Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Strรกnka 3
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 4
PfieloÏila Daniela Orlando
Tento román je smy‰len˘ – kromû tûch pasáÏí, které nejsou. © Argo, 2015 THE ATLANTIS PLAGUE Copyright © 2013 by A. G. Riddle All Rights Reserved Translation © Daniela Orlando, 2015 Cover art © 2014 by Juan Carlos Barquet ISBN 978-80-257-1550-5
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 5
Pro odváÏlivce, ktefií dávají ‰anci neznám˘m autorÛm.
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Strรกnka 6
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 7
Prolog Před 70 000 lety poblíž dnešního Somálska Vûdkynû otevfiela oãi a zavrtûla hlavou, aby se vzpamatovala. Loì spustila její probouzecí sekvenci pfiedãasnû. Proã? Probouzecí proces obvykle probíhal pozvolnûji, ledaÏe by… Hustá mlha v jejím tubusu trochu profiídla a ona spatfiila na stûnû blikat ãervené svûtlo – poplach. KdyÏ se tubus otevfiel, ovanul ji chladn˘ vzduch, kter˘ ji za‰típal na kÛÏi a rozehnal poslední cáry bílé mlhy. Vûdkynû vykroãila na studenou kovovou podlahu a odpotácela se k ovládacímu panelu. Z panelu se jako vodotrysk tvofien˘ pestrobarevn˘mi mot˘ly vynofiily jiskfiivé vlny zelenobílého svûtla, které obklopily její ruku. Pohnula prsty a nástûnn˘ monitor zareagoval. Ano – desetitisíciletá hibernace byla ukonãena o pût set let dfiív. Ohlédla se na dva prázdné tubusy za sebou a pak na poslední tubus, v nûmÏ se nacházel její druh. Tubus uÏ spou‰tûl probouzecí sekvenci. Honem mávla prsty, aby proces zastavila, ale uÏ bylo pozdû. Jeho tubus se se zasyãením otevfiel. „Co se stalo?“ „Nevím pfiesnû.“ Zobrazila si mapu svûta a fiadu statistik. „Máme tady populaãní poplach. MoÏná nûjaké vyhynutí.“ „Zdroj?“ Zvût‰ila na mapû mal˘ ostrÛvek obklopen˘ impozantním chocholem ãerného d˘mu. „Supervulkán v blízkosti rovníku. Globální teplota prudce klesla.“ „PostiÏené poddruhy?“ vyptával se, kdyÏ vycházel z tubusu a ‰oural se k ovládacímu pultu. „Jen jeden. 8472. Na centrálním kontinentu.“ „To je ‰koda,“ poznamenal. „Byl velmi slibn˘.“ „Ano, to byl.“ Vûdkynû uÏ byla schopná stát na vlastních nohou, a tak se odstrãila od konzole. „Ráda bych to provûfiila.“ Její druh se na ni tázavû zadíval. „Jen odeberu pár vzorkÛ.“
–7–
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 8
A. G. R I D D L E
* * * âtyfii hodiny nato dorazili s gigantickou lodí na druh˘ konec malého svûta. Vûdkynû si v dekontaminaãní komofie dopnula poslední pfiezky na skafandru, zajistila helmu a teì uÏ jen stála a ãekala, aÏ se vchod otevfie. Aktivovala mluvítko v helmû. „Zkou‰ka zvuku.“ „Zvuk potvrzen,“ opáãil její partner. „Mám i obraz. Odchod povolen.“ Dvefie se rozestoupily a odhalily bílou písãitou pláÏ. Po pûti metrech zaãínala hustá vrstva popela, která se táhla po pláÏi aÏ ke kamenité vyv˘‰eninû. Vûdkynû vzhlédla k potemnûlé obloze plné popela. Zbyl˘ popel v atmosféfie nakonec spadne a denní svûtlo se vrátí, jenÏe to uÏ bude pro mnohé z obyvatel planety vãetnû poddruhu ã. 8472 pozdû. Vydrápala se na vrcholek vyv˘‰eniny a ohlédla se na obfií ãernou loì rozvalenou na pláÏi jako pfierostlá mechanická velryba. Svût byl nehybn˘ a temn˘ jako mnohé z planet pfied vznikem Ïivota, které zkoumala pfiedtím. „Poslední zaznamenané stopy Ïivota se nacházejí hned za vyv˘‰eninou pod úhlem dvou a pÛl stupnû.“ „Rozumím,“ potvrdila vûdkynû, naãeÏ se nepatrnû pootoãila a pokraãovala sviÏn˘m krokem dál. Pfied sebou uvidûla rozlehlou jeskyni obklopenou kamenit˘m terénem, kde bylo je‰tû víc popela neÏ na pláÏi. Zamífiila k ní, ale tady uÏ musela zpomalit. Boty jí klouzaly na popelu a kamenech, jako kdyby ‰la po skle pokrytém rozcupovan˘m pefiím. Tûsnû pfied ústím jeskynû ucítila pod nohou nûco jiného, co nebyl popel ani kámen. Maso a kost. Noha. O krok couvla a poãkala, aÏ se displej v helmû pfiizpÛsobí. „Vidíte to?“ optala se. „Ano. Zvy‰uji rozli‰ení displeje.“ V˘jev se zaostfiil. Byly jich tu desítky – na sobû naskládan˘ch tûl, která se táhla aÏ k ústí jeskynû. Vyschlé ãerné mrtvoly dokonale spl˘valy se skálou pod nimi i s popelem, kter˘ na nû napadal a vytvofiil hrboly a vypoukliny pfiipomínající spí‰ nadzemní kofieny nûjakého obrovského stromu. Tûla byla k jejímu údivu nedotãená. „Pozoruhodné. Îádné stopy kanibalismu. Tihle pfieÏiv‰í se mezi sebou znali. Mohlo jít o ãleny kmene sdílejícího spoleãn˘ morální kodex. Tipovala bych, Ïe se tudy ubírali k mofii, kde hledali úkryt a potravu.“ –8–
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 9
AT L A N T S K ¯
MOR
