Stopařův průvodce po galaxii jazyků by Martin Sust

Yens Wahlgren

STOPAŘŮV PRŮVODCE PO GALAXII JAZYKŮ

Fantastická lingvistika od Tolkiena po Klingony

Přeložila Olga Bažantová

Vychází s laskavou podporou Swedish Arts Council.

LIFTARENS PARLÖR TILL GALAXEN Copyright © Yens Wahlgren, 2015 Translation © Olga Bažantová, 2019 First published by Volante Förlag, Sweden, in 2015. Published by agreement with the Kontext Agency. ISBN 978-80-7432-965-4

Helen Heddě, Månsovi a Nilsovi za to, že můžu mít neustále počítač na klíně.

Obsah ÚVOD

Proč mluvit mimozemsky 11 KONSTRUOVANÉ JAZYKY V DĚJINÁCH

Už od starých Řeků – jak jinak 19 GRAMMELOT

Dialekty současné a budoucí 42 APOSTERIORNÍ JAZYKY

Jazyky s pozemskými kořeny 67 APRIORNÍ JAZYKY

Jazyky o něco mimozemštější 113 DYSTOPICKÉ JAZYKY Sociální experimenty v literatuře 149 O JAZYCÍCH MIMO SEDM KRÁLOVSTVÍ

Lech dothraki a valyrio udrir 172

TOLKIENOVA TAJNÁ NEŘEST

Svět založený na jazycích 184 KLINGONŠTINA Od zvukového efektu ke světovému fenoménu 198 JAZYKY JAKO FANFIKCE

Když jazyk přeroste dílo 216 SEZNAM JAZYKŮ 247 SEZNAM LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ 251 REDAKČNÍ POZNÁMKA K ČESKÉMU VYDÁNÍ 257

ÚVOD Proč mluvit mimozemsky

Začíná to už v kolébce. Da-da, gu-gu – kojenec zvědavě a nadšeně pozoruje nový svět, který se před ním objevil po devíti měsících temnoty, a snaží se všechno označit vlastními vymyšlenými výrazy. Trochu připomíná Adama, když v bibli pojmenovává vše živé svým smyšleným jazykem. Adamův jazyk byl po velkou část dějin považován za požehnaný prajazyk, který odhaluje skutečná jména a podstatu věcí. Pravděpodobně však první smyšlený jazyk nebyl o moc vynalézavější než ono zvědavé da-da a gu-gu. Stejně jako se dětská řeč zanedlouho stává systematickou a strukturovanou – ačkoli může být nadále nesrozumitelná pro všechny kromě dítěte a jeho nejbližších –, i smyšlený jazyk prvních lidí se brzy stal systematickým. Je dost dobře možné, že jazyk vznikl v malé skupině lidí kdysi hluboko v dávnověku a poté se spolu s lidmi rozšířil po světě. I po fázi žvatlání si mnozí z nás nadále vymýšlejí vlastní řeč. Vzpomínám si, že jsem v dětství zpíval a mluvil smyšlenou angličtinou. Pamatuji si, že jsem četl nahlas dřív, než jsem ve skutečnosti uměl číst, používal jsem přitom svůj „tajný jazyk“, a také jsem psal dřív, než jsem se naučil psát. Na prvním stupni jsme s kamarády zbožňovali šmouly a povídali si šmoulím jazykem. Ještě dnes si vybavuji, jaké se nás zmocňovalo nadšení,

když jsme si vzájemně porozuměli. A taky si pamatuji zklamání z toho, že jsem nedokázal dešifrovat tajný jazyk, jímž zjevně bez obtíží komunikovaly dívky ve třídě. Po přechodu na druhý stupeň jsem postupně navázal nové jazykové známosti: poznal jsem jazyk opic z Tarzana, elfštinu z Tolkienových knih a jazyky ze Star Wars a Duny. Během dvoutýdenní dovolené na Sicílii jsem si vytvořil tajnou runovou abecedu, kterou jsem pak už nikdy nepoužil. A nesmím zapomenout na latinu pirátů z Asterixe, což je dodnes to jediné, co z latiny ovládám. Kromě latiny byly všechny jazyky, které mě v dětství fascinovaly, smyšlené. Neměly žádný jiný smysl než sloužit jako rekvizity, jakési koření literatury a filmů. Těžko by se daly použít pro komunikaci. A na letní jazykové škole v Brightonu se je člověk nenaučí. Záliba v konstruovaných jazycích mě neopustila ani v dospělosti, kdy jsem začal tento fenomén studovat systematičtěji, což nakonec vyústilo v napsání této knihy. Výsledkem mého zájmu je i mnoho článků a bakalářská práce o mimozemské klingonštině – často říkám, že jsem bakalář klingonštiny. Zjistil jsem, že nejsem zdaleka jediný, koho konstruované jazyky zajímají. Lidé všech dob si vymýšleli jazyky, ať už pro vlastní vznešenou zábavu, nebo z politických, náboženských, sociálních či estetických důvodů. Mnozí hledali a toužili vytvořit „dokonalý jazyk“, díky němuž by komunikace byla exaktnější, logičtější, krásnější. Jazyk, který by zkrátka byl lepší než přirozené jazyky. Švédština, angličtina, francouzština – ano, většina z téměř sedmi tisíc nám známých živých jazyků – vznikaly po tisíciletí a nejsou konsekventní, logické ani pravidelné. Vývoj takových jazyků často budí vášně. Vezměme si například slovo hen, švédské genderově neutrální osobní zájmeno, které se podobá zájmenům han

(on) i hon (ona). Je to nesmysl, nebo geniální slovo, které zaplňuje mezeru v jazyce? Předpokládám, že čtenáři nejsou v této otázce zajedno. Avšak právě takový vývoj jazyka povzbuzoval ty, kdo se snažili vytvořit „lepší“ jazyk. Vynálezci jazyků se oddávali představě dokonalého jazyka. Samozřejmě že mnohé z těchto stovek „perfektních“ a „světu prospěšných“ jazyků byly dokonalé pouze v hlavě svého stvořitele a nikdo jiný než on jim nikdy nedopřál sluchu. Ale i to stačí, ne? Pár z nich však oslovilo větší publikum a gigantem mezi konstruovanými jazyky je esperanto. Samotné slovo esperanto znamená „doufající“ a tento jazyk původně vznikl, aby pomohl nastolit mír a mezinárodní porozumění. Jeho autor Ludvík Zamenhof si představoval, že by esperanto měli ovládat všichni lidé na světě jako druhý jazyk, aby se dorozumívali pomocí „neutrálního jazyka“, který není ničí mateřštinou. V současnosti existují rodilí mluvčí, odhaduje se, že se jedná asi o tisíc lidí, které jejich rodiče vychovávali v esperantu, a to se tak tedy stalo přirozeným jazykem. Další odhady uvádějí, že dvě stě až tři sta tisíc lidí mluví esperantem plynně a až dva miliony lidí na komunikativní úrovni. Podobný vývoj měly další dva konstruované jazyky – hebrejština a norština. Ano, čtete dobře. Jak moderní hebrejština, tak norština jsou konstruované jazyky. Moderní hebrejština vznikla v Palestině v 90. letech 19. století, když se Židé, kteří se tam přistěhovali, rozhodli obnovit mluvenou hebrejštinu. Po stovky let hebrejština totiž nesloužila ke každodennímu užití, nýbrž jako jazyk rituální. Iniciativy se chopil Eliezer Ben Jehuda a začal své děti vychovávat hebrejsky. Ovšem aby se stará hebrejština z Tóry dala používat jako mluvený jazyk, bylo potřeba pozměnit a doplnit mnohé ze slovní zásoby, gramatiky a výslovnosti – jazyk se tak zkrátka tvořil znovu.

Otcem menšinové varianty norštiny zvané nynorsk (dříve landsmål) byl Ivar Aasen. Ten ve 40. letech 19. století vytvořil jazyk na základě středověké norštiny, přihlédl přitom k západonorským dialektům a jazyk kodifikoval. Mělo-li se Norsko stát svébytným národem, potřebovalo zajisté i ryzí norský jazyk. Podobný vývoj je v menším rozsahu neustále patrný ve většině jazyků. Stávající podoba jazyka se přetváří, dochází k pravopisným reformám, slovním výpůjčkám a vznikají nová slova – dobroser nebo hipster. Skutečnost, že se výpůjčky, neologismy nebo slangová slova stanou součástí standardního jazyka, může vést k hlasitým protestům zejména příslušníků starší generace. Ale to, co někteří považují za úpadek a prznění jazyka, je jen přirozený vývoj. Mezinárodní pomocné jazyky, logicky dokonalé jazyky, pi džiny a upravené přirozené jazyky jsou nepochybně zajímavé, ale tyto typy konstruovaných jazyků nejsou tématem této knihy. Ta pojednává o fantastických jazycích, s nimiž se setkáváme v populární kultuře, o jazycích, které vznikly z uměleckých důvodů – nebo někdy jen jako rekvizity. Často se označují jako art langs, zkratkou z artistic languages (umělecké jazyky). Tento pojem pochází z konlangové komunity, přičemž conlang (v češtině konlang) je obdobná zkratka z constructed languages (konstruo vané jazyky). Málokoho překvapí, že většina ze stovky jazyků zmíněných v této knize vzešla z žánrů označovaných jako science fiction a fantasy, tedy z příběhů odehrávajících se ve vzdálených světech a dobách. Stejně jako kojenec a biblický Adam pociťují nutkavou touhu pojmenovávat vše nové, s čím se setkají, musí i spisovatel pojmenovat v cizím světě vše, co se objeví v jeho příbězích. Jak nazvat modré vodní zvíře s křídly, chobotem a lo-

sími parohy? Jak se mluví v budoucnosti? Jak bude jazyk znít za 40 000 let? Jak přemýšlejí a mluví dvouhlaví Marťané? Je řeč kentaurů založena na ržání, nebo ne? Bude na plátně vypadat divně, když bytosti na planetě, na níž filmový hrdina právě přistál, budou mluvit anglicky? Většina spisovatelů tyto otázky samozřejmě řeší tak, že ony fenomény popíšou ve svém jazyce, ale někteří se o jazyky zajímají a nehledají, jak si to usnadnit. V Mechanickém pomeranči Anthonyho Burgesse se čtenáři v průběhu čtení učí slang zvaný jazyk týnů. Newspeak z románu George Orwella 1984 přinesl nová slova – zejména samo slovo newspeak – do angličtiny, švédštiny i češtiny a představuje pokus připravit jazyk o všechna slova, kterými lze vyjadřovat kritické myšlenky. Suzette Haden Elginová se ve svých knihách zamýšlí nad tím, jak by se ryze ženský jazyk láadan lišil od našich skutečných jazyků. A s otázkou, jak se mimozemské jazyky liší od lidských, se potýká mnoho spisovatelů a filmových tvůrců. Sci-fi literatura je jako stvořená pro testování principu jazykového relativismu neboli Sapirovy–Whorfovy hypotézy, podle níž je v gramatice a slovní zásobě každého jazyka zabudováno porozumění světu, které ovlivňuje myšlení jeho mluvčích. Tato hypotéza, nazvaná po lingvistech Edwardu Sapirovi a Benjaminu Lee Whorfovi, je v jazykovědě předmětem sporu. Všichni si ale jistě uvědomujeme, jak trapných chyb se v cizím jazyce dopouštíme proto, že přemýšlíme ve své mateřštině. Ve sci-fi a fantasy literatuře snadno najdeme složitější příklady – jak asi přemýšlí a komunikuje inteligentní vesmírný hmyz? Může se vůbec dorozumět s lidmi? S trochou fantazie tedy pochopíme, proč se spisovatelé a filmoví tvůrci snaží dodat svým příběhům a světům na věrohodnosti

tím, že vytvářejí vlastní jazyky. Ale proč tolik lidí tyto jazyky mimozemských a fantastických bytostí zkoumá a studuje? Ano, někteří se dokonce učí tyto jazyky číst, psát a mluvit jimi. Když už se učit další jazyk, proč se radši nepustit do něčeho použitelného, třeba do čínštiny, arabštiny nebo francouzštiny? Mnozí by vám dokonce poradili, že by bylo lepší – a užitečnější – učit se latinu, starou řečtinu, sanskrt, staroegyptštinu nebo nějaký jiný starověký mrtvý jazyk. Starověké jazyky jsou sice vymřelé a člověk se jimi jen těžko s někým dorozumí, ale podle mnohých mají hodnotu samy o sobě. Těmto starým „velikánům mezi jazyky“ se připisuje vznešená krása a ušlechtilost, která těm, kdo je ovládají, dodává lesk učenosti a nadání. Něco takového konstruované mimozemské jazyky nabídnout nemůžou. Například studium latiny, řečtiny a sanskrtu lze odůvodnit tím, že značná část dnešní slovní zásoby moderních jazyků pochází z jazyků starověkých. I v tomto ohledu konstruované jazyky zaostávají – ačkoli často vycházejí z moderních i klasických jazyků, a jsou s nimi tedy příbuzné. Ovšem zřejmě nejdůležitějším argumentem pro studium vymřelých jazyků vyspělých kultur je přístup k dějinám a kultuře zaniklých civilizací. Když se naučíme jejich jazyky a budeme studovat texty, poznáme, jak autoři těchto textů přemýšleli před tisíci lety. Ovládnutí jazyka je klíčem k myšlenkovým pochodům lidí ze vzdálených civilizací. V menším měřítku se totéž dá říct vlastně i o smyšlených jazycích v populární kultuře. Skrze ně můžeme nahlédnout do myšlenkového světa autora i mimozemské kultury. Mimozemské jazyky ve Star Treku, Avataru, Duně a Hvězdné bráně nejsou ani zdaleka jen náhodnými shluky zvuků, ale pečlivě vyvinutým nástrojem, který s sebou nese určitou informaci.

Klingonština ze Star Treku je vytvořena v souladu s tím, jak je v seriálu zpodobněna mimozemská rasa Klingonů, a skrze gramatiku a zvukovou stránku nabízí hlubší vhled do fiktivní kultury a myšlení těchto bytostí. Vykazuje rysy a kombinace, které se nenacházejí v žádném pozemském jazyce, a u diváků tak navozuje dojem „mimozemského“ způsobu myšlení. Má smysl číst Tolkienovy knihy, aniž by člověk do určité míry studoval různé elfské jazyky? Lze jim bez této schopnosti porozumět zcela? Syldavština a arumbajština v Tintinovi prozrazují o svém autorovi Hergém mnohé a obohacují dobrodružství věčně mladého belgického novináře o další dimenzi. Co lze vyčíst mezi řádky, je-li čtenáři znám původ jazyků v Duně a v Disneyho Atlantidě? Na otázku, proč studovat fiktivní jazyky, se tedy do určité míry dá odpovědět, že poskytují hlubší vhled do literárních a filmových děl, jichž jsou součástí. O objektu našeho zájmu se chceme dozvědět úplně všechno. Podobně jako jiní studují tahy štětcem a míchání barev v různých fázích tvorby svého oblíbeného malíře a nespokojí se jen s tím, že jeho obrazy jsou „krásné“. Nebo zkoumají, jestli jsou hřebíky a čalounění křesla z doby Gustava III. původní, nebo ne. Představuje to přidanou hodnotu oproti prostému konstatování, že křeslo je pěkné na pohled a příjemně se v něm sedí. Copak není otázka, proč člověk studuje fiktivní jazyky, stejně divná jako dotaz, proč se někomu jinému líbí poezie nebo hudba? Nebo třeba proč někdo čte beletrii, když existuje literatura faktu? A proč se vlastně lidé dívají na fotbal? Nepopírám, že zajímat se o fiktivní jazyky je trochu uhozené. Ne každý cítí nutkání psát poezii v quenijštině nebo v huttštině. Nebo natočit animovaný film, v němž legáčci hrají Šumaře na střeše a mluví přitom klingonsky (najděte si na YouTube lurDech –

nebudete litovat!). Ale jazyk je ve své podstatě něco všeobecně platného, co se dotýká nás všech, dětí i dospělých – od chvíle, kdy jsme jako kojenci poprvé pojmenovali svět svým vlastním vymyšleným jazykem. Cizí jazyky – mrtvé, živé i konstruované – otevírají dveře něčemu novému. Tato kniha není gramatickou příručkou ani slovníkem, ale shrnutím objevitelské cesty po světech a vesmírech stvořených fantazií. Abychom těmto světům a vesmírům porozuměli, potřebujeme porozumět jejich jazykům. Motto Klingonského jazykového institutu zní „qo'mey poSmoH Hol“ neboli „Jazyky otevírají světy“ a já doufám, že právě to dokáže i Stopa řův průvodce po galaxii jazyků: otevírat jak staré, zřejmě dobře známé literární světy, tak ty nové, neznámé, které na objevení teprve čekají.

KONSTRUOVANÉ JAZYKY V DĚJINÁCH Už od starých Řeků – jak jinak

Jartamai exarx anapissonai satra je první známá věta v konstruovaném jazyce, která se objevila v literatuře. Jedná se o repliku v Aristofanově komedii Acharňané z roku 425 př. n. l. a pronesl ji Pseudartabas, ministr perského krále, jazykem považovaným za smyšlenou perštinu. Následuje odpověď: „Rozuměli jste?“ Někdo naštěstí Pseudartabovi rozuměl a díky tomu víme, že tato úvodní věta znamená: Veliký král vám pošle zlato. Aristofanes dokázal důvtipně používat konstruované jazyky, a navozovat tak u diváků dojem cizosti. V komediích Ptáci a Žáby, napsaných o několik let později, používá ptačí a žabí řeč. Z jeho čtyřiceti komedií se jich dochovalo jen jedenáct a kdoví, kolik konstruovaných jazyků je tak ztraceno. Aristofanovi se také připisují mnohé okřídlené věty, například: Vládnout lidu, to přece není nic pro vzdělance a muže ušlechtilé povahy. Žádné další příklady užití konstruovaných jazyků se z antiky nedochovaly, ale velcí řečtí myslitelé si samozřejmě kladli otázky týkající se filozofie jazyka. V dialogu Kratylos se Platón zamýšlí nad vztahem jmen k věcem – je nahodilý, nebo přirozený a bytostný? Existuje mezi slovem a označovanou věcí přirozená souvislost?

GRAMMELOT Dialekty současné a budoucí

Grammelot je mezinárodní jazyk s kořeny v 16. století. Tento jazyk funguje v kterékoli situaci a pro kterékoli publikum. Teď si asi říkáte, jak je možné, že jste se o tomto zázračném jazyce dosud nedoslechli. To se ale pletete, protože s největší pravděpodobností jste ho už někdy slyšeli. Jestli jste trochu starší, možná jste ho zaslechli v animovaném seriálu La Linea, a pokud jste mladší, nejspíš jste na grammelotu vyrůstali v seriálu Pingu a ve virtuální realitě Sims. Ve filmu Diktátor Charlieho Chaplina se grammelot objevuje ve známém proslovu diktátora Antona Hynkela, v němž dští síru v grammelotu, znějícím jako němčina. Je jen zčásti pravda, že grammelot je svébytný jazyk, spíš ho lze popsat jako techniku produkce nonsensového jazyka, který přesto zprostředkovává pocity a významy. Je to něco jako mluvená řeč těla. Nositel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo vyzdvihl tento fenomén v projevu při přebírání ceny a připsal vznik tohoto jazyka renesančnímu spisovateli Angelu Beolcovi zvanému Il Ruzzante: „Ruzzante, skutečný otec commedie dellʼarte, si vytvořil vlastní jazyk, celý divadelní slovníček, složený z různých jazyků: dialektů z Pádské nížiny, latinských, španělských, a dokonce i německých výrazů smíchaných se zcela vymyšlenými onomatopoickými zvuky. Od něj, od Beolca Ruzzanteho, jsem se naučil osvobodit se od konvenčního

způsobu psaní a vyjadřovat se slovy, která se dají přežvykovat, s neobvyklými zvuky, rytmem a dýcháním, a využívat šílený příval slov typický pro grammelot.“

Dario Fo tuto techniku využívá ve hře Mistero buffo, v níž na základě starého dialektu rozvinul italský grammelot a vytvořil i francouzskou a americkou verzi grammelotu. Ačkoli se jedná o starou techniku, samotný pojem „grammelot“ je zřejmě mnohem mladší a má francouzský původ. Soudí se, že tento termín se ustálil na francouzské divadelní scéně pod vlivem commedie dellʼarte na začátku 20. století a odvozuje se od francouzského slova grommeler, což znamená „mumlat“ či „bručet“. Kočovní kejklíři odpradávna užívali tuto metodu ke komunikaci s různojazyčným publikem, a pochopitelně proto, aby dosáhli komického efektu. Grammelot byl také důležitým nástrojem satiry a obcházení cenzury. Kejklíř nemohl být obviněn, že se nevhodně vyjádřil o světské moci či církvi, protože mohl tvrdit, že šlo jen o blábolení bez skutečného významu. Proto je poněkud zavádějící, když se pro grammelot občas jako synonymum používá anglický výraz gibberish, tedy blábolení či plácání, protože mezi nimi je zřetelný rozdíl. Blábolení je nesrozumitelná řeč, zatímco grammelot není zcela nesrozumitelný, naopak se snaží sdělit pocity a významy, přestože jeho jednotlivá slova nesrozumitelná jsou. A na rozdíl od blábolení je grammelot technikou obtížnou k osvojení a vlastní dialekt v grammelotu si nevytvoříte jen tak na posezení. Pokuste se mluvit pár minut vymyšleným jazykem. Je nesmírně náročné dosáhnout toho, aby zněl věrohodně jako opravdový jazyk. Po několika větách má člověk tendenci opakovat už použité výrazy a zároveň zapomínat, co čím vyjádřil, a jen blá-

