Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Strรกnka 3
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 4
Copyright © Franti‰ek Kotleta, 2016 Cover Illustration © Piotr Wojciech CieÊliƒski, 2016 Cover Art © LukበTuma, 2016 Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2016 ISBN 978-80-7557-035-2
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 5
„¤íká se, Ïe zrzaví lidi nemaj du‰i.“ UÏ jenom ten tón, jak˘m to fiekl, naznaãoval, pro co si pfii‰el. Mohlo mu b˘t sotva pûtadvacet. Celej obliãej potetovanej atomovejma hfiibama a na krku kfiíÏ smrti. Místo JeÏí‰e se na nûm kroutil lidskej plod. Tak nûjak v jeho vûku jsem trãel v zákopech u Odûsy a cpal se potkanama ‰pikovan˘ma tabletkama proti ozáfiení. Smrti v‰ude okolo bylo dost, takÏe jsem nemusel chodit po barech a provokovat chlápky, ktefií se narodili dlouho pfied tím v‰ím. Ale oni to dûlali. Vûfiili, Ïe kaÏdej, kdo byl dospûlej pfied osmadvacát˘m rokem, udrÏoval kletbu na t˘hle zparchantûl˘ zemi, a dokud na‰e generace nevychcípá, lidstvo se nevykoupí ze sv˘ch hfiíchÛ. Zasran˘ kultisti. Poslední dobou jich bylo v‰ude plno. KaÏdá parta s jin˘mi hesly. Obãas se pfiimotali i do mojí hospody. „Je to dost dobfie moÏn˘. Moje první manÏelka fiíkala nûco podobn˘ho. Teda neÏ ji v Bruselu usmaÏila atomovka. Dበsi panáka?“ usmál jsem se na nûj a podrbal se levou rukou ve vousech. Zrzav˘ch. Nechtûl jsem se dneska s nik˘m bít. Ráno to vypadalo na pûkn˘ a klidn˘ den a doufal jsem, Ïe to tak i zÛstane. Dokud nevytáhnu zbraÀ, nemÛÏe mû zabít. Je to proti zákonu. Souboje, to je ale
5
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 6
FRANTI·EK KOTLETA jiná. Vláda mûsta je povoluje. Lidi tím upou‰tûjí páru a reguluje to poãet obyvatel, jeÏ je tfieba Ïivit. Navíc pfii nich zpravidla umírají ti nejproblémovûj‰í. A nejpomalej‰í. „Alkohol lidem krade du‰i,“ odvûtil. „Vidí‰, proto ho piju, nemá mi co ukrást,“ uculil jsem se. „¤íká se, Ïe jsi rychlej. Chci to vidût. Pojì ven, Satan touÏí po tv˘ du‰i!“ Tu du‰i vykfiiknul uÏ dost hystericky, takÏe na nás upoutal pozornost celé hospody. Dokonce i Sam pfiestal hrát, a Sam do klavíru zpravidla bu‰il, i kdyÏ se chlapi prali, nebo si to holky rozdávaly na kuleãníkov˘m stole. „Já ti nerozumím, chlapãe. ¤íkal jsi, Ïe Ïádnou du‰i nemám. Nebude strejda Satan zklamanej, aÏ zjistí, Ïe jsi mu tam nic neposlal?“ zakroutil jsem hlavou a v tu chvíli mládenec zaãal z kapsy tahat bouchaãku – nûjakou starou ãezetu. Moc mu to ne‰lo. Byl evidentnû sjetej nûãím opravdu o‰kliv˘m, proto dokola ty zmaten˘ kecy o du‰i. „Prásk!“ Jedna 357 Magnum z mého Coltu Python mu proletûla hrudníkem. Chlápek spadl dozadu na dfievûnou podlahu a roztáhl pfiitom ruce a nohy, jako by chtûl dûlat ve snûhu andílka, akorát tam Ïádn˘ sníh nebyl. Pomalu ale z nûho zaãala na podlahu z fale‰ného mramoru stékat krev. Vrátil jsem revolver zpátky pod barov˘ pult, kde zpravidla leÏel pfiipraven˘ na dal‰ího podobného pitomce, a zapálil si doutník. „Jasná sebevraÏda,“ prohlásila nahlas Alice, která na pult odloÏila tác s prázdn˘mi pÛllitry a pfii-
6
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 7
SPAD pravila mrtvého o pistoli a pfiívûsek. Bouchaãka bûhem okamÏiku zmizela kdesi v útrobách jejích kalhot. Zítra ji mÛÏe na trhu vymûnit za nûjaké masové konzervy. Pfiívûsek pak zku‰enû hodila obloukem do pfiekliÏkové krabice na baru. Ozvalo se cinknutí, jak dopadl na ostatní podobné cetky, které patfiily mládencÛm, zkou‰ejícím svou rychlost v minulosti. Mnû to pfii‰lo jako zbyteãná frajefiina, ale Alice je sbírala. Pr˘ pro ‰tûstí. „Zahraj to znovu, Same, kvÛli tomu pitomci jsem nic nesly‰el,“ pronesl jsem do ztichlé hospody, jejíÏ osazenstvo zíralo na mrtvého ne‰Èastníka na podlaze, a v‰em tak dost jasnû oznámil, Ïe zábava skonãila. Budu muset tûlo odtáhnout k ãetníkÛm a vyplnit pár fiádek formuláfie. Fakt jsem se na to netû‰il. „KdyÏ u nûkteré z Ïen zfiím oãi tmavohnûdé…,“ spustil pfies sto let starou píseÀ Sam a bar se znovu ponofiil do svého pravidelného klidu a míru. Prastar˘ song hran˘ na klavír, kter˘ pamatoval lep‰í ãasy, to prostû k Americké kavárnû patfiilo. KvÛli tomu sem lidé chodili. Názvu navzdory tu mohli pít hlavnû pivo a tvrd˘ alkohol, hrát kuleãník, poslouchat songy dávno mrtv˘ch lidí a tváfiit se, Ïe posledních tfiicet let byla jenom noãní mÛra.
7
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 8
16. 3. 2027
The Hokkaido Shimbun Press Boje o Kyjev trvají uÏ dva mûsíce PfiestoÏe pfiekvapiv˘ a zdrcující útok ruské armády zaskoãil ukrajinskou armádu nepfiipravenou, podafiilo se jí opevnit u hlavního ukrajinského mûsta tak dobfie, Ïe pro ruskou váleãnou ma‰inérii je uÏ druh˘ mûsíc nedobytná. Pfiitom ruská letadla po mûsíci tvrd˘ch bojÛ na pfiedmûstích pfiistoupila k totálnímu bombardování v‰ech objektÛ ve mûstû, vãetnû civilních. PfiipomeÀme, Ïe útok krátce poté v OSN odsoudila vût‰ina státÛ kromû âíny, Severního Vietnamu, Severní Koreje, Zimbabwe a Turecka. Dal‰ích sedm státÛ se hlasování o rezoluci zdrÏelo. Velkou pomocí pro Kyjev jsou brigády dobrovolníkÛ z celého svûta, hlavnû pak souãasn˘ch a b˘val˘ch zemí Evropské unie. Neustávající pfiíliv nov˘ch posil tak pomáhá ukrajinské armádû k experty neãekanému úspûchu v boji s poãetnû silnûj‰í ruskou armádou. Ukrajinská vláda vãera opût vyzvala NATO k zásahu proti Rusku. Mnohé evropské zemû Severoatlantické aliance se v‰ak zmítají ve vnitfiních nepokojích v souvislosti s vleklou ekonomickou krizí a odchodem nûkter˘ch zemí z Evropské unie. To je jeden z dÛvodÛ, proã ruská vláda pfiedpokládá,
8
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 9
SPAD Ïe se NATO do celého konfliktu, kter˘ oznaãuje pouze za protiteroristickou operaci, nebude vmû‰ovat. Japonsk˘ premiér poãátkem t˘dne vyzval válãící zemû, aby spolu usedly k jednacímu stolu…
Pro tûlo si nakonec pfii‰ly ãtyfii holky. âekaly venku, aÏ jim jejich hrdina ukáÏe, Ïe sejmul barmana z Americké kavárny. KdyÏ dlouho ne‰el, do‰lo i jejich vyfetovan˘m mozeãkÛm, Ïe se stalo to, co vÏdycky. Nevypadaly moc pfiekvapenû. Mohlo jim b˘t sotva sedmnáct. V‰echny mûly koÏen˘ kraÈasy a pevn˘ vojensk˘ boty. Na nohách dûrav˘ punãochy a od pasu nahoru nic. Bradavky mûly propíchnuté rezav˘mi spínacími ‰pendlíky a obliãeje plné atomov˘ch hfiibÛ. Nevím, kter˘ trouba jim to tetoval, ale nejménû dvû mûly ksichty zanícené a slézala jim z toho kÛÏe. Potfiebovaly by antibiotika. A taky na zadek a pofiádnou pfiev˘chovu, pomyslel jsem si a nechal to rad‰i vyfiídit Alici. Já bych se zbyteãnû vyptával, co s tím tûlem chtûjí vlastnû dûlat. MoÏn˘ bylo cokoliv od toho, Ïe jej pohfibí nûkde v troskách na okraji mûsta, aÏ po to, Ïe ho spoleãnû za syrova rituálnû seÏerou. Za barem zÛstal jenom Robert, jeden z m˘ch ãí‰níkÛ, kter˘ mûl zrovna sluÏbu. Vzal jsem si ze staré plechové krabice od su‰enek doutník, pfiipálil jej od jedné ze svíãek na stole a vyrazil za sv˘mi ‰tamgasty. Ti nejvûrnûj‰í (a nejdÛleÏitûj‰í) se nacházeli v malém salonku na konci baru. Velk˘ kulat˘ stÛl tu ozafiovaly dvû olejové lampy. Za ním sedûli tfii chlápci a hráli tisíc.
9
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 10
FRANTI·EK KOTLETA Bez ptaní jsem si pfiisedl na jednu z voln˘ch Ïidlí a podíval se na v˘voj hry. Petr Vrána zahlásil pikov˘ trumf a teì s ním drtil ostatní hráãe. BlaÏenû se pfiitom usmíval. Byl je‰tû o nûco dfiíve narozen˘ neÏ já. Mohlo mu b˘t tak pûtapadesát. Za star˘ch dobr˘ch ãasÛ pr˘ dûlal úspû‰n˘ internetov˘ byznys – fiíkalo se mu „dravé ‰tûnû sociálních sítí“. Jeho k‰efty za‰ly spolu s internetem. Dafiilo se mu ale i dneska. Obchodoval s otroky. Posílal je vodní cestou do Hamburku. Karel BlaÏek mûl sotva ãtyfiicet. KdyÏ to zaãalo, studoval ekologii. Musel jsem se smát vÏdycky, kdyÏ na to vzpomínal. Vedl teì jednu partu, která lovila u hranic uprchlíky, cejchovala je a prodávala Vránovi. Vûdûl jsem, Ïe ãasto schválnû prohrává, aby mûl Vrána pocit, Ïe nad ním má navrch. Tfietího chlápka jsem moc neznal. Vím jenom, Ïe sedûl v radû mûsta. Takov˘ lidi vût‰inou moc nemluvili. Nebylo tfieba. Volby se tu konaly naposled pfied dvaceti lety. Prahu fiídili ti, co mûli nejvíc penûz a chlapÛ se zbranûmi. No, takÏe alespoÀ tady se toho nakonec moc nezmûnilo. „Novej trumf,“ zahlásil radní nad‰enû, kdyÏ se koneãnû dostal ke slovu a vyhodil na stÛl károvou dámu. „Kurva, mohl jsem ji z tebe vymlátit na zaãátku hry,“ za‰klebil se Vrána a hodil na ni kárové eso. BlaÏek pfiihodil kárového kluka a Vrána shrábl ‰tych. Pokud jsem dobfie poãítal karty, nemusel to dûlat. Podle mû mûl v ruce je‰tû károvou osmiãku, takÏe se zbavil vût‰ího trumfu a bodované karty v jednom. Nejspí‰ má v plánu po konci partie
10
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 11
SPAD s Vránou domlouvat nûjak˘ k‰eft a chce, aby byl obchodník dobfie naladûn˘. Odklepl jsem popel z doutníku do popelníku a sledoval, jestli jsem rozloÏení zb˘vajících karet odhadl správnû. Zaujat˘ hrou jsem si ani nev‰iml, Ïe se do salonku pfii‰oural nûkdo pát˘. „Nerad ru‰ím, plukovníku, ale nemám moc ãasu,“ ozval se mi za zády znám˘ hlas. * * * Ve tmû za námi vypadal jako duch. Mûl na sobû ãerné vojenské kalhoty a ‰edou leteckou bundu. Opíral se levou rukou o zadní stûnu salonku a oãi mu divnû jiskfiily. Beze slova jsem vstal a vyrazil k nûmu. Usmál se a pokusil zasalutovat. Pfiitom se málem zkymácel na podlahu. „Co to, sakra?“ zaklel jsem a zachytil ho. Na dlani jsem ucítil nûco mokrého a lepkavého. Krev. „Men‰í nehoda, bratfie plukovníku,“ odvûtil. * * * Naposledy jsem Stanislava âecha vidûl po bitvû u Hradce Králové. Myslím, Ïe vzhledem k místu, kde se stfietly zbytky guvernérovy armády s rudou a hnûdou frakcí, mûl BÛh smysl pro krut˘ humor. A co teprve v˘sledek bitvy. Trvala t˘den a nevyhrál nikdo. Nebo moÏná ano, ale tûÏko to rozsoudit. V‰echny tfii armády byly po bitvû natolik vyãerpané, Ïe uÏ Ïádná z nich nemûla sílu pokraãovat. Do‰li lidi, technika, v˘zbroj i munice.
11
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 12
FRANTI·EK KOTLETA Prosm˘kl jsem se s ním skrz hospodu aÏ za bar, a pfiitom ti‰e hvízdl na Alici. Ostatní hosté se tím nenechali rozru‰ovat, vypadalo to, Ïe jenom odvádím chlápka, kter˘ pfiebral. Pro‰li jsme pfies sklad do zadní místnosti bez oken. Dfiív ‰lo snad o ‰pajz nebo nûco podobného. Teì tu na rozvrzaném kanapi pfiespával vybran˘ ãlen personálu, kter˘ s pu‰kou v ruce hlídal hospodu bûhem zavíraãky. „Au,“ vyjekl âech, kdyÏ jsem ho poloÏil na gauã. Pod bundou mûl triko celé od krve. „Vodku,“ fiekl jsem smûrem k Alici, ale ta uÏ fla‰ku s ãirou tekutinou drÏela v ruce. „Na to se vyser. Prostfielili mi plíci a taky paj‰l. Tohle nespraví‰,“ zavrtûl opatrnû hlavou. „To nebylo pro tebe, Àoumo,“ odvûtil jsem, vytáhl korkov˘ ‰punt a pofiádnû si pfiihnul. âech se jenom vûdoucnû usmál. Bylo mu jasné, Ïe kecám. „Nevím, jestli jsem jim utekl. MoÏná je tu za chvíli bude‰ mít, plukovníku,“ vzdechl. „Koho?“ Zavrtûl hlavou. „VÛbec netu‰ím. Mûli jsme tu vyzvednout generálovu dceru. Nic sloÏit˘ho. Zaplatili jsme za pfiechod pfies Pustinu. Dost penûz. Îádn˘ problémy jsme neãekali. Nikde…,“ mluvení jej unavovalo, zatínal ruce v pûst, a i kdyÏ ho to bolelo, nadechoval se zhluboka, jenom aby mi mohl v‰echno fiíct. „Hanu pfiivezli vodní cestou z Hamburku. Mûli jsme sraz dnes pfied západem slunce v pfiístavu…,“ zas˘pal, jako by to mûlo b˘t jeho poslední vydechnutí, „… ãekali tam oni…“ „Hej, ‰éfe,“ ozvalo se mi za zády. Byl to Robert.
12
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 13
SPAD „Teì nemÛÏu, kurva,“ odvûtil jsem a chytil âecha za ruku. Kdysi velel obrnûné brigádû. KdyÏ do‰la nafta, nauãil sv˘ tankisty jezdit na koních. „Nûjak˘ lidi tu hledaj chlápka, co prej pfied chvilkou ve‰el do na‰í putyky. Nevypadaj moc trpûlivû,“ nenechal se odb˘t ãí‰ník. „Vyfiídím to a vrátím se.“ „Ne,“ prohlásil âech. „Já… Ty… mus퉅 Generál potfiebuje…,“ vloÏil si pravou ruku do kapsy a po chvilce ‰átrání z ní vytáhl zmaãkanou pohlednici. Byla na ní Braniborská brána v Berlínû. „DluÏí‰ mu to… Vy v‰ichni… Najdi Hanu a taky…,“ fiekl. „Naser si,“ odvûtil jsem a vyrazil zpátky do lokálu. „On… Generál… rozehrál…,“ snaÏil se mi nûco vysvûtlit, ale já uÏ mífiil ze dvefií. * * * Ve skladu jsme se s Alicí rozdûlili. Dalo se odsud totiÏ odejít dvûma moÏn˘mi cestami. Jedna vedla pfies záchody k hráãskému salonku, druhá rovnou k baru. Já se vydal tou druhou. Chlápky, ktefií ‰li po stopách starého tankisty, jsem poznal hned. âpûlo to z nich na první pohled, jako kdyÏ do ohrady plné ovcí vlezou tfii vlci. Nemusejí ani na ty ovce vrãet nebo je prohánût, staãí, jak sebejistû se nesou. Ve tváfiích tûch chlapÛ bylo jasnû vidût, Ïe kdyby chtûli, mohli by mi vystfiílet cel˘ bar dfiív, neÏ by Vrána v ruce vymûnil karty za ‰patnû promazaného lugera, kter˘ se mu fe‰ácky houpal v podpaÏním pouzdfie.
13
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 14
FRANTI·EK KOTLETA „MÛÏu vám nûjak pomoci? Tenhle bar je mÛj,“ roztáhl jsem ústa v úsmûvu, ale ty tfii jsem neo‰álil. Vlk vlka pozná. „Ten postfielen˘, kde je?“ vy‰tûkl na mû jeden z chlápkÛ. Mûl polsk˘ pfiízvuk, takÏe nejspí‰ nûkdo z b˘valého pohraniãí. Roztáhl pfiitom svÛj koÏen˘ kabát, aby ukázal dvû pistolová pouzdra za pasem. V obou si hovûly ãezety, alespoÀ podle mého skromného odhadu. Pod kabátem mûl jenom bílé, trochu prÛhledné triãko, takÏe jsem zahlédl ãást levého ramene. Neslo jasnou známku nemoci z ozáfiení. Dal‰í dva se rozestoupili strategicky kolem baru. Jeden mû hlídal na mé tfietí hodinû, druh˘ sledoval osazenstvo baru. Nikdo z hostÛ si zatím nev‰iml, Ïe majitel hospody má problémy. Sam dokonãil svÛj oblíben˘ prvorepublikov˘ cajdák o sluneãnici, co se kaÏd˘ den otáãí za sluncem nebo co, a otoãil ke mnû svÛj zjizven˘ obliãej s jedním okem, které vyãuhovalo zpoza dlouh˘ch vlasÛ st˘kajících se na krku s mohutn˘mi vousy. V tu chvíli se na nûj hned zamûfiil jeden z drsÀákÛ a moc si pfiitom nev‰ímal Alice, která ze stolÛ pobrala nûjaké ‰pinavé sklenice a nenápadnû se pfiimotala ke dvûma mládencÛm, ktefií opodál vá‰nivû hráli kuleãník. „Jen hrej, Same. Hosté se chtûjí bavit,“ vyzval jsem ho a dodal: „Co tfieba »Jen pro ten dne‰ní den«?“ A Sam zaãal hrát. „Tak co? Dejte nám toho chlápka, nebo si ho najdeme sami, a to váÏnû nechcete,“ prohlásil sebevûdomû ‰éf nezvan˘ch hostÛ. Kdyby vûdûl, Ïe Jen
14
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 15
SPAD pro ten dne‰ní den je stará bojová píseÀ 3. brigády, takzvané guvernérovy armády, a zároveÀ nástroj, s jehoÏ pomocí se v podobn˘ch pfiípadech vzájemnû koordinujeme, nejspí‰ by tak sebevûdom˘ nebyl. V okamÏiku, kdy se totiÏ Sam sv˘m prokoufien˘m chraplákem dostal k „po niãem jiném netouÏit“, uÏ do klavíru bu‰il jenom levou rukou. Tou pravou vytrhával zpod své otáãivé Ïidliãky revolver. * * * Prázdné ‰pinavé sklenice leÏely na kuleãníkovém stole a Alice v ruce svírala jedno tágo ze stojanu u kuleãníku. Na „netouÏit“ se vrhla po bouchaãovi, kter˘ stál kousek od ní a sledoval ‰tamgasty, místo aby se koukal na kolena postar‰í servírce. To by mu totiÏ zachránilo Ïivot. * * * „… netouÏit,“ zazpíval Sam a já se natáhl po svém revolveru. Na‰tûstí o chvíli pozdûji, neÏ Sam pfiestal hrát a neãekané pfieru‰ení písnû vyvedlo ‰éfa té nezvané partiãky z koncentrace. Ohlédl se smûrem ke klavíristovi a v tu chvíli jsem do nûj narval tfii kulky ze svého pythona. * * * Sam, na rozdíl ode mû, náboji nepl˘tval. Chlápka poblíÏ sebe odstfielil jedinou ranou z revolveru. PouÏíval Smith&Wesson. Oba jsme dávali pfied-
15
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 16
FRANTI·EK KOTLETA nost revolverÛm. Ke konci války docházely náboje v‰em a revolver ãlovûka nauãil stfiílet pfiesnû a úspornû. Mûl ale mnohem víc v˘hod. Tfieba kdyÏ do nûj ãlovûk narval au‰usov˘ náboj, které teì pfievaÏovaly, nezasekl se mu uprostfied boje. * * * Alice si poradila i bez palné zbranû. Kopla svého chlapíka jen tak ledabyle zezadu do kolene, a kdyÏ se otoãil, vrazila mu tágo do oka. Vycáklo na podlahu a pak mu prostû v‰í silou zarazila dfievo do mozku. B˘t z nûãeho tvrd‰ího, nejspí‰ by mu ho prorvala skrz hlavu. * * * V˘stfiely vyburcovaly zbytek hostÛ, ktefií tu zÛstávali i pfies to, Ïe obstaroÏní pendlovky, které jsem vydoloval z jednoho vybombardovaného muzea, ukazovaly blíÏící se pÛlnoc. Nûktefií dokonce vstali, aby se podívali, koho jsem zabil tentokrát. „Pánové, klid. Máme tu jenom tfii jasné sebevraÏdy,“ oznámila Alice a mrkla na Sama. Ten si schoval revolver za opasek a zaãal tfiískat do kláves, nebo jak se tomu u klavíru fiíká. Nikdy jsem se ho na takové pitomosti neptal. Tentokrát nûjak˘ vesel˘ cajdák. Hosté se uklidnili. Jen jeden k ostatním nevrle prohodil: „Zasran˘ kultisti,“ a tím bylo v‰e vyfiízeno k dennímu pofiádku.
16
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 17
SPAD * * * „Ve skuteãnosti tu píseÀ nesná‰ím. Pfiipomíná mi, kolik lidí jsem uÏ za Ïivot odkrouhla,“ povzdechla si Alice, kdyÏ jsme spolu táhli do sklepa mrtvoly cizákÛ a já si pfiitom hvízdal Jen pro ten dne‰ní den. Na ruce jednoho z nich jsem na‰el vytetovan˘ nûmeck˘ kfiíÏ a oznaãení 123. v˘sadkové brigády bundeswehru. „Hele, b˘valí spojenci,“ ukázal jsem tuhnoucí ruku Alici. „Teì uÏ nikdo Ïádn˘ spojence nemá,“ odvûtila a hodila na hromadu posledního chlápka. V‰echny pfiitom obrala o pistole. Byly v mnohem lep‰ím stavu neÏ bouchaãka toho potetovan˘ho chudáka. Mrtví byli v‰ichni b˘valí vojáci. Stali se z nich nejspí‰ nájemní Ïoldáci. MoÏná lovci lidí nebo otrokÛ, tûÏko fiíct. Kromû zbraní, nábojÛ a dvaceti praÏsk˘ch tolarÛ u sebe totiÏ nemûli nic, podle ãeho by je ‰lo identifikovat. „Budeme muset zjistit, co nám k tomu fiekne brigádní generál âech,“ zamruãel jsem zklamanû, kdyÏ jsme dokonãili marné prohledávání. * * * JenÏe nበb˘val˘ spolubojovník uÏ nám nic nefiekl. Byl mrtv˘. Podle v‰eho umfiel jen chvíli potom, co jsme vypadli vyfiídit si to s jeho pronásledovateli. „Není blb˘ ho taky narvat do sklepa k tûm debilÛm?“ zeptala se Alice. Na Ïenskou, co sv˘m noÏem podfiízla podle záznamÛ sedmaosmdesát RusÛ, devûtapadesát TurkÛ a sedmdesát kusÛ blíÏe ne-
17
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 18
FRANTI·EK KOTLETA identifikovatelné svoloãe bûhem obãanské války, mûla záchvaty útlocitnosti aÏ neãekanû ãasto. „Dáme ho nahoru a prdel mÛÏe mít tfieba na ksichtû toho ozáfien˘ho parchanta. To by se mu urãitû líbilo,“ odbyl jsem ji a jak jsem fiekl, tak jsme udûlali. * * * A to jsem mûl ráno pocit, Ïe mû ãeká krásn˘ den.
18
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 19
20. 7. 2027
The Hokkaido Shimbun Press Polsko vyhlásilo válku Rusku! Prvních dvacet divizí polské armády vãera v ‰est hodin stfiedoevropského ãasu pfiekroãilo hranice Ukrajiny. Bûhem nûkolika hodin do‰lo k prvním stfietÛm mezi polsk˘m a rusk˘m letectvem. K polské armádû se pfiidaly i armády v‰ech tfií pobaltsk˘ch zemí – Litvy, Loty‰ska a Estonska. „Ruská armáda stojí na hranicích Ukrajiny se státy NATO, jehoÏ velení proti ruské agresi nic nepodniká. Proto jsme na základû prosby ukrajinské vlády, která se nyní nachází v azylu na území Estonska, vyslali na‰e jednotky na pomoc ukrajinskému lidu,“ stojí ve spoleãném prohlá‰ení tûchto státÛ. Velení NATO v okamÏitém komuniké ruskému prezidentovi zdÛraznilo, Ïe nejde o spoleãnou akci a útoku se neúãastní Ïádná ze zemí aliance, která vlastní jaderné zbranû. Japonsk˘ premiér v souvislosti s tím vyzval válãící zemû k okamÏitému zastavení bojÛ a usednutí za jednací stÛl…
Sam zevnitfi nasadil závoru a zamkl dva masivní visací zámky, které jistily Ïelezné dvefie hospody.
19
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 20
FRANTI·EK KOTLETA Tentokrát zÛstal uvnitfi i s Robertem. Jeden bude je‰tû spát, druh˘ hlídat. My dva s Alicí jsme spali jenom pár hodin, ale i tak jsem cítil, Ïe mám plno energie. My‰lenky na mrtvolu starého spolubojovníka ve sklepû mû nenechaly pofiádnû si odpoãinout, takÏe jsem se pfiestal pfiemáhat a vykopal rozespalou Alici z gauãe uprostfied baru, na kterém si ustlala. Normálnû jsme oba bydleli kousek od baru, ale nechtûl jsem, abychom se teì rozcházeli. Zpravidla také staãilo, kdyÏ pfies noc v hospodû zÛstával jen jeden ãlovûk, ale po dne‰ku jsem nechtûl nic riskovat. TûÏko fiíct, kolik ti Ïoldáci mají ve mûstû kamarádÛ. Proto jsem domÛ nepustil ani Roberta se Samem. Vytáhl jsem si doutník a zapálil ho star˘m vojensk˘m benzinov˘m zapalovaãem. Byla to tro‰ku frajefiinka, protoÏe sehnat dneska benzin bylo tûωí neÏ obstarat dítûti pofiádné oãkování, ale v hospodû se dalo vy‰melit leccos. Nasál jsem do plic studen˘ ranní vzduch smíchan˘ s tepl˘m koufiem a rozka‰lal se. Slunce zrovna vycházelo nad Star˘m Mûstem, kde sídlila vláda, velení ãetnictva a nacházely se domy nejbohat‰ích obyvatel a také nemocnice. Na nûkolika kilometrech ãtvereãn˘ch se dokonce rozpínala funkãní elektrická síÈ napájená ze solární elektrárny. Pro to v‰echno byla Praha povaÏována za v˘spu civilizace stovky kilometrÛ ‰iroko daleko. Dál byla uÏ jenom divoãina. A z ní do Prahy proudili lidé z celého okolí. DováÏeli jídlo, vûci, které pfieÏily války a daly se zhodnotit, a také otroky rekrutované z b˘val˘ch vojensk˘ch zajatcÛ ãi pfiivandrovalcÛ bez domovského práva na území, kde
20
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 21
SPAD je chytili, dluÏníkÛ nebo zloãincÛ. Praha z toho v‰eho Ïila a prostfiednictvím vodní cesty se odsud dostávalo zboÏí do dal‰ích osad po Evropû a hlavnû do Hamburku. Pan radní mi kdysi nabízel, Ïe mi za levno do baru také natáhne elektfiinu, ale radûji jsem zÛstal u lamp a svíãek. Elektfiina znamenala bohatství a bohatství pfiitahovalo problémy. UÏ tak jsem jich mûl cel˘ Ïivot víc neÏ dost. „Zasran˘ kultisti,“ vytrhla mû z pfiem˘‰lení Alice. Otoãil jsem se a uvidûl, na co ukazovala. Na dvefie nám nûkdo vyryl atomov˘ hfiib a kfiíÏ s plodem. „Nejspí‰ ty holky ze vãerej‰ka,“ mávnul jsem rukou a znovu potáhl z doutníku. Po‰krábané dvefie restauraci stejnû na kráse neubraly. Obhlédl jsem si dÛvûrnû známou ruinu, ve které se Americká kavárna nacházela. PÛvodnû ‰lo o tfiicetipatrov˘ mrakodrap patfiící nûjaké obrovské korporaci. Vrchní patra baráku i celou korporaci poslala k ãertu válka. PfieÏila jenom restaurace v pfiízemí. Byla vydrancovaná a právoplatné majitele nûkam odvál radioaktivní vítr, takÏe jsme ji silou sv˘ch zbraní obsadili. Dûlali to tak v‰ichni. Pozemkové úfiady byly vypálené, jestli nûkde nûco zbylo, nikoho to nezajímalo, a internet, ten uÏ pro ty blbeãky s atomovejma hfiibama na ksichtû byl akorát stejná legenda jako rusalky a dûda Mráz. Vûci patfiily tûm, co si je dokázali zabrat a udrÏet. * * * „Tak kam mífiíme?“ ozvala se znovu Alice. Nechala si krátkou sukni, ale pfies sebe pfiehodila starou
21
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 22
FRANTI·EK KOTLETA maskáãovou bundu. Pfiece jenom, i kdyÏ byl ãervenec, vládla venku zima. Pamatoval jsem si doby, kdy Praha v tohle roãní obdobní Ïhnula horkem aÏ do konce záfií. JenÏe to mûla milion obyvatel. Teì tu nastálo Ïilo sotva tfiicet tisíc lidí a moÏná pár stovek dal‰ích Ïivofiilo v troskách nûkdej‰ích sídli‰È, hlavnû v Zónû. S rozpadem prÛmyslu se navíc obecnû dost ochladilo. Lovec otrokÛ a b˘val˘ student ekologie BlaÏek to po sedmém panáku jablkovice dokázal poutavû vysvûtlovat. Alice si zapnula bundu aÏ ke krku. Nejen kvÛli zimû. Pod ní skr˘vala pouzdra s vrhacími noÏi. V boji na blízko jsou lep‰í a ti‰‰í neÏ pistole. To já jsem si vzal do podpaÏních pouzder oba revolvery a také je zakryl. Na to jsem si oblékl nenápadné hnûdé sako. Místo odpovûdi jsem jenom pfiidal do kroku. KoÀská tramvaj touhle dobou je‰tû nejezdila, takÏe nás ãekala víc neÏ ãtyfikilometrová zacházka pfies Noclehárnu. ¤íkalo se tak ãtvrti, na jejímÏ okraji se nacházela Americká kavárna. Nûkolik domÛ zde pfiestálo válku, a tak v nich Ïila znaãná ãást populace mûsta. Nejhor‰í bylo, Ïe kdyÏ skonãila jaderná válka, zÛstala Praha, vyhlá‰ená jako sanitní mûsto, kompletnû u‰etfiena ve‰kerého váleãného ‰ílenství. To v‰echno ji potkalo aÏ bûhem obãanské války. Ano, té války, co jsme mûli tak trochu na triku my. * * * Noclehárna se také probouzela ze spánku. První vycházely ven Ïeny a roztápûly pod kotlíky, aby
22
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 23
SPAD udûlaly snídani, neÏ vyrazí na trÏi‰tû k‰eftovat, hlavnû shánût v˘hodnû jídlo. VzhÛru uÏ byli ale i nûjací muÏi. Nûktefií pomáhali s pfiípravou jídla, jiní jenom tak zevlovali, neÏ se Ïvanec pfiipraví a oni vyrazí buì do práce, nebo hledat v troskách nûco cenného, co by se dalo smûnit. Práce totiÏ v Praze nebylo moc, ale pomalu se to zaãínalo zlep‰ovat. Znova se rozjíÏdûly nûkteré manufaktury na v˘robu zboÏí. Hlavnû toho základního, jako byly zbranû, obleãení a náfiadí. Zbranû se tedy spí‰ opravovaly. Základních surovin se po Praze a okolí válelo totiÏ víc neÏ dost. Zpravidla k nim patfiila kostra b˘valého majitele. Pro‰li jsme zrovna kolem hlouãku mal˘ch dûtí, které si ãutaly se starou petfla‰kou zmuchlanou pfii notné dávce fantazie do tvaru míãe. Odhodil jsem na zem zbytek doutníku, ale neÏ jsem ho staãil za‰lápnout, probûhlo mi mezi nohama asi ‰estileté dítû a doutnající oharek uzmulo. Prcek se hned potom rozbûhl do hlouãku ostatních, kde zmizel pro pfiípad, Ïe bych si náhodou vzdání se vlastnictví toho zbytku je‰tû rozmyslel. „Jsou rychlí, smradi,“ zasmála se té scénû Alice a proãísla si rukou vlasy. V tom svûtle ranního slunce a s koufiem z ohni‰È jako kulisou za zády vypadala vlastnû docela sexy. Ale my jsme si tyhle vûci uÏ kdysi dávno vyfiíkali v hofiícím Istanbulu, tak jsem tu náhlou a neãekanû vilnou my‰lenku rychle zahnal a pfiidal do kroku. * * *
23
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 24
FRANTI·EK KOTLETA Hned za Noclehárnou se nacházelo TrÏi‰tû. Pamatuji si, kdyÏ to je‰tû bylo námûstí s obrovsk˘m kostelem, laviãkami a vzrostl˘mi okrasn˘mi stromy, snad odnûkud z Asie. Mûly rÛÏové kvûty a vonûly nûkolik ulic daleko. Dnes se pfies to místo dalo jenom tûÏko projít. V‰ude stály dfievûné nebo plechové stánky narvané v‰emoÏn˘m zboÏím a u nich uÏ se srocovali lidé. Nûktefií se dohadovali o cenû, aÈ uÏ platili praÏsk˘mi tolary, nebo jen smûÀovali zboÏí za zboÏí, jiní jen tak zevlovali. Tfieba jen pfiem˘‰leli, s k˘m zaãnou smlouvat, nebo hledali nejlep‰í pfiíleÏitost nûco ukrást. Zlodûjna teì ale byla tûÏké fiemeslo. Pfii prvním chycení ãetníci vypalovali na ruku cejch a pfii druhém ãlovûk ztratil svobodu a stal se otrokem. Proto si tu také dávali lidé pozor na kaÏdého, kdo mûl rukavice, a zlodûji se neÏin˘rovali vraÏdit svûdky, kdyÏ uÏ na to pfii‰lo. Za vraÏdu byl totiÏ stejn˘ trest jako za krádeÏ – otroctví, takÏe vlastnû docela stálo za to to risknout. „Hej, ty, vypadበjako chytrej chlap!“ ozvalo se mi za zády. Otoãil jsem se a uvidûl nahánûãe pfied stánkem se zbranûmi. „Ty urãitû poznበdobr˘ zboÏí a mÛj ‰éf dobr˘ zboÏí má!“ pokraãoval v pfiesvûdãování. Spûchal jsem, ale ze zvûdavosti jsem se ke stánku pfiimotal. Na dfievûném pultu se tam válely automatické pu‰ky, samopaly i pistole. V‰echno tuctové zboÏí posbírané nejspí‰ nûkde venku, kde o nû obrali mrtvé vojáky. Tomu odpovídala i obãasná rez, kterou se prodejci nepodafiilo úplnû vyãistit. Na okraji stánku leÏely i krabice s náboji. Pár by se nám jich hodilo, ale moc jsem takov˘m prodejcÛm nedÛvûfioval. âlovûk pak zmáãkl spou‰È a zjistil, Ïe cvakl naprázdno.
24
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 25
SPAD „Kolik za ty tfiipûtsedmiãky?“ zeptal jsem se. „Deset kusÛ tolar,“ odvûtil chlápek. Mohlo mu b˘t tak dvacet a uÏ mûl vlastní stánek na TrÏi‰ti s dvûma gorilama, jedna sledovala mû, druhá v davu tipovala, koho pfiilákat ke koupi, takÏe vlastnû na aktuální pomûry udûlal docela kariéru. Otevfiel jsem krabiãku ze zaÏloutlého papíru a vyndal jeden náboj. Nábojnice vypadala pouÏitû. Stiskl jsem náboj a roztrhl jej. Z nábojnice se vysypal písek místo stfielného prachu. Prodavaã i gorila ztuhli. Alice si opatrnû sáhla pod bundu. „Nevím, kolik tomu kfiiklounovi dává‰, ale je to moc. Otipoval mû na hejla a to já nejsem,“ usmál jsem se na nûj, abych obrousil hrany. Moc se to nepovedlo. Prodavaã vydû‰enû zíral chvíli na mû, chvíli na ãetníka, kter˘ stál opodál a tlumil nûjakou hádku u stánku s jablky. „Ale nebudeme to rozmazávat, co?“ mrknul jsem na nûj. Chlápek pok˘val hlavou. „Koupíte si od nás tyhle ãtyfii pistole. Tfii jsou v perfektním stavu,“ obrátil jsem se k Alici, která z koÏeného batÛÏku na zádech vylovila na‰i vãerej‰í kofiist. „Cena?“ zeptal se. „Deset tolarÛ.“ „To je moc, já…,“ zaãal prodavaã. „âetníku?“ fiekl jsem potichu tak, aby mû stráÏce zákona nesly‰el. „… myslím, Ïe vám to ale zaplatím,“ dodal rychle a z kapsy vylovil deset tolarÛ, které si pfiivlastnila Alice. Pfied ãetníky by ho ty gorily ani au‰usov˘ arzenál neochránily. Dostal by cejch na ruku.
25
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 26
FRANTI·EK KOTLETA * * * Proplétali jsme se houstnoucím davem. U stánku s ovocem jsme si koupili nûjaká jablka a dvû hru‰ky na snídani. Snûdli jsme je cestou do pfiístavu. * * * V docích uÏ bylo také Ïivo. Dûlníci a otroci tu pfiená‰eli bedny se zboÏím obûma smûry – na TrÏi‰tû a na lodû, které na fiece kotvily. Nejvût‰í proud muÏÛ se fiinul k ¤íãnímu rackovi. Byla to Vránova chlouba. Nákladní fiíãní loì byla vybavená osmi dûly a deseti kulometn˘mi hnízdy. Dokázala se plavit i po mofii, takÏe kdyÏ na to pfii‰lo, Vrána mohl obchodovat i s mûsty a osadami, které pfieÏily jadern˘ holokaust na britsk˘ch ostrovech. Vím, Ïe jednou za rok z nich pfiiváÏel mladé otrokynû. Britové totiÏ nemûli moc s ãím obchodovat, a tak prodávali své dcery v˘mûnou za základní suroviny. „Héj, je‰tû jednou na ni sáhne‰ a jde‰ na Racka házet uhlí do kotle!“ zafival zdej‰í pfiedák na chlápka, kter˘ zrovna z lodi vyvádûl dvû sotva patnáctileté otrokynû. Poznaly se snadno – mûly pokorné pohledy a na levém rameni vytetovanou otrockou znaãku. ·lo o znak, kter˘ se kdysi pouÏíval pro mûnu jménem euro. Chlapík se zfiejmû neudrÏel a popleskal jednu z dívek po zadku. Obû pfies sebe mûly nûjaké potrhané britské uniformy. Vût‰ina lidí dnes chodila v nûãem podobném. Uniformy a zbranû byly v posledních letech válek nejãastûji vyrábûné zboÏí po celém svûtû.
26
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 27
SPAD „Pfiedáku,“ oslovil jsem zhruba ãtyfiicetiletého muÏe, kterému pupek vylézal zpod triãka. Vypadal, Ïe se mu ve Vránov˘ch sluÏbách dafií víc neÏ dobfie. „Ale, pane Michálek, co vy tady?“ oslovil mû s úsmûvem. Také patfiil mezi náv‰tûvníky mého baru. „·éfa tu máte?“ zeptal jsem se a z kapsy vytáhl pouzdro s doutníky. Jeden jsem mu nabídl. Na‰pulil uznale spodní ret a jeden si okamÏitû vzal. Ten nejvût‰í. Pfiipálil jsem mu a sám si také jeden doutník vrazil do pusy. Sefivan˘ dûlník mého vstupu na scénu vyuÏil k tomu, aby popohnal otrokynû a zmizel s nimi nûkde v docích. „Vãera veãer mûla z Hamburku pfiijet nûjaká loì s nákladem,“ fiekl jsem jakoby bez v˘raznûj‰ího zájmu. „No jo, Rote Frosch. Tamhle kotví,“ potáhl a mávl rukou ke stfiední nákladní fiíãní lodi. Na její palubû stáli dva muÏi s dlouh˘mi pu‰kami. Vidûl jsem i dvû kulometná hnízda. ¤íãní racek by ji potopil bûhem pár minut, kdyÏ by na to pfii‰lo. „Co pfiivezla?“ „Uhlí a nûjak˘ alkohol. Zpátky zamífií s parníma kotlema,“ odvûtil. „A pasaÏéfii?“ Zavrtûl v˘mluvnû hlavou. „Ani otroci?“ „Kdepak. Jenom neÏiv˘ zboÏí,“ pokrãil rameny. UÏ jsem chtûl podûkovat, kdyÏ si pfiedák potáhl z doutníku a dodal: „Víte, co je zajímav˘? Îe nejste první, kdo se na tyhle vûci ptá.“
27
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 28
FRANTI·EK KOTLETA „Ale?“ povytáhl jsem oboãí. „Bych mohl fiíct, kdo se taky ptal, kdyÏ mi dáte je‰tû jeden doutník,“ zakfienil se li‰ácky. „Myslím, Ïe to není tfieba. Byl to takovej nafiachanej typ s polsk˘m pfiízvukem a nemocí z ozáfiení?“ prohlásil jsem. „No jo,“ pokrãil pfiedák smutnû rameny. „Mûl tady sedm chlapÛ. Jeden vostfiej‰í neÏ druhej,“ fiekl. * * * Dostat se na Rote Frosch, tedy âervenou Ïábu, byl problém. Ne, Ïe bych neumûl nûmecky, ale muÏi, ktefií hlídali vstup na palubu, byli neoblomní. Jen co jsme se k nim pfiiblíÏili, odjistili pu‰ky a namífiili na nás. Bûhem chvíle si toho v‰imli i stráÏní na palubû a udûlali to samé. Potáhl jsem ze zbytku doutníku a pok˘vl hlavou. „Chci mluvit s va‰ím kapitánem.“ Nûmci jenom zavrtûli hlavami. „Odejdûte. Nemáme dÛvod s vámi mluvit. Veãer odplouváme,“ vyhrkl na mû jeden ze stráÏn˘ch celkem obstojnou ãe‰tinou. Nejspí‰ na nûj má nûmãina neudûlala dojem. „Posílá nás Stanislav âech,“ prohlásil jsem. StráÏní na chvíli zaváhali, ale pak zase za‰ermovali sv˘mi pu‰kami. „Vypadnûte, Ïádn˘ho takov˘ho neznáme,“ odvûtil znovu hlídaã. „Ta blonìatá holka, co jste pfiivezli, je moje netefi. Jestli se jí nûco stane, vyhodím vám tu loì do vzduchu,“ ozvala se mi za zády Alice.
28
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 29
SPAD StráÏní se znovu zarazili, nejspí‰ jsme toho vûdûli zatracenû hodnû. Ten aktivnûj‰í za‰eptal druhému nûco do ucha a jeho kolega po chvilce váhání nakonec odklusal po vachrlatém dfievûném mostku na loì. Po pár minutách byl zpátky i s vychrtl˘m ‰edesátníkem, kter˘ nemohl b˘t nik˘m jin˘m neÏ kapitánem téhle kocábky. „Ja?“ zeptal se obezfietnû a pfiitom se rozhlédl okolo, jestli nás nûkdo nesleduje. Odpálil jsem opatrnû zbytek doutníku do fieky. A zopakoval, Ïe jsme si pfii‰li pro holku, kterou pfiivezli z Hamburku. Kapitán nás chvíli sledoval, jako by se rozm˘‰lel, co udûlat. Nakonec jen vyprskl: „Peníze nevracíme!“ a otoãil se na patû. „Hele, frajere, to, co teì cítí‰ na ledvinách, je mÛj ocelov˘ nÛÏ. Je natolik dlouh˘, Ïe ti tûma ledvinama projde skrz, a dost zubat˘ na to, aby tû uÏ nezachránil ani svatej Petr. A neÏ ty hovada, co na nás mífií tûma starejma flintama, pochopí, která bije, postfiílí je tady Herr Michálek dfiív, neÏ bys fiekl »Das ist aber grosse Scheisse«,“ prohlásila Alice a v tu chvíli uÏ levou rukou drÏela kapitána pod krkem a pravou mu tlaãila nÛÏ do ledvin. âlenové jeho posádky na‰tûstí zpanikafiili jenom trochu, takÏe sice dva z nich zavrãeli „Was ist los?“, ale ani jeden nevystfielil. V‰iml jsem si, Ïe se na‰ím smûrem zrovna kouká pfiedák z dokÛ, tak jsem se na nûj vesele usmál a zamával mu, jako Ïe se vÛbec nic nedûje a jen tady klábosí dva kámo‰i, co spolu za star˘ch dobr˘ch ãasÛ lovili pokémony. „Peníze nevracíme, uÏ je nemáme,“ trval na svém kapitán.
29
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 30
FRANTI·EK KOTLETA „Na peníze ti seru, chci tu holku,“ odvûtila Alice, a podle toho, jak kapitán sykl bolestí, mu nejspí‰ tro‰ku zavrtala ‰piãkou noÏe do tûla. „NemÛÏeme za to. Ta holka byla osina v zadku. Pofiád mrmlala, Ïe se ke sv˘mu otci nevrátí, Ïe je to stra‰nej po‰uk,“ rezignoval nakonec kapitán. „Stra‰nej po‰uk, to sedí,“ za‰klebil jsem se. „KdyÏ jsme se dostali do Prahy pfies kontrolu fiíãní hlídky, skoãila do fieky a odplavala na bfieh. Stfiílet jsme po ní nechtûli, plavat za ní taky ne,“ kápnul koneãnû boÏskou. „Urãitû se vás na to ptal i ten chlápek s polsk˘m pfiízvukem,“ zeptal jsem se. Zavrtûl hlavou. „Îádnej takovej tady nebyl,“ odvûtil. „Alice, asi bude‰ muset Hanse zabít, lÏe nám,“ prohlásil jsem smutnû. Pfiedák sem Ïoldáky poslal, takÏe bylo jasné, Ïe s nimi kapitán mluvil. Kdyby se pfiitom lhaní alespoÀ trochu snaÏil. StráÏní na to konto zaãali zase nervóznû ‰ermovat sv˘mi pu‰kami. „Zaplatili mi,“ ‰pitl kapitán. Dost moÏná, Ïe se Hans i doopravdy jmenoval, nebo jenom nechtûl b˘t nezdvofiil˘. Lidé v objetí Alice a s ostfiím jejího noÏe pfiitisknut˘m na tûlo se vÏdycky chovali velmi uctivû. Alice byla vÛbec chodící praktická lekce slu‰ného chování. „TakÏe jsi jim fiekl v‰echno,“ konstatoval jsem. Star˘ mofisk˘ vlk jenom pok˘val hlavou. „Tu holku jsme naposledy vidûli pfied dvanácti lety, kdyÏ jí bylo pût. Jak teì vypadá?“ vloÏila se do rozhovoru opût Alice, pfiitom pomalu a opatrnû pustila kapitána ze sevfiení a popo‰la na metr
30
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 31
SPAD od nûj. Její nÛÏ zároveÀ zmizel nûkde v záhybech bundy, aniÏ by si toho kdokoliv v‰iml. Nûmec si úlevnû oddechl a instinktivnû se chytil za místo, kde ho tlaãilo ostfií. „Má vlasy ostfiíhan˘ na krátko a v kaÏd˘m uchu asi deset náu‰nic. Dost hubená na mÛj vkus,“ zavrãel kapitán. „A ty jsi na mÛj vkus moc ukecan˘ pfied nesprávn˘ma lidma. âím dfiív naloÏí‰ sv˘ zboÏí a vypadne‰, tím lépe pro tebe,“ poradil jsem mu a opatrnû zaãal odcházet. Pfiitom jsem pofiád sledoval mládence s pu‰kami, jestli se náhodou nebudou chtít pomstít za pfiíkofií, které jsme u‰tûdfiili jejich kapitánovi. Na‰tûstí mûli dost rozumu, aby si Ïáhu zchladili spí‰ rumem neÏ stfiílením po nás. * * * „Kdybys byl sedmnáctiletá mokrá blond˘na, kam bys ‰el?“ nadhodila Alice, kdyÏ dojedla svÛj obûd. Na jídlo jsme se vrátili k TrÏi‰ti. Dalo se tu najíst nejlépe v celé Praze. Pracovaly tu staré zku‰ené dámy, které vafiily ajntopf v hrnci a braly doslova drobné za vrchovatou misku. âlovûk nemohl mít moc velké nároky, ale chodit do snobsk˘ch restaurací ve Starém Mûstû, kde kuchafii díky elektfiinû pouÏívali nejen sporáky, ale i ledniãky, se nám nechtûlo, i kdyÏ jsme teì zásluhou vãerej‰í náv‰tûvy celkem slu‰nû zbohatli. „Doufám, Ïe ne‰la do Star˘ho Mûsta nebo sem, protoÏe první ãetník, kter˘ ji zkontroluje, zjistí, Ïe nemá domovsk˘ list ani propustku k náv‰tûvû Prahy, takÏe poputuje rovnou na trh otrokÛ se zis-
31
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 32
FRANTI·EK KOTLETA kem pro Radnici,“ odvûtil jsem a vymázl zbytkem svého chleba obsah misky. Paní Müllerová tvrdila, Ïe je to z kance, kterého vãera pfiivezli na trh lovci z jedné osady za Prahou, a já byl ochoten jí vûfiit. Chutnalo to opravdu v˘bornû. Divok˘ch zvífiat se v‰ude pohybovalo váÏnû hodnû. KdyÏ lidé vyklidili místo ve svûtû, pfiíroda jej znovu zaãala obsazovat, a tak se zvûfiina stala vlastnû základem bûÏné stravy. Jedin˘ problém spoãíval v tom, Ïe divoká zvífiata se toulala, kde chtûla, takÏe mohla pfiicházet i z území b˘valého Polska nebo Rakouska, které se prakticky promûnily v obrovské radioaktivní bu‰e. âlovûk holt musel doufat, Ïe takov˘ch kusÛ nezba‰tí víc, a preventivnû polykat tablety proti ozáfiení. „Tak blbá není. Nebo je?“ „Nevím,“ pokrãil jsem rameny. „Nevidûl jsem ji milion let a generál byl vÏdycky tak trochu rapl, takÏe ji nejspí‰ vychoval k obrazu svému, kdyÏ místo, aby se s ochrankou vydala na v˘chod k tatínkovi, skoãila do fieky plné sraãek.“ „Myslím, Ïe jenom v tom to nebude,“ natáhla se Alice po hrnku s meltou, kter˘ jí pfiinesla jedna z pûti dcer paní Müllerové. „Dûje se tu nûco, ãemu nerozumíme. Co dûlala Hana v Nûmecku, nebo kde to vlastnû pob˘vala? A proã po ní jdou ti Ïoldáci?“ Vzal jsem si vlastní hrnek a zadíval se na to hemÏení lidí okolo. Obãas jsem tu jenom tak sedával s doutníkem v puse a vzpomínal, jak to vypadalo pfied válkou. Myslím, pfied tou první válkou, tou, která to v‰echno spustila. V hlavû se mi zpravidla vynofiila vzpomínka, jak jsme s klukama zrovna vyhráli zápas v americkém fotbale nad t˘mem z Var-
32
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 33
SPAD ‰avy. Myslím, Ïe se jmenovali Var‰av‰tí orli nebo tak nûjak. Dorazil jsem sem metrem, ve stánku koupil tfii rÛÏe, usadil se na jedné laviãce a ãekal na Marii. Dorazila v letních ‰atech, i kdyÏ uÏ v noci b˘valo chladno, protoÏe záfií se postupnû ch˘lilo ke konci. Byly ãervené a nahofie s obrovsk˘m v˘stfiihem. Ta laviãka, na které jsme se pak po západu slunce líbali, se nacházela na místû, kde se teì vousat˘ chlápek s ple‰í a zlat˘m fietûzem na krku snaÏil prodat tfii vyhublé muÏské otroky. Podle v˘kfiikÛ, kter˘mi zkou‰el zaujmout pfiípadné kupující, ‰lo o nûjaké Skandinávce, ktefií se sem dostali pfii cestû za ‰tûstím na jih a chytili je na b˘val˘ch hranicích. Pravdûpodobnû nakonec skonãí v nûjaké manufaktufie, kde budou dfiít za jídlo a stravu. Podle toho, jak vypadali, to pro nû vlastnû bude docela v˘hra. Navíc se za pût let mohli vykoupit, coÏ stejnû málokdo dûlal. „Héj, pane Michálek!“ zakfiiãel na mû uÏ z dálky kluk. Urãitû mûl nûjaké jméno, ale nemûl jsem kapacitu si ho zapamatovat. Patfiil do ‰iroké rodiny paní Müllerové, která sbírala na ulici sirotky a vytvofiila z nich v podstatû dokonalou informaãní síÈ po celém mûstû. âasto si dûlala srandu, Ïe funguje líp neÏ po‰ta pfied válkou. „âetník fiíkal, Ïe Ïádná blond˘na se v márnici neobjevila uÏ t˘den,“ zahlásil, kdyÏ ud˘chan˘ dobûhl aÏ k nám. Dopil jsem meltu a z kapsy vytáhl jeden stfiíbrÀák. Nebyl ze stfiíbra. Odlíval se ze Ïeleza s raÏbou praÏské Radnice, ale nûjak˘ kreativní blbec, kter˘ mûl na Radnici tyhle vûci na starost a pfied válkou nejspí‰ dûlal v reklamce, mûl pocit, Ïe archaické názvy jsou v rozvráceném svûtû to pravé pro zvednutí morálky pfieÏiv‰ích.
33
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 34
FRANTI·EK KOTLETA „Chtûl za to u mámy jednu porci gulá‰e. Sem mu to musel slíbit,“ za‰klebil se, kdyÏ se mu stfiíbrÀák objevil v ruce. Vzal jsem druh˘ a hodil ho kuchafice, která s neutrálním v˘razem obãas promíchala jídlo v hrnci. Zachytila ho s minimální námahou a obratem ho nechala zmizet v utajen˘ch záhybech své obrovské ‰edé suknû. O hrnek melty pozdûji dobûhl i druh˘ informátor. Mûl o nûco nároãnûj‰í práci – pro‰el v‰echny obchodníky s otroky, jestli nedostali horké blonìaté zboÏí. Nedostali. „TakÏe Zóna?“ nadhodila Alice. „TakÏe Zóna,“ pok˘val jsem hlavou a vyrazil na zastávku koÀské tramvaje. * * * Zóna byla nejhor‰í místo v celé Praze, i kdyÏ ãistû technicky uÏ k ní nepatfiila. ·lo o jedno okrajové sídli‰tû, v jehoÏ troskách pfieÏívali ti, kdo se nechtûli zapojit do nové spoleãnosti. Anebo o nû nestála ta spoleãnost. ·lo o lidi, ktefií na v‰echno rezignovali – vyznavaãi rÛzn˘ch kultÛ, party hledaãÛ, vydûdûnci a zloãinci, ale hlavnû ti, co se o sebe v novém svûtû nedokázali postarat a prostû jenom tak zoufale pfieÏívali ze dne na den v troskách Prahy. âetníci tam ãas od ãasu udûlali ‰Èáru, ale vût‰inou se po stfielbû ze v‰ech smûrÛ museli stáhnout. Zóna byla místo pro lidské krysy, které se zavrtaly pod zem a pfieÏívaly tak, Ïe ze sebe zpravidla smyly v‰echno lidství. KdyÏ mûl ãlovûk dost penûz a umûl v Zónû jednat s tûmi prav˘mi lidmi, mohl v ní se-
34
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:18
Stránka 35
SPAD hnat cokoliv a uÏít si v‰echno, co mu jeho pfiedstavivost dovolovala. Klidnû i o‰ukat nûjakou holku a pak si z ní nechat o hodinu pozdûji naservírovat steak na stfiíbrn˘m podnose. AlespoÀ se to povídalo v mé hospodû, a i kdyÏ ãást tûch legend b˘vala pfiehnaná, lidé ze Zóny byli schopní v‰eho. Podle toho, co z ní obãas v noci vylezlo, jsem tomu i vûfiil. Proto kdyÏ jsme ze starého tramvajového vozu bez oken, taÏeného koÀsk˘m ãtyfispfieÏím, vystoupili na koneãné zastávce u ãetnického stanovi‰tû jako poslední cestující na trase, pfiendal jsem si pouzdra s revolvery z podpaÏního závûsu za opasek a ten trochu povolil, abych mûl kolty co nejníÏ. Nenápadnost mi tu byla k niãemu. Potfieboval jsem b˘t pfiipraven˘ co nejrychleji tasit a stfiílet. Alice si stejnû tak rozepnula bundu, aby mûla rychlej‰í pfiístup ke sv˘m noÏÛm. Zapálil jsem si doutník a ostrou chÛzí jsme se snaÏili co nejrychleji minout stanovi‰tû ãetníkÛ, kterému se celkem vtipnû fiíkalo „checkpoint Charlie“. Tvofiila ho dvojitá barikáda z betonov˘ch skruÏí a rozfiezaného Ïelezného kontejneru. Mûli tam i protileteck˘ kulomet, kter˘ vypadal udrÏovanû. Moc jsem ale nevûfiil, Ïe by do nûj je‰tû mûli náboje. Nejspí‰ slouÏil jenom jako stra‰ák na pfiípadné ptáãky ze Zóny, co by chtûli lítat do Prahy zobat cizí jahody. „Hej, kam jdete?“ ozval se nûkdo od checkpointu. Pfiidali jsme do kroku. Vstupovat do Zóny nebylo zakázané. „Héj!“ ozval se znovu nûjak˘ mlad˘ kluk, kter˘ se k nám rozbûhl. Jednou rukou si pfiidrÏoval ‰ed˘ ãetnick˘ baret, v druhé drÏel brokovnici. Vypadalo to, Ïe si nûkdo pfii‰el pro úplatky.
35
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:20
Strรกnka 311
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:20
Stránka 312
Doslov Toto je kniha. Fantastická kniha. V tomto pfiípadû je tfieba to ujasnit pro pfiípady, kdyby chtûl nûkdo bádat nad tím, co jsem touto knihou chtûl fiíct. Nic. Nechtûl jsem brojit proti uprchlíkÛm ani za nû, horovat za multikulti ani se proti tomu stavût na odpor, nechtûl jsem ani varovat pfied ruskou rozpínavostí, asijskou proradností nebo pût chvalozpûv na ãeskou schopnost pfieÏít (no dobfie, tady moÏná trochu ano). Jistû, pouÏil jsem pár populárních strachÛ, obav a ãern˘ch scénáfiÛ, které se tu a tam vyrojí v ãesk˘ch médiích a na sociálních sítích, aniÏ bych mûl ambici fie‰it, co je pravdûpodobné a co jenom naprostá hovadina. Jediné, co jsem chtûl, bylo napsat pfiíbûh. Poutav˘ pfiíbûh, pokud moÏno. To v‰echno okolo jsou jen kulisy. Obãas se mi stane, Ïe lidé hledají v m˘ch knihách nûjaké politické poselství, nûjak˘ politick˘ názor, skryté vûjiãky a háãky, kter˘mi bych snad mûl chtít nûkoho pfiesvûdãovat tu pro levici, tu snad pro pravici. Ne, nic takového tam není, tak to, prosím, nehledejte. Nejsem kazatel ani politick˘ aktivista. Jsem spisovatel brakové literatury (tedy po veãerech, pfies den se tváfiím jako spofiádan˘ ãlen lidské spoleãnosti chodící do práce). Pokud bych náhodou v budoucnu jevil sklony k nûjaké politické propagandû, prosím, zastfielte mû. Franti‰ek Kotleta
Kotleta 8 - zlom
12.10.1956 17:20
Stránka 314
Franti‰ek Kotleta SPAD Ilustrace na obálce Piotr Wojciech CieÊliƒski. Grafická úprava obálky LukበTuma. Redakce Pavlína Kajnarová a Václav Kotrman. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2016 jako svou 539. publikaci. Fantastická Epocha, sv. 60. První vydání, 320 stran. Sazbu provedl Petr Teichmann. Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o.
Knihy Nakladatelství Epocha mÛžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemnû na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Mûsto, telefonicky na ãísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz
facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/frantisekkotleta