Kolega pfiepnul její displej na infravidûní, které potvrdilo, Ïe v‰ichni jsou mrtví. Nevyfiãen˘ vzkaz znûl: pohnûte s tím. Sklonila se a vytáhla mal˘ váleãek. „Provádím odbûr vzorku.“ PfiidrÏela váleãek u nejbliωího tûla, aby mohl odebrat vzorek DNA. Pak se narovnala a ohlásila formálním tónem: „Pfiistávací modul Alfa, v˘zkumn˘ deník expedice, oficiální záznam: PfiedbûÏná pozorování potvrzují, Ïe poddruh ã. 8472 postihla událost v rozsahu úplného vymfiení. Odhadovanou pfiíãinou byl supervulkán a následná sopeãná zima. Druh se vyvinul pfiibliÏnû 130 000 místních let pfied tímto záznamem. Pokou‰íme se získat vzorek posledního známého pfieÏiv‰ího exempláfie.“ Otoãila se a ve‰la do jeskynû. Svûtla po obou stranách helmy se rozblikala a odhalila interiér. U zdí leÏela na sobû namaãkaná tûla, ale infravidûní neukazovalo Ïádné známky Ïivota. Vûdkynû zamífiila hloubûji do jeskynû. Tûla po nûkolika metrech konãila. Sklopila zrak. Stopy. Îe by nedávné? Pokraãovala dál do sluje. Na displeji v helmû vykoukl zpoza skalní stûny slabounk˘ pramínek karmínové. Stopy Ïivota. Zahnula na roh a tmavû ãervená se rozlila do odstínÛ jantarové, oranÏové, modré a zelené. PfieÏiv‰í. Vûdkynû rychle pfiejela prsty po ovládacích prvcích v dlani a pfiepnula na normální vidûní. PfieÏiv‰í byla Ïena. Îebra jí nepfiirozenû vystupovala a napínala ãernou pokoÏku, jako by ji mûla s kaÏd˘m mûlk˘m nádechem protrhnout. Bfiicho pod hrudním ko‰em nemûla tak vpadlé, jak by vûdkynû oãekávala. Znovu zapnula infravidûní a její podezfiení se potvrdilo. Îena byla tûhotná. Vûdkynû sáhla po dal‰ím váleãku na vzorky, ale zniãehonic se zarazila. Za sebou usly‰ela zvuk – tûÏké kroky, jako kdyÏ nûkdo ‰oupe nohama po skále. Otoãila hlavu, zrovna kdyÏ rozloÏit˘ muÏ vklop˘tal do stísnûného prostoru. Byl skoro o dvacet procent vy‰‰í, neÏ ãinila prÛmûrná v˘‰ka dosud spatfien˘ch muÏsk˘ch tûl, a mûl ‰ir‰í ramena. Náãelník kmene? Îebra mûl grotesknû vystouplá, víc neÏ Ïena. Zvedl pfiedloktí, aby si zastínil oãi pfied svûtlem linoucím se z její helmy, a vyrazil ‰ourav˘m krokem k ní. V ruce nûco drÏel. Vûdkynû sáhla po omraãujícím obu‰ku a zaãala couvat od Ïeny, ale hfimotn˘ muÏ se stále pfiibliÏoval. Vûdkynû aktivovala obu‰ek, ale muÏ tûsnû pfied ní najednou zmûnil smûr a zhroutil se ke zdi vedle Ïeny. Podal jí pfiedmût, kter˘ drÏel v ruce – skvrnit˘ kus shnilého masa. Îena se do nûj zahryzla a on se zavfien˘ma oãima nechal klesnout hlavu na kamenitou stûnu. –9–
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 10
A. G. R I D D L E
Vûdkynû se snaÏila popadnout dech. V helmû se ozval bfiitk˘, naléhav˘ hlas jejího partnera. „Ukazují se mi tady abnormální fyziologické hodnoty, Alfa jedna. Hrozí vám nebezpeãí?“ Vûdkynû honem Èukla do dlaÀového ovládání, kter˘m vyfiadila senzory a videopfienos ve skafandru. „Negativní, Alfa dvû.“ Zaváhala. „MoÏná závada na skafandru. Pokraãuji v odbûru vzorkÛ od posledních znám˘ch pfieÏiv‰ích exempláfiÛ poddruhu ã. 8472.“ Vytáhla váleãek, poklekla k rozloÏitému muÏi a pfiiloÏila mu váleãek na vnitfiní stranu pravého lokte. Jakmile se ho dotkla, umírající muÏ k ní zvedl druhou ruku, kterou jí poloÏil na pfiedloktí a zlehka stiskl – jediné objetí, na které se zmohl. Îena vedle nûj dojedla shnilé maso, které bylo nejspí‰ jejím posledním jídlem, a sledovala v˘jev polomrtv˘ma oãima. Váleãek na odbûr vzorkÛ pípl, aby ohlásil, Ïe je pln˘, a pak znovu, ale vûdkynû ho neodtáhla. Sedûla tam jako zkoprnûlá. Nûco se s ní dûlo. Pak jí muÏova ruka sklouzla z pfiedloktí a jeho hlava dopadla zpátky na stûnu. NeÏ si vûdkynû uvûdomila, co dûlá, uÏ ho zvedala, pfiehazovala si ho pfies rameno a na druhé rameno nakládala Ïenu. Exoskelet skafandru jejich váhu bez problémÛ unesl, ale kdyÏ vy‰la z jeskynû, udrÏet rovnováhu na popelem pokryté vyv˘‰eninû uÏ bylo tûωí. Deset minut nato uÏ pfiecházela pláÏ a pfied ní se rozestupovaly dvefie do lodû. V ní uloÏila tûla na dvû koleãková lehátka, vyklouzla ze skafandru a spû‰nû odvezla pfieÏiv‰í na operaãní sál. Je‰tû se ohlédla a pak uÏ se zamûfiila na pracovní stanici. Projela nûkolik simulací a zaãala upravovat algoritmy. Za ní se ozvalo: „Co to dûláte?“ Polekanû sebou trhla a otoãila se. Nesly‰ela ho vcházet. Její spoleãník stál ve dvefiích a obhlíÏel místnost. Tváfií se mu ‰ífiila nejistota a pak znepokojení. „Vy jste –“ „Já jsem…“ V hlavû se jí honily my‰lenky. ¤ekla to jediné, co se fiíct dalo. „Zahájila jsem experiment.“
– 10 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 11
První část
Tajnosti
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 13