bolí. Ve výsledku tudíž většina takových pokusů zkrátka nezní věrohodně. Působí jako výmysly. Nebo blábolení. Mluvčí grammelotu často vycházejí z jednoho jazyka nebo skupiny příbuzných jazyků, jejichž melodii pak napodobují. Dále si vytvoří omezenou zásobu slov použitelných pro určité stanovené pojmy nebo věty, jež se opakují. Tato slova můžou být příbuzná se slovy z jazyka, který člověk ovládá, nebo můžou náležet k jakési „mezinárodní slovní zásobě“. Anebo to jsou výrazy zcela smyšlené, onomatopoicky spojené s označovanými jevy či věcmi. Na rozdíl od blábolení je tak grammelot promyšlený a pečlivě nacvičený. Nemělo by se také zapomínat, že vznikl jako divadelní a kejklířský jazyk, a je proto úzce spojen s výraznou řečí těla. Ve filmech Star Wars ze 70. let využil zvukový designér Ben Burtt schopnosti studenta Larryho Warda, který uměl věrohodně napodobovat všechny jazyky, jež slyšel. Larry improvizací vytvořil huttštinu tak, že poslouchal nahrávky jihoamerické kečuánštiny, jedná se tedy o příklad grammelotu. I mnohé další jazyky ve Star Wars jsou vlastně moderní podoby grammelotu, ačkoli je Burtt technicky upravil ve studiu, zrychlil je, vložil do nich různé efekty, některé zvuky a věty vystříhal a přidal zvuky zvířat.

Linejština Pro nás, kdo jsme vyrůstali v 70. a 80. letech, byl seriál La Linea velkolepou událostí. Dva kanály švédské televize vysílaly jen málo animovaných seriálů či filmů, jež pedagogická horlivost nepřipravila o veškerý vtip. Tento italský seriál vypráví o dosti popudlivém chlapíkovi s velkým nosem – italsky Mr. Linea, švédsky mu říkáme Linus –, z nějž vidíme jen siluetu. Kráčí po lince a tam se setkává s různými nástrahami, linka například končí, on se rozzlobí a nadává

kreslíři, reprezentovanému rukou, který nakreslí to, co si Linus přeje – a mnohdy něco úplně jiného. Prvních osm dílů seriálu z roku 1969 bylo ve skutečnosti reklamou na spotřebiče Lagostina a Linus se v nich jmenoval Agostino Lagostina, ale pak reklamní seriál skončil. Hlas překotně mluvícího vzteklouna Linuse patří herci Carlu Bonomimu a je parodií na milánský dialekt. Bonomi účinkoval v mnoha rozhlasových hrách a daboval postavy v cizojazyčných seriálech včetně kreslených postaviček, například Freda Flinstonea a Mickeyho Mouse. V rozhovorech Bonomi vysvětlil, že v případě Linuse používá grammelot, navazující na dlouhou tradici klaunů a kejklířů ve Francii a Itálii, kteří používali podobný abstraktní jazyk. Ačkoli Linus je panáček tvořený jedinou linkou, rejstřík jeho pocitů staví na velkých gestech. Často je naštvaný, ale i svou spokojenost a radost vyjadřuje charakteristickými zvuky a hlasem. Divákovi je naprosto jasné, že Linus mluví jakousi italštinou, sám si vybavuji mnohé diskuse a spekulace, do nichž jsme se doma pouštěli, o tom, zda Linus mluví opravdu italsky, nebo nějakou smyšlenou verzí italštiny. Využití grammelotu v tomto kresleném seriálu se ukázalo jako sázka na správnou kartu. La Linea byla vysílána v mnoha zemích a díky grammelotu nebylo nutné ji dabovat ani opatřit titulky, přesto všichni Linusovi a jeho pocitům dobře rozumí.

Pinguův jazyk Grammelot ze seriálu La Linea dosáhl mezinárodního úspěchu a podobně dobyl svět i švýcarský plastelínový tučňák Pingu. A stejně jako v Linusově případě i za Pinguovým grammelotem stojí Carlo Bonomi. I Pinguův jazyk zní jako italština se zvlášt-

ními rysy, například troubivé not-not značí, že je Pingu rozrušený, naštvaný nebo jen chce sdělit „tady jsem“. Pingu zaznamenal úspěch po celém světě a v žádné ze sto padesáti zemí, v níž byl vysílán, nebylo nutné ho dabovat, protože jeho jazyku rozuměly děti odevšad. Seriál spatřil světlo světa v roce 1986 a ve Švédsku byl poprvé k vidění v pořadu pro děti Björnes magasin. Jeden z protagonistů pořadu, komik Robert Gustafsson, napsal ve své autobiografii, že to on objevil Pin gua na televizním veletrhu a přesvědčil švédskou televizi SVT, aby ho koupila. Seriál se nakonec rozrostl na sto pět dílů. Pak práva k seriálu koupila britská společnost a natočila další díly. Zpočátku využila Bonomiho talent na grammelot, ale Bonomi neuměl anglicky, což se brzy ukázalo jako problém, proto ho vystřídali Marcello Magni a David Sant, Ital a Španěl žijící v Londýně, oba dávno znalí grammelotu. Předpokladem k tomu, aby byl jazyk srozumitelný, je jistě fakt, že plastelínové figurky se vyznačují výraznou řečí těla, která je běžnou součástí grammelotu. Snadno identifikovatelná opakující se slova a zvuky spíš označují náladu, než že by nesly přesný význam. Not-not používá Pingu mimo jiné tehdy, když je rozzlobený (zobák se mu promění v trumpetu), zlomyslný úšklebek ho-ho-ho s křídlem před zobákem, když chystá nějakou lumpárnu, přikyvování a mm-hmm jako souhlas. Diváci se snažili zachytit jednotlivá slova jako ka-ka pro hovínko, mok-mo pro úhoře, cí-líf pro platýse a podobně. Nejspíš ale nemá smysl snažit se dešifrovat významy jednotlivých slov a porozumět gramatice Pinguova jazyka. Tak totiž grammelot nefunguje.

Simština Když Will Wright tvořil svůj epochální svět počítačové hry The Sims, brzy pochopil, že obyvatelé SimNation budou potřebovat vlastní jazyk. Ihned si vzpomněl na známý příběh indián ského kmene Navahů, které americká armáda využívala pro posílání kódovaných zpráv za druhé světové války. Japoncům se nepodařilo kód prolomit, protože tento jazyk nedokázali identifikovat. Navažština tehdy nebyla vůbec známa. Zprvu Will Wright a lingvista Marc Gimbel experimentovali s navažštinou jako možným jazykem pro hru The Sims, ale pak usoudili, že se pro ni nehodí. Nakonec se rozhodli sestavit simštinu z mnoha různých jazyků, například z jazyka tagalog, z ukrajinštiny, finštiny, latiny a angličtiny. Cílem bylo vytvořit jazyk blízký mnoha hráčům s rozmanitými mateřskými jazyky. Těžko říct, jestli ve výsledné simštině zůstaly zachovány některé rysy těchto jazyků, protože dialogy v simštině nakonec improvizací vytvořili herci Stephen Kerin a Gerri Lawlorová, kteří s využitím techniky grammelotu položili základy tohoto jazyka. Simština ve hře The Sims slouží k vyjadřování pocitů a jako zvuková kulisa. Nelze ji chápat jako smyšlenou angličtinu či italštinu (jako v případě Pingua a Linuse), ale jako zcela samostatný a neutrální jazyk. Hojně využívá samohlásky a, e, i, o a u, díky nimž působí univerzálně, a hráčům se tak zdá povědomá. Mnoho herců, jejichž hlasy postavy mluví, však pochází z USA, proto se simština zdá snad až příliš americká. Zní, jako když Američan mluví cizím jazykem se silným přízvukem nebo jako když někdo, kdo neumí anglicky, používá americký grammelot. Poprvé se simština objevila ve hře SimCopter v roce 1996, ale proslavila se až na přelomu tisíciletí v The Sims a v průběhu dalších let se používala a rozvíjela v mnoha dalších verzích,

a dokonce i v překladech populárních písní. Hry The Sims jsou simulátory života, proto se v nich objevují různé hlasy všemožných postav v různorodých situacích a stavech mysli. Důchodci, mládež, policisté, dělníci, politici, mimina, řidiči autobusů, zdravotní sestry, učitelé a další a další. Stephen Kerin a Gerri Lawlorová začali brzy spolupracovat s devíti dalšími herci, kteří namluvili různé postavy, a v pozdějších verzích přibývají ještě další dabéři. Při nahrávání dostávají dabéři psané texty v simštině, které čtou nebo na jejich základě improvizují, a přitom musí mít na paměti svou postavu a její duševní rozpoložení. Herci mají k dispozici určitá slova a věty s pevně daným významem. Tyto hlasy se shromažďují v databázi a jsou využívány pro jednotlivé postavy, když mají něco říct v konkrétní situaci. Než tedy vyjde nová verze The Sims, je potřeba zapojit poměrně složitý aparát a vytvořit simštinu pro všechny možné situace ve hře. Jazyk se časem od čistého grammelotu posunul k čemusi, co čím dál víc činí dojem opravdového jazyka. Důvodem jsou jako obvykle fanoušci. Mnozí z milionů hráčů The Sims se pochopitelně začali o jazyk zajímat, rozpoznali jednotlivá slova a všimli si, že se opakují. Jiní se zaměřili na simské verze svých oblíbených hitů a analyzují překlady. Postupně tedy vznikají slovníky simštiny, jak oficiálnějšího charakteru, tak osobní slovníky sestavené podle písní. Na jednom fóru o této hře vzniklo vlákno, v němž byl na základě fanouškovských analýz sestaven The Big Simlish Dictionary (Velký slovník simštiny). Jedno z nejznámějších slov simštiny je nooboo – mimino, patří totiž ke standardizovaným slovům, která se ve hře opakují s pevně daným významem, podobně jako lalo – mléko, chum cha – pizza, sul sul – ahoj a skandinávsky znějící dag dag – ahoj, měj se, ok.

V simštině – na rozdíl třeba od Pinguova jazyka – existují slova, jejichž význam lze analyzovat a stanovit, čímž se fanouškům dává najevo, že za zdánlivě nesrozumitelným blábolením existuje jazyk, jehož význam lze chápat a jímž lze mluvit. Hesla v The Big Simlish Dictionary vypadají následovně: Slovo: cuh-teek-a-loo Kdo ho používá: mládež Kdy se používá: pozdrav Možný význam: Čau, jak je?

Tímto způsobem se postupuje větu po větě, a kousek po kousku se tak slovní zásoba simštiny rozšiřuje. Další fanoušci však nadšence upozorňují, že simština není skutečný jazyk, ale jen nonsens a blábolení a že některá slova se používají pro odlišné věci v různých souvislostech. Tvrdí, že nemá smysl pokoušet se jazyk nějak analyzovat. Na to ale pochopitelně nadšenci neslyší. K vytváření her The Sims 2 a 3 byli přizváni mnozí známí umělci, jejichž písně přeložené do simštiny měly ve hře zaznít. Zpěváci si je do simštiny přeložili sami a používali tedy vlastní nonsensová slova, která si mohli libovolně vymýšlet. Ale část fanoušků využila původní texty, přeložila písně slovo od slova a nová simská slova začlenila do svých glosářů. Skladba Hot N Cold popové zpěvačky Katy Perry začíná v překladu do simštiny takto: vous, chikanip laka gurl, chika claps you, change your mind like a girl, changes clothes

Není těžké dešifrovat jednotlivá slova, o to těžší však je dobrat se nějakého smysluplného překladu, protože takto přeložené texty nejsou konsekventní, jsou jen shlukem hodících se nonsensových slov. Ostatně Katy Perry nahrála v simštině více písní a v souvislosti s druhou takovou dostala v MTV otázku, jestli teď už je odbornice na simštinu, což popřela: „Je náročné zpívat v simštině. Zpívám podle taháku a řídím se jím do puntíku. Zní to trochu jako glosolálie, kterou znám z dětství, takže mám možná malou výhodu.“ Existuje i starší varianta simštiny, tedy Old Simlish, jíž se mluví v The Sims Medieval, hře The Sims zasazené do středověku. V tomto případě se tvůrci snažili, aby simština zněla vznešeněji a „středověce“. Spíš se dá říct, že zní poněkud více francouzsky, například když simík padne na kolena před králem sedícím na trůně, může k němu král pronést deboo (francouzsky „débout“ znamená „vstaň“). Stará simština však není francouzskou va riantou simštiny, je zamýšlena jako předchůdce moderní simštiny. Proto předpokládám, že někteří fanoušci se snaží vymyslet, jak se středověká simská slova vyvinula v moderní. Simština existuje i v psané podobě. Není jasné, jak zápis jazyka funguje, ale písmo vypadá velice exoticky a má mnoho roztodivných znaků. Autoři hry někdy používají speciálně pro simštinu vytvořené symboly, někdy znaky fontu wingdings a někdy je text v simštině jen zapsán pomocí řecké abecedy. K zavedeným simským výrazům patří slova, která zní exoticky a zřejmě nemají s angličtinou nic společného, ale i slova, která svůj anglický protějšek nezapřou. Že by to byly výpůjčky z angličtiny v simské podobě? kik – kiss (polibek) mik up – make out (muchlovat se)

sperk – speak (mluvit) checkmar – checkmate (šach mat) laka – like a (jako) zo hungwah – so hungry (tak hladový) kat – cat (kočka) claps – clothes (oblečení)

Naopak jiná slova a věty zřejmě nejsou nijak blízce příbuzná s angličtinou: wabadebadoo – Hořím. zep tor maboo – Pomoc! Hoří! dis wompf es fredesche – Jídlo je vynikající.

Z číslovek jsou známé jen první tři: mik, mak, maka. Je otázkou, jak se bude simština v budoucnu vyvíjet. Bude pokračovat jako improvizovaný grammelot, nebo bude obsahovat čím dál víc slov a vět s jasným významem a začne se podobat skutečnému jazyku s gramatikou, slovníky a synonymy? Dokonce není nepravděpodobné ani to, že se bude rozvíjet více směry, ve hře se možná bude používat grammelot a fanoušci si standardizují takovou verzi simštiny, která bude vyhovovat jejich potřebám psát vlastní písně a používat jazyk mezi sebou.

Glosolálie Vraťme se ke Katy Perry a jejímu dětství v letničním hnutí, pro něž je charakteristická glosolálie. Katy soudí, že její znalost glosolálie je pro zpěv v simštině výhodou. A to je dobře možné. Mluvení v neznámých jazycích neboli glosolálie (z řeckého glossa – jazyk a laleo – mluvit) se velmi podobá grammelotu. V obou případech

se jedná o proud slov podobající se skutečnému jazyku; liší se tím, že grammelot je určen ke komunikaci, zatímco glosolálie komunikační účel postrádá. Glosolálie je náboženský fenomén vyskytující se v různých církvích, například právě v letničním hnutí, a popisuje se jako automatická řeč tvořená především z nesrozumitelných slov. V charismatických církevních hnutích se glosolálií označuje modlitba, při níž se promlouvající dostává do kontaktu s Duchem svatým. Ke skutečnému mluvení v jazycích dochází ve stavu podobajícímu se transu, v němž člověk „automaticky“ mluví v jazycích, aniž ví, co říká. Pro posluchače je řeč pochopitelně také nesrozumitelná, ale působí jako skutečný jazyk. Existují samozřejmě i lidé, kteří glosolálii jen předstírají, protože díky tomu mají ve sboru lepší postavení – v takových případech glosolálie jistě není tak automatická a spontánní. Dříve panovala snaha vysvětlit proud slov řinoucí se z úst osob v transu tím, že se jedná o božský jazyk. Mohlo snad dokonce jít o jazyk andělů? Když se tento fenomén zkoumal z vědečtější perspektivy, ukázalo se, že glosolálie napodobuje skutečný jazyk a že přímo odráží mateřštinu promlouvajícího. Například mluvčí švédštiny obvykle nemluví v jazycích připomínajících čínštinu, nýbrž jazykem, který se stavbou podobá švédštině.

Huttština V předaleké galaxii, kde se odehrává příběh o pádu Anakina Skywalkera a jeho cestě vstříc temnotě a nablýskané masce Dartha Vadera, existuje mnoho roztodivných jazyků neméně roztodivných bytostí. Postavy z filmů Star Wars neboli Hvězdné války k nám promlouvají mnoha různými jazyky, někteří z hlavních

hrdinů vlastně mluví pouze neznámými řečmi. Wookiee Chewbacca nepřetržitě vrčí v jazyce shyriiwook, malí roztomilí Ewoci neumí ani trochu anglicky (takzvaným basikem neboli galaktickým standardem) a C-3PO je musí tlumočit a Jabba Hutt samozřejmě hřímá huttsky. To jsou jen některé z hlavních jazyků, další ve vesmíru Star Wars potkáte za každým rohem. Když však srovnáme Star Wars se Star Trekem nebo s příběhy z Tolkienova světa, v nichž vznikly skutečné funkční jazyky, uvidíme, že tým George Lucase si zvolil jinou cestu. Ve Star Wars slouží jazyky opravdu pouze jako rekvizity nebo, lépe řečeno, jako zvukové efekty. Ve většině případů mají jako skutečné jazyky jen znít. Přesně to bylo úkolem zvukového designéra Bena Burtta.. Huttština je původně jazyk Huttů, ale rozšířila se a začaly jí mluvit i jiné druhy bytostí. Jako obchodní jazyk a lingua franca ji používá mnoho obyvatel galaxie, zejména podezřelé kriminální živly. Ale huttština se objevuje i v nejvyšších kruzích – kancléř Palpatine v Epizodě II – Klony útočí (mluvíme přece o těch podvratných živlech) rozumí, když mu rodianský sekretář představí delegaci huttsky. Huttština je nejrozvinutější jazyk ve Star Wars. Objevuje se už v prvním filmu ze 70. let. V pochybném baru v Mos Eisley udeří Greedo na Hana Sola okřídlenou větou: Koona t'chuta, Solo? – „Ty někam jdeš, Solo?“ Když Ben Burtt pracoval na huttštině, usilovně hledal skutečný jazyk, který by působil jako mimozemský. Uvědomoval si, že každý jeho pokus o vlastní vesmírný jazyk bude až příliš poznamenaný angličtinou a americkou výslovností. Rozhodl se vycházet z existujícího jazyka, jehož výhodou je věrohodnost vlastní jen jazykům, které se vyvíjely po dlouhou dobu. Fanoušci Star Wars po desítky let spekulují, které skutečné pozemské jazyky tvorové ve filmech používají, někteří dokonce tvrdí, že

zaslechli i švédskou větu. V Epizodě II Watto použije snad i slovo z finštiny, když na Sebulbu před závodem kluzáků zavolá Kiitos (díky) a ten mu odpoví Ole hyvä (není zač). Ale ve skutečnosti je to samozřejmě huttština. I když Burtt vyšel z pozemského jazyka, konkrétně z jihoamerické kečuánštiny, je huttština samostatný jazyk, jemuž žádný domorodý pozemšťan nemůže porozumět bez intenzivního studia. Kečuánština, kterou Burtt poslouchal na nahrávkách, se mu zdála vzdálená a trochu legrační. Jednak obsahuje „zvláštní“ zvuky a jednak má tendenci využívat rým způsobem, který mu připadal zábavný. Proto nahrávky kečuánštiny sbíral a hledal někoho, kdo by ji ovládal. Nikoho, kdo by mluvil přímo kečuánsky, sice nenašel, ale objevil Larryho Warda, studenta lingvistiky, který znal jedenáct jiných jazyků. A především dokázal napodobovat jazyky, aniž je uměl. Stačilo mu kečuánštinu naposlouchat a pak jí začal mluvit, jako by jí hovořil plynně. To samozřejmě nebyla pravda, jeho kečuánština byla smyšlená, jednalo se o jakýsi grammelot. V huttštině je nanejvýš pár skutečných slov z kečuánštiny a i těm byl pozměněn význam, například chawa (syrový, neuvařený). Huttské chawa znamená závodit. V huttštině však najdeme i stopy dalších jazyků, některá slova jsou zjevné výpůjčky z basiku (angličtiny), třeba: poodoo – lejno (poo a doodoo) sleemo – slizoun (slimeball) blastoh – blaster (blaster)

Huttská věta neznámého významu toota mishka Jabba du Hutt zní až podezřele podobně jako polská věta Tutaj mieszka Jabba du Hutt?, tedy „Bydlí tady Jabba Hutt?“.