Sulivan 4 - zlom
10.10.1956 8:34
Strรกnka 1
Sulivan 4 - zlom
10.10.1956 8:34
Stránka 2
PfieloÏila Jana Reãková.
Michael J. Sullivan Smaragdová boufie THE EMERALD STORM Copyright © 2010 by Michael J. Sullivan Translation © Jana Reãková, 2014 Cover Art and Map © 2010 by Michael J. Sullivan © Argo, 2014 ISBN 978-80-257-1327-3
Sulivan 4 - zlom
10.10.1956 8:34
Strรกnka 3
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 1:22
Stránka 4
MICHAEL J. SULLIVAN v nakladatelství ARGO:
DobrodruÏství Riyria Královské spiknutí Avempartha Vzestup Nyphronu Smaragdová boufie Pfiipravujeme: Zimní slavnost Percepliquis
Sulivan 4 - zlom
10.10.1956 8:34
Stránka 5
Robin za mûsíce doslova otrocké práce na utûsÀování zápletky, dokud nebyla schopna plavby po mofii, za Merricka je‰tû mazanûj‰ího a mû soustfiedûnûj‰ího na motivy m˘ch postav. Peteru DeBrulemu, kter˘ to celé zaãal, kdyÏ mû v roce 1989 chtûl rozveselit historkou o dvou chlapících, ktefií vejdou do hospody, a já je pojmenoval Royce a Hadrian. A ãlenÛm fantasy komunity na webu, která si dala tu práci a ãas, aby se podívala na nového autora z malého nakladatelství a napsala tak skvûlá ohodnocení. Má mou nehynoucí vdûãnost za pfiemûnu snÛ ve skuteãnost.
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Strรกnka 9
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 11
Merrick Marius umístil do malé ku‰e ‰ipku a nechal zbraÀ vklouznout pod cíp svého ‰irokého plá‰tû. Pfies srpek mûsíce se táhly mraky fiídké jako koufi a ponechávaly jeho i Hlavní námûstí zahalené tmou. Zapátral zrakem ve ‰pinav˘ch uliãkách, lemovan˘ch zchátral˘mi domy, jestli nespatfií nûjak˘ pohyb, ale nic neobjevil. Touhle dobou bylo mûsto opu‰tûné. Ratibor je moÏná hrozná díra, pomyslel si, ale aspoÀ se tu dobfie pracuje. Po nedávném vítûzství Lidového hnutí se podmínky je‰tû zlep‰ily. Císafiské gardy byly pryã, a s nimi i pravidelné hlídky. Mûstu chybûl dokonce i nûjak˘ ten pofiádn˘ ‰erif, jelikoÏ nová starostka odmítala na udrÏování takzvaného „zákona a pofiádku“ najmout zku‰ené stráÏníky nebo pfiíslu‰níky vojska. Místo toho se rozhodla, Ïe si vystaãí s prodavaãi potravin, ‰evci a mlékafii. Merrick povaÏoval její ãiny za neuváÏené a nerozumné, nicménû od nezku‰ené ‰lechtiãny se podobné chyby daly oãekávat. Ne Ïe by si stûÏoval – osobnû takovou pomoc spí‰e oceÀoval. Pfies v‰echny její nedostatky Aristu Essendonovou obdivoval. V Melengaru vládl její bratr král Alric a ona jako neprovdaná princezna nemûla Ïádnou skuteãnou moc. Potom pfii‰la sem a zosnovala vzpouru, naãeÏ ji místní pfieÏiv‰í venkované odmûnili klíãi od mûsta. Byla cizinka královského rodu, a pfiesto jí byli vdûãni, Ïe se ujala vlády. Skvûlé. Sám by to nezvládl lépe. Merrickovi pohrával v koutcích úst slab˘ úsmûv, kdyÏ ji tak z ulice pozoroval. Ve druhém podlaÏí mûstské radnice stále hofiela svíãka, i v tuto pozdní hodinu. KdyÏ se zvedla od stolu, matnû vidûl její postavu pohybovat se za závûsy. UÏ to nebude trvat dlouho, pomyslel si. Zmûnil úchop zbranû. Byla dlouhá jen jeden a pÛl stopy, s délkou Ïlábku je‰tû o dost krat‰í; postrádala prÛraznou sílu tradiãní ku‰e. Ale i tak to bude staãit. Jeho cíl nemûl brnûní a on zase nespoléhal na sílu ‰ipky. Její zubat˘ ocelov˘ hrot byl totiÏ natfien speciálním jedem. Hanebn˘, mrzk˘ jed pro nájemnou vraÏdu; nezabíjel rychle, ani obûÈ neochromil. Smûs ji zaruãenû zabije, nicménû aÏ po del‰í dobû, coÏ povaÏoval za neprofesionální. Dosud nikdy – 11 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 12