Kapitola 1 Orchidejová čtvrť Marbella, Španělsko Doktorka Kate Warnerová sledovala, jak se Ïena kfieãovitû svíjí a napíná popruhy na improvizovaném operaãním stole. Kfieãe byly stále prud‰í a Ïena krvácela z úst i u‰í. Kate pro ni nemohla udûlat vÛbec nic, a to ji ‰tvalo ze v‰eho nejvíc. Ani na fakultû a na stáÏi si nezvykla, Ïe pacienti nûkdy umírají. Doufala, Ïe si na to nebude muset zvyknout. Pfiikroãila k Ïenû, uchopila ji za levou ruku, a stála u ní, dokud tfies neustal. Îena vydechla naposledy a hlava se jí zvrátila na stranu. Místnost ztichla aÏ na kapání krve stékající ze stolu, která se rozstfiikovala na igelitu pod ním. Celá místnost byla potaÏená silnou vrstvou igelitu. Z celého letoviska mûlo nejblíÏ k operaãnímu sálu právû tohle – masáÏní místnost v lázeÀském domû. Na stole, kde se pfied ãtvrt rokem nechávali h˘ãkat bohatí turisté, teì Kate provádûla pokusy, kter˘m pofiád je‰tû nerozumûla. Nad ní protrhl ticho tlumen˘ bzukot elektrického motorku, kdyÏ se miniaturní videokamera odvrátila od Ïeny ke Kate, jako by ji vybízela: podej hlá‰ení. Kate si strhla rou‰ku a zlehka poloÏila Ïeninu ruku na její bfiicho. „Atlantsk˘ mor, test alfa-493 – v˘sledek negativní. Subjekt Marbella 2918.“ Zadívala se na Ïenu, jak se snaÏila pfiijít na nûjaké jméno. Odmítali pokusné subjekty pojmenovávat, ale Kate kaÏdému z nich vymyslela jméno. Beztak ji za to nemohli potrestat. Tfieba si mysleli, Ïe zamlãování jmen jí usnadní práci. Neusnadnilo. Nikdo si nezaslouÏí b˘t pouhé ãíslo nebo umfiít beze jména. Kate si odka‰lala. „Jméno subjektu je Marie Romerová. Doba úmrtí: 15.14 hodin místního ãasu. Odhadovaná pfiíãina úmrtí… pfiíãina úmrtí je stejná jako u pfiedchozích tfiiceti osob na tomto stole.“ S hlasit˘m prásknutím si stáhla gumové rukavice a odhodila je na igelitem zakrytou podlahu hned vedle ‰ífiící se louÏe krve. Pak se otoãila a zamífiila ke dvefiím. – 13 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 14
A. G. R I D D L E
Ve stropních reproduktorech to zapraskalo. „Musí‰ provést autopsii.“ Kate proklála kameru pohledem. „Proveìte si ji sami.“ „Prosím, Kate.“ UdrÏovali ji skoro v naprosté nevûdomosti, ale jedno jí bylo jasné – potfiebovali ji. Byla imunní vÛãi atlantskému moru, jako stvofiená k provádûní tûch jejich pokusÛ. Pracovala na nich uÏ nûkolik t˘dnÛ, od chvíle, kdy ji sem pfiivedl její adoptivní otec Martin Grey. Postupnû se zaãala domáhat odpovûdí. Pofiád jí nûco slibovali, ale nikdy jí nic neprozradili. Odka‰lala si a promluvila dÛraznûji. „Pro dne‰ek konãím.“ Otevfiela dvefie. „StÛj. Vím, Ïe chce‰ sly‰et odpovûdi. Odeber vzorek a promluvíme si.“ Kate si prohlédla kovov˘ vozík, kter˘ na ni ãekal pfied vchodem do místnosti stejnû jako uÏ tfiicetkrát pfiedtím. V hlavû jí znûlo jediné slovo: páka. Vzala vybavení na odbûr krve, vrátila se k Marii a zapíchla jí jehlu do ohbí paÏe. Po zástavû srdeãní ãinnosti to vÏdycky trvalo déle. KdyÏ se zkumavka zaplnila, vytáhla jehlu, pfie‰la zpátky k vozíku a vloÏila zkumavku do odstfiedivky. Uplynulo nûkolik minut, bûhem nichÏ zkumavka rotovala. Z reproduktorÛ za ní se ozval pfiíkaz. UÏ ho znala nazpamûÈ. Sledovala odstfiedivku, dokud se nezastavila. Pak uchopila zkumavku, strãila si ji do kapsy a pustila se chodbou. Obvykle se po práci stavovala za kluky, ale dnes potfiebovala nejdfiív zafiídit nûco jiného. Ve‰la do svého maliãkého pokoje a plácla sebou na „postel“. Místnost nemûla daleko k vûzeÀské cele – Ïádná okna, holé stûny a ocelové polní lÛÏko s matrací vyrobenou ve stfiedovûku. Kate pfiedpokládala, Ïe pfiedtím patfiila nûkomu z údrÏbáfiÛ, a mûla pocit, Ïe je stûÏí vhodná pro lidi. Sklonila se a zaãala ‰mátrat ve tmû pod postelí. Nakonec nahmátla láhev vodky a vytáhla ji ven. Z noãního stolku vzala papírov˘ kalí‰ek, sfoukla z nûj prach, nalila si námofinick˘ hlt a naráz ho vyprázdnila. Pak odloÏila láhev a natáhla se na postel. Sáhla za hlavu a zmáãkla tlaãítko, kter˘m se zapínalo staré rádio. ·lo o její jedin˘ zdroj informací o venkovním svûtû, ale to, co sly‰ela, jí pfii‰lo stûÏí uvûfiitelné. Rozhlasové zpravodajství popisovalo svût, kter˘ pfied atlantsk˘m morem zachránil zázraãn˘ lék – orchidea. PrÛmyslové státy po vypuknutí globální pandemie uzavfiely hranice a vyhlásily v˘jimeãn˘ stav. Zatím se nedozvûdûla, kolik lidí na nákazu zemfielo. PfieÏiv‰í populace, aÈ uÏ to – 14 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 15
AT L A N T S K ¯
MOR
bylo, kolik chtûlo, byla nahnána do takzvan˘ch orchidejov˘ch ãtvrtí – velk˘ch táborÛ, jejichÏ osazenstvo lpûlo na Ïivotû v‰emi silami a uÏívalo svou kaÏdodenní dávku orchideje, léku, kter˘ prÛbûh moru dokázal zastavit, ale nikdy ho úplnû nevyléãil. Kate strávila deset let klinick˘m v˘zkumem, kter˘ se v poslední dobû zamûfioval na hledání léku na autismus. Îádn˘ lék se nedal vyvinout pfies noc, i kdyby se na v˘voj utratilo sebevíc a potfieba byla sebenaléhavûj‰í. Orchidea musela b˘t leÏ. A pokud ano, jak opravdu vypadal svût tam venku? Dosud z nûj zahlédla jen záblesky. Martin pfied tfiemi t˘dny zachránil ji a dva chlapce z jejího v˘zkumu autismu pfied jistou smrtí v rozlehlé stavbû pod Gibraltarskou zátokou. Kate s chlapci uprchla do gibraltarské stavby – o níÏ nyní byla pfiesvûdãená, Ïe pfiedstavuje ztracené mûsto Atlantidu – z podobného komplexu umístûného tfii kilometry pod povrchem Antarktidy. Její biologick˘ otec Patrick Pierce zamaskoval jejich útûk z Gibraltaru odpálením dvou jadern˘ch bomb, které tu dávnou ruinu zniãily a vychrlily do prÛlivu tolik suti, Ïe ho málem zablokovaly. Martin je odvezl v ponorném ãlunu s krátk˘m dojezdem jen pár minut pfied v˘buchy. âlun mûl co dûlat, aby prokliãkoval mezi troskami a doplul do ‰panûlského mûsta Marbella, pfiímofiského letoviska leÏícího pfiibliÏnû osmdesát kilometrÛ severozápadnû od Gibraltaru. Ponorku nechali v pfiístavi‰ti a pod rou‰kou noci se vylodili v Marbelle. Martin tvrdil, Ïe to bude jen doãasné, a Kate se nerozhlíÏela po okolí. Vûdûla, Ïe skonãili v hlídaném areálu, a ona i oba chlapci od té doby nevycházeli z lázeÀské budovy. Martin jí fiekl, Ïe se mÛÏe podílet na v˘zkumu, kter˘ tu probíhá – na hledání léku proti atlantskému moru. Od jejich pfiíchodu v‰ak skoro nevídala ani jeho, ani kohokoli jiného s v˘jimkou manipulantÛ, ktefií jí nosili jídlo a pracovní instrukce. Protáãela zkumavku mezi prsty, zatímco pfiemítala, ãím je pro nû tak dÛleÏitá a kdy si pro ni pfiijdou. A kdo si pro ni pfiijde. Mrkla na hodiny. Brzy budou vysílat odpolední zprávy. Je‰tû Ïádné neprome‰kala. Namlouvala si, Ïe ji zajímá, co se dûje venku, ale pravda byla prost‰í. Ve skuteãnosti se chtûla dozvûdût novinky o jediném ãlovûku – Davidu Valeovi. Ty v‰ak nepfiicházely a nejspí‰ uÏ ani nepfiijdou. Z antarktick˘ch katakomb vedly dvû cesty – ledov˘m vchodem do Antarktidy nebo portálem na Gibraltar. Její otec uzavfiel gibraltarsk˘ v˘chod natrvalo a v Antarktidû ãekala immarijská armáda, která by Davida nenechala naÏivu. Kate se snaÏila tu my‰lenku vytûsnit, kdyÏ se ozval hlasatel. – 15 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 16
A. G. R I D D L E
Posloucháte stanici BBC, hlas nynûj‰ího triumfu lidstva, je osmasedmdesát˘ den atlantského moru. Bûhem následující hodiny usly‰íte tfii mimofiádné reportáÏe. Skupina ãtyfi tûÏafiÛ z ropné plo‰iny u pobfieÏí, která pfieÏila na mofii tfii dny bez jídla, nalezla záchranu a bezpeãí v orchidejové ãtvrti texaského Corpus Christi. Dále tu máme mimofiádnou reportáÏ Huga Gordona, kter˘ nav‰tívil obfií továrnu na orchideu u DráÏìan a uvede na pravou míru pomluvy, podle nichÏ v˘roba léku na mor zaãíná zpomalovat. Pofiad zakonãíme panelovou diskusí za úãasti ãtyfi zaslouÏil˘ch ãlenÛ královské spoleãnosti, ktefií pfiedpovídají, Ïe lék bude nalezen v horizontu nûkolika t˘dnÛ, nikoli mûsícÛ. Nejdfiív si v‰ak poslechnûte o odvaze a vytrvalosti prokázané v jiÏní Brazílii, kde bojovníci za svobodu vãera dosáhli rozhodujícího vítûzství nad partyzánsk˘mi oddíly z immarii ovládané Argentiny…
– 16 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 17
Kapitola 2 Státní středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (SKPN) Atlanta, Georgia Doktor Paul Brenner si mnul oãi, kdyÏ usedal k poãítaãi. UÏ dvacet hodin nespal. Mozek mûl jako zkratovan˘ a zaãínalo se to projevovat i na jeho práci. Rozum mu fiíkal, Ïe si musí odpoãinout, ale nedokázal se k tomu pfiimût. Monitor poãítaãe s bliknutím oÏil a Paul se rozhodl, Ïe si zkontroluje e-maily a pak si na hodinku zdfiímne – maximálnû. 1 nová zpráva Hmátl po my‰i a klikl jí, jak se v nûm vzedmul nov˘ pfiíval energie… Od: Marbella (OD-108) Nadpis: V˘sledky testu alfa-493 (subjekt MB 2918) Zpráva neobsahovala Ïádn˘ text, jen videozáznam, kter˘ se okamÏitû spustil. Obrazovku zaplnila doktorka Kate Warnerová a Paul se o‰il. Byla pfiekrásná. UÏ jen pohled na ni ho z nûjakého dÛvodu znervózÀoval. Atlantsk˘ mor, test alfa-493… v˘sledek negativní. Jakmile nahrávka skonãila, zvedl telefon. „Svolejte konferenci – v‰echny – ano, hned.“ âtvrthodinu nato uÏ sedûl v ãele konferenãního stolu a zíral na dvanáct monitorÛ pfied sebou, které vyplÀovaly tváfie badatelÛ z rÛzn˘ch pracovi‰È na celém svûtû. Paul vstal. „Právû jsem obdrÏel v˘sledky testu alfa-493. Negativní. Já –“ Vûdci zaãali vykfiikovat dotazy a vzájemná obvinûní. Pfied jedenácti t˘dny, bezprostfiednû po vypuknutí nákazy, byla jejich skupinka nezaujatá, zdvofiilá… soustfiedûná. Teì byl pfievládajícím pocitem strach. A to oprávnûn˘.
– 17 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 18
Kapitola 3 Orchidejová čtvrť Marbella, Španělsko Zdál se jí tent˘Ï sen, coÏ Kate nesmírnû potû‰ilo. Mûla pocit, Ïe by ho snad uÏ umûla ovládat jako nahrávku, kterou si mÛÏe dle libosti pfietoãit a proÏít znovu. Byla to jediná vûc, která jí je‰tû dûlala radost. LeÏela v posteli na Gibraltaru v prvním patfie vily situované jen pár krokÛ od pobfieÏí. Otevfien˘mi dvefimi na balkon vanul dovnitfi svûÏí vánek, kter˘ rozhrnoval závûsy z tenkého bílého plátna a nechával je opût klesnout na místo. Vítr jako by foukal a zase polevoval v rytmu vln tam dole i jejích neuspûchan˘ch nádechÛ a v˘dechÛ tady v posteli. Byl to dokonal˘ okamÏik, kdy v‰e bylo v souladu, jako by cel˘ svût tvofiilo jedno jediné tlukoucí srdce. LeÏela na zádech, upírala pohled do stropu a neodvaÏovala se zavfiít oãi. David spal vedle ní na bfii‰e. Svalnatou ruku mûl bezdûãnû poloÏenou na jejím bfii‰e, kde zakr˘vala vût‰inu dlouhé jizvy. Chtûla se ho dotknout, ale nehodlala to riskovat – stejnû jako cokoli, co by mohlo sen ukonãit. Ucítila, jak se ruka nepatrnû pohnula. V˘jev se tím drobn˘m pohybem roztfií‰til, jako by jím zalomcovalo zemûtfiesení, které vzápûtí strhlo stûny i strop. Pokoj se naposledy zachvûl a rozplynul se do tmy, do tmavé stísnûné „cely“, kterou ob˘vala v Marbelle. Po mûkkém pohodlí velké postele nebylo ani stopy a ona opût leÏela na tvrdé matraci na úzkém polním lÛÏku. JenÏe ta ruka tam byla… pofiád. Ne Davidova. Jiná ruka. Sunula se, natahovala se jí pfies bfiicho. Kate strnula. Ruka se ovinula kolem ní, pfiejela jí po kapse a pak za‰átrala po její sevfiené pûsti, jak se snaÏila uchopit zkumavku. Kate chytila zlodûje za zápûstí a zkroutila je tak prudce, jak jen dokázala. Nûjak˘ muÏ zafival bolestí, zatímco Kate vstávala, trhnutím za provázek rozsvûcela Ïárovku nad sebou a shlíÏela na… Martina. „TakÏe poslali tebe.“ Její adoptivní otec se s námahou postavil. UÏ mu bylo pfies ‰edesát a posledních pár mûsícÛ si na jeho kondici vybralo daÀ. Vypadal se‰le, ale – 18 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 19
AT L A N T S K ¯
MOR
stále mluvil vlídnû, dûdeãkovsky. „Ví‰, Ïe to nûkdy s tou dramatiãností pfiehání‰, Kate?“ „Nejsem to já, kdo se vloupává do cizích pokojÛ a ‰acuje lidi ve tmû.“ Zvedla zkumavku. „K ãemu to potfiebuje‰? Co se tady dûje?“ Martin si promnul zápûstí a zamÏoural na ni, jako by ho oslepovala jediná Ïárovka pohupující se pod stropem. Pak se otoãil, natáhl se pro vak poloÏen˘ na stolku v rohu pokoje a podal jí ho. „Nasaì si to.“ Kate to obrátila v ruce. Nebyl to Ïádn˘ vak, ale mûkká bílá huãka proti slunci. Martin ji musel uzmout z ostatkÛ nûjakého marbellského v˘letníka. „Proã?“ „NemÛÏe‰ mi prostû dÛvûfiovat?“ „Zfiejmû ne.“ Ukázala na lÛÏko. MartinÛv hlas znûl mdle, chladnû a vûcnû. „Musí‰ si zakr˘t tváfi. Kolem budovy patrolují stráÏní, a kdyby tû vidûli, zajali by tû, nebo je‰tû hÛfi, rovnou by tû zastfielili.“ Vy‰el z místnosti. Kate zaváhala, neÏ vyrazila za ním, huãku muchlala v ruce. „Poãkej. Proã by po mnû mûli stfiílet? Kam mû to vede‰?“ „Chce‰ sly‰et odpovûdi?“ „Ano.“ Odmlãela se. „Ale nejdfiív bych se ráda podívala za kluky.“ Martin na ni chvíli upíral pohled, neÏ pfiik˘vl. Kate pootevfiela dvefie do jejich pokojíku a zastihla chlapce pfii ãinnosti, jíÏ trávili devadesát devût procent ve‰kerého ãasu – psaní po zdech. U vût‰iny sedmi a osmilet˘ch chlapcÛ by ãmáranice pfiedstavovaly dinosaury a vojáky, ale Adi a Surya vytvofiili tapiserii rovnic a matematick˘ch symbolÛ, která pokr˘vala skoro ve‰keré místo na stûnách místnosti. Oba malí Indonésané stále je‰tû vykazovali mnohé z typick˘ch znakÛ autismu. Práce je úplnû pohltila; ani jeden z nich si nev‰iml, Ïe Kate ve‰la do pokoje. Adi balancoval na Ïidli, kterou si postavil na jeden ze stolÛ, a natahoval se, aby dosáhl k jednomu z posledních prázdn˘ch míst na stûnû. Kate k nûmu pfiiskoãila a postavila ho na zem. Zamával tuÏkou ve vzduchu a zaprotestoval slovy, kter˘m Kate nebyla schopná porozumût. Postavila Ïidli zpátky na správné místo – ke stolu, ne na nûj. Pak si klekla a vzala Adiho za ramena. „¤íkala jsem ti, Adi, Ïe nemበstavût nábytek na sebe a stoupat na nûj.“ „Do‰lo nám místo.“ Obrátila se k Martinovi. „SeÏeÀ jim nûco, na co by mohli psát.“ Nevûfiícnû se na ni zadíval. – 19 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 20
A. G. R I D D L E
„Myslím to váÏnû.“ Martin ode‰el a Kate se vrátila k chlapcÛm. „Nemáte hlad?“ „UÏ nám pfiinesli chlebíãky.“ „Na ãem pracujete?“ „To ti nemÛÏeme fiíct, Kate.“ Kate váÏnû pfiik˘vla. „Jasnû. Pfiísnû tajné.“ Martin se vrátil a podal jí dva Ïluté zápisníky. Kate se natáhla a vzala Suryu za ruku, aby mûla jistotu, Ïe jí bude vûnovat pozornost. Zvedla zápisníky. „Odteì budete psát do nich, rozumíte?“ Oba chlapci pfiik˘vli a vzali si od ní zápisníky. Prolistovali je a prozkoumali kaÏdou stránku, jestli na ní nejsou ‰mouhy. KdyÏ zjistili, Ïe je v‰e k jejich spokojenosti, vrátili se ke stolkÛm, posadili se a mlãky pokraãovali v práci. Kate s Martinem beze slova opustili místnost. Martin ji odvádûl chodbou. „Pfiijde ti moudré podporovat je v tom?“ „Není to na nich znát, ale mají strach. A nevûdí, co se dûje. Matematika je baví a mÛÏou pfiitom aspoÀ myslet na nûco jiného.“ „Ano, ale je pro nû zdravé nechat je tomu takhle propadat? Nebudou na tom pak je‰tû hÛfi?“ Kate se zastavila. „HÛfi neÏ kdo?“ „Ale Kate –“ „Nejúspû‰nûj‰í lidi na svûtû jsou zkrátka a dobfie nûãím posedlí – nûãím, co svût potfiebuje. Kluci si na‰li nûco produktivního, co mají rádi. Prospûje jim to.“ „Jen jsem tím myslel… Ïe by je rozhodilo, kdybychom je museli pfiemístit.“ „My je budeme pfiemisÈovat?“ Martin si povzdechl a uhnul pohledem. „Nasaì si ãepici.“ Zavedl ji na konec dal‰í chodby, kde protáhl magnetickou kartu vchodovou ãteãkou. Dvefie se otevfiely a Kate málem oslepilo denní svûtlo. Zvedla ruku a snaÏila se s Martinem drÏet krok. Scéna se pozvolna zaostfiovala. Vy‰li z jednopodlaÏní budovy situované pfiímo na pobfieÏí na konci letoviskového areálu. Napravo od ní se vysoko nad bujn˘mi tropick˘mi stromy a kdysi peãlivû udrÏovan˘m pozemkem tyãily tfii bûlostné vûÏáky letoviska. Nabl˘skané hotelové mrakodrapy ostfie kontrastovaly s pût metrÛ vysok˘m plotem korunovan˘m ostnat˘m drátem, jímÏ byl cel˘ objekt obehnán. V denním svûtle to pÛsobilo dojmem – 20 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 21
AT L A N T S K ¯
MOR
letoviska pfiestavûného na vûznici. Mûl ten plot zabránit lidem ve vstupu – nebo v útûku? Nebo obojímu? Vtírav˘ zápach, kter˘ se vzná‰el ve vzduchu, s kaÏd˘m krokem sílil. Co to bylo? Nemoc? Smrt? MoÏná, ale bylo tam je‰tû nûco dal‰ího. Kate pfieletûla pohledem okolí vûÏákÛ, jak pátrala po jeho zdroji. ¤ada podlouhl˘ch bíl˘ch stanÛ zakr˘vala stoly, u nichÏ se lidé ohánûli noÏi a nûco zpracovávali. Ryby. Zápach to v‰ak vysvûtlovalo jen zãásti. „Kde to jsme?“ „V marbellském orchidejovém ghettu.“ „V orchidejové ãtvrti?“ „Její obyvatelé jí fiíkají ghetto, ale ano.“ Kate popobûhla, aby ho dohnala. Na hlavû si pfiidrÏovala huãku. Pohled na oplocen˘ pozemek ji náhle pfiimûl brát Martinova slova váÏnûji. Ohlédla se na lázeÀsk˘ dÛm, z nûhoÏ vy‰li. Stûny a stfiecha byly pokryté matn˘mi ‰ediv˘mi pláty. Kate nejdfiív napadlo, Ïe jde o olovo, ale vypadalo to tak zvlá‰tnû – malá ‰edivá budova potaÏená olovem, která stojí u mofie ve stínu bly‰tiv˘ch bíl˘ch vûÏákÛ. Cestou po pû‰inû zahlédla z tábora dal‰í záblesky. V kaÏdém patfie okolních budov byli tu a tam vidût lidé vyhlíÏející zpoza posuvn˘ch sklenûn˘ch dvefií, ale na balkonu nestál nikdo. Pak uvidûla proã – po celé délce kovov˘ch dvefiních zárubní se táhly zubaté stfiíbrné jizvy. Dvefie byly pfiivafiené. „Kam mû to vede‰?“ Martin ukázal na jednopodlaÏní budovu pfied nimi. „Do nemocnice.“ Onou „nemocnicí“ byla oãividnû velká pláÏová restaurace v areálu letoviska. U brány na druhém konci tábora, kter˘ se nacházel za bíl˘mi vûÏáky, zabrzdil s hlasit˘m lomozem konvoj kamionÛ. Kate se zastavila, aby si je mohla prohlédnout. Byly staré a náklad byl ukryt˘ za pleskající zelenou plachtou pfiehozenou pfies kostru korby. První fiidiã zakfiiãel na stráÏné a brána z plotového pletiva se otevfiela, aby kamiony mohly projet. Kate si v‰imla, Ïe ze stráÏních vûÏí po obou stranách brány visí modré vlajky. Nejdfiív si myslela, Ïe jde o vlajky OSN – byly svûtlemodré s bíl˘m motivem uprostfied. JenÏe bíl˘ motiv uprostfied nebyla bílá zemûkoule obklopená olivov˘mi ratolestmi, ale orchidej. Bílé lístky byly symetrické, ale ãerven˘ obrazec, kter˘ se rozbíhal ze stfiedu, byl nesoumûrn˘ jako sluneãní paprsky vykukující zpoza potemnûlého Mûsíce pfii zatmûní Slunce. – 21 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 22
A. G. R I D D L E
Kamiony zastavily hned za branou a vojáci z nich zaãali vyvádût lidi – muÏe, Ïeny, a dokonce i nûkolik dûtí. V‰ichni mûli svázané ruce a mnozí z nich se vojákÛm vzpouzeli, pfiiãemÏ kfiiãeli ‰panûlsky. „Dûlají zátahy na pfieÏiv‰í,“ za‰eptal Martin, jako by ho z té dálky mohli sly‰et. „Pobyt venku je protizákonn˘.“ „Proã?“ Pak ji napadlo je‰tû nûco jiného. „Oni existují pfieÏiv‰í, ktefií neuÏívají orchideu?“ „Ano, ale… nejsou takoví, jaké jsme ãekali. Uvidí‰.“ Dovedl ji k restauraci a po krátkém rozhovoru se stráÏn˘m vstoupili dovnitfi – do igelitem obloÏené dekontaminaãní komory. Ve stropû a stûnách se otevfiely trysky rozpra‰ovaãÛ, které je pokropily mírnû ‰tiplavou mlhou. Kate byla uÏ podruhé vdûãná za svou huãku. Svûtlo miniaturního semaforu v rohu igelitové místnÛstky se zmûnilo z ãerveného na zelené a Martin rozhrnul dvefiní chlopnû. Tûsnû pfied prahem se zastavil. „Tu ãepici nebude‰ potfiebovat. Tady v‰ichni vûdí, kdo jsi.“ KdyÏ si Kate stáhla z hlavy huãku, naskytl se jí první neru‰en˘ pohled na prostornou místnost – nûkdej‰í jídelnu. StûÏí dokázala vûfiit v˘jevu, kter˘ se pfied ní rozprostfiel. „Co je to?“ Martin potichu odpovûdûl: „Svût není takov˘, jak ho popisují v rozhlase. Takhle doopravdy vypadá atlantsk˘ mor.“
– 22 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 23
Kapitola 4 Tři kilometry pod immarijskou operační základnou Hranol Antarktida David Vale nedokázal odtrhnout pohled od své mrtvoly. LeÏela na chodbû v kaluÏi jeho vlastní krve, s oãima otevfien˘ma a upfien˘ma na strop nad sebou. Pfies ni leÏelo dal‰í tûlo – mrtvola jeho vraha Doriana Sloana. Ze Sloanova tûla byla znetvofiená zmûÈ; Davidovy poslední kulky ho zasáhly z bezprostfiední blízkosti. âas od ãasu se ze stropu odloupl dal‰í kus krveprolití, jako kdyÏ se pomalu rozpadá bonboniéra. Odtrhl od té podívané zrak. Sklenûn˘ tubus, v nûmÏ byl uzavfien˘, nebyl ‰irok˘ ani metr a kvÛli hust˘m cárÛm bílé mlhy, která se v nûm vzná‰ela, pÛsobil je‰tû stísnûnûji. Zadíval se na konec obfiího sálu, na kilometry dal‰ích tubusÛ vyrovnan˘ch od podlahy ke stropu tak vysokému, Ïe ho ani nebylo vidût. Mlha v ostatních tubusech byla hust‰í a zakr˘vala jejich obyvatele. Jedin˘ dal‰í ãlovûk, kterého vidûl, stál v protûj‰ím tubusu. Sloane. Na rozdíl od nûj se nerozhlíÏel. Prostû jen zíral s nenávistí v oãích na Davida a obãas zaÈal ãelistní svaly. David se letmo stfietl s upfien˘m pohledem svého vraha a uÏ posté se vrátil k prÛzkumu tubusu. V˘cvik v CIA ho na nic takového nepfiipravil – jak uniknout z hibernaãního tubusu ve dva miliony let staré stavbû spoãívající tfii kilometry pod povrchem Antarktidy. Leda ta pfiedná‰ka o úniku z tubusÛ v milion let star˘ch stavbách, jenÏe na tu zrovna chybûl. Usmál se svému chabému vtipu. AÈ uÏ byl k˘mkoliv, neztratil vzpomínky – ani smysl pro humor. Jakmile ta my‰lenka pominula, vybavil se mu opût SloanÛv nepolevující pohled, a tak nechal úsmûv pohasnout, doufaje, Ïe ho mlha pfied nepfiítelem ukryla. Vzápûtí ucítil, jak se na nûj upírá dal‰í pár oãí. Prozkoumal pohledem místnost. Byla prázdná, ale David si byl jist˘, Ïe se jí nûkdo mihl. Pokusil se pfiedklonit, aby vidûl víc z chodby s mrtvolami. Nic. Jak se tak rozhlíÏel, nûco ho znepokojilo – Sloane. UÏ se na nûj nedíval. David sledoval linii jeho pohledu do rozlehlého sálu. Mezi jejich tubusy stál nûjak˘ ãlovûk. Rozhodnû jako ãlovûk vypadal. Pfii‰el zvenãí, nebo z vnitfiku stavby? – 23 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:17
Stránka 24
A. G. R I D D L E
Nebyl to atlanÈan? AÈ uÏ byl k˘mkoliv, byl vysok˘, hodnû pfies metr osmdesát, a na sobû mûl úpravn˘ ãern˘ oblek, kter˘ vypadal jako vojenská uniforma. PokoÏku mûl bílou, skoro aÏ prÛsvitnou, a byl hladce oholen˘. Jedin˘ vlasov˘ porost tvofiila hustá bílá ãupfiina na temeni hlavy, která byla na jeho tûlo trochu moc velká. MuÏ chvíli stál a tûkal pohledem od Davida ke Sloanovi a zase zpátky jako sázkafi na prohlídce stájí, kter˘ pfied velk˘m dostihem odhaduje dva plnokrevníky. Pak ticho profiízl rytmick˘ zvuk, kter˘ se zaãal rozléhat sálem – pleskot bos˘ch nohou na kovové podlaze. David se ohlédl po zvuku. Sloane. UÏ byl venku. Usilovnû klop˘tal k mrtvolám – a zbraním u nich pohozen˘m. David zaletûl pohledem zpátky k atlanÈanovi, zrovna kdyÏ se jeho tubus zaãal otvírat. Vyskoãil ven, zavrávoral na nohou, které ho poslouchaly jen napÛl, a jal se belhat vpfied. Sloane uÏ byl v polovinû cesty ke zbraním.
– 24 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:20
Stránka 363
Autorská poznámka Díky za pfieãtení. Osm mûsícÛ, které uplynuly od vydání Atlantského genu, bylo neskuteãn˘ch, vyãerpávajících, povzná‰ejících a v‰echno mezi tím. Doufám, Ïe Atlantsk˘ mor stál za ãekání. Chtûl jsem mít dost ãasu, abych napsal nejlep‰í román, jak˘ budu schopen. Mnozí z vás byli tak laskaví, Ïe na Atlantsk˘ gen napsali recenzi, a za to vám budu navûky vdûãn˘. Va‰e recenze pomohly objevit mé dílo a já dûlám, co je v m˘ch silách, abych si tu pozornost zaslouÏil. Navíc jsem se z nich hodnû dozvûdûl a ãetná vlídná slova mi rozhodnû byla zdrojem inspirace, kdyÏ jsem psal tenhle román. Jestli si najdete chvilku na napsání recenze, moc bych si toho cenil a tû‰ím se na va‰e ohlasy. UÏ se nemÛÏu doãkat, aÏ vyjde Atlantsk˘ svût, tfietí a závûreãná kniha cyklu Záhada pÛvodu. Víc se dozvíte na m˘ch anglicky psan˘ch webov˘ch stránkách AGRiddle.com, kde najdete i sekci „Fakta versus fikce“, která se zab˘vá vûdeck˘m a historick˘m pozadím Atlantského moru (AGRiddle.com/atlantis-plague/facts). Je‰tû jednou díky za pfieãtení a mûjte se hezky. – Gerry A. G. Riddle P. S.: Pofiád platí, Ïe mi mÛÏete pfiípadné nápady nebo ohlasy poslat e-mailem (ag@agriddle.com). Nûkdy mi trvá nûkolik dní, neÏ odpovím, ale odpovídám na kaÏd˘ e-mail.
– 363 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:20
Stránka 366
O autorovi A. G. Riddle vyrostl v Boiling Springs ve státu Severní Karolína a uÏ bûhem studií na univerzitû v Chapel Hill zaloÏil spolu s kamarádem svou první spoleãnost. Dal‰ích deset let strávil zakládáním a vedením rÛzn˘ch internetov˘ch firem a pfiitom se staãil vûnovat rovnûÏ své pravé vá‰ni – psaní beletrie. Po peãliv˘ch pfiípravách uspûl hned debutovou trilogií Tajemství pÛvodu, kterou vydal nejprve vlastním nákladem. Do této série patfií romány Atlantsk˘ gen (The Atlantis Gene, 2013), Atlantsk˘ mor (The Atlantis Plague, 2013) a Atlantsk˘ svût (The Atlantis World, 2014). Jen prvního svazku se ve Spojen˘ch státech prodalo pfies milion kopií, následnû byl pfieloÏen do osmnácti svûtov˘ch jazykÛ a mûl by se stát rovnûÏ pfiedlohou k pfiipravovanému filmu. Celá trilogie by mûla v ãeském pfiekladu vyjít v prÛbûhu roku 2015. V samostatném románu Odlet (Departure, 2014) zobrazil osudy skupiny pasaÏérÛ transatlantického letu, ktefií po havárii na anglickém venkovû zji‰Èují, Ïe se ocitli ve zcela jiném svûtû. Dnes Riddle Ïije ve floridském Parklandu a tû‰í se, aÏ nav‰tívíte jeho web na adrese agriddle.com.
– 366 –
Riddle 2 - zlom
8.9.1956 19:20
Stránka 368
A. G. Riddle Atlantsk˘ mor Z anglického originálu The Atlantis Plague, vydaného nakladatelstvím Riddle Inc. roku 2014, pfieloÏila Daniela Orlando. Ilustrace na obálce Juan Carlos Barquet. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Jifií Popiolek. Jazykov˘ redaktor Helena ·ebestová. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2015 vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2655. publikaci. Vytiskla Tû‰ínská tiskárna. Vydání první. ISBN 978-80-257-1550-5 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice. tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz