ. To se mû netejká. Zatracenû, i kdyby mi do dvefií ve‰el samotnej Santiago a chtûl jednu z tûch mejch veselejch holãiãek, pfiived bych mu osobnû tu nejhezãí, co mám.“ „Co ty ví‰, tfieba uÏ tady byl,“ poznamenal Cain. „Ani náhodou,“ zavrtûl hlavou Gentry. „Není zase tak tûÏk˘ si ho v‰imnout.“ „Jedenáct stop a tfii palce, oranÏové vlasy?“ usmál se pobavenû Cain. „Jestli se zaãnete honit za chlapem, co vypadá takhle, tak tady zkejsnete po ãertech dlouho.“ „A jak ty myslí‰, Ïe vypadá?“ Stafiík si zavdal z láhve mal˘ dou‰ek. „To nevím,“ pfiipustil. „Vím ale jednu vûc. Vím, Ïe má na hfibetû prav˘ ruky takovouhle jizvu“ – naznaãil prstem na stole pokroucené S. „To urãitû.“ „VáÏnû!“ uji‰Èoval ho pfiesvûdãenû stafiík. „Znám jednoho chlapa, co ho vidûl.“ „Nikdo ho nevidûl,“ odpovûdûl Cain. „Nebo alespoÀ nikdo, kdo ho vidûl, nevûdûl, Ïe je to on.“ „No jasnû, vy o tom nemÛÏete nic vûdût,“ prohlásil Gentry. „Jeden mÛj bejvalej parÈák s ním sedûl pár tejdnÛ v base.“ Cain se zatváfiil znudûnû. „Santiaga nikdy nezatkli. Kdyby ano, v‰ichni bychom vûdûli, jak vypadá.“ „Nevûdûli, Ïe je to on.“ „Tak jak to, Ïe to vûdûl ten tvÛj pfiítel?“ „ProtoÏe Santiagovi lidi ho z t˘ basy vytáhli a jeden z nich ho oslovil jménem.“ „Kecá‰.“ „No prosím, tak já vám tady nabízím pomoc a vy nad tím ohrnujete nos,“ rozãílil se Gentry. „Máte sakra kliku, Ïe uÏ jsem stará rachotina a nemám páru na to, abych vám za takovou uráÏku pofiádnû napráskal.“ – 27 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 28

„Jakou pomoc?“ „Napadlo mû, Ïe by vás tfieba zajímalo, kdo ten mÛj kamarád je a kde ho najdete.“ „Do tohohle lokálu chodí pravidelnû pÛl tuctu lovcÛ skalpÛ,“ poznamenal Cain. „Proã to dávat zrovna mnû?“ „No, totiÏ, dávat není právû to slovo, co jsem mûl na mysli,“ u‰klíbl se Gentry. „Takov˘ jméno, jméno chlapa, co doopravdy strávil nûjakej ãásek se Santiagem, to by snad mûlo stát pár babek, nemyslíte?“ „MoÏná.“ Na chvíli zavládlo ticho. „Pofiád tu je‰tû nikdo nenabíd’ prachy.“ „Pojìme zpátky k mé otázce,“ vyzval ho Cain. „Proã zrovna já?“ „TotiÏ, to nejste jenom vy,“ pfiiznal Gentry. „Je to pár mûsícÛ, co jsem to jméno prodal Barnabymu Wheelerovi, ale donesly se ke mnû zprávy, Ïe pfii‰el o Ïivot pfii pronásledování nûjak˘ho uteãence. A nabídnul jsem ho zrovna minulej tejden KolÈákovi Mac Dougalovi, jenÏe ten nechtûl vypláznout ani babku. A je‰tû zkusím, jestli na nûj nalákám toho frajera s ocelovou pûstí, aÏ dneska veãer zneuÏije jedno z mejch ubohejch nevinnejch poupátek.“ Usmál se. „Musím bejt spravedlivej ke v‰em svejm zákazníkÛm.“ „Po Santiagovi uÏ jdou rÛzní lidé tfiicet nebo je‰tû víc let,“ odpovûdûl Cain. „Jestli mበnûjakou informaci, kterou by nûkdo koupil, tak proã jsi ãekal aÏ do dne‰ka, neÏ jsi ji zaãal nabízet?“ „Já proti Santiagovi vÛbec nic nemám,“ vysvûtloval stafiík. „Nikdy mi ani v nejmen‰ím neu‰kodil. A kromû toho ãím d˘l zÛstane na svobodû, tím d˘l vy ho‰i zÛstanete tady na Hranici a budete ho hledat, a ãím d˘l tady zÛstanete, tím vût‰í prachy necháte v Gentryho lokále.“ „Tak copak tû pfiimûlo zmûnit názor?“ „Sly‰el jsem, Ïe se tady objevil Andûl. Nechtûl bych, aby tu vypsanou odmûnu shrábnul nûkdo cizí.“ „Proã myslí‰, Ïe ji shrábne?“ zajímal se Cain. „V‰ak víte, co se o nûm fiíká,“ odpovûdûl Gentry. „Je ze v‰ech nejlep‰í. Vsadím se s váma, Ïe âernej Orfeus mu vûnuje dobrejch dvacet slok, aÏ se s ním jednou koneãnû potká. TakÏe,“ pokraãoval stafiík a je‰tû jednou se napil, „se snaÏím co nejlíp si pojistit svoje vlastní zájmy. KdyÏ ty prachy shrábne Andûl, zmizí zpátky na okraj Galaxie dfiív, neÏ je tady staãí utratit. KdyÏ je ale shrábnete vy, pûknej kousek z nich utratíte na Vzpomínce.“ „Pokud neodejdu na odpoãinek.“ – 28 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 29

„Ale kdepak, neodejdete,“ prohlásil Gentry pfiesvûdãenû. „Chlapi, jako jste vy, Sans Pitié nebo Andûl, maj’ v zabíjení moc velkou zálibu na to, aby toho nûkdy nechali. Máte to v krvi, jako má mladej frajer chuÈ se toulat.“ „Já zabíjení rád nemám,“ ujistil ho Cain. „Snad do mû nechcete hustit ty kecy lovcÛ skalpÛ o tom, jak zabíjíte jen pro peníze?“ zasmál se stafiec ironicky. „Ne.“ „Tak to jste první upfiímnej, jak˘ho jsem kdy potkal. Kolik lidí jste zabil zadarmo, neÏ jste pfii‰el na to, Ïe jsou v tom tûÏk˘ prachy? Dva? Tfii?“ „Víc, neÏ si doufám dokáÏe‰ pfiedstavit,“ ujistil ho Cain. „Jako voják?“ Cain s odpovûdí zaváhal. „Kdysi jsem si to myslel. M˘lil jsem se.“ „A co má kruci znamenat tohle?“ „Na tom nezáleÏí, starou‰i.“ Náhle se Cain na Ïidli vzpfiímil. „Tak dobfie – kolik za to jméno chce‰?“ „Jakou mûnu mÛÏete sehnat?“ „Jakou bys chtûl?“ „Poãítám, Ïe kredity jsou dost dobr˘,“ uvaÏoval Gentry. „I kdyÏ bych mûl zájem o bonapartistick˘ franky a nebo tereziánsk˘ dolary, pokud nûjak˘ máte.“ „Bonapartistick˘ frank jsem uÏ nevidûl nejmíÀ deset let,“ zavrtûl hlavou Cain. „Myslím, Ïe uÏ v obûhu ani Ïádné nejsou.“ „Nûkdo mi fiíkal, Ïe v systému Binder se pofiád je‰tû pouÏívaj.“ „Dohodnûme se na kreditech.“ Stafiík v duchu rychle poãítal. „Myslím, Ïe by mi docela staãilo deset tácÛ.“ „Za jméno ãlovûka, co pfied deseti nebo dvaceti lety moÏná vidûl a moÏná taky nevidûl Santiaga?“ Cain zavrtûl hlavou. „To je moc.“ „Pro ãlovûka, jako jste vy, to není moc,“ bránil se Gentry. „Vidûl jsem zatykaã na toho chlápka, co jste ho dostal. Vím, kolik jste za nûj shrábnul.“ „A co kdyÏ ten tvÛj ãlovûk uÏ bude po smrti nebo co kdyÏ se ukáÏe, Ïe Santiaga doopravdy nevidûl?“ „V tom pfiípadû dostanete volnou vstupenku a celej mûsíc budete moct zadarmo opylovat moje kvûtinky.“ „Nav‰tívil jsem tu tvou zahradu vãera veãer,“ zavrãel Cain. „Potfiebovala by vyplít.“ „Co se vám vlastnû nelíbí?“ stûÏoval si Gentry. „Jak dlouho uÏ jste na Hranici, Caine?“ – 29 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 30

„Jedenáct let.“ „A potkal jste za celou tu dobu nûkoho, kdo vidûl Santiaga? Já vám tady nabízím nûco, co jste aÏ do dne‰ka nena‰el, a to moÏná za pouhou desetinku toho, co jste právû shrábnul na Praeteepu, a vy se se mnou handrkujete jako nûjakej k‰eftafi s koÏe‰inama z Dabihu! Jestli tady budete sedût na zadku, uráÏet ty nejkrásnûj‰í kvûtinky na cel˘ Hranici a handrkovat se se star˘m ãlovûkem, co uÏ nemá na to, aby si to s váma vyfiídil, tak spolu Ïádnej k‰eft neudûláme.“ Cain na nûj chvíli upfienû zíral a pak se ozval. „Já ti povím, co udûláme, starou‰i. Dám ti dvacet tisíc.“ „V tom bude ale nûjakej háãek,“ zarazil se Gentry podezfiívavû. „Pod jednou podmínkou,“ vysvûtloval Cain. „Nedበto jméno nikomu jinému.“ „Nikdy?“ zamraãil se Gentry. „·est mûsícÛ.“ „Co takhle ãtyfii?“ „Platí,“ pfiik˘vl Cain. „A jestli mi lÏe‰, tak doufám, Ïe BÛh bude mít s tvou du‰í vût‰í slitování neÏ já.“ „Nemám dÛvod, proã bych vám lhal. V pfií‰tích ãtyfiech mûsících tady ãekám jen dva dal‰í chlapy z va‰í branÏe, coÏ znamená, Ïe jeden z nich je uÏ nejspí‰ mrtvej, a ‰ance, Ïe by ten druhej vysolil nûjak˘ prachy, je jen tak jedna ku jedn˘. KaÏd˘mu to nevychází jako vám nebo Sans Pitiéovi.“ „No dobfie. Kde toho ãlovûka najdu?“ „Pofiád jsem je‰tû nevidûl prachy.“ Cain vytáhl svazek bankovek, odpoãítal jich seshora dvacet a poloÏil je na stÛl. Gentry je jednu po druhé zdvihl, pfiidrÏel je proti svûtlu, pak koneãnû pfiik˘vl a zastrãil je do kapsy. „Sly‰el jste o svûtû, co se jmenuje Port Étrange?“ Cain zavrtûl hlavou. „Kde to je?“ „Je to sedmá planeta v systému Bellermaine. Tam ho najdete.“ „A jméno?“ „Stern.“ „Jak ho tam najdu?“ „Jen dejte vûdût, Ïe ho hledáte. On uÏ si vás najde sám.“ „Co je to zaã?“ zajímal se Cain. „Stra‰nû fajn chlápek, kdyÏ si zvyknete na pár jeho zvlá‰tnÛstek.“ „Jako tfieba?“ – 30 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:23

Stránka 31

„No, moc pije a ‰vindluje v kartách a nemá nijak zvlá‰È rád lidi, zvífiata ani mimozem‰Èany, stra‰livû nenávidí flanìáky a Ïensk˘ a párkrát uÏ mûl problémy s policií. Celkem vzato ale není o nic hor‰í neÏ vût‰ina lidí, kter˘ tady najdete, a nejspí‰ je lep‰í neÏ spousta z nich.“ „MÛÏu pouÏít tvoje jméno?“ „Mûlo by ho to pfiimût, aby sebou ‰kubnul a na‰picoval u‰i,“ pfiik˘vl Gentry. „Kdy chcete vyrazit?“ „Dnes veãer,“ odpovûdûl Cain a vstal. „Zatracenû,“ u‰klíbl se Gentry. „Vûdût, Ïe vám na tom tak záleÏí, tak jsem z vás vyrazil tfiicet!“ „Nijak zvlá‰È mi na tom nezáleÏí. Nemám prostû dÛvod tady zÛstávat.“ „Já tady mám sedm absolutnû fantastickejch dÛvodÛ a to kaÏdej z nich osobnû vybral a za‰kolil ten nejoblíbenûj‰í synáãek Moritatu, totiÏ já sám.“ „MoÏná pfií‰tû.“ „Víte snad o nûãem lep‰ím, za co utratit prachy?“ „To záleÏí na tom, jestli jsi mi fiekl pravdu nebo ne,“ utrousil Cain cestou ke dvefiím. Náhle se zarazil a obrátil se k Gentrymu. „Mimochodem, pfiedpokládám, Ïe ten tvÛj kamarád Stern za to bude chtít dostat zaplaceno.“ „Poãítám, Ïe jo. Jak jednou nûkdo prodá du‰i ìáblovi, stráví zbytek Ïivota tím, Ïe se snaÏí nahrabat dost penûz na to, aby si ji vykoupil zpátky.“ Gentry se pobavenû zachechtal. „Dobfie se bavte, Pûvãe.“ „Nejmenuju se Pûvec.“ „Nûco vám povím,“ fiekl Gentry. „KdyÏ pfiinesete Santiagovu hlavu, budu drÏet star˘mu Orfeovi pistoli u spánku tak dlouho, dokud to nenapraví.“ „Platí,“ pfiik˘vl Cain.

– 31 –


Resnick - zlom

18.9.1956 22:52

Stránka 384

Mike Resnick SANTIAGO M˘tus daleké budoucnosti Z anglického originálu Santiago: A Myth of the Far Future pfieloÏil ing. Pavel Medek. Ilustrace na obálce Michael Whelan. Vnitfiní ilustrace Lubomír Kupãík. Sazba Petr Teichmann. Grafická úprava obálky LukበTuma. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Eva Skálová. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2013 vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2020. publikaci, 40. svazek edice Fantastika. Vytiskly Tû‰ínské papírny. Vydání první. ISBN 978-80-257-0915-3 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.