tento jed nepouÏil a teprve nedávno se dozvûdûl o jeho nejdÛleÏitûj‰í vlastnosti – ‰ejdijed se nedal ovlivnit magicky. Merrick mûl informace ze spolehlivého zdroje, Ïe i ta nejmocnûj‰í kouzla a zafiíkání jsou proti tomuto jedu neúãinná. Vzhledem k jeho cíli ‰lo o klíãovou vlastnost. Do Aristina pokoje vstoupil dal‰í ãlovûk a ona si náhle sedla. Merrick usoudil, Ïe právû dostala nûjakou zajímavou novinu, a uÏ se chystal pfiejít ulici, aby mohl poslouchat pod oknem, kdyÏ vtom se otevfiely dvefie taverny za ním. Vy‰la dvojice zákazníkÛ a podle jejich kymácivé chÛze a zv˘‰en˘ch hlasÛ poznal, Ïe toho veãera jistû vypili více neÏ jeden dÏbán. „Hele, Nestore, kdo se to tam opírá o sloupek?“ ukázal jeden z nich Merrickov˘m smûrem. Obtloustl˘ chlapík s nosem jako jahoda, jak tvarem, tak i barvou, zamÏoural v mdlém osvûtlení a zapotácel se. „Jak to mám vûdût?“ zamumlal druh˘. Jeho tenk˘ knír se je‰tû leskl pivní pûnou. „Co tady dûlá, takhle pozdû v noci?“ „No a jak mám vûdût zase tohle, ty moulo?“ „No tak se zeptáme.“ Vy‰‰í z muÏÛ pfiistoupil blíÏ. „Copak ty tady, váÏenej? DrÏí‰ ten sloupek, aby veranda nespadla?“ Nestor se chraptivû zachechtal a plácl si rukama o kolena. „Ve skuteãnosti,“ odvûtil Merrick tónem aÏ hrobovû váÏn˘m, „ãekám, abych mohl vybrat nejvût‰ího mûstského blázna. Bude to ten, kdo mi poloÏí nejpitomûj‰í otázku. Blahopfieju, právû jsi vyhrál.“ Huben˘ muÏ plácl svého pfiítele po rameni. „Vidí‰, celej veãer ti vykládám, jakej jsem srandista, a ty se ani nezasmûje‰. Teìko budu mít novou práci... MoÏná líp placenou neÏ je ta tvoje.“ „No jo, je s tebou váÏnû psina,“ ujistil ho pfiítel a spoleãnû se odpotáceli do noci. „Mûl by ses dát k divadlu. Budou pro starostku dávat Královské spiknutí. AÏ tû jednou uvidím na jevi‰ti – to bude teprve sranda.“ Merrick mûl po náladû. Vidûl tu hru uÏ pfied pár lety. PfiestoÏe v ní dva zlodûji vystupovali pod jin˘mi jmény, dobfie vûdûl, Ïe pojednává o pozoruhodn˘ch ãinech Royce Melborna a Hadriana Blackwatera. Royce kdysi b˘val Merrickov˘m nejlep‰ím pfiítelem, v tûch dávn˘ch dobách, kdy byli oba nájemn˘mi vrahy Diamantu. Pfiátelství v‰ak skonãilo pfied sedmnácti lety onoho horkého léta, kdy Royce zabil Nefrit. I kdyÏ u toho Merrick nebyl, bezpoãtukrát si tu scénu pfiedstavoval. Tehdy je‰tû Royce nemûl svou bílou d˘ku; pouÏíval pár zahnut˘ch kharollÛ s ãern˘mi jílci. Merrick znal Royceovu techniku dost dobfie, aby pfied sebou pfiímo vidûl, – 12 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 13
jak nehluãnû se obû ãepele souãasnû nofií do Nefrit. Nezajímalo ho, jestli to na Royce nûkdo nastraÏil, jestli Royce vÛbec znal totoÏnost obûti. Vûdûl pouze tolik, Ïe Ïena, kterou miloval, je mrtvá, a Ïe ji zavraÏdil jeho nejlep‰í pfiítel. Uplynula bezmála dvû desetiletí, a Royce i Nefrit ho neustále pronásledovali. Nedokázal je v my‰lenkách od sebe oddûlit a nedokázal, ani nechtûl, zapomenout. Láska a nenávist navÏdy neoddûlitelnû splynuly a propletly se do uzlu pfiíli‰ pevného, aby ho mohl kdokoli rozplést. Hlasité zvuky a v˘kfiiky z Aristina pokoje Merricka pfiitáhly zpût do souãasnosti. Provûfiil svou zbraÀ a pfie‰el ulici.
„Va‰e V˘sosti?“ ozval se voják, jenÏ vstoupil do starostãiny pracovny. Princezna Arista se zcuchan˘mi vlasy a oãima zastínûn˘ma únavou vzhlédla od pfieplnûného stolu. Chvíli jí trvalo, neÏ vzala pfiíchozího na vûdomí. Ten muÏ v nesourodé zbroji mûl v˘raz neutuchající rozmrzelosti. Tohle nevypadá dobfie, pomyslela si. „Poslala jste pro mû?“ promluvil se ‰patnû skr˘van˘m podráÏdûním. „Ano, Renquiste,“ odvûtila, kdyÏ si její mysl spojila jeho tváfi se jménem. Dva dny témûfi nespala a ãinilo jí potíÏe soustfiedit se. „PoÏádala jsem, abys pfii‰el–“ „Princezno, nemÛÏete mû povolat, kdykoli se vám zamane. Musím velet vojsku a vyhrát válku. Nemám ãas si povídat.“ „Povídat si? Nezavolala bych tû, kdyby to nebylo dÛleÏité.“ Renquist zakoulel oãima. „Potfiebuju, abys odvedl vojsko z mûsta.“ „CoÏe?“ „Nedá se nic dûlat. Tvoji muÏi dûlají potíÏe. Dennû dostávám zprávy, jak vojáci zastra‰ují kupce a niãí majetek. Do‰lo k obvinûní ze znásilnûní. Musí‰ odvést své lidi z mûsta nûkam, kde je bude‰ mít pod kontrolou.“ „Moji muÏi nasazovali Ïivot proti Císafisk˘m, tak by je aspoÀ tohle v‰ivé mûsteãko mohlo nakrmit. Chcete teì po mnû, abych jim sebral lÛÏka a stfiechu nad hlavou?“ „Kupci a sedláci je odmítají krmit, protoÏe nemají z ãeho,“ vysvûtlovala Arista. „Císafiství zabralo ve‰keré zásoby, kdyÏ zde pfievzalo velení Císafiské – 13 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 14
vojsko. Zbytek leto‰ní úrody zniãily de‰tû a válka. Mûsto nemá dost ani pro vlastní obyvatele, natoÏ pro armádu. Nadchází podzim, brzy se ochladí. Tihle lidé nevûdí, jak vÛbec pfieÏijí zimu. NemÛÏou se o sebe postarat, kdyÏ jim obchody a farmy plení tisícovka vojákÛ. Jsme vám zavázáni za pomoc pfii dobytí mûsta, ale va‰e dal‰í pfiítomnost pfiedstavuje ohroÏení v‰eho, za co jste nasazovali Ïivoty. Musíte odejít.“ „JestliÏe je donutím, aby se vrátili do táborÛ, kde pomalu nemají co jíst, s dûrav˘mi plachtami nad hlavou, pÛlka chlapÛ mi dezertuje. UÏ tak si jich hodnû vykládá, Ïe se vrátí domÛ na konec skliznû. Nemusím vám jistû pfiipomínat, Ïe jakmile vojsko zmizí, mûsta se znovu zmocní Císafi‰tí.“ Arista zavrtûla hlavou. „KdyÏ tu velel Degan Gaunt, pfieÏívala Lidová armáda v podobn˘ch podmínkách celé mûsíce, a nebyly s tím Ïádné potíÏe. Vojáci se tady v Ratiboru zaãínají cítit náramnû spokojenû. MoÏná nastal ãas, abyste pokraãovali k Aquestû.“ Renquist pfii tom návrhu ztuhl. „Gauntovo zajetí ov‰em dobytí Aquesty znaãnû ztíÏí. Potfiebuju ãas, abych získal víc informací, a také ãekám na posily a zásoby z Delgosu. Zaútoãit na hlavní mûsto není totéÏ jako zabrat Vernes nebo Ratibor. Císafiské vojsko bude pro záchranu císafiovny bojovat do posledního muÏe.“ „JestliÏe musí‰ ãekat, tak vyãkej, ale ne tady,“ odpovûdûla pevnû. „A kdyÏ odmítnu?“ Renquist pfiimhoufiil oãi. Arista odloÏila pergameny, které drÏela v ruce, na stÛl, ale nefiekla nic. „Moje vojsko dobylo toto mûsto,“ prohlásil dÛraznû. „DrÏíte moc jedinû proto, Ïe jsem vám to dovolil. Nemusím poslouchat va‰e rozkazy. Tady nejste princezna, a já nejsem vበvazal. Mám zodpovûdnost vÛãi sv˘m muÏÛm, ne k tomuto mûstu, a uÏ vÛbec ne vÛãi vám.“ Arista pomalu vstala. „Jsem starostka mûsta,“ pravila a v hlase se jí ozvala autorita, „ustanovená lidmi. Co víc, jsem úfiadující správkynû celého Rhenyddu, a to opût se souhlasem lidu. Ty a tvé vojsko tu pob˘váte s m˘m svolením.“ „Jste melengarská princezna! Já se aspoÀ v Rhenyddu narodil.“ „Bez ohledu na tvé osobní pocity vÛãi mnû se musí‰ podrobit rozhodnutí tohoto úfiadu a udûlat, co ti nafiizuju.“ „A kdyÏ to neudûlám?“ zeptal se chladnû. Renquistova reakce Aristu nijak nepfiekvapila. Byl to profesionální voják, kter˘ slouÏil králi Urithovi a posléze Císafiskému vojsku, neÏ po pádu Kilnaru pfie‰el k Lidovému hnutí. KdyÏ Gaunt zmizel, stal se Renquist velitelem – 14 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 15
vojska, coÏ obná‰elo mnohem vy‰‰í hodnost, neÏ v jakou mohl kdy doufat. Koneãnû uplatÀoval moc, kterou získal, a zaãínal ji tvrdû prosazovat. Arista pÛvodnû doufala, Ïe v nûm najde u‰lechtilost ducha, jakou jí ukázal Emery, ale Renquist nebyl muÏ prostého pÛvodu se srdcem ‰lechtice. Pokud teì Arista nûco nepodnikne, bude muset ãelit vojenskému pfievratu. „Toto mûsto se právû osvobodilo od jednoho tyrana a já nedovolím, aby padlo do rukou dal‰ímu. JestliÏe mi odmítne‰ poslu‰nost, nahradím tû jin˘m velitelem.“ „A jak to hodláte provést?“ Arista si dovolila slab˘ úsmûv. „Pofiádnû si to promysli. Jsem si jistá, Ïe na to pfiijde‰.“ Renquist na ni chvíli civûl, naãeÏ se mu oãi roz‰ífiily pochopením a po tváfii mu pfielétl strach. „Ano,“ pravila. „Ty zvûsti o mnû jsou pravdivé. A teì seber své vojsko a opusÈte mûsto, neÏ to budu muset dokázat. Mበna to jeden den. Zvûdové na‰li na severu pfiijatelné údolí. Navrhuju, abyste se utábofiili v místû, kde fieka pfiekraãuje cestu. Je to dost daleko, abychom se vyhnuli potíÏím. KdyÏ zamífiíte na sever, va‰i muÏi získají pocit, Ïe postupují smûrem k Aquestû, coÏ jim zvedne morálku.“ „Nevykládejte mi, jak mám fiídit své vojsko,“ vy‰tûkl, i kdyÏ ne tak hlasitû ani tak sebevûdomû jako pfied chvílí. „Omlouvám se,“ sklonila hlavu. „Byl to pouze návrh. Ov‰em to se net˘ká rozkazu opustit mûsto. Dobrou noc, pane.“ Renquist váhal, tûÏce oddechoval a svíral ruce v pûst. „¤ekla jsem dobrou noc, pane.“ Zamumlal kletbu a zabouchl za sebou. Arista vyãerpanû klesla na Ïidli. Proã to v‰echno musí b˘t tak tûÏké? KaÏd˘ teì po ní nûco poÏadoval: jídlo, stfiechu nad hlavou, uji‰tûní, Ïe v‰echno dobfie dopadne. Obyvatelé mûsta se na ni dívali a vidûli nadûji, jenÏe Arista sama jí moc nemûla. SouÏily ji nesãetné problémy, neustále byla obklopena lidmi, a pfiitom se cítila neuvûfiitelnû osamûlá. PoloÏila si hlavu na stÛl a zavfiela oãi. Jenom si chviliãku zdfiímnu, fiekla si. Potom vstanu a vyfie‰ím nedostatek obilí a podívám se na zprávy o ‰patném zacházení s vûzni. Její pozornosti jako starostky se doÏadovaly stovky záleÏitostí, jako tfieba kdo má sklízet pole po farmáfiích zabit˘ch v boji. Vzhledem k nedostatku – 15 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 16
potravin a hrozícímu drsnému podzimnímu poãasí potfiebovala rychlé fie‰ení. AlespoÀ ji tyto problémy odvádûly od my‰lenek na vlastní ztrátu. Jako v‰echny ve mûstû ji pronásledovaly vzpomínky na boj o Ratibor. Neutrpûla Ïádné viditelné zranûní – její bolest spoãívala v pamûti, ve tváfii, kterou vídala za nocí, kdy jí srdce suÏoval Ïal. Nikdy se to úplnû nezahojí. NavÏdy jí zÛstane rána, jizva pro zbytek Ïivota. KdyÏ se jí koneãnû podafiilo usnout, vstoupil jí do snÛ Emery. Za dne si my‰lenky na nûj dokázala udrÏet od tûla, ale v noci se objevil jako vÏdy v nohách lÛÏka, zalit˘ mûsíãním svûtlem. Dech se jí krátil pfii oãekávání polibku, kdyÏ se k ní naklonil s úsmûvem na rtech. Náhle v‰ak strnul a z koutku úst mu stekla kapka krve – z hrudi mu trãela ‰ipka z ku‰e. SnaÏila se vykfiiknout, ale nevydala ani hlásku. Ten sen byl pokaÏdé stejn˘, ale tentokrát Emery promluvil. „UÏ nezb˘vá ãas,“ pravil s váÏn˘m, naléhav˘m v˘razem. „Teì je to na tobû.“ Pokou‰ela se pfiijít na to, co tím myslí, kdyÏ– „Va‰e V˘sosti.“ Ucítila, jak jí ãísi ruka jemnû tfiese ramenem. Otevfiela oãi a spatfiila Orrina Flatlyho. Mûstsk˘ písafi, kter˘ kdysi zaznamenával tresty vzboufiencÛ na Hlavním námûstí, se dobrovolnû ujal role jejího tajemníka. Jeho chladná v˘konnost ji zpoãátku zaráÏela, ale nakonec musela ustoupit a pfiipustit, Ïe správné plnûní povinností není zloãin. Ukázalo se, Ïe ‰lo o rozumné rozhodnutí, a z písafie se vyklubal oddan˘, svûdomit˘ pracovník. Stejnû v‰ak pohled na jeho bezv˘raznou tváfi nepfiedstavoval nejpfiíjemnûj‰í probuzení. „Co se dûje?“ zeptala se a protfiela si oãi, jako by si utírala slzy. „Nûkdo vás chce vidût. Vysvûtloval jsem, Ïe máte práci, ale nedal se odradit. Je dost tûÏké...“ Orrin rozpaãitû pfie‰lápl, „tûÏké ignorovat ho.“ „Kdo to je?“ „Odmítl sdûlit své jméno, ale povídal, Ïe ho znáte, a prohla‰oval, Ïe jde o záleÏitost nejvy‰‰í dÛleÏitosti a Ïe s vámi musí hovofiit okamÏitû.“ „Dobfie.“ Arista mátoÏnû k˘vla. „Dej mi chvilku a pak ho uveì.“ Orrin opustil místnost. Uhladila si záhyby na ‰atech, aby pÛsobila alespoÀ trochu upravenû. JelikoÏ uÏ tak dlouho Ïila jako prostá Ïena, její pfiedstavy o tom, co je je‰tû pfiijatelné, klesly na pováÏlivû nízkou úroveÀ. KdyÏ se podívala do zrcadla na své vlasy, zauvaÏovala, kam se ztratila princezna z Melengaru, a jestli se vÛbec je‰tû nûkdy vrátí. Zatímco se obhlíÏela, otevfiely se dvefie. „Jak vám mÛÏu–“ Ve dvefiích stál Esrahaddon ve své obvyklé spl˘vavé róbû, jejíÏ barvu Arista nikdy nedokázala pojmenovat. PaÏe se mu jako vÏdy ztrácely v jejích mihota– 16 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 17
v˘ch záhybech. Vous mûl del‰í a ve vlasech více ‰edin; vypadal star‰í, neÏ si ho pamatovala. Nevidûla ãarodûje od onoho rána na bfiehu fieky Nidwaldenu. „Co vy tu dûláte?“ zeptala se a její vfiel˘ tón pováÏlivû ochladl. „Také vás rád vidím, Va‰e V˘sosti.“ KdyÏ Orrin ãarodûje uvedl, nechal dvefie otevfiené. Zabouchly se, jakmile se na nû Esrahaddon podíval. „Zdá se, Ïe uÏ si i bez rukou vedete lépe,“ poznamenala Arista. „âlovûk se musí snaÏit vyhovût vlastním potfiebám,“ odvûtil a usadil se naproti ní. „Nevyzvala jsem vás, abyste si sedl.“ „Já se na dovolení neptal.“ Aristina Ïidle jí zezadu narazila do nohou, takÏe do ní zapadla. „Jak to dûláte, bez rukou a bez jediného zvuku?“ zeptala se, pfiemoÏena vlastní zvûdavostí. „Na‰e lekce skonãily, nebo si snad nevzpomínáte, co jste prohla‰ovala pfii na‰em posledním setkání?“ Arista se pokusila lépe ovládnout. „Vzpomínám si. A pokud si pamatuju, také jsem dala jasnû najevo, Ïe vás uÏ nikdy nechci vidût.“ „Ano, ano, to je v‰echno hezké, ale já vás teì potfiebuju kvÛli nalezení Dûdice.“ „UÏ zase jste ho ztratil?“ Esrahaddon na ni nedbal. „MÛÏeme ho najít bûÏn˘m vyhledávacím kouzlem.“ „Mû va‰e hry nezajímají. Musím fiídit mûsto.“ „Musíme kouzlo provést okamÏitû. Hned tady a hned teì. Mám dost jasnou pfiedstavu, kde je, ale ãas se krátí a nemohu si dovolit vydat se nesprávn˘m smûrem. TakÏe si ukliìte na stole a pustíme se do toho.“ „Nic takového nemám v úmyslu.“ „Aristo, víte pfiece, Ïe to nemohu udûlat sám. Potfiebuju va‰i pomoc.“ Princezna na nûj upfiela hnûviv˘ pohled. „Na to jste mûl myslet, neÏ jste naplánoval vraÏdu mého otce. Já bych mûla nafiídit va‰i popravu.“ „Nechápete to. Tohle je dÛleÏité. Závisí na tom tisíce ÏivotÛ. Tady jde o nûco vût‰ího neÏ va‰e ztráta. Vût‰ího, neÏ smrt stovek králÛ a tisícÛ otcÛ. Nejste jediná, kdo trpí. Myslíte, Ïe se mi líbilo hnít tisíc let ve vûzení? Ano, vyuÏil jsem vás a va‰eho otce k útûku. Udûlal jsem to z nezbytnosti – protoÏe to, co chráním, je dÛleÏitûj‰í neÏ kter˘koli jednotlivec. Nechte uÏ tûch po‰etilostí. Dochází nám ãas.“ – 17 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 18
„Jsem neobyãejnû potû‰ena, Ïe vám nebudu k sluÏbám,“ u‰klíbla se. „NedokáÏu pfiivést zpût svého otce a vím, Ïe vás nikdy nedokáÏu zabít a Ïe se ani nenecháte podruhé uvûznit. Tohle je úÏasn˘ dar – ta pfiíleÏitost odplatit vám, co jste mi vzal.“ Esrahaddon si povzdechl a potfiásl hlavou. „Ve skuteãnosti ke mnû necítíte nenávist, Aristo. Hlodá ve vás vlastní vina. Je to vûdomí, Ïe na smrti svého otce máte stejn˘ podíl jako já. Vinit v‰ak lze jedinû církev. To oni zafiídili vûci tak, abych mohl uniknout a pfiivést je k Dûdici. Vylákali vás do Gutarie, protoÏe vûdûli, Ïe vás vyuÏiji.“ „BûÏte pryã!“ Arista vyskoãila na nohy, tváfi jí zãervenala. „Orrine! StráÏe!“ Písafi zabojoval s vefiejí, která se odch˘lila pouze na ‰tûrbinu, ale EsrahaddonÛv letm˘ pohled ji znovu pfiibouchl. „Hned pfiivedu pomoc, Va‰e V˘sosti!“ ozval se zpoza dvefií OrrinÛv hlas. „Musíte odpustit sama sobû, Aristo.“ „BùÎTE PRYâ!“ zajeãela. Mávla rukou a dvefie pracovny se rozlétly, aÏ témûfi vypadly z pantÛ. Esrahaddon vstal, zamífiil ke dvefiím a poznamenal: „Musíte si uvûdomit, Ïe jste otce nezabila o nic víc neÏ já.“ KdyÏ opustil místnost, Arista dvefie zase zabouchla a svezla se na podlahu zády k vefieji. TouÏila kfiiãet To nebyla moje vina! PfiestoÏe vûdûla, Ïe je to leÏ. Bûhem let po otcovû smrti si skuteãnost odmítala pfiiznat, ale teì uÏ to nedokázala. Jakkoli bylo tûÏké pfiipustit si to, Esrahaddon mûl pravdu.
Esrahaddon vy‰el z radnice do tmy ratiborského Hlavního námûstí. Ohlédl se a povzdechl si. Aristu mûl upfiímnû rád. Pfiál by si, aby jí mohl prozradit v‰echno, ale riziko bylo pfiíli‰ velké. PfiestoÏe se osvobodil z vûznice Gutaria, obával se, Ïe církev stále naslouchá jeho rozhovorÛm – nikoli kaÏdému slovu, jako kdyÏ byl je‰tû vûznûm, ale Mawyndul¨e vládl mocí sly‰et na velkou vzdálenost. Vzhledem k tomu musel Esrahaddon pfiedpokládat, Ïe kaÏd˘ rozhovor pfiedstavuje nebezpeãí. Jediné uklouznutí, náhodná zmínka o jménû, a v‰e mÛÏe b˘t zniãeno. âas se krátil, ale nyní uÏ alespoÀ nebylo pochyb, Ïe se z Aristy skuteãnû stal Cenzar. To on bezpeãnû zasadil semínko, a ukázalo se, Ïe pÛda byla úrod– 18 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 19
ná. Pojal podezfiení toho rána Bitvy o Ratibor, kdyÏ se Hadrian zmínil, Ïe dé‰È by nemûl ustat. Vûdûl, Ïe Arista spletla pfiíslu‰né kouzlo jako nástroj vítûzství Lidového hnutí. Od té doby opakovanû sl˘chal zvûsti, t˘kající se nadpfiirozen˘ch schopností nové starostky. Ale teprve kdyÏ zlomila jeho uzamykací kouzlo prost˘m mávnutím ruky, poznal, Ïe Arista koneãnû porozumûla Umûní. Mimo Arcadia a jeho samotného uÏ nezbyli Ïádní lid‰tí ãarodûjové, a oni dva pfiedstavovali jen ubohé pfiedstavitele svého fiemesla. Arcadius byl pouh˘ nádeník, nûkdo, koho dfiíve oznaãovali v˘razem faquin, elfsk˘m jménem pro ty nejménû schopné mágy s vûdûním, ale bez nadání. FaquinÛm se nikdy nepodafiilo pfiekonat hranice alchymie, zaloÏené na hmotû, a pfiejít k pravé kinetické verzi Umûní. Esrahaddon sám sebe nepovaÏoval za lep‰ího. Bez rukou byl invalidou jak fyzicky, tak i magicky. Ov‰em nyní, s Aristin˘m zrozením do svûta magie, mûlo lidstvo znovu pravého umûlce. Byla je‰tû novicka, pouhé dítû, ale ãasem její talent poroste. Jednoho dne bude mocnûj‰í neÏ kter˘koli král, císafi, vojevÛdce ãi knûz. Vûdomí, Ïe by mohla ovládnout celé lidstvo, ho více neÏ znepokojovalo. Za Starého císafiství existovaly pojistky. Cenzarská rada vykonávala nad mistry Umûní dohled a zaji‰Èovala, aby ho uÏívali patfiiãn˘m zpÛsobem, ov‰em to v‰e dávno pominulo. V‰ichni ostatní ãarodûjové, jeho bratfii v Umûní, dokonce i men‰í mágové, byli mrtví. KdyÏ jeho úãinnû zbavili moci, pfiíslu‰níci církve se domnívali, Ïe vym˘tili ze svûta ve‰kerou cenzarskou hrozbu. Teì se v‰ak objevil adept Umûní a on si byl jist, Ïe nikdo netu‰í, jaké nebezpeãí jedna obyãejná princezna pfiedstavuje. Potfieboval ji, a ona, pfiestoÏe o tom dosud nevûdûla, potfiebovala jeho. Mohl jí objasnit zdroje Umûní a zpÛsoby jejich vyuÏití. Dfiíve tu b˘vali stráÏci, ochránci a obránci. DrÏeli v rukou tajemství, jeÏ mohla ochránit lidstvo, aÏ skonãí Uli Vermar. KdyÏ se Esrahaddon pfied dávn˘mi lety dozvûdûl pravdu, cítil úlevu, Ïe tomu nebude muset ãelit, jelikoÏ den zúãtování je vzdálen je‰tû celá staletí. Jaká ironie, Ïe jeho uvûznûní v bezãasé cele Gutarie mu natolik prodlouÏilo Ïivot. Od toho, co kdysi ãíhalo v nekoneãnû vzdálené budoucnosti, ho nyní dûlily pouhé mûsíce. Dovolil si trpké uchechtnutí, pak pfie‰el doprostfied námûstí, aby si sedl a zamyslel se. Jeho plán byl tak chatrn˘, tak slab˘, nicménû v‰echny jeho ãásti byly na svém místû. Arista potfiebuje jen trochu ãasu, aby zvládla své city, a potom se – 19 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 20
pfiidá. Hadrian uÏ ví, Ïe je stráÏcem Dûdice, a je toho údûlu hoden. Pak tu je sám Dûdic, jistû nepravdûpodobn˘, ov‰em sv˘m zpÛsobem i to dává hlubok˘ smysl. Ano, to bude v pofiádku, uzavfiel. Vûci se nakonec vÏdy podafií. AlespoÀ tak to Yolric vÏdycky tvrdil. Yolric z nich byl nejmoudfiej‰í a vá‰nivû vûfiil, Ïe svût má schopnost napravit se sám. KdyÏ padlo Staré císafiství, Esrahaddonovi dûlalo nejvût‰í starost, Ïe by se Yolric mohl pfiidat k Venlinovi. Skuteãnost, Ïe císafiÛv potomek stále Ïije, potvrzovala, Ïe kdyÏ se chlapec ukryl, jeho mistr Patriarchovi císafiova syna najít nepomohl. Esrahaddon se potmû‰ile u‰klíbl. Star˘ Yolric mu chybûl. Jeho uãitel je dávno po smrti; byl prastar˘ uÏ v dobû, kdy Esrahaddon b˘val je‰tû chlapec. Esrahaddon si protáhl nohy a pokusil se vyãistit si mysl. Potfieboval by si odpoãinout, ale odpoãinek se mu uÏ po staletí vyh˘bal. Klid náleÏel pouze lidem s ãist˘m svûdomím, a on mûl na rukou pfiíli‰ mnoho nevinné krve. Pfiíli‰ mnoho lidí kvÛli nûmu poloÏilo Ïivoty; uÏ proto nyní nesmûl selhat. Vzpomínka na Yolrica mu otevfiela dvefie do minulosti a z ní se vynofiovaly tváfie dávno mrtv˘ch: jeho rodina, pfiátelé a Ïena, s níÏ se chtûl oÏenit. Zdálo se, jako by jeho Ïivot pfied pádem fií‰e byl pouh˘ sen, ale moÏná snil právû teì, zajat v noãní mÛfie. Snad se jednoho dne probudí a ocitne se zpátky v paláci s Nevrikem, Jerishem a milovanou Elinyí. Mohla nûjak pfieÏít zkázu mûsta? Rád by si to myslel, aÈ uÏ to bylo jakkoli nepravdûpodobné. Tû‰il se pfiedstavou, Ïe se nakonec zachránila, ale ani to pomy‰lení mu nepfiiná‰elo valnou úlevu. Co kdyÏ uvûfiila v‰emu, co o mnû potom vykládali? Provdala se za nûkoho jiného s vûdomím, Ïe jsem ji zradil? Zemfiela Elinya ve vysokém vûku a se srdcem pln˘m nenávisti vÛãi mnû? Nebo pfii‰la o Ïivot bûhem obãanské války? Musel tyhle my‰lenky zahnat. To, co fiekl Aristû, byla pravda: jejich obûti byly bezv˘znamné v porovnání s cílem. Mûl by se trochu prospat. Zvedl se a zamífiil zpátky do hospody. Mûsíc zakryl mrak, zdusil i tu trochu svûtla, zavládl stín. Esrahaddon náhle ucítil bodavou bolest v zádech. Vydû‰enû vykfiikl a padl na kolena. KdyÏ se prohnul v pase, zjistil, Ïe mu roucho pfiilnulo ke kÛÏi a vlhkosti v tom místû pfiib˘vá. Krvácím. „Venderia,“ za‰eptal a roucho vmÏiku zazáfiilo. Námûstí se rozsvítilo, zalito nezemsk˘m svûtlem. Na samém kraji jeho kruhu zahlédl muÏe v ãerném – 20 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 21
plá‰ti. Nejprve ho napadlo, Ïe by to mohl b˘t Royce. Mûl podobné drÏení tûla a postoj, ale tento muÏ byl vy‰‰í a mohutnûj‰í. Esrahaddon za‰eptal kletbu a ãtyfii trámy, podpírající podloubí nad muÏem, vybuchly v oblaku tfiísek. TûÏká stfií‰ka se zfiítila pfiesnû v okamÏiku, kdy zpod ní muÏ vystoupil. Síla hroutících se trámÛ mu pouze vzdula plá‰È. S tváfií zalitou potem a bodavou bolestí v zádech se Esrahaddon s námahou zvedl, aby ãelil útoãníkovi, jenÏ se k nûmu nenucenû blíÏil. âarodûj se soustfiedil, znovu promluvil, a hlína s prachem námûstí zavífiila v malém tornádu, jeÏ se hnalo pfiímo na útoãníka. Obklopilo ho a muÏ vzplanul. Esrahaddon cítil pekeln˘ Ïár, kdyÏ se vzedmul ten Ïhnoucí pilífi a naplnil námûstí Ïlutou záfií. Uprostfied sloupu a svíjejících se plamenÛ stála postava, ale jakmile oheÀ uhasl, muÏ pokraãoval dál, aniÏ by mu Ïár nûjak ublíÏil. Dorazil k Esrahaddonovi a zvûdavû se na nûj zahledûl – podobnû jako si dítû prohlíÏí podivného brouka, neÏ ho roz‰lápne. Nefiíkal nic, ale odhalil stfiíbrn˘ medailón, jenÏ mu visel na krku. „Poznávበto?“ zeptal se. „Povídá se, Ïes to vyrobil sám. Obávám se, Ïe Dûdic uÏ to potfiebovat nebude.“ Esrahaddon zalapal po dechu. „Kdybys mûl ruce, mohl bys mi ho strhnout ze ‰íje. Potom bych mûl váÏné potíÏe, co?“ Hluk zhroucené verandy a svûtelné v˘buchy probudily nûkolik lidí v blízk˘ch budovách. V oknech se rozÏíhaly svíce, v‰ude po námûstí se otevíraly dvefie. „Patriarcha mû poÏádal, abych ti oznámil, Ïe tvé sluÏby uÏ nepotfiebuje.“ MuÏ v ãerném plá‰ti se chladnû pousmál a bez dal‰ího slova se vzdálil, zmizel v bludi‰ti temn˘ch uliãek. Esrahaddon byl zmaten. ·ipka, kterou cítil v zádech, nepÛsobila jako smrtící rána. D˘chalo se mu celkem dobfie, takÏe v˘stfiel z ku‰e nezasáhl plíce a minul srdce. Krvácel, ale nijak hojnû. Bolest byla zlá, hluboká palãivost, ale stále cítil nohy a byl si jist, Ïe je schopen chÛze. Proã mû nechal naÏivu? Proã by – jed! Soustfiedil se a zamumlal zaklínání. Selhalo. Namáhal se, aby bez rukou spletl silnûj‰í kouzlo. Nepomáhalo to. UÏ cítil, jak se mu jed ‰ífií v zádech. Bez rukou byl bezmocn˘. Kdokoli ten muÏ v plá‰ti byl, vûdûl pfiesnû, co dûlá. Esrahaddon pohlédl zpût k radnici. Nemohl zemfiít – je‰tû ne.
– 21 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:37
Stránka 22
Hluk zdola upoutal Aristinu pozornost. Stále sedûla opfiena o dvefie pracovny, kdyÏ k ní z námûstí dolehly hlasy a pokfiik. Nebylo z nich jasné, co se vlastnû stalo, ale slova „On umírá!“ ji zvedla na nohy. Venku na schodech na‰la malou skupinu lidí. V jejich stfiedu tepalo nepfiirozené svûtlo, jako by na Hlavním námûstí pfiistál od‰tûpek mûsíce. Arista se prodrala blíÏ a spatfiila ãarodûje. Svûtlo pocházelo z jeho roucha, chvíli jasnûlo, pak ho opût ub˘valo, a znovu se rozzáfiilo spolu s jeho pomal˘m, namáhav˘m dechem. V bledém okolním svitu vidûla louÏi krve. Jak tam leÏel na zádech se ‰ipkou pod sebou, EsrahaddonÛv obliãej témûfi svûtélkoval pfiízraãnou bledostí a jeho rty mûly temnû modr˘ odstín. Vyhrnuté rukávy odhalovaly pah˘ly zápûstí. „Co se tu stalo?“ zeptala se naléhavû. „Nevíme, Va‰e V˘sosti,“ odpovûdûl jí kdosi z hlouãku. „Îádal o vás.“ „SeÏeÀte doktora Geranda,“ pfiikázala, klekla si k ranûnému a jemnû mu shrnula rukávy. „Pfiíli‰ pozdû,“ za‰eptal Esrahaddon a oãima se pevnû zaklesl do jejích. „NepomÛÏe mi – jed – Aristo, posly‰ – není ãas.“ Chvatnû vyráÏel slova mezi namáhav˘mi nádechy. Ve tváfii mûl odhodlan˘ pohled a zoufalství, jako kdyÏ tonoucí muÏ sahá po nûãem, ãeho by se pfiidrÏel. „Pfievezmi mé bfiemeno – najdi...“ Zaváhal, oãima pátral ve tváfiích kolem sebe. Pokynul jí, aby se naklonila blíÏ. KdyÏ mu pfiiloÏila ucho k ústÛm, pokraãoval: „Najdi Dûdice, vezmi ho s sebou – bez nûj v‰echno selÏe.“ Zaka‰lal a bojoval o dech. „Najdi Gylindorsk˘ roh – k tomu potfiebuje‰ Dûdice – je pohfiben˘ s Novronem v Percepliquisu...“ Znovu se nadechl. „Pospû‰ – o Zimní slavnosti konãí Uli Vermar–“ Dal‰í nádech. „Pfiijdou, a bez rohu v‰ichni zemfiou.“ Dal‰í nádech. „Teì jsi jediná, kdo ví... Jediná, kdo mÛÏe zachránit... Patriarcha... je stejn˘...“ Dal‰í dech uÏ se nedostavil. Dal‰í slova uÏ nikdy nebyla vyfiãena. Tepající jas roucha vybledl a v‰echny kolem zanechal ve tmû.
Arista pozorovala odpornû páchnoucí kfiídovû zbarven˘ koufi, jenÏ stoupal z pramínku doutnajících svûtl˘ch vlasÛ. V její pracovnû nebyl Ïádn˘ prÛvan, a pfiesto koufi neomylnû mífiil k severní stûnû, kde se ztrácel mezi kameny a maltou. – 22 –
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 8:54
Strรกnka 343
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 8:54
Stránka 344
Michael J. Sullivan Smaragdová boufie Z anglického originálu The Emerald Storm, vydaného nakladatelstvím Ridan Publishing ve Fairfaxu roku 2010, pfieloÏila Jana Reãková. Ilustrace na obálce Michael J. Sullivan. Sazba Petr Teichmann. Grafická úprava obálky Milan Malík. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2014 vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2432. publikaci, 48. svazek edice Fantastika. Vytiskla tiskárna Tû‰ínské papírny. Vydání první. ISBN 978-80-257-1327-3 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice. tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz