edm královstv
S EVER ROZLEHLÉ A CHLADNÉ PANSTVÍ králů zimy, Starků ze Zimohradu, je obecně považováno za první a nejstarší ze Sedmi království, protože nejdéle odolávalo dobytí Andaly. Sever se proto od svých jižních sousedů odlišuje jak výstředním rázem krajiny, tak svými dějinami. Často se říká, že Sever je stejně velký, jako všech šest dalších království dohromady, ale není to pravda. Sever, kterému v současné době vládne rod Starků ze Zimohradu, tvoří pouze o něco více než třetinu rozlohy říše. Začíná
Stahují se do něj totiž všichni, kdož hledají ochranu před zimou a v otázce přežití hubených časů spoléhají na dobročinnost Zimohradu. Nepřicházejí do něj jen obyvatelé okolních vesnic a samot, ale jsou také známy případy příchodu mnoha synů a dcer horských klanů, kteří přicházejí teprve, až začne opravdu sněžit. Mohylov je také zvláštním městem. Jde o shromaždiště, které bylo postaveno pod bájnou mohylou Prvního krále, jenž kdysi vládl všem Prvním lidem – pokud tedy
P
o celá staletí bylo zvykem nazývat říši Sedm království Západozemí. Toto známé označení pochází od sedmi velkých království, která vládla většině Západozemí jižně od Zdi těsně před Aegonovým Dobytím. Dokonce i tehdy však šlo o značně nepřesný výraz, protože jednomu z těchto „království“ vládla princezna a ne král (Dorne) a Aegon Targaryen nikdy mezi království nezapočítal to vlastní na Dračím kameni. Označení se však i přesto nadále používá, stejně jako hovoříme o dávném Stu království, přestože Západozemí nikdy nebylo rozděleno na stovku nezávislých panství. I v případě Sedmi království se tak navzdory nepřesnosti musíme podvolit běžné používanému výrazivu.
na jižním výběžku Šíje a panství rodu Starků se táhnou na sever až k Novému daru, který jim patřil do doby, než král Jaehaerys I. lordy ze Zimohradu přesvědčil, aby se těchto zemí ve prospěch Noční hlídky vzdali. Sever se skládá z mnoha velkých lesů, návětrných plošin, kopců i údolí, kamenitého pobřeží a zasněžených hor. Jde také o velice studenou zemí – na jejím severním konci se navíc místo rašelinišť a vrchovin objevují jen vysoké hory – a pole nejsou tak úrodná jako v jižních zemích. Na Severu pak občas sněží i v létě a sníh v zimě často zabíjí. Bílý přístav, jediné opravdové severní město, je zároveň tím nejmenším v celých Sedmi královstvích. Mezi hlavní menší městečka spadají „zimní města“, která se nacházejí za hradbami Zimohradu a u Mohylova na Území mohylových hrobů. Prvně uvedené městečko je na jaře i v létě z velké části prázdné, ale na podzim a v zimě v něm není k hnutí.
můžeme věřit legendám. Objevuje se zničehonic uprostřed širé, dlouhé a prázdné roviny, a do své velikosti dorostlo jen díky chytrému správcovství rodu Dustinů, věrných vazalů Starků, kteří Mohylovým hrobům jejich jménem vládnou již od pádu posledních králů mohyl. Seveřané jsou potomky Prvních lidí a jejich krev se jen pomalu mísí s krví Andalů, kteří zcela ovládli ostatní království na jihu. Původním jazykem Prvních lidí, jež je označován jako starý jazyk, však již mluví pouze divocí žijící za Zdí a mnoho dalších zvyků Prvních lidí už nevyznává vůbec nikdo: jde například o hrůzostrašné obřady, při nichž byli zločinci a zrádci zabiti a části jejich těl a střev rozvěšeny na větve čarostromů. Seveřané však něco ze starých způsobů přenesli do svého chování a zvyků. Jejich život je mnohem těžší než život lidí na jihu a obyvatelé jsou jeho útrapami zoceleni.
Z
rezivělá koruna na zástavě rodu Dustinů má symbolizovat, jak samí tvrdí, jejich spříznění s Prvním králem a králi mohyl, kteří vládli po něm. Staré pověsti zaznamenané mistrem Kennetem v knize Cesty mrtvých pak tvrdí, že na Velkou mohylu byla uvalena kletba, která nedovoluje žádnému člověku užívat titulu Prvního krále. Kletba měla vysávat životní sílu všem, kdo se Prvním králem falešně prohlásili, a postupem času jim propůjčit vzhled oživlé mrtvoly. Toto je sice jistojistě pouhá pověra, nicméně pokrevní spříznění rodu Dustinů s mohylovými králi je podloženo poměrně spolehlivými důkazy.
PŘEDCHÁZEJÍCÍ STRÁNKY | Údolí Arryn.
13 5
S
tejně jako jsou na Severu velkou vzácností lidé s rytířskými tituly, je také nemožné se v zemích za Šíjí zúčastnit rytířského turnaje se vší jeho parádou a galantností. Seveřané se sice v sedle ohánějí kopím, ale jen zřídkakdy se utkávají pro zábavu s dřevci. Místo toho upřednostňují pranice, které se však v jejich podání jen nepatrně odlišují od opravdových bitev. Existují záznamy o pranicích, jež trvaly půl dne a jejichž účastníci při nich pošlapali úrodu na polích a málem strhli celé vesnice. Při těchto pranicích nejsou neobvyklá ani vážná zranění a smrt jejich účastníků také není něčím nevídaným. Ve velké pranici u Posledního krbu roku 170 po Dobytí například zemřelo nejméně osmnáct mužů a ještě jedenapůlkrát tolik bylo toho dne zmrzačeno.
Některé z koníčků, jež jsou na jihu považovány za vznešené, proto na Severu mají za dětinské a méněcenné ve srovnání s lovem a zápasením, jež mají Seveřané nejraději. Oproti jižním zemím vyčnívají dokonce i jména jejich rodů, protože První lidé měli krátká, úderná a trefná jména, přičemž označení Stark, Wull, Umber nebo Stout pocházejí ještě z dob, kdy Andalové neměli na události na Severu žádný vliv. Za zmínku stojí, že Seveřané ze všech svých zvyků kladou největší důraz na takzvané právo hosta. Jde o tradiční
N
zvyk ohledně pohostinnosti, dle něhož nemůže žádný člověk ublížit ve svém domě svému hostu, stejně jako host nesmí napadnout svého hostitele. Andalové podobné pravidlo mají také, ale nekladou na něj takový důraz. V knize Spravedlnost a nespravedlnost Severu: Rozsudky tří lordů z rodu Starků zaznamenal mistr Egbert, že zločiny, při nichž došlo k porušení práva hosta, byly rozsouzeny stejně přísně, jako by šlo o velezradu. Za srovnatelně hříšné jako porušení zákona pohostinnosti pak Seveřané považují jen vraždy vlastních příbuzných.
a Severu se traduje příběh o Krysím kuchaři, který v masovém koláči naservíroval jednomu z andalských králů – někteří tvrdí, že šlo o krále Tywella II. ze Skály, jiní, že to byl král Oswell I. z Údolí a Hory – jeho vlastního syna. Za to byl potrestán proměnou v obrovskou krysu, která musela sežrat vlastní mláďata. Tento trest však na něj nebyl uvržen kvůli zabití králova syna, nebo kvůli tomu, že by jeho maso nabídl samotnému králi, ale kvůli porušení práva hosta.
KRÁLOVÉ ZIMY Písně a pověsti potvrzují, že Starkové ze Zimohradu vládli velkým částem území na sever od Šíje po dobu osmi tisíc roků, přičemž se sami pasovali do role „králů zimy“ (starší označení) a „králů Severu“, jak se nazývali v pozdějších staletích. Našli se však i tací, kteří jejich vládu strpět nechtěli, a Starkové tak svá území museli rozšiřovat vedením dobyvačných válek nebo byli nuceni zpětně obsazovat země, které se od jejich království odtrhly. Králové zimy byli drsní muži, kteří vládli v drsných časech.
lese, Fishery z Kamenitého pobřeží, Rydery z Pramínků a možná dokonce i Blackwoody z Havranostromu, jež dle svých rodinných legend vládli většině Vlčího lesa, než je z jeho území Starkové vyhnali ( jejich tvrzení pak za předpokladu správnosti překladu mistra Barnebyho podporují i jisté runové zápisky). V kronikách nalezených v archivech Noční hlídky v Noční pevnosti před tím, než ji muži Hlídky opustili, také nalezneme zmínky o válce o Výběžek mořského draka, v níž Starkové zničili Vlkodlačího krále a jeho nelidské spojence včetně dětí lesa. Jakmile padla jeho poslední bašta, pobili Seveřané všechny jeho syny, společně se všemi zvířaty a zelenověštci, zatímco jeho dcery si dobyvatelé ponechali jako válečnou kořist. Podobný konec pak potkal také Greenwoody, Towery, Frosty a Ambery a řadu dalších menších rodů a králů dávno zapomenutých jmen. Nejzapřisáhlejšími nepřáteli Zimohradu však byli nepochybně rudí králové z Hrůzova, ponuří Boltonové, jejichž původní panství se rozkládala od Poslední řeky přes Bílý nůž a dále na jih až k Ovčím kopcům. Nepřátelství mezi Starky a Boltony mělo počátek už v časech Dlouhé noci. Oba rody spolu bojovaly v nespočtu válek, z nichž ne všechny skončily vítězstvím Starků. Král Royce Bolton, druhý svého jména, údajně dobyl a vypálil samotný Zimohrad. Jeho jmenovec Royce IV. (znám také jako Royce Krvavá paže, kvůli zvyku zanořit ruku do břicha zajatých nepřátel a holýma rukama jim vytrhnout střeva) pak dokázal o tři století později to samé. Další rudí králové dokonce údajně nosili pláště zhotovené z kůže zajatých princů rodu Starků. Nakonec však padl i Hrůzov a poslední rudý král, znám také jako Rogar Lovec, přísahal věrnost králi zimy a dokonce do Zimohradu poslal jako rukojmí své syny. Stalo se tak v době, kdy se do Západozemí přes Úzké moře plavili první Andalové.
Staré balady, které patří k nejstarším historickým pramenům nacházejícím se v Citadele Starého města, vypráví příběh o tom, jak jeden z králů zimy ze Severu vyhnal obry. Další král měl zase podle nich porazit měniče Gavena Šedého vlka a jeho druhy v krvavé Válce s vlky. To, že tito králové skutečně žili a bitvy byly vybojovány, však potvrzují pouze písně zpěváků. Historickými důkazy podloženější je však válka mezi krály zimy a králi mohyl, jejichž území leželo na jih od panství rodu Starků a jež sami sebe prohlásili za „krále Prvních lidí“ a tvrdili, že vládnou všem Prvním lidem na světě, včetně samotných Starků. Záznamy psané runovým písmem naznačují, že konflikt, zpěváky přezdíván jako Tisíciletá válka, se skládal z dlouhé řady menších válek, které dohromady trvaly něco kolem dvou set let. Ukončilo jej až to, že před jedním z králů zimy ohnul koleno poslední král mohyl a nabídl mu ruku své dcery. Ani po vybojování této války však Zimohrad neovládl celý Sever. Zůstalo v něm mnoho menších králů, kteří vládli malým i velkým říším, a mělo trvat ještě tisíce let a mnoho válek, než ovládli poslední z těchto království. Starkové je však jedno po druhém opravdu dobyli a v průběhu těchto bojů vyvraždili mnoho vznešených a starobylých rodů. Mezi rody, které se z vládnoucího postavení dostaly do role pouhých vazalů, můžeme zařadit Flinty z Kamenolomu, Slaty od Černého jezera, Umbery z Posledního krbu, Locky ze Starohradu, Glovery z Pahorku v Hlubokém
VLEVO | Kailinská držba NAHOŘE | Erby rodu Starků (ve středu) a některých jeho vazalů (podle směru hodinových ručiček): Gloverové,
Ryswellové, Manderlyové, Dustinové, Boltonové, Tallhartové, Reedové, Umberové, Karstarkové, Hornwoodové a Mormontové.
137
Po porážce Boltonů, kteří představovali poslední soupeře rodu Starků na celém širém Severu, přicházely největší ohrožení pro vládnoucí lordy ze Zimohradu už jen z moře. Severní hranici panství Starků totiž chránila Zeď a muži Noční hlídky, zatímco přes bažinatou Šíji vedla do jejich říše jen jediná cesta kolem zničených a zvolna se potápějících věží a hradeb obrovské pevnosti jménem Kailinská držba. Dokonce i za časů, kdy na území Držby vládli jen samotní králové bažin, neochvějně odráželi jakékoliv útočníky z jihu za pomoci králů mohyl, rudých králů nebo Starků, s nimiž se spojovali dle potřeby. Jakmile pak král Rickard Stark do své říše začlenil i Šíji, stala se z Kailinské držby ještě působivější pevnost, která sloužila jako neprodyšná obranná zeď proti jakýmkoliv jižním mocnostem. Jen málo lordů se ji pokusilo prorazit a nikomu v dějinách se to ještě nepodařilo. Dlouhé, rozeklané pobřeží na západní i východní straně země však nadále zůstávalo zranitelné. Právě z moře pak přicházeli protivníci lordů ze Zimohradu: na západě železní a na východě Andalové. Ti se přes Úzké moře plavili po stovkách a tisících a jejich dlouhé lodě na Severu přistávaly stejně často jako v jižních zemích. Kdekoliv se ale vylodili, setkali se se Starky a jejich vazaly, kteří je zahnali zpět do moře. Král Theon Stark, známý též jako Hladový vlk, čelil zřejmě největší invazi a musel se spojit dokonce i s Boltony, aby porazil andalského válečníka Argose Sedmihvězdu v bitvě u Plačících vod. Po svém vítězství pak král Theon vybudoval vlastní flotilu, přivázal na příď své vlajkové lodi Argosovu mrtvolu a doplul přes Úzké moře až k břehům Andalosu. Tam se údajně bývalým útočníkům krutě pomstil vypálením bezpočtu vesnic, obsazením tří tvrzí i opevněného septa a hlavně masakrem stovek nevinných. Hlavy mrtvých pak Hladový vlk nechal sesbírat jako válečnou kořist a dovezl je zpět do Západozemí, kde je nechal nabodnout na kůly a ty rozmístit podél pobřeží celého Severu jako varování pro všechny rádoby dobyvatele. Za své krví nasáklé vlády pak Hladový vlk dobyl Tři sestry a vylodil se s armádou na Prstech, ale nově obsazená území dlouho neudržel. Král Theon však musel bojovat i na západě, a to s železnými, které vyhnal
z Mysu krakatice a Medvědího ostrova, potlačil vzpouru u Pramínků a spojil své síly s muži Noční hlídky při výpravě za Zeď, která zlomila celé jedno pokolení divokých). Král Jon Stark pak dal ještě před příchodem Andalů postavit Vlčí doupě, které mělo chránit ústí Bílého nože před nájezdy otrokářů zpoza Úzkého moře. Někteří učenci mají za to, že Andalové na toto místo útočili ještě před svým Příchodem, zatímco jiní si myslí, že nájezdníky byli spíše předchůdci lidí z ostrova Ib nebo dokonce otrokáři z Valyrie a Volantisu. Vlčí doupě během staletí držely různé rody (včetně Greystarků, větve rodu Starků, stejně jako Flintů, Slatůe, Locků, Holtů a Ashwoodů) a její dobytí se stalo hlavním cílem několika válek. Během boje mezi Zimohradem a andalskými králi Hory a Údolí, oblehl Vlčí doupě Osgood Arryn, Starý sokol. Jeho syn, král Oswin Spár, jej následně dobyl a vypálil. O něco později pak Doupě podlehlo útoku pirátů ze Tří sester a vojákům z Kamenných schodů. Problém ochrany Bílého nože, řeky, po níž se dá dostat až do srdce Severu, pak definitivně vyřešilo až jeho převzetí nově příchozím rodem Manderlyů, kteří Starkům odpřisáhli věrnost právě ve Vlčím doupěti. Nájezdy plenitelů sužovaly i západní pobřeží Severu a Hladový vlk byl nucen vybojovat několik válek poté, co na březích Severu přistály lodě z Velkého Wyku, Starého Wyku, Štítu a Kosatkohory, které měly vyvěšenou vlajku Harraga Šediváka, krále Železných ostrovů. Kamenité pobřeží se dokonce na nějaký čas stalo Harragovým lenním územím, z jednoho pásu Vlčího lesa zbyl jen popel a z Medvědího ostrova si nájezdníci pod velením Harragova nelítostného syna Ravose Znásilňovatele udělali ústřední základnu. Přestože Theon Stark vlastní rukou Ravose zabil a zahnal jeho muže zpátky do moře, železní se vrátili pod velením Harragova vnuka, Ericha Orla, a znovu zaútočili, když se do jejich čela postavil Loron Greyjoy, zvaný Stará krakatice, který opět obsadil Medvědí ostrov a Mys krakatice (prvně jmenované území pak dobyl zpět po jeho smrti král Rodrik Stark, zatímco jeho synové a vnuci svedli nesčetné bitvy o Mys krakatice). Seveřané a železní mezi sebou dále válčili, ale výsledky bojů nebyly nikdy přesvědčivé.
D
okud u ústí Černovodého proudu nevyrostlo Královo přístaviště, byl nejmladším městem celých Sedmi království právě Bílý přístav. Postaven byl za peníze Manderlyů, které s sebou přinesli z království Roviny, odkud je vyhnal v obavě z jejich narůstající moci lord Lorimar Peake na příkaz krále Perceona III. Gardenera. Bílý přístav tak má více společného s uhlazenými hrady Roviny než s neotesanými hradbami severských tvrzí. Říká se, že Nová tvrz byla postavena podle vzoru hradu Dustonbury, o který Manderlyové přišli při svém vyhnání.
13